|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4395.
Odpovědi:
I. min. železnic na interp. posl. Pohla, Dietla, Palmeho a druhů a nedostatku železničních vozů (tisk 4264),
II. min. vnitra, min. školství a národní osvěty a min železnic na interp. posl. dra Jabloniczkého a druhů o jazyku ve výpisech z matrik (tisk 4076/III.),
III. min. národní obrany na interp. posl. Simma a druhů, že okresní doplňovací velitelstva povolávají válečné poškozence k vojenským cvičením ve zbrani a dodávají jim vojenské průkazy (tisk 4226/XVI.),
IV. min. vnitra na interp. posl. Housera, Kučery a soudr. o tom, že se proti zákonu nevypisují včas obecní volby (tisk 4226/I.)
V. min. vnitra na interp. posl. Blažka a soudr. o konfiskaci časopisu "Průboj" v Lounech (tisk 4233/IV.).
VI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Jurigy a druhů o zabavení "Slováka" ze dne 23 listopadu 1923 č. 255 (tisk 4354/VII.),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Skaláka a soudr. o neustálém poškozování dělnického tisku censurou (tisk 4322/II.,
VIII. min. železnic na interp. posl. J. Kříže a soudr. o prodlužování pracovní doby železničních zaměstnanců kategorií staničních a jízdních (tisk 4354/IV.),
IX. min. věcí zahraničních na interp. posl. dra Patejdla a druhů pro nestoudný útok časopisu "Staatswehr" proti presidentu republiky, členům vlády a Národního shromáždění a předsedkyni Čsl. Červeného Kříže (tisk 4178/X.),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Kučery a soudr. o konfiskaci časopisu "Volnost" v Nymburce (tisk 4306/III.),
XI. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Blažka a soudr. o konfiskační praxi okresní politické správy v Lounech (tisk 4233/V.),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Charváta a soudr. a konfiskaci časopisu "Socialista" ze dne 2. listopadu 1923 (tisk 4310),
XIII. min. vnitra a min. zemědělství na interp. posl. R. Bergmana, Maška a druhů o nemírném kácení dříví v obecních lesích (tisk 4098/VII.),
XIV. min. financí na interp. posl. Kostky, dra Kafky a druhů, že Bankovní úřad ministerstva financí porušuje jazykový zákon (tisk 4178/XIV.),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. Windirsche a druhů o reformě porotních soudů (tisk 4256/XV.),
XVI. min. financí na interp. posl. Hausmanna, Jokla a druhů stran dovozu deputátního uhlí čsl. dělníků z Hlučínska, pracujících v Německu (tisk 4044/IX.),
XVII. min. obchodu a min. věcí zahraničních na interp. posl. Kostky, dra Kafky a druhů o obchodně-politických stycích mezi Československem a Rumunskem (tisk 4178/XIII.).
XVIII. min. soc. péče na interp. posl. Schälzkyho a druhů o rozpuštění správních výborů zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu (tisk 4320),
XIX. min. spravedlnosti na interp. posl. dra E. Raddy a druhů, že jihlavská státní policie bez důvodů zabavila časopis "Mähr. Grenzbote" (tisk 4281/VI.),
XX. min. vnitra na interp. posl. Hakena a soudr. o nesprávném postupu okresní politické správy v Semilech při ustavování obecní rady v Bělé u Libštátu (tisk 4281/I.),
XXI. min. spravedlnosti na interp. posl. Skaláka, Toužila a soudr. o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze (tisk 4261/I.),
XXII. min. železnic na interp. posl. J. Kříže a druhů o bytových poměrech zaměstnanců ředitelství státních drah Praha - Jih (tisk 4256/II.),
XXIII. vlády na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o postupu při nostrifikaci báňských podniků, jichž správám se klade za podmínku propuštění německých důlních inženýrů, což již samo jest hrubým porušením smlouvy o ochraně menšin (tisk 4157/XVI.),
XXIV. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhá o zákazu peněžních sbírek pro říšsko-německé děti (tisk 4280),
XXV. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi proti německým listům (tisk 4261/IV.),
XXVI. min. železnic na interp. posl. dra Raddy a druhů o neudržitelných poměrech na železniční stanici v Mikulově na Moravě (tisk 4274/XI.),
XXVII. min. vnitra na interp. posl. dra Luschky a druhů, že nebyly vyřízeny německé námitky proti volbám v obci Holasovicích v politickém okresu opavském (tisk 4306/X.).
I./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Pohla, Dietla, Palmeho a druhů
o nedostatku železničních vozů (tisk 4264).
Jako každoročně tak i letos byla učiněna veškerá opatření, aby mohla býti zajištěna bezvadná doprava a co možné největší hrazení potřeby v době podzimní kampaně. Stávka uhlokopů znemožnila však nejen zásobování uhlím, ale přivodila i úplné vyčerpání zásob. Je samozřejmé, že pak po ukončení stávky byla taková poptávka po uhlí, že hleděly doly vší mocí využíti situace, aby mohly požadavky uspokojiti. Bylo také hned v prvých dnech po ukončení stávky od 8. do 12. října na objednaných 25.522 vozů naloženo uhlím 25.343 vozy, což dělá 99% požadavků.
Železniční správa učinila všechna opatření, aby zdolala prvý nával po ukončení stávky a měla shromážděno v uhelných pánvích úhrnem 24.046 vozů, z toho v pánvi teplicko-mostecko-chomutovské 14.233, ve falknovské a kladenské 4267, v moravsko-ostravsko-karvinské pánvi 5546 vozů. Mimo to bylo postaveno v přilehlých okresích ředitelství státních drah Plzeň, Praha - Hradec Králové a Olomouc úhrnem 10.000 vozů. Do uhelných pánví nemohlo býti více vozů posunuto, poněvadž byly veškeré volné koleje a vlečky prázdnými vozy úplné zastaveny. Bylo však, jak se shora uvedených číslic jasně vysvítá, postaráno s dostatek, aby prvá potřeba vozů v uhelných pánvích byla náležitě hrazena. Že takové překotné nakládání muselo míti v prvých dnech za následek dopravní poruchy, jest každému, kdo i jenom částečně do železniční přepravy je zasvěcen, úplně jasno.
Jakmile ukázaly se následky prvého překotného nakládání uhlí, učinilo ministerstvo železnic ihned další opatření, aby tratím bývalé ústecko-teplické dráhy bylo odlehčeno a zavedena přeprava po trati duchcovsko-podmokelské dráhy přes Podmokly a Děčín dále k východu. Na ohrožené trati byly přiděleny výpomocně stroje, rozmnoženy čety vlakové hlavně výpomocí od méně zatížených sousedních ředitelství státních drah, brutto posunuto z tratí příliš zatížených na trati se slabší přeplavou a kde toho třeba, rozmnoženy i čety posunovací ve stanicích vlakotvorných.
Co působilo velice na vyvíjení se dopravy, byly nastalé deště, sychravé počasí a mlhy, při čemž ovšem při znemožněném rozhledu a tím také omezeném rychlém posunu za mlhy a deště nemohlo býti v jednotlivých shromažďovacích stanicích pracováno tak, jak by to byla vyžadovala vyvíjející se uhelná doprava. Následkem toho ovšem zpovlovnil se oběh vozů a muselo tudíž nastati jisté klesnutí v přistavování prázdných vozů dolům. Tomu napomáhalo ještě, že nebylo pro dlouho trvající hornickou stávku v první čas prázdných vozů normálně se vracejících, jelikož musely ložené vozy nejdříve doběhnouti a vracely se postupně teprve po vyložení. Za společné obětavé práce všech zúčastněných železničních zaměstnanců byly však tyto obtíže v krátké době překonány a přistavování prázdných vozů dolům a jich přeprava děje se nyní pravidelně.
Jako po všechna předchozí léta, jest i letošní nedostatek vozů přirozeným následkem nadmíru zvýšené potřeby a s tím související přepravy.
Číselná potřeba uhláků byla tato:
V měsíci červenci t. r. byla průměrná potřeba uhláků 7600, v měsíci srpnu do stávky 7500 vozů; měsíc září nutno vyloučiti pro stávku. V měsíci říjnu od stávky, počínajíc dnem 8. října; činila průměrná potřeba uhláků 17.000 denně oproti průměrné potřebě uhláků 8.100 v říjnu roku 1922. Byl tedy letošní požadavek vozů v měsíci říjnu průměrně o 8.900 vozů denně větší nežli v řepné kampaní roku loňského.
Uhelná potřeba v roce 1922 činila 100.317 vozů za celý měsíc říjen a byla hrazena plným počtem.
Celková potřeba roku 1923 - 145.883 vozů byla hrazena 118.765 vozy (81%) čili bylo letos přistaveno v měsíci říjnu o 18.448 vozů více, ač byla až do 8. října stávka, oproti říjnu roku loňského, kdy stávky nebylo.
Že za daných poměrů je nutné vyvarovati se co možno nejvíce přerušení dopravy pro možné poruchy na tratích a hlavně ve stanicích vlakotvorných, leží nasnadě, a proto musí býti věnována patřičnému řadění vlaků v jednotlivých stanicích nejen v nynější době, ale vždy a za všech okolností zvláštní bedlivost a pozornost. Z přesné práce seřaďovací nemůže však vyplývati nikterak nadměrné zpožďování vlaků, které, jak v interpelaci jest vytýkáno; bylo přivoděno nařízením, aby bylo co možno čeleno všem poruchám na vozech. Jest však pravdou, že seřaďovací práce ztěžovány byly a jsou silnými mlhami a sychravým počasím, jak z počátku bylo uvedeno.
K zmírnění nouze vozové najala státní správa železniční od drah říšskoněmeckých 1000 po většině 20 tunových uhláků. Doplnění obozu československých státních drah naráželo v letech minulých na nepřekonatelné potíže finanční a je známo, že musela se správa železniční omeziti pouze na nejnutnější objednávky nových vozidel, aby mohla býti zachována rovnováha finančního rozpočtu. Nemůže jí tudíž býti vytýkáno, že nepostarala se zavčas o zmírnění nedostatku vozů aneb rozmnožení obozu koupí nových vozů.
Železniční správa byla nucena sáhnouti k nejzazšímu prostředku, aby zmenšila nedostatek vozů a přivodila rychlý jejich oběh, tj. ke zkrácení ložné lhůty. Tento prostředek, ač tak kacéřovaný, umožnil, že správa železniční byla s to, aby hradila potřebu v tom rozsahu, jak z uvedených číslic vysvítá, neboť získala tím značný počet vozů, kterýž by při normální lhůtě ložné průměrně až 3 krát tak dlouho stál, jako při lhůtě zkrácené.
Československé státní dráhy mají k volnému použití 55.000 uhláků, z toho jest denně 36.000 vozů při přepravě uhlí, počítáme-li šestidenní oběh, a 15.000 vozů při přepravě řepy a řízků, počítáme-li třídenní oběh, čili 51.000 uhláků v uvedených dvou přepravách. Zbývají nám tudíž pro přepravu jiných zásilek v celé Československé republice úhrnem 4.000 vozů.
Výpomoc vozy cizími po rozumu mezinárodní dohody jest velmi malá, ježto v poslední době vstup vozů cizích k nám jest pranepatrný a naopak naše vozy do cizozemska četným počtem vystupují. Kdyby nám byla dána možnost využitkovati vozů cizích, jevil by se obraz, který v této odpovědi jest vyznačen, zcela jinak. Bohužel není však v dohledné době možno s tímto momentem počítati.
Ještě dále podotýkáme, že byla ke zmírnění nouze o vozy všechna ředitelství státních drah zmocněna; aby pro zásilky, jdoucí do ciziny, dožadovala se přistavení vozů oné dráhy, do jejíž stanic zásilky jsou určeny; tak pro uhlí do Rakouska, Německa; Maďarska a pro jiné zásilky do těchto zemí, které nutno do otevřených vozů nakládati.
Poněvadž řepní kampaň z velké části již koncem listopadu bude ukončena, zvětší se počet pohotových uhláků a bude možné ještě příznivěji hraditi potřebu jich pro uhlí.
V Praze dne 17. listopadu 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
II./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra,
ministra školství a národní osvěty a
ministra železnic
na interpelací poslance dra Jabloniczkého a druhů
o jazyku ve výpisech z matrik (tisk 4076/III.).
Poněvadž ustanovení o tom, kdy lze předložiti listiny sepsané v jiném jazyku než státním jako přílohy resp. doklady k podáním, jež nutno učiniti v jazyku státním, obsažena budou v prováděcím nařízení k jazykovému zákonu a poněvadž také otázka, jak mají býti po stránce jazykové vyhotoveny výpisy z matrik církevních, upravena bude tímto prováděcím nařízením, bylo učiněno opatření, aby odbor pro udržování dráhy v Šahách, nepředbíhaje předpisům těm, žádost o přijetí dělníků do pensijního fondu pro jinojazyčné křestní listy nevracel.
V Praze dne 24. listopadu 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
III./4395 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance H. Simma a druhů,
že okresní doplňovací velitelstva povolávají válečné poškozence k vojenským cvičením ve zbrani a dodávají jim vojenské průkazy (tisk 4226/XVI.).
Jak jsem již sdělil na interpelaci č. t. 4048/XIV., jest pro převod z dosavadního branného poměru do nového směrodatno nařízení vlády ze dne 27. července 1920, č. 470 Sb. z. a n., jehož § 35 zní:
"Osoby, u nichž nelze zjistiti poslední platnou klasifikaci způsobem vylučujícím každou pochybnost podle úředních dokladů nebo dat, buďtež pokládány za schopny k vojenské službě se zbraní a tím také za odvedené, pročež buďte převedeny do zálohy podle příslušných předchozích ustanovení.
Při eventuelním nastoupení do činné služby vojenské (vojenského výcviku, cvičení atd.) budiž pak zjištěn stupeň jich schopnosti a zařízena případná jich superarbitrace. Žádají-li o superarbitrací dříve, buďtež ihned podrobeny superarbitračnímu řízení. Jsou-li osoby takové zřejmě neschopny k vojenské službě, rozhoduje na základě předložených dokladů ministerstvo národní obrany.
Doplňovací okresní velitelství zasílají tedy právem osobám, které byly převedeny podle § 35 nařízení vlády československé z 27. července 1920 do zálohy, osobní průkazy a povolávají na žádost vojskových těles ty vojíny;.kteří jsou povinni ke cvičení ve zbrani, do činné služby. Při presentaci zjistí se jich schopnost k činné službě vojenské a jsou-li uznáni za méně schopné k vojenské službě než je uvedeno v jejich vojenských dokladech, bývají podrobeni superarbitračnímu řízení.
Pro propuštění mužstva z branné moci pro nezpůsobilost k vojenské službě jest směrodatným ustanovení § 123 nařízení vlády republiky Československé ze dne 28. července 1921, č. 269 Sb. z. a n.
Podle § 2 nařízení vlády republiky Československé ze dni 23. dubna 1919, čís. 224 Sb. z. a n. má býti při sociálně-lékařských prohlídkách zjištěn zdravotní stav válečných invalidů, stupeň i způsob jejich invalidity, pak zda a k jakému zaměstnání může invalida býti vyškolen.
O vlivu choroby nebo vady invalidovy na schopnost jeho k službě vojenské však okresní komise sociálně-lékařská nerozhoduje. K tomu jest zapotřebí, aby muž, který trpí chorobou nebo vadou, která jej činí zcela nezpůsobilým ke každé vojenské službě, byl podroben superarbitračnímu řízení. - Podle platného služebního předpisu bývá pak předveden před superarbitrační komisí, která - uzná-li trvalou neschopnost jeho k službě vojenské - navrhne propuštění z branné moci.
Aby rozpočet ministerstva národní obrany nebyl zbytečně zatěžován, provádějí se tyto superarbitrace teprve příležitostně při presentování muže do činné služby vojenské. (Tedy při nastoupení do služebního cvičení ve zbrani, při event. mobilisaci, při povolání mužstva podle § 27 branného zákona z r. 1920).
Z toho důvodu bylo též výnosem č. j. 94.874 doplň. z 8. června 1922 zastaveno superarbitrační řízení mužstva uznaného úřady ministerstva sociální péče za válečné poškozence.
Připomínám, že váleční invalidé, kteří se přihlásili v prvních letech poválečných u sociálně-lékařské prohlídkové komise, byli podle nařízení výnosu č. j. 37.299-III doplň. z 5. listopadu 1919 buď již při sociálně-lékařské prohlídce zvláštní vojenskou komisí vyšetřeni a superarbitrováni, aneb dodatečně k vojenské superarbitraci povoláni.
Mužstvo, které bylo při této superarbitraci uznáno "schopen ke službě se zbraní" neb "schopen ke službám pomocným", bylo pak s touto klasifikací převedeno do nového branného poměru. Tím způsobem mohlo býti převedeno i mužstvo, které sociálně-lékařská komise uznala za válečné poškozence se ztrátou výdělečné způsobilosti aspoň 20%.
Ustanovením výnosu č. j. 94.874/doplň. z 9. června 1922 dosáhl poměrně malý počet (zbytek) toho mužstva, které bylo klasifikováno "zatím neschopen" (tč. neschopen) té výhody, že byl bez superarbitrace (neprovedené z úsporných důvodů) z branné moci propuštěn.
Může se tudíž jednati pouze o něco málo vojínů, kteří teprve nyní uplatňují nárok na invalidní zaopatření a byli - poněvadž vojenská správa nemohla z jejich dřívějších vojenských dokladů zjistiti, že se stali k vojenské službě trvale neschopnými - převedeni do nového branného poměnu s klasifikací "schopen ke službě se zbraní" neb "schopen ke službám pomocným".
Vojíni - invalidé, kteří byli tímto způsobem převedení do zálohy, mohou - žádají-li o to - býti podle § 35 nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1920, čís. 470 Sb. z. a n. z r. 1920 podrobení superarbitračnímu řízení a sice z úsporných důvodů při jich presentaci do činné služby vojenské.
Nelze tedy vojenské správě vyměňovati vojenské průkazy za propouštěcí listy u osob, které r. 1920 byly podrobeny superarbitraci a při této uznány za neschopné.
V Praze dne 27. listopadu 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
IV./39.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Fr. Housera, Lad. Kučery a soudruhů
o tom, že se proti zákonu nevypisují včas obecní volby (tisk 4226/I.).
V obcích, ve kterých první volby obecního zastupitelstva provedeny byly dne 15. června 1919, uplynulo 4leté období volební, když proti volbám nebyly podány námitky, v červenci tohoto roku. Poněvadž podle ustanovení 2. odst. §u 11 zákona ze dne 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n., v době 2 měsíců, počítajíc ode dne, kdy podle zákona o stálých voličských seznamech vyloženy býti mají stálé voličské seznamy, tedy též od 15. června do 15. srpna, nemají býti volby obecního zastupitelstva prováděny, nelze dohlédacím úřadům proto, že sečkaly v měsíci červenci s vypsáním voleb obecního zastupitelstva, vytýkati porušení zákona. Jakmile překážky tyto odpadly, byly volby obecního zastupitelstva v obcích, kde volební perioda uplynula, ihned vypsány a den volební ustanoven byl na den 16. září 1923.
Ježto tedy se strany úřadů dohlédacích nebyl zákon porušen, nebylo také pro ministerstvo vnitra žádného důvodu k zakročení.
V Praze dne 19. listopadu 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
V./4395.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Průboj" v Lounech (tisk 4233/IV.).
Okresní správa politická v Lounech zabavila čís. 69 časopisu "Průboj" ze dne 4. září 1923 pro stať počínající slovy "Na jednoho... až... Pen...", shledavši v ní trestný čin dle §§ 14 č. 5 a 18 č. 1 zákona na ochranu republiky.
Druhý článek v interpelaci otištěný, jednající o válečných poškozencích (v interpelaci nesprávně označený jako lokálka "První křesťané") při tiskové prohlídce nebyl shledán závadným.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Mostě potvrzeno; jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině pořadem instancí soudních.
Hledíc k tendenci zabavené statí dlužno míti za to, že veřejný zájem vyžadoval, aby úřad prohlídkou tiskovou pověřený místo to zabavil.
V Praze dne 11. prosince 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
VI./4395.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Jurigy a druhů
o zabavení "Slováka" ze dne 23. listopadu 1923 č. 255 (tisk 4354/VII.).
Přehlídku tisku v Bratislavě vykonává tamní státní zastupitelstvo. Z toho důvodu bylo mi převzíti zodpovědění interpelace, ač řízena byla v první řadě na pana ministra vnitra.
Článek "Smrť lebo sloboda" doslovně uvedený v interpelaci zabaven byl státním zastupitelstvem v Bratislavě, ježto obsahuje skutkovou podstatu přečinu podle § 1, 3, II. č. 1 a 2 a § 9 č. 4 zák. čl. XLI z r. 1914, jakož i § 14 č. 5 zákona z 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.
Tím, že soud zabavení potvrdil, jest zjištěno, že byla tu zákonná podmínka pro zabavení, totiž trestný čin z moci úřední stíhaný, obsah článku pak jest také toho druhu, že i veřejný zájem jeho zabavení žádal. Bylo věcí těch, kdož zabavení považovali za křivdu, aby podáním opravných prostředků proti soudcovskému rozhodnutí domohli se jeho přezkoumání, po případě i změny.
Ježto zabavení jest zákonem odůvodněno; není mi možno učiniti opatření, jež páni interpelanti na mě žádají.
V Praze dne 30. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VII./4395.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Skaláka a soudruhů
o neustálém poškozování dělnického tisku censurou (tisk 4322/II.).
Odpovídám na hoření interpelaci, ač svědčí ministru vnitra, poněvadž zabavení, o něž jde, nařídilo státní zastupitelství, tedy orgán správy justiční.
Předem musím upozorniti na to, že ani v jednom z případů zde uvedených neuznal soud, že by zabavení bylo trestním zákonem neospravedlněno, naopak zabavení vesměs potvrdit shledávaje v obsahu zabavených míst skutkovou povahu trestného činu veřejnožalobního právě tak jako státní zastupitelství. Mimo to ani v jednom z těchto případů nepoužili ti,:kdož na to měli nárok, práva podati do rozhodnutí soudního o zabavení námitky nebo stížnost.
Když pak, jak jmenovitě u některých článků z původního textu vychází, státní zástupce právem mohl veřejný zájem viděti v tom, aby zprávy tohoto druhu propuštěny nebyly, není důvodu souditi, že by zabaveními těmito byl býval zákon porušen.
V Praze dne 24. prosince 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./4395.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance J. Kříže a soudruhů
o prodlužování pracovní doby železničních zaměstnanců kategorií staničních a jízdních (tisk 4354/IV.).
Služba železničních zaměstnanců jest upravena podle zákona o osmihodinové době pracovní, a to nařízením ministerstva železnic číslo 1834 ze dne 18. dubna 1919 pro jízdní personál a číslem 5767 ze dne 26. července 1919 pro personál staniční.
Tato nařízení, která byla vydána se souhlasem zástupců rámcových organisací zaměstnanců, vymezují doby práce a klidu zcela podrobně a přesně, takže jest vyloučena jakákoli libovůle ve stanovení rozvrhů služeb staničního personálu nebo pořadů jízd.
Nařízení k zákonu o osmihodinové pracovní době pro staniční personál naprosto nezařazuje do pohotovosti i takové úkony, které svou povahou jsou skutečnou prací, (jako na př. čistění, mazání výhybek, hradla a drátovodu, různé pomocné práce ve skladišti neb stanici, půl neb čtvrthodinovou dobu, vzniklou zbrojením záložního stroje, výjezdem nebo vjezdem vlaku do stanice, atd.) nýbrž stanoví výslovně, že skutečnou prací jest veškerá služební činnost, nutná pro vykonávání staniční služby v příslušném odvětví, a že pohotovostí jest ona zbývající část služební činnosti mezi jednotlivými výkony skutečné práce, která vyžaduje nutné přítomnosti zřízence na služebním stanovišti ve stavu bdělosti a pozornosti.
Co se týče zpoždění vlaků, ustanovuje nařízení tato: "Zpoždění vlaků nepočítají se ani do výměry pracovní doby, ani se za ně neposkytuje zvláštního odškodnění. Zpožďuje-li se však některý vlak pravidelně, takže buď by se přestoupila trvale nejvyšší dovolená pracovní doba 192 hodin za 4 neděle, nebo by klid ve stanicí domácí nebo vratné byl stlačován pod nejmenší výměru 10 resp. 6.hodin, musí se pořad jízd přepracovati."
Toto ustanovení o zpoždění vlaků bylo smluveno s personálem a nelze je nyní označovati jako jeho poškozování tím méně, že přípravná doba, tj. práce pomocná, kterou zákon označuje výslovně jako mimořádnou práci přes čas, započítává se jízdnímu personálu do normální pracovní doby jako jisté plus proti zákonu o osmihodinové době pracovní ve prospěch personálu. Kromě toho odříkávají se zejména v nákladní dopravě velmi často pravidelné turnusové vlaky, čímž se značně zmenšuje skutečný pracovní výkon jízdního personálu proti výkonu naznačenému v pořadech jízd. Pracovní doba jízdního personálu má činiti denně průměrně 6 hodin 51 min. bez přípravné doby, ve skutečnosti však činí mnohem méně. Důkazem toho jsou zjištěné denní výkony jednotlivci, které činily v roce 1921 průměrně 5 hod. 36 min., z čehož ještě připadalo 11.6% na jízdy v režii, v r. 1922 průměrně 5 hod. 49 min., z čehož ještě připadlo 10.3% na jízdy v režii, v r. 1923 průměrně 5 hod. 18 min., z čehož ještě připadalo 10.8% na jízdy v režii.
Započítávání dob ztrávených ve vratných stanicích do služební doby není zákonem nijak odůvodněno. I krátké přestávky 1/4 hodiny, určené podle zákona k oddechu, nezapočítávají se podle výnosu ministerstva sociální péče čísla 4751/III-1919 do normální pracovní doby. Tím méně lze do ní čítati doby, po které jest personál ve stanicích vratných a které trvají vždy několik hodin a jsou určeny výslovně ke klidu a k odpočinku ve zvláštních místnostech. Povinnost k pohotovosti ve vratných stanicích není.
Dříve se ovšem vyskytovaly - zejména v prvních dobách popřevratových - jednotlivé konkrétní případy, kdy pro nedostatek kasáren anebo krátké doby odpočinkové, vyplývající z jízdního řádu, neměl personál ve vratných stanicích žádoucího klidu. Takovéto případy byly však vždy bez průtahu individuelně upraveny, jakmile byly zjištěny.
Ve schválených pořadech jízd není rozvrhů, které by vykazovaly za 28 dnů 204 i více hodin; ostatně turnusy jízdního personálu jsou u ředitelství státních drah sestavovány vždy za součinnosti s důvěrníky personálu.
Pokud jde o turnus 12/24, 12/36 některých zaměstnanců dopravní exekutivy na nádražích Velké Prahy, byl povolen na oněch pracovních stanovištích, kde je personál trvale a nepřetržitě zaměstnán, kde nemá ani přestávek ani pohotovostí, a kde tudíž tento rozvrh vyhovuje zákonu o osmihodinové době pracovní (tj. 192 hod. skutečné práce za 4 neděle). Kde nebylo podmínek pro zmíněný rozvrh směn, nebyl zaveden, a kde se změnily podmínky, byly změněny i rozvrhy služby. Takové změny jsou nutné a nezbytné v podniku, jakým je železnice, v němž intensita práce neustále kolísá.
Interpelované konkrétní případy ve stanici Přerov (nepoměrný počet záložních čet a turnusy jízdního personálu), dále ve stanicích Staré Kladno, Orlová, Zámost, Kostelec - Cejl a Prostřední Suchá jsou ministerstvem železnic vyšetřovány. Budou-li zjištěny závady, budou neprodleně odstraněny tak, aby byl sjednán stav, který by zákonným předpisům vyhovoval.
Návrhy na změny nařízení k zákonu o osmihodinové pracovní době, až dosud ministerstvu železnic předložené, byly projednávány s Ústředním výborem důvěrníků na několika anketách. Pokud jim bylo možno vyhověti, aniž tím bylo porušeno ustanovení zákona o 8 hodinové pracovní době, stalo se tak již výnosem ministerstva železnic z 19. července 1923.
V Praze dne 24. prosince 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
IX./4395.
Odpověď
ministra věcí zahraničních
na interpelaci poslance dra Pateidla a druhů
pro nestoudný útok časopisu "Staatswehr" proti presidentu republiky, členům vlády a Národního shromáždění a předsedkyni Čsl. Červeného kříže (tisk 4178/X.).
Pisatelem článku uveřejněného dne 5. června v časopisu "Staatswehr" je Kornel Zimka, vydavatel zaniklého "Tchechenspiegelu" a bývalý herec bratislavského divadla. Téhož původu jsou i jiné pamflety a brožurky, které jak veřejnosti tak i úřadům jsou dostatečně známy.
Vyslanectví ve Vídni zakročilo ihned, jakmile první podobné útoky v tisku se vyskytly, v rakouském spolkovém ministerstvu pro zahraničí u přednosty politického oddělení Oppenheima.
Sekční šéf Oppenheim prohlásil, že zahraniční ministerstvo velmi lituje podobných nepřístojných projevů, jak se stalo v "Tchechenspiegelu". List je psán tak stupidně, že nelze jej bráti vážně. Sekční šéf Oppenheim tehdy žádal, aby vládě RČS. bylo tlumočeno politování zahraničního ministerstva a ujistil, že se obyvatelstvo rakouské ve své obrovské většině s těmito projevy neztotožňuje. Bohužel neposkytuje prý rakouské zákonodárství vládě prostředků, aby preventivně (zápovědí dalšího vydávaní listu) zakročila. Rakouským úřadům jest možno jen v tom případě, když v určitém čísle najde se substrát strhání pro určitý delikt, proti odpovědnému redaktoru zakročiti a dotyčné číslo konfiskovati.
Ku charakteristice pisatele se uvádí, že v době nejpustší kampaně "Tchechenspiegelu" proti ČSR. dostavil se na vyslanectví bratr Kornela Zimky a líčil, že se rodina Zimkova s jeho činy neztotožňuje, že jich lituje a dodal, že Kornel Zimka je v těžké peněžní tísni a že by zastavil svůj list, kdyby dostal 50.000 Kč. Samozřejmě nebylo na podobnou nabídku vůbec reagováno.
Po zániku "Tchechenspiegelu" uchýlil se Zimka se svými články do "Staatswehr". "Staatswehr" jest týdeník, který vychází pouze v několika stech exemplářích, nemá žádného politického vlivu a není nikým brán vážně. Ve státní tiskárně se netiskne. Je zcela nepravděpodobno, že by rakouská vláda subvencovala tento úplně bezvýznamný list, který konec konců svým nezřízeným psaním jí nepůsobí než obtíže.
Doprava listu do ČSR. je zakázána.
Ministerstvo věcí zahraničních sleduje bedlivě všechny tyto zjevy a neopomíjí v každém podobném případě učiniti kroky, které uzná za vhodné a účinné.
V Praze dne 10. prosince 1923.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.