X./4395.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Lad. Kučery a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Volnost" v Nymburce (tisk 4306/III.).
Přejímám zodpovědění této interpelace na místo ministra vnitra, jemuž interpelace svědčí, poněvadž časopis, o nějž jde, byl zabaven státním zastupitelstvím, tedy orgánem správy justiční.
Státní zastupitelství vidělo v obsahu zabavených míst skutkovou povahu zločinu podle § 15, čís. 3 zákona na ochranu republiky, totiž podněcování vojínů k vojenským zločinům.
Tiskový soud zabavení potvrdil a to z téhož důvodu. Opravné prostředky na rozhodnutí soudu podány nebyly a zbavili se tudíž ti, kdož měli na to nárok, možnosti, dáti přezkoumati rozhodnutí soudu týmž anebo vyšším soudem a případnými vývody ať písemnými nebo ústními domoci se jiného názoru soudu.
Za tohoto stavu věci a když nikterak nelze tvrditi, že by šlo o rozhodnutí pochybené, nemám příčiny, abych pro toto zabavení činil státnímu zastupitelství nějaké výtky. Pokud státní zastupitelství opíralo zabavení také o § 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky, dostalo se mu vhodného poučení.
V Praze dne 16. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI./4395.
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o konfiskační praksi okresní politické správy v Lounech (tisk 4233/V.).
Články, jež v interpelaci jsou uvedeny, uveřejněny byly ve dvou číslech časopisu "Průboj", vycházejícího v Lounech, a to v č. 52 z 8. července 1923 a č. 54 ze dne 13. července 1923. Báseň "In hoc signo..." a nebyla však zabavena celá, jak v interpelaci jest otištěna, nýbrž pouze její druhá část od slov: "již dávno tomu..."
Okresní politická správa v Lounech zařídila zabavení těchto čísel časopisu "Průboj", ježto shledala v interpelovaných částech skutkovou podstatu trestných činů dle § 300 tr. z. a § 14 zákona na ochranu republiky. Zabavení čísla 52 bylo krajským jako tiskovým soudem v Mostě dle §§ 300 a 303 tr. z. a § 14, č. 2 zákona na ochranu republiky a zabavení čísla 54 dle § 300 tr. z. potvrzeno.
Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti pouze pořadem instancí soudních.
Opravných prostředků oproti zabavení použito nebylo, takže nebyla témuž nebo vyššímu soudu poskytnuta možnost, aby rozhodnutí tato byla přezkoušena.
Hledíc k tomuto výroku neodvislého soudu, nemůžeme se zabývati otázkou, zda k zabavení bylo zákonného důvodu. Co se však týče veřejného zájmu, o němž rozhodovati příslušelo tiskovému úřadu, máme za to, že při článku "Pravda vítězí" v č. 54 ze dne 13. července 1923 časopisu "Průboje" byl veřejný zájem přeceněn a že nebylo nutno celý tento článek za závadný považovati.
Okresní správě politické dostalo se v tom smyslu ihned poučení, jakmile zpráva o konfiskaci došla.
Ostatně však dovolujeme si poukázati na to, že k zabavení tohoto čísla došlo také pro druhý článek, který interpelován není a ohledně něhož zabavení bylo odůvodněno.
K nějakému zakročení není tu důvodu.
V Praze dne 10. prosince 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XII./4395.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra V. Charváta a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Socialista" ze dne 2. listopadu 1923 (tisk 4310).
Odpovídám na interpelaci sám, ač se obrací páni interpelanti i na ministra vnitra, a to proto, že zabavení nařídilo státní zastupitelství, tedy orgán justiční správy.
Ve věci samé mohu se obmeziti na toto:
Nejenom státní zastupitelství, ale i soud shledal v obsahu zabavené části skutkovou povahu přečinu pobuřování, potvrdiv proto zabavení. Pokud bylo použito proti potvrzujícímu nalezu opravného prostředku, námitek, rozhodne o nich soud. Nemohu jeho nálezu předbíhati. Nemohu však míti za to, že by se byl státní zástupce tímto zabavením dopustil nějaké, jak praví páni interpelanti, nepřístojnosti. Z týchž důvodů jako tiskový soud, potvrdivší zabavení, mohl právem míti za to, že skutková povaha přečinu pobuřování je dána. Mohl však také právem usuzovati, že veřejný zájem nedovolí propuštění tohoto projevu a že proto je na místě zabavení. Vychází totiž jmenovitě z původního textu zabaveného místa, že meze dovolené kritiky jsou valně překročeny a to způsobem, jenž může býti pokládán za projev snahy otřásti důvěru v neodvislost a spravedlivost rozhodování nejvyššího správního soudu.
Nemám proto příčiny, abych státnímu zastupitelství pro toto zabavení činil nějakou výtku.
V Praze dne 2. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XIII./4395.
Odpověď
ministra vnitra a
ministra zemědělství
na interpelaci poslanců R. Bergmana, Frant. Maška a druhů
o nemírném kácení dříví v obecních lesích (tisk 4098/VII.).
Nemírnému kácení v lesích obecních (osadních) lze čeliti zvláště podle zákona o prozatímní ochraně lesů ze dne 17: prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n. Zákon nařizuje, že každá mimořádná těžba, tudíž i v lesích obecních (osadních) musí býti od případu k případu ministerstvem zemědělství povolena. Ministerstvo zemědělství, povolujíc mimořádnou těžbu lesní, stanoví vždy podmínky, které mají zajistiti zalesnění vykácených ploch a příští řádné hospodaření vůbec a doporučuje zejména při lesích obecních (osadních) okresním správním komisím, by mimořádnou těžbou získaný čistý peněžní výnos byl uložen jako lesní hospodářský fond pro budoucnost. Postup tento jest tím spíše odůvodněn, poněvadž pohroma mnišková od r. 1917 zasáhla hluboko do kmenové podstaty všech lesů, tudíž i lesů obecních.
Celkem lze říci, že zákon o prozatímní ochraně lesů vhodně doplňuje předpisy všeobecného lesního zákona i ustanovení zem. zákona čes. o dohledu v lesích obecních z r. 1893. Jestliže přes to vyskytly se případy nemírného kácení i v lesích obecních (osadních) dlužno to přičísti zejména přílišné rozsáhlosti inspekčních obvodů státní lesní služby dohlédací. Jeť v historických zemích jen 21 okresních lesních inspekcí, z nichž každá průměrem dozírá na plochu 80.000 ha lesů.
Ministerstvo zemědělství připravuje novelu ke zmíněnému již zákonu o prozatímní ochraně lesů, která má odstraniti některé nedostatky a nejasnosti jeho. Konečné zabezpečení spořádaného hospodářství ve všech lesích má býti uskutečněno připravovanou osnovou jednotného zákona o státním dohledu na lesy.
V Praze dne 14. listopadu 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.
XIV./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů,
že Bankovní úřad ministerstva financí porušuje jazykový zákon (tisk 4178/XIV.).
Konaným šetřením bylo zjištěno, že oznámení bank (i německých) o úhradě exportních valut docházejí Bankovního úřadu ministerstva financí v jazyku státním, a že tudíž Bankovní úřad v těchto případech, ve kterých zasílá stranám potvrzovací dopisy na odvedené valuty v jazyku státním, činí tak na podkladě oznámení došlých úřadu v jazyku státním.
Postup jeho jest tedy podle jazykového zákona zcela správný.
V Praze dne 6. listopadu 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XV.14395 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o reformě porotních soudů (tisk 4256/XV.).
Je pravda, že v říjnu t. r. konalo se u krajského jako porotního soudu v Liberci hlavní přelíčení proti úředníku nemocenské pokladny pro zpronevěru 117.082 Kč 23 hal. v úřadě. Je dále pravda, že porota, v níž bylo pět žen, odpověděla na otázku o vině 6 hlasy kladně a 6 hlasy záporně, takže obžalovaný byl podle § 334 tr. ř. obžaloby zproštěn.
Přiznávám, že tento výrok poroty a výroky jemu podobné jsou s to zneklidniti obecenstvo a uraziti jeho právní cit. Sleduji již delší dobu rozhodování porotních soudů a na základě zpráv mně došlých mohu tvrditi, že právě při zločinu zpronevěry v úřadě mylné a materielní pravdě odporující výroky proti jsou velmi častými.
Uznávám však, že na základě stále častěji se opětujících mylných výroků porot bude nutno přezkoumati věcnou příslušnost porotních soudů o řízení před nimi a přistoupiti v nejbližší době k neodkladné již reformě porotních soudů. V tom směru předložím co nejdříve vládě své návrhy.
Naproti tomu musím odmítnouti ničím nedoložené tvrzení interpelace, že ve vydaných rozsudcích často přestupky bývají uznány za zločiny.
V Praze dne 9. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XVI./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Hausmanna, Jokla a druhů
stran dovozu deputátního uhlí čsl. dělníků z Hlučínska, pracujících v Německu (tisk 4044/IX.).
K bodu 1.
Dovoz cizozemského uhlí do tuzemska je cla prostý a podléhá toliko na základě § 35 zákona z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. o úpravě uhelného hospodářství náhradní dávce. Úprava dovozu deputátního uhlí z ciziny a jeho osvobození od náhradní dávky bylo provedeno ve článku IV. zákona z.12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., kterým se pozměnila některá ustanovení zákona z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., o úpravě uhelného hospodářství, a je vázáno splněním podmínek, uvedených v článku I. § 12 vlád. nař. ze 17. listopadu 1921, č. 426 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n.
Pohraniční celní úřady hlučínské se dle úředního vyšetření uvedenými zásadami řídily a ve všech případech dovozcům cizozemského uhlí osvobození od náhradní dávky za shora uvedených předpokladů povolovaly, aniž by do jich postupu byly podány stížností; za dobu od 1. května 3921, kdy ustanovení čl. IV. zákona z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n. nabylo účinnosti, až do 26. listopadu 1921, kdy bylo publikováno vládní nařízení ze 17. listopadu 1921, č. 420 Sb. z. a n., v němž teprve podmínky k uplatňování nároku na osvobození deputátního uhlí z ciziny dováženého byly stanoveny, postupují finanční úřady s největší možnou liberálností, a dovozcům cizozemského deputátního uhlí přiznává se osvobození od náhradní dávky i na dodatečné předložení průkazů. Interpelace sama konkrétních případů neuvádí, pročež není tu podkladu pro další šetření.
K bodu 2.
Dovoz cizozemského uhlí upraven byl v poslední době po dohodě s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem obchodu; dovoz deputátního uhlí z Polska a z Německa a dovoz uhlí zaměstnanci a dělníky, pracujícími v Polsku a Německu, povoluje se až do výše ročních 50 q bez dovozních průkazů, prokáže-li dovozce deputátního uhlí písemnou stvrzenkou podnikatele dolu, z něhož uhlí pochází, že uhlí patří zřízenci tohoto dolu, dále že zásilka je částí deputátu, kolik q ročně činí tento deputát a konečně jméno a bydliště oprávněné osoby. Dovozci, nemající nároku na deputátní uhlí ve smyslu čl. III. zákona z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., musí předložiti potvrzení zaměstnavatele, že dovážené uhlí je částí jejich mzdy. V obojím případě vyžaduje se potvrzení příslušného úřadu, že dovozce má stálé bydliště na území Č. S. R. O takto dovezeném uhlí zasílají příslušné celní úřady měsíční výkazy ministerstvu veřejných prací.
V Praze dne 6. prosince 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XVII./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu a
ministra věcí zahraničních
na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů
o obchodně-politických stycích mezi Československem a Rumunskem (tisk 4178/XIII.).
Jakmile vyskytly se prvé hlasy o tom, že v Rumunsku připravuje se zákon o placení dluhů do ciziny, ministerstvo zahraničních věcí na základě předchozí dohody se zájmovými korporacemi a sice svazy průmyslovými, Ústřednou obchodních a živnostenských komor a Obchodním ústavem při Pražské obchodní a živnostenské komoře dalo vyslanectví v Bukurešti příslušné instrukce.
V důsledku toho provedena byla vyslanectvím v Bukureští před projednáním zákona řada diplomatických intervencí jednak společně se zastupitelskými úřady ostatních zúčastněných států, jednak samostatně. Když pak zákon o moratoriu byl projednán, učinil ministr zahraničních věcí záležitost předmětem jednání u příležitosti porad v Sinaji a dohodli se zahraniční ministři obou států, že
1. moratoriový zákon nebude počínajíc 3. zářím t. r., kdy měl vstoupiti v platnost, aplikován na československé zájemce; tato aplikace by se stala teprve po předchozím usnesení ministerské rady rumunské, čemuž by předcházelo jednání obou vlád;
2. kromě toho bylo sjednáno, že československý výbor věřitelů vstoupí v jednání s komitétem rumunských dlužníků, jichž delegace za tím účelem přijede do Prahy.
Súčastněné resorty vedou záležitost tuto neustále v nejpozornější patrnosti a jsou ve stálém styku s příslušnými věřitelskými výbory.
V Praze dne 5. října 1923.
Ministr obchodu:
Inž. Lad. Novák, v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.
XVIII./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Schälzkyho a druhů
o rozpuštění správních výborů zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu (tisk 4320).
Správní výbory zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu vyšly z voleb konaných roku 1914.
Ustanovením odst. 2. § 62 nového čsl. zákona o pensijním pojištění ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., bylo předepsáno, že volba delegátů do valné hromady (z které se mají členové správních výborů voliti) koná se přímo, tajně a osobně ze svéprávných členů ústavu podle zásady poměrností.
K provedení voleb podle této zásady schází však toho času naprosto technický a faktický podklad, tj. volební řád.
Tím se stalo, že správní výbory roku 1914 zvolené zůstaly plných devět let ve své funkci, ačkoliv neodpovídali nynějším skutečným poměrám a roztřídění členstva. Neboť zákonem ze dne 5. února 1920 byla pojistná povinnost rozšířena na kategorie zaměstnanců jí dosud nepodléhající, jimž přísluší také spravedlivé zastoupení ve správních orgánech Všeobecného pensijního ústavu.
Z tohoto důvodu byl správní výbor zemské úřadovny v Opavě již nahrazen správní komisí a jest také mým úmyslem dosaditi na místo správních výborů zemských úřadoven v Praze a v Brně správní komise, které budou ovšem jen přechodně, do provedení nových voleb vykonávati pravomoc správních výborů.
Zamýšlené opatření to opírá se o zmocnění odst. 4., § 78 pensijního zákona, lež nepředpokládá nesprávnosti v hospodaření zemských úřadoven.
Pokud se týče dalšího postupu, ustanovuje § 78 pensijního zákona, že ministr sociální péče má učiniti nutná opatření k provedení nových voleb ve třech měsících po rozpuštění výboru zemské úřadovny.
V době, kdy se všeobecně a zásadně žádá zastoupení podle zásady poměrnosti i u náhradních ústavů pensijních ve smyslu § 66 odst. 1. bodu 6. pensijního zákona, považuji důsledně za první nejnutnější opatření k provedení voleb do orgánů Všeobecného pensijního ústavu po rozumu § 78 pensijního zákona, aby byl co nejdřív vypracován a uzákoněn novým zmíněným zásadám a praktickým potřebám plně odpovídající volební řád.
Komise právě zřízená za účelem novelisace pensijního zákona bude zajisté pokládati za jeden z hlavních úkolů svých otázku reformy volebního řádu co nejrychleji projednati a mně předložiti příslušné návrhy.
V Praze dne 10. prosince 1923.
Ministr sociální péče:
G. Habrman, v. r.
XIX./14395 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů,
že jihlavská státní policie bez důvodů zabavila časopis "Mähr. Grenzbote" (tisk 4281/VI.).
Převzal jsem zodpovědění interpelace, ježto přehlídku tisku v Jihlavě provádí státní zastupitelstvo.
Místa článku "Sloučení Jihlavy s Dřevěnými mlýny" otištěná v č. 103 per. časopisu "Mährischer Grenzbote", jak jsou citována v interpelaci, zabavilo státní zastupitelstvo v Jihlavě, ježto v obsahu jich spatřovalo skutkovou podstatu § 300 tr. z., dále z toho důvodu, že mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje zabavení.
První podmínku zabavení pokud jde o skutkovou podstatu trestného činu nalezl v obsahu článku i krajský soud v Jihlavě, který zabavení nařízené státním zastupitelstvím v Jihlavě potvrdil z téhož důvodu.
Pokud jde o úvahu, zda veřejný zájem žádal zabavení, nelze přehlédnouti, že periodický časopis "Mährischer Grenzbote" vychází v Jihlavě, a jest určen tedy převážně pro obyvatele Jihlavy a okolí. Tím ovšem nabývá, vládě článkem podkládaný důvod pro sloučení Jihlavy s Dřevěnými mlýny, pokud jde o obyvatele Jihlavské, kteří mají na sloučení neb nesloučení zájmu, zvláštního místního významu.
Nelze tedy státnímu zastupitelství v Jihlavě vytýkati, že hledíc k okolností právě uvedené přikročilo k zabavení, ježto právě uvážení místních poměrů bylo rozhodným pro posouzení, zda veřejný zájem žádá zabavení. Z téhož důvodu nelze naopak v nezabavení téhož článku v periodickém časopisu "Bohemia" z 7. září 1923 a "Znaimer Tagblatt" z 9. září 1923 spatřovati nestejnoměrnost censurní praxe.
Z těchto důvodů nenašel jsem podklad pro nějaká opatření.
V Praze dne 17. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XX./4395.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance J. Hakena a soudr.
o nesprávném postupu okresní politické správy v Semilech při ustavování obecní rady v Bělé u Libštátu (tisk 4281/I.).
K námitkám obecního starosty a dvou členů obecního zastupitelstva zrušila zemská správa politická volbu obecní rady v Bělé, kterou dal zástupce dohlédacího úřadu při schůzi obecního zastupitelstva dne 26. srpna 1923 provésti v mylném domnění, že odepírá-li jedna volební skupina vykonati volbu na ni připadajících členů obecní rady, dlužno provésti volbu novou. Zemská správa politická ponechavší v platnosti původní volbu starosty, náměstka a jednoho radního nařídila, aby pouze ona skupina, na niž oni 2 členové obecní rady připadli, sama provedla volbu těchto radních.
Tato doplňovací volba byla skutečně provedena dne 16. listopadu 1923, a ježto námitky proti ní nebyly podány, vešla v moc práva, takže obecní rada od tohoto dne nalézá se v zákonném pořádku.
Nemám tudíž podnětu k nějakému dalšímu zakročení.
V Praze dne 9. ledna 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XXI./4395.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Josefa Skaláka, Františka Toužila a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze (tisk 4261/I.).
Interpelace dotýká se konfiskací "Rudého Práva" nařízených státním zastupitelstvím v Praze. Z toho důvodu, ač interpelace řízena jest na pana ministra vnitra, převzal jsem její zodpovědění.
Předmětem interpelace jest 9 konfiskací periodického časopisu "Rudé Právo" a sice: č. 149, 156, 160, 161, 166, 190, 195, 196, 197 a jedna konfiskace časopisu "Rudé Právo" večerník č. 161.
Veškera v úvahu přicházející místa jsou v interpelací z větší části citována. Dodati jest jen, že v interpelací citované články na str. 5 "Nedostatky strany" a "K persekuci oposičního hnutí v republice" týkají se čísla 156 z 7. července 1923 a nikoliv, jak uvedeno jest v interpelaci, č. 190 z 16. srpna 1923.
Státní zastupitelstvo v Praze provádějíc přehlídku tisku zabavilo místa v interpelaci citovaná jednak z toho důvodu, že spatřovalo v nich skutkovou podstatu trestných činů z moci úřední stíhaných, jednak také mělo za to, že veřejný zájem žádá ve všech případech, aby zabráněno bylo rozšiřování jich obsahu. Většina článků obsahuje skutkové podstaty trestných činů normovaných zákonem na ochranu republiky, vedle toho dány jsou v některých článcích skutkové podstaty přečinu, podle § 300 tr. z. a čl. IV. zákona z 17. prosince 1862 č. 8 z. r. 1863.
Otázku, zda skutková povaha trestných činů jest ve všech článcích dána, zodpověděl soud ve všech případech kladně tím, že konfiskace potvrdil. Jestliže potvrzení to považováno bylo těmi, jichž zabavení se dotklo, jako křivda, bylo jich věcí, aby užitím opravných prostředků přivodili možnost přezkoumání rozhodnutí soudu, po případě změny jeho. To se však nestalo.
Pokud jde o úvahu, zda veřejný zájem zabavení ve všech interpelací dotčených případech vyžadoval, upozorniti stačí na okolnost, že jde o podněcování ke zločinům, a rozšiřování nepravdivých zpráv, jež by vážně mohly znepokojiti obyvatelstvo a konečně o útoky na soudy pro výkon jich pravomocí. Zvláště pokud jde o články týkající se výroků soudu v určitých trestních věcech nejde jen o kritiku rozhodnutí, jež by trestné meze nepřekročovala, nýbrž přímo o hrubé urážky soudu nalézacího. Útoky takové nemohou úřady pověřené prohlídkou tisku v zájmu neodvislého výkonu soudnictví trpěti.
Z uvedeného jest patrno, že nelze přisvědčiti pánům interpelantům, že by státní zastupitelstva v Praze zabavením zmíněných článků chránilo a veřejnosti zatajovalo lichvu, podvody a korupci, nýbrž naopak, že ve všech případech zabavení bylo zcela zákonem odůvodněno.
Proto také nenašel jsem příčiny k opatření, jež jest pány interpelanty na mně žádáno.
V Praze dne 7. ledna 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XXII./4395.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance J. Kříže a druhů
o bytových poměrech zaměstnanců ředitelství státních drah Praha - Jih (tisk 4256/II.).
Všeobecnou bytovou nouzí, která nastala po válce, byla státní železniční správa při velkém počtu svých zaměstnanců a při jejich dislokací po celém území republiky postižena ze všech resortů státní správy nejvíce.
Státní železniční správa starala se v zájmu provozu v mnohých případech sama o zmírnění bytové nouze svých zaměstnanců: Pro vysoké stavební náklady a vzhledem ke známé potřebě bytů nemohla a nemůže státní železniční správa činiti tak všude a tak, jak by to bylo žádoucno. Stejně jako ostatní ředitelství státních drah snažilo se i ředitelství státních drah Praha - Jih mírniti bytovou nouzi svých zaměstnanců a postavilo dosud ve svém obvedu 20 obytných domů se 195 byty. Ve stavbě již jest dalších 10 domů se 125 byty. 153 bytů bylo opatřeno buď adaptacemi v budovách již existujících nebo nouzových ubytováním v nově postavených barácích. Pro zmírnění bytové nouze v Praze samé bylo adaptacemi získáno dosud 20.bytů a pro stavbu nových domů byl zakoupen již stavební pozemek; na projektu těchto domů se pracuje.
Státní železniční správa pečovala však a zmírnění bytové nouze zaměstnanců svých v obvodu ředitelství státních drah Praha - Jih nejenom přímo, nýbrž též nepřímo podporováním svépomocných akcí, družstev i jednotlivců. Tak stavebnímu družstvu v Č. Třebové bylo zapůjčeno na stavební akci 2,000.000 Kč a umožněna mu ještě další zápůjčka 1,000.000 Kč.
Jest ovšem skutečností, že stavební družstva nepřispěla svojí činností k odstranění bytové nouze železničních zaměstnanců tak, jak se očekávalo. Stavební družstva vyvíjela sice značnou činnost stavební, avšak opatřování bytů specielně pro zaměstnance železniční postupovalo tu přece jenom velmi pomalu. Závadou jest zejména to, že zaměstnanci nižších kategorií nemohou si opatřiti potřebné družstevní podíly z vlastních prostředků; státní železniční správa poskytuje jim sice příležitost bezúročnými zálohami nebo zúročitelnými zápůjčkami ze Zahradníkova fondu, aby si podíly mohli zakoupiti, avšak zaměstnanci pravidelně tuto pomoc odmítají poukazujíce na to, že i sebe menší měsíční srážka z jejich požitků jest pro ně za dnešních poměrů těžkým břemenem.
Ve státně zřízeneckých domech, které staví ministerstvo veřejných prací, dostává státní železniční správa přiděleno jen velmi malý počet bytů ročně, takže při celkovém počtu zaměstnanců, kteří byty potřebují, nepadá tato akce vůbec na váhu. Kromě toho jsou to byty lépe vypravené s dosti vysokým nájemným, na něž zaměstnanci nižších kategorií často ani nereflektují.
Kromě své vlastní činnosti stavební hodlá státní železniční správa ke zmírnění bytové nouze přispěti i přesným prováděním nových směrnic pro naturální byty, čímž zejména lze očekávati, že bude možno racionelně využíti železniční kolonie v Praze VII.
Kromě toho ujednalo ministerstvo železnic úmluvu se stavebním družstvem státních a jiných veřejných zaměstnanců, podle které rovněž bude značná část bytů v nově postavených domech dána k disposici státní železniční správě.
V mezích finančních prostředků činí tedy státní železniční správa vše, co jest dnes možno, aby odstranila aneb alespoň zmírnila bytovou nouzi železničních zaměstnanců v obvodu ředitelství státních drah Praha - Jih. Jestliže její snaha nemá dosud úplného úspěchu, nutno příčinu toho hledati ve všeobecných poměrech, které leží mimo její dosah.
V Praze dne 7. ledna 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XXIII./4395 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů
o postupu při nostrifikaci báňských podniků, jichž správám se klade za podmínku propuštění německých důlních inženýrů, což již samo jest hrubým porušením smlouvy o ochraně menšin (tisk 4157/XVI.).
Zpráva časopisu "Grube und Hütte" uveřejněná v jeho 2. čísle ze dne 7. února 1922, že akciová společnost Brüxer Kohlenbergbau - Gesellschaft u příležitosti její nostrifikace v Československu dostala od čs. ministerstva veřejných prací pokyn, aby propustila německé báňské inženýry a nahradila je českými, neodpovídá skutečnosti.
Dle pravdy bylo zmíněné společnosti u příležitosti nostrifikace sděleno, že ministerstvo veřejných prací předpokládá, že společnost bude při přijímání nových sil úřednických a zřízeneckých bráti náležitý zřetel k národností dělnictva v závodě zaměstnaného.
Tento požadavek jest odůvodněn, ježto z důvodů bezpečnostních jest nezbytno, aby závodní úředníci a zřízenci ovládali jazyk osazenstva. Vzdor tomu přijímaly a přijímají dále tyto závody skoro výhradně inženýry německé a dokonce i cizozemce; kdežto čeští báňští inženýři až na malou část nenalézají v Československu místa a musí se obraceti do ciziny. Tyto neudržitelné poměry mají svůj důvod v tom, že největší díl dolů se nalézá ve vlastnictví německého velkokapitálu, kterýž této okolnosti naznačeným způsobem využívá.
Chtějíc zameziti, aby český báňský inženýr a český báňský zřízenec byl v tuzemsku odstrčen jen proto, že je české národnosti, vyslovilo ministerstvo veřejných prací při nostrifikaci společností Brüxer Kohlenbergbau - Gesellschaft a také u jiných společností toho druhu shora uvedený požadavek, týkající se příjímání nových sil úřednických a zřízeneckých. Tento požadavek jest příkazem spravedlnosti a lidskosti a nelze od něho upustiti.
O tom, že by "i ostatní němečtí inženýři" jmenované společnosti byli brutálním a lidskosti se příčícím způsobem propuštěni, jak se v interpelaci tvrdí, není ministerstvu ničeho známo, naopak jest známo, že u této společnosti jest i nadále velká většina technických úředníků německé národností a to 47 k 8 českým. O dozorcích se prozatím nemluví.
V Praze dne 31. října 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr veřejných prací: