Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o nezákonném jednání policejních úřadů v Podkarpatské Rusi (tisk 3853/X.).

Vypovídacím nálezem z 24. října 1922 č. 745 ai 22 pres. (v interpelaci mylně uvedeno 26. října 1922 č. 741 ai 22 pres.) vyhoštěn byl Eugen Tuscherer, tajemník komunistické strany v Berehově ve smyslu § 2. bod d) postrkových předpisů vydaných maďarským ministerstvem vnitra dne 14. února 1885 pod č. 9389, poněvadž byl odsouzen k 6 nedělnímu vězení dle § 4. odst. 2. zákona z roku 1914: XL a § 97 tr. zák., dále vzhledem k zavedenému trestnímu řízení u brigádního soudu v Užhorodě sub Btr. 154/22 pro přečin dle § 269 voj. tr. zákona.

Županský úřad v Munkačevě nevyhověl odvolání Eugena Tuscherera proti tomuto vypovídacímu nálezu podanému.

Opatření administrativních úřadů bylo oprávněno, protože Tuscherer ohrožoval veřejný pořádek. Nelze proto činiti nějaké výtky hlavnímu policejnímu kapitanátu v Berehově.

V Praze dne 6. listopadu 1923.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XV./4333.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Floriána Tománka a soudruhů

o zabavení č. 93 časopisu "Slovák" ze dne 25. dubna 1923 (tisk 4226/XXI.).

Článek "Zapredaná Orava a Spiš" uveřejněný v čísle 93 časopisu "Slovák" byl zabaven státním zastupitelstvím v Bratislavě podle § 18, čís. 1 zákona na ochranu republiky z 19. dubna 1923, čís. 50 Sb. z a n. a §ů 1, 3 čís. 1, 2, § 8 čís. 2 a § 9 čís. 1 zák. čl. XLI. z roku 1914.

Zabavení toto bylo sedrií v Bratislavě potvrzeno a důvody udané státním zastupitelstvím, že totiž článek obsahuje skutkovou povahu přečinů shora označených, byly jí uznány za správné. Do potvrzujícího nálezu nebyly podány ani námitky ani stížnost.

Hledíc k tomu nelze uznati, že by zabavení postrádala zákonného podkladu. Ta skutečnost, že v cizozemsku byl uveřejněn článek proti ministru našeho státu, nemůže býti žádným odůvodněním, aby článek, jsa obsahu trestného byl zde propuštěn, neboť právě veřejný zájem, který jest státnímu zástupci podle zákona vodítkem pro jeho rozhodnutí, zda projev obsahu trestného má či nemá propustiti, jest určován poměry zdejšími a nikoliv cizozemskými.

I když snad bylo možno některé odstavce článku zcela neb aspoň z části propustiti, nelze celkem státnímu zástupci zabavení vytýkati, protože zbytek zabavení vyžadoval.

V Praze dne 1. listopadu 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XVI./4333.

Odpověď

ministra pro zásobování lidu

na interpelaci poslanců J. V. Najmana, Františka Horáka a druhů

o zdražování cukru (tisk 3967/IV.).

Když byl obchod cukrem úplně uvolněn a nařízena byla likvidace Československé komise cukerní, ustavila se na počátku kampaně 1922 - 1923 společnost rafinérů cukru pod názvem "Komitét československých rafinerií cukru", která si vytkla za úkol stejnoměrné zásobování obyvatelstva cukrem po celé období za jednotné ceny. Cena cukru stanovena byla na počátku kampaně 400.- Kč základ krystal za 100 kg, ale upravena pak vzhledem k potřebě vyrovnání ceny na Slovensku na 405.- Kč v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a na 410 Kč na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Cena ta určena byla vzhledem k ceně surového cukru, která se v oné době pohybovala kolem 180 Kč za 100 kg Když koncem r. 1922 počala cena surového cukru rapidně stoupati, usnesl se komitét čs. rafinerií cukru cenu bílého cukru základ krystal zvýšiti na 430 Kč. Ministerstvo pro zásobování lidu cenu tuto neschválilo, naopak vyhradilo si přezkoumání výrobních nákladů a stanovení ceny cukru pro domácí konsum. Revisemi, provedenými v cukrovarech orgány ministerstva pro zásobování lidu i orgány revisního odboru ministerstva financí bylo zjištěno, že cena 430 - Kč za 100 kg krystalového cukru odpovídá výrobním nákladům s připočtením přiměřeného podnikatelského zisku a byla tudíž cena ta ponechána pak pro domácí spotřebu v platnosti.

V Praze dne 27. září 1923.

Ministr pro zásobování lidu:

Dr. Franke, v. r.

XVII./4333.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Heřmana Tausika a soudruhů

o poměrech ve svidnickém okresu ve Východním Slovensku (tisk 4048/XI.).

Vládě jsou poměry ve svidnickém okresu známy a je její snahou dle možnosti přispěti různými prostředky obyvatelstvu tohoto okresu válkou poškozenému.

Válečné škody byly v tomto okresu, jako v celé republice vůbec ve smyslu mírových smluv podle vládního nařízení z 21. května 1920, č. 366 Sb. z. a n. sepsány a komisionelně vyšetřeny. Na tyto škody byly podle vládního nařízení z 5. října 1920, č. 556 Sb. z. a n. asi ve 300 případech povoleny zálohou přiměřené peněžité výpomoci a sice oněm stranám, jejichž škoda byla dostatečně prokázána a které škodou tou byly vážně poškozeny na své existenci.

Tato výpomocná akce nemohla býti ve svidnickém okresu vzhledem k různým technickým potížím dosud skončena, stane se však tak ještě do konce letošního roku.

Žádosti o náhradu škody mají býti samozřejmě kolkovány. Je proto výtka nesvědomitosti, kterou pp. interpelanti činí úředníkům proto, že požadovali okolkování takových žádostí, naprosto neodůvodněna.

K bezplatnému přídělu stavebního materiálu neposkytuje uvedené vládní nařízení žádné opory. Ostatně v celém okrese není vůbec státních lesů.

Školním poměrům věnuje školská správa plnou pozornost. Jejím spolupůsobením bylo již obnovení budov některých státních škol téměř úplně dokončeno (V. Svidník, Mestisko), u jiných obnovení je přímo před realisováním (Soročin, Nižní Komárnik, Hunkovce) a u ostatních je také již skončeno předběžné administrativní jednání, takže lze očekávati, že v dohledné době budou budovy veškerých státních škol ludových nejen ve svidnickém okresu, nýbrž na celém východním Slovensku opět v normálním stavu.

Znovuzřízení, po př. oprava budov nestátních škol ludových je problémem velmi spletitým. Bylo však již zahájeno příslušné jednání k jeho rozřešení a školská správa učiní za spolupůsobení všech súčastněných činitelů vše, aby vbrzku byl nynější stav odstraněn.

V Praze dne 24. listopadu 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XVIII./4333.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra J. Patejdla a spol.

pro útoky na presidenta republiky brožurou "Běda nám a našim dětem" (tisk 4178/XI.).

Tiskopis "Běda nám a našim dětem" je tiskopis neperiodický, přesahující rozsahem pět tiskových archů, jenž podle ustanovení § 17 tiskového zákona nemusel býti předložen státnímu zastupitelství nebo bezpečnostnímu úřadu místa vydání.

V takových případech je tiskový úřad nucen čekati, až je začato s rozšiřováním tiskopisu a o něm se doví.

Jak bylo zjištěno, nebyla brožura, o niž jde, v Českých Budějovicích, kde byla počátkem června 1923 vytištěna, dána místním knihkupcům do prodeje, nýbrž byla rozesílána poštou, jmenovitě byla větší část nákladu zaslána do Prahy.

Státní zastupitelství v Českých Budějovicích bylo na ni upozorněno sdělením policejního ředitelství v Praze, došlým dne 18. června. Ihned na to nařídilo, aby mu byl jeden výtisk zaopatřen, což se stalo dne 20. června, načež přikročilo bez průtahu ku prohlídce tiskopisu věnujíc jí i dobu noční, takže již příštího dne, tj. 21. června, mohlo býti zabavení provedeno.

Na J. Cibuzara je podána obžaloba pro přestupek podle § 3 a přečin podle § 24 tiskového zákona, byl také již potrestán okresní správou politickou pro neoprávněné provozování živnosti nakladatelské pokutou 500 Kč, ev. vězením 50ti dnů.

Z celkového nákladu 2000 čísel bylo zabaveno 420 výtisků. Zabavení nevztahuje se na ony výtisky, které dostaly se do držení soukromých osob, nejsouce již určeny k rozšiřování. Že by snad jinakým způsobem byl tiskopis ten rozšiřován, zjištěno nebylo.

Nějaké provinění orgánů, pověřených dohledem nad tiskem, konstatováno nebylo, rovněž ne ledabylé konání úředních povinností, kterým by bylo vydání a rozšíření nepřímo zaviněno. Všeobecně však stala se opatření, aby politické úřady, pověřené prohlídkou tisku, opatřily si podle možnosti vědomost také o tiskopisech, které v jejich úředním obvodu byly vytištěny, ať byly pak vydány kdekoliv jinde, rovněž byly tiskové úřady znovu upozorněny, že mají věnovati pozornost i tiskopisům, obsahujícím více než pět tiskových archů, od nichž se jim povinných výtisků nedostává. Jinakým způsobem nelze za platných zákonných ustanovení zajistiti, aby co nejdříve podrobeny tiskové prohlídce byly i ony tiskopisy, které podobně jako tiskopis v interpelaci uvedený k povinné prohlídce předkládány nejsou.

V Praze dne 28. listopadu 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XIX./4333.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Stodoly a spol.

v záležitosti exportního tarifu pro dopravu přes Bratislavu (tisk 4115/XVIII.)

Železniční tarif pro československou překladištní dopravu přes Bratislavu a Komárno, vydaný 1. srpna 1921 byl konstruován tím způsobem, že pro stanice naší západní oblasti, která jest dotčena přirozenou atrakcí Lince a Vídně, byly československé železniční sazby do Bratislavy sníženy o ono procento, které se zřetelem ke kursu rakouské koruny jevilo se postačitelným, aby zásilky z naší západní oblasti neunikaly přes rakouské přístavy (Vídeň - Linec).

Častým a náhlým změnám podléhající kurs rak. koruny, jakož i místní poplatky, - zejména také příznivější mzdové poměry dělnických čet v rakouských přístavech - byly ovšem s to, aby vyvážily tu a tam tarifní slevy československými drahami pro Bratislavu poskytnuté. Přes to neopětovaly se často případy, že by zásilky byly ve větším počtu vyhledávaly přístavy rakouské, a to již z toho důvodu, jelikož pro naše exportní zboží byly v dunajské dopravě přes Bratislavu dány k disposici veškeré tarifární výhody, zavedené pro vývoz našich průmyslových výrobků.

V oněch případech pak, kde jsou ministerstvu železnic oznamovány hromadné zásilky, pro které se soutěž rakouských přístavů dunajských zvláště uplatňuje, poskytuje ministerstvo železnic od případu k případu další slevy, jimiž se soutěž horních přístavů dunajských vyřaďuje.

Pokud se však soutěž rakouských přístavů dunajských přece uplatňuje, jest vysvětliti důvody valutárními, geografickými a zejména pak většími lodními refakciemi, které cizí paroplavby poskytují. Tak bylo v posledním čase vyšetřeno, že zásilky Vítkovických železáren zasílány jsou na Balkán přes vídeňský přístav, ačkoli železniční tarif Vítkovice - Bratislava jest při celovozových zásilkách o 195 Kč lacinější nežli železniční tarif Vítkovice - Vídeň. Zde je rozhodně větší lodní refakcie směrodatnou.

Že československý plavební podnik v Bratislavě má co bojovati se soutěží cizích plavebních podniků na Dunaji, lépe pro lodní dopravu vyzbrojených, na Dunaji již od dávna usedlých, podporovaných dlouhodobou tradicí a zkušeností v lodní dopravě, není třeba ani zvláště zdůrazňovati, aby těžké počátky naší plavby na Dunaji byly správně posuzovány.

Co pak se týče součinnosti a podpory československých státních drah plavebnímu podniku na Dunaji, nutno poukázati na "Výroční zprávu ředitelství státní dunajské plavby v Bratislavě za r. 1922", ve které uvedeno jest toto: "Pokud leží náprava poměrů v naší moci, usilují čsl. státní dráhy v dohodě s námi v rámci krajní možnosti a nezřídka i na úkor vlastní režie k nápravě těchto nepříznivých poměrů."

Toto uznání vztahuje se na dopravní poměry železničně-vodní, upravené tarifem pro dunajskou překladištní dopravu a na individuelní slevy, které čsl. státní dráhy poskytují od případu k případu za příčinou zdolání soutěže rakouských přístavů Vídně a Lince.

Z toho, co bylo uvedeno, je vidno, že stav tarifů železničních nebyl a není přístavu bratislavskému nikterak na úkor a že dosavadní 10 - 15% slevy pro přístav bratislavský poskytnuté, úplně dostačují.

Další tarifní slevy nemůže státní správa poskytnouti s ohledem na hospodárné vedení československých státních drah.

Poukaz na okolnost, že pro přístav Mělník v Labsko-vltavském překladištním tarifu povolena byla 30% sleva, kdežto pro Bratislavu jenom 15%ní sleva, není zcela vhodným, poněvadž poměry labských přístavů Mělníka a Holešovic jsou zcela jedinečné. Přístavům těmto, které za vídeňské tarifní míry byly zúmyslně zanedbávány, ježto ležely v kraji českém, a byly favorisovanými přístavy v Děčíně, Loubí, Lovosicích, Rozbělesích a Ústí n/L., ležícími v kraji německém, zatlačeny úplně do pozadí, bylo třeba po převratu věnovati zvláštní péci, aby se po dlouhodobé porobě v krátkém čase vyšinuly na úroveň, která jim v našem státě právem přísluší. To platí v první řadě o přístavu hlavního města Prahy - o Holešovicích.

Státní správa podrobí tarif pro překladištní dopravu dunajskou nové revisi a vynasnaží se podle nového stavu rakouských železničních tarifů, sestaviti nové sazby do Bratislavy tak, aby soutěž Vídně a Lince byla pokud možno vyřazena.

Zmínka o tom, že v únoru 1923 nebyla dodávka 5700 tun železničních kolejnic do Bulharska zadána našim železárnám, týká se patrně dodávky, o kterou soutěžily toho času s belgickými továrnami československé železárny ve Vítkovicích. Ze dodávka nebyla zadána našim železárnám, nejsou vinny naše železniční tarify do Bratislavy. Vítkovickým železárnám byla pro tyto transporty nabídnuta další sleva platných vývozních sazeb do Bratislavy, aby soutěž cizích firem mohla býti zdolána. Cenová nabídka Vítkovických železáren byla však proti tovarům belgickým tak veliká, ze dodávka zadána byla do Belgie, při čemž ovšem také přicházela v úvahu velmi laciná doprava po moři.

Pokud v interpelaci jest obsaženo přání, aby vývozní povolení vázáno bylo na podmínku, že použito bude dopravy domácího plavebního podniku, jest třeba ovšem upozorniti, že nelze vývoz na tuto podmínku vázati, ježto výrobky železné a z nedrahých kovů včetně strojů jsou ve vývozu úplně volné, tj. bez povolení a ohlášky.

Vláda sleduje stále cíl, aby rozvoj přístavu bratislavského a tím i zvýšení přepravy přes tento přístav bylo pokud možno největší a věnována byla tudíž hlavní pozornost otázce nízkých překladních tarifů, které sníženy byly na minimum za účelem zlepšení konkurence tohoto přístavu proti cizině. Tak stanoven jest poplatek za používání jeřábních zařízení částkou 30 hal. za 1 q všeho zboží, čímž donuceny jsou i jiné společnosti v přístavu bratislavském se nalézající, z ohledů konkurenčních poplatku tomuto se přizpůsobiti.

Při tom nutno výslovně podotknouti, že při výpočtech poplatků překládacích šlo se až na nejnižší možnou hranici, při které není počítáno se ziskem vůbec, a uvažována jest pouze nejnutnější amortisace a zúrokování investovaného kapitálu.

Obdobně jest tomu i při poplatcích skladištních, kde dnes vybíráno jest 6 hal. za 1 den a 1 q zboží.

Jakmile podaří se provésti ve větší míře směrování zásilek pro Bratislavu, bude možno přikročiti k dalšímu snížení poplatků překládacích a skladištních se zřetelem k lepšímu využití provedených tam investic.

V Praze dne 24. listopadu 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XX./4333.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců R. Bergmana, Františka Maška a druhů

o provádění pozemkové reformy na panství dobříšském (tisk 4098/VIII.)

Z panství dobříšského zařazeny byly do prvního pracovního programu dvory Buková, Stěžov, Suchdol - Skalka, Nečín, Nový Dvůr, Bytíz a Dlouhá Lhota a to do výměry 50% zemědělské půdy. Dne 27. ledna 1922 předložil vlastník velkostatku dobříšského společně s pp. Františkem Herbstem a Josefem Šulcem žádost za udělení předběžného svolení k zcizení pěti revírů velkostatku dobříšského ve výměře 5.390 ha a 10 dvorů s rybníky ve výměře 1.450 ha. Žádost odůvodněna byla velkým zatížením vlastníka velkostatku dobříšského jednak penízem 6,000.000 Kč zaplaceným Fondu pro umělá hnojiva, jednak dávkou z majetku a z přírůstku na majetku penízem 55,000.000 Kč. Žádost sdělena byla správnímu výboru státního pozemkového úřadu dne 3. března 1922. Státní pozemkový úřad dal vypracovati odborné posudky po stránce oceňovací, lesohospodářské a zemědělsko hospodářské. Ty to posudky sloužily státnímu pozemkovému úřadu k jednání se žadateli za svolení ku prodeji a koupi shora jmenovaných nemovitostí. O věci jednal pak s kupujícími státní pozemkový úřad s hlediska pozemkové reformy, zejména aby provádění pozemkové reformy na velkostatku dobříšském bylo urychleno a rozšířeno i na zemědělskou půdu do prvního pracovního programu nepojatou, a aby zároveň již rozhodnuto bylo o převzetí lesů kupovaných pp. Herbstem a Šulcem. Jednání skončilo dohodou. Státní pozemkový úřad udělil pp. Františku Herbstovi a Josefu Šulcovi zásadní svolení ke koupi části velkostatku Dobříš ve výměře 6.840 ha za trhovou cenu 16,000.000 Kč. Z podmínek tohoto zásadního svolení dlužno zejména uvésti, že kupující zavazují se postoupiti do vlastnictví státu k účelům provádění pozemkové reformy bez úplaty veškerou zemědělskou půdu s příslušnými hospodářskými budovami kromě zbytkového statku ode dvora Dlouhé Lhoty, dále veškerou půdu jsoucí ve vnuceném nájmu a v nájmu parcelním a rybníky. Státní pozemkový úřad vyhradil si právo převzíti lesy s příslušenstvím ve výměře 5.390 ha a dvůr Dlouhou Lhotu (zbytkový statek) po uplynutí 10 resp. 25 let za předen stanovenou přejímací cenu buď v celku nebo po částech. V podmínkách zásadního svolení uložil mimo jiné státní pozemkový úřad kupujícím péči o zaměstnance a to tak, aby zájmy zaměstnanců nebyly dotčeny koupí části velkostatku dobříšského. Podmínky zásadního svolení vzal na vědomí správní výbor státního pozemkového úřadu ve schůzí konané dne 17. srpna 1922.

Není správným tvrzení interpelace, že velkostatek dobříšský byl převzat státem 12. června 1922. Není správnou výtka v interpelaci, že udělením zásadního svolení k prodeji části jmenovaného velkostatku ohrožen nebo oddálen byl příděl půdy drobným uchazečům Naopak: dle pracovního programu zařaděno bylo do prvého údobí toliko 7 dvorů s 50% zemědělské půdy, kdežto v důsledku dohody s kupujícími rozšířen byl pracovní program na 10 dvorů a to u 9 dvorů na veškerou zemědělskou půdu s budovami. Přípravné práce spojené s přídělem byly již skončeny, číselný příděl vypracován a grafické plány vybaveny. Jsou tudíž splněny všechny předpoklady, aby na podzim 1923 byly odevzdány příděly uchazečům. Tento příznivý stav provádění pozemkové reformy na velkostatku dobříšském jest znám členům obvodového poradního sboru a místním poradním sborům.

Na druhém místě vytýká interpelace, že kupující spekulativně kácejí zdravé porosty na velkostatku dobříšském, pustoší zdravé lesy, a že jejich lesní hospodářství jest hodno odsouzení. Již v prosinci 1922 zjišťoval státní pozemkový úřad na místě samém, jakým způsobem kupující hospodaří v kupovaných lesích velkostatku dobříšského. Odborný úředník jmenovaného úřadu shledal určitě závady v lesním hospodářství, a proto státní pozemkový úřad učinil ihned tato opatření: 1. ohlásil zjištěné závady zemské správě politické (zemské lesní inspekci), 2. zakázal kupujícím kácení porostů mniškou jen částečně zničených nebo zdravých bez úředního povolení. Státní lesní úřady konaly několik místních šetření za účelem zjištění, jak kupující hospodaří na velkostatku. První šetření konáno bylo 9. února 1923 za účasti okresní lesní inspekce na Smíchově, okresní politické správy v Příbrami, zástupců okresní správní komise v Příbrami a obcí, jež stěžovaly si také do spatného lesního hospodářství. O výsledku komise předložila okresní lesní inspekce ministerstvu zemědělství protokol spolu s posudkem k úřednímu projednání. V posudku uvedeno jest mimo jiné, že kupující vykáceli podél silnice a za účelem jejího rozšíření v revíru Placy v šířce as 4 m zdravý smrkový i borový porost bez ohledu na stáří, aniž učinili o tom oznámení a žádali za povolení, dále že káceli dříví v porostech mniškou napadených v revírech Placy, Kurzbach a Višňová taktéž bez předchozího povolení. Na místech, kde v kácení se pokračuje, zjistila komise, že káceny jsou místy též jednotlivé kmeny částečně zelené, avšak svrškem úplně uschlým, které by po silném prosvětlení byly vyvráceny, dále kmeny zelené, které již po větru z prosince 19222 jsou silně nakloněny a nedají se udržeti, jinak však jen kmeny mniškou tak poškozené, že není pomyšlení, aby byly udrženy. V porostech, které dle výkazu měly sice býti káceny, kde však jest ještě naděje na udržení, bylo komisí další kácení ihned zakázáno. Okresní lesní inspekce učinila ministerstvu zemědělství příslušný návrh, aby kupujícím bylo dáno dodatečně povolení ku vykácení mniškou zničených porostů za podmínek potřebných pro zachování řádného lesního hospodářství. Další místní šetření konáno bylo ve dnech 6. až 8. června 1923 okresní lesní inspekcí na Smíchově. Komise zjišťovala opětně stav lesních prací spojených s kácením porostů mniškou zničených a se zalesňováním holin. Komise zjistila, že neběží o vícetěžbu neboť kácení provedeno bylo v čase, kdy normální roční těžba v lesích velkostatku dobříšského nebyla ještě překročena. O vykácení pruhu při okresní silnici v revíru Placy bylo znovu zjištěno, že stalo se tak ku přání okresní správní komise v Příbrami ze dne 20. září 1922 č. 3406, aby jednak zavčas provedeno bylo rozšíření silnice v ostrých zatáčkách, jednak docíleno rychlejší vyschnutí silnice a usnadněna nutná úprava vzhledem ke zvýšené frekvenci nastalé vývozem mniškového dříví z revíru velkostatku. V ostatním usoudila komise, že na vykácených plochách stály porosty úplně mniškou zničené a že poražení jich za účelem ochrany před znehodnocením dřevních hmot bylo hospodářskou nutností s hlediska lesoochranného i finančního. Zároveň zjištěno, že vykáceno bylo menší množství borovic a jedlí, ponejvíce však z výstavků větrem povalených nebo při porážení silného smrkového dříví poškozených. V půdách vlhkých shledány četné výstavky borové, rovněž i modřínové ponechané na holosečích, jež utrpěly větrem a mnohé dokonce byly vyvráceny i s kořeny. Řádným soudům náleží rozhodovati ve smyslu zákona ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n. o přestupcích zjištěných okresní lesní inspekcí na Smíchově, že kupující opomenuli včasné přihlášení dle §u 1. odst. 2. cit. zákona a pro překročení § 2. téhož zákona. V ostatním rozhodne ministerstvo zemědělství o žádosti kupujících za povolení vícetěžby. Státnímu pozemkovému úřadu nepřísluší v těchto věcech rozhodování, neboť zákony o pozemkové reformě nebyla změněna příslušnost týkající se provádění zákonů vydaných pro lesní hospodářství.

V dalším vytýká interpelace, že kupující špatně hospodaří na 6 dvorech, které mají v režii. Dle dohody kupujících s vlastníkem velkostatku převzali kupující správu kupovaného majetku dnem 12. srpna 1922. Stalo se tak již za podmínek obsažených v zásadním svolení, dle kterých postupují bez úplaty veškerou zemědělskou půdu i s budovami kromě zbytkového statku ode dvora Dlouhé Lhoty státu k účelům pozemkové reformy. Kupující budou tedy hospodařiti na této zemědělské půdě toliko do září 1923 a běží o zcela krátkou přechodnou dobu hospodaření na 5 dvorech nepropachtovaných. Interpelace vytýká, že ve dvoře Bukovém vyprodali kupující již na podzim 1922 všechen dobytek a neměli pak čím pole vyhnojiti. Bylo zjištěno, že pozemky v Bukové jsou velmi vlhké, úroda byla krupobitím vesměs zničena, žita byla správně zaorána. Dobytek odprodán byl pro nevhodné stáje, náhradou však přidán ke dvoru značný počet ovcí a zajištěna tak přiměřená výroba hnoje. S tohoto hlediska jest u jmenovaného dvoru toliko o 3 kusy dospělého dobytka méně, než kolik mělo by býti, počítá-li se s výrobou animálního hnojiva. Umělých hnojiv použito bylo letos na jaře ku osevu 460 q Thomasovy strusky, 7 q ledku a 5 q draselnaté solí. U dvora Bukové bylo hnojeno animálně pod ozimou pšenici, ozimou směsku a brambory, kromě toho pod veškery ozimy vyhnojeno 250 kg Thomasovy strusky po hektaru.

Interpelace vytýká dále, že inventář se neopravuje. Na místě samém bylo zjištěno, že kupující dosud z mrtvého inventáře nic neprodali a opravují jej, pokud jest toho zapotřebí. Výlohy za opravné práce vykonané od 22. srpna 1922 do 5. května 1923 činily dle knih a dokladů 62.364 Kč 32 hal.

Konečně dotýká se interpelace zaměstnanců. Sluší sděliti proto: V den převzetí správy kupovaných nemovitostí kupujícími uprázdněna byla místa na Pelechu úmrtím hajného a na Jelencích II. pensionováním hajného. Místa byla obsazena z řady dosavadních zaměstnanců velkostatku. Změny tyto provedeny byly 15. listopadu 1922. Platy úředníků a zřízenců zůstaly beze změny. Do praxe přijat byl příbuzný p. Václava Máry na místo praktikanta nastoupivšího presenční službu vojenskou. Pro pilu ve Višňové přijat byl nový úředník za písařku, která bez důvodu opustila místo. Od doby převzetí správy koupených nemovitostí propuštěni byli na dvoře Skalka dva krmiči a jeden čeledín. Správa velkostatku udává, že stalo se tak pro neuposlechnutí rozkazu, pro vzpouru a pro špatné ošetřování dobytka. Věc projednává se u paritní komise okresní správy politické v Příbramí. Spor dělníků režijních dvorů o výši denních diet vyřízen byl tím způsobem, že dodatečně deputátníkům byly vyplaceny nedoplatky diet za vození dříví. Kupující dodržují mzdy, řídíce se směrnicemi okresního sdružení v Příbrami. Namítají, že velkostatek neprávem zařazen jest do skupiny vyšších mezd. O věci rozhodnuto bude příslušnými úřady.

O zaměstnance postará se při provádění pozemkové reformy státní pozemkový úřad dle nařízení z 21. října 1922, č. 305 a z 8. února 1923, č. 29 Sb. z. a n. K tomu cíli vykonal státní pozemkový úřad již všechny přípravné práce.

Vláda podává tuto zprávu jako odpověď na interpelaci shora jmenovanou s tím, že již dříve, než interpelace byla podána učiněna byla opatření, aby pozemková reforma na panství dobříšském byla provedena urychleně ve prospěch drobných zemědělců a se zvláštním zřetelem k zabezpečení zaměstnanců, a že příslušné úřady vykonávají v mezích platných zákonů dozor, aby hospodaření kupujících pp. Herbsta a Šulce nevybočovalo z mezí řádného plánu hospodářského.

V Praze dne 4. srpna 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XXI./4333.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Toužila, Skaláka a soudruhů

o opětovné konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze (tisk 4256/IV.)

Interpelace směřuje na ministra vnitra, odpovídám však na ni já, protože přehlídku periodického tiskopisu "Rudé Právo" vykonává státní zastupitelství, tedy orgán justiční správy.

Páni interpelanti kárají zabavení uvedená v interpelaci, jakoby byla se stala protizákonně, a ne v zájmu veřejném, ale v zájmu jedné třídy. Nemohu než konstatovati, že ve všech zde uvedených případech neodvislý soud zabavení potvrdil shledav v zabavených místech skutkovou povahu přečinů podle § 15 č. 2, § 18 č. 2. § 14 č. 5 zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z. Výroky soudní staly se pravoplatnými, neboť nebylo proti nim vůbec užito opravných prostředků. Mohu se tedy zabývati jen otázkou, zda snad státní zástupce nepřecenil veřejný zájem, zda totiž nesáhnul k zabavení tam kde podle zákona bylo zásadně možné, ale ne nutné ve veřejném zájmu.

Uvážím-li však, že v zabavených místech buď se rozšiřují zprávy nepravdivé, které mohou vyvolati znepokojení a poplach u vkladatelů, nebo se podkopává důvěra v nestrannost rozhodnutí soudu, nemohu státnímu zástupci zabavení vytýkati. Nemám proto příčiny postup státního zastupitelství vytýkati jako nesprávný.

V Praze dne 25. listopadu 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

Překlad ad I./4333.

Antwort des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Zierhut und Genossen

wegen gesetzwidrigen Eingriffs des Statthaltereirates Houdek als Vorstandes der politischen Bezirksverwaltung in Kaplitz in den selbständigen Wirkungskreis der Gemeinden (Druck 4115/II).

Die obenerwähnte Interpellation ist gegenstandslos geworden, da die politische Bezirksverwaltung zufolge der Verständigung sehen, des Staatlichen Bodenamtes, daß keine Einwendung gegen die Ausfüllung des Fragebogens des Bodenreformausschusses der Deutschen Selbstverwaltungskörper bestehe, bereits selbst ihr Verbot zurückgezogen hat.

Prag, den 14. Juli 1923.

Der Minister des Innern:

J. Malypetr, m. p.

Překlad ad II./4333.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen

betreffend die nationale Zusammensetzung der Beamtenschaft bei der politischen Bezirksverwaltung in Neutitschein (Druck 3781/XIII und 4085/IV).

Nach dem Ergebnisse der Volkszählung im Jahre 1910 befanden sich im politischen Bezirke Neutitschein im ganzen 85.245 Einwohner, hieven 44.813 (50,2%) mit deutscher Umgangssprache und 39.554 (46,04%) mit čechischer Umgangssprache. Bei der politischen Bezirksverwaltung in Neutitschein waren zu dieser Zeit, resp. mir dem Umsturze 29 Staatsbedienstete zugeteilt, hievon 9 Deutsche. 1 Pole und 19 Cechen.

Nach der letzten Volkszählung gibt es im politischen Bezirke Neutitschein 82.155 Einwohner, hieven 43.579 (53,01%) čechischer und 36.248 (44,01%) Deutscher Nationalität Gegenwärtig sind der politischen Bezirksverwaltung m Neutitschein 20 Staatsbedienstete zugeteilt, hieven 15 Čechen und 5 Deutsche.

Wenn die Zusammensetzung der Beamtenschaft dieses Amtes vor dem Umsturze und nach dem Umstürze verglichen wird, ist ersichtlich, daß nach dem Umstürze auf das nationale Verhältnis weit fürsorglicher Rücksicht genommen ist, als vor taut Umsturze und daß von einer Unterdrückung der Beamtenschaft deutscher Nationalität nicht gesprochen werden kann.

Die Zuteilung der Beamten richtet sich einzig und allein nach dem Dienstesinteresse ohne Rücklicht auf die Nationalität des Beamten.

Direktor Petrus, Schulleiter Holme und Mühlenbesitzer Karlovec, die bei der Volkszählung vom der politischen Bezirksverwaltung in Neutitschein als Revisoren bezw. Zählkommissäre besteht waren, haben auf die Amtieren der politischen Bezirksverwaltung keinen Einfluß und unterhalten mit dem Vorstände der Präsidialkanzlei der politischen Landesverwartung in Brünn keinen Verkehr.

Es wird bemerkt, daß mit Entscheidung des Herrn Präsidenten der Republik vom 21. März 1922 gemäß 30 der Verfassungsurkunde die Session der Nationalversammlung für geschlossen und die Parlamentsarbeiten für unterbrochen erklärt worden sind.

Prag, am 14. September 1923.

Der Minister des Innern:

Malypetr, m. p.