Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4416.

Vládní návrh,

kterým se předkládají Národnímu shromáždění republiky Československé

"1. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami A., B., C.;

2. Závěrečný protokol k této úmluvě;

3. Dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy uvedené sub 1.;

4. Závěrečný protokol k této dohodě,"

sjednané v Budapešti 7. listopadu 1922.

Návrh usnesení.

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

1. Úmluvou o poštovní spořitelně uhersky s přílohami A., B. a C.,

2. Závěrečným protokolem k této úmluvě,

3. Dohodou o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy o poštovní spořitelně uherské,

4. Závěrečným protokolem k této dohodě, sjednanými v Budapešti v listopadu 1922."

Důvodová zpráva.

Úmluva o poštovní spořitelně uherské se závěrečným protokolem jest jednou ze smluvních úprav, kterými smluvní státy, tj. Československá republika, království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Polsko, Rumunsko, Rakousko a Maďarsko uplatňují zajišťovací postup předepsaný mírovou smlouvou Trianonskou.

Článek 198. této smlouvy stanoví:

"Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všem stranám, budou určeny shodou mezi jednotlivými zúčastněnými vládami všechny úpravy finanční, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého mocnářství rak.-uh. a novým uspořádáním veřejných dluhů a měny...." (Text sub č. 102 Sb. z. a n. z roku 1922.)

Citované ustanovení uvádí dále v demonstrativním výpočtu ústavů, jichž se finanční úpravy týkají, výslovně i poštovní spořitelny a vyhrazuje, pro případ nedosažení dohody mezi vládami, reparační komisi právo rozhodnouti k žádosti některé z nich neodvolatelně prostřednictvím jednoho nebo více rozhodčích.

Úmluva o poštovní spořitelně uherské ze 7. listopadu 1922 znamená tudíž částečnou realisaci tohoto předpisu mírové smlouvy. Za R. Č. S. byla podepsána vedoucím odborovým přednostou ministerstva financí, Dr. Bohumilem Vlasákem.

Rozvržena je na pět částí:

Část I. obsahuje všeobecná ustanovení;

část II. jedná o stanovení bloků pohledávek z úsporných vkladů a šekových účtů;

část III. upravuje převedení deposit a pohledávek na účtech v hotovosti;

část IV. stanoví úhradu převedených národních bloků a

část V. zahrnuje ustanovení závěrečná.

K části prvé.

Čl. 1. této úmluvy týká se výhradně Polska a Rakouska, které jednak pro nepatrnou účast (osady na Oravsku a Spiši resp. území západních Uher přivtělené k Rakousku), hlavně ale pro svou slabší valutu rozhodly se ponechati u poštovní spořitelny v Budapešti v korunách maďarských především pohledávky a deposita osob sídlících v Polsku resp. v západních Uhrách, dále polských státních příslušníků sídlících mimo Polsko resp. osob majících domovské právo v západních Uhrách a sídlících mimo toto území a mimo území Československa, Rumunska a Jihoslovanska. Tím je zájem Polska a Rakouska vyčerpán. Ostatní ustanovení úmluvy až na čl. 16. (dovolání se čl. 198. m. sml. Trian.) a čl. 17. (rozhodčí soud) nevztahují se pak již na Polsko a Rakousko, nýbrž týkají se vedle Maďarska jenom Československa, království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunska.

Mimo to je, pro příslušníky Rjeky, která není smluvním státem při této úmluvě, vyhrazena v čl. 10. pod č. 1 z majetku poštovní spořitelny budapešťské částka 766.880 K nom. hodnoty předválečných rent uherských.

Pohledávky z úsporných vkladů a ze šekových účtů budou do národních bloků (čl. 4.) Československa, království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunska zařazeny především podle zásady teritoriality. Každý z těchto tří států resp. peněžní ústav jím k tomu ustanovený - v Československu bude to Poštovní úřad šekový - převezme totiž v zásadě (bližší ustanovení o tom obsahují čl. 7. a 8.) pohledávky všech majitelů úsporných vkladů a šekových účtů (osoby fysické i právnické), kteří dne 28. února 1919 (všeobecný rozhodný den, čl. 3.) měli na jeho území své řádné bydliště (sídlo) a je od tohoto dne neopustili, bez ohledu na to, jsou-li jeho státními občany nebo cizinci. Slovo "příslušníci oddělených území" (čl. 3.) - na rozdíl "příslušníci států" (čl. 2.) - znamená zde tedy netoliko státní příslušníky (občany), nýbrž i cizince v území jmenovaných tří smluvních států bydlící. Tento způsob řešení byl volen z důvodů hospodářských, kterými vedena jsou valutární opatření jednotlivých států, zejména republiky Československé.

Tam, kde úmluva žádá státní příslušnost (občanství, nationalité), používá výrazu státní příslušníci nebo státní občané. Jenom v čl. 2., odst. 2., znamená slovo "příslušníci" (ressortissants) osoby fysické nebo právnické, které mají státní příslušnost československou, rumunskou nebo jihoslovanskou (viz § 1 závěrečného protokolu). Za jistých podmínek, stanovených v čl. 3., 7. a 8., budou však do dotyčného národního bloku pojati i majitelé pohledávek, kteří mají bydliště (sídlo) mimo území jmenovaných tří států, pokud jsou státními příslušníky dotyčného smluvního státu.

Pro území teprve později přivtělená, ve kterých styk s poštovní spořitelnou uherskou byl teprve později přerušen, resp. kde valutární opatření dotyčných států mohla teprve později býti provedena, stanoví úmluva v čl. 3. a přílohách A, B, C zvláštní rozhodné dny. V Československu (příl. C) jsou to hlavně některá pohraniční místa (obce) na Slovensku a celá východní Podkarpatská Rus, pro ty byl stanoven den 31. července rep. 14. srpna 1919, pro obce pak ještě později v r. 1919, 1920, 1921 a 1922 připojené považují se co do přidělení do československého národního bloku za rozhodné dny data skutečného připojení a co do výše pohledávek den maďarské rozluky měnové, tj. den 18. března 1920.

U filiálek peněžních ústavů, podniku, správ statků atd. považuje se místo provozu a správ za jejich sídlo.

Vedle pohledávek zmíněných osob fysických a právnických budou zcela nebo z části převedeny také pohledávky komitátů, okrese a obcí (čl. 2. a 8.), jejichž území nalézá se zcela neb z části mimo Maďarsko. Pohledávky jejich budou míti stejná práva jako pohledávky ostatní.

Úmluva obsahuje i ustanovení (čl. 5. a 9.) o převedení deposit u poštovní spořitelny v Budapešti uložených, jakož i pohledávek na účtech v hotovosti, vzniklé hlavně z realisování dospělých splatností deponovaných cenných papírů. Tato ustanovení týkají se výhradně vlastních státních občanu československých, rumunských a jihoslovanských, kteří mají bydliště mimo Maďarsko.

Poštovní spořitelna uherská převede takto pohledávky shora zmíněné na přejímající státy resp. na jejich přejímající ústav a odevzdá jim úhrady v čl. 10. a 11. uvedené. Zúčastněný stát nepřejímá jiné povinnosti, nežli že těchto úhrad, v rámci jejich, použije k uspokojení oprávněných osob.

K části druhé.

Pohledávkový blok úsporných vkladů (vkladní knížky poštovní spořitelny) bude zjištěn zvláštním soupisem úsporných vkladů veřejnou vyhláškou ve smyslu ustanovení čl. 7.

Do československého bloku budou pojati majitelé úsporných vkladů:

1. kteří měli v příslušný rozhodný den a dosud mají na území Československé republiky svoje bydliště (sídlo); ti prokáží pouze tato data bydliště (sídla) se týkající; státní občanství nerozhoduje, průkaz jeho odpadá;

2. kteří se po příslušném rozhodném dnu

a) vystěhovali z Československa nebo z některého národního státu do kteréhokoliv jiného státu - vyjma do Maďarska;

b) přistěhovali do Československa odkudkoliv, pokud jsou (v obou případech a) i b) československými státními příslušníky, což dlužno spolu s průkazem nynějšího bydliště (sídla) prokázati;

3. vkladatelé, kteří svoje bydliště (sídlo) v cizině - mimo území býv. království uherského - podrželi a kteří prokáží československou státní příslušnost i nynější bydliště (sídlo).

Českoslovenští státní příslušníci, kteří v rozhodný den měli a dosud mají bydliště (sídlo) v Rumunsku resp. v království Srbů, Chorvatů a Slovinců, budou tedy pojati do pohledávkového bloku rumunského resp. jihoslovanského. Úsporné vklady československých státních příslušníků bydlících v Polsku nebo v záp. Uhrách přičleněných k republice Rakouské zůstanou podle čl. 1. úmluvy u poštovní spořitelny v Budapešti.

Naproti tomu úsporné vklady československých státních příslušníků bydlících v republice Rakouské (mimo západní Uhry), nové Italii, nebo ve staré cizině (stará Italie, Anglie, Francie, Německo, Amerika atd.) budou pojaty do bloku československého.

Po provedení soupisu zašlou zúčastněné státy seznam vkladatelů úspor, náležejících do jejich pohledávkového bloku, poštovní spořitelně v Budapešti, která je přezkouší a připočte úroky (3% resp. u vkladů vázaných 3,6%) až do likvidačního dne (čl. 2., posl. odst.), tj. do posledního dne měsíce, v němž tato úmluva stane se účinnou.

Nepřihlášené úsporné vklady zůstanou u poštovní spořitelny uherské v korunách uherských.

Promlčené vklady budou vydány státu (státnímu ústavu), v jehož území je poštovní úř ad, který knížku vydal. Poštovní spořitelna v Budapešti odevzdá je v korunách uherských přejímacímu ústavu do vlastnictví. Finanční význam tohoto ustanovení nebude veliký.

Pohledávkový blok šekových účtů budu sestaven v prvé řadě poštovní spořitelnou podle ustanovení čl. 8. Poštovní spořitelna přidělí na základě svých záznamů nejprve prozatímně podle směrnic daných v čl. 3. majitele šekových účtů do národního bloku československého, rumunského nebo jihoslovanského a vyrozumí je o tom zvláštním dopisem. Majitel účtu musí případné námitky oznámiti během jednoho měsíce; může také prohlásiti, že si přeje, aby pohledávka jeho zůstala u poštovní spořitelny uherské. Neučiní-li tak, považuje se to za souhlas s přidělením. Pohledávky, které podle záznamů poštovní spořitelny nenáležejí do některého z jmenovaných tří bloků a jichž majitelé nepožádají za opravu, zůstanou u poštovní spořitelny v Budapešti v korunách uherských. K usnadnění této akce vyzvou jmenované tři státy své příslušníky (stane se tak vyhláškou), aby každou případnou změnu bydliště oznámili.

Do československého bloku budou zařazeni majitelé šekových účtů

1. kteří měli v příslušný rozhodný den a dosud mají na území Československé republiky svoje bydliště (sídlo) bez ohledu na svoji státní příslušnost; tito nemusí podati nijakého průkazu;

2. kteří se po rozhodném dnu vystěhovali z Československa do některého jiného následnického státu - vyjma do Maďarska -, pokud jsou československými státními příslušníky; tito prokáží československou státní příslušnost a nynější bydliště;

3. kteří po rozhodném dnu se odkudkoliv do Československa přistěhovali a jsou československými státními příslušníky; tito prokáží rovněž československou státní příslušnost a bydliště.

Do pohledávkového bloku šekových účtů nebudou tedy - na rozdíl od majitelů úsporných vkladů - pojati majitelé šekových účtů, i když jsou státními příslušníky, kteří se po rozhodném dnu vystěhovali do staré ciziny (tj. do území mimo některý nástupnický stát) anebo kteří svoje bydliště (sídlo) ve staré cizině podrželi. Důvod je ten, že majitelé úsporných vkladů jsou jakožto drobní střadatelé hospodářsky slabší a tudíž větší ochrany potřební.

Pohledávky komitátů a okresů budou rozděleny podle počtu obyvatelstva rozdělených zení na základě uherských sčítacích dat z r. 1910. Pohledávky rozdělených obcí brzdou převedeny na stát, v němž je obecní úřad.

Seznamy podle těchto zásad sestavené zašle poštovní spořitelna uherská Československu, Rumunsku a království Srbů, Chorvatů a Slovinců; tyto státy seznamy přezkouší, podle potřeby opraví i doplní a zašlou zase poštovní spořitelně, která připíše 2% úroky až do likvidačního dne.

K části třetí.

Tato část úmluvy (čl. 5. a 9.) sočívá podstatě na zásadách obsažených v depositní úmluvě uzavřené s republiku Rakouskou a uveřejněné pod č. 513 Sb. z. a nař. z r. 1920.

Tato akce bude provedena veřejnou vyhláškou. Převodem bude v Československé republice pověřen Poštovní úřad šekový. K podání přihlášky nebude nikdo nucen; kdo však přihlášky ve lhůtě, jež bude stanovena, nepodá, nebude účasten výhod této úmluvy.

K části čtvrté.

Na úhradu úhrnného bloku československého, rumunského a jihoslovanského budou těmto státům především v relaci 1 : 1 započteny k tíži pohledávky poštovní spořitelny uherské za poštovními správami těchto států. Pohledávka poštovní spořitelny uherské za československou poštovní správou vznikla po převratu jednak před rozlukou měnovou, jednak po ní tím, že československé poštovní úřady přijímaly ještě automaticky vklady pro poštovní spořitelnu uherskou, přijaté peníze však poštovní správě maďarské neodváděly. Vklady ty byly učiněny v nekolkovaných korunách rakousko-uherských, okolkování v některých částech Slovenska resp. výměna v Podkarpatské Rusi byla provedena teprve dlouho po rozluce měnové. Přesná výše této pohledávky (zatím podle výpočtu poštovní spořitelny uherské okrouhle na 10,000.000 rakousko-uherských korun odhadnutá) bude zjištěna podrobným vyúčtováním podle zvláštní úmluvy, která byla o tom dne 15. prosince 1922 mezi Československem, Rumunskem, Jihoslovanskem, Polskem, Rakouskem a Maďarskem v Budapešti uzavřena.

Jakožto hlavní úhradu dala poštovní spořitelna uherská nekolkované renty předválečného dluhu uherského v nominální částce 135,000.000 K v relaci 1 : 1, dále pevnou paušální částku 500,000.000 maďarských korun (v tom je obsažena částka 50,000.000 K maď. za zahraniční valutové pohledávky poštovní spořitelny) a konečně lombardní pohledávky poštovní spořitelny vůči lombardním dlužníkům (státním příslušníkům), bydlícím mimo Maďarsko.

Rozdělení předválečných rent ponechalo Maďarsko zvláštní dohodě smluvních tří států.

Částka 500,000.000 K maď. byla za účelem zachycení kursu resp. uvarování se poklesu kursu maďarské koruny ihned po podepsání úmluvy přeměněna na 21,500.000 lei a 4,250.000 dinarů.

K části páté.

Tato část obsahuje ustanovení závěrečná a to: o vyúčtování poštovní spořitelny uherské s poštovními správami smluvních tří států v příčině výplat provedených i neprovedených před 18. březnem 1920 (maďarská rozluka měnová) a v příčině dosud nezaúčtovaných vkladů učiněných před příslušnými rozhodnými dny (čl. 12.), dále o uschování spisů, o vzájemné pomoci a o přímém styku delegátů koncesionářských států s poštovní spořitelnou (čl. 13.), o poplatcích (čl. 14.); o záruce Maďarska za provedení úmluvy a o zániku státní garancie podle čl. 1. zák. IX. z r. 1885 (čl. 15.); o zřeknutí se práva dovolávati se výroku arbitra podle čl. 198. Trian. (čl. 16.); o rozhodčím soudu (čl. 17.) a o ratifikaci této úmluvy (čl. 18.).

Specielních vysvětlivek k jednotlivým článkům úmluvy vzhledem k předeslanému sumárnímu rozboru není třeba.

Závěrečný protokol k úmluvě obsahuje interpretace některých ustanovení úmluvy, některá vysvětlení a doplňky (zejména o osvobození převáděných pohledávek od daní a poplatků), k nimž netřeba zvláštních poznámek.

Přílohy A), B) a C) obsahují údaje dnů rozhodných co do přidělení k národnímu bloku a výpočty míst, na něž se v souhlase s ustanovením čl. 3. úmluvy vztahují a to jednak v Rumunsku (příl. A), jednak v S. H. S. (příl. B), jednak v R. Č. S. (příl. C).

Dohodou o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy o poštovní spořitelně uherské bylo téhož dne, kdy došlo k této úmluvě, sjednáno mezi zástupci R. Č. S., S. H. S. a Rumunska, že blok československý, po srážce dluhu československé poštovní správy zbývající, bude uhrazen výhradně předválečnými rentami, naproti tomu blok rumunský v prvé řadě částkou 21,500.000 lei = 43,000.000 bývalých rakouskouherských korun (relace 1 : 2), blok jihoslovanský pak částkou 4,250.000 dinarů = 17,000.000 bývalých rakouskouherských korun (relace 1 : 4) a zbytek předválečnými uherskými rentami.

Důvodem pro toto řešení, kterého bylo docíleno teprve po značných obtížích, bylo, že při vysokém kursu československé koruny (v poměru k lei, dinaru a zvláště k maďarské koruně) jedině tento způsob umožnil poměrně nejvýhodnější úhradu pro všecky tři smluvní státy koncesionářské.

Pohledávky lombardní připadnou příslušným přejímajícím ústavům bez dalšího účtování, finanční význam jejich je neveliký.

Nehledíc k těmto lombardním pohledávkám, je tedy celková úhrada poštovní spořitelnou poskytnutá, vymezena maximální částkou 195 milionů starých rakousko-uherských korun (135 + 43 + 17 milionů), která se nezvýší ani tehdy, bude-li úhrnný národní blok, jenž má býti uhrazen, vyšší nežli 195,000.000 starých rakousko-uherských korun.

V době jednání o této úmluvě nebylo známo a není známo dosud, jak veliký je resp. bude pohledávkový blok československý, rumunský a jihoslovanský, neboť ze zápisů poštovní spořitelny nelze souditi ani na směrodatné řádné bydliště (zejména u vkladních knížek); ani na státní příslušnost majitelů pohledávek. To bude možno zjistiti teprve řádným soupisem, jenž bude proveden po ratifikaci této úmluvy. Při jednání byl úhrnný blok jmenovaných tří států kalkulován okrouhle částkou 195,000.000 starých rakousko-uherských korun.

Kdyby úhrnný blok smluvních tří států činil jenom 135,000.000 starých rakouskouherských korun anebo méně, odevzdá poštovní spořitelna pouze předválečné renty ve jmenovité hodnotě rovnající se výši úhrnného bloku. V tom případě byly by národní bloky uhrazeny výhradně rentami tj. každý stát by obdržel předválečné renty v jmenovité částce, která odpovídá výši jeho národního bloku (čl. I. a V. posl. odst. dohody a přílohy k jejímu závěrečnému protokolu). Bude-li však úhrnný blok vyšší nežli 135,000.000 starých rakouských korun, odevzdá poštovní spořitelna jak všecky jmenované renty nom. 135,000.000 starých rakousko-uherských korun tak i částku 500,000.000 maďarských korun, - mimo to ovšem i lombardní pohledávky - tedy celou úhradu 195,000.000 starých rakousko-uherských korun shora zmíněnou.

V jednotlivých článcích dohady jsou pak olíže vytčeny podmínky repartice této úhrady mezi řečené tři smluvní státy.

V zájmu přesného porozumění způsobu repartice bylo ujednáno závěrečným protokolem k dohodě sestaviti názorný příklad, který, tvoří přílohu tohoto protokolu.

Z předeslaného rozboru je zřejmo, že z předmětných ujednání budapešťských mohou vzniknouti pro náš stát majetková břemena a jest tudíž k jich uplatnění třeba souhlasu Národního shromáždění. Bližší předpisy prováděcí budou obsaženy ve zvláštním zákoně, jehož osnovu rozesílá současně ministerstvo financí.

Podotýká se, že pan president republiky souhlasí s tím, aby přiložená ujednání byla Národnímu shromáždění předložena. Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh přikázán nejprve v poslanecké sněmovně výboru rozpočtovému a zahraničnímu a po projednání sněmovnou poslaneckou v senátě rovněž výboru rozpočtovému a zahraničnímu s tím, aby dotyčné výbory o něm podaly zprávu vždy ve lhůtě 6 dnů.

Návrh na urychlené projednání se odůvodňuje nutností, aby majitelé pohledávek mohli býti co nejdříve uspokojeni.

V Praze dne 1. ledna 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.