Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4405.

Interpelace:

I. posl. Beutela, Kirpalové, Grünznera a druhů min. spravedlnosti o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí nad Labem,

II. posl. Hillebranda, Jokla, Heegera a druhů min. školství a národní osvěty o vyloučení žáků z německých škol ve Frýdku, o uzavření dvou tříd na tamější německé občanská škole a o zákazu přijímati německé žáky z Místku do občanské školy ve Frýdku,

III. posl. Bubníka a soudr. min. vnitra o konfiskací časopisu "Výboj", ústředního to orgánu Federovaných Dělnických Tělocvičných Jednot Československých,

IV. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty, že do české menšinové školy v Haselbachu v okrese domažlickém docházejí německé školní dítky,

V. posl. Schustera, Uhla, Deutschové a druhů min. školství a nár. osvěty, že do české menšinové školy v Haselbachu v okrese domažlickém docházejí německé školní dítky,

VI. posl. Schustera, Uhla, Dietla a druhů min. školství a nár. osvěty o utiskování německé dvoutřídní obecné školy v Čachrově tím, že presidium zemské školní rady stále pomýšlí na změny školních obvodů,

VII. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení české menšinové občanské školy ve Vyšném (na vitorazském území, okres kaplický),

VIII. posl. Dietla, Čermaka, Deutschové a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení české menšinové občanské školy ve Vyšném (na vitorazském území, okres kaplický).

I./4405 (překlad).

Interpelace

poslanců Beutela, Kirpalové, Grünznera a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí nad Labem.

V čísle 275 sociálně-demokratického deníku "Volksrecht" ze dne 1. prosince 1923, vycházejícího v Ústí nad Labem, bylo v článku uveřejněném pod názvem "Dělníci, chraňte své školy" zabaveno toto místo:

"Předsednictvo zemské školní rady dalo si práci, aby pro nynější opatření našlo vhodný pláštík, který ovšem jen velmi nuzně ukrývá nahotu svévole. Musí tedy býti celá ta soustava odhalena a celému světu oznámena; neboť již to, že zákonodárství umožňuje takovéto nakládání se školami, jest ostuda."

Ústecká okresní politická správa provádějící zabavení, odůvodnila je odvoláním na ustanovení § 300 tr. z., kdežto litoměřický krajský soud - trestní soud - uznal na návrh státního zástupce v nálezu ze dne 4. prosince 1923 Is 46/23, že obsah článku uveřejněného v čísle 275 ze dne 1. prosince 1923 na stránce 1 - 2 v místě: "Předsednictvo ... ostuda" zakládá skutkovou podstatu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu podle § 300 tr. z., že se zabavení provedené ústeckou okresní politickou správou potvrzuje podle § 489 tr. ř., a že se podle § 483 tr. ř. a podle § 35 zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. ex 1863 vyslovuje zákaz dalšího rozšiřování tohoto tiskopisu a podle § 37 uvedeného zákona nařizuje zničení zabaveného čísla. Podle odst. 2 § 20 tiskového zákona se vyslovuje, že redaktor jest povinen tento nález zdarma uveřejniti v neblíže příštím čísle na první stránce.

Již to, že zabavující úřad a soud musí k odůvodnění zabavení sáhnouti k pružným ustanovením § 303 otevírajícím dveře dokořán nejpříkřejší svévoli, dokazuje samo o sobě, že zde jde jako tak často o čin konfiskační svévole, který jest přímo výsměchem jakéhokoliv práva kritiky a tiskové svobody.

Proto se táží podepsaní pana ministra spravedlnosti:

1. Jednala ústecká okresní politická správa a litoměřické státní zastupitelství nařizujíc toto zabavení z vlastní pravomoci nebo na pokyn nadřízených úřadů?

2. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten rozkázati podřízeným úřadům, aby chránily tiskové svobody a upustily od zabavení takového druhu, jak jsme je uvedli v interpelaci?

V Praze dne 12. prosince 1923.

Beutel, Kirpal, Grünzner,

R. Fischer, Schuster, Palme, Häusler, Hirsch, Leibl, dr. Haas, Hackenberg, Hillebrand, Hoffmann, Pohl, dr. Czech, Hausmann, Schweichhart, Dietl, Uhl, Heeger, Taub.

II./4405 (překlad).

Interpelace

poslanců Hillebranda, Jokla, Heegera a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o vyloučení žáků z německých škol ve Frýdku, o uzavření dvou tříd na tamější německé občanské škole a o zákazu přijímati německé žáky z Místku do občanské školy ve Frýdku.

Vládní komisař Tesař ve Frýdku jako předseda městského školního výboru vyloučil výnosem ze dne 5. září 1923 č. 26914 124 školou povinné dítky z německé občanské školy ve Frýdku a nařídil rodičům, aby tyto děti dali tam zapsati do českých škol, odůvodniv to, že jde o děti české národnosti a že tedy patří do české školy. Tento výnos jest sice nadepsán "Městský školní výbor", jest však svémocným nařízením vládního komisaře Tesaře, poněvadž němečtí zástupci měšťanského školního výboru nebyli k tomuto rozhodování vůbec přibráni.

Proti vylučovacímu výnosu podali postižení rodiče společnou stížnost opavské zemské školní radě. Zemská školní rada vyslala do Frýdku svého úředníka vládního, jenž měl prozkoumati poměry na místě samém. Avšak toto zkoumaní bylo vším jiným jenom ne nestranným vyslechnutím přání rodičů. Byl to inkvisitorní výslech rodičů a přibranému německému zástupci místní školní rady bylo oznámeno, že si nesmí činiti žádných poznámek o jednání úředních činitelů, jinak že bude od "výslechu" vyloučen.

Rodiče byli vyslýcháni, jakou řečí mluvili jejich rodiče ba rodiče rodičů a prarodiče, a čeští zástupci jim vyčítali, že se stydí, že s nimi kdysi seděli v téže školní lavicí (totiž německé), poukazovalo se na přiznání při soupisu lidu, jež přece jest přísně tajné, atd. Přes to přese všechno rodiče nedali si zvrátiti svou vůlí. Mezi tím vládní komisař Tesař, aby svoje první nařízení učinil zákonitějším", zaslal oněm rodičům podrobné odůvodnění tohoto nařízení, kteréž odůvodnění jest doslovný opis důvodů, jimiž Nejvyšší správní soud odůvodnil své rozhodnutí ze dne 7. června 1922, č. 6962.

Podle tohoto šetření opavská zemská školní rada výnosem ze dne 9. října 1923 č. III. 967/26 ve 40 případech vyhověla stížnostem rodičů, v ostatních 84 případech však bez jakéhokoliv odůvodnění potvrdila rozhodnutí vládního komisaře Tesaře.

Pan Tesař odepřel postiženým rodičům každý další opravný prostředek a naléhal, aby bylo učení bylo ihned provedeno, učiniv správce škol osobně odpovědny, kdyby jedno z těchto dětí dále docházelo do německé školy. Provedl to způsobem, který na chlup připomínal bývalé rozkazy u vojenských těles z rakouských dob, rozhodně způsobem, jenž není obvyklý u civilních úřadů. Následkem toho 84 dětí po 6 neděl jest bez školního vyučování.

Co do právní stránky této věci, jest zřejmo, že reklamační řízení na zákonitém podkladě existuje jen na Moravě, kde lex Perek a prováděcí nařízení k němu je nařizují. Jestliže nyní Nejvyšší právní soud zaujal stanovisko, že ve všech zemích republiky Československé má platiti zásada, že každé dítě zpravidla patří do školy své národností, pak dlužno při tom výslovně připomenouti, že i pak nikdy nelze použíti donucení, jelikož tato zásada v jednotlivém případě samozřejmě připouští výjimky. Ve Frýdku se vůbec přiházejí takové výjimky. Šetření v žádném případě nemohla nepochybně zjistiti českou národnost dětí. Slezsko jest právě krajem, kde Němci, Slováci, Poláci a Češi žili spolu tak pomícháni, že tam povstala národnostní směs, která přímo vylučuje, aby úředně byla národnost bezvadně zjištěna. V takových případech dlužno ovšem dáti přednost volbě rodičů.

Zcela jisto však jest, že pan Tesař k takovému jednostrannému opatření nebyl vůbec příslušný; kdyby byl příslušný nějaký úřad, musilo by to býti podle stejného rozhodnutí Nevyššího správního soudu plenum opavské zemské školní rady nanejvýše plenum městské školní rady ve Frýdku nikdy však pan Tesař sám. Tak naléhavá ta věc nebyla, aby bylo odůvodněno vyloučení plena. Rovněž jest jisto, že rozhodnutí jak pana Tesaře, tak i opavské zemské školní rady podle § 24 nebo 37 slezského zákona o školním dozoru ze dne 28. února 1870, č. 18 z. z. má odkládací účinek a že tedy bylo úplně vyloučeno, ihned zakázati, aby reklamované děti docházely do školy.

Dále učinil pan Tesař toto nezákonité opatření: Po odečtení reklamovaných dětí ihned zrušil 2 třídy frýdecké německé občanské školy. Ačkoliv o stížnosti není ještě konečně rozhodnuto pro její odkládací účinek a tedy dětí těch vůbec nelze odečítati, a ačkoliv pan Tesař zákonem nebyl vůbec oprávněn třídy zavírati, přece opavská zemská školní rada nevytkla zrušení obou tříd, ale zařídila, aby byli přeloženi učitelé, kteří se tím stali přebyteční. Činitel vládou pověřený osobuje si tedy moc nejhorším způsobem, ač má ve svém oboru působnosti pečovati o pořádek, nikoliv však o nepořádek.

Frýdek jest také křiklavý případ, kde Tesař dětem z Místku zakázal docházeti do německé občanské školy. Místek jest město, jež sousedí s Frýdkem a jest od něho odděleno jen řekou v 4 km pásmu, leží ovšem na Moravě. Tam byla německá občanská škola zavřena. Co zbývalo německým dětem než docházeti do nejbližší německé občanské školy. Pro odpor vládního komisaře Tesaře mají nyní děti docházeti do německé občanské školy v Hrušově, kam však musejí drahou dojížděti několik hodin.

Na základě těchto fakt tážeme se pana ministra:

Ví o všech těchto vylíčených věcech?

Jak odůvodní svémocné a nezákonité jednání vládního komisaře Tesaře a jest ochoten proti tomuto úředníkovi pro jeho postup užíti nejostřejších disciplinárních prostředků?

Jest ochoten neprodleně vyhověti stížnostem rodičů, jichž děti byly z frýdeckých německých škol vyreklamovány, a poučiti frýdeckou městskou školní radu, že podle zákona stížnostem přísluší odkládací účinek, že tedy nelze dětem brániti v dalším docházení do frýdecké německé školy?

Jest konečně ochoten naříditi, aby ihned byly otevřeny 2 třídy, které na frýdecké německé občanské škole zrušil vládní komisař Tesař, a jest ochoten pečovati, aby německým dětem z Místku bylo ihned povoleno docházeti do frýdecké německé občanské škody?

V Praze dne 20. prosince 1923.

Hillebrand, Jokl, Heeger,

Uhl, Palme, dr. Holitscher, dr. Czech, Häusler, Hackenberg, Dietl, Taub, Deutsch, Pohl, Hoffmann, Schweichhart, Kaufmann, Kirpal, Beutel, Schuster, R. Fischer, Čermak.

III./4405.

Interpelace

poslance Josefa Bubníka a soudruhů

ministrovi vnitra

o konfiskaci časopisu "Výboj", ústředního to orgánu Federovaných Dělnických Tělocvičných Jednot Československých.

V č. 24 časopisu "Výboj" v Praze dne 15. prosince 1923 konfiskována byla v článku "Naše Jednoty trnem v oku vojenským pánům" tato slova:

"... podle množství udělaných kotoulů, sklopek a přemetů proti bezpečnosti vlasti na 21, 14 a 10 dnů do vězení. O čtvrtém nebylo zjištěno, kolik sklopek udělal; byl proto osvobozen. Tento ostudný případ..."

Dále konfiskováno v tomže čísle:

"... a že MNO nedopustí, aby rakouskouherští oficíři takhle ji ostouzeli. Žasli jsme však, když činovníci jednoty obdrželi rovněž pozvánku k soudu pro umožňování návštěv vojínů na cvičení jednoty. Krásná slova promluvil kdysi Masaryk o demokratičnosti československé armády, ale její oficíři dělali jí hanbu, dovolujíce si to, co si nedovolili ani ve staré monarchii..."

Poněvadž v uvedených statích není nic, co by nějak konfiskaci odůvodnilo, ptám se pana ministra:

Ví pan ministr, jak zbytečnými konfiskacemi roztrpčováni jsou čtenáři dělnických listů?

Co podnikne pan ministr, aby podobnému jednání byl učiněn konec?

V Praze dne 4. února 1924.

Bubník,

Skalák;Blažek, Merta, Bouček, Krejčí, Malá, dr. Šmeral, Svetlik, Burian, Toužil, Darula, Mikulíček, Kunst, Teska, J. Kříž, Warmbrunn, Houser, Haken, Koutný, Kreibich, Kučera.

IV./4405 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

že do české menšinové školy v Haselbachu v okrese domažlickém docházejí německé školní dítky.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 21. září 1922, č. 36903 byla zřízena v září 1922 v Haselbachu, v okrese domažlickém jednotřídní česká menšinová škola. V září 1923 byla tato škola rozšířena na dvojtřídku. Nyní se vyjednává o koupi staveniště, poněvadž se má na jaře začíti se stavbou vlastní školní budovy pro tuto školu. Nyní jest jedna třída umístěna v celnici, druhá v hostinci. Celnice jest vůbec oporou českých snah v místě a přes to, že jest to veřejná úřední budova, jest tam také umístěna spolková místnost české Národní jednoty pošumavské, jak to také hlásá velký štít na domě. Již při zakládání této školy se vědělo, že česká menšinová škola byla zřízena pro čistě německé děti, které byly získány agitací. Hlavním agitátorem a tedy vlastním zakladatelem této školy byl český výběrčí Adolf Beneš, jeho pomocníkem četník Zustak. Prvnější byl proto také v českých časopisech oslavován jako národní hrdina. Tyto okolnosti nás přiměly, abychom se zevrubněji podívali na žadatele české menšinové školy v Haselbachu a nyní oznamujeme v dalším výsledek těchto šetření, který jest bezvadný a který by musil býti plně potvrzen nestranným vyšetřováním ministerstva.

Do školy nyní dochází 45 dětí. Již tato věc sama zaráží, poněvadž pro 45 dětí jsou zřízeny dvě třídy, kdežto německým školám při stejném počtu žáků hrozí nemilosrdně zrušení. Z 45 dítek jest jen jedno, jehož oba rodiče jsou české národnosti. Jest to Kristina Fischerová, dcera hajného z Nemaníc; 3 dítky mají českého otce, avšak německou matku. Jsou to: Jan Dvořák, Kateřina Zurková z Černé Řeky, Ferdinand Maschata z Nemaníc; 5 dítek má německého otce, avšak českou matku a to: Karel a Marie Riessovi, Antonín Riess, František Tragl z Nemanic a Jindřich Herbrich z Haselbachu. Všechny ostatní dítky pocházejí z čistě německých rodičů. Jsou to tyto dítky: Richard Letz, Barbora Kreutingrová, Marie Schoberová, Anna Felinerová, Vincenc Irber z Černé Řeky; Adolf Fladerer, Robert Herbig, Barbora a Anna Langové, Štěpánka Wagnerová, Konrád Gerl, Jiří Wagner, Rudolf Ring, Markéta Geigerová, Terezie Wirthová, Terezie Kumschirová, Karel a Marie Geigerovi, Anna Petzová, Anna a Barbora Glasauerová, Ida Knopfová, František Koch, Karel Frei, Marie Kleinová, Anna a František Schröpferovl, Arnoštka Ascherlová, Terezie Pillmeierová, Vítězslav Klein, Barbora Prechtlová, Amalie Portnerová, Jan Riess, Františka Wirthová z Nemanic; Marie Böhmová, František Stengl a František Ring z Haselbachu.

Jak ukazují jména dítek, nemůže zde česká menšinová škola odůvodniti úkol všeobecně přikládaný českým menšinovým školám, napraviti "poněmčující účinek" německé obecné školy!! Zdarma učebné pomůcky, stravování ve školní kuchyni, bohatá vánoční nadílka a vyhlídka na státní službu byly lákadly, jimiž pracovali čeští agitátoři. Některým rodičům prý bylo slíbeno, že na základě žádostí sepsané Čechy, budou jim sleveny daně, budou-li děti docházeti do české školy. Bohužel se nám nepodařilo pro tato tvrzení podati makavého důkazu, než nemáme důvodu k pochybnostem, že takovéto sliby byly učiněny.

Konečné stačí bezvadné zjištění, že z 45 dětí docházejících do české školy jen 4 lze pokládati za děti, které patří do české školy. Neboť za české děti lze pokládati jen takové, jejichž oba rodičové jsou české národnosti, nebo podle názoru hájeného nyní nejvyšším správním soudem, také takové dítky, jejichž otec náleží české národnosti.

Československá zákonná terminologie nazvala obecné a občanské školy zřízené podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., školami menšinovými; jak již slovo samo praví, tedy školami, které jsou zřízeny pro dotčenou menšinu národní v určité obci. Tedy již podle významu slova do menšinových škol náležejí jen děti této národní menšiny. Mimo to se však ustanovuje v § 1 tohoto zákona: "Veřejná obecná škola národní může býti zřízena v každé obcí, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí."

Již z tohoto yysvítá, že školy zřízené podle tohoto zákona jsou určeny pro děti toho národa, jejichž vyučovací jazyk jest řečí tohoto národa.

Mimo každou pochybnost se stanoví správnost tohoto názoru odstavcem 2, § 1 zmíněného zákona, v němž se praví: "Vyučovací jazyk takové národní školy musí býti totožný s jazykem dětí, o něž jde." Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 7. července 1922, č. 6952 vyložil toto ustanovení v tom směru, že znamená, že do zřízené menšinové školy musí docházeti děti příslušné národnosti a že děti jiné národnosti jsou vyloučeny z docházky do ní.

Na základě této zákonné terminologie a názoru nejvyššího správního soudu jest jasné, že tedy 41 dětí přijatých do české menšinové školy v Haselbachu a svrchu jmény uvedených nepatří do české menšinové školy.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jak odůvodní docházku 36 čistě německých dětí a docházku 5 dětí, které podle názoru nejvyššího správního soudu jsou příslušníky německé národnosti, do české školy v Haselbachu?

Jak odůvodní způsob, jakým byly tyto německé dítky získány k docházce do české školy?

Jest ochoten zahájiti nestranné vyšetření tohoto případu a zjistě nezákonnost postupu a nezákonitý stav, ihned naříditi, aby německé dítky byly z české školy vyloučeny a posílány opět do německé povinné školy?

Jest ochoten ty, kdo se dopustili získáváním německých dětí agitace proti německé škole v Haselbachu, Nemanících a Černé Řece pohnati k odpovědnosti a navrhnouti, aby byli disciplinárně potrestáni?

Jest ochoten nám oznámiti, podle kterého zákonného ustanovení může býti zřízena česká menšinová škola s 45 dětmi již dvojtřídní; kdežto německé školy za týchž podmínek propadají redukci a jest ochoten nám oznámiti, jaké důležité důvody to jsou podle § 5 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., které odůvodňují trvání této menšinové školy pro české 4 dítky?

V Praze dne 28. ledna 1924.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Křepek, J. Fischer, Knirsch, Wenzel, inž. Kallina, Stenzl, Windirsch, Mark, J. Mayer, Patzel, Heller, Schälzky, Böllmann, inž. Jung, Schubert, Zierhut.

V./4405 (překlad).

Interpelace

poslanců Schustera, Uhla, Deutschové a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

že do české menšinové školy v Haselbachu v okrese domažlickém docházejí německé školní dítky.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 21. září 1922, č. 36903 byla zřízena v září 1922 v Haselbachu, v okrese domažlickém jednotřídní česká menšinová škola. V září 1923 byla tato škola rozšířena na dvojtřídku. Nyní se vyjednává o koupi staveniště, poněvadž se má na jaře začíti se stavbou vlastní školní budovy pro tuto školu. Nyní jest jedna třída umístěna v celnici, druhá v hostinci. Celnice jest vůbec oporou českých snah v místě a přes to, že jest to veřejná úřední budova, jest tam také umístěna spolková místnost české Národní jednoty pošumavské, jak to také hlásá velký štít na domě. Již při zakládání této školy se vědělo, že česká menšinová škola byla zřízena pro čistě německé děti, které byly získány agitací. Hlavním agitátorem a tedy vlastním zakladatelem této školy byl český výběrčí Adolf Beneš, jeho pomocníkem četník Zustak. Prvnější byl proto také v českých časopisech oslavován jako národní hrdina. Tyto okolnosti nás přiměly, abychom se zevrubněji podívali na žadatele české menšinové školy v Haselbachu a nyní oznamujeme v dalším výsledek těchto šetření, který jest bezvadný a který by musil býti plně potvrzen nestranným vyšetřováním ministerstva.

Do školy nyní dochází 45 dětí. Již tato věc sama zaráží, poněvadž pro 45 dětí jsou zřízeny dvě třídy, kdežto německým školám při stejném počtu žáků hrozí nemilosrdně zrušení. Z 45 dítek jest jen jedno, jehož oba rodiče jsou české národnosti. Jest to Kristina Fischerová, dcera hajného z Nemaníc; 3 dítky mají českého otce, avšak německou matku. Jsou to: Jan Dvořák, Kateřina Zurková z Černé Řeky, Ferdinand Maschata z Nemaníc; 5 dítek má německého otce, avšak českou matku a to: Karel a Marie Riessovi, Antonín Riess, František Tragl z Nemanic a Jindřich Herbrich z Haselbachu. Všechny ostatní dítky pocházejí z čistě německých rodičů. Jsou to tyto dítky: Richard Letz, Barbora Kreutingrová, Marie Schoberová, Anna Felinerová, Vincenc Irber z Černé Řeky; Adolf Fladerer, Robert Herbig, Barbora a Anna Langové, Štěpánka Wagnerová, Konrád Gerl, Jiří Wagner, Rudolf Ring, Markéta Geigerová, Terezie Wirthová, Terezie Kumschirová, Karel a Marie Geigerovi, Anna Petzová, Anna a Barbora Glasauerová, Ida Knopfová, František Koch, Karel Frei, Marie Kleinová, Anna a František Schröpferovl, Arnoštka Ascherlová, Terezie Pillmeierová, Vítězslav Klein, Barbora Prechtlová, Amalie Portnerová, Jan Riess, Františka Wirthová z Nemanic; Marie Böhmová, František Stengl a František Ring z Haselbachu.

Jak ukazují jména dítek, nemůže zde česká menšinová škola odůvodniti úkol všeobecně přikládaný českým menšinovým školám, napraviti "poněmčující účinek" německé obecné školy!! Zdarma učebné pomůcky, stravování ve školní kuchyni, bohatá vánoční nadílka a vyhlídka na státní službu byly lákadly, jimiž pracovali čeští agitátoři. Některým rodičům prý bylo slíbeno, že na základě žádostí sepsané Čechy, budou jim sleveny daně, budou-li děti docházeti do české školy. Bohužel se nám nepodařilo pro tato tvrzení podati makavého důkazu, než nemáme důvodu k pochybnostem, že takovéto sliby byly učiněny.

Konečné stačí bezvadné zjištění, že z 45 dětí docházejících do české školy jen 4 lze pokládati za děti, které patří do české školy. Neboť za české děti lze pokládati jen takové, jejichž oba rodičové jsou české národnosti, nebo podle názoru hájeného nyní nejvyšším správním soudem, také takové dítky, jejichž otec náleží české národnosti.

Československá zákonná terminologie nazvala obecné a občanské školy zřízené podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., školami menšinovými; jak již slovo samo praví, tedy školami, které jsou zřízeny pro dotčenou menšinu národní v určité obci. Tedy již podle významu slova do menšinových škol náležejí jen děti této národní menšiny. Mimo to se však ustanovuje v § 1 tohoto zákona: "Veřejná obecná škola národní může býti zřízena v každé obcí, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí."

Již z tohoto yysvítá, že školy zřízené podle tohoto zákona jsou určeny pro děti toho národa, jejichž vyučovací jazyk jest řečí tohoto národa.

Mimo každou pochybnost se stanoví správnost tohoto názoru odstavcem 2, § 1 zmíněného zákona, v němž se praví: "Vyučovací jazyk takové národní školy musí býti totožný s jazykem dětí, o něž jde." Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 7. července 1922, č. 6952 vyložil toto ustanovení v tom směru, že znamená, že do zřízené menšinové školy musí docházeti děti příslušné národnosti a že děti jiné národnosti jsou vyloučeny z docházky do ní.

Na základě této zákonné terminologie a názoru nejvyššího správního soudu jest jasné, že tedy 41 dětí přijatých do české menšinové školy v Haselbachu a svrchu jmény uvedených nepatří do české menšinové školy.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jak odůvodní docházku 36 čistě německých dětí a docházku 5 dětí, které podle názoru nejvyššího správního soudu jsou příslušníky německé národnosti, do české školy v Haselbachu?

Jak odůvodní způsob, jakým byly tyto německé dítky získány k docházce do české školy?

Jest ochoten zahájiti nestranné vyšetření tohoto případu a zjistě nezákonnost postupu a nezákonitý stav, ihned naříditi, aby německé dítky byly z české školy vyloučeny a posílány opět do německé povinné školy?

Jest ochoten ty, kdo se dopustili získáváním německých dětí agitace proti německé škole v Haselbachu, Nemanících a Černé Řece pohnati k odpovědnosti a navrhnouti, aby byli disciplinárně potrestáni?

Jest ochoten nám oznámiti, podle kterého zákonného ustanovení může býti zřízena česká menšinová škola s 45 dětmi již dvojtřídní; kdežto německé školy za týchž podmínek propadají redukci a jest ochoten nám oznámiti, jaké důležité důvody to jsou podle § 5 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., které odůvodňují trvání této menšinové školy pro české 4 dítky?

V Praze dne 28. ledna 1924.

Schuster, Uhl, Deutsch,

Čermak, Häusler, Beutel, Schweichhart, Kirpal, Hausmann, Grünzner, Dietl, Hoffmann, Hackenberg, Palme, R. Fischer, Wittich, Pohl, Heeger, Kaufmann, Jokl, Leibl.

VI./440.5 (překlad),

Interpelace

poslanců Schustera, Uhla, Dietla a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

o utiskování německé dvoutřídní obecné školy v Čachrově tím, že presidium zemské školní rady stále pomýšlí na změny školních obvodů.

V Čachrově (okrese klatovském) jest dvoutřídní německá škola. Školní obec se do minulého roku skládala ze 4 německých obcí, které náležejí ke 4 samostatným politickým obcím. Také školní obec pro trojtřídní českou školu v Čachrově bude utvořena ze 6 českých obcí. Německá osada Chřepčice (obec Jesení) měla vlastní exposituru obecné školy v Čachrově.

Trvání německé školy v Čachrově jest nyní ohrožováno českými školními úřady vším možným způsobem (náleží nyní českému školnímu okresu klatovskému, nikoliv již německému!). Dějí se pokusy zvláště vyřazením osad násilně stlačiti počet žáků. Především v létě 1923 byla zřízena z expositury v Chřepčicích proti vůli osady a obecního zastupitelstva v Jesení samostatná škola. Již sama tato přeměna byla násilným opatřením, poněvadž se nezakládá na žádném zákonitém podkladu. Neboť podle zákona dlužno exposituru jen tehdy přeměniti, připouštějí-li to prostředky vydržovatelů škol. Jest tedy naprosto samozřejmé, že tito vydržovatelé musí k tomu dáti své svolení, což by bylo bývalo tedy také třeba užíti stran obce Jesení. Odvolání, které bylo proti tomu podáno, bylo však zamítnuto a toto přeměnění zavdá jednoho dne presidiu zemské školní rady vítaný podnět, aby školu vůbec zrušilo, kdyby počet dětí klesl.

Dále se pokusilo presidium zemské školní rady vyjmouti jednu místní obec po druhé ze školní obce Čachrova. Po Chvalšovicích má nyní dojíti na Jesení. Presidium zemské školní rady vyzvalo Jesení, jaké stanovisko zaujme obecní zastupitelstvo a osada Chřepčice k vynětí Jesení z Čachrova a přiřazení k Chřepčicím. V Chřepčicích byla kdysi zřízena expositura Jesení (Čachrova), poněvadž cesta z Chřepčic přes Jesení do Čachrova jest neschůdná. Nyní se má obec, z níž většina školních dítek pochází z Čachrova, přiškoliti ke své bývalé exposituře, tedy děti původní školy k exposituře!! Takovéto zmotání ve státní správě jest zajisté vzácností. Výsledek tohoto přeřazení by byl, že by v Čachrově klesl počet dětí pod 40 a presidium zemské školní rady by poté školy zrušilo.

Obec Jesení se tedy staví po každé stránce proti tomuto zamýšlenému přeřazení, poněvadž jednak špatné komunikační poměry znemožňují jejím dětem docházku do školy v Chřepčicích, jednak obec finančně z největší části přispěla na zřízení německé školy v Čachrově, kteréhožto podílu se nechce nikterak zříci.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Ví o vylíčených událostech?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se upustilo ad nezákonitého přeřazení?

V Praze dne 4. února 1924.

Schuster, Uhl, Dietl,

Wittich, Hoffmann, Hackenberg, Heeger, Häusler, R. Fischer, Jokl, Palme, Beutel, Schweichhart, Kirpal, Hausmann, Čermak, Deutsch, Kaufmann, Grünzner, Leibl, Pohl.