Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4442.

Odpovědi:

I. min. zahraničních věcí a min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara a druhů o potrestání zločinů, z nichž jest viněn Miroslav Julinek, československý legionář ve Vladivostoku (tisk 3808/III),

II. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů o neodůvodněném zabavení článku v časopise ťNikolsburger WochenschriftŤ (tisk 4261/VI),

III. min. vnitra na interp. posl. dra E. Raddy a druhů o nezákonném rozhodnutí brněnské zemské správy politické (tisk 4274/X),

IV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny a druhů, že předseda brněnské zemské školní rady znovu zrušil exposituru v Terešově v okrese vyškovském (tisk 4317/X),

V. min. školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kalky a druhů a past. Dietla, Hoffmanna, Deutschové a druhů o změně školního obvodu obecné školy s německým jazykem vyučovacím v Pláni Věžovaté (tisk 4274/V a 4274/VI),

VI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny a druhů, jakož i posl. Uhla a druhů o utiskování německé školy v Dolejším Těšově v okrese sušickém (tisk 4256/XI a 4256/XII),

VII. min. národní obrany na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o úplně neodůvodněném odsouzení Jindřicha Jahnela z Doubí u Karlových Varů, povolaného k cvičení ve zbrani (tisk 4317/IX),

VIII. min. vnitra na interp. posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů o výnosech, vydaných politickými úřady, které obsahují předpisy, jak se provádějí obecní volby (tisk 4274/XX),

IX. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny a druhů o novém rušení zatímních poboček, slučování nižších školních tříd na německých obecných školách v Čechách, do nichž dochází málo dětí (tisk 4274/VII),

X. vlády na interp. posl. dra Schollicha a druhů o neuvěřitelném šovinistickém postupu správce novojičínské okresní politické správy Ščavy (tisk 4123),

XI. předsedy vlády a min. financí na interpelaci posl. Windirsche a druhů o výnosu zemského správního výboru českého ze dne 16. června 1923, č. j. 72.188/23-II ve věci lombardovaných válečných půjček (tisk 4262),

XII. min. spravedlnosti na interpelaci posl. Hlinky a druhů o zabavení ťSlovákaŤ ze dne 27. listopadu 1923, číslo 258 (tisk 4354/V),

XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Tausika, Hakena a soudr. v záležitosti nevinně odsouzeného Antonína Veselého (tisk 4394/I),

XIV. min. zemědělství na interp. posl. Zeminové, dra Patejdla, Prášky a spol. v záležitosti germanisace správy státního velkostatku Konopiště (tisk 4017/I),

XV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Charváta a soudr., že soudy a orgány veřejné obžaloby zjevně nedbají zákonů (tisk 4317/VI),

XVI. min. spravedlnosti na interp. posl. Hlinky a druhů ve věci zabavení ťSlovákaŤ z 12. prosince 1923 čís. 270 (tisk 4394/III),

XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Skaláka a soudr. o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4394/V),

XVIII. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů o provádění akce ťRŤ (příděl rozptýlené půdy) v německém jazykovém území (tisk 4317/XVIII),

XIX. min. soc. péče na interp. posl. dra Lodgmana a druhů v záležitosti nevydání prováděcího nařízení k § 13 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, číslo 87 Sb. z. a n. (tisk 4274/XV).

I./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra zahraničních věcí a ministra národní obrany

na interpelaci poslance dra Brunara a druhů

o potrestání zločinů, z nichž jest viněn Miroslav Julinek, československý legionář ve Vladivostoku (tisk 3808/III).

Na výše zmíněnou interpelaci kladu si za čest sděliti toto:

Pánům interpelantům zajisté je známo, že české formace v Sibiři byly vzorem pořádku, že právě Češi to byli, kteří válečným zajatcům býv. Předlitavska i Uherska způsobili mnoho dobrodiní, coř potvrdili nejen příslušníci čs. legií německé národnosti ale i ostatní zajatci německé národnosti a návratci, kteří dík dobré české organisaci na Sibiři octli se nad očekávání dříve ve své vlasti. Nejeví se tudíž pasus časopisu, z kterého vzala interpelace svůj podklad, že ťnelze sečísti strasti, které způsobili Češi našim (t. j. německým) válečným zajatcům na SibiřiŤ - pravdivým a tudíž také ne seriosním.

Interpelace zmiňuje se o některých případech udavších se v Chabarovsku v r. 1918. V této době v Chabarovsku nebylo čs. vojska, nýbrž panoval režim generála Atamana Kasmykova a Japonců; není proto naše vláda legitimována zodpovídati tyto události. Nicméně odpovídáme na údaje interpelace pokud se jedná o našeho příslušníka Julinka a sice dle výsledku soudního vyšetřování.

V září r. 1918 za bojů s bolševiky v Přímořské oblasti u Vladivostoku vzaly japonské oddíly bolševikům město Chabarovsk. Spolu s těmito vstoupil do města vojenský oddíl atamana Kalmykova, složený vesměs z Kozáků, sídlivších na řece Amuru a Uzury. Oddíly tyto, jakož i Japonci a druhá vojska; která s čs. vojskem po boku bojovala proti bolševikům, byla pokládána za vojska spojenecká.

Julínek při projezdu našich části do Vladivostoku odloučil se od své části, aby navštívil zajatecké tábory a pro vytvořivší se frontu mezi Chabarovskem a Vladivostokem v červnu 1918 nemohl se vrátiti k českým částem a připojil se proto k oddílu atamana Kalmykova.

Ataman Kalmykov stal se vojenským velitelem ve městě Chabarovsku a Přímořské oblasti. Vedl boje s bolševiky dále, při čemž jal se strhati všechny ty, kteří byli dříve ve spojení s bolševiky a to jak ruské občany, tak i cizince, zejména zajatce.

Proti Julínkovi vedlo se vyšetřování ohledně zastřelení 16 zajatců, pocházejících z bývalé rakouské armády, dne 6. září 1918 v Chabarovsku a ohledně účasti na popravě Švédů (Hedblom, Opsam a Eestonky Koffové, zaměstnané jako písařky u švédského Červeného kříže).

Toho obvinění proti Julínkovi bylo vzneseno již ke konci září 1918 vojenským prokurátorem soudu Dálného Východu ve Vladivostoku a na základě toho byl Julínek zatčen a vyšetřován vojenským soudem Dálného Východu.

Během tohoto vyšetřování bylo jednak prokázáno a jednak se obviněný doznal, že vstoupil na začátku září roku 1918 do oddílu kozáka atamana Kalmykova, když tento pomocí Japonců dobyl Chabarovska, a že na rozkaz atamana zatýkal 16 zajatců, kteří si utvořili hudební výdělečný orchestr v Chabarovsku a sice na udání, že mezi zajatci agitovali pro bolševickou armádu, Rudoarmejce, po bojích rozprchlé, skrývali a jim pomáhali k útěku z Chabarovska a i jinak při každé příležitosti projevovali svoje nepřátelství proti Kalmykovi.

Zmírněný ataman po trestním řízení provedeném soudními úřady kozáckými dal rozkaz k jich zastřelení (předsedou soudu u tohoto vojenského oddílu fungujícího byl chorundži Kadmurov). Obviněný jako vojín byl komandován ke stráži, která je vedla na místo popravy. Stráž sestávala z 20 kozáků. Obviněný byl více komandován, aby jako svědek mohl podati atamanu zprávu, že zastřelení bylo skutečně provedeno.

Během vyšetřování byli vyslechnuti jako svědci jednak důstojníci, jednak vojíni a sice: Doubrava, Basl; Hrdlička, Filko Štěpán, Burle, Novák, Polák, hudebník Ladislav Kaigl a konečně MUDr Alexandr J. Subbotin, ruský vojenský lékař v Chabarovsku.

Šetřením tímto se potvrdly okolnosti doznané obviněným.

Očitým svědkem byl pouze vojín Filko Štěpán, který výpověď obviněného potvrdil a kterás ním sloužil u tohoto oddílu Kalmykova. Ve své výpovědi uvedl, že očitých svědků zastřelení oněch 16 zajatců nebylo, jelikož místo popravy bylo na břehu řeky Amuru v parku, k nemaž byl přestup policií zabráněn a že zajatce zastřelili ruští kozáci ze stráže, kteří se k tomu dobrovolně přihlásili. Jelínek že sám vila-siní popravy se nezúčastnil. Rozkaz k popravě byl dán Kalmykovem.

Vzhledem k tomu, že obviněný tvrdil, že popravy se zúčastnil co vojín oddílu atamana Kalmykova na jeho rozkaz a že Kalmykovi dal rozkaz ony zajatce zastřeliti jakožto výkon rozsudku polního soudu, byl ataman vladivostockým soudem dotázán, zda tvrzeni obviněného zakládá se na pravdě.

Prohlášení atamana Kalmykova po onom dotazu došlá zní doslovně z ruského překladu:

Telegram: Vojenskému prokurátoru dru Šebestovi 30./X. 1918. Se zřetelem na zatčení byvšího v mém oddílu Čecha Julínka pokládám za svoji morální povinnost sděliti, že všechny činy Julínka byly přesně v souhlase s mými příkazy i rozkazy. Julinek spolupomáhal v odkryti úžasných provinění býv. náčelníka justičního odděleni mého oddílu Kondrautova, který podle výroku soudu byl zastřelen. Udání o samočinných činech Julinka pokládám za akt msty se strany jednotlivých občanů. Se zřetelem na možnost nových obvinění Julinka po čas pobytu v řadách mého oddílu pokládám za povinnost prohlásiti ještě jednou, že zodpovědnost přijímám na sebe jako náčelník oddílu. Odkomandování stalo se následkem rozkazu všem Čechům nastoupiti službu u svých oddílů, ne však jako výsledek jeho nějaké přestupné činnosti.

Podepsán ataman Kalmykov.Ť

Dne 28. listopadu 1918 potvrdil pak atamam Kalmykov osobně u vojenského prokurátora majora dra Šebesty ve Vladivostoku obsah jím odeslaného telegramu, což bylo zaprotokolováno.

Vzhledem k těmto výsledkům trestního řízení vojenský prokurátor vladivostockého soudu zastavil další stihání Julinkovo usnesením ze dne 22. listopadu 1918.

Obvinění toto znovu bylo vzneseno a zahájeno vyšetřování na jaře 1920 již po evakuaci Julinka do vlasti. Vyšetřování toto prováděl divisní soud III. střelecké divise ve Vladivostoku. Stalo se tak proto, že vladivostocký soud byl již evakuován a o tom že jíž vyšetřování bylo provedeno se nevědělo, dělo se tedy toto nové vyšetřování úplně nezávisle od vyšetřování provedeného soudem vladivostockým.

K obnovení vyšetřování dala podnět čs. delegace Červeného kříže, která ve Vladivostoku se starala o evakuaci Němců ze Sibiře a to přípisem ze dne 14. června 1919, č. j. 1166 řízeným na politického plnomocníka MUDra Girsu, zástupce čs. vlády ve Vladivostoku. Tento vymohl zahájení opětného vyšetřování přípisem na čs. velitele generála Čečka ze dne 16. června 1920, č. j. 5184. Tato delegace čs. Červeného kříže (Delegation des Čs. Roten Kreuzes, Morska Škola) a její člen dr. Wilhelm (německé národnosti) žádali všechny zajatce, aby přihlásili se za svědky, mohli-li by proti Julinkovi něco uvésti.

Během tohoto vyšetřování, jakož i pokračování tohoto vyšetřování ve vlasti nevyšly na jevo žádné okolnosti spáchaného činu a tak nebylo možno opatřiti nějaké nové průvody, bylo tudíž trestní řízení na základě dosavadních prostředků zastaveno.

Ohledně usmrcení uvedených Švédů a Estonky Koffové nebylo Julinkovi prokázáno vyslechnutými svědky vůbec ničeho.

Byli vyslechnuti: říšsko-německý zajatec civ. inž. Albert Ratijen, jenak dobrovolci Josef Sedlický, dělník v Makoně, Josef Markup, Karel Lichtak, Škrabana, Plaček, jednak zajatci Dleix, Dimzurak Vasil, studující práv z Haliče.

Ohledně Geibela (interpelace uvádí jednou četař, jednou svobodník) není možno ničeho uvésti; Julinek byv slyšeni uvádí, že muže toho jména vůbec neznal i bude v tom ohledu ještě pátráno.

V rozporu s údaji interpelace byly také dopisy, které říšská organisace pro repatriaci válečných zajatců v Zákupech zastlala dne 24. července 1920 s fotografií hudebníků příbuzným popravených kde vylíčen jest skutkový děj onoho případu takto: osoby na připojené fotografii tvořily v Chabarovsku (vých. Sibiř) kapelu a hrály po restaurantech apod. V městě byl jim dán k disposici byt (baráky), neboť tábor byl mimo město.

Při převratu dne 5. září 1918 (bílá garda) bylo nařízeno, aby všichni v městě bydlící váleční zajatci se odebrali do tábora. Zmíněná kapela neuposlechla tohoto rozkazu, poněvadž její členové zvykli si stálému styku s obecenstvem a uvažovali se zcela již za civilisty a nebyli politicky činni.

Dne 6. září 1918 byli zatčeni v městě dva rudí gardisté (bývalí váleční zajatci), kteří udali, že přenocovali v baráku, který byl obýván jmenovanými hudebníky. Byla tam proto nařízena dopravní prohlídka a nešťastnou náhodou byly nalezeny ve slámě skryté zbraně a ruční granáty.

V důsledku tohoto nálezu byli hudebníci, kteří byli právě přítomni, ihned zatčeni a bílými gardisty ihned bez vyšetřování zastřeleni. Rozsudek smrti prý podepsal vůdce kozáků Kalmykov až dodatečně. Podněcovatelem těchto vrahů byl prý dokonce býv. válečný zajatec Julinek.

V tomto dopise na rozdíl interpelace není Julinek označován za pachatele a jest přiznána okolnost, že v baráku hudebníků byly nalezeny zbraně, tady že hudebníci aspoň v tomto bodě nepovažovali se zúplna za civilisty.

Jeví se tedy obsah časopisecké zprávy úmyslně tendenčně zabarven a bylo by těžko uvěřitelno, že by jeden vojín sloužící v cizích formacích mohl na svůj vrub páchati činy v interpelaci uvedené.

V Praze dne 23. ledna 1924.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. E. Beneš, v. r.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

II./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Raddy a druhů

o neodůvodněném zabavení článku v časopise ťNikolsburger WochenschriftŤ

(tisk 4261/VI).

Článek ťDie wichtigste Aufgabe des RichtersŤ, tak jak byl otištěn v č. 30 periodického tiskopisu ťNikolsburger Wochenschrift ze dne 28. července 1923, zakládal dle přesvědčení okresní správy politické v Mikulově, skutkovou podstatu trestného činu z úřední moci stíhaného. To uznalo také státní zastupitelství ve Znojmě, jakož i krajský soud ve Znojmě, který v obsahu tohoto článku shledal skutkovou podstatu přečinu dle § 491 tr. z. a čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z rodeu 1863 a proto zabavení tohoto tiskopisu potvrdil, zakázav zároveň jeho rozšiřování. Opravných prostředků proti tomuto zabavení použito nebylo, takže nebyla témuž neb vyššímu soudu poskytnuta možnost, aby rozhodnutí toto bylo přezkoušeno.

Není proto příčiny k dalšímu opatření.

V Praze dne 29. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

III./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů

o nezákonném rozhodnutí brněnské zemské správy politické (tisk 4274/X).

Jan Rossa, papírník v Jihlavě, zažádal podáním ze dne 20. června 1923 u zemské správy politické v Brně za udělení povolení k prodeji periodických časopisů ve své prodejní místnosti ve Špitálské ulici čís. 23 v Jihlavě, neobmeziv žádost na povolení prodeje tuzemských časopisů. Povolení nelze odepříti jen těm žadatelům, kteří jsou dle živnostenského řádu oprávněna k provozování svobodné živnosti.

Zemská správa politická v Brně, předpokládajíc, že povolení se má vztahovati i na časopisy cizozemské, nevyhověla žádosti rozhodnutím ze dne 21. srpna 1923, čís. 83055. Včas došlé odvolání Rossovo nebylo dosud vyřízeno, protože bylo třeba doplňovacího šetření.

Rozhodnuto bude dle zákona bez ohledu na to, které národnosti přísluší žadatel.

V Praze dne 4. února 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

IV./4442 (původní zněni).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra Spiny a druhů,

že předseda brněnské zemské školní rady

znovu zrušil exposituru v Terešově v okrese vyškovském (tisk 4317/X).

Stížnost místní školní rady hlubočanské proti rozhodnutí předsedy zemské školní rady v Brně ze dne 25. července 1923, čís. 1852 pres., jímž byla zrušena školní expositura v Terešově, byla výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. října 1923, čís. 108.856 ai 1923 zamítnuta jako neodůvodněná, poněvadž ministerstvo z výsledku šetření nově provedeného nabylo přesvědčení, že se komunikační poměry proti stavu vyšetřenému dne 8. května 1911 tou měrou zlepšily, že další trvání expositury terešovské není odůvodněno.

Nehodlám proto činiti ve věci zvláštní nové opatření.

V Praze dne 15. února 1924.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

V./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

a posl. Dietla, Hoffmanna, Deutschové

a druhů

o změně školního obvodu obecné školy s německým jazykem vyučovacím v Pláni Věžovaté (tisk 4274/V a 4274/VI).

Případ, jehož se interpelace týče, tvoří součást rozsáhlejší akce, kterou k podnětu zemského správního výboru roku 1920 provedl předseda zemské školení rady za tím účelem, aby počet tříd na školách národních uveden byl v soulad s předpisy zákona. Vedle finančního účinku mělo se tím docíliti toho, aby školství v Čechách, do té doby velmi nerovnoměrně vybavené, bylo dle jednotných zásad stejnoměrně upraveno. K dosažení toho cíle bylo nejen nutno přikročiti ke zrušení přebytečných tříd, ale bylo dle okolností také třeba upraviti obvody jednotlivých škol byť v jednotlivém případě takové opatření bylo súčastněnými kruhy pociťováno tíživým.

S tohoto všeobecného hlediska dlužno posuzovati každé jednotlivé opatření, které předseda zemské školní rady v rámci celé zmíněné akce učinil, tedy také úpravu obvodů německých škol obecných v Pláni Věžovaté a v Přídolí.

K bližšímu osvětlení tohoto případu poslouží stručný nástin vznik u obecné školy v Pláni Věžovaté. Škola ta zřízena byla r. 1787 jako škola utrakvistická a vyučovalo se na ní každému předmětu česky a německy týmž počtem týdenních rodin vyučovacích pro každé jazykové oddělení zvlášť; jen zpěvu a tělocviku bylo vyučováno společně. Učitelem na škole té byl až do r. 1874 vždycky Čech na většina dětí byla česká.

Roku 1874 byla tato utrakvistická škola změněna na školu německou, ačkoli té doby do ní chodilo šedesát dětí českých a jen třicet německých. Stížnosti proti tomu podané místní školní radou v Pláni Věžovaté neměly úspěchu. České děti ze školní obce Pláně Věžovaté přikázány do nové české školy v Zubčicích, ale většina jich pro vzdálenost oné školy chodila nadále do německé školy v Pláni Věžovaté. K posílení posléze jmenované škol byly jí přidělené také osady Sedlice a Osek části to místní obce Malčic) ze školní obce Přídolí, takže škola časem vzrostla na dvoutřídní.

Byl-li nyní obnoven stav, který nezávadně trval až do přeměny obecné školy v Pláni Věžovaté ve školu německou, nelze v tom spatřovati nějaké příkoří pro osady Sedlice a Osek, tím méně, když do Přídolí je přiškolena místní obec malčická, jejíž součástí jsou obě osady ty a když obě osady jsou do Přídolí přifařeny. Cesta z obou osad do Přídolí je nice o něco delší než do Pláně Věžovaté, ale rozdíl vzdálenosti vyvážen je pohodlnější cestou, která do Přídolí vede údolím chráněným proti severnímu větru, kdežto do Pláně vede do vysokého kopce a je k severu otevřena.

V Praze dne 15. února 1924.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

VI./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra Spiny a druhů, jakož i poslance Uhla a druhů o utiskování německé školy v Dolejším Těšově v okrese sušickém (tisk 4256/XI a 4256/XII).

Podle § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. v úpravě podle čl. I. zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 Sb. z. a n., přísluší právo, měniti hranice školních obcí a školní obvody, předsedovi zemské školní rady. Ministerstvo školství a národní osvěty může v konkrétních případech do věci zasahovati jen jakožto stolice odvolací, rozhodujíc o stížnosti stran po zákonu legitimovaných, nikoli však bezprostředně z vlastního podnětu, neboť by tím porušovala základní zásadu obecně platbu pro správní řízení, podle níž je povinno přesně šetřiti kompetence stolic v instančním postupu. Nemohu proto předběžně pokyny nebo rozkazy zasahovati do průběhu jednání o změně obvodu školní obce dolnotěšovské, které předseda zemské školní rady v Praze zahájil.

Byt pro českého učitele (druhého) byl zabrán ve staré školní budově, ježto jiného bytu v obci není. Proti zabrání nečinil námitek předseda německé místní školní rady v Dol. Těšově podle protokolu, sepsaného okresní politickou správou v Sušici při místním šetření dne 6. června 1923.

Pokud jde o vyplacení školních přirážek obecním úřadem v Javoří školní obci dolnotěšovské, učinil jsem opatření, aby se ve věci stala náprava.

V Praze dne 11. února 1924.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

VII./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o úplně neodůvodněném odsouzení Jindřicha Jahnela z Doubí u Karlových Varů, povolaného k cvičení ve zbrani

(tisk 4317/IX).

Divisní soud v Plzni jakožto soud odvolací zamítl odvolání obžalovaného Hynka Jindřicha Jahnela co do vlny proti rozsudku brigádního soudu v Plzni jako neodůvodněné.

Brigádní soud odsoudil totiž Hynka Jindřicha Jahnela pro přečin podle § 47 branného zákona, poněvadž dostavil se k vojenskému cvičení o celý měsíc později. Jahnel dopustil se činu z nedbalosti, neboť, ač mu byl svolavací lístek doručen již dne 14. května 1923, přece po celý čas až do termínu, na který byl povolán, nestaral se, aby si ťzjednal správné vědomosti o povinnosti svolavacím lístkem stanovené,Ť třebaže tlak mohl učiniti snadno, na př. dotazem u politického nebo vojenského úřadu. To mohl učiniti tím spíše, když věděl, že všichni jeho kamarádi narukují již 14. srpna.

Doplňovací okresní velitelství zasílají svolavací lístky mužstvu německé národností vždy českoněmecké.

I když v konkrétním případě na lístku bylo datum nedopatřením vyplněno jen česky, neomlouvá tato skutečnost pozdní nastoupení Jahnelevo. Ostatně vyhláška o cvičení ve zbrani byla i jinak, na př. v denních i místních listech dostatečně publikována.

V Praze dne 12. února 1924.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

VIII./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů o výnosech, vydaných politickými úřady, které obsahují předpisy, jak se provádějí obecní volby (tisk 4274/XX).

Výnosy v interpelaci zmíněné byly bez mé iniciativy vydány a to poveze některými politickými úřady. Výnosy ty neobsahují žádných rozkazů volebním komisím.

Výnosy o způsobu vyhlášení volebních výsledků netýkají se vůbec volebních komisi, poněvadž vyhlášení volebních výsledků je podle § 31 obec. řádu voleb. věcí obecního úřadu a ne snad volební komise.

Výnosy pak, jimiž se obec. úřadům nařizuje, aby členy volební komise upozornily na ustanovení §§ 30-42 obec. řádu voleb. a daly jim pokyn, jak si mají počínati při kontrole kandidátních listin obsahují pouhé upozornění volebních komisí na příslušné zákon. předpisy, a pokyny, jak si volební komise mají počínalo při kontrole kandidátních listin. Vzhledem k ustanovení § 69 obecního řádu volebního, dle něhož politický úřad jako dohlédací úřad bdí nad řádným prováděním všech úředních úkonů volebním řádem nařízených, nemůže býti o jeho oprávnění vydávati potřebné pokyny volebním komisím vůbec pochybnosti.

Pokyny k výkladu § 38 ob. ř. v. byly dány na podkladě stížností; při dřívějších obecních volbách uplatňovaných, že se v samé volební místnosti přímo u volební komise nepřípustným způsobem působí na voliče takřka v posledním okamžiku před hlasováním tím, že se při úřední kontrole hlasovacích lístků tyto voličům berou z ruky, přerovnávají a přehazují v úmyslu, aby voliči byla shora nebo vespod připravená kandidátní listina v pořadí vyměněna a na její místo jiná agitačně vložena, což voličům krátkozrakým nebo neumějícím čísti působilo potíže a nutnost tázati se, která jest ta jeho předem připravená listina. Upozornění volebním komisím, aby tohoto svého kontrolního práva nezneužívaly k agitaci výše uvedené, bylo před volbami časopisy všech politických stran se souhlasem uvítáno a publikováno, osvědčilo se pak velmi účinně při volbách, neboť stížnosti vpředu uvedené v námitkách nebyly již v tom rozsahu jako dříve uplatňovány.

V Praze dne 5. února 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr; v. r.

IX./4442 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra Spiny a druhů

o novém rušení zatímních poboček, slučování nižších školních tříd na německých obecných školách v Čechách, do nichž dochází málo dětí (tisk 4274/VII).

Postup zemské školní rady v Praze při provádění § 7 odst. 2 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n. byl již jednou předmětem interpelace posl. dra Spiny a soudruhů ze dne 10. dubna 1923, čís. tisku 4098/V na niž jsem odpověděl dne 23. července 1923. Tehdy také jsem podal mimo jiné číselný doklad o tom, že zemská školní rada postupuje při rušení zatímních poboček a při redukci škol nestranně.

Zatímní pobočka v Teplicích-Šanově byla zřušena omylem a proto zemská školní rada, jakmile se o věci dověděla, nařídila ihned její opětné otevření.

Ke spojování nižších tříd v tomto školním roce došla toliko proto, aby byl - pokud lze - omezen počet redukcí. Nastal totiž další úbytek žactva ve školách, zejména v nižších stupních školního věku. Byly dokonce i takové případy, že na škole vůbec nepřibylo ani jediné nové dítě. Bylo by tedy podle zákona možno přikročiti k redukci školy. Na místě toho spojují se však nižší třídy s malým počtem žáctva, a to tak, že mají býti dítky I. a II. třídy nebo II. a III. třídy vyučovány sice jedním učitelem společně v jedné učebně, ale organisace školy se tím nezměnila, vyučuje se také podle nezměněných osnov a o dítkách I. a II. tř. nebo II. a III. tř. jsou vedeny úřední knihy odděleně. Toto spojování tříd je pro školu výhodnější než redukce, neboť je to pauze přechodné opatření, které pomine, jakmile by třídy takto spojené vykazovaly společně přes 60 dítek. Tím zůstává škole zachován původní počet definitivních tříd, který zase oživne, jakmile odpadne důvod tohoto zatímního opatření, a zůstávají také učitelům dočasně přebytečným zachována jejich definitivní místa, na něž se svého času opět vrátí. Naproti tomu při redukci pozbyla by škola zrušené třídy definitivně, takže by při pozdějším přírůstku žactva škody došlo toliko ke zřízení zatímní třídy se všemi příslušnými omezeními.

Spojovaní tříd opírá se o ustanovení § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., ježto je; jak bylo výše uvedeno, značně mírnějším opatřením pro školu i učitelstvo než redukce školy, k níž by byl předseda zemské školní rady podle zákona oprávněn.

Není proto příčiny, abych učinil ve věci této nějaké opatření.

V Praze dne 15. února 1924.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

X./4442 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance dra Schollicha

a druhů

o neuvěřitelném šovinstickém postupu správce novojičínské okresní politické správy Ščavy (tisk 4123).

Ústřední výbor Národní Jednoty Severočeské svolal na neděli dne 18. března 1923 do Fulneku okrskovou pořadu. K poradě pozval též zemskou politickou správu v Brně; která pověřila svým zastupováním přednostu okresní politické správy v Novém Jičíně.

Jmenovaný funkcionář zúčastnil se porady jen výhradně za účelem informace zemského politického úřadu.

Opatření, na něž si interpelace stěžuje, provedla okresní sprána politická v Novém Jičíně z vlastní moci a z vlastního rozhodnutí a není správné domnění, že na této poradě k ní dán byl podnět.

K jednotlivým bodům interpelace sděluje se na základě konaného šetření toto:

Domovní prohlídka v uměleckém grafickém ústavu L. V. Enderse v Novém Jičíně dne 12. března 1923 byla provedena proto, poněvadž vzešlo důvodné podezření, že firma vyrábí a prodává závadné tiskopisy pro protistátní propagandu.

Prohlídka provedena byla však nikoliv okresní správou politickou, nýbrž soudem na návrh státního zastupitelství v Novém Jičíně, za přítomnosti zástupců státního zastupitelství a okresní správy politické. Při této prohlídce zabaveny byly některé tiskopisy, ale zde nešlo o zabavení tiskové, nýbrž o zabavení tiskopisů soudem k účelům řízení důkazního. Na základě výsledků této domovní prohlídky byly později teprv zabaveny státním zastupitelstvím podle 27. hlavy trestního řádu v tiskovém řízení tyto tiskopisy: Nástěnná průpověď č. 24., cenník ťWertvolle Schriften für Haus und Hof, Feld und GartenŤ a Hirtův ťLiederbuch für die deutsche JugendŤ, jejichž jednotlivá místa zakládala skutkovou povahu přečinu §u 305 trest. zák. Toto zabavení bylo krajským soudem v Novém Jičíně potvrzeno a námitky proti němu padány nebyly.

Žádosti majitele firmy, aby mu bylo povoleno, závadné odstavce v cenníku a zpěvníku přetisknouti tak, aby byly nečitelny, a aby mu ostatní části těchto tiskopisů, které nejsou závadnými byly vydány, krajský jako tiskový soud v Novém Jičíně vyhověl, čímž škoda firmě vzniklá omezena byla na nejmenší míru.

Zabavení dalších tiskopisů, uvedených v interpelaci vyslovila okresní politická správa v Novém Jičíně, zemská správa politická v Brně toto opatření však zrušila.

K případům, o nichž se zmiňují body 2.-5. interpelace, podotýkám, že okresní správa politická zavedla na základě zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 267 Sb. z. a n. ve svém okrese šetření, aby zjistila, zda a pokud jsou v jejím okrese závadné názvy, které by spadaly pod § 1 citovaného zákona, resp. pojmenování ulic a veřejných míst, jež by nebylo lze navésti v soulad s § 7 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. z. a n. Shledané názvy podobného druhu byly namnoze na pouhé upozornění dobrovolně odstraněny, ve všech případech bylo odstranění úředně nařízeno. Tomuto nařízení strany ve dvou případech vyhověly, v jednom případě bylo podáno odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Za tohoto stavu věci nemá ministr vnitra zákonného podkladu, aby do věci zasahoval a výměry okresní správy politické z úřední moci opravoval, poněvadž opravu úředního výměru může si vymoci strana, pokud se výměrem cítí býti stíženou. Četnictvo samo nikde nenařizovalo, aby některé nápisy a pod. památky byly odstraněny, nýbrž omezilo se na pouhý soupis nápisů, ponechávajíc další kompetentnímu úřadu. Případ pod bodem 4. interpelace uvedený, nebyl okresní správou politickou projednáván; neměl tedy úřad na vyškrabání starého šlechtického titulu s pamětní tabulky badatele Orela žádného vlivu.

Dle řečeného není pro potrestání a odvolání nynějšího přednosty okresní správy politické v Novém Jičíně příčiny.

V Praze dne 26. února 1924.

Náměstek předsedy vlády:

Rud. Bechyně, v. r.