|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4410.
Odpovědi:
I. ministra financí na interpelaci posl. Füssyho a druhů o postupu finančního ředitelství v Ip. Šahách při ukládání dávky z majetku (tisk 4226/XII.);
II. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Lelleyho a soudr. o stranickém jednání státního zastupitelstva a vrchního státního zastupitelstva v Bratislavě (tisk 4274/XXIV.);
III. ministra vnitra a ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o křivdách spáchaných ve školských věcech a při sčítání lidu v Makrancích (tisk 4157/XXII.);
IV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Lelleye a soudr. o protizákonném počínání státního zastupitelstva v Bratislavě (tisk 4274/XXII.);
V. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Lelleyho a druhů o zneužívání censury (tisk 4322/I.);
VI. ministra sociální péče a ministra obchodu na interpelaci posl. dra Lelleyho a soudr. o zpětném zatížení živnostníků dělnickými pojišťovacími příspěvky (tisk 4085/XIX.) a o macešském postupu dělnických pojišťovacích pokladen na Slovensku (tisk 4085/III.);
VII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Keibla a druhů o nenáležitém nadržování školních úřadů v Písku firmě Zlatník a Tlapák v Králové Dvoře (tisk 4256/V);
VIII. vlády na interpelaci posl. dra Hanreicha a druhů o jazykových přehmatech ve správní službě (tisk 4048/VI.), interpelaci posl. Hillebranda a druhů o zákazu vydávati a přijímati německé výplatní listiny, jakož i že se vydávají čistě české dotazníky k zákonu o státních zaměstnancích (tisk 4009/XII.), interpelaci posl. dra Schollicha a druhů v téže věci (tisk 4009/XIII.) a interpelaci posl. J. Mayera a druhů o dodání české přihlášky německým učitelům (tisk 4017/X);
IX. ministra věcí zahraničních na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o strašlivých poměrech u pasového oddělení jugoslávského generálního konsulátu v Praze (tisk 4115/III.);
X. ministra soc. péče na interpelaci posl. Hausmanna, Roschera, Schäfera a druhů o novém zavedení pracovních a čeledních knížek (tisk 4306/VI.);
XI. ministra národní obrany na interpelaci posl. H. Jokla, Schustera a druhů o nezákonitém předepsání náhrady za ubytováni vojska (tisk 4115/IX);
XII. ministra zahraničních věcí, ministra financí a ministra železnic na interpelaci posl. inž. Junga, inž. Kalliny a druhů, aby bylo konečně převzato 48 zaměstnanců státních železnic československé státní příslušnosti, kteří nebyli převzati ani do činné služby ani do výslužby (tisk 3785/X);
XIII. ministra vnitra na interpelaci posl. Beutela a druhů o postupu ústecké okresní politické správy při květnové slavnosti v Ústí nad Labem (tisk 4226/IX.);
XIV. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o nedostatku kvalifikace profesorů na maďarských gymnasiích (tisk 4306/V);
XV. vlády na interpelaci posl. dra Jabloniczkého a spol. o prevzatí štátnych zamestnancov, prepustených v r. 1919 (tisk 3353/I.);
XVI. ministra školstva a nár. osvety na interpelácii posl. dra Lelleye a súdruhov o úprave platov učiteľov na neštátnych elementárnych školách (tisk 4226/VI.).
I./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Füssyho a druhů
o postupu finančního ředitelství v Ip. Šahách při ukládání dávky a majetku (tisk 4226/XII.).
Odhadní komise pro berní okres Šahy snažila se vzdor danému poučení a vysvětlení nejen předpis dávky navržený finančním ředitelstvím dle zákonných předpisů a směrnic úplně zvrátiti a postupovati nesprávně a protizákonně, zejména pokud jde o oceňování pozemků, domů a cenných papírů, nýbrž usilovala i zbytečnými průtahy uložení dávky co nejvíce protahovati, takže by při ca 7.000 poplatnících komisionelní projednávání si vyžádalo velmi dlouhého času.
Z tohoto důvodu ustanovilo ministerstvo financí výnosem ze dne 25. ledna 1923 na základě ustanovení § 197 zákona o os. daních ve spojení s § 34 zákona o dávce z majetku ve znění nařízení vlády ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n. odhadní komisi okresu Šahy ku skončení ukládacích prací lhůtu do 15. února 1923 s tím dodatkem, že pro případ, že komise nedodrží lhůty, která jí k provedení úkolu byla dána, přenáší ministerstvo financí po marném projití lhůty oprávnění komise na finanční ředitelství v Šahách.
Daná lhůta byla úplně postačitelná, aby úkol odhadní komisi svěřený mohl býti přesně a správně proveden.
V Praze dne 15. prosince 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
II./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lelley-ho a soudruhů
o stranickém jednání státního zastupitelstva a vrchního státního zastupitelstva v Bratislavě (tisk 4274/XXIV).
Skutečnost, že bylo státním zastupitelstvím odepřeno zahájiti trestní stíhání subjektivní pro obsah článku v interpelaci otištěného, nemůže zavdati ministerstvu spravedlnosti příčiny k nějaké výtce nebo dokonce snad k potrestání súčastněných úředníků státního a vrchního státního zastupitelství, jak v interpelaci je žádáno.
§ 493 trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z. uvedený v platnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus zákonem ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n. výslovně dopouští, aby v řízení tiskovém bylo upuštěno od zásady legality, dle níž by bylo třeba zaváděti trestní řízení pro každý veřejnému žalobci sdělený trestný čin veřejně žalobní. V řízení tiskovém platí tudíž princip oportunity, podle něhož rozhoduje o tom veřejný zájem, zda závadný projev tiskový se zabaví a vinní účastníci jeho stíhají se v řízení subjektivním či zda dojde jen k zabavení a potvrzení jeho v tak zvaném řízení objektivním, či zda se konečně upustí i od zabavení, kde veřejný ohled jeho nežádá.
S tohoto hlediska posuzováno odepření, zavésti stíhání subjektivní, není nesprávným. Pánům interpelantům je asi známo, že řízení subjektivního ve věcech tiskových ožívá se umírněně, avšak pokud možno se zachováním stejnoměrnosti. Kdyby pro projev tohoto druhu mělo býti zaváděno řízení trestní subjektivní, musilo by býti zaváděno i proti jiným časopisům přinášejícím útoky stejného rázu, ať by náležely straně a národnosti kterékoliv. Tiskové úřady spokojují se ve většině podobných případů dosud zabavením. Měniti tuto praxi, snad na základě této interpelace, není zatím důvodu.
Důvody mnou shora naznačené, které určily postup státního a hlavního státního zastupitelství nachází se také v jejich spisech. Jestliže při uvědomění o odložení trestního oznámení bylo použito odůvodnění jiného, snad méně, protože ne úplně, co se tkne celého obsahu článku, správného, nemění to ničeho na skutečné povaze věci. Stejně ani ta okolnost, že zmíněná stať nebyla zabavena v té části, kde zabavení bylo na místě.
V Praze dne 8. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
III./4110 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékese a soudruhů
o křivdách spáchaných ve školských věcech a při sčítání lidu v Makrancích (tisk 4157/XXII.).
V obci Makrancích, která měla původně obyvatelstvo slovenské a kdo ještě dnes stará i mladá generace slovenskou řeč úplně ovládá, bylo podle zprávy statistického úřadu 15. února 1921 napočítáno 813 přítomných obyvatelů, z nichž se slovenskou národností jest zapsáno 359 a s maďarskou 465 osob. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že si z Makranců nikdo nestěžoval na nesprávný zápis své národnosti a také páni interpelanti neuvádějí pro své tvrzení, že výsledek úředního sčítání lidu byl zfalšován v neprospěch maďarské národnosti, nižádných dokladů.
Odvolávají-li se páni interpelanti pro svoje tvrzení na informace bývalého makrancského rychtáře, dlužno podotknouti, že jeho důvěryhodnost osvětluje nejlépe fakt, že zneužíval svého úřadu k různým machinacím a že byl konečně odsouzen a úřadu zbaven pro falšování úředních listin.
Za tohoto stavu věci není k žádanému opatření žádných důvodů.
Rovněž pro opatření, aby na státní školu v Makrancích dosazen byl maďarský učitel, není zákonitého podkladu. Školský inspektorát jednal podle své zákonné povinnosti, zavedl-li na této škole slovenský jazyk vyučovati, přihlížeje k úředním statistickým datům o poměrném zastoupení národností v obci. Přezkoumávati správnost těchto úředních dat nejsou orgány školské správy oprávněny.
Učitel Josef Rákoš vzdělával se na čtyřleté maďarské měšťanské škole a na čtyřletém řeckokatolickém maďarském ústavu učitelském v Prešově, kde vykonal ruku 1916 zkoušku způsobilosti, při níž mu byla z maďarské řeči a literatury přisouzena známka chvalitebná. Jest tedy způsobilý, aby vyučoval i maďarštině, pokud jest toho třeba. Podle úředních zpráv jest Rákoš učitelem důsledným a přísným, jeho přísnost však neznamená surovost, kterou interpelace vytýká. Hrubých výrazů, jemu přičítaných, ve škole neužil, rovněž nebylo prokázáno, že by se byl dopustil násilného odnárodňování. Za jeho působení se školské poměry v obci značně zlepšily. Děti musí řádně choditi do školy, neomluvené zameškání školy ihned oznamuje podle své povinnosti úřadům k potrestání. Tím se také vysvětluje nechuť některých obyvatelů obce proti němu.
Za těchto okolností není důvodu, aby byl Rákoš trestán nebo na jiné místo přeložen.
V Praze dne 20. prosince 1923.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
IV./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lelley-e a soudruhů
o protizákonném počínání státního zastupitelství v Bratislavě (tisk 4274/XXII.).
V případě, o který v interpelaci jde, učinil pan poslanec dr. Lelley státnímu zastupitelství v Bratislavě trestní oznámení proti neznámému pachateli pro přečin rušení obecného míru podle §u 14. bod 2. zákona na ochranu republiky, spáchaný článkem "Retorzia", uveřejněným v časopise "Bratislavské Noviny" ze dne 19. července 1923, č. 163. Oznámení učiněno bylo jazykem maďarským.
Státní zastupitelství v Bratislavě odepřelo zastupování obžaloby a vyrozumělo o tom pana poslance dra Lelleye jazykem slovenským. Tento postup jest zcela v souhlase s jazykovým zákonem. Podle §u 2. odst. 2. jazykového zákona jest státní zastupitelství povinno používati jazyka menšiny jenom v případech, k jimž rozhodnutí příslušno jest proto, že působnost jeho vztahuje se na soudní okres s 20%ní menšinou státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého. V případě, o který v interpelaci jde, byla příslušnost státního zastupitelství v Bratislavě dána tím, že udaný trestný čin stal se v Bratislavě, tedy v soudním okrese, jenž podle posledního sčítání lidu nemá 20%ní menšiny maďarské. Nemůže tedy v této věci žádný soud, úřad nebo orgán republiky používati maďarského jazyka. Výjimečně mohlo státní zastupitelství v Bratislavě přijmouti trestní oznámení v maďarském jazyku, neboť oznámení trestného činu, jejž stíhati sluší žalobou veřejnou, děje se ve veřejném zájmu a nemusí proto vyhovovati podmínkám §u 2. jazykového zákona.
V řízení, které se na takové trestní oznámení zahájí, třeba však dbáti předpise jazykového zákona. Naprosto nerozhodné jest vrak podle jasného znění zákona, zda strana, které se vyřízení doručuje, bydlí v soudním obvodu s kvalifikovanou jazykovou menšinou či nikoliv. Pan poslanec dr. Lelley ostatně nepoužil ani práva, jež mu zaručuje § 7. jazykového zákona a nestěžoval si proti postupu státního zastupitelství v Bratislavě k příslušným úřadům dohlédacím, nýbrž učinil věc hned předmětem interpelace.
Z těchto důvodů nemám příčiny, abych učinil opatření v interpelaci žádaná, naopak dal jsem upozorniti hlavní státní zastupitelství v Bratislavě, že neodpovídalo jazykovému zákonu, jestliže o rozhodnutí, jímž stížnost pana poslance dra Lelleye byla zamítnuta, stěžovatel byl vyrozuměn též jazykem maďarským, neboť se tak mělo státi pouze jazykem státním.
V Praze dne 17. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lelley-ho a druhů
o zneužívání censury (tisk 4322/I.).
Článek "Ordálie" v č. 36 periodického tiskopisu "Népakarat" byl zabaven celý, obsah plakátu však zabaven byl jen z nejmenší části, pokud totiž šlo o dvě věty počínající v překladu interpelace "Necháte-li sa...," a končící sovy "zobracia kapsa".
K zabavení obou tiskopisů došlo proto, že státní zastupitelství vidělo v zabavených místech přečiny podle zákona na ochranu republiky, a to v prvém podle § 14, č. 3 a v druhém podle § 14, č. 1. Použití posléze uvedeného zákonného místa bylo mu hlavním státním zastupitelstvím vytknuto s tím, že spráně bylo obsah ten kvalifikovati jako přečin pomluvy vlády a rozšiřování nepravdivých zpráv podle § 1, 3, č. 1, 2, § 8, č. 2, zák čl. XLI. z roku 1914 a § 18 č. 2 zákona na ochranu republiky.
Tiskový soud, jemuž obojí zabavení bylo předloženo k potvrzení, taktéž uznal, že místa zabavená zakládají skutkovou povahu trestného činu z moci úřední stíhaného; opravné prostředky do těchto nálezů tiskového soudu podány nebyly.
Za tohoto stavu však nelze mluviti o tom, že by šlo o nějaký svévolný a ničím neodůvodněný postup státního zastupitelství.
Původní text obou zabavených míst svědčí také o tom, že právem shledával státní zástupce veřejný zájem na tom, aby projevy ty jako štvavé propuštěny nebyly.
Podle toho není příčiny k nějaké výtce státnímu zastupitelství.
V Praze dne 24. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VI./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
a ministra obchodu
na interpelace poslance dra Lelley-ho a soudruhů
o zpětném zatížení živnostníků dělnickými pojišťovacími příspěvky (tisk 4085/XIX.) a
o macešském postupu dělnických pojišťovacích pokladen na Slovensku (tisk 4085/III.)
Výtky, činěné Zemské úřadovně pro pojišťování dělníků v Bratislavě, případně okresním, dělníky pojišťujícím pokladnám, spočívají na mylných informacích a mylném výkladu právních předpisů na Slovensku a Podkarpatské Rusi platných a zejména pojištění úrazového se týkajících.
Základem pro vyměření důchodu úrazového jest roční výdělek, jaký zraněný požíval v době jednoho roku před úrazem. Až do 1. ledna 1920 byl nejvýše započitatelný roční výdělek 2.400 Kč, pak 6.000 Kč a od 1. ledna 1921 12.000 Kč. Výše důchodu zraněného řídí se kvetou ztráty výdělečné schopnosti podle lékařské prohlídky a jsou-li následky úrazu takové, že zaviňují úplnou neschopnost, přísluší zraněnému důchod 60%ní, případně 662/3%ní z výdělku.
Vzhledem k poklesu kupní síly peněz byly zákonem z 29. října 1919, č. 606 a později zákonem z 21. března 1921, č. 481 přiznány k důchodům úrazovým drahotní přídavky stejné pro celou oblast republiky. Tyto drahotní přídavky jsou opatřením nouzovým a namohou ovšem vyrovnati veliké rozdíly ve mzdě před- a poválečné a pro nedostatek finanční úhrady musí se omeziti na zmírnění následků změněných hospodářských poměrů. Připomíná se, že většina úrazových důchodů na Slovensku a Podkarpatské Rusi pozůstává z doby předpřevratové a poněvadž původní nositel pojištění, "Krajinská pokladnica v Budapešti" ze svých fondů podle mírových smluv nepřevedla dosud ničeho na jejich úhradu, děje se výplata těchto důchodů na účet státu.
Otázka rozhodčích soudů byla upravena nařízením ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n. a tyto soudy byly již zřízeny a přísedící a náhradníci jich byli již jmenováni výnosy ministerstva sociální péče dne 14. dubna 1923, č. 2932/IV-23 v Bratislavě a výnosem ze dne 10. srpna 1923, č. j. 9183/IV-23 v Užhorodě. Podle zprávy zemské úřadovny rozhodčí soud II. instance v Bratislavě počal účinkovati 2. října 1923.
Hospodářství jak Zemské úřadovny tak okresních pokladen podléhá státnímu dozoru. Na přednesené stížnosti některých zájmových skupin byla vyslána v měsíci květnu minulého rohu do Zemské úřadovny v Bratislavě ministerská komise, která provedla obsáhlé šetření, aniž by zjistila jakékoliv porušení pravomoci správy a kanceláře ústavní nebo protizákonný postup zodpovědných činitelů.
Nemocenské pojištění rodinných členů úrazových důchodců musí býti upraveno cestou zákonodárnou a nemůže tudíž na podkladě dosavadních právních předpisů okresním pokladnám býti nařízeno.
Účetní a statistické výkazy Zemské úřadovny a okresních pokladen za léta 1920 a 1921 nalézají se v tisku a budou v nejbližší době zákonodárným sborům předloženy.
Pokud vybírání úrazových příspěvků se týče, postupuje Zemská úřadovna cestou legální podle příslušných právních předpisů, zejména podle §u 43. zákonného článku XIX. z roku 1907 ve znění nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n. Tyto příspěvky podle cit. ustanovení platí zaměstnavatel, který je nejen nesmí strhnouti ze mzdy, ale nesmí ani jiným způsobem jejich úhradu na zaměstnance přenésti. Ustanovení toto je na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v platnosti již od roku 1907 a tedy tak vžité, že výtky v tomto směru činěné i pokud kalkulace pracovní se týče, nejsou oprávněné. V uznání tíživé situace některých odborů a maloživnostníků bylo nařízeno Zemské úřadovně, aby při vymáhání příspěvků postupovala co nejliberálněji a zejména aby povolovala mírné platební lhůty. Tomuto nařízení Zemská úřadovna ochotně se podvoluje.
Podotýká se, že interpelace z 8. března 1923, která vytýká vymáhání příspěvků na úhradu dávek zákonných je v odporu s interpelací z 26. února 1923, která žádá zvýšení a rozšíření pojistných dávek.
V Praze dne 2. ledna 1924.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
V zastoupení ministra sociální péče
ministr veřejných prací:
Srba, v. r.
VII./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů
o nenáležitém nadržování školních úřadů v Písku firmě Zlatník a Tlapák v Králové Dvoře (tisk 4256/V).
Zemská školní rada v Praze vydala dne 16. prosince 1919 výnos, jímž bylo okresním školním radám sděleno, že firma Zlatník a Tlapák ve Dvoře Králové právě rozeslala obchodníkům přízi a nitě, které zhotovila z bavlny, přikázané jí ministerstvem školství a národní osvěty výhradně pro školní potřebu, ale jiného výnosu v této věci nevydala. Okresní školní rady vyrozuměly o tom dále podřízené školy. Jednalo se tedy o pouhé sdělení, nikoliv však o doporučování výrobků určité firmy a tudíž ne o porušováni svobody obchodu. Na školách dbá se samozřejmě, aby žactvo kupovalo pro školní potřebu zboží, pocházející od tuzemských firem, při čemž ovšem nerozhoduje určitá firma, ale jakost a cena zboží. Není proto příčiny k nějakým opatřením.
V Praze dne 10. ledna 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
v z. Dr. Markovič, v. r.
VIII./4410 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Hanreicha a druhů
o jazykových přehmatech ve správní službě (tisk 4048/VI.),
interpelaci poslance Hillebranda a druhů
o zákazu vydávati a přijímati německé výplatní listiny, jakož i že se vydávají čistě české dotazníky k zákonu o státních zaměstnancích (tisk 4009/XII.),
interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
v téže věci (tisk 4009/XIII.)
a interpelaci poslance J. Mayera a druhů
o dodání české přihlášky německým učitelům (tisk 4017/X).
Ve věci výplatních listin staly se interpelace bezpředmětnými, poněvadž bylo výnosem zemské školní rady v Praze ze dne 23. března 1923, č. 1721/pres. zařízeno, aby bylo lze užívati v soudních okresech, v nichž obývá podle posledního soupisu lidu alespoň 20% státních občanů německého jazyka, výplatních listin dvojjazyčných.
Formuláře přihlášek nároku na vyšší přídavky podle 6. odst. IV. zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. resp. čl. V. vládního nařízení ze dne 15. února 1923, č. 34 Sb. z. a n. byly určeny v prvé řadě pro státní zaměstnance, pro jichž služební poměr nutno užívati vzhledem k ustanovení § 1. jazykového zákona výhradně státního jazyka.
Poněvadž se jednalo o jednotné a rychtě provedení poukazu příslušných vyšších přídavků, jež by nebylo možné, kdyby se formuláře měly tisknouti též v jazycích všech ostatních národních menšin, byly tyto jednojazyčné formuláře zhotoveny státní tiskárnou v takovém množství, aby mohly býti dodány i učitelů m. Nehledě ani k pochybnosti, lze-li pod pojem styku strany se státním orgánem ve smyslu § 2 ,jazykového zákona subsumovati uplatňování požadavků veřejných zaměstnanců vůči státním úřadům z titulu služebního poměru, nebylo ustanovení § 2 jazykového zákona nijak porušeno, poněvadž povinnost prokázati předpoklady pro udělení vyšších přídavků byla svrchu citovanými ustanoveními uložena zaměstnancům a bylo tudíž jen ochotou se strany státní správy, že i učitelům dodala zdarma formuláře přihlášek, jichž použití nebylo však obligatorní a byly by přijaty i německé přihlášky učitelů, když by byly vyhotoveny podle předepsaného vzoru.
V Praze dne 28. prosince 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
IX./14410 (původní znění).
Odpověď
ministra věcí zahraničních
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o strašlivých poměrech u pasového oddělení jugoslávského generálního konsulátu v Praze (tisk 4115/III.).
Generální konsulát S. H. S. v Praze byl na oba v interpelaci uvedené případy upozorněn. Jeden byl ihned vyřízen a o druhém se jedná a nebude překážek, aby věc co nejrychleji byla skončena.
V Praze dne 19. listopadu 1923.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.
X. /4410 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Hausmanna, Roschera, Schäfera a druhů
o novém zavedení pracovních a čeledních knížek (tisk 4306/VI.).
Na interpelaci poslanců Hausmanna, Roschera, Schäfera a druhů o novém zavedení pracovních a čeledních knížek sděluji, že ministerstvo sociální péče nezamýšlí znovu zaváděti staré pracovní knížky a že úmyslem výnosu tohoto ministerstva ze dne 2. října 1923, č. 7.547/III/D/2 bylo pouze zjistiti, jak osvědčuje se zrušení pracovních a čeledních knížek podle zákona ze dne 17. října 1919, č. 571 Sb. z. a n. a zda občanská legitimace a vysvědčení zaměstnavatelů dostatečně zaručují pracovní průkaz místo dřívější formy knížky. Způsob šetření byl ponechán vhodné úvaze zemských správ politických.
V Praze dne 31. prosince 1923.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
XI./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců H. Jokla, K. Schustera a druhů
o nezákonitém předepsání náhrady za ubytování vojska (tisk 4115/IX.).
Vyšetřením bylo zjištěno, že důstojník, který byl pověřen projednáním ohledně zajištění potřebných ubikaci pro lyžařské kursy v Železné Rudé Vsi, opomenul použíti zprostředkování obce. V důsledku toho byla obec zproštěna zákonité povinnosti hraditi rozdíl výloh za ubytování mezi skutečnými výlohami a náhradou, kterou je stát povinen platiti podle ubytovacího zákona obci.
V Praze dne 12. listopadu 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XII./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra zahraničních věcí,
ministra financí a
ministra železnic
na interpelaci poslanců inž. Junga, inž. Kalliny a druhů,
aby bylo konečně převzato 48 zaměstnanců státních železnic československé státní příslušnosti, kteří nebyli převzati ani do činné služby ani do výslužby (tisk 3785/X.).
Především dlužno se stanoviska všeobecného připomenouti, že základem pro posuzování otázky převzetí zaměstnanců bývalých c. k. státních drah jest proklamace Národního výboru ze dne 29 října 1918 a zákon ze dne 7. února 1919, č. 74 Sb. zák. a nař., o přejímání státních úředníků a zřízenců.
Vzhledem k tomu, že tento zákon jest uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení, možno se omeziti pouze na reprodukování příslušné normy proklamace: "Všem železničním a poštovním zaměstnancům, kteří v předepsané době složí služební slib československému státu, zaručuje Národní výbor veškerá práva plynoucí z dosavadních jejich služebních poměrů".
V důsledku této proklamace složil mimo zaměstnance národnosti české také nemalý díl železničních zaměstnanců národnosti německé z krajin převážně českých slib věrnosti pro republiku Československou.
Zbytek přihlásil se však do služeb Německorakouského státu, pozdější republiky Rakouské, a to buď přímo nebo prostřednictvím ředitelství státních drah tzv. "Deutschböhmen" a "Sudetenland", která se po státním převratu nově utvořila, mnohdy i za výslovného odvolání složeného již slibu do proklamace Národního výboru.
Vedle těchto zaměstnanců bývalých rakouských státních drah, kteří se hned po státním převratu přihlásili do služeb rakouských, dlužno ještě uvésti ony, kteří prostě opustili službu na území republiky Československé, aby vstoupili do služeb cizích, jakož i ony, kdož se později nepřihlásili a nesložili slibu podle zákona ze dne 7. února 1919, č. 74 Sb. zák. a nař.
Všechny tyto zaměstnance bývalých c. k. státních drah, kteří nesplnili podmínky, stanovené ve zmíněné již proklamaci nebo v citovaném právě zákoně, nemohla československá, státní správa železniční v nutné shodě s vnitřním zákonodárstvím převzíti do služeb; stejně nemohla jim nebo jejich rodinám přiznati nárok na zaopatřovací požitky.
K seznamu postižených bývalých rakouských zaměstnanců možno jen se zmíniti, že hlídače Jana Hödla a Leopolda Ribitsche považuje československá státní správa železniční za zaměstnance státních drah republiky Rakouské, že revidenta bývalých rakouských státních drah Ferdinandu Hübnerovi v Mikulově a staničním sluhům Josefu Kratochvílovi a Petru Schadenovi v Božicích - Jaroslavicích byla přiznána jedině z důvodu lidskosti odvolatelná podpora (alimentace), kterou nemůže býti prejudikováno otázce konečného nápadu pensijního břemene, a že skladníku bývalých rakouských státních drah Janu Melionovi v Jihlavě má se dostati téže výhody.
V Praze dne 4. ledna 1924.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
Ministr železnic:
V zast. Tučný, v. r.
XIII./4410 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Beutela a druhů
o postupu ústecké okresní politické správy při květnové slavnosti v Ústí nad Labem (tisk 4226/IX.).
Ke schůzím na oslavu 1. května 1923 vydal sekretariát německé sociálně demokratické strany dělnické v Ústí nad Labem plakáty a zažádal u okresní správy politické v Ústí nad Labem o povolení k jich vylepení. Okresní správa politická upozornila zástupce strany, že první dvě věty plakátů, které jsou v interpelaci otištěny, shledává závadnými, načež zástupce strany zmíněné věty z plakátu vypustil. Okresní správa politická po té vylepení plakátů povolila.
Další text plakátů v interpelaci otištěný, pozastaven nebyl.
Poněvadž se strana tímto řešením spokojila a neužila opravných prostředků, neměly nadřízené úřady příčiny, touto věcí se zabývati.
Okresní správa politická nařídila dále výměrem ze dne 26. dubna 193, čís. 25.675/20.103, aby jí byly předloženy texty nápisu na standardách, které mají býti neseny v manifestačním průvodu, a oznámena jména pořadatelů. Počet 50 pořadatelů ve výměru udán nebyl.
Proti tomuto výměru bylo podáno odvolání, které však zemská správa politická výnosem ze dne 11. července 1923, č. 8 D 2.132-1923/222.749-1923 zamítla. Další odvolání podáno nebylo.
K tomu podotýkám, že okresní správa politická jako úřad bezpečnostní je za zachování veřejného klidu a pořádku ve svém okresu zodpovědna a jestliže plníc tento svůj úkol při povolení průvodu (ve smyslu §u 3, zákona shrom.) vázala toto povolení na shora uvedené podmínky, nelze jí to vytýkati, a to tím méně, že téměř současně a na témž náměstí mělo se konati shromáždění pod širým nebem ještě jiné strany dělnické a nebylo tudíž vyloučeno, že by mohlo bez dostatečného počtu pořadatelů dojíti vinou jednotlivců k porušení veřejného klidu a pořádku.
Zákaz divadelního představení "Die Waffen nieder" vyslovila okresní správa politická v Ústí n. L. v uvážení tendence tohoto kusu, kterého zemská správa politická v Praze po vyslechnuti censurní rady výnosem ze dne 19. března 1923, čís. 8.627, resp. 1. dubna 1923, čís. 10.279 k provozování nepřipustila, poněvadž četné scény a výroky některých jednajících osob jsou tak prosyceny ovzduším někdejší monarchistické Vídně a názory starorakouské vojenské šlechty, že by hra mohla dáti snadno příčinu k projevům rušícím veřejný klid a pořádek.
Proti tomuto zákazu nebylo podáno odvolání. Okresní politická správa touto zápovědí nedopustila se žádné protizákonnosti.
K nějakému opatření není tedy příčiny.
V Praze dne 14. ledna 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.