Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4471.

Zpráva

branného výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 4397) o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské.

Branný výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění pojednal ve schůzích 7. března, 18. března a 20. března o vládní předloze čís. 4397, jednající o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské.

Předlohu schválil v plném znění, poněvadž považuje za nutné, aby pro případ válečného nebezpečí měl stát zajištěný jak dostatečný počet jak jízdeckých, tak tažných koní a soumarů, tak také povozů obyčejných i motorických z kruhů svého obyvatelstva.

Zvláštností tohoto zákona jest, že předloha ukládá povinnost přihlášek a vyzkoušení aeroplánů v soukromém snad držení.

Branný výbor uznává onu předlohu za nutnou již i z toho důvodu, aby břemena válečných úkonů mohla býti souměrně rozdělena na jednotlivé obvody, což jest jedině možno předem provedeným soupisem.

Branný výbor maje na zřeteli bezpečnost naší vlasti, schválil onu předlohu a doporučuje sl. poslanecké sněmovně její přijetí spolu i s navrženou a obranným výborem schválenou resoluci následujícího znění:

Vláda se vyzývá, aby vhodnými opatřeními postarala se o to, aby za členy komisí, které mají dle tohoto zákona spolupůsobiti při zjišťování odhadní ceny požadovaných dopravních prostředků, byli vybíráni zkušení odborníci, zaručující správné a odborné posouzení věci.

V Praze dne 20. března 1924.

Zákon

ze dne ................ 1924

o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST I.

Všeobecná ustanovení společná.

§ 1.

Předmět a účel požadování.

(1) Stát (vojenská správa) jest oprávněn požadovati podle tohoto zákona dopravní prostředky uvedené v odst. (2) pro účely vojenské za mobilisace a ve válce, jakož i za mimořádného povolání zálohy v míru podle § 27 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n. (br. zák,); za předpokladů dále uvedených může býti kromě toho nařízeno v míru odevzdání dopravních prostředků vojenské správě k používání na mobilisační cvičení na zkoušku.

(2) Dopravními prostředky, jež lze podle tohoto zákona požadovati, jest rozuměti koně, muly, mezky, osly a jiná tažná zvířata, vozidla (pro zvířecí potah), postroje, motorová vozidla a letadla (vše i s příslušenstvím).

§ 2.

Stanovení rozsahu požadování dopravních prostředků a jeho rozvržení na územní oblasti.

(1) Rozsah požadování dopravních prostředků k účelům uvedeným v § 1 stanoví ministr národní obrany.

(2) Podle toho stanoví pak ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení zúčastněných ministrů (§ 14 (2), 28, 34 (2)) potřebné směrnice, podle nichž jest rozvrhnouti rozsah požadovaných předmětů na jednotlivé územní oblasti; při tom jest míti náležité zření nejen na vojenské zájmy, nýbrž i na hospodářské poměry jednotlivých územních oblastí,

§ 3.

Povinnosti držitelů dopravních prostředků.

(1) Každý držitel dopravního prostředku, pokud není podle tohoto zákona osvobozen, jest povinen podle dále uvedených ustanovení svoje dopravní prostředky s příslušenstvím přihlásiti k soupisu, podrobiti je klasifikačnímu řízení a na nařízené povolání dopravních prostředků odevzdati je vojenské správě do vlastnictví nebo k používání; další závazky držitele dopravních prostředků uvedeny jsou na příslušných místech tohoto zákona.

(2) Závazek držitelů dopravních prostředků odevzdati je vojenské správě (do vlastnictví nebo k používání) trvá po jejich povolání (§ 5) tak dlouho, pokud není provedena úplná demobilisace, po případě pokud nejsou - při mimořádném povolání zálohy v míru podle § 27 br. zák. - povolané ročníky zálohy propuštěny z činné služby; při povolání dopravních prostředků na zkoušku trvá závazek potud, dokud není cvičení skončeno.

(3) Držitelem při provádění tohoto zákona jest rozuměti vlastníka věci, a není-li věc u něho, osobu, která ji má ve své moci.

(4) Pokud zákon nestanoví jinak, podléhají povinnostem v něm uvedeným i držitelé cizí státní příslušnosti,

§ 4.

Osvobozené dopravní prostředky.

(1) Podle tohoto zákona nemohou býti požadovány:

a) dopravní prostředky, jež jsou určeny k osobnímu používání

aa) osob požívajících exteritoriality podle mezinárodního práva,

bb) v republice Československé pověřených přednostů konsulárních úřadů z povolání, jakož i u těchto úřadů přidělených konceptních úředníků z povolání cizích mocností, jsou-li cizozemci, za předpokladu, že vzájemnost jest zabezpečena;

b) dopravní prostředky, patřící zastupitelským úřadům cizích mocností na území republiky Československé zřízeným nebo mezinárodním komisím požívajícím exteritoriality a určené k jejich úřední potřebě. Osvobození dopravních prostředků patřících konsulátům cizích mocností nastává jen tehdy, je-li vzájemnost zabezpečena.

(2) Dopravní prostředky uvedené v odst. (1) nepodléhají ani soupisu podle tohoto zákona.

(3) Kromě toho stanoví příslušná ustanovení dalších částí tohoto zákona, které z dopravních prostředku jsou osvobozeny od povinného odevzdání.

§ 5.

Povolání dopravních prostředků.

(1) Povolání dopravních prostředků mimo povolání jich na zkoušku podle dále uvedených ustanovení - může býti nařízeno pouze za mobilisace a ve válce, jakož i za mimořádného povolání zálohy v míru podle § 27 br. zák.

(2) Povolání dopravních prostředků za mobilisace, ve válce a za mimořádného povolání zálohy v míru podle § 27 br. zák. nařizuje politický úřad ihned, jakmile jest k tomu ministerstvem národní obrany po dohodě s ministerstvem vnitra vyzván.

§ 6.

Náhrada za požadované dopravní prostředky.

(1) Vojenská správa je povinna poskytnouti za dopravní prostředky odevzdané do používání náhradu podle dále uvedených ustanovení, a to ve výši, již určí vládní nařízení.

(2) Za dopravní prostředky převzaté vojenskou správou do vlastnictví, pokud se týče za dopravní prostředky, jež podle dalších ustanovení přejdou po jisté době používání do vlastnictví vojenské správy, je tato povinna zaplatiti, pokud zákon nestanoví jinak, jejich obecnou cenu určenou buď při klasifikaci těchto dopravních prostředků nebo - nebyla-li při klasifikaci cena určena - obecnou cenu stanovenou při jejich převzetí podle dalších ustanovení.

(3) Převezme-li vojenská správa dopravní prostředky původně do používání a teprve později do vlastnictví, po případě přejdou-li dopravní prostředky po jisté době používání podle dalších ustanovení po zákonu do vlastnictví vojenské správy, jest tato povinna za ně zaplatiti obecnou cenu určenou buď při klasifikaci těchto dopravních prostředků nebo - nebyla-li při klasifikaci cena vrčena - obecnou cenu stanovenou při jejich převzetí do používání podle dalších ustanovení, při čemž se započítají do této ceny částky, jež byly zaplaceny za používání dotčeného dopravního prostředku.

§ 7.

Navrácení dopravních prostředků, jež byly převzaty vojenskou správou do používání a náhrada za jejich poškození.

(1) Dopravní prostředky, jež převzala vojenská správa jen do používání, jest oprávněna po dobu, pokud závazek držitelův podle § 3 (2) trvá a pokud nepřevezme těchto předmětů podle dále uvedených ustanovení dodatečně do vlastnictví, po případě pokud tyto předměty nepřejdou po jisté době používání po zákonu do jejího vlastnictví, kdykoli vrátiti; jest povinen tak učiniti nejpozději posledním dnem demobilisačním, pokud se týče dnem, jímž budou úplně propuštěny z činné služby ročníky zálohy povolané mimořádně podle 27 br. zák., a v případě použití dopravních prostředků na mobilisační cvičení (na zkoušku) neprodleně po skončení cvičení.

(2) Vrácení děje se komisionelně a sice v oblasti politického úřadu I. stolice, v níž byl dopravní prostředek vojenské správě k používání odevzdán. Předsedou komise pro vrácení dopravních prostředků jest zástupce politického úřadu I. stolice a členy jsou zástupce vojenské správy a zástupce finanční správy. Kromě toho jest při komisionelním jednání přítomen zástupce obce, v níž komise úřaduje. Odborné zájemnické kruhy a obce, z nichž byly dopravní prostředky odevzdány, mnohou vyslati ke komisi svého zástupce. Zástupci obce, pokud se týče odborných zájemnických kruhů, nejsou oprávněni jakkoli do úředního jednání komise zasahovati; úkolem jejích jest pečovati o zájmy držitelů ke komis se nedostavivších, a sice tak, že péče tato přísluší především zástupci odborných zájemnických kruhů a není-li ho, zástupci obce, z níž byl dopravní prostředek odevzdán; není-li ani posléze uvedený zástupce přítomen, přechází vzpomenutá péče na zástupce obce, v níž komise úřaduje. Podrobnosti o vysílání zástupců odborných zájemnických kruhů stanoví vládní nařízení.

(3) Vrácení dopravních prostředků spolu i s výzvou, aby jich držitelé se o ně u komise přihlásili, budiž vyhlášeno způsobem v místě obvyklým. Za držitele, jemuž se má dopravní prostředek vrátiti, jest považovati osobu, jež předloží průkaz vydaný přejímací komisí o převzetí dotčeného dopravního prostředku vojenskou správou, leč by byly před vrácením dopravního prostředku učiněny proti osobě průkaz předkládající námitky.

(4) Vojenská správa jest povinna nahraditi držiteli škodu způsobenou na vrácených dopravních prostředcích; za opotřebení dopravních prostředků vzniklé obyčejným používáním věci, jakož i za poškození zaviněné držitelem neb jeho lidmi se však náhrada neposkytuje. Vojenská správa jest oprávněna svým zástupcem v komisi převzíti dopravní prostředek do vlastnictví za náhradu podle ustanovení § 6 (3), (5). O náhradu škody podle ustanovení předchozího odstavce má držitel, po případě osoba, jíž přísluší péče o jeho zájmy, nedostaví-li se ku komisionelnímu jednání, požádati před převzetím vráceného dopravního prostředku u komise, za jejíž součinnosti se tento dopravní prostředek vrací (odst. (2)). Před vrácením dopravního prostředku lze na žádost provésti jeho potřebné odborné přezkoušení.

(6) Nebylo-li možno o vadách dopravního prostředku přesvědčiti se při jeho ad: ozkoušení, anebo jde-li o vady skryté, lze uplatnit nárok na náhradu škody i po převzetí dopravního prostředku a sice nejpozději do čtyř neděl ode dne převzetí pod podmínkou, že dotčená vada byla úředně zjištěna nejpozději do patnácti dnů ode dne převzetí. Náhradu škody lze v tomto případě poskytnouti jen tehdy, prokáže-li se nesporně, že škoda povstala před vrácením dopravního prostředku v době, kdy byl v používání vojenské správy a že na ní nelze ani držiteli ani jeho lidem přičítati žádné viny.

(7) O nárocích na náhradu škody, jež byly podle ustanovení tohoto paragrafu ohlášeny, vykoná komise uvedená v odst. (2) - a to podle potřeby za účasti znalců potřebné šetření, jehož účelem jest zjistiti všechny okolnosti nutné k posouzení oprávněností ohlášeného nároku. Šetření vykonané touto komisí přísluší přezkoumati komisi zřízené u politického úřadu II., stolice, v jehož oblasti působila komise I. stolice; komise u politického úřadu II., stolice jest složena ze zástupce tohoto politického úřadu jakožto předsedy, ze zástupce vojenské správy a finanční správy. O ohlášených nárocích na náhradu škody rozhoduje s konečnou platností meziministerská komise, sležená ze zástupce ministerstva národní obrany, jenž komisi předsedá, zástupce ministerstva vnitra a ministerstva financí; komise tato přibere v jednotlivých případech podle potřeby jako členy zástupce ostatních zúčastněných ministerstev. Vládním nařízením nahou býti komise zřízené u politického úřadu I., pokud se týče II. stolice, zmocněny, aby a ohlášených nárocích rozhodovaly za předpokladů v nařízení tom uvedených, až do jisté výše samy; bližší ustanovení o opravných prostředcích proti takovýmto rozhodnutím budou obsažena rovněž ve vzpomenutém vládním nařízení.

(8) Komise uvedené v předcházejícím odstavci rozhodují o tom, zdali jest tu povinnost vojenské správy k náhradě škody; většinou hlasů; o výši náhrady, již jest za škodu poskytnouti, rozhoduje, nejsou-li všichni členové komise souhlasného mínění, průměr částek, jež byly jednotlivými členy komise naznačeny.

(9) Nebyl-li dopravní prostředek držitelem při komisi podle ustanovení předchozích odstavců převzat, budiž ponechán prozatím v uschování vojenské správy na náklad a nebezpečí držitele. Vojenská správa prodá takové dopravní prostředky veřejnou dražbou, pakliže se jich držitel o jich vydání do osmi dnů po doručení písemného vyzvání politického úřadu I. stolice nepřihlásí.

§ 8.

Rozprodej dopravních prostředků do vlastnictví převzatých.

Nařídí-li vojenská správa rozprodej dopravních prostředků podle tohoto zákona do vlastnictví převzatých, buď při tom podle možnosti přihlíženo především k uchazečům, kteří přenechali podle tohoto zákona vojenské správě dopravní prostředky.

§ 9.

Rozhodování politických a vojenských úřadů ve vzájemné dohodě a odvolání proti takovým rozhodnutím (opatřením).

(1) Tam, kde podle tohoto zákona rozhodují (opatření činí) politické a vojenské úřady (velitelství) ve vzájemné dohodě rozhodují o věci (opatření činí), nedojde-li k dohodě mezi politickým a vojenským úřadem (velitelstvím) I. stolice, politický úřad II. stolice v dohodě se zemským vojenským velitelstvím; nedojde-li k dohodě mezi politickým úřadem II. stolice a zemským vojenským velitelstvím, ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(2) Proti rozhodnutím (opatřením) politických úřadů vydaným v dohodě s příslušným vojenským úřadem (velitelstvím) lze podati odvolání podle všeobecných zásad platných v řízení správním. Nedošla-li mezí politickým úřadem II. stolice a zemským vojenským velitelstvím k dohodě o vyřízení odvolání, rozhodne o něm ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(3) Odvolání nemají odkladného účinku: úřady, proti jichž rozhodnutím odvolání směřuje, mohou však ve vzájemné dohodě v případech zřetele hodných přiznati odvoláním účinek odkladný.

§ 10.

Spolupůsobení obcí a notářů.

(1) Obce jsou povinny vésti výkazy potřebné k přípravě klasifikace a povolání dopravních prostředků a působiti také při jednáních souvisejících s provedením tohoto zákona; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(2) Úkoly uložené tímto zákonem obecním úřadům provede na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušný obecní (obvodní) notář (městský notářský úřad); u něho jest činiti hlášení, jež se v ostatních územích Československé republiky činí u obecních (městských) úřadů.

§ 11.

Ustanovení o státních dopravních prostředcích.

Předpisy tohoto zákona, upravující soupis, klasifikaci, ocenění, přejímání a vracení dopravních prostředků, jakož i stanovení náhrady a způsobu placení, nevztahují se na dopravní prostředky patřící státu. O těchto úkonech, pokud jde o dopravní prostředky, jichž vlastníkem jest stát, dohodne se ministerstvo národní obrany s příslušným odborným ministerstvem.

ČÁST II.

Zvláštní ustanovení o požadování koní evidenčních.

§ 12.

Předmět požadování.

(1) K účelům uvedeným v § 1 mou býti požadovány všechny koně, pokud nejsou podle § 13 osvobozeny; koně požadované podle této části zákona jsou povinni držitelé přenechati státu (vojenské správě) podle ustanovení dále uvedených za náhradu do vlastnictví nebo k používání. Koně převzaté jen k používání přecházejí po šedesátidenním používání onde dne převzetí počínajíc, po zákonu do vlastnictví vojenské správy; ustanovení toto neplatí při povolání koní na mobilisační cvičení na zkoušku podle § 25.

(2) To, co platí o koních, vztahuje se též na muly, mezky a osly.

§ 13.

Osvobozené koně.

(1) Od povinného odevzdání jsou osvobozeny - kromě případů uvedených v § 4 (1) - koně:

a) jichž nezbytně potřebují příslušníci branné moci a četnictva k výkonu své služby,

b) jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,

c) jichž potřebují duchovní, lékaři a zvěrolékaři nezbytně k výkonu svého povolání na venkově a to nejvýše po dvou,

d) jichž jest nezbytně zapotřebí pro policií, zdravotní službu, dále koně serologických ústavů, jichž se používá k výrobě ser a ke studijním účelům, jakož i koně, jichž jest nezbytně zapotřebí pro hasičstvo,

e) nezbytně potřebné hospodářské všechny chovné koně státních a zemských župních úřadů a ústavů,

f) stálí chovní hřebci a klisny soukromých chovných ústavů,

g) licencovaní soukromí hřebci,

h) koně výhradně a trvale určené k dostihovým účelům,

i) koně pracující stále pod zemí v dolech,

j) koně, které v roce klasifikace koní nedosáhnou čtvrtého roku věku,

k) vysoko březí klisny a klisny se ssajícími hříbaty po dobu čtyřměsíčního ssání,

l) koně, které pro nemoc anebo pro nebezpečí zavlečení nákazy nemohou nebo nesmějí opustiti stáje,

m) chovné klisny zapsané v (zemských) kmenových knihách; pokud budou osvobozeny klisny zapsané do jiných (spolkových a družstevních) plemenných knih, bude stanoveno vládním nařízením.

(2) Kromě případů uvedených v předchozím odstavci může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání koně, jichž jest nezbytně zapotřebí pro podniky sloužící válečným účelům.

(3) Držitelé koní uvedených v předchozích odstavcích, vyjímajíc § 4 (1) a 11, nejsou vyňati z povinnosti přihlásiti koně k soupisu podle dále uvedených ustanovení; při tom jest jejich věcí uplatniti nárok na osvobození a prokázati důvod osvobozovací.

(4) Důvody osvobozovací, jež splněny byly jíž před klasifikací, nelze uplatňovati teprve po klasifikaci. Po klasifikaci lze uplatňovati u koní s evidenčním listem pouze ty důvody osvobozovací, jež vznikly teprve po klasifikaci.

(5) O osvobození podle odst. (1) rozhoduje politický úřad I. stolice místa pobytu držitelova; v poslední stolici přísluší rozhodování ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 14.

Úhrada potřeby koní.

(1) Úhrnnou potřebu koní stanoví ministr národní obrany (§ 2).

(2) Podle toho vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra zemědělství potřebné směrnice pro zemská vojenská velitelství a politické úřady II. stolice, podle nichž tyto úřady ve vzájemné dohodě provedou rozvržení potřeby koní na jednotlivé územní oblasti s náležitým zřením na vojenské zájmy a na hospodářskou vydatnost těchto okresů; vydatnost tato se určuje podle přihlášky, soupisu a klasifikace koní. Jednotlivé územní oblasti, na něž se rozvržení potřeby koní provede, se jmenují odvodní okresy.

(3) Potřeba koní k účelům uvedeným v § 1 buď hrazena požadováním koní pro všechna vojsková tělesa (útvary) pokud možno v těch oblastech, v nichž se provádí doplňování těchto těles (útvarů) na válečný stav; schodky jednotlivých oblastí se doplňují z přebytků oblastí druhých podle ustanovení příslušných zemských vojenských velitelství, po případě ministerstva národní obrany.

(4) Hranice odvodních okresů shodují se s hranicemi politických úřadů I. stolice; města s vlastním statutem (a se zřízeným magistrátem) tvoří vždy jeden odvodní okres.

§ 15.

Přihláška a soupis koní.

(1) Na výzvu politických úřadů I. stolice, kterou jest vyhlásiti způsobem v místě obvyklým, jest každý držitel koní - vyjma případy uvedené v č 4 (1) a 11 - povinen ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa svého pobytu v době ve vyhlášce stanovené počet a druh koní jež má. Je-li u těchto koní splněn některý z důvodů osvobozovacích uvedených v § 13 a chce-li držitel uplatniti nárok na osvobození koní, jest povinen uvésti to v přihlášce a předložiti potřebné doklady.

(2) Podle těchto přihlášek se provede soupis (sčítání) koní.

§ 16.

Klasifikace koní.

(1) Ke zjištění způsobilosti k vojenské službě se provodí klasifikace koní.

(2) Klasifikace koní provádí se zpravidla každým druhým rokem; místo a čas klasifikace určí politický úřad II. stolice v dohodě s příslušným zemským vojenským velitelstvím podle potřeby, s náležitým zřením ke klimatickým a hospodářským poměrům příslušných oblastí. Provádění klasifikace jest ve všech obcích způsobem v místě obvyklým vyhlásiti.

(3) Každý držitel koně jest povinen jej buď sám předvésti anebo dáti předvésti ke klasifikační komisi (§ 17) a podrobiti předepsanému klasifikačnímu řízení, pokud není o koni učiněno podle § 13 (2) a (15) rozhodnutí, že jest od povinného odevzdání osvobozen. Koně uvedené v § 13 (11 i), k), l) nebuďte ke klasifikaci předváděny, i když nebylo do doby, kdy se klasifikace provádí, o jejich osvobození rozhodnuto, držitel jest však povinen v tom směru učiniti potřebné oznámení klasifikační komisi a předložiti potvrzení úředního zvěrolékaře o některé z okolností uvedených v § 13 (1) i), k), l).

(4) Držitel hradí náklady spojené s dopravou a stravováním koní za jejich klasifikace ze svého.

(5) Vojenská správa neručí za škody způsobené na koních cestou ke klasifikační komisi a zpět aneb na místě klasifikačního řízení.

§ 17.

Složení klasifikačních komisí.

(1) Klasifikace koní se provádí před klasifikační komisí.

(2) Členy této komise jsou:

a) zástupce politického úřadu I. stolice jako předseda určený tímto politickým úřadem,

b) zástupce vojenské správy (velitel evidence koňstva neb jeho zástupce),

c) zvěrolékař a to zásadně důstojník veterinář určený vojenskou správou, ve výjimečných případech pak státní zvěrolékař, kterého určí politický úřad I. stolice,

d) člen obecního zastupitelstva obce, ze které jsou koně předváděny.

(3) Ke komisi buď dále přibrán jeden odhadce, jehož určí a do přísahy (slibu) vezme politický úřad I. stolice. Odhadci bulte jmenováni bezúhonní odborníci, pokud možno členové hospodářských nebo chovných družstev; odhadcům přísluší přiměřená odměna, jejíž výši určí ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a financí.

§ 18.

Klasifikační řízení.

(1) Při klasifikaci se roztřiďují předvedené koně podle své způsobilosti k vojenské službě.

(2) O způsobilosti k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy, který koně klasifikuje buď:

a) způsobilý neb

b) zatím nezpůsobilý neb

c) úplně nezpůsobilý.

(3) Proti klasifikačnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

(4) Z koní, jež byly klasifikovány jako způsobilé, vybere zástupce vojenské správy podle druhu potřebný počet.

(5) Každý držitel vybraného koně jest oprávněn před vydáním evidenčního listu nabídnouti místo vybraného krmě jiného svého koně, který byl rovněž jako způsobilý klasifikován, avšak nebyl zástupcem vojenské správy vybrán; zástupce vojenské správy jest povinen nabídku tuto přijmouti, byl-li nabídnut způsobilý kůň téhož druhu jako byl kůň vybraný.

(6) Klasifikační rozhodnutí platí až do nejblíže příští klasifikace, jíž podléhají, pokud nejsou podle § 13 osvobozeny, jak koně, jež byly již podrobeny dřívějšímu klasifikačnímu řízení, tak i koně, které dřívějšímu klasifikačnímu řízení podrobeny nebyly.

§ 19.

Stanovení ceny koní.

(1) Pro každý druh koní se uveřejní směrné ceny ve vyhlášce, kterou se nařizuje klasifikace konví. Tyto ceny mohou býti nejvýše o 10% vyšší nežli běžné remontní ceny mírové toho kterého druhu koní.

(2) Nesouhlasí-li držitel vybraného koně nebo koně, jenž byl nabídnut a přijat podle § 18 (5) na místo vydaného koně, se směrnou cenou vyhlášenou podle předchozího odstavce, buď zjištěna obecná cena koně odhadem s náležitým zřením k jeho vojenskému určení, a to zástupcem vojenské správy, zvěrolékařem a určeným přísežným odhadcem. Nejsou-li tito tři činitelé jednotného názoru, rozhoduje většina hlasů; jsou-li všichni tři rozdílného názoru, platí průměr cen, jež byly každým jednotlivým činitelem naznačeny. Cena takto stanovená platí jako obecná cena tříděného koně, převyšuje-li nejvýše o 25% směrnou cenu stanovenou ve vyhlášce; převyšuje-li tuto směrnou cenu o více než 25%, platí jako obecná cena tříděného koně směrná cena stanovená ve vyhlášce, zvýšená o 25%.

(3) Proti ceně stanovené podle předchozího odstavce není opravného prostředku.

§ 20.

Evidenční listy.

(1) Po stanovení ceny vydá se držiteli pro každého koně, jenž byl zástupcem vojenské správy vybrán anebo na základě nabídky podle § 18 (5) přijat, evidenční list, jejž podepíše předseda klasifikační komise a vojenský zástupce.

(2) Přijetí evidenčního listu jakož i nařízené navrácení jeho podle odst. (5) nesmí býti držitelem odepřeno.

(3) Evidenční list obsahuje popis koně, jméno a bydliště držitelovo, cenu, jakož i ostatní potřebná data; krom toho musí býti uvedeny v evidenčním listě povinnosti držitele koně poděleného evidenčním listem (evidenčního koně), obzvláště pak povinnost, po vyhlášení povolání koní evidenčních předvésti je nebo dáti předvésti na přejímací místo určené ve vyhlášce anebo ve svolávacím lístku (v případech § 25).

(4) Přijetím evidenčního listu podléhá držitel evidenčního koně všem povinnostem, jež tento zákon ukládá držitelům evidenčních koní. Právo volně nakládati evidenčním koněm není však tím nijak omezeno až do doby povolání koní, pokud zákon nestanoví jinak.

(5) Držitel evidenčního koně jest povinen evidenční list pečlivě uchovati a ke všem úředním jednáním týkajícím se evidenčních koní jej s sebou přinésti; jest povinen též při pozdější klasifikaci koní evidenční list klasifikační komisi vrátiti. Evidenční list může býti vojenskou správou kdykoli vyměněn anebo zrušen.

(6) Veškeré změny s evidenčními koňmi uvedené v tomto paragrafu nutno oznámiti do patnáctí dnů obecnímu (městskému) úřadu místa stálého pobytu držitele koně.

(7) Zcepení-li evidenční kůň aneb je-li zjevně a trvale nezpůsobilý ke každé službě vojenské, ztratí-li se nebo je-li teprve po provedené klasifikaci o něm rozhodnuta, že jest od povinného odevzdání osvobozen, buď to držitelem oznámeno obecnímu (městskému) úřadu; k hlášení buď připojen evidenční list. Stejně jest postupovati, jestliže nastane některý z důvodů osvobozovacích uvedených v § 13 (1) u evidenčního koně teprve po klasifikaci; důvod osvobozovací jest v tomto případě přiměřeně prokázati.

(8) Přejde-li evidenční kůň k trvalému pobytu do jiné obce, musí držitel koně tuto změnu ohlásiti oběma obecním (městským) úřadům.

(9) Přejde-li evidenční kůň v držení jiného držitele, musí mu býti zároveň odevzdán evidenční list, čímž přecházejí na nového držitele všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Dřívější i nový držitel musí odevzdání a převzetí evidenčního koně oznámiti; jméno a bydliště nového držitele musí býti oznámeno jak tímto tak i dřívějším držitelem. Hlášením podle tohoto paragrafu jest nový držitel povinen i tehdy, když z odevzdaného dobytčího pasu jest zřejmo, že kůň jest evidenční.

(10) Okolnost, že kůň jest evidenční, jest vyznačiti v dobytčím pasu při jeho vyhotovení. Úřad povolaný k vyhotovení dobytčího pasu jest povinen, jakmile uplyne platnost pasu, se přesvědčiti, byl-li evidenční kůň prodán a oznámiti ihned připadnou změnu vojenským úřadům prostřednictvím politického úřadu I. stolice.

§ 21.

Povolání evidenčních koní.

(1) Evidenční koně se odevzdávají vojenské správě, jakmile bylo nařízeno povolání koní (§ 5 (2)).

(2) K odevzdání evidenčních koní určí zemské vojenské velitelství v dohodě s politickým úřadem II. stolice pro každý odvodní okres podle počtu evidenčních koní jedno nebo více přejímacích míst a to s náležitým zřením k vojenským zájmům jakož i k tomu, aby bylo umožněno každému držiteli odevzdati koně v nejkratší době bez dlouhých cest.