Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923

I. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o rozpuštění spolku, že užíval skobového kříže,

II. posl. Dietla, Čermaka, Hackenberga a druhů min. vnitra a spravedlnosti o užívání zákona na ochranu republiky a jazykového zákona,

III. posl. dra Luschky, dra W. Feierfeila a druhů min. vnitra o zákazu užívati německého jazyka při spravování matrik v politickém okrese Ústí n./L.,

IV. posl. Schälzkyho, Marka a druhů min. financí a soc. péče, aby při vyměřování poplatkových ekvivalentů bylo přihlíženo k obecně prospěšným stavebním družstvům,

V. posl. Krause a druhů min. vnitra o opatřeních okres politických správ v České Lípě a Něm. Jablonném, jimiž byla nařízena živnostensko-policejní úprava hostinské živnosti po stránce jazykové,

VI. posl. dra Luschky a druhů předsedovi vlády o jazykovém znásilňování německých hostinských a výčepníků,

VII. posl. Marka a druhů min. vnitra o zákazu užívání místopisného označení ťEgerlandŤ,

VIII. posl. Tausika a soudr. vládě o poměrech v Podkarpatské Rusi, o krveprolití v Dulově a bestiálním nádoru četnictva proti obyvatelstvu,

IX. posl. Skaláka a soudruhů min. vnitra o konfiskaci revue ťKomunismusŤ,

X. posl. V. Marka a druhů min. vnitra, aby předpisy na ochranu stavební živností byly prováděny přesně,

XI. posl. dra Hanreicha, Röttela a druhů min. financí o nezákonitém postupu finančního rady Františka Kazdy ve Šternberce,

XII. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra. W. Feierfeila, Simona, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty o utiskování německé dvoutřídní obecné školy v Čachrově tím, že presidium zemské školní rady stále pomýšlí na změny školních obvodů.

I./.4385 (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů

ministrovi vnitra

o rozpuštění spolku, že užíval skobového kříže.

Nepolitickému spolku ťDeutscher Jugendbund IglauŤ, místní skupina národně socialistického svazu mládež:, bylo oznámeno č. 1331 jihlavského policejního komisařství ze dne 8. října t. r., že let moravská zemská politická správa rozpustila výnosem č. 115293/VIII ze dne 30. září t. r. Za důvod rozpuštění se uvádí, že tělocvičné oddělení, příslušející spolku, dalo se před počátkem propagačního cvičení, které se konalo dne 2. září t. r. fotografovati s praporem z červené látky, na němž byl černý skobový kříž. Úřad se domníval, že jest to spolkový prapor a bez podrobnějšího odůvodnění prohlašuje zkrátka skobový kříž za ťodznak určitého politického přesvědčením a lest toho mínění, že spolek použitím skobového kříže překročil obor působnosti vymezený mu stanovami a porušil platný právní řád tím spíše, když mu užívání skobového kříže bylo zakázáno dopisem jihlavského policejního komisařství č. 991 ze dne 19. července 1923.

Podle jeho názoru jest tedy užívání praporu se skobovým křížem ťneuposlechnutím úředního zákazuŤ a tím ťporušením veřejného řádu.Ť Proto tedy byl spolek rozpuštěn. Proti rozpuštění byla mu přiznána lhůta k podání odporu 60 dnů, avšak odvolání nemá odkládacího účinku.

Pokud jde o to, co rozpuštění předcházelo, totiž o zákaz užívati skobového kříže, jihlavské policejní komisařství skutečně jej vydalo. Než jmenovaný spolek podal proti tomu dne 11. října brněnské zemské politické správě odvolání. Že odvolání bylo podána teprve poměrně pozdě, toho příčinou jest, že předseda spolku konal vojenskou povinnost a teprve v této době se dověděl o vydaném zákazu. Ostatní členové spolku se domnívali, že zákaz není vydán podle práva, poněvadž zatím byla oznámena odpověď na dotaz poslance Junga ministrovi vnitra, v niž se výslovné praví ťužívati skobového kříže nebylo zakázáno.Ť Jednali tedy v dobré víře. Mano to onen dopis jihlavského policejního komisařství obsahoval jen krátké vyrozumění o zákazu užívati skobového kříže bez poučení o přípustných právních prostředcích proti němu. Již pro to tedy nelze připustiti, aby se úřad dovolával tohoto zákazu skobového kříže.

Spolek podal proti rozpouštěcímu opatření brněnské zemské politické správy prostřednictvím jejím odvolání k ministerstvu vnitra. O tomto odvolání nebylo dosud ještě rozhodnuto.

Podepsaní používají však příležitosti, aby zaujali proti takovýmto za vlasy přitaženým rozpouštěním spolků a zákazům zásadní stanovisko. Vytýkaného praporu se neužilo veřejně, nýbrž v místnosti cizím nepřístupné. Již tedy předem nelze mluviti o nějakém ťporušení veřejného řádu.Ť Také proti tvrzení, že skobový kříž jest ťodznakem určitého politického přesvědčení musíme se postaviti. Již ve zmíněném dotazu posla Junga ministrovi vnitra bylo poukázáno na to, že skobový křiž nemá významu politického, nýbrž naopak čistě osvětový. Jest to pradávné znamení slunce ťarijských národů.Ť Představuje víru ve světlo a vítězství dobra nad zlem. Nynější jeho význam vrcholí tedy ve stanovisku proti materialistickému duchu a v přiznání k duševní a mravní obrově. Nelze tedy dobře mluviti a nějakém politickém odznaku. Vysvítá to již z toho, že jej nosí příslušníci různých politických stran a také takoví občané, kteří vůbec nejsou politicky organisováni. Na tom nezmění nic ani to, že jej převážně nosí občané, kteří se hlásí k německému národnímu socialismu, poněvadž on hájí duševní obnovu a ve spojitosti s tím také hospodářskou. Skobový kříž není ani národním odznakem v užším slova smyslu. Mohou jej také klidně nositi příslušníci jiných národů, pokud náležejí tak zvanému arijskému národnímu kmenu. Na tyto poukazy obsažené již ve zmíněném dotazu posl. Junga jest vztahovati ne každý způsob připomenutí v odpovědi ministrově, že skobový kříž zakázán nebyl.

Avšak není možná, aby se podřízené úřady neřídily tímto zásadním rozhodnutím - a za zásadní rozhodnutí se přece musí pokládati zajisté odpověď ministrova - a aby samy vydávaly zákazy nebo dokonce rozpouštěly spolky.

Proto se táží podepsaní pana ministra:

1. Jest ochoten co nejdříve vyhověti odvolání podanému spolkem ťDeutscher Jugendbund IglauŤ proti jeho rozpuštění a rozpuštění odvolati?

2. Jest dále ochoten vydati všem jemu podřízeným úřadům pokyny, aby používání skobového kříže ať již samotného nebo s jinými symboly na odznacích, praporech a pod. nevytýkaly?

V Praze dne 12. prosince 1923.

Inž. Jung, dr. Lehnert, Matzner, Füssy, Knirsch, Křepek, Heller, dr. Spina, Windirsch, dr. Radda, Kraus, Schubert, J. Fischer, Zierhut, Simm, Wenzel, dr. Hanreich, Pittinger, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Patzel, Stenzl.

II./4335 (překlad).

Interpelace

poslanců Dietla, Čermaka, Hackenberga a druhů

ministrovi vnitra a spravedlnosti

o užívání zákona na ochranu republiky a jazykového zákona.

Starostenský úřad vimperský dostával, od tamějšího okresního sjezdu ve věcech poručenských a jiných věcech až do listopadu 1.922 dopisy výhradně německé. Od této doby došlo však táhle v této praksi ke změně a na příklad usnesení vimperského okresního soudu ze dne 3. srpna 1923 s. č. P 88/21-47 a ze dne 4. srpna 1923 s. č. P 91/7-31 byla opět intimována starostenskému úřadu vimperskému výhradně česky. Starostenský úřad tyto dopisy věcně vyřídil, zároveň však poukázal na nezákonitost postupu okresního soudu a oznámil, že příště budou vyřizovány dopisy věcně jen tehdy, budou-li sepsány německy neb: opatřeny německým překladem. K tomu podotýkáme, že Vimperk jest město s převáženě německým obyvatelstvem, tedy najisto místo, v němž bydlí více než 20% Němci a že šlo o věci německých stran. Podání starostenského úřadu vimperského postoupil vimperský okresní soud zemské politické správě a tento úřad zavedl vyšetřování pro přečin § 25 zákona na ochranu republiky. Bývalý starosta vimperský Vilém Fritsch dostal pod číslem 71629/23 ze dne 30. listopadu 1923 nález prachatické okresní politické správy, jímž byl odsouzen pro přestupek § 25 zákona na ochranu republiky k pokutě 50 Kč ve prospěch státní pokladny a kdyby ji nemohl zaplatiti, k vězení 5 dní, poněvadž se jako bývalý starosta města Vimperku nepostaral o vyřízení dopisů okresního soudu sepsaných česky a tím ohrozil zájmy veřejné správy.

Podepsaní s táží pana ministra vnitra, je-li ochoten v tomto případě ihned zaříditi čeho třeba a tento neslýchaný rozsudek zrušiti, co zamýšlí činiti, aby pohnal k odpovědnosti ty, kdo takovýmto způsobem zneužívali § 25 zákona na ochranu republiky a postarati se, aby se úřady jemu podřízené příště nedopouštěly takovýchto zbytečných trýznění?

Dále se tážeme pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten vydati pokyny jemu podřízeným soudím, aby přípisy samosprávným sborům v místech s obyvatelstvem, jež více než 20 procenty náleží k národnosti německé, psaly německy nebo aspoň s německým překladem?

V Praze dne 19. prosince 1923:

Dietl, Čermak, Hackenberg, R. Fischer, Häusler, Hillebrand, Pohl, Schweichhart, Hoffmann, BIatny, Schuster, Taub, Beutel, Heeger, dr. Czech, dr. Holitscher, Kirpal, Leibl, Deutsch, Jokl, Schuster.

III./4335. (překlad).

Interpelace

poslanců dra Luschky, dra W. Feierfeila a druhů

ministrovi vnitra

o zákazu užívati německého jazyka při spravování matrik v politickém okrese Ústí nad Labem.

Okresní politická správa v Ústí nad Labem vydala duchovním úřadům všech vyznání pod č. 77.397 ze dne 22. listopadu 1923 výnos, který v německém překladu sní takto:

ťV poslední době bylo pozorováno, že některé farní úřady (duchovní úřady) při úřední korespondenci ve věci správy matrik používají německého jazyka. Upozorňuji na to, že ve státním úřadu, jímž jest každý matriční úřad, musí se úřadovati podle §§ 1-11 jazykového zákona v jazyku státním (oficielním). Proti matričním úřadům, které by jednaly proti tomuto předpisu, zakročil bych příště podle § 25 zákona na ochranu republiky.

Nehledě k pokusu, který se tím zamýšlí, radikálně předstihnouti prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, které ještě nevyšlo, lest tento výnos novým příkladem hrubého přehmatu, který se provádí se zákonem na ochranu republiky.

Neboť musíme pociťovati jak neslýchanou vyzývavost proti konfesijnímu německému obyvatelstvu tohoto státu, označuje-li se spravování matrik v německém mateřském jazyku za ohrožení veřejné správy.

Mimo to se takováto oktrojírka duchovním úřadům příčí dosavadnímu samozřejmému názoru, že všechny úpravy, které se týkali spravování matrik, jest provésti příslušnými církevními úřady nebo úřady kultu.

Podepsaní se tedy táží parna ministra vnitra:

1. Schvaluje-li stanovisko, jež zaujala okresní politická správa v Ústí nad Labem, a

2. ne-li, je-li ochoten naříditi, aby výnos byl Ihned zrušen a jmenovanému okresnímu úřadu vytknouti, že vydává svémocně jazyková nařízení?

V Praze dne 19. prosince 1923.

Dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Schälzky, Bobek, Scharnagl, Böhr, Kostka, Böllmann, Pittinger, Mark, dr. Petersilka, Windirsch, Budig, Schubert, dr. Schollich, dr. Lodgman, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Radda, Matzner, J. Mayer.

IV./4385 (překlad).

Interpelace

poslance Schälzkyho, Marka a druhů

ministrům financí a sociální péče,

aby při vyměřování poplatkových ekvivalentů bylo přihlíženo k obecně prospěšným stavebním družstvům.

Finanční úřady oceňujíce pro vyměření poplatkových ekvivalentů obytná staveni obecně prospěšných stavebních družstev, neřídí se takovými ohledy spravedlnosti, jaké by souhlasily s rázem těchto družstev.

Zmíněná družstva si hlavně stěžují na to, je se za základ tohoto oceňování nebéře ani náklad vynaložený kdysi na stavbu ani cena přiměřená výnosu nájemného, nýbrž prodejní cena, kterou dlužno vyšetřiti podle stavu dne 1. ledna 1921.

Stavební družstva s obecně prospěšným rázem jsou, jak známo, při stanovení nájemného ze svých budov podrobena kromě zákona o ochraně nájemníků ještě zvláštním ustanovením, podle nichž tyto činže mohou býti stanoveny jen v dohodě s ministerstvem sociální péče.

Toto omezení družstev, že nemohou využiti nejvyšší výnosnosti svých budov a zákonitě jim uložená nabídka prodeje zmenšují přirozenou hodnotu budov zcela podstatně, nepřihlíží-li se k tomu, že již přes rok lze pozorovati zcela zračné a trvalé klesání cen nemovitosti.

Přihlížejíce k těmto vylíčeným poměrům dovolují si podepsaní tázati se pánů ministrů financí a sociální péče:

1. Jsou páni ministři ochotni po vzájemné dohodě vydati nařízení, jímž se upravuje oceňování budov obecně prospěšných stavebních družstev pro účely poplatkové?

2. Jsou páni ministři ochotni stanoviti za takovou hodnotu nejvyšší cenu vypočítanou z kapitalisovaného výnosu nájemného?

V.Praze dne 19. prosince 1923.

Schälzky, Mark, Böhr, Scharnagl, Bobek, Budig, Kostka, Windirsch, Schubert, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, dr. Lodgman, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Radda, Matzner, J. Mayer, Böllmann, Pittinger.

V./4385 (překlad).

Interpelace

poslance V. Krause a druhů

ministrovi vnitra

o opatřeních okresních politických správ v České Lípě a Něm. Jablonném, jimiž byla nařízena živnostensko-policejní úprava hostinské živnosti po stránce jazykové.

Jmenované okresní politické správy nařídily, že nápisy na vývěsních štítech všech hostinců musí býti dvoujazyčné, že rovněž lístky jídel a nápojů musí býci psány dvoujazyčně a k obsluze hostů že musí také býti česky mluvící zaměstnanci.

Při tom okresní politické správy v Něm. Jablonném a České Lípě dovolávají se živnostenského řádu z r. 1892, který v dovolávaném § 54 upravuje hostinskou živnost jen po stránce živnostensko-policejní. Zákon ubyl přejat z Rakouska a při posuzování otázky, zda okresní politická správa jest oprávněna podle živnostenského řádu vydávati nařízení po stránce jazykové, rozhoduje také, jakým názorem se při tom řídil zákonodárce. Jest jisto, že při tehdejší poradě o živnostenském řádu ani ve výboru ani ve sněmovně zástupce vlády ani byť i poslanec některé německé nebo české strany živnostenskému řádu takovéhoto významu jazykového nepřiznal. Ze znění tohoto paragrafu jest pouze viděti, že se přiznává správním úřadům úprava živnostenských poměrů v hostincích, z čehož nelze vyvozovati, že úřadům náleží takovéto dalekosáhlé oprávnění po stránce jazykové.

Tato nařízení okresních politických správ v Boru u České Lípy a Něm. Jablonném však nepřípustně zasahují do soukromých práv, což se zkouší zastříti dovoláním § 54 živnostenského řádu. Tato nařízení odporují také ustanovením, která byla stanovena na ochranu menšin smlouvou ze dne 10. září 1919.

Padle § 129 ústavní listiny mají býti zásady jazykového práva v Československé republice určeny zvláštním zákonem. V jazykovém zákoně z 29. února 1920 není však ustanoveni, o něž by se mohly opírati okresní politické správy, vydávajíce svá nařízení. Podle §. 108 ústavní listiny ze dne 20. února 1920 může každý československý příslušník v kterémkoli místě Československa v mezích všeobecných právních předpisů vykonávati výdělečnou činnost. Živnostensko-policejní úprava užívání jazyka v hostinství a výčepnictví však výdělečnou činnost omezuje. Jest tedy protiústavní upravovati jazykovou otázku v hostincích podle živnostenského řádu.

Mimo to okresy. Bor u České Lípy a Něm. Jablonné jsou čistě německé a česká menšina činí sotva 5% veškerého obyvatelstva. V Něm. Jablonném bylo při posledním soupisu lidu napočteno 30-40 Čuchů, což nečiní ani 2% obyvatelstva.

Za všech těchto důvodů táží se podepsaní:

Jest pan ministr ochoten, uvedená nařízení okresních politických správ v České Lípě a Něm. Jablonném ihned zrušiti a okresní politické správy poučiti o rozsahu jejich oprávnění?

V Praze dne 13. prosince 1923.

Kraus, dr. Spina, dr. Lodgman, Schubert, dr. Brunar, dr. Keibl, Windirsch, Simm, dr. Medinger, dr. Lehnert, Matzner, inž. Kallina, Wenzel, J. Mayer, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, dr. Schollich, inž. Jung, Patzel, Schälzky, Mark, Knirsch.

VI./4335 (překlad).

Interpelace

poslance dra Luschky a druhů

předsedovi vlády

o jazykovém znásilňování německých hostinských a výčepníků.

Novojičínská okresní politická správa vydrala pod číslem 817/pres. ze dne 24. listopadu 1923 německým hostinským tento výnos:

ťSe zřetelem na značný turistický a cizinecký ruch jest nezbytné, aby se Váš hostinec a výčep přizpůsobil také pro stránce jazykové veřejným zájmům a potřebě návštěvníků hostinců. Proto Vám nařizuji podle § 54 pod. 2 živnostenského řádu, abyste nejdéle do 1. ledna 1924 provedl toto:

1. Všechny vývěsní štíty nebo obrazy na budově a všechny ostatní nápisy na ně jež jest podle § 44 živnostenského řádu pokládati za vnější označení, dále všechny nápisy a vyhlášky v budovách a hostinských místnostech jakož i všechna jiná různá označení, která se vztahují na vykonávání živnosti, a cizinecké knihy, vše musí býti na prvém místě české.

2. Jídelní lístky a lístky nápojů musí býti na prvém místě české.

3. Dále budiž zavedena také česká obsluha. České znění všech nápisů a jiných označení musí se shodovati velikostí a tiskem s textem nápisů v jiných jazycích.

Neuposlechnete-li tohoto nařízení bude proti Vám zakročeno podle trestních ustanovení živnostenského řádu nebo Vám bude hostinská koncese odňata. (§ 131, 133, 137, 139 a 152 živn. řádu).

Místodržitelský rada Ščava v. r.Ť

Výnos nastrkuje živnostenský řád, aby vynutil zamýšlené počeštění německého hostinství, ač toto právě tak není živnostensko-policejnímu úprava jako také bohužel vůbec je nemístno mluviti tam o značném turistickém a cizineckém ruchu. Naproti tomu tento výnos jest spíše mocným zasahováním do svobodného užívání jazyka v obchodním styku, který podle § 128 ústavní listiny jest zaručen všem státním občanům národních menšin.

Dovolávajíce se § 93 ústavní listiny, podle něhož veřejní zaměstnanci ve své úřední činnosti mají se říditi ústavními a jinými zákony, táží se tedy podepsaní:

1. na jaký pokyn byl tento výnos vydán a

2. je-li pan předseda vlády ochoten odvolati jej jako protiústavní?

V Praze dne 13. prosince 1923.

Dr. Luschka, Křepek, Pittinger, J. Fischer, J. Mayer, Patzel, dr. Hanreich, Böllmann, inž. Jung, Knirsch, Simm, Wenzel, Scharnagl, Bobek, Böhr, Mark, dr. Peterslika, dr. W. Feierfeil, Budig, Schälzky, dr. Spina, Windirsch, Schubert.

VII./4385 (překlad).

Interpelace

poslance V. Marka a druhů

ministrovi vnitra

o zákazu užívání místopisného označení ťEgerlandŤ.

Továrna na stroje a slévárna železa M. Fischera v Chebu má v odborném časopise ťDer MaschinenmarktŤ, vycházejícím nákladem C. G. Vogla v Aši, stály inserát, v němž jest uvedeno místní označení ťEger im Egerland.Ť

Od redakce tohoto časopisu dostala firma M. Fischer dopis, jímž jí omamovala, že na nařízení pana místodržitelského rady v Aši jako správce okresní politické správy má označení ťEger im EgerlandŤ z inserátu ihned zmizeti, jinak bude celý náklad časopisu ťMaschinenmarktŤ zabaven.

Redakce byla nucena protokolárně se zavázati, že označení ťEgerlandŤ do inserátu již nevezme.

Tento postup správce ašské okresní politické správy jest protizákonný, ježto označení ťEgerlandŤ není žádným zákonem zakázáno a není zákona, z jehož ustanovení by bylo lze usuzovati, že toto označeni jest zakázáno.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Dostaly politické úřady rozkaz, aby zakazovaly užívati místopisného označení ťEger im EgerlandŤ? Jestliže ne, jakým zákonným ustanovením odůvodní pan ministr takový rozkaz a jest pan ministr ochoten tento rozkaz odvolati?

2. Jest pan ministr ochoten prohlásiti, že se označení ťEger im EgerlandŤ nepříčí zákonným ustanovením?

V Praze dne 13. prosince 1923.

Mark, J. Mayer, Wenzel, inž. Jung, Windirsch, Simm, Schälzky, Patzel, Böhr, Bobek, Scharnagl, Budig, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, J. Fischer, Schubert, Knirsch, dr. Luschka, dr. Hanreich, Křepek, Böllmann, dr. Spina, Pittinger.

VIII./4385.

Interpelace

poslance Tausika a soudruhů

vládě

o poměrech v Podkarpatské Rusi, o krveprolití v Dulové a bestiálním náporu četnictva proti obyvatelstvu.

V interpelaci č. tisku 3288 ze dne 15. prosince 1921 poukázali jsme na korupčnost jisté části úřednictva a na administrativní nedostatky v Podkarpatské Rusi. Na podkladě určitých dat obvinili jsme celou řadu úředníků z korupce, nezákonností, či nedbalosti. Na interpelaci nejen že se nám nedostalo dosud odpovědi, ale proti obviněným úředníkům nebylo zakročeno ani disciplinárně, ani soudně. Je vidět, že vláda nemá vůli učiniti přítrž řádění diktatury zkorumpované byrokracie a zastati se chudobného obyvatelstva Podkarpatské Rusi. Podobné nezodpověděla vláda naši interpelaci čís. 3879 ze dne 24. listopadu 1922. Na pilnou interpelaci čís. 429 podanou 15. června 1923, jež ve sněmovně byla rozdána teprve dne 30. října t. r., dostalo se nám odpovědi úplně nedostatečné. V ní vláda odmítá odpovědnost za jednání vysokého úředníka, chefa politické správy pro Podkarpatskou Rus, ministerského rady dra Bláhy, ač přiznává, že se dopustil nezákonnosti. Protože se dr. Bláha dopustil zneužívání úřední moci a přímého svádění k nezákonným činům, učinili jsme kroky, aby na chéfa politické správy Podkarpatské Rusi, ministerského radu dra Bláhu, učiněno bylo trestní oznámení pro přestupek zákona o čistotě voleb. Budeme se snažiti, aby z průběhu soudního vyšetřování vyšlo na jevo, kdo byl původcem oběžníků, jimiž se úřady a úřední osoby přímo vyzývaly k volebním podvodům.

Vládu charakterisuje nejlépe, že nedala stihati vinníky, ale na rozkaz dra Bláhy byli zatčeni dva muži, na něž dr. Bláha měl podezření, že jeho nezákonný čin prozradili. Vláda sice v odpovědi prohlásila, že s nezákonným oběžníkem politické správy se neztotožňuje, oběžník však nikde odvolán nebyl, takže se jím řídily všechny úřady v Podkarpatské Rusi po dobu veleb.

Jest zřejmo, že nezákonný oběžník chéfa politické správy Podkarpatské Rusi měl vliv na úřady v území Podkarpatské Rusi a i na Slovensku. Zjistili jsme, že ve volbách do obecních zastupitelstev v Podkarpatské Rusi nemravný nátlak na voliče konaly úřady, od civilní správy přes županské a služnovské úřady až po Četnictvo a policii. Máme v ruce četné doklady o zneužívání úřední moci při volbách, v nichž se zase plně uplatnil absolutistický režim, viceguvernéra Ehrenfelda. V Užhorodě a v jiných místech nadřízení úředníci činili na úřednictvo nátlak, aby se exponovalo pro vítězství stran koaličních. Neuposlechnouti mělo za následek přesažení. Centrální úřady některých ministerstev zřídily v Užhorodě expositury, které se pod tlakem exponovaných úředních činitelů změnily v expositury výkonných výborů jednotlivých politických koaličních stran. Přímo křiklavý příklad je expositura ministerstva zemědělství, řízená přednostou ministerským radou dnem Frankenbergrem, známým z dosud nevysvětlené korupční aféry při nákupu obilí v Rumunsku. On řídě se oběžníkem ministerského rady dra Bláhy, proměnil celý svůj úřad v agitační aparát strany agrární. V úředních i najatých automobilech objížděl - i v úředních hodinách - podřízené úřady i obce Podkarpatské Rusi z agitačních důvodů pro stranu agrární. Podobně bylo tomu v jiných úřadech.

Dne 28. října t. r. nařídil vrchní ředitel kanceláře civilní správy v Užhorodě všem zaměstnancům návštěvu kostelů a synagog. Kteří se nedostavili, byli potrestáni důtkou.

U civilní správy je zaveden špiclovský systém, jenž znemravňuje úředníky i zřízence, kteří jsou udáváni, persekvováni i propouštěni pro své politické přesvědčení, byl i třeba jen domnělé. Režim v Podkarpatské Rusi staví oposiční strany mimo zákon, právo shromažďovací pro ně téměř neexistuje. Veřejná shromáždění jsou zakazována. Tak na př. řádně ohlášené schůze komunistické strany na den 28. října t. r. v Užhorodě, Svaljavě, Velkých Gejovcích, Velké Dobroni, v Čopu, Perečíně, Vebké Berezné, Mukačevě, Berehově, Tisaujlaku byly bezdůvodně zakázány. I když úřady vydají důvody zákazu, vypadají takto:

Hlavnoslúžnovský úřad ve Velkém Sevljuši.

Číslo 12454123.

Ve Velkém Sevljuši 4./XI. 1923.

Komunistická strana, ohlášení veřejné schůze ve Vel. Sevljuši.

Panu

Jenö Berkoviči

ve Velkém Sevljuši.

Ohlášení veřejné schůze tamní strany na den 4. listopadu 1923 ve Velkém Sevljuši nebéřu na vědomi a pořádání nepovoluji.

Důvody:

Vzhledem k poslednímu puči komunistické strany v Sášváru za vedení vedoucích strany ze Sevljuše, dále vzhledem k výtržnostem při poslední májové schůzi ve Velkém Sevluši, kde napaden a insultován byl čsl. finanční úředník, bylo, resp. jest, nevzetí schůze z důvodů bezpečnostních a za účelem udržení veřejného pořádku na vědomí nutností. Proti tomuto rozhodnutí lze se během 15 dnů u županského úřadu prostřednictvím zdejšího úřadu odvolati.

Hlavní slúžný.

Policejní komisařství v Beregzsázu.

Komunistická strana v Beregzsázu žádá o povolení ku konání táboru v Beregzsázu na Masarykově náměstí pro den 28. října 1923 o hodině 11. s programem: Události v Německu, postup reakce a nebezpečí války. Pronásledování mladých dělníků a jích osvobození. Jako řečníci budou fungovati Emanuel Šafránko a Gyözö Armin.

Usnesení.

Policejní komisařství v Beregzsázu zakazuje konání tohoto táboru ve shora uvedený den a na shora uvedeném místě a se shora uvedeným programem z těchto důvodů.

1. Zdejšímu úřadu je známo, že kladenská ťSvobodaŤ vydala program k řeči vzhledem na události v Německu jako instrukci pro táborové řečníky. Otázka německá jest otázkou udržení míru v Evropě, na jejíž vyřešení musí participovati všechny okolní státy a tedy i ČSR. Opatření se strany naší vlády učiněna nebyla a nějaké subsumování podobných úmyslů mohlo by vyvolati nervositu a nepokoj v obyvatelstvu.

2. Den 28. října, pětileté výročí ČSR, nejméně se hadí k politickému projevu určité skupiny.

Z tohoto rozhodnutí možno se odvolati během 15 dnů od doručení k županskému úřadu v Bratislavě.

Razítko úřední.

Policejní ředitelství v Užhorodě.

Sekretariátu komunistické strany,

k rukám tajemníka Jana Kovacse

v Užhorodě.

K Vašemu oznámení ze dne 24./X. 1923, že hodláte pořádati veřejný tábor lidu dne 28./X. t. r. o 11. hod. dopol. na Korjatovičově náměstí v Užhorodě s programem: 1. Sobytija v Germanii, nastuplenie reakcii i vojenna opasnost. 2. Pereslidovanije rabočej molodeži na Slovakii i trebovánie oslobožděnia zaturemmovaných, sděluji Vám, že odbývání veřejného tábora nelze povoliti a sice z tuho důvodu, ježto vzniká důvodná obava, že by veřejný pokoj a řád byl porušen a to vzhledem na to, že hlášený program naskýtá dostatečné záruky udržení klidu a tábor se pořádá v den státního svátku. Proti tomuto rozhodnutí možno se odvolati během 15 dnů k zdejšímu županskému úřadu.

Hlavnoslúžnovský úřad v Perečině.

Zákaz veřejné schůze lidu strany komunistické v Perečině.

Panu

Janu Bodákovi

v Perečíně.

Žádosti Vaší o povoleni veřejné schůze lidu v Perečíně na den 28. října 1923 zdejší úřad nevyhovuje z následujících důvodů:

1. Zdejšímu úřadu není známo, aby existovala v Perečíně legální organisace, jejíž razítko je na žádosti otisknuto.

2. Den 28. října jest národním svátkem, ve který zdejší obyvatelstvo bule pořádati slavnostní projevy výročí vydobytí národní svobody i poněvadž program ve vaší žádosti uvedený odporuje svým rázem povaze tohoto svátku, mohlo by se očekávati porušení veřejného klidu a pořádku.

Jsou-li schůze povoleny, intervenující úředníci stálým přerušováním řečníka sleduji provokační cíl a vyhledávají příčinu k rozpuštění shromáždění. Ve výkladu a provádění zákona mají úřady dvojí metr stranám koaličním stranicky souží, strany oposiční na právech nezákonné zkracují.

Provádění pozemkové reformy ocitlo se na mrtvém bodě. Šlechta má pozemkový majetek stále ještě v rukou. Za t státní orgány útočí na majetek obecní i na stará práva chudého obyvatelstva: na pastviny a políčka. Při těchto násilných aktech dochází stále ke srážkám chudého obyvatelstva s lesními úřady a četnictvem. Obyvatelstvo brání si poslední možnost chudé obživy. Z těchto důvodů vznikla i krvavá událost v Dulové.

Obec Dulová má asi 1000 obyvatel, kteří obývají 340 chaloupek. Živí se kukuřicí, černým chlebem a zeleninou na chudých políčkách vypěstovanou. Nejzámožnější obyvatel této dědinky jest její starosta Major Jura. Má 6 jiter neúrodné země a živí žen a 7 dítek. Padesát otců rodin v této obci nemá vůbec žádné půdy. Ostatní moji dvě, tři jitra. Několikrát v roce se rozvodňující říčka Terebla zanáší polnosti kamením a blátem. Obec vlastnila urbarním právem malý lesík. Za válečné nouze byla část lesa vykácena a místo oseto kukuřicí. Z rozkazu ministerstva zemědělství nařídila lesní správa v Buštině zrušení políček a osázení jich akáty. Tento rozkaz prováděn byl tak provokativně a násilnicky, že to pobouřilo všechno obyvatelstvo vesničky. Dne 27. října 1923 dostavil se úředník lesní správy Zelenka s nadlesním Hoffmannem v průvodu 6 četníků vedených strážmistrem Ganserem k lesíku. Poněvadž se k sázení akátů nedostavili potřební dělníci, odešla tato výprava s nepořízenou. V ten den světila obec církevní svátek, obyvatelstvo bylo shromážděno k pobožnosti u kostelíčka. Když četníci šli kolem, obořil se strážmistr Ganser na shromážděné (asi 70 lidí, mužů, žen a dětí) slovy: ťldte do frasa! Nechcete pracovat, děláte si samé svátky.Ť A dal rozkaz, aby četníci rozehnali lid. Četníci počali kolbami pušek shromážděné rozháněti. Když se 26letý Oros Ivan ohradil proti násilnostem četníků, páchaných na ženách i dětech, vrhli se četníci nu něho a ztloukli jej pažbami. Stejně tak ztloukli tři četníci 24letého Sokola Míhala. Jeho otec 80letý stařec, prosil četníky, aby ustali, byl však pažbami sražen k zemi. Syn stařičkého Sokola Juraj zvedal otce se země, ale byl též četnictvem ztlučen. V tom kdosi z davu hodil kamenem, jímž byl zasáhnut a lehce zraněn na tváři strážmistr Ganser. Strážmistr Ganser strhl pušku a počal do prchajícího davu pálit. Stelně tak učinili i ostatní četníci. Dle prohlášení strážmistrova bylo vystřeleno 24 ran. Dle nalezených patron a jejich pouzder byly vystřeleny 32 rány. Dle průstřelů v dřevěné budově kostela jest jen náhodě děkovati, že nebylo více obětí. Průstřely svědčí, že četníci mířili do výše prsou a hlav. Střelbě padl za oběť padesátiosmiletý otec sedmi dětí Hüszem Míro, jenž stál asi sto kroků od dějiště střelby. Ve shromáždění vůbec nebyl. Dále byli zraněni: dvaapadesátiletý Sokol Petro a třináctiletý Popovič Vasil. Kromě toho bylo mnoho lidí zraněno bodly a pažbami pušek, jimiž četníci bestiálně tloukli muže, ženy i děti. Tak žena Koruntová Anna, jež se vracela z pole, byla četníky pažbou tlučena do rukou i ramenou a na straně bodnuta bodlem. Po krvavém díle odešli četníci, aniž pečovali o lékařské ošetření raněných. Teprve k večeru obyvatelstvem vyslaný posel přivedl lékaře, který zraněné ošetřil. O bestialitě četnictva lze souditi i z toho, že ke Koruntové dostavili se 1. listopadu tři četníci, vyzvali ji k vysvléknutí a prohlíželi jí rány na těle. Po této prohlídce dal jí jeden z četníků dvě rány a teprve, když děti Koruntové plačíce prosily zhovadilce, aby jejich matku netloukl, odešli.

Do obydlí zabitého Hüszena dostavili se dne 30. října tři četníci a vyslýchali 16letého jeho syna. Jeden z četníků nasadil hochovi bodlo na prsa s pohrůžkou, že jej probodne, když nebude jmenovat svědky otcova zastřelení. Když jim chlapec nemohl dáti žádaných zpráv, ztloukli jej. Též Hučul Ivan dostal od strážmistra Gansera pažbou do šíje tak, že padl v mdlobách. Dne 30. října zatkl jej četník na silnici, vedl na obecní úřad, kdež za přítomnosti Fediny Vasila vrhlo se na Hučulu šest četníků a zbili jej do bezvědomí. Stejně tak četnictvo nakládalo při zatýkání s Ilko Petrem, Matejem Petrem, Kovaczem Andrejem. Do bytu Orosze Ivana přišlo šest četníků. Zastihli však doma jen jeho ženu držící děcko na rukou. Jeden z četníků udeřil ženu dvakrát rukou do hlavy.

Ptáme se:

Jest vláda ochotna změniti násilnický, korupční a protilidový režim na Podkarpatské Rusi?

Jest vláda ochotna vypsati ihned volby do autonomního sněmu a do Národnímu shromáždění na Podkarpatské Rusi?

Zavedla vláda disciplinární i soudní řízeni proti dru Bláhoví a s jakým výsledkem?

Hodlá vláda poskytnouti náležité odškodnění všem obětem četnického útoku v Duhové?

Jak hodlá vláda odstraniti stálé spory chudého obyvatelstva se státní správou o pozemky a pastviny?

V Praze dne 20. prosince 1923.

Tausik, Blažek, Skalák, Nagy, Rouček, Burian, Darula, Toužil, Merta, Warmbrunn, Mikulíček, Haken, Malá, Bubník, Svetlik, Koutný, Houser, J. Kříž, dr. Šmeral, Kunst, Teska, Kučera, Kreibich, Krejčí.