Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4454.

Interpelace:

I. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty o zamýšleném spojení německých obecných škol v Sofienwaldu, Krabonoši a Nové Vsi n./Lužnicí,

II. posl. dra Kafky, dra Luschky a druhů vládě o zákonné úpravě postupových a platových poměrů soudců, profesorů a státních úředníků s vysokoškolským vzděláním,

III. posl. Windirsche a druhů min. soc. péče, že liberecký okresní úřad pro péči o válečné poškozence nedbá ustanovení jazykového zákona,

IV. posl. Windirsche a druhů min. soc. péče o neoprávněném braní podpory v nezaměstnanosti,

V. posl. Simma a druhů min. financí, že se neoprávněně započítávají úroky z prodlení,

VI. posl. Dietla, Hoffmanna, Deutschové a druhů min. školství a nár. osvěty o zamýšleném spojení německých obecných škol v Sofienwaldu, Krabonoši a Nové Vsi n./Lužnicí.

I./4454 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zamýšleném spojení německých obecných škol v Sofienwaldu, Krabonoši a Nové Vsi n. Lužnicí.

Ve vitorazském území, které kdysi patřilo k Dolním Rakousům, byly od jeho připojen k Československé republice zrušeny německé obecné školy v obci Trpnouzích, Halamkách, Kunšachu, Německém, Rabšachách, Spáleništi a v Tušti. Německé obyvatelstvo těchto obcí nemá tedy již žádné německé obecné školy. Místo těchto zrušených německých škol byly všude zřízeny české obecné školy, v Rabšachách mimo to také česká občanská škola. Z německých škol zůstaly jen školy v Dolních Velenicích, v Nové Vsi nad Lužnicí, Krabonoši, Sofienwaldu, Vyšném a Nekalicích. Německá obecná škola v Dolních Velenicích byla však z 6 tříd omezena na 2. Za to však byla tam zřízena sedmitřídní česká obecná škola a čtyřtřídní česká občanská škola. Také německé obecné školy v Nové Vsi nad Lužnicí, Krabonoši, byly omezeny ze 3 tříd na 2, kdežto v obou obcích byly zřízeny české menšinové školy. Také Vyšné dostalo loňského roku pro jedno přistěhovalé české dítě českou menšinovou školu.

Nyní se zamýšlí učiniti další průlom v tomto nepatrném zbytku německé školní državy na vitorazském území. Třeboňský okresní školní výbor zaslal novovesskému obecnímu zastupitelstvu tento výnos:

Předmět: Spojení německých obecných škol v Sofienwaldu, Krabonoši a Nové Vsi n. Luž. v jednu obecnou školu.

Obecnímu zastupitelstvu

v Nové Vsi nad Lužnicí.

V Sofienwaldu jest jednotřídní obecná škola s 35 dětmi, z nichž jest 6 dětí cizí státní příslušnosti, v Krabonoši dvoutřídní obecná škola s 57 žáky, z nichž jedno dítě bylo předčasně přijato a 9 žáků jest cizí státní příslušnosti a v Nové Vsi nad Lužnicí také dvoutřídní obecná škola se 77 dětmi, z nichž jest 22 cizí státní příslušnosti.

Všechny tyto obce nejsou podle speciální mapy daleko cd sebe vzdáleny a to Krabonoš od Nové Vsi nad Lužnicí asi 2 km a Sofienwald od Nové Vsi nad Lužnicí, kterážto obec leží uprostřed všech těchto obcí, asi 3 km, počítaje od středu ke středu obce. Spojovací cesta jest nádherná silnice. Jest tedy jak se stanoviska výchovného, tak i z hospodářských úsporných důvodů nejúčelnější, aby tyto všechny školní obce byly spojeny v jednu jedinou školu, která by byla umístěna uprostřed obcí, tedy v Nové Vsi nad Lužnicí. Poněvadž by tato škola se zřetelem na nynější počet žáků jednotlivých školních ročníků byla by trojtřídní nebo čtyřtřídní, dostávalo by se školním dětem jednotlivých školních ročníků lepší výchovy, než jaká jest možná v jednotřídní nebo dvoutřídní škole, a tento postup by byl, i když ne ihned, přece aspoň v budoucnosti velkou úsporou ve výdejích na školní potřeby, poněvadž by bylo nutno hraditi výdaj jen na jednu budovu a na školních potřebách jen pro jednu školu.

Se zřetelem na to, že obecní zastupitelství až do nynějška zastává funkci místní školní rady, žádám, aby mi do 10 dní byl zaslán projev ve výše zmíněné věci.

Žádaný projev obecního zastupitelství byl nejostřejší protest proti tomuto zamýšlenému násilnému opatření. Zkušenost však ukázala, že se úřady ve svých omezovacích úmyslech nedávají odvrátiti jakýmkoliv projevem německých obcí. Jest vždy odůvodněná příčina k obavě, že presidium zemské školní rady skutečně provede ohlášené uzavření škol. Tomuto úmyslu také podepsaní co nejrozhodněji odporují.

Okolnosti uvedené ve výnosu okresního školního výboru nesouhlasí se skutečností. Německá škola v Sofienwaldu trvající od let sedmdesátých, byla až do roku 1904 expositurou obecné školy v Nové Vsi nad Lužnicí. Byla zřízena právě pro špatné cesty. Cesta označená ve výnosu jako ťnádherná cestaŤ jest však ve skutečnosti taková, že v měsíci lednu t. r. nebylo skorem ani možno jezditi po ní saněmi. Kdyby to bylo pro děti již v létě obtížné choditi dvakráte do Nové Vsi nad Lužnicí a zpět, pak jest to v zimě přímo nemožné, aby šestileté děti mohly konati tuto cestu.

Stejně tomu jest v Krabonoši.

Ohlášené velké úspory pro zemi záležely by v nejzazším případě v tom, že by se musilo vydržovati o jednu třídu méně, neboť spojená škola musila by býti při 169 dětech rozhodně čtyřtřídní, uváží-li se, že česká obecná škola v Německém při počtu žáků jen málo přesahujícím 100 jest trojtřídní. Pro 4 třídy není ve školní budově v Nové Vsi nad Lužnicí místa, pročež by se tam musilo stavěti. Velice slavené úspory, záležející v tom, že by pak obce hradily školní vydání na jednu školu, vyhlížejí ve skutečnosti docela jinak. A má-li se již šetřiti, proč se nešetří na českých školách v těchto obcích? Česká menšinová škola v Nové Vsi nad Lužnicí měla minulého školního roku 35 dítek, v Krabonoši dokonce jen 23 dttek, z toho mnohé německé. Proč se nespojí tyto školy a sahá se na dvakráte tak silné obecné školy německé? Mimo to se zamýšlí v Sofienwaldu zříditi českou menšinovou školu, což se podle dosavadních zkušeností jistě stane, jakmile se německá školní budova zrušením uvolní. Doložka spořivosti má také zde jen zakrýti příliš průhledné úmysly.

Proč se dále v těchto německých školách dělají takové potíže s dětmi rakouských státních příslušníků, když naopak město Vídeň pro děti československých státních příslušníků vydržuje množství tříd? Poměry ve vitorazském území jako v území odstoupeném Rakouskem jsou právě takové, že tam trvale bydlí velký počet cizozemců. Nepočítá-li se těchto dětí, nesouhlasí to s úmysly spravedlivého zákonodárství a také nikoliv se smyslem samého zákona, poněvadž nikde není o tom řeči, že se při rušení tříd takové děti nesmějí počítati a poněvadž mimo to při rušení škol podle §u 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., dlužno bráti zřetel ke všem dětem které jsou povinny docházeti do školy; a není zajisté žádné pochybnosti, že jsou k tomu povinny i děti cizí státní příslušnosti.

Opatření zamýšlené zemskou školní radou nemůže tedy býti vysvětleno ani nejnepatrnějším zákonitým odůvodněním a žádáme tedy se vší rozhodností, aby se s německou většinou v oněch obcích nakládalo stejně jako s tamější českou menšinou.

Tážeme se tedy, uznává-li pan ministr tento požadavek a je-li ochoten zajistiti nezměnitelné trvání uvedených německých škol a naříditi presidiu zemské školní rady, aby upustilo od zamýšleného nezákonitého opatření.

V Praze, dne 11. února 1924.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, inž. Jung, Patzel, Wenzel, Knirsch, Windirsch, Schälzky, dr. Petersilka, Křepek, Heller, Böllmann, dr. Hanreich, Pittinger, Stenzl, Budig, Böhr, Schubert, Kaiser, J. Mayer, Bobek, Zierhut.

II./4454 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Kafky, dra Luschky a druhů vládě o zákonné úpravě postupových a platových poměrů soudců, profesorů a státních úředníků s vysokoškolským vzděláním.

Podle mnoha zákonů z let 1919 a 1920 byly služební požitky skoro všech druhů státních úředníků zlepšeny tím, že ve shodě se změněnými poměry postoupili automaticky o 2-4 hodnostní třídy, na úředníky s vysokoškolským vzděláním však bylo při tom zapomenuto a tak většina státních úředníků s vysokoškolským vzděláním končí svoji službu v VI. hodnostní třídě, jak tomu bylo již před 30 lety.

Zákon o propočítání let, jehož účelem bylo vyrovnati nerovné a náhodné postupování, stal se prováděcím nařízením jednotlivých ministerstev pro akademicky vzdělané státní úředníky přímo neúčinným, ježto u tisíců těchto úředníků se nepřihlíží k služební době často 10, 12 ba i 15leté v VI. hodnostní třídě pro další postup.

Svrchu uvedenými nařízeními, jichž nelze uvésti v soulad s úmysly zákona o propočítání let, došlo to tedy tak daleko, že akademicky vzdělaní státní úředníci ztrácejí 10, 12 ba i 15 služebních let, ztrávených v odpovědné, často vedoucí činnosti ne jinak, než jakoby bylo šlo o služební dobu s kvalifikací ťnevyhovujícíŤ.

Základní platy vyšších hodnostních tříd byly proti předválečnému stavu zvýšeny jen zcela.nedostatečně. Zákonná úprava, která má učiniti přítrž těmto neudržitelným poměrům, slibuje se akademicky vzdělaném úřednictvu již několik let.

Mezitím pro naprostý nedostatek zákonné úpravy stával se stav státních úředníků s vysokoškolským vzděláním stále smutnější.

Abychom poskytli veškeré veřejnosti obraz těchto poměrů a umožnili jí správný úsudek, musíme poukázati na to, že příjem úředníků s vysokoškolským vzděláním činí dnes v mnoha případech pouze jednu třetinu, ba dokonce i čtvrtinu mírové hodnoty. Středoškolští profesoři, plně zaměstnaní, dostanou v prvním služebním roce 750 Kč měsíčně, ve čtvrtém služebním roce 1100 Kč. Tytéž požitky má mnoho správců berních správ, kteří jsou všichni hůře postaveni než všichni úředníci jejich úřadu jim podřízení, kteří rovněž jsou odkázáni na skrovný plat. Toto nedůstojné placení, které trvá několik let (od r. 1919), a které se po předcházejícím válečném strádání pociťuje tím hůře, postihuje onu část veřejných úředníků, která po nejtěžším a nejdražším vzdělání musí nésti největší odpovědnost a vydržeti nejpřísnější duševní požadavky služby. Desetitisíce rodin ocitlo se touto platovou politikou vlády z nejprostších občanských poměrů v největší nouzi. Sta a sta zdatných pracujících úředníků jest vyháněno rok od roku ze státní služby a ti, kteří zůstávají, kteří musí bojovati s nejtísnivějšími starostmi o výživu, jsou připravováni o chuť k práci. Vždyť musí denně na to patřiti, jak se všude v soukromém pracovním poměru vyšší výkon a vyšší vědění opět přiměřeně oceňuje, kdežto jedině oni v rozporu se všemi zásadami politické ekonomie uměle jsou udržováni v nedůstojných poměrech a ročně muž za mužem poškozováni o mnoho tisíc korun ze svých platů.

Se zřetelem na vylíčené poměry musíme projeviti bezpečnou důvěru, že zástupci všech stran převážnou většinou ne-li jednohlasně, přijmou návrhy zákonů o právním postavení úředníků s vysokoškolským vzděláním, jež vláda vhodně vypracuje.

Podepsaní se tedy táží vlády:

Jest vláda ochotna konečně splniti své opětovné sliby o úpravě služby a platových poměrů úředníků s vysokoškolským vzděláním a vrátiti tomuto stavu opět víru, že také on má nárok na zákonitou sociální péči, z níž byl dosud bezdůvodně vyřazován?

V Praze, dne 6. března 1924.

Dr. Kafka, dr. Luschka, J. Mayer, Kaiser, Schubert, Pittinger, dr. Spina, Windirsch, Zierhut, dr. Petersilka, Křepek, Stenzl, Kostka, Schälzky, Scharnagl, Böhr, Bobek, Budig, dr. W. Feierfeil, Böllmann, Heller.

III./4454 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi sociální péče, že liberecký okresní úřad pro péči o válečné poškozence nedbá ustanovení jazykového zákona.

Na úřadování libereckého okresního úřadu pro péči o válečné poškozence jsou pronášeny stížnosti po stránce jazykové, poněvadž tento úřad zasílá německým obecním a městským úřadům jen jednojazyčné české dopisy a vyhlášky. Tento postup odporuje ustanovením jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jehož § 2 obsahuje výslovně údaje o jazykovém styku soudů, úřadů a orgánů republiky s tak zvanými národními menšinami. Liberecký okres jest s částí německého národa činící 81.8% převážně německou oblastí. Podobné poměry jsou v Liberci-městě, kde německá část obyvatelstva činí 93.4%. Postup libereckého okresního úřadu pro péči o válečné poškozence jest tedy po stránce jazykové nejen protizákonný, nýbrž jest pociťován přímo jako vyzývavost. Jako důkaz pro nenáležitý způsob úřadování po stránce jazykové uvádíme jen české dopisy, zaslané jmenovaným okresním úřadem úřadu městysu Vratislavice n. Nisou pod číslem 2578/24-5361/I. ze dne 12. února 1924 (věc Ilchmann) a číslem 3018/24-6061/I. ze dne 18. února 1924 (věc Lagrin). Od té doby byly zaslány okresním úřadem ještě také jiné dopisy, které zavdávají příčinu k téže stížnosti.

Se zřetelem na tyto události se tážeme:

1. Jest pan ministr sociální péče ochoten, všeobecně pečovati, aby se oboru, který výhradně má sloužiti humánním účelům, neužívalo za rejdiště národních třenic?

2. Jest dále ochoten působiti k tomu, aby se libereckému okresnímu úřadu pro péči o válečné poškozence dostalo po této stránce potřebných vysvětlení a tento úřad byl náležitě poučen, aby dbal ustanovení jazykového zákona?

V Praze, dne 6. března 1924.

Windirsch,

dr. Spina, Křepek, Scharnagl, Kostka, Simm, Wenzel, Kaiser, Schubert, Budig, Knirsch, inž. Jung, J. Fischer, Patzel, dr. Lehnert, Zierhut, dr. Schollich, Pittinger, Böllmann, Bobek, Heller, Stenzl, J. Mayer.

IV./4454 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi sociální péče o neoprávněném braní podpory v nezaměstnanosti.

Při revisích provedených nedávno v libereckém okrese u osob, které dostávají státní podporu v nezaměstnanosti, vyšlo na jevo, že se tyto podpory v nezaměstnanosti částečně přijímají bez oprávnění. Mnoho osob, které stále ještě dostávaly podporu v nezaměstnanosti, bylo již několik týdnů zaměstnáno v řádném pracovním poměru. Takových případů neoprávněného braní podpory v nezaměstnanosti bylo zjištěno v Gränzendorfu 9, ve Vratislavicích n. N. 22. Při kontrole v jiných obcích vyšly rovněž na jevo případy dlouhého neoprávněného braní podpory v nezaměstnanosti. Také z jiných okresů došly stejné zprávy, z nichž všeobecně vysvítá, že se neoprávněně dostávají ze státních peněz velké částky. Tato věc nejen nepříznivě působí na státní finance, nýbrž se tím také neoprávněně požadují od poplatníků dávky, a bude-li takový stav trvati, nebude jim nikdy poskytnuta úleva v placení daní. Tážeme se tedy:

1. Ví pan ministr sociální péče o uvedených poměrech?

2. Jest ochoten podati náležitou zprávu o výsledku revisí a uvésti počet osob, které neoprávněně braly podporu v nezaměstnanosti jakož i výši částek, jež s tím souvisí?

3. Jak zakročí pan ministr sociální péče, aby škoda způsobená státní pokladně byla opět nahrazena a aby se napříště zamezilo podobné poškozování?

V Praze, dne 6. března 1924.

Windirsch,

J. Fischer, dr. Hanreich, Stenzl, dr. Schollich, dr. Lodgman, J. Mayer, dr. Brunar, Budig, Bobek, Böllmann, Zierhut, Scharnagl, Matzner, dr. Spina, Křepek, Kaiser, Kostka, Pittinger, Schubert, Heller.

V./4454 (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi financí, že se neoprávněně započítávají úroky z prodlení.

Berní úřady zavedly praxi, že vypočítávají a předpisují částku daně a z ní úroky z prodlení podle posledních definitivních předpisů také za ona léta, za která ještě nebyly vydány definitivní předpisy daně. Předpokládajíce okresy, kde jsou úřady s předpisy nesmírně opožděny, jsou definitivní předpisy z r. 1919 směrodatné pro takovou praxi při daní z příjmu a předpisy z r. 1921 pro daň výdělkovou. Praxe ta se odůvodňuje ustanovením §u 3 zákona ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n. o splatnosti přímých dani státních a přirážek samosprávných svazků a příspěvků k nim vybíraných, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek, jakož i z poplatků přímo placených, v němž se praví: ťDokud nejsou daně neb přirážky samosprávných svazků a příspěvky pro běžný rok berní ještě předepsány, jest poplatník povinen platiti je podle posledního předpisu.Ť

Používá-li se toho zákona dochází k takovémuto stavu: Úhrn předepsané osobní daně z příjmu za r. 1919 a výdělkové daně za r. 1921 se násobí počtem let, za něž nebyla daň zaplacena, 1920-1923 a tímto způsobem stanoví se daňová základna, která jest pak také základnou pro propočtení a předepsání úroků z prodlení. Berní úřady se domnívají, že přibližně vyřídily skutečně nevyřízené daňové případy. Tato domněnka jest však mylná. Jen v řídkých případech to bude souhlasiti, aby roční předpisy z období 1920-23 dosáhly výše posledního definitivního předpisu, ježto tyto poslední definitivní předpisy pocházejí z roku příznivé konjunktury, v němž byly provedeny velké výprodeje skladišť. Skorem vždy budou nové definitivní předpisy, jako předpisy z let hospodářské krise, vykazovati snížení.

Je-li to již mimořádně kruté, počítají-li a předpisují-li se s použitím zákona nezaplacené daně z let 1920-23 podle posledního definitivního předpisu, pak podle našeho mnění předpisování úroků z prodlení za fiktivní nedoplatku jest věcí nemožnou, jež vede k nestvůrnostem. Tak bylo jisté jablonecké firmě nadiktováno jen na úrocích z prodlení půl milionu Kč a úroky z prodlení, předpisované menším podnikům, jdou rovněž do tisíců, ba desetitisíců. Podle mínění podepsaných není takové předpisování úroků z prodlení odůvodněno ani zákonem, naopak jest v křiklavém rozporu s pokyny, jež vydal pan ministr financí, aby se s poplatníky jednalo liberálně. Úroky z prodlení smějí býti shrnuty a předepsány teprve po zjištění s utečně dlužných daní. Vždy však dlužno míti zřetel také na to, že hlavními vinníky nesnesitelných poměrů jsou samy berní úřady, ježto daní včas nepředepsaly. Poplatník se ovšem zdráhá hraditi jen předpokládané nedoplatky.

Podepsaní se tedy znovu táží pana ministra financí:

1. Jest ochoten znovu připomenouti berním úřadům své výnosy stran liberálního nakládání s poplatníky?

2. Jest ochoten se zřetelem na otázku v této interpelaci obsaženou naříditi, aby se úroky z prodlení propočítávaly a předpisovaly teprve po úplném zjištění daňového nedoplatku, t. j. po definitivním předpisu?

V Praze, dne 6. března 1924.

Simm,

Bobek, Budig, dr. Spina, Patzel, Heller, Schälzky, inž. Jung, dr. Lelley, Schubert, Füssy, Wenzel, Zierhut, Palkovich, Windirsch, Knirsch, dr. Körmendy-Ékes, dr. Luschka, dr. Jabloniczky, dr. W. Feierfeil, Stenzl, Böhr.

VI./4454 (překlad).

Interpelace

poslanců Dietla, Hoffmanna, Deutschové a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zamýšleném spojení německých obecných škol v Sofienwaldu, Krabonoši a Nové Vsi n. Lužnicí.

Ve vitorazském území, které kdysi patřilo k Dolním Rakousům, byly od jeho připojení k Československé republice zrušeny německé obecné školy v obci Trpnouzích, Halamkách, Kunšachu, Německém, Rabšachách, Spáleništi a v Tušti. Německé obyvatelstvo těchto obcí nemá tedy již žádné německé obecné školy. Místo těchto zrušených německých škol byly všude zřízeny české obecné školy, v Rabšachách mimo to také česká občanská škola. Z německých škol zůstaly jen školy v Dolních Velenicích, v Nové Vsi nad Lužnicí, v Krabonoši, Sofienwaldu, Vyšném a Nekalicích. Německá obecná škola v Dolních Velenicích byla však z 6 tříd omezena na 2. Za to však byla tam zřízena sedmitřídní česká obecná škola a čtyřtřídní česká občanská škola. Také německé obecné školy v Nové Vsi nad Lužnicí, Krabonoši byly omezeny ze 3 tříd na 2, kdežto v obou obcích byly zřízeny české menšinové školy. Také Vyšné dostalo loňského roku pro jedno přistěhovalé české dítě českou menšinovou školu.

Nyní se zamýšlí učiniti další průlom v tomto nepatrném zbytku německé školní državy na vitorazském území. Třeboňský okresní školní výbor zaslal novovesskému obecnímu zastupitelstvu tento výnos:

Předmět: Spojení německých obecných škol v Sofienwaldu, Krabonoši a Nové Vsi n. Luž v jednu obecnou školu.

Obecnímu zastupitelstvu

v Nové Vsi nad Lužnicí.

V Sofienwaldu jest jednotřídní obecná škola s 35 dětmi, z nichž jest 6 dětí cizí státní příslušnosti, v Krabonoši dvoutřídní obecná škola s 57 žáky, z nichž jedno dítě bylo předčasně přijato a 9 žáků jest cizí státní příslušnosti a v Nové Vsi nad Lužnicí také dvoutřídní obecná škola se 77 dětmi, z nichž jest 22 cizí státní příslušnosti.

Všechny tyto obce nejsou podle speciální mapy daleko od sebe vzdáleny a to Krabonoš od Nové Vsi nad Lužnicí asi 2 km a Sofienwald od Nové Vsi nad Lužnicí, kterážto obec leží uprostřed všech těchto obcí, asi 3 km, počítaje od středu ke středu obce. Spojovací cesta jest nádherná silnice. Jest tedy jak se stanoviska výchovného, tak i z hospodářských úsporných důvodů nejúčelnější, aby tyto všechny školní obce byly spojeny v jednu jedinou školu, která by byla umístěna uprostřed obcí tedy v Nové Vsi nad Lužnicí. Poněvadž by tato škola se zřetelem na nynější počet žáků jednotlivých školních ročníků byla buď trojtřídní nebo čtyřtřídní, dostávalo by se školním dětem jednotlivých školních ročníků lepší výchovy, než jaká jest možná v jednotřídní nebo dvoutřídní škole, a tento postup by byl i když ne ihned, přece aspoň v budoucnosti velkou úsporou ve výdejích na školní potřeby, poněvadž by bylo nutno hraditi výdaj jen na jednu budovu a na školních potřebách jen pro jednu školu.

Se zřetelem na to, že obecní zastupitelství až do nynějška zastává funkci místní školní rady, žádám, aby mi do 10 dní byl zaslán projev ve výše zmíněné věci.

Žádaný projev obecního zastupitelství byl nejostřejší protest proti tomuto zamýšlenému násilnému opatření. Zkušenost však ukázala, že se úřady ve svých omezovacích úmyslech nedávají odvrátiti jakýmkoliv projevem německých obcí. Jest vždy odůvodněná příčina k obavě, že presidium zemské školní rady skutečně provede ohlášené uzavření škol. Tomuto úmyslu také podepsaní co nejrozhodněji odporují.

Okolnosti uvedené ve výnosu okresního školního výboru nesouhlasí se skutečností. Německá škola v Sofienwaldu, trvající odlet sedmdesátých, byla až do roku 1904 expositurou obecné školy v Nové Vsi nad Lužnicí. Byla zřízena právě pro špatné cesty. Cesta označená ve výnosu jako ťnádherná cestaŤ jest však ve skutečnosti taková, že v měsíci lednu t. r. nebylo skorem ani možno jezditi po ní saněmi. Kdyby to bylo pro děti již v létě obtížné choditi dvakráte do Nové Vsi nad Lužnicí a zpět, pak jest to v zimě přímo nemožné, aby šestileté děti mohly konati tuto cestu.

Stejně tomu jest v Krabonoši.

Ohlášené velké úspory pro zemi záležely by v nejzazším případě v tom, že by se musilo vydržovati o jednu třídu méně, neboť spojená škola musila by býti při 169 dětech rozhodně čtyřtřídní, uváží-li se, že česká obecná škola v Německém při počtu žáků jen málo přesahujícím 100, jest trojtřídní. Pro 4 třídy není ve školní budově v Nové Vsi nad Lužnicí místa, pročež by se tam musilo stavěti. Velice slavené úspory, záležející v tom, že by pak obce hradily školní vydání na jednu školu, vyhlížejí ve skutečnosti docela jinak. A má-li se již šetřiti, proč se nešetří na českých školách v těchto obcích? Česká menšinová škola v Nové Vsi nad Lužnicí měla minulého školního roku 35 dítek, v Krabonoši dokonce jen 23 dítek, z toho mnohé německé. Proč se nespojí tyto školy a sahá se na dvakráte tak silné obecné školy německé? Mimo to se zamýšlí v Sofienwaldu zříditi českou menšinovou školu, což se podle dosavadních zkušeností jistě stane, jakmile se německá školní budova zrušením uvolní. Doložka spořivosti má také zde jen zakrýti příliš průhledné úmysly.

Proč se dále v těchto německých školách dělají takové potíže s dětmi rakouských státních příslušníků, když naopak město Vídeň pro děti československých státních příslušníků vydržuje množství tříd? Poměry ve vitorazském území jako v území odstoupeném Rakouskem jsou právě takové, že tam trvale bydlí velký počet cizozemců. Nepočítá-li se těchto dětí, nesouhlasí to s úmysly spravedlivého zákonodárství a také nikoliv se smyslem samého zákona, poněvadž nikde není o tom řeči, že se při rušení tříd takové děti nesmějí počítati a poněvadž mimo to při rušení škol podle §u 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., dlužno bráti zřetel ke všem dětem které jsou povinny docházeti do školy; a není zajisté žádné pochybnosti, že jsou k tomu povinny i děti cizí státní příslušnosti.

Opatření zamýšlené zemskou školní radou nemůže tedy býti vysvětleno ani nejnepatrnějším zákonitým odůvodněním a žádáme tedy se vší rozhodností, aby se s německou většinou v oněch obcích nakládalo stejně jako s tamější českou menšinou.

Tážeme se tedy, uznává-li pan ministr tento požadavek a je-li ochoten zajistiti nezměnitelné trvání uvedených německých škol a naříditi presidiu zemské školní rady, aby upustilo od zamýšleného nezákonitého opatření.

V Praze, dne 11. února 1924.

Dietl, Hoffmann, Deutsch, dr. Czech, Hausmann, Kaufmann, Pohl, Leibl, Roscher, Uhl, Jokl, dr. Haas, Čermak, Hackenberg, Taub, Palme, dr. Holitscher, Schuster, Beutel, Schäfer, Grünzner.

Původní znění ad I./4454.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen an den Minister für Schulwesen und Volkskultur in Angelegenheit der geplanten Zusammenlegung der deutschen Volksschulen in Sofienwald, Zuggers und Erdweis.

In dem ehemals zu Niederösterreich gehörigen Gebiete von Weitra sind seit seiner Angliederung an die čsl. Republik die deutschen Volksschulen in der Gemeinde Tannenbruck, Witschkoberg, Gundschachen, Beinhöfen, Rottenschachen, Abbrand und Schwarzbach aufgelassen worden. Die deutsche Bevölkerung dieser Gemeinden hat somit keine deutsche Volksschule mehr. Anstelle dieser aufgelassenen deutschen Schulen wurden überall čechische Volksschulen errichtet, in Rottenschachen außerdem auch eine čechische Bürgerschule. Von deutschen Schulen blieben nur jene in Unterwielands Erdweis, Zuggers, Sofienwald, Weissenbach und Naglitz erhalten. Die deutsche Volksschule in Unter-Wielands ist jedoch von 6 auf 2 Klassen reduziert worden. Dafür wurde aber dort eine 7klassige čechische Volksschule und eine 4klassige čechische Bürgerschule errichtet. Auch die deutschen Volksschulen in Erdweis und Zuggers sind von 3 auf 2 Klassen reduziert worden, während in beiden Gemeinden čechische Minderheitsschulen begründet wurden. Auch Weissenbach hat im vorigen Jahre für ein zugewandertes čechisches Kind eine Minderheitsschule erhalten.