(Překlad.)
Úmluva,
jíž se schvaluje řád o pravomoci a působnosti stálé technické komise pro vodní režim dunajský.
Ježto článek 203. smlouvy Trianonské ze dne 4. června 1920 ustanovil pro ta území bývalého království Uherského, která tvoří povodí Dunaje, vyjma povodí Oltu, Stálou technickou komisi pro vodní režim a pověřil tuto komisi, sleženou z předsedy jmenovaného Radou Společnosti národů a po jednom zástupci každého ze států územně dotčených vypracováním Řádu vymezujícího její pravomoc a působnost, kterýž řád má býti súčastněným státům předložen ku schválení,
RAKOUSKO, MAĎARSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ a ČESKOSLOVENSKO jmenovaly svými plnomocníky, a to
Spolkový President republiky Rakouské:
pana Pavla Buckeisen-a,
inž. a ministerského radu při spolkovém ministerstva obchodu a veřejné dopravy,
Jeho Nejjasnější Výsost vladař království Maďarského:
p. Julia Ambrózy-ho de Séden,
radu Svého kabinetu,
Jeho Veličenstvo král rumunský:
p. G. Popesca,
generálního sekretáře královského ministerstva dopravy,
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
p. Františka Vilfan-a,
náhradního král. zástupce v mezinárodní dunajské komisi,
President republiky Československé:
p. Bohuslava Miiller-a,
zplnomocněného ministra, státního tajemníka v ministerstvu veřejných prací,
kteří, vyměnivše své plné moci a shledavše je v řádné a náležité formě, dohodli se takto:
Článek 1.
Vysoké smluvní strany prohlašují, že schvalují Řád jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajsky, na nichž se tato komise usnesla ve své schůzi dne 25. května 1923.
Tento Řád i tento Závěrečný protokol budou pokládány za neodlučitelnou část této Úmluvy. Změny, které by snad pozdě] i byly v nich provedeny, musí býti předloženy Vysokým smluvním stranám ku schválení.
Článek 2.
Tato úmluva bude ratifikována.
Ratifikační listiny budou složeny u sekretariátu komise v době co nejkratší, nejpozději však 31. března 1924.
Úmluva nabude působnosti za 3 měsíce po uzavření protokolu o složení ratifikačních listin.
ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ svrchu jmenovaní zmocněnci podepsali tuto úmluvu, sepsanou v jediném exempláři, který bude uložen v archivech komise pro vodní režim dunajský a jehož jeden ověřený opis bude vydán každá ze smluvních stran.
Dáno v Paříži, dne 27. května 1923.
(L. S.) BUCKEISEN.
(L. S.) JULES DE AMBRÓZY.
(L. S.) G. POPESCO.
(L. S.) F. VILFAN.
(L. S.) MÜLLER.
Řád
o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský,
přijatý řečenou komisí v sezení konaném v Paříži dne 25. května 1923, jehož se súčastnili:
Předseda:
p. Charuéraud,
Za Rakousko:
p. Pavel Buckeisen,
Za Maďarsko:
p. Julius Ambrózy de Séden,
Za Rumunsko:
p. G. Popesco,
Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:
p. František Vilfan,
Za československo:
p. Bohuslav Müller.
Článek 1.
Složení komise.
Stálá technická komise pro vodní režim dunajský je složena po jednom ze zástupců každého z těchto států: Rakouska, Maďarska, Rumunska, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Československa, jakož i z předsedy, jmenovaného Radou Společnosti národů.
Článek 2.
Povodí, na, která se vztahuje tento řád.
Povodí, na něž se vztahuje tento Řád, jsou ve smyslu smlouvy trianonské ta uvodí bývalého království Uherského, jež tvoří povodí Dunaje, vyjímajíc povodí Oltu.
Článek 3.
Pravomoc komise.
Komise má za úkol přivoditi uzavření dohod zmíněných v článku 292. smlouvy Trianonské, bdíti nad jejich prováděním a v případě nutnosti zajistiti toto provedení; zachovati a zdokonalovati jednotnost vodního režimu zejména, pokud se týče odlesňování a zalesňování, jakož i služeb sem spadajících jako služby vodoměrné a hlášení povodní;
zabývati se otázkami, souvisícími s plavbou s výjimkou těch, jež by spadaly co působnosti Mezinárodní dunajské komise, s nimiž jest se jí na tuto obrátiti, a míti zvláště zření k zájmům rybářství;
mimo to podnikati jakékoli práce a šetření a zříditi jakékoli služby, které by jí byly svěřeny společnou dohodou mezi súčastněnými státy.
Článek 4.
Předkládání věcí komisi.
Komise nejedná leč o otázkách, které jí byly předloženy buď delegáty nebo předsedou.
Podání o jakékoli věci, jež má býti předloženo komisi, je řízeno na předsedu, který o tom zpraví všechny delegáty a dá ji na denní pořad nejblíže příštího zasedání.
Jeví-li se toho potřeba, může však předseda ihned po obdržení podání přivoditi ustavení studijního výboru za podmínek stanovených v článku 9.
Článek 5.
Doklady, jež jest předkládati komisi.
Delegáti budou dodávati komisi za účelem její informace tyto doklady:
a) Stručný roční přehled technických poměrů v povodích zmíněných ve článku 2., jakož i povšechně prací vykonaných nebo projektovaných v každém státě, jež by prakticky mohly míti vliv na vodní režim některého sousedního státu;
b) dohody uzavřené mezi súčastněnými státy podle ustanovení článku 292. smlouvy trianonské ať již za intervence komise či nikoli;
c) zákony a nařízení vztahující se na vodní režim, kácení a vysazování lesa jakož i na rybářství.
Článek 6.
Základy pro provádění prací.
Návrhy.
Není-li shody mezi súčastněnými státy, může se každý z nich obrátiti na komisi s návrhy směřujícími ke stanovení základů pro určité úseky vodních toků, podle nichž mají býti vypracovány projekty významných staveb, jež jsou s to přivoditi citelnou změnu v dosavadním vodním režimu.
Nedojde-li mezi súčastněnými státy k dohodě, dlužno zaslati stručný popis projektu řečených prací předsedovi, který dodá po kopii tohoto popisu jednotlivým delegátům.
Článek 7.
Práce vnitrozemské:
Pokud jde o práce, jež jest státu provésti na vlastním území, tu, jestliže ve lhůtě 3 měsíců po podání učiněném podle druhého odstavce předchozího článku, předseda neoznámil delegátu, jehož návrh předložil, žádných připomínek se strany ostatních delegátů, může se přikročiti bez dalších formalit ku provádění zmíněných prací.
V opačném případě jest komise povinna vysloviti se definitivně v době co nejkratší a nejdéle do 4 měsíců po uplynutí prvé lhůty.
Článek 8.
Opatření a práce mimo hranice.
Žádá-li některý stát, aby byly provedeny jisté práce anebo, aby byla učiněna jistá opatření na území státu druhého za účelem zachování nebo zlepšení jednotnosti vodního režimu, zavazuje se tento druhý stát, v případě příznivého vyslovení se komise, a nemá-li stát ten oprávněného důvodu k odporu, usnadniti cestou dohody se státem interesovaným uskutečnění těchto prací jakož i učiniti řečená opatření, aniž je nucen přispěti na dotyčné výlohy.
Článek 9.
Vyšetřování záležitostí.
Pro provádění ustanovení odstavce třetího článku 4., jakož i v případě, kdy komise má za to, že záležitost vyžaduje zvláštního šetření, výbor složený z delegátů států přímo súčastněných nebo jejich náhradníků přikročí k tomuto šetření; za tím účelem opatří si tento výbor veškeré nutné informace na místě samém a podá o tom zprávu komisi. Předseda nebo jeho pomocník jím vybraný ze seznamu jednomyslně komisí schváleného, bude se moci súčastniti prací výboru, který se sejde na vyzvání předsedovo po předchozí dohodě s delegáty států, na, jichž území se má provésti šetření.
V naléhavých případech může předseda svolati výbor telegraficky a formulovati veškerá nutná doporučení. Věc předloží se na to komisi.
Článek 10.
Služba vodoměrná a hlášení velkých vod.
Každý stát učiní nutná opatření, aby zajistil na svém území působení vodotechnické služby, která bude obstarávati veškerá pozorování meteorologická, hydrometrická a hlášení velkých vod.
Pozorování, potřebná pro zachování vodního režimu, budou sbírána a uveřejňována podle všeobecných pravidel stanovených komisí. Tato pravidla určí zejména výměnu pozorování, která by se měla díti mezi vodotechnickými úřady jednotlivých států.
Článek 11.
Usnášení se komise.
Komise nemůže se platně usnášeti leč za přítomnosti 4 členů počítaje v to i předsedu.
Delegáti; kteří se nemohou súčastniti některé schůze komise, mohou se dáti zastupovati dočasným zástupcem, jemuž přísluší hlas za týchž podmínek jako zaneprázdněnému členu.
V případě, kde nevyžaduj e se jednomyslného usnesení, děje se usnášení většinou hlasů, při čemž hlas předsedův není rozhodující.
Jestliže rozhodnutí, učiněné většinou hlasů, ukládá některému státu, jehož zástupce hlasoval s menšinou, povinnost provésti na svém území jistá opatření, může toto rozhodnutí vejíti v platnost na území tohoto státu až po schválení se strany tohoto státu, aniž je ustanovení to překážkou meritornímu zkoumání sporu za podmínek stanovených článkem 20., který by snad vznikl mezi státy.
Článek 12.
Počet zasedání.
Komise koná každoročně jedno řádné zasedání, pokud možná vždy v témže měsíci. Mimo to schází se komise v zasedáních mimořádných, buď z podnětu předsedova buď na žádost přednesenou dvěma delegacemi.
Pozvání k zasedáním jak řádným tak mimořádným musí býti zaslána členům, vyjímaje naléhavé případy, nejméně měsíc předem.
Článek 13.
Místo zasedání.
Každé řádné zasedání komise bude se konati v městě, které komise ustanoví ve svém předchozím řádném zasedání.
Mimořádná zasedání budou se konati v městě, určeném předsedou v každém jednotlivém případu.
Článek 14.
Předsednictví.
Mandát předsedův trvá 5 roků; může býti obnoven.
Článek 15.
Tajemnický úřad.
Pro soustředění a přípravu prací, jakož i pro dopisování jest zřízen v sídle předsedově tajemnický úřad, jehož členy jmenuje komise.
Článek 16.
Jazyk.
Úředním jazykem komise jest jazyk francouzský.
V sezeních komise mohou však členové a jejich znalci užívati i jiných jazyků, pakli se postarali o překlad tlumočníkem.
Stručné přehledy, o nichž je řeč v článku 5., mohou býti přeloženy v úředním jazyku toho kterého státu s podmínkou, že budou provázeny francouzským překladem.
Článek 17.
Rozpočet.
Na návrhy a odůvodnění podaná předsedou, sestaví komise ve svém řádném zasedání svůj roční rozpočet jakož i zúčtování příjmů a vydání za rok předchozí.
Veškerá vydání komise, čítaje v to honorář předsedův i jeho cestovní výlohy, jakož i honoráře a cestovní výlohy jeho případných pomocníků, dále platy a náhrady členům a personálu tajemnického úřadu i jejich cestovní výlohy budou hrazeny rovným dílem státy zastoupenými v komisi.
Výlohy a požitky delegací budou hrazeny vládami, jež tyto delegace zastupují.
Článek 18.
Řád vnitřní služby.
Komise stanoví v řádech pro vnitřní službu podrobné předpisy, týkající se její činnosti a její organisace.
Článek 19.
Výsady a imunita.
S předsedou, s delegáty, jakož i s jejich pomocníky, se členy a personálem tajemnického úřadu a delegací bude v každém státě při vykonávání jejich funkcí nakládáno tak jako s hlavou, členy a personálem pověřené diplomatické mise.
Článek 20.
Urovnávání sporů.
Komise vyslovuje se o všech otázkách, týkajících se:
1. závazků, jimiž je každý stát vázán podle ustanovení, obsažených v hlavě III., oddílu II., části XII. smlouvy Trianonské;
2. výkladu a provádění ustanovení tohoto řádu.
V případě sporu vzniklého v důsledku rozhodnutí komise nebo rovnosti hlasů, může se každý ze smluvních států obrátiti v té věci na Společnost národů, šetře postupu stanoveného pro urovnávání sporů, když byla komise prohlásila, že vyčerpala všechny smírné prostředky.
Článek 21.
Revise Řádu.
Každý stát jest oprávněn kdykoli žádati, aby bylo přistoupeno k revisi tohoto pádu, když byl označil ona ustanovení, jejichž změny si přeje, a připojil důvody svého návrhu. Tento návrh musí býti dán na denní pořad nejblíže příštího zasedání komise, která rozhodne před jakýmkoliv věcným zkoumán ním, je-li vhodno přikročiti k revisi.
V případě, že by tři státy požádaly, aby se přikročilo k revisi, svolá předseda do tří měsíců schůzi komise, která okamžitě přikročí k věcnému prozkoumání žádaných změn.
A. CHARGÉRAUD.
BUCKEISEN.
JULES DE AMBRÓZY.
G. POPESCO.
F. VILFAN.
MÜLLER.
Závěrečný protokol.
Přijímajíce Řád o pravomoci a působnosti komise pro vodní režim dunajský, podepsaní členové komise shodli se na tomto:
Ke článku 3.
Odlesněním a opětným zalesněním rozumí se jedině opatření, která mohou způsobiti změnu jednotnosti vodního režimu.
Slovo "odlesnění" neznamená kácení lesa, jaké se děje při normálním a pravidelném lesním hospodářství.
Ke článku 5, lit. a).
Rozumí se, že přehled, o němž je řeč sub lit. a) článku 5., má obsáhnouti veškeré potřebné údaje, jež se vztahují na jednotnost vodního režimu, a že výraz "práce" znamená veškeré práce jakéhokoliv druhu, i takové, jež nemají rázu vodních prací, ale jsou s to, aby prakticky měly vliv na režim vod některého sousedního státu.
Ke článku 17.
Pokud jde o provádění druhého odstavce článku 17., rozumí se, že dokud komise jinak nerozhodne, bude příspěvek Rakouska stanoven jednou polovinou příspěvku připadajícího na každý z ostatních států.
A. CHARGÉRAUD.
BUCKEISEN.
JULES DE AMBRÓZY.
G. POPESCO.
F. VILFAN.
MÜLLER.