Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4436.

Interpelace:

I. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení brožury ťPoslanec dr. Alois Baeran před pražskou porotouŤ,

II. posl. dra Budaye a spol. min. zahraničia v záležitosti americkej cesty p. dra V. Šrobára,

III. posl. Boboka a spol. min. spravedlnosti o bezúzdnej cenzúre slovenskej tlače,

IV. posl. J. Mayera a druhů min. spravedlnosti a vnitra, že chebské státní zastupitelství používá libovolně tiskového zákona,

V. posl. J. Mayera a druhů mim. národní obrany, jak české vojenské úřady nakládají s německou řečí,

VI. posl. J. Mayera a druhů min. železnic o událostech u osobní pokladny státní dráhy v Chebu,

VII. posl. J. Patzela a druhů min. spravedlnosti o zabavení románu ťÓ Čechy!Ť od Hanuše Watzlika.

I./4436 (překlad).

Interpelace

poslance dra Emericha Raddy a druhů ministrovi vnitra a spravedlnosti o zabavení brožury ťPoslanec dr. Alois Baeran před pražskou porotouŤ.

Redakce časopisu ťBrünner MontagsblattŤ vydávajíc dílo ťPoslanec dr. Alois Baeran spřed pražskou porotouŤ požádala tiskový úřad, aby jí dovolil předkládati k censuře arch po archu, aby mohla dílo rychleji vydati. Tento způsob předběžné censury byl při prvních dvou arších (stránka 1-32) povolen. V těchto dvou arších bylo zabaveno 6 míst. Když byly předloženy k censuře další archy, prohlásil censurní úřad, že další předběžnou censuru nedovoluje, nýbrž že censurní nález oznámí teprve až bude předložena úplné dílo. Redakce si tedy pospíšila a v sobotu dne 3. března předložila censurnímu úřadu hotové dílo. Dne 5. března obdržela redakce úřední censurní nález a policejní komisař sepsal zápis s faktorem tiskárny podle něhož v arších 3 až 17 byla zabavena další 4 místa. K tomu musíme především podotknouti, že zabavená místa byla již dříve vytištěna v různých časopisech a bez překážky prošla censurou.

Zabavená místa zněla takto:

Na stránce 5:

I. ťKdyž po skončení války, poněvadž jihozápadní fronta byla zrušena, dr. Baeran se navrátil do Brna, našel radnici v rukou cizích lidí. Viděl násilí proti Němcům na všech stranách, viděl, jak se děje pokos zbaviti je práv. Viděl bezhlavost a neschopnost dosavadních německých zástupců a vůdců, kteří bez protestu a bez nejtiššího pokusu o nějaký odpor město odevzdali.

Tehdy jej zachvátil posvátný hněv a on učinil slib, že nyní zahájil boj proti nepřátelům německého národa a povede jej všemi prostředky, které má po ruce.Ť

II. ťBaeran si nejvyšší měnou vydobyl přízně svého národa. Kam přijde a kdekoli mluví, všude kolem něho zní jásot vděčných mužů a žen. Vědí, že jest mužem věrným a bez bázně, který čestně stojí na svém vůdčím místě a vede titánský boj proti velikášství vládnoucích českých mluvků a škůdců národa. Právo, svoboda a vroucí láska k vlastnímu národu jsou vůdčími myšlenkami jeho jednání jako poslance. Ví-li se, že takový muž jest v čele, dodává to klidu a jistoty, odvahy a síly vytrvati.... To opět velmi jasně celému světu dokázala Aféra smrduté bombyŤ.

... Za dr. Baeranem nestojí dnes pouze jeho voliči, nýbrž celý německý národ v Československu a před ním jako štít stojí jeho němečtí kolegové z občanského tábora ve sněmovně! Národ by ani nechápal, kdyby tomu bylo jinak!Ť

III. ťJest nesprávno, vytýkati mu zášti proti českému národu - on nenávidí žádného národa, nýbrž jen bezpráví, které se páše na nás Němcích. Věnoval se úplně lásce k národu, z něhož vyšel. Jemu věnoval všechnu práci a pro jeho osvobození z nedůstojných poměrů všechen boj, který vedl jako neohrožený obhájce národní idey a práva sebeurčení.Ť

Na stránce 6-8.

ť- spíše to byla demonstrace, poplach, určený celému světu... my němečtí poslanci bezmocní. Jednací řád poslanecké sněmovny znamená pro nás těžké okovy. Každý pokus; abychom své postavení zlepšili, ztroskotal dosud a nesnášenlivost šíleného šovinismu... Pak se vám vysmívají. Směle a odvážně tvrdím, že pětina českých poslanců nezná předkládaných osnov zákonů. Ponejvíce teprve v poslední chvíli se nám házejí, většina našich německých kolegů nezná česky, k pouhému překladu bylo by potřebí mnoha hodin, ke studiu se našinec nedostane leč s nesmírnou námahou, všechny naše námitky a návrhy jsou zamítány. Při nejdůležitějších poradách dostaneme omezenou lhůtu řečnickou. Při poradě o rozpočtu, při které šlo o 29 miliard, připadlo jednomu řečníku 14 a 1/2 minuty.... Několik našich kolegů projevilo mínění, zda by nebylo moudřejší, zahájiti obrat po dobrém ve způsobě přívětivé prosby. Přesvědčili se, že jsme měli pravdu, když jsme jim říkali, že tento pokus byl nesprávný a nás nedůstojný.

Pan president zná zásadu práva. Vim vi depellere licet. (Násilí lze potírati násilím. Red.) Vy a Vaši lidé jste v rakouském parlamentě bouřili, všechno jste rozbili, házeli jste těžkými kalamáři, těžkými mosaznými táci. To všechno bylo násilí, spojené s nebezpečím pro ty; na něž bylo házeno. K tomu násilí jsem nesáhl. Moje demonstrace byla bez nebezpečí pro každého. A naše postavení je přece podstatně různé, od postaveni Čechů ve starém Rakousku. My Němci, kteří jsme proti vůli ve Vašem státě, byli bychom nad míru šťastni kdyby se nám dařilo tank, jako echům ve starém Rakousku. Takto však v nás zuří vztek bezmocnému, vztek spoutaného, a my prohlašujeme hlasitě a zřetelně celému světu, že Československo nerad státem demokratickým, není moderním státním útvarem.

... Jen policejní stát si může dovoliti, co se vše nyní děje při mém pronásledování. Kdyby to nebylo tak smutné, člověk by se tomu musil smáti. Proč mě chcete odsoudit? Poněvadž jsem demonstroval, poněvadž jsem z nejhlubšího pocitu svého právního celtu učinil něco, abych upoutal pozornost světa k Praze?

Máte výbornou vyzvědačskou kancelář. Máte ještě zdatnější, ovšem prodejnou, placenou žurnalistiku. Jak od srdce jsem se musil zasmát, když jsem včera ve vídeňských časopisech četl, co všechno tu bylo na mě vybásněno! Že prý jsem se dopustil klukovského kousku, že jsem zatíral, že prý jsem se přiznal teprve přejí třemi věrohodnými svědky, že jsem prosil o milost a milosrdenství, že jsem navrhl, že se vzdám svého mandátu. Samá nepravda, pane presidente!

Co jsem učinil, učinil jsem úplně svobodně, zcela otevřeně. K činu jsem se upřímně přiznal, mandátu se nevzdám, nelituji toho a učinil jsem jen jednu věc: Zdráhal jsem se před sněmovnou prositi o odpuštění. To jsem nemohl a nemohl ani nyní! Neutekl jsem také před zákonem. Jakmile si vyřídím své věci v cizině, odevzdám se Vašim úřadům. Oznámil jsem to ministrovi spravedlnosti, předsedovi sněmovny a trestnímu soudu v Praze doporučenými dopisy.

Vím, že v Praze budu státi před nikoliv nepředpojatými soudci. Vím, že budu odsouzen k těžkému trestu žaláře. A nepohnu ani na chvíli brvou. Bez mučedníků by nebylo Křesťanství dobylo světa. Také náš národ bez mučedníků nedojde svého práva. A mezi tyto mučedníky chci přijíti. Prosím o to nebesa. Nejsem při tom mladíkem, který se dopustil neprozřetelného kousku, jsem dnes padesátníkem a vím, že mě zfanatisovaná lůza opět ztýrá, vím, že budu v žaláři trpěti. Avšak, pane presidente, přijdu přece a těším se jako každý mučedník na přelíčení. Bude se přece konati při otevřených dveřích a budu přece moci líčiti pohnutky a budu přeci moci říci, že jsem jednal zúmyslně a s rozvahou, abych viděl Váš stát obžalovaný před celým světem.

Bylo mi vytýkáno, že jsem toho nemusil dělati právě při demonstraci komunistů. Tato výtka jest snad oprávněná. Kdo však prodělal tuto scénu ve sněmovně, musí si říci, že... činnost předsedy Tomášku jest stejná, jedná-li proti nám nebo proti komunistům. Také komunisti jsou lidé, i když jdou jinými cestami než my. A již více než před rokem jsem proti tomu protestoval, že Vaši vojáci, pane presidente, byli vyzbrojeni střelami dumdum, poněvadž se právě postupuje jen proti komunistům.

V českém státě jest každý, kdo se nepřizpůsobí většině, vydán nejtěžšímu nebezpečí. A v čele tohoto státu stojí filosof. Vy, pane presidente! Upomíná mě to živě na římské císařství, kde se pod něžným císařem Marcem Aureliem konala nejzuřivější pronásledování křesťanů....

V mezích tohoto úzkého dopisu nemohu Vám zapsati, co tíží mě a můj těžce zkoušený národ. Jednu věc však vím, že Vaši žurnalisté mohou oznamovati do světa co chtějí. Německý národ v Čechách mi porozuměl, německý národ v Čechách můj čin schválil a německý národ v Čechách bude se mnou cítiti, budu-li seděti ve vězení. Toto vědomí sílí mě v nitru tak pevně, že se již přímo těším na tu chvíli, neboť ona bude počátkem a pak jednou přijde hodina, kdy zde bude naše vykoupení. A v tuto hodinu vykoupení věřím, jako věřím v Boha, který vždy dobré odměňuje dobrým a zlé trestá zlým.

Přijměte tato slova z mého hluboce věřícího srdce. Nejsem hloupým mladíkem, který dělá pošetilé kousky, jsem starým mužem, který pozbyl vlasti...

A jako člověk zbavený domova a zbavený práv, píšu Vám tato slova z - vyhnanství, chcete-li. Vzpomeňte si, že jste byl také kdysi ve vyhnanství. Po dnech zajeti egyptského přijdou dnové zaslíbené země. Koloběh času se otáčí. Můj ubohý národ jest dnes vespod. Avšak kdo jest ve štěstí vzpurným, cítí později v neštěstí své hoře mnohem bolestněji. Tak tomu učí filosofové. Tak tomu učí světové dějiny. Já však přijdu, pane presidente, buďte jistý. A pak si to povíme, doufejme, přímo a svobodněji!Ť

ťDr. Baeran ihned vystoupil v tisku proti obviněním, proti němu vznesemým, jmenovitě proti fantastickým zprávám, které vyšly v českých časopisech, aby dělaly náladu, z nichž se většina ukázala vylhanými. Dr. Baeran sám byl ještě dne 9. října večer zpraven o zatčení svého syna policejním ředitelstvím a naznačeno mu, že tam s ním může mluvit. Skutečně šel na policejní ředitelství a při této příležitosti prohlásil vrchnímu policejnímu radovi dru Nepožitkovi, že mohou u něho s jeho svolením klidně provésti domovní prohlídku, což však bylo odmítnuto. Zatím se však konalo shromáždění, oznámené v ťLidových NovináchŤ, na němž se známým způsobem štvalo proti Němcům, aby česká národní duše přišla do varu. Dr. Jaroslav Stránský upřel prostě Němcům jakoukoliv národní rovnoprávnost, aby jedním dechem velebil demokracii československého státu. Po schůzi ovšem došlo k obvyklému ťprojevuŤ. Dav asi 500 osob zpívaje štváčské písně táhl vnitřním městem do Pekařské ulice před dům poslance dra Baerana, kde uspořádal ohlušující kočičí dostaveníčko. Odtamtud táhlo asi 200 až 300 lidí před obydlí zemského velitele, generála Podhajského, jemuž rovněž uspořádali ťdostaveníčkoŤ volajíce fuj a pískajíce. Před sadem Německého domu byla zazpívána píseň a pak se šlo Rennerovou ulicí a Kobližnou ulicí k městskému divadlu, kde však jež bylo po německém představení. Kolem 22. hodiny se demonstranti rozešli do ulic.

Jest nápadné, že úřad nejen blahovolně strpěl pustou štvanici českého tisku, nýbrž i tento ťprojev.Ť

Na stránce 22:

ťZvláštní dusno vládlo nad posluchači a činiteli, kteří sami působili při přelíčení, jaké jest pravidlem při politických procesech a zvláště v takových dobách, v nichž žijeme. Kdo zná Prahu, kde nepřátelství proti Němcům často stoupne až k bodu varu, kdo četl české časopisy, v nichž se při příležitosti procesu zahájila pustá štvanice; ten cítil nervositu, která jako bouřlivý mrak visela nad jednací síní.

Tak hned na počátku přelíčení došlo k příznačné události. Při losování porotců byla totiž nadhozena otázka jednací řeči, při čemž předseda oznámil, že jednací řeč je česká s německým překladem. To přimělo porotce-čekatele Rychtaříka, českého učitele ve výslužbě, aby proti tomu protestoval. Vzrušeným tonem prohlásil, že něco takového je v republice ostuda. Že ví zcela přesně, že dr. Baeran umí dobře česky, aby se tedy přelíčení konalo jen českým jazykem. Dr. Goller následkem toho Rychtaříka, jako porotce-čekatele zamítl. Když však předseda místopresident Kratochvíl návrhu obhájcovu nevyhověl, porotci jako v nějaké politické schůzi tleskali na souhlas živě volajíce ťvýborněŤ. Nesměl se tedy nikdo diviti; jestliže čeští posluchači právě tak činili více méně hlasité projevy, jež ovšem předseda vytkl. Právě tak nápadné bylo tohoto dne chování vojenského znalce plukovníka českého generálního štábu, které se neshodovalo s dosavadními zvyklostmi v soudní síni, a bylo by se spíše hodilo do české sněmovny.Ť

Na stránce 93:

...

Na stránce 94:

Tedy hanbou by to nebylo a s pýchou bych se k tomu směl přiznati - avšak

Na stránce 99:

ťAvšak přes to lze cítiti v této síni ovzduší nenávisti, lze cítiti zaujatost a předpojatost, s nimiž se obecenstvo naprosto netají. Jsou chvíle; v nichž proces upomíná na nějaký francouzský jakobínský soud, i když se předseda mnohdy namahá zabezpečiti si své postavení a tím také postavení soudcovské nestrannosti. Tak na příklad již včera bylo vytčeno chování vojenského znalce a dnes dovolil si jeden porotce takových volností, že obžalovaným musilo býti úzko před lidovým soudem.Ť

ťTím byl jak stav obžalovaného, tak také hájení nesmírně ztíženo. Člověk měl takřka dojem; jako by výjevy, k nimž docházelo mezi posluchači, byly bývaly řízeny neviditelnými rukami.Ť

Na stránce 263:

ťNic totiž nemůže býti pro stát nebezpečnějšího, než právní omyl v procesu, který - přes všechno popírání s oficielní strany - podlé hlasů českého tisku byl procesem politickým. Neboť německé obyvatelstvo, které přece činí 3 1/2 milionů veškerého obyvatelstva tohoto státu, má pocit, že tento proces nebyl veden proti dru Baeranovi... Této myšlenky, která - to mohou rozhodujícím vrstvám dosvědčiti tisíce svědků - ovládá všechny Němce, nemůže nijak omeziti žádný zákon na ochranu republiky, ať zákon tiskový, kdyby byl ještě krutější. Myšlenky - prosté cel a censury - nedají se potlačiti.Ť

Redakce vyloučivši tato zabavená místa, vytiskla dílo na čisto v pěti tisících kusech; vlastní náklad činil 50.000 Kč. Když dne 12. března začala dílo rozesílati a prodávati, dostavil se policejní komisař s osmi policisty a celý náklad prohlásil za zabavený, poněvadž censurní úřad dodatečně shledal, že v interpelaci pana senátora Niessnera a Pollacha mělo býti místo, poznamenané na stránce 256 až 257, rovněž zabaveno. Toto místo znělo takto:

ť...Ť

Přes to, že administrace proti tomu činila námitky, byly vedle hotových knih zabaveny také u knihaře volné archy 1-15; volné obálky a volné obrazy, tedy součástky knih, které nebyly shledány závadnými a odvezeny na valníku. Prostým zabavením volných archů 16-17, které obsahovaly místa, nově shledaná závadnými, nechtěl se policejní úřad spokojiti.

Policie si dokonce dovolila rozkázati plakátovacímu ústavu, aby ihned přelepil plakát, který oznamoval vyjití zvláštního vydání, přes to, že tyto plakáty byly před tím policií schváleny. Teprve prostředkování advokátovu se podařilo, že volné archy 1-15, volné obálky a volné obrazy mohly býti na vlastní útraty odvezeny nazpět k vazbě. Ovšem z těchto vrácených součástek nelze po dvojí dopravě na otevřeném valníku a neodborném zacházení při nakládáni a skládání a umístění na policejním ředitelství velké části upotřebiti. Z celého způsobu zabavení vysvítá, že censurnímu úřadu nešlo jen o to, aby zabránil rozšíření nově vytčených míst, nýbrž hlavně o to, aby administraci listu hmotně poškodil. Při tom je zvlášť dbáti toho, že redakce v každém směru vyhověla zákonné povinnosti při předložení censurního výtisku a na dodatečném zabavení imunisované interpelace, jejíž doslovné znění censora v časopise ťSozialdemokratŤ ze dne 11. února t. r. propustila bez překážky a která byla v plném obsahu uveřejněna, nenese vlastní viny.

K zabaveným místům samým jest podotknouti:

Tři místa na stránce 5. jsou vyňata z článku k 50letým narozeninám dra Baerana, který tehdy censura bez překážky propustila, obsaženého v časopise ťBrünner MontagsblattŤ ze dne 15. května 1922.

Otevřený dopis presidentovi republiky, zabavený na stránce 6-8, byl rovněž uveřejněn v časopise ťBrünnes MontgsblattŤ číslo 498 a ťSüdmährerblattŤ číslo 82 a censura jej neshledala závadným.

O místě, zabaveném na stránce 15., jednajícím o demonstraci uspořádané ťLidovými NovinamiŤ v brněnském ťBesedním doměŤ, jakož i o vylíčení události, bylo tehdy pojednáno v ťTagesboteŤ a také v samém ťBrünner MontagsblattŤ (číslo 535) a censura, to rovněž neshledala závadným.

Místo zabavené na stránce 99 odpovídá výkladům ťNárodní PolitikyŤ číslo 21. ze dne 23. ledna 1923 (Vydání pro venkov) v článku ťPravda o BaeranoviŤ, pojednávajícím o Baeranově procesu.

Z toho tedy vychází na jevo, že zabavená místa jednak jsou vyňata z časopisů, které dříve censura propustila bez překážky, jednak odpovídají událostem, které se v soudní síni přihodily.

Podepsaní se táží pánů ministrů:

1. Jakým právem se jeden tisk několikráte zabavuje v různé době?

2. Jakým právem zabavuje tiskový úřad interpelaci podanou v senátě?

3. Jsou páni ministři ochotni postarati se, aby časopisu ťBrünner MontagsblattŤ byla nahrazena škoda, způsobená mu bez jeho viny zabavením?

V Praze dne 19. dubna 1923.

Dr. Radda,

dr. Brunar, Böhr, Bobek, Simm, Wenzel, Knirsch, dr. Schollich, Schälzky, dr. Medinger, Matzner, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Keibl, Mark, Kraus, Patzel, J. Mayer, Zierhut, inž. Jung.

II./4436.

Interpellácia

poslanca dra Jozefa Budaye a spoločníkov

ministru zahraničia

v záležitosti americkej cesty p. dra V. Šrobára.

Od prvopočiatkov jestvovania Československej republiky pražské vlády, miesto toho aby konaly svoju povinnosť voči Slovenskému Národu, aby hľadely splniť tie podmienky, na základe ktorých slovenský národ dobrovolne pristupil s českým národom k utvoreniu Československej republiky, vymyšlá všelijaké machinácie na zadušovanie týchto podmienok na ubijanie slovenského národneho ducha. Najnovšie vláda bola vyslala dra Šrobára do Ameriky, na posvätnú pôdu slobody, práva a spravodlivosti, aby aj tam medzi ameríckimi Slovákmi narobil nepokojov a loviac z týchto nepokojov hľadel umlčať už neprpezlivé volanie americkych Slovákov po splnení podmienok, na základe ktorých sa utvorila Československá republika. Dr. Šrobár... hanobne sa choval v Amerike. Nadával Slovenskej Lige v Amerike, ktorá také ohromné zásluhy si vydobila pri revolučnej akcii oslobodzovania nášho národa, že môže sa tvrdiť: kto ju hanobí, kto na Ligu utočí, ten hanobí, ten utočí na slovenský národ.

Liga veľmi výdatne prispela ku utvoreniu Československej republiky a to práve v takej miere, ako o mnoho bohatšie bratské české organizácie ťČeské Národné SdruženieŤ a ťSdruženie Českých KatolíkovŤ doveda. A Liga mimo tých pár stotisíc dolárov dala dru Benešovi výslovne pre slovenské ciele 550.000 dolárov. Poslala p. Šrobárovi v hotovosti 100.000 dolárov. Ďalej poslala p. Šrobárovi látok, šatstva, obuvi i výživných článkov atd. v hodnote 114.434.58 dolárov. Ona kúpila a poslala na Slovensko p. Šrobárovi celé strojné zariadenie v cene 48.780.49 dolárov. Krom toho Slovenská Liga - konajúc regrutáčku do legií - prispela takým počtom legionárov slovenských, že oni tvorili 60% - teda vyše polovicu celého ameríckeho legionárstva! Ďalej tu každý vie, že Slovenská Liga značne prispela aj k vymoženiu uznania našej Národnej Rady za dočasnú vládu Československej republiky, skrze vládu Spojených Štátov, ona úspešne viedla akciu trati nemeckému pokusu - štrajkom znemožniť výrobu munície, - ona aj oslobodila zo zajateckých kampov v Canade stá našich rodákov slovenských atd.

Pri tejto príležitosti tiež prichodí nám na myseľ tá verejná otázka, ktorú dr. J. Rudinský ešte r. 1921 verejne postavil ohľadom peňazí, ktoré Slovenská Liga v Amerike obetovala na oslobodzujúcu prácu a z ktorých ešte podnes nebolo súčtované.

Dr. Šrobár sa tak hanobne choval, verejne napadal a ponižoval Slovenskú Ligu v Amerike, ktorú aj prof. Masaryk aj bratia americkí Češi uznávali pri oslobodzovacej akcií za jedine opravného zástupcu a reprezentanta Amerických Slovákov, že Americkí Slováci boli nútení požiadať vládu Spojených Štátov, aby dra Šrobára z Ameriky odstránila.

Pýtame sa teda pána ministra zahraničia:

1. Kto poslal dra Šobára do Ameriky? Či ho poslala vláda?

2. Kto a z akých peňazí financoval jeho cestu?

3. Či je ochotný dať záruku, že na budúce... nepôjdú hanobiť do cudziny slovenský národ?

4. Či je ochotný postarať sa o to, aby Slovenská Liga v Amerike dostala zadosťučinenie?

5. A poneváč je to pre nás trápne, aby sa vláda upodozrievala, či je ochotný súčtovať s financiami, ktoré Slovenská Liga v Amerike obetovala na oslobodzovacie dielo.

Praha, dňa 19. decembra 1923.

Dr. Buday,

Bobok, Onderčo, dr. Labay, dr. Gažík, dr. Kubiš, Tománek, Hancko, Tomik, Windirsch, Schubert, Heller, Böhr, Scharnagl, Hlinka, Schälzky, dr. Petersilka, dr. Juriga, Bobek, Mark, Budig, dr. E. Feyerfeil.

III./4436.

Interpellácia

poslanca Arnolda Boboka a spoločníkov

ministra spravedlnosti

o bezúzdnej cenzúre slovenskej tlače.

Pánu ministrovi iste neušiel pozornosti fakt, že jediný slovenský deník ťSlovákŤ je denne podrobovaný bezúzdnej protizákonnej a protiústavnej cenzúre. Články, ktoré všetky bolševické, české a čechoslovácke noviny uverejnily, pri ich prevzatí do Slováka sú nesvedomite cynicky habané. A deje sa to zo dňa na deň. Už nie len celý rad dopisovateľov Slováka ztráca následkom tohoto habania smernice pro napísania nejakej udalosti, ale i my poslanci nie sme istí, či vôbec je nám možné kritizovať korupčný a realičný vládny system.

Na príklad z 275. čísla Slováka zo dňa 18. decembra 1923 vytrel cenzor bratislavský celý text článku uverejneného pod titulom:

ťPraha - stredom europskej reakcie.

Čo zlého na svete jest, to poprevratová Praha si osvojuje. - A za jej príkladom idú ostatné štáty.

Bratislava, 15. decembra.

Všetky novomódne zjavy reakcie nachodia v Prahe príjemný útulok. Utúlil sa tam centralizmus najhoršieho druhu, ktorý v borbe proti Viedni sami Češi najtemnejšou reakciou nazvali, tam sa usidlili, ..., udržovanie štátu v pohanskom smysle, návrat k pohanskej nezáväznej morálke, všetko pochopy a zjavy moderným ľudstvom dávno prekonané a za reakciu verejne vyhlásené. Iba na hanbu nás všetkých, ktorí sme nútení s Prahou sa stýkať, Praha je jediná, ktorá týmito reakčnými prostriedkami stále narába a používa ich na svoju potupu v riadení štátu v modernom demokratickom smysle preorientovanej Europe.

Nie div, že Praha je potom červeným súknom pred očami cudziny a táto je nútená istú rezervu prechovávať k nášmu štátu, ktorý je odkázaný nateraz na takúto reprezentantku.

Najhnusnejšou reakciou od Prahy bolo, že zfalšovala vôľu ľudu na Slovensku v tom smysle, že ľuďom vôbec nepoverných, nastrčených zástupcov strčuje do mestských, župných výborov; dosadila na krk volených zástupcov.

Toto reakčné gniavenie ľudských práv sa zapáčilo Horthymu v Pešti a preto tiež siaha k podobným prostriedkom. V Pešti musia byť v krátkom čase prevedené voľby do mestského zastupiteľstva a keďže vláda nemieni ani polovicu z 300 zástupcov obdržať pri voľbách, kuje Horthy plán, že z 300 ľudí len 220 budú volení a 80 vymenuje sám. Horthy je o toľko tu liberálnejši, že nesiaha za jednou tretinou volených zástupcov, ako to robí Beneš-Švehlovská vláda. Tiež je známe, že volebnou reformou rakúskou boly menšiny obraté o práva, tiež na podklade pražskom a že parlamenty štátov okolo nás stojacích sa stávajú úplne dľa vzoru pražského parlamentu výsmechmi demokratického riadenia štátov.

Teda toto je tá Praha, ktorá sa pred nami vystatuje, že je modernou a v skutočnosti je hnaná popudom tej najčiernejšej pohanskej, teroristickej reakcie.Ť

Nuž keď už takéto články sa opováži cenzor vytrieť, pán minister musí usúdiť, že v slovenskej tlači musí nastať úplná desorientácia ohľadom pojmov zákonitosti. Ale toto je nie jediný prípad. On sa zo dňa na deň opakuje a tak sme nútení považovať to za pevné zastavený úmysel zničenie slovenskej tlače stálou konfiškáciou a za takúto destruktívnu prácu zasa zodpovedným činiť pána ministra.

Preto pýtame sa pána ministra:

1. či je ochotný zamedziť nesvedomité a nezákonné konanie povinnosti bratislavským štátnym zastupiteľstvám?

2. či je vedomý pán minister, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť proti štátnym vrchnostiam a podkopáva autoritu samého štátu?

3. či je ochotný pán minister hneď sa postarať, aby takéto pády užívania úradnej noci sa neopakovaly a aby neschopní činitelia bratislavskej cenzúry boli odstránení?

Praha, dňa 19. decembra 1923.

Bobok,

dr. Labay, Tománek, Tomik, Hancko, dr. Petersilka, Bobek, Schälzky, Böhr, Mark, Schubert, Scharnagl, Budig, Onderčo, Hlinka, dr. Kubiš, dr. Buday, dr. Juriga, dr. Gažík, dr. W. Feierfeil, Heller, Windirsch.

IV./4436 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrům spravedlnosti a vnitra,

že chebské státní zastupitelství používá libovolně tiskového zákona.

Dne 29. ledna 1924 stál vydavatel a redaktor časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu jako obžalovaný před chebským okresním soudem pro přestupek § 11 tiskového zákona, a byl odsouzen s použitím § 266 tr. z. k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti ke 5 dnům vězení a podle § 38 k náhradě útrat trestního řízení.

Předmětem věci byla tato událost:

Dne 1. ledna 1924, poněvadž aby se číslo časopisu, které se mělo vytisknouti dne 31. prosince 1923 dostalo vzhledem k Novému roku do rukou odběratelů teprve dne 2. ledna, toto číslo nevyšlo, právě tak jako pro vánoční svátky nevyšla čísla ze dne 25. a 27. prosince, což bylo tučnými písmeny oznámeno ve 144. čísle časopisu ťDeutscher LandrufŤ ze dne 22. prosince 1923.

Podivuhodným způsobem - jak se zdá na oznámení státního policejního komisařství chebské státní zastupitelství podalo žalobu proti redaktorovi a vydavateli podle § 11 tiskového zákona jedině a pouze proto, že státnímu zastupitelství a chebskému policejnímu komisařství písemně neoznámil, že sylvestrovské číslo a také dvě předcházející čísla nevyjdou, jak prý to předpisuje § 10 tiskového zákona.

Tento paragraf ovšem ustanovuje, že se mezí jiným má oznámiti jmenovaným úřadům změna v časových obdobích, kdy periodický časopis vychází. Avšak jest více než sporné. Lze-li v časových obdobích, kdy časopis vychází, spatřovati změnu, nevyjde-li jedno číslo, poněvadž v němčině se pod slovem ťVeränderungŤ rozumí všeobecně něco, co trvá delší dobu. Nevyjde-li jedno číslo časopisu, podle našeho mínění se tím nemění způsob vycházení časopisu.

Avšak nehledě k tomu, bylo lze také zprávu, která ubyla uveřejněna v časopise ťDeutscher LandrufŤ v čísle ze dne 23. prosince 1923, že dne 25. a 27. prosince 1923 a 1. ledna 1924 časopis nevyjde, pavažovati za zprávu státnímu zastupitelství a chebskému policejnímu komisařství, které byly povinny také toto číslo přesně čísti, poněvadž v § 10 není naprosto žádného ustanovení o písemném oznámení.

Avšak nikoliv v tomto, vskutku sporném pojetí paragrafu tiskového zákona spatřujeme libovolné jeho užívání, nýbrž v tom, že chebské státní zastupitelství právě proto podalo žalobu, že nebylo oznámeno, že novoroční číslo 1924 nevyjde, když od 1. ledna 1922 kdy ťDeutscher LandrufŤ byl po prvé v Chebu vytištěni, ani ono samo, ani okresní politická správa (do 30. listopadu 1922) nebo státní policejní komisařství (od 1. prosince 1922) do konce roku 1923 ani jedinkráte nijakým způsobem nevytkly vydavateli a redaktorovi, že opomněl ohlásiti, že některé číslo časopisu nevyjde, ač se to v létech 1922 a 1923 stalo aspoň desetkrát až patnáctkrát.

Z této skutečnosti vysvítá, že buď tyto úřady souhlasily s názorem vydavatele a redaktora o výkladu bodu 1, § 10 tiskového zákona v tomto smyslu, nebo však chebské státní zastupitelství, chebská okresní politická správa a Chebské státní komisařství plné dva roky nejhrubším způsobem, zanedbávaly svých povinností.

Jak lehkomyslně byla padána žaloba, vysvítá z toho, že žalovaný byl obžalován jen proto, že neohlásil, že nevyjde sylvestrovské číslo a nikoliv také pro časově jen několika dny oddělená vánoční čísla. Rozhodně, ať již názor redaktora a vydavatele o § 10 tiskového zákona jest správný či nikoliv, musí jeho odsouzení u každého nepředpojatě myslícího člověka jmenovitě však u odsouzeného samého vzbuditi pocit těžké nespravedlnosti a svévolného užíváni zákona.

Neboť má-li se § 10 tiskového zákona vykládati tak, jak jej vyložil soudce, pak jsou státní zastupitelství, okresní politická správa a státní policejní komisařství v Chebu daleko více vinny než obžalovaný, poněvadž jej plná dvě léta posilovaly v jeho názoru, že jeho výklady ustanovení § 10 tiskového zákona jsou správné a jsou tedy příčinou jeho přestupku zákona.

Ostatně bylo výslovně zjištěno, že dosud žádný z dříve jmenovaných úřadů neobžaloval žádného jiného nám známého časopiseckého podniku z tohoto důvodu.

Podepsaní se tudy táží:

1. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi, aby chebské státní zastupitelství dostalo autentický výklad § 10 tiskového zákona ve vylíčené věci?

2. Jsou páni ministři ochotni poučiti chebské úřady, aby vůbec upustily od takovéhoto svévolného trýznění německých časopisů, jak bylo vylíčeno v této interpelaci?

V Praze dne 28. února 1924.

J. Mayer,

Inž. Jung; Simm, Patzel, Wenzel, Knirsch, Schubert, Böhr, Kaiser, Křepek, dr. Kafka, Stenzl, Zierhut, dr. Hanreich, dr. Spina, Heller, Böllmann, Pittinger, Scharnagl; Mark, Schälzky, Windirsch.