K § 8.
Osnova stanoví, že při rozprodeji převzatých dopravních prostředků, jenž se bude prováděti po skončení mobilisace, jest podle možnosti míti zřetel především na uchazeče, kteří přenechali vojenské správě svoje dopravní prostředky podle tohoto zákona. Přirozeno jest ovšem, že držitelé, kteří před časem svoje dopravní prostředky odevzdali, nebudou míti žádného nároku na nějakou náhradu, resp. odškodnění, jestliže nemohli při rozprodeji koupiti svůj bývalý majetek zpět, neb opatřiti si dopravní prostředky podobné těm, jež odvedli.
K § 9.
Ustanovení o instančním postupu v případech, kdy politické a vojenské úřady mají jednati ve vzájemné dohodě, jakož i o odvoláních proti takovým rozhodnutím (opatřením) jest provedením zásady, obsažené v zákoně o úpravě kompetence mezi ministerstvem národní obrany a ministerstvem vnitra ze dne 31. března 1920, č. 218 Sb. z. a n.
Zákonná ustanovení o opravných prostředcích v zemích historických a na Slovensku jsou odchylná; osnova nemíní zaváděti, pokud jde o opravní prostředky podle tohoto zákona, prozatím pokud nebude jednotným unifikovaným zákonem řízení o opravných prostředcích jednotně upraveno, od poměrů, jež v toto směru nyní panují, odchylky, nýbrž ponechává v platnosti normy v tom směru platné jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jednak v historických zemích, nechtíc předbíhati celkové jednotné zákonné úpravě opravních prostředků v řízení správním vůbec.
Odkladný účinek odvoláním zásadně přiznán nebyl. Osnova však poskytuje úřadům, proti jichž rozhodnutím odvolání směřuje, zmocnění, aby ve vzájemné dohodě v případech zřetele hodných přiznali odvoláním účinek odkladný.
K § 10.
O povinnosti obcí vésti příslušné výkazy budou podrobnosti obsaženy v prováděcím nařízení. Povinnost tuto budou míti hlavně v těch případech, kdy podle zákona soupisová akce s povede jejich prostřednictvím (u koní a dopravních prostředků podle části III.).
Druhý odstavec obsahuje potřebné interpretační pravidlo vzhledem k poměrům na Slovensku a V Podkarpatské Rusi. Se zřetelem na ustanovení § 5 nař. č. 335/1922 Sb. z. a n., resp. § 10 zák. č. 243/1922 Sb. z. a n. jest vedle "obecního (obvodního) notáře" uveden "městský notářský úřad."
K § 11.
Ustanovení toto nemění ničeho na povinnosti odvésti k účelům v § 1 uvedeným i "státní dopravní prostředky", pokud nejsou podle příslušných ustanovení zákona (§ 13, 27, 33) z povinného odevzdání osvobozeny.
Není však zapotřebí, aby uvedená "státní vozidla" byla přihlašována k soupisu u obecních úřadů, pokud se týče pol. úřadů I. stolice, a aby byla podrobována klasifikaci současně s dopravními prostředky soukromými.
O státních dopravních prostředcích budou, pokud se jich soupisu, klasifikace, ocenění, přejímání, stanovení náhrady a jejího placení týče, ujednány mezi ministerstvem národní obrany a příslušným ústředním úřadem směrnice zvláštní. Postup takový lze tím spíše schvalovati, ježto všechny tyto dopravní prostředky patří vlastně jednomu vlastníku, tj. státu, jehož odvětvím jest též vojenská správa, jež dopravní prostředky požaduje.
K části II.
zvláštní ustanovení o požadování koní evidenčních.
K § 12.
Poznamenává se, že odchylkou od zásad dosud platného zákona o odvodu koní z r. 1912 navrhuje osnova, aby též koně evidenční mohly býti přejímány pouze do používání. Opatření toto jest účelným hlavně pro ten případ, kdy při povolání evidenčních koní není jisto, jak dlouho bude nařízené mimořádné opatření (mobilisace, zvýšení presenčních stavů) trvati a kdy není vyloučeno, že toto opatření může míti po případě zcela krátké trvání (srovn. na př. říjnová mobilisace 1921). Převezmou-li se tudíž evidenční koně do používání a ponechají se v tomto právním poměru po 60 dní, vytváří se pravděpodobně mezitím politická situace, jež byla popudem k dotčenému mimořádnému opatření tak, že bude moci býti rozhodnuto o tom, zda mají býti koně převzaty do vlastnictví čili nic. Neučiní-li vojenská správa do této doby rozhodnutí a ponechá-li si koně i po 60 denním používání dále, přejdou tyto po zákonu (ex lege) do vlastnictví vojenské správy.
Jest přirozeno, že ustanovení toto neplatí při povolání evidenčních koní pouze na mobilisační cvičení (na zkoušku). Zde přejímají se koně vždy jen do používání a jen výjimečně - je-li kůň mimořádně poškozen - může vojenská správa podle § 7 při komisi, u níž by se měl kůň vrátiti, prohlásiti, že jej převezme do vlastnictví.
§ 12 obsahuje též všeobecné interpretační pravidlo pojmu "kůň".
K § 13.
Paragraf tento rozeznává tyto druhy osvobození:
1. osvobození podle odst. (1), na něž jest za splnění předpokladů tam uvedených přímý právní nárok,
2. osvobození podle odst. (2), na něž přímého právního nároku není.
Ad. 1.
O osvobození podle odst. (1) rozhoduje politický úřad I. stolice místa pobytu držitele koně; proti zamítavému rozhodnutí přípustny jsou opravné prostředky podle příslušných předpisů, platných vůbec pro opravné prostředky proti rozhodnutím úřadů politických. Ve III. stolici rozhoduje o věci - vzhledem k zásadám kompetenčního zákona č. 218/1920 Sb. z. a n. - ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
Osvobozovací důvody převzaty jsou v celku z dosud platného zákona o odvodu koní a povozů z r. 1912. Poznamenává se, že dopravou pošty se rozumí sběr, přeprava a doručování poštovních zásilek. Pojem "vysokobřezích" klisen bude vymezen v prováděcím nařízení; budou to klisny nejméně s 8 měsíci březivosti. Jakožto nový důvod osvobozovací byl pojat "zápis do zemských kmenových knih". K tomu se poznamenává, že osnova navrhuje osvobození přímo již na základě zákona jen klisen zapsaných do zemských kmenových knih, klisen vysokobřezích a klisen se ssajícími hříbaty po dobu 4 měsíčního ssání, poskytuje však možnost, aby toto osvobození bylo vládním nařízením rozšířeno také na klisny zapsané do jiných plemenných (spolkových a družstevních) knih. Ve vládním nařízení bude třeba stanoviti, v jakém počtu, za jakých podmínek a do kterých plemenných (spolkových a družstevních) knih chovné klisny zapsané bodnu moci býti od povinného odevzdání osvobozeny.
Dlužno rozeznávati případy:
a) kdy důvody osvobozovací jsou splněny již před klasifikací,
b) kdy důvody osvobozovací vznikly teprve po klasifikaci.
Ad a) Byly-li důvody osvobozovací již před klasifikací, jest držitel koně povinen je před klasifikací uplatniti a o osvobození koně požádati; po klasifikaci důvodů těchto uplatňovati nelze. Držitelé koní, u nichž se vyskytuje důvod osvobození od povinného odevzdání, nejsou zproštěni povinnosti přihlásiti je k soupisu; jsou povinni tak učiniti a jest jejich věcí, aby sami oznámili a prokázali důvod osvobození a za osvobození požádati. Není-li o osvobození rozhodnuto úřady k tomu oprávněnými před tím, nežli započalo řízení klasifikační, jest dotčené koně předvésti ke klasifikační komisi; jen koně, které pro nemoc anebo nebezpečí zavlečení nákazy nemohu, nebo nesmějí opustiti stáje, (případ odst. (1) l), jakož i vysokobřezí klisny a klisny se ssajícími hříbaty po dobu 4 měsíčního ssání (případ odst. (1) k)) nemají býti z pochopitelných důvodů ke klasifikační komisi předváděny i když nebylo dosud o jejich osvobození rozhodnuto; totéž platí o koních, pracujících stále pod zemí v dolech (případ odst. (1) i)). Naproti tomu výjimka tato neplatí o koních, které v roce klasifikace nedosáhnou 4. roku věku (případ odst. (1) j)), aby čeleno bylo zneužívání tohoto ustanovení. Podobné ustanovení o těchto výjimkách obsahuje § 16 (3). Bylo-li o koních, o jichž osvobození bylo zavčas před klasifikací žádáno, rozhodnuto teprve po jich klasifikaci, jest jejich držitel, byly-li poděleny evidenčním listem, povinen postupovati podle ustanovení § 20 (7), t. jest povinen oznámiti to obecnímu (městskému) úřadu a k hlášení připojiti evidenční list.
Ad b) Jestliže u koně evidenčním listem poděleného vznikne některý z důvodu osvobozovacích uvedených v odst. (1), teprve po provedené klasifikaci, jest držitel povinen, chce-li důvod osvobozovací uplatňovati, postupovati podle ustanovení poslední věty § 20 (7), tj. jest povinen oznámiti to obecnímu (městskému) úřadu, připojiti k hlášení evidenční list, přiměřeně prokázati důvod osvobozovací a osvobození požádati; obecní (městský) úřad předloží žádost i s doklady příslušnému politickému úřadu I. stolice k rozhodnutí.
Ad 2.
Na osvobození, o němž jest zmínka v odst. (2), není přímého právního nároku, nýbrž osvobození toto uděluje podle volného uvážení ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva, jde-li o koně, jichž jest nezbytně zapotřebí pro podniky sloužící válečným účelům.
Osvobození toto bude se patrně týkati pouze koní, které byly poděleny již evidenčním listem, ježto u ostatních nebude praktickým. Podrobnosti budou obsaženy v prováděcím nařízení.
K § 14.
Tento paragraf v podrobnostech provádí, pokud se koňstva týče, všeobecnou zásadu, uvedenou v § 2, a přejímá v tom směru v celku zásady dosud platného právního řádu. Aby byly při rozvrhu úhrnné potřeby koní na jednotlivé územní oblasti - pokud možno - hájeny hospodářské zájmy, bylo do osnovy zákona pojato ustanovení, že rozvrh tento provádí ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra zemědělství.
Hranice odvodních okresů byly stanoveny - odchylkou od stavu dosud platného - shodně s hranicemi politických úřadů I. stolice (až dosud shodovaly se s oblastmi soudních okresů).
K § 15.
Netřeba zvláštních poznámek. Jest přirozeno, že přihlášku o níž se paragraf tento zmiňuje, dlužno učiniti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vzhledem k ustanovení § 10 (2) u obecního (obvodního) notáře (městského notářského úřadu).
K § 16.
Osnova přejímá v celku ustanovení dosud platného zákona o odvodu koní a povozů z r. 1912, podržujíc ustanovení, že klasifikace provádí se zpravidla každým druhým rokem. Na posunutí těchto klasifikací na každý třetí, po případě dokonce na každý čtvrtý rok, nebylo lze přistoupiti, ježto podle zkušeností nastává v každém roce úbytek evidenčních koní nejméně 20% ve 2 letech nastal by tedy úbytek 40% a ve 3 letech 60%, takže - kdyby došlo k povolání koní rok před novou klasifikací - byly by tu takové úbytky ve stavu evidenčních koní, že by vojenská správa nemohla svůj mobilisační plán stran koňstva provésti. K tomu přistupuje dále ta okolnost, že by tím nepoměrně vyzískaly koně, jimž při předchozí klasifikaci scházelo několik málo dní resp. měsíců do 4 let a v důsledku toho byly osvobozeny; koně takové dostavily by se - při tříletém třídění po prvé ke klasifikaci ve svém 7. roce a při 4letém třídění - dokonce ve svém 8. roce, takže by byly pro vojenskou správu, kdyby mezi tím došlo k mobilisaci, úplně ztraceny, ačkoli jsou ve věku pro vojenskou správu nejpotřebnějším.
Pokud se týče odst. (3), poukazuje se na hořejší poznámky k § 13 a dodává se, že potvrzení, o němž jest v tomto odstavci zmínka, předpokládá odborné vědomosti, takže byla stanovena nutnost osvědčení úředního zvěrolékaře.
Odstavcem (4) osnova výslovně stanov(, kdo má hraditi náklady spojené s dopravou a stravováním koní za klasifikace Otázku tuto řeší osnova týmž způsobem, jako ji rozřešil § 10 (2. odst.) dosavadního zákona stran nákladů spojených s dopravou na místo přejímací (srovn. § 22 (2) osnovy); věc byla ostatně již tak praktikována i při předvádění koní ke klasifikačním komisím. Zásada tato platí i u ostatních dopravních prostředků (srovn. § 36 (4).
Aby nebylo žádných pochybností, stanoví osnova v odstav. (5), že vojenská správa neručí držiteli za škody, jež mu snad vzniknou na předváděném koni cestou ke klasifikačnímu řízení a zpět, po případě na místě klasifikačního řízení.
K § 17.
Složení klasifikačních komisí jest v celku totéž jako bylo dosud, vyjma to, že osnova obsahuje určitější ustanovení o počtu členů komise a o tom, kdo členy jmenuje.
Ke klasifikačním komisím podle návrhu má býti na rozdíl od dosavadních předpisů přibrán jen jediný odhadce (dosud měli býti přibráni tři), a to proto, že určení cen podle osnovy je odchylné, nežli tomu bylo v právu dosud platném, takže nemusí býti přibíráni tři odhadci.
K § 18.
Předpisy o klasifikování koní jsou obsahově tytéž jako v právu dosud platném.
K odstavci (5) se poznamenává, že tutéž myšlenku obsahoval druhý odstavec § 8 dosavadního zákona o odvodu koní, jenže osnova výslovně tu stanoví povinnost vojenské správy převzíti nabídnutého (náhradního) koně, jestliže jest způsobilý a jest téhož druhu, jako byl kůň, jejž zástupce vojenské správy původně byl vybral. Ustanovení toto je nutné, ježto záleželo-li by na vůli zástupce vojenské správy, chce-li nabídnutého koně převzati čili nic, resp. měl-li by právo nabídnutého koně bez uvedení důvodů odmítnouti, ztrácelo by dotčené ustanovení na svém významu a působivosti a bylo by zbytečné.
Pokud se odstavec (6) týče, uvádí se, že z povinnosti podrobiti koně novému klasifikačnímu řízení nejsou osvobozeni ani ti držitelé, jichž koně při poslední klasifikaci byly uznány úplně nezpůsobilými. Ustanovení toto jest nezbytné z toho důvodu, že za dosavadního stavu věci, kdy koně úplně nezpůsobilé nemusely býti předváděny k žádné příští klasifikaci - bylo zjištěno, že tohoto dosud platného ustanovení se zneužívá a že průkaz o úplné nezpůsobilosti koně ponechávají si jeho držitelé (když tento kůň jest odporažen, nebo zcepení) pro koně úplně zdravého, aniž by toto podvodné jednání vyšlo na jevo; kůň takovýto není pak předváděn ku klasifikaci a jeho držitel vykazuje se stále (neplatným již) průkazem o úplné nezpůsobilosti vydaným pro koně zcela jiného.
Ačkoli - pokud povinnosti předvésti koně k následující klasifikaci se týče - má se nyní podle osnovy nakládati stejně s koňmi zatím nezpůsobilými jako s koňmi úplně nezpůsobilými (takže v tom směru není mezi oběma kategoriemi rozdílu), ponechává se přece dosavadní způsob klasifikování koní na "úplně nezpůsobilé" a "zatím nezpůsobilé", poněvadž rozlišování toto má nejen význam důvodů statistických, nýbrž i proto, že jest významné pro rekvisici koňstva podle zákonů o válečných úkonech (koně pro selskou vozbu).
K § 19.
Ustanovení dosavadního práva o stanovení ceny koní se naprosto neosvědčilo. Podle něho měla se cena, prohlásil-li držitel koně, že není s vyhlášenou cenou spokojen, stanoviti tím způsobem, že koně měly býti odhadnuty od tří odhadců (beze zření na remontní cenu v míru); neshodli-li se odhadci o ceně koní, měla rozhodnouti většina hlasů odhadců; byli-li všichni tři různého názoru, pokládán byl průměr těchto tří odhadů za cenu.
Tímto způsobem bylo stanovení ceny postaveno na velmi labilní základ; bylo v moci jednotlivých odhadců odhady svoje uměle výšiti nebo snížiti a tím způsobem působiti na stanovení průměrné ceny resultující z divergentních odhadů. Zkušenost skutečně ukázala (bylo tomu obzvláště za mobilisace nařízené říjnu 1921), že ceny koní byly vzhledem na uvedené zákonné ustanovení stanoveny naprosto nenáležitě ve výši, jež nikterak neodpovídala ani poměrům ani skutečné hodnotě koní. Z toho důvodu navrhuje osnova postaviti stanovení ceny na zcela jinou basi.
Podle osnovy má býti cena, nesouhlasí-li držitel s vyhlášenou směrnou cenou, stanovena tím způsobem, že se kůň odhadne podle své skutečné hodnoty s náležitým zřením ke svému vojenskému určení (cena zvláštní obliby jest ovšem vyloučena) zástupcem vojenské správy, zvěrolékařem a přísežným odhadcem. Nejsou-li tito tři činitelé jednotného názoru, rozhoduje většina hlasů; jsou-li všichni tři rozdílného názoru, platí průměr ceny, při čemž však cena takto stanovená se uzná za cenu tříděného koně jen tehdy, převyšuje-li nejvýše o 25% směrnou cenu, stanovenou ve vyhlášce; převyšuje-li tuto směrnou cenu o více než 25%, platí jako cena tříděného koně směrná cena stanovená ve vyhlášce, zvýšená o 25%.
Vláda doufá, že tímto způsobem zabrán: zjevům, které se, jak uvedeno, vyskytly za poslední mobilisace v říjnu 1921 a jež mohly by se vyskytnouti kdykoliv později kdyby bylo recipováno v toto směru ustanovení zákonů z r. 1912.
Poznamenává se, že směrné ceny před klasifikaci stanovené odpovídají průměru běžných cen, jak se v době před klasifikací na koňském trhu v tuzemsku ustálily; tyto směrné ceny mohou býti nejvýše o 10% vyšší nežli běžné ceny remontní, tj. ceny, za něž si vojenská správa volným nákupem před klasifikací svoje koně obstarávala.
K § 20.
Předpisy o evidenčních listech jsou v celku tytéž, jako obsahovaly zákony dosud platné a netřeba k tlím tudíž připojovati zvláštních vysvětlivek. Právo volného nakládání evidenčním koněm není až do doby povolání koní omezeno, pokud ovšem zákon sám nestanoví jinak (na př. § 24).
K § 21.
Povolání koní jest úřední akt, jehož vyhlášením vzniká pro držitele evidenčních kont konkrétní povinnost, koně tyto na přejímací místu předvésti a tam je, nebudou-li uznány za neschopné, odevzdati vojenské správě do vlastnictví nebo používání (srov. poznámky k § 5).
Počet odevzdacích míst bude se říditi podle počtu koní, jež z dotčeného odvodního okresu mají býti odvedeny; při jich určení bude dbáno toho, aby odevzdání koní mohlo býti provedeno bez zbytečných cest, co nejúčelněji. Podrobnosti budou obsaženy v prováděcím nařízení, v němž bude dbáti obzvláště toho, aby nebyli všichni držitelé koní povoláni na tutéž hodinu, nýbrž podle obcí, jejich vzdálenosti, atd., postupně.
K § 22.
Evidenční koně se přejímají komisionelně; osnova výslovně normuje složení těchto přejímacích komisí a to v ten rozum, že se komise tyto skládají ze zástupce vojenské správy jako předsedy, zvěrolékaře (§ 17 (2)) a ze člena obecního zastupitelstva místa přejímacího. Přítomnost zástupce politického úřadu - který jest (obzvláště v první dny mobilisační) bez toho prací přetížen - není nutnou; stačí tu přejímací orgán vojenský a jako svědek zástupce obecního zastupitelstva obce, v níž jsou koně přejímány.
Vojenský zástupce převezme ihned v odevzdacím místě předvedené evidenční koně podle válečné potřeby, to jest převezme jen tolik evidenčních koni, kolik jich bude pro vojenskou správu k zamýšleným vojenským operacím v tom kterém konkrétním případě potřebí; může se tedy státi, že vojenský zástupce ponechá některé evidenční koně zpět, a proto osnova ustanovuje, že tyto nepřevzaté evidenční koně - pokud nebyly uznány nezpůsobilými - zůstanou v rukou jich držitelů tak dlouho, až je vojenská správa převezme podle přítomného zákona.
Aby se pak zabránilo pozdějšímu převzetí těchto nepřevzatých evidenčních koní vojenskou správou podle zákona o válečných úkonech, dá se rekvisičním orgánům instrukce, aby přijdou-li na evidenčního koně, nepřevzaly ho podle zákona o válečných úkonech, nýbrž - nemají li zvláštních instrukci - ponechaly jej dále u držitele, až bude kůň převzat podle zákona o požadování dopravních prostředků.
Ustanovení o předvedení a převzetí evidenčních koní jsou v podstatě shodná s ustanoveními dosud platnými. Výslovně pamatuje osnova na případy, kdy držiteli není možno evidenčního koně předvésti na místo přejímací osobně nebo zástupcem, hlavně v těch případech, kdy musí sám podle mobilisační vyhlášky do činné služby nastoupiti a nemá, resp. nemůže si opatřiti nikoho, kdo ty za něho koně předvedl. Osnova v tom směru stanoví, že jest povinen, ohlásiti to obecnímu (městskému) úřadu, načež obecní starosta určí z osob, jež by mohly býti povolány podle zákona o válečných úkonech k osobním úkonům válečným, vhodnou osobu, jež je povinna předvedení obstarati.
Dále - odchylně od dosud platných ustanovení - upravuje osnova otázku placení obecné ceny a to vzhledem k tomu, že je navržena též možnost přejímati koně do pouhého používání, nikoli vždycky jen do vlastnictví (§ 12 (1)); důsledkem toho jest, že - je li použito této možnosti - musí pak platiti o placení obecné ceny při pozdějším převzetí, resp. přechodu koně do vlastnictví vojenské správy ustanovení § 6 (3) osnovy, k tomu jest srovnati všeobecné poznámky k § 6.
K odst. (2) se poznamenává, že náklady spojené s dopravou a stravováním evidenčního koně až do místa odevzdání, po případě - nebyl-li vojenskou správou převzat -, náklady spojené se zpětnou dopravou nese držitel ze svého a to i tehdy, když mu nebylo možno evidenčního koně předvésti osobně nebo zástupcem; v tomto případě učiní obecní starosta podle odst. (1) vše, čeho zapotřebí, a náklady spojené s touto náhradní dopravou musí držitel obecnímu (městskému) úřadu nahraditi.
Pokud se odst. (7) týče, uvádí se, že nebude možno vyplatiti příslušné peněžité částky na místě samém; stane se tak ovšem co možno nejdříve. Vzhledem na značnou potřebu hotových peněz v prvních dnech mobilisačních bude výplata provedena buď berními úřady, nebo - a to hlavně k zamezení refundačního řízení - intendancí příslušného zemského vojenského velitelství poštovním úřadem šekovým. Otázka tato bude uvážena ještě při zpracování prováděcího nařízení k tomuto zákonu.
Konečně upravuje osnova výslovně otázku ručení za škody vzniklé na koních cestou k přejímacímu místu nebo na něm až do okamžiku převzetí jich vojenskou správou, aby v tom směru nebylo vůbec pochybností.
K § 23.
Osnova nepřejímá tu úplně myšlenku obsaženou v cís. nař. č. 34/1916 ř. z. Pokládá za potřebné, aby i v tamto případě - z důvodů uvedených k § 19 - byla stanovena jistá hranice pro stanovení ceny, aby nebyl výsledek odhadu úplně libovolný. Proto recipuje osnova i pro tento případ zásadu § 19 (2), že odhadní cena smí převyšovati nejvýše o 25% směrné ceny, jenže směrné ceny budou zde jiné, nežli je má na mysli § 19. Směrné ceny v případě § 23 budou stanoveny za mobilisace několikráte do roka se zřetelem k běžným tržním poměrům, tyto směrné ceny bude určovati ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva zemědělství a ministerstva financí. Recipovati úplně zásadu uvedenou v cís. nař. č. 34/1916 ř. z. nebylo z důvodů k § 19 uvedených možno.
V odst. (3) bylo pamatováno na to, aby vzhledem k zásadě uvedené v § 21 (2) bylo v jednom odvodním okrese zřízeno po případě více klasifikačních míst, jež budou zároveň místy odevzdacími - tak, aby každý držitel mohl předvésti a odevzdati koně v nejkratší době a bez dlouhých cest.
K § 24.
Obdobná ustanovení obsahoval § 12 dosavadních zákonů.
K § 25.
Lze tu poukázati především na zevrubné odůvodnění tohoto ustanovení v poznámkách k § 1.
Zdůrazňuje se ještě na tomto místě, že obdobné ustanovení se vyskytuje v § 13 zákonů dosud platných z r 1912 a že opatření toto je pro potřeby vojenské správy nanejvýš účelné a potřebné; zájmy obyvatelstva jsou chráněny tím, že opatření uvedené v tomto paragrafu se nařídí v daném případě jen v jednotlivých odvodních okresech, při čemž bude vždy přihlíženo k hospodářským poměrům a zájmům držitelů koní. Podržeti koně na cvičení mobilisační lze jen potud, pokud jde o doplňování stavu koní jednotlivých vojenských útvarů, jež určí zemské vojenské velitelství. Aby nebylo možnosti tímto paragrafem poskytované zneužíváno, stanoví osnova, že povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku může se státi jen z nařízení ministerstva národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, vnitra a ministerstvem zemědělství, nikoli snad z vlastního počinu nižších vojenských úřadů (velitelství). Jakmile je povolání na zkoušku nařízeno, dodá se dotčeným držitelům evidenčních koní svolávací lístek, podle něhož jsou povinni svoje koně na místo přejímací osobně neb svým zástupcem předvésti. Bude-li evidenční kůň podržen na mobilisační cvičení (kůň se tu přejímá pouze do používání), bude držiteli vyplacena za to příslušná náhrada. Po skončení cvičení jest podrženého koně vrátiti podle ustanovení § 7. Koně na cvičení podržené nepřecházejí do vlastnictví (po 60 denním používání) podle ustanovení § 12 (1); vojenská správa je oprávněna převzíti je do vlastnictví jen tehdy, jestliže při vracení jsou uplatňovány značné náhrady za způsobenou škodu, takže je pro vojenskou zprávu výhodnějším převzíti koně do vlastnictví (§ 7 (3)).
Obdobné ustanovení o možnosti povolati na zkoušku (na mobilisační cvičení) navrhuje osnova i stran povozů pro zvířecí potah, neevidenčních koní a ostatních tažných zvířat (§ 31 (11)), motorových vozidel (§ 42) a letadel (§ 43).
K části III.
Zvláštní ustanovení o požadování vozidel pro zvířecí potah, neevidenčních koní a ostatních tažných zvířat s příslušenstvím.
K § 26.
Paragrafy 26 až 31 upravují totéž, co upravují dosud platné zákony o odvodu koní a povozů z r. 1912 v § 14 - 17. K tomu se poznamenává, že kromě evidenčních koní má vojenská správa k válečným účelům za mobilisace a ve válce nezbytně zapotřebí i vozidel pro zvířecí potah, jakož i potřebných tažných zvířat (neevidenčních koní a ostatních tažných zvířat) spolu i s příslušnými jezdeckými postroji, výstroji a soumarským výstrojem, (po případě i těchto postrojů a výstrojů samých). Jest zapotřebí i mobilisaci těchto dopravních prostředků, nemá-li býti její zdárný průběh ohrožen, již v míru připraviti příslušnými přihláškami a soupisy, podobně jako jest tomu u evidenčních koní. Netřeba zajisté zvláště zdůrazňovati, že požadování těchto dopravních prostředků jest omeziti na míru nejnutnější. Pod pojmem "kůň" třeba i zde rozuměti též muly, mezky a osly (§ 12 (2)).
Připomíná se, že možnosti povolati dopravní prostředky podle části III. nemůže se vojenská správa vzdáti ani v tom případě, kdyby sebe více vzrostl počet motorových vozidel s velkou výkonností. Jest jisto, že posléze uvedená okolnost bude vrhati reflex na stanovení rozsahu požadování podle části III. zák. - jež se omezí, jak již uvedeno, na míru nejmenší - avšak postrádati této možnosti vojenská správa nemůže, ježto pro jisté služby, po případě pro jisté dopravní cesty může použíti pouze dopravních prostředků podle části III.
K § 27 a 28.
Netřeba zvláštních poznámek a platí zde v celku totéž, co bylo nahoře poznamenáno k § 13 a 14. Co jest rozuměti dopravou pošty, bylo vyloženo v poznámkách k § 13 (1) b).
K § 29.
Dopravní prostředky uvedené v části III. osnovy jest oznámiti v době stanovené pro přihlášku koní. Přihláškou povinni jsou nejen držitelé dopravních prostředků, kteří jsou povinni podle § 15 koně přihlásiti, nýbrž vůbec všichni držitelé dopravních prostředků vyjma ovšem osoby, podle § 4 (1) z účinnosti tohoto zákona vyňaté, tudíž i ti, kteří nepodávají přihlášky podle § 15.
O přihlašování státních dopravních prostředků platí i zde ustanovení § 11.
K § 30.
Prohlídka přihlášených dopravních prostředků se provádí pouze pokud to vojenská správa uzná za potřebné, chce-li této možnosti použíti, musí o tom zavčas zpraviti obecní (městský) úřad, aby další opatřil.
Poznamenává se, že bylo v osnově upuštěno od imperativního předvedení dopravních prostředků k prohlídce na určité místo (současně s předváděnými koňmi), a to toho důvodu, že povinnost držitelů, dostaviti se i s povozem, mohla by se pro ně státi namnoze těžkým břemenem.
Pro vojenskou správu jest - pokud se vozidel týče - obzvláště důležitým znáti jednotlivé typy vozů, jež se v dotčeném okresu vyskytují, jakož i jejich povšechný stav, aby podle toho mohla činiti svoje přípravy. Znalost tuto opatří si vojenská správa nahodilými přehlídkami u držitelů samých, k nimž poskytuje tento paragraf zmocnění.
K § 31.
Převzaty v celku zásady dosud platné.
Komise, která přejímá na přejímacím místě dopravní prostředky pro vojenskou správu (tzv. přejímací komise), převezme po provedeném ocenění jen ty dopravní prostředky, které uzná za způsobilé. Komise tato vzhledem k tomu, že provádí oceňováni, musí býti složena obdobně jako komise klasifikační u koní (§ 17 (2)) s tím rozdílem, že čtvrtým členem jest člen obecního zastupitelstva obce, ve které se dopravní prostředky přejímají.
Pro stanovení ceny (odst. 6.) navrhují se v celku tytéž zásady, jako jsou navrženy v § 23 pro stanovení ceny koní při klasifikaci, prováděné za mobilisace; o tom platí obdobné poznámky této důvodové zprávy k § 23.
O povolání těchto dopravních prostředků na mobilisační cvičení platí poznámky k § 1 a 25 osnovy.
K části IV.
Zvláštní ustanovení o požadování motorových vozidel.
Materie, již upravuje tato část zákonné osnovy stejně tak jako materie, upravená části V. tohoto návrhu, nebyla, jak již nahoře uvedeno, dosud zákonem upravena, nepřihlíží-li se k sahaře citovaným ustanovením § 11 a 12 zákonů o válečných úkonech a k vládním nařízením citovaným ve všeobecných poznámkách této důvodové zprávy. Důvody, z jakých zákonná úprava jest obzvláště naléhavá byly uvedeny nahoře ve všeobecných poznámkách. Jeť nevyhnutelně nutno, aby již v míru bylo vojenským úřadům známo, kolik a jaká motorová vozidla jsou k disposici v případě mobilisace a ve válce, po případě při mimořádném zvýšení presenčních stavů podle § 27 br. zák. pro vojenskou správu k vojenským účelům a aby podle toho mohly býti učiněny potřebné přípravy pro mobilisaci automobilního parku, kterého čs. branná moc při svém válečném stavu (zvýšení presenčních stavů) nezbytně potřebuje, má-li vyhověti všem požadavkům na ni kladeným.
K § 32.
Tento paragraf obsahuje výpočet všech předmětů, které podle této části zamýšleného zákona mohou býti požadovány. Tento výpočet souhlasí v celku s výpočtem, jejž obsahovalo vládní nařízení ze dne 10. června 1919, č. 316 Sb. z. a n., o požadování, soupisu a odvodu automobilů, resp. vládní nařízení ze dne 25. listopadu 1921, č. 424 Sb. z. a n. (§ 4).
Poznamenává se - jak už nahoře v poznámkách k § 1 zdůrazněno - že osnova netýká se "vozidel, uváděných do pohybu motorickou silou", jež pohybují se na kolejnicích, zejména vozidel železničních. Rovněž se osnova netýče "motorových člunů".
Požadování motorových vozidel pro válečné účely záleží v tom, že držitelé jejich jsou povinni dáti tyto předměty vojenské správě buď k používání neb je přenechati do vlastnictví.
Vedle motorových vozidel jsou jejich držitelé povinni odevzdati vojenské správě na místě přejímacím potřebný výstroj a náhradní součástky, počítajíc v to i náhradní pneumatiky a to v množství uvedeném v evidenčním listu, jakož i pohonné hmoty v množství potřebném na jízdu 300 km.
Ustanovení toto jest nezbytné, ježto jinak by držitelé motorových vozidel odevzdávali je vojenské správě s nedostatečným výstrojem, nedostatečným gumovým oráfováním, jakož i bez pohonných hmot.
V důsledku toho by vojenská správa musila udržovati stálé značné sklady automobilového materiálu, aby mohla převzatá motorová vozidla ihned z vlastních zásob doplniti potřebným výstrojem, jakož i opatřiti gumovým oráfováním a v případě, že přejímací místo pro motorová vozidla by bylo mimo stanoviště automobilních vojenských skladišť, musila by odesílati do přejímací stanice jak pohonné hmoty tak pneumatiky, aby převzatá motorová vozidla mohla býti dále dopravována.
Vzhledem k tomu je nutno pojmouti do zákona ustanovení, na základě něhož by mohlo býti od držitele motorového vozidla požadováno, aby odevzdal vozidla s tím výstrojem a náhradními součástkami (počítajíc v to i pneumatiky) v dobrém stavu, jak stanoví vojenská správa v evidenčním listě a vedle toho ještě benzin, olej, autotuk, petrolej a karbid, potřebný pro jízdu na trati 300 km v příslušných nádobách; poznamenává se, že bude vojenskou správou požadováno, aby vedle namontovaných pneumatik v dobrém stavu byl odevzdán poloviční počet gumových plášťů a duší z počtu namontovaných plášťů na motorovém vozidle.
K § 33.
Stejně tak jako § 13 (u koní) rozeznává § 33 (u motorových vozidel) tyto druhy osvobození:
1. osvobození podle odst. (1), na něž jest za splnění předpokladů v zákoně uvedených přímý právní nárok,
2. osvobození podle odst. (2), na něž přímého právního nároku není.
Ad 1.
O osvobození podle odst. (1) rozhoduje politický úřad II. stolice místa stanoviště motorového vozidla; proti zamítavému rozhodnutí lze uplatniti podle platných předpisů opravný prostředek, o němž rozhoduje - vzhledem k zásadám kompetenčního zákona č. 218/1920 Sb. z. a n. - ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
Na osvobození mají nárok vedle vozidel používaných k osobní potřebě presidenta republiky neb jeho náměstka, předsedů sněmoven, členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu, dále vozidla, jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty nebo pro službu zdravotní, nebo pro stálé hasičstvo. Pokud dopravy poštou se týče, poukazuje se i na tomto místě na poznámku k § 13 (1) b) o tom, co jest rozuměti dopravou pošty.
Byly-li tu důvody osvobozovací již před klasifikací, jest držitel motorového vozidla povinen uplatňovati je před klasifikací a za osvobození dopravního prostředku požádati; po klasifikaci těchto důvodů uplatňovati nelze. Držitelé motorových vozidel, u nichž se vyskytuje důvod osvobozovací, nejsou zproštěni povinnosti přihlásiti je k soupisu.
Vzniknou-li důvody osvobozovací u motorového vozidla evidenčním listem poděleného teprve po klasifikaci, jest držitel povinen, chce-li důvod osvobozovací uplatňovati, u příslušného politického úřadu II. stolice o to požádati.
Ad 2.
Na osvobození, o němž jedná odst. (2), není přímého právního nároku, nýbrž osvobození toto poskytuje podle volného uvážení ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva, jde-li o motorová vozidla, jichž ponechání v původním určení jest z jiných závažných veřejných důvodů (bez újmy potřeb vojenské správy) nezbytně zapotřebí (na př. v podnicích pro válečný průmysl důležitých atd.).
Jest zapotřebí učiniti výslovnou zmínku o nově vyrobených motorových vozidlech uložených ve skladech továrních neb zastupitelských. Jest jisto, že nelze majitele továrny resp. zastupitelské obchodní firmy podrobovati všem závazkům, jež podle tohoto zákona stíhají držitele motorových vozidel. Tak nelze především požadovati, aby tato nová motorová vozidla byla podrobena klasifikačnímu řízení jako ostatní motorová vozidla; neboť byla-li by podrobena klasifikaci, byla by jistě uznána za způsobilá a jako taková podělena evidenčním listem. To mělo by za následek, že kupec kupoval by nové motorové vozidlo obtížené již závazkem podle § 39 osnovy. Opatření takových není zapotřebí. Rovněž není zapotřebí, aby tato nová vozidla byla továrníky resp. majiteli zastupitelských firem přihlášena k normálnímu soupisu motorových vozidel prováděnému za účelem jich klasifikace. Pro potřebu vojenské správy úplně postačí, bude-li míti tato nová motorová vozidla v jisté patrnosti; podrobnosti v tom směru vyhrazeny jsou vládnímu prováděcímu nařízení. Při povolání motorových vozidel může pak beze všeho vojenská správa nová vozidla, jež bude míti ve zvláštních seznamech, buď nakoupiti aneb na základě zákona o válečných úkonech za náhradu rekvírovati.
K § 34.
Ustanovení toto recipuje v celku zásady platné v tom směru pro rozvržení na jednotlivé územní oblasti u evidenčních koní. Rozdíl jest ten, že u motorových vozidel nebudou se územní oblasti, na něž se rozvržení provádí, krýti s oblastmi politických úřadů I. stolice, nýbrž územní oblasti budou zde větší a sice budou se krýti s oblastmi jednotlivých divisí (tzv. evidenční oblasti motorových vozidel): kromě toho u motorových vozidel o rozvržení potřeby na jednotlivé územní oblasti budou potřebné směrnice vydány ministrem národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra veřejných prací.