|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4333.
Odpovědi:
I. ministra vnitra na interpelaci posl. Zierhuta a druhů o protizákonném zasáhnutí místodržitelského rady Houdka jako přednosty kaplické okresní politické správy do samostatného oboru působnosti obce (tisk 4115/II);
II. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o národnostním složení úřednictva okresní správy politické v Nov. Jičíne (tisk 3781/XIII a 4085/IV);
III. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lehnerta, Bobka, Windirsche, Simma, Kostky a druhů a posl. Roschera, Schäfera, dra Czecha a druhů o omezení oboru působnosti libereckého magistrátu (tisk 4085/XIV a 4085/X);
IV. vlády na interpelaci posl. Kostky a druhů o štvavé agitaci proti německým peněžním ústavům (tisk 4157/II);
V. ministra pro zásobování lidu a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci posl. dra Lelleyho a soudruhů v záležitosti obilního kontingentu z r. 1922 (tisk 4085/XIII);
VI. vlády na interpelaci posl. dra W. Feierfeila a druhů o nouzi pensistů, zvláště staropensistů (tisk 3862/IV);
VII. vlády na interpelaci posl. dra Spiny a druhů o zavření soukromé školy spolku "Deutscher Kulturverband" v Jedlové - Hamrech v okrese poličském (tisk 4044/VIII);
VIII. ministra zemědělství na interpelaci posl. Zeminové, Špatného, Práška a spol. o oběžnících zemské správy politické v Praze, kterými se omezuje vstup do lesů v republice Československé (tisk 4115/XVII);
IX. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. J. Tesky a soudr. o zabavení časopisu "Rudy odborář" (tisk 4226/VII);
X. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Merty a soudr. o konfiskaci časopisu "Bezvládí" v Praze (tisk 4174/VII);
XI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Hakena a druhů o bezdůvodném konfiskování časopisu "Pochodeň" v Hradci Králové (tisk 4226/X);
XII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Skaláka a soudr. o opětovných konfiskacích časopisu "Rudé Právo" v Praze (tisk 4226/V);
XIII. ministra vnitra na interpelaci posl. Koutného, Housera a soudr. o protizákonném jednání náměstka předsedy zemského výboru na Moravě prof. Drobného (tisk 4157/VI);
XIV. ministra vnitra na interpelaci posl. Tausika a soudr. o nezákonném jednání policejních úřadů v Podkarpatské Rusi (tisk 3853/X);
XV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Fl. Tománka a soudr. o zabavení č. 93 časopisu "Slovák" ze dne 25. dubna 1923 (tisk 4226/XXI);
XVI. ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. Najmana, Horáka a druhů o zdražování cukru (tisk 3967/IV);
XVII. vlády na interpelaci posl. Tausika a soudr. o poměrech ve svidnickém okresu ve Východním Slovensku (tisk 4048/XI);
XVIII. vlády na interpelaci posl. dra Patejdla a spol. pro útoky na presidenta republiky brožurou "Běda nám a našim dětem" (tisk 4178/XI);
XIX. vlády na interpelaci posl. Stodoly a spol. v záležitosti exportního tarifu pro dopravu přes Bratislavu (tisk 4115/XVIII);
XX. vlády na interpelaci posl. R. Bergmana, Maška a druhů o provádění pozemkové reformy na panství dobříšském (tisk 4098/VIII);
XXI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Toužila, Skaláka a soudr. o opětovné konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze (tisk 4256/IV).
I./4333 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů
o protizákonném zasáhnutí místodržitelského rady Houdka jako přednosty kaplické okresní politické správy do samostatného oboru působnosti obce (tisk 4115/II.).
Výše uvedená interpelace stala se bezpředmětnou, ježto okresní politická správa, byvši vyrozuměna státním pozemkovým úřadem, že není námitek proti vyplnění dotazníku výboru pro pozemkovou reformu svazu německých samosprávných korporací, odvolala již sama svůj zákaz.
V Praze dne 14. července 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
II./4333 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o národnostním složení úřednictva okresní správy politické v Nov. Jičíně (tisk 3781/XIII. a 4085/IV.).
Dle výsledku sčítání lidu v roce 1910 bylo v politickém okrese novojičínském celkem 85.254 obyvatel, z toho 44.813 (50.2%) s obcovací řečí německou a 39.554 (46.04%) s obcovací řečí českou. U okresní správy politické v Novém Jičíně bylo v té době, resp. před převratem přiděleno 29 státních zaměstnanců, z toho 9 Němců, 1 Polák a 19 Čechů. Podle posledního sčítání lidu jest v politickém okrese novojičínském 82.155 obyvatelů, z toho 43.579 (53.04%) české a 36.248 (44.01%) německé národnosti. V přítomné době jest přiděleno okresní správě politické v Novém Jičíně 20 státních zaměstnanců, z toho 15 Čechů a 5 Němců.
Srovná-li se složení úřednictva tohoto úřadu před převratem a po převratu, jest patrno, že po převratu jest k národnostnímu poměru daleko pečlivěji přihlíženo než před převratem a že o zatlačování úřednictva německé národnosti nedá se mluviti.
Přidělení úřednictva řídí se jedině služebním zájmem bez ohledu na národnost úředníka.
Řiditel Petrus, řídící učitel Holma a majitel mlýna Karlovec, kteří při sčítání lidu byli okresní správou politickou v Novém Jičíně určeni za revisory, případně sčítací komisaře, nemají na úřadování okresní správy politické vlivu a s přednostou presidielní kanceláře zemské správy politické v Brně styků.
Poznamenává se, že rozhodnutím pana presidenta republiky ze dne 21. března 1922 bylo podle § 30. ústavní listiny prohlášeno zasedání Národního shromáždění za ukončené a sněmovní práce za přerušeny.
V Praze dne 14. září 1923.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
III./4333 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Lehnerta, Bobka, Windirsche, Simma, Kostky a druhů a
poslanců Roschera, Schäfera, dra Czecha a druhů
o omezení oboru působnosti libereckého magistrátu (tisk 4085/XIV. a 4085/X.).
Vynesením ze dne 2. srpna 1923 nevyhovělo ministerstvo vnitra odvolání města Liberce z rozhodnutí zemské správy politické v Praze ze dne 6. dubna 1923, kterým byly počínajíc dnem 16. dubna 1923 magistrátu města Liberce odňaty záležitosti politického úřadu I. stolice, které dosud v přenesené působnosti vykonával, a kterým bylo dále nařízeno, že záležitosti ty mají napříště vykonávány býti okresní správou politickou v Liberci.
Zamítavé rozhodnutí ministerstva vnitra opírá se o úvahu, že po rozumu § 53. statutu města Liberce jest správě státní zůstaveno, aby působnost přenesenou zcela nebo z části dala vykonávati orgány vlastními na vlastní náklad. K přenesenému oboru působnosti pak náležejí podle § 88. lit. l) statutu veškerá úřední jednání, která patří do působnosti úřadů politických, přikázaná obci zákonem ze dne 19. května 1868, čís. 44 ř. z. Poněvadž zmocnění státní správy, dané jí v § 53. zmíněného statutu, zní zcela všeobecně, aniž jest vázáno na určité předpoklady a podmínky a poněvadž dále přenesený obor působnosti obce v článku VI. základních zásad o zřízení obecním ze dne 5. března 1862, čís. 18 ř. z., a v § 53. statutu vymezen jest jako povinnost, nikoliv ale jako právo obce, spolupůsobiti k účelu veřejné správy, může státní správa kdykoliv dle volného svého uvážení použíti tohoto zákonného zmocnění, aniž by tím zasahovala do jejích práv.
Důsledkem tohoto právního stanoviska, že státní správě přísluší kdykoliv právo agendu přenesené působnosti dáti obstarávati svými vlastními orgány a na vlastní náklad, není třeba zabývati se vývody interpelace, zda a pokud magistrát v Liberci porušil při svém úřadování normy jazykového zákona.
Vývody interpelace poslance dra Lehnerta a druhů, že 2. odstavec § 53. libereckého obecního rádu za přenesený obor působnosti považuje nikoliv působnost okresních politických správ, nýbrž onu přenesenou působnost obce, která náleží také jiným obcím, a že odnětí politického úřadování nemůže býti nařízeno výnosem zemské správy politické, vyvráceny jsou již zněním § 88. lit. l) statutu, jenž uvádí, že městské radě v přeneseném oboru působnosti přísluší vykonávati všechna úřední jednání, která patří do oboru působnosti úřadů politických. Rozhodnutím ministerstva vnitra, kterým odvolání obce Liberce ve věci samé bylo zamítnuto, stala se bezpředmětnou žádost této obce za přiznání odkladného účinku odvolání, o němž se městská rada usnesla.
V Praze dne 22. října 1923.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
IV./4333 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Kostky a druhů
o štvavé agitaci proti německým peněžním ústavům (tisk 4157/II.).
Státní zastupitelství v Praze, vykonávající v Praze prohlídku tiskovou, neshledalo v projevech v interpelaci uvedených skutkové podstaty nějakého trestného činu, proto projevy tyto nezabavilo a také pro ně proti ni komu nezavedlo trestní řízení.
Státní zastupitelství poukázalo na odůvodnění svého stanoviska k tomu, že všechny tyto projevy uveřejněny byly v nejlepším úmyslu, aby vzrušené mysli českých vkladatelů byly upokojeny. Články a projevy tyto nesledovaly nějaké tendence poštvati obecenstvo proti ústavům německým, nýbrž pouze ten účel, aby upokojily obecenstvo poukazem, že jest zbytečno, vybírati vklady z ústavů českých. Vzhledem k tomu není příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 2. listopadu 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
V./4333 (původní znění).
Odpověď
ministra pro zásobování lidu a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska
na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů
v záležitosti obilního kontingentu z r. 1922 (tisk 4085/XIII.).
Podle vládních nařízení ze dne 30. června 1921, č. 224 Sb. z. a n., ze dne 21. července 1921, č. 237 Sb. z. a n. a ze dne 5. října 1921, č. 360 Sb. z. a n., rozvrhl Hospodářský úřad pro Slovensko v Bratislavě kontingent stanovený pro Slovensko na jednotlivé okresy. V každém okresu byla zřízena okresní repartiční komise, která za účasti zástupců všech interesovaných skupin zemědělců dle výměry orné půdy v okresu v úvahu přicházející repartovala kontingent na každého jednotlivého zemědělce a sice tak, aby celý pro okres stanovený kontingent byl dosažen, při čemž ovšem nesměla býti u jednotlivce překročena přirážka k základní výměře dodávky citovanými vládními nařízeními povolená (nejvýše do 60%).
Okresní repartiční komise doručila každému jednotlivému zemědělci tzv. rozkaz na dodání, kterým mu oznamovala množství obilí, které jest povinen pro účele veřejného zásobování odevzdati a současně ho poučovala o opravných prostředcích, kterých může užíti, cítí-li se poškozen výrokem okresní repartiční komise, to jest, odvolati se během 3 dnů k bývalému služnovskému úřadu a proti jeho rozhodnutí během 8 dnů k Hospodářskému úřadu pro Slovensko v Bratislavě, který měl rozhodnouti s konečnou platností.
Zemědělci okresu Vrábelského také skutečně svého odvolacího práva v plné míře užili a všechny stížnosti byly též Hospodářským úřadem pro Slovensko vyřízeny, o čemž byl každý odvolatel písemně vyrozuměn.
Lhůta stanovená pro splnění dodávkové povinnosti podle citovaného vládního nařízení končila sice koncem ledna 1922, ale Hospodářský úřad pro Slovensko v Bratislavě nezahájil ihned po uplynutí této lhůty náhradovou akci za nedodaný kontingent, nýbrž poskytl všem producentům možnost odevzdati obilí později, ano povolil v jednotlivých odůvodněných případech odevzdání i z nové sklizně.
Producenti, zejména opět z okresu Vrábelského, neužili však této příležitosti a svou povinnou dávku obilní neodevzdali; chtěli tak snad někteří učiniti teprve v době poklesu cen obilí na volném trhu pod cenu placenou státem, kdy ovšem přijímání obilí bylo již zastaveno a komisionáři právem takovéto dodávky odmítali.
Producentům, kteří ani v této prodloužené lhůtě předepsanou jim dávku obilí neodvedli, byl županským úřadem doručen platební příkaz znějící na obnos, který ve smyslu citovaného vládního nařízení připadal na neodevzdané množství po 1.000 Kč za každý q; proti těmto platebním příkazům nebylo ve smyslu citovaného nařízení odvolání. Platební příkazy byly vydány na základě hlášení komisionáře o tom, kolik a kdy který producent na předepsaný jemu kontingent odevzdal a tu se mohlo státi, že producent po hlášení, učiněném komisionářem, ještě odevzdal zbytek předepsané dávky nebo ještě nějaké množství odvedl, ale županský úřad, nevěda o tom, vydal platební příkaz na základě původního hlášení. Tento nikým nezaviněný stav mohl býti jednoduše napraven - jako se v mnoha jiných případech stalo - tím, že producent oznámil dodatečnou dodávku županskému nebo služnovskému úřadu nebo Hospodářskému úřadu pro Slovensko v Bratislavě, který pak obmezil na základě průkazu o dodatečné dodávce účinnost platebního příkazu na obnos odpovídající skutečné nedodávce.
Z náhrad, kterých bylo na Slovensku za nedodaný kontingent předepsáno přes 100 milionů korun, ani jeden producent nezaplatil 1.000 Kč za 1 q nedodaného obili a na základě platebního příkazu nebyla provedena ani jediná dražba, neboť ministerstvo pro zásobování lidu zmocnilo svým výnosem ze dne 23. prosince 1922, č. j. 32.148/6.549 Hospodářský úřad pro Slovensko v Bratislavě, aby náhradu 1.000 Kč za každý q neodevzdaného obilí snížil dle individuelních poměrů producenta až na 100 Kč za každý q a v případech zvláštního ohledu hodných i pod 100 Kč za každý q. Ve smyslu tohoto výnosu informoval Hospodářský úřad pro Slovensko všechny župní i okresní úřady svým oběžníkem čís. 1 z 1. ledna 1923, podle kterého se též řízení náhradové od té doby vede a sice s úspěchem.
K uvedeným dvěma konkrétním případům se podotýká:
Ani Michal Kolecsányi z Dol. Ďuradu ani Etel Hornyáková z Malého Dekeneše nepodali odvolání proti předepsanému jim kontingentu a nemohl tedy Hospodářský úřad pro Slovensko v Bratislavě přezkoumati event. jejich důvody, které by byli chtěli uplatňovati teprve tehdy, když jim byl doručen platební příkaz a kdy již bylo pozdě.
Michal Kolecsányi měl předepsáno odevzdati na povinnou dávku 10.40 q a Etel Hornyáková 16.75 q ušlechtilého obilí.
Podle hlášení komisionářova ze dne 5. dubna 1922, na základě kterého byly vydány platební příkazy, neodevzdali na tuto předepsanou dávku ani jeden ani druhý ničeho. Odevzdal-li Kolecsányi později celou dávku a Hornyáková 6 q obilí, bylo jejich povinností okolnost tuto u příslušného úřadu prokázati a žádati, aby byl v prvním případě platební příkaz zrušen a v druhém obmezen na obnos odpovídající skutečné nedodávce. Správnost tvrzených dodávek bude ostatně nyní dokázána a náprava zjednána vzhledem ke shora zmíněnému oběžníku číslo 1. Hospodářského úřadu pro Slovensko v Bratislavě, podle kterého jsou okresní úřady zmocněny s každým producentem individuelně jednati a dodatečně vznesené námitky oznámiti Hospodářskému úřadu pro Slovensko, který třeba dnes opožděné stížnosti vyšetří a v odůvodněných případech jim dá místa.
Jak vysvítá z tohoto vylíčení postupu při předpisování povinné dávky a ukládání a vymáhání náhrad, byla již učiněna všechna opatření, aby žádný zemědělec bez příčiny nebyl nucen platiti peněžitou náhradu za nedodané obilí, a aby nebyla od těch, kteří předpis náhrady sami zavinili, vymáhána plná tisícikorunová náhrada, která se stala poklesem cen obilí v r. 1922 nepoměrně vysokou, nýbrž aby zaplatili jen malou část původní náhrady - zpravidla desetinu V zájmu státu, jakož i zemědělců, kteří s obětí v r. 1921-22 vyhověli své dodací povinnosti, musí vláda trvati na tom, aby zemědělci, kteří se doposud vyhýbali dodávkám obilí, dodatečně zaplatili alespoň mírnou peněžitou náhradu.
Mimo to umožnila vláda smlouvou s ústřední zemědělskou organisací zemědělcům, kterým by bylo za těžko, zaplatiti peněžitou náhradu, aby místo ní dodatečně odvedli přiměřené množství obilí této zemědělské organisaci, která pak za dodané obilí státu odvede určitou peněžitou částku.
V Praze dne 15. června 1923.
V Bratislavě dne 15. června 1923.
Ministr pro zásobování lidu:
Dr. Franke, v. r.
Ministr pro správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
VI./4333 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra W. Feierfeila a druhů
o nouzi pensistů, zvláště staropensistů (tisk 3862/IV.).
K bodu 1. Zákonem ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. bylo služné státních zaměstnanců v činné službě zvýšeno o 75% počínajíc 1. lednem 1923. Současně byly sníženy drahotní požitky o částky, o něž se služné zvýšilo. Místní přídavky byly sice i nadále ponechány ve výši 50% dřívějšího služného, ale jejich nejvyšší výměra, vymezená dosud u zaměstnanců zařazených do XI. až V. hodnostní třídy částkou 4.000 Kč byla zvýšena na 7.500 Kč, u státních zaměstnanců náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců byla dosavadní nejvyšší hranice zrušena.
Touto úpravou byly stejnou měrou zvýšeny i pensijní základny, čímž doznaly zvýšení i nové pensijní a zaopatřovací požitky. Drahotní požitky příslušející k těmto novým pensijním a zaopatřovacím požitkům se sice vyměřují částkami nižšími než u staropensistů, ale konečný rozdíl mezi požitky, požívanými v činné službě a požitky náležejícími při odchodu do výslužby, poklesl touto úpravou tou měrou, že při odchodu na odpočinek není hmotná ztráta již tak citelnou. Tím byl statním zaměstnancům podstatně usnadněn odchod do výslužby. Nová úprava vyhovuje tedy zplna projevenému přání.
K bodu 2. Na úpravě požitků staropensistů se pracuje, přípravné práce nejsou však dosud skončeny. Plně nebude možno vyhověti požadavkům staropensistů pro veliký náklad s tím spojený, nějaké nadlepšení bude však možno jim poskytnouti. Ministerstvo financí připraví vbrzku návrh.
V Praze dne 14. listopadu 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
VII./4333 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Spiny a druhů
o zavření soukromé školy spolku "Deutscher Kulturverband" v Jedlové - Hamrech v okrese poličském (tisk 4044/VIII.).
Postup ministerstva školství a národní osvěty při zrušení soukromé obecné školy spolku "Deutscher Kulturverband" v Jedlové - Hamrech byl v souhlasu s příslušnými zákonitými předpisy, jak také potvrdil Nejvyšší správní soud svým nálezem ze dne 2. prosince 1922, čís. 14.155/22.
Ke kritice, kterou se interpelace dotýká citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, připomíná vláda toto:
Základním pilířem občanských práv, ústavně zaručených v demokratickém státě, je neodvislé rozhodování soudů. Bylo by proto, nehledíme-li ani k §§ 96 a 98 ústavní listiny, přímým podrýváním právního řádu, kdyby vláda měla vykonávati vliv na rozhodování Nejvyššího správního soudu, který poskytuje soudní ochrany proti správním úřadům i nejvyšší instance.
Výtky, uvedené v interpelaci o nedemokratickém postupu jednoho z oddělení ministerstva školství a národní osvěty, jakož i o nevyřizování žádostí spolku "Deutscher Kulturverband" o povolení soukromých škol jsou všeobecné, neuvádějí konkrétních dokladů a nemohou proto býti předmětem zvláštního opatření.
Podle zpráv zemských školních rad projednává se v Čechách nyní celkem 8 žádostí a na Moravě 5 žádostí o povolení německých soukromých škol. Z nich 6 musilo býti vráceno okresním školním výborům k doplnění, o 4 bude rozhodovati po vykonaném šetření zemská školní rada v některé z nejbližších sborových schůzí a toliko 3 z nich se projednávají u ministerstva školství a národní osvěty jak o instance odvolací, jemuž byly příslušné spisy předloženy teprve v poslední době. Neodpovídá tedy pravdě tvrzení interpelace, že ministerstvo školství a národní osvěty skoro tři roky nevyřídilo žádné žádosti spolku "Deutscher Kulturverband" o povolení soukromé školy.
V Praze dne 5. října 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
VIII./4333.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci posl. Fr. Zeminové, Emila Špatného, Ferd. Práška a společníků
o oběžnících zemské správy politické v Praze, kterými se omezuje vstup do lesů v rep. Čsl. (tisk 4115/XVII.).
Se zřetelem k opětovným steskům, že při sbírání hub i jiných lesních plodin jsou často poškozovány lesní kultury, vydala zemská správa politická v Praze v únoru 1923 politickým úřadům I. instance oběžník, aby daly vyhlásiti předpisy lesního zákona o sbírání lesních plodin, jakož i o právech ochranného lesního personálu.
Oběžník ten mohl vésti k mylnému výkladu, že státní správa zamýšlí ztížiti vstup do lesů vůbec a že zakazuje sbírání hub i jiných lesních plodin.
Z tohoto důvodu, jakož i v úvaze, že předpisy lesního zákona zejména jeho ustanovení § 60. poskytují politickým jakožto lesopolicejním úřadům dostatečného podkladu těm, kdož poškozují lesní majetek, učinil jsem opatření, aby oběžník byl odvolán.
Pokud se týče 3. a 4. bodu interpelace (přejímání lesů) sděluje se toto:
Přejímání lesů státním pozemkovým úřadem podle zákonu o pozemkové reformě pro ministerstvo zemědělství jest v proudu a dosud bylo v Čechách a na Moravě převzato anebo se právě přejímá asi 50.000 ha lesní půdy. V dalším přejímání zabraných lesů pro ministerstvo zemědělství, pokud jest hospodářsky odůvodněno, bude pokračováno v mezích rozpočtu státního na rok 1924.
V Praze dne 14. listopadu 1923.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.
IX./4333.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Tesky a soudruhů
o zabavení časopisu "Rudý odborář" (tisk 4226/VII.).
Nemám za to, že by státní zastupitelství, zabavivši č. 16 a 17 časopisu "Rudý odborář" pro místa v interpelaci otištěná, bylo nějak porušilo svobodu tisku. Zakládajíť místa ta, jak uznal také neodvislý soud, skutkovou povahu přečinu a zločinu podle § 15. č. 2 a 3 zákona na ochranu republiky.
Brožura "Rudá odborová internationála", v níž v r. 1921 byla místa ona otištěna, byla k tiskové přehlídce předložena, protože obsahuje více než pět tiskových archů. Teprve později v jednom trestním řízení subjektivním bylo státní zastupitelství na brožuru tu upozorněno a dalo pak zabaviti i ji.
Jestliže pak v některém periodickém časopise místa ona byla snad přehlédnutím propuštěna, nelze z toho ničeho dovozovati pro stanovisko, jakoby právě proto nemělo dojí i k zabavení časopisu "Rudý odborář".
Protože svobodě tisku jsou položeny meze zákonem trestním, nelze mluviti o obmezení svobodného projevu mínění a politických názorů.
V Praze dne 18. listopadu 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./4333.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Merty a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Bezvládí" v Praze (tisk 4174/ VII.).
Převzal jsem zodpovědění této interpelace za ministra vnitra, jemuž interpelace svědčí, poněvadž zabavení provedlo státní zastupitelství v Praze.
K zabavení čísla 4 a 5 periodického tiskopisu "Bezvládí" došlo proto, že státní zástupce viděl v místech v interpelaci otištěných skutkovou povahu přečinu podle § 14, čís 5 zákona na ochranu republiky a přečinu pobuřování podle § 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze 17. prosince 1862, čís. 8. ř. z. z r. 1863.
Též skutková povaha byla shledána v obsahu těchto projevů zemským trestním soudem v Praze, jenž zabavení jako správné potvrdil. Opravných prostředků proti nálezu tomu použito nebylo.
Nemohu státnímu zástupci zabavení vytýkati, zvláště hledím-li k úplnému textu. Nechci tak učiniti ani ohledně prvého v interpelaci uvedeného místa, poněvadž při otázce, je-li dán veřejný zájem, dlužno uvážiti ne projev sám o sobě, nýbrž též v jaké spojitosti je s ostatním obsahem tiskopisu, případně celým jeho myšlenkovým směrem a není bez významu v ohledu tom ani okruh čtenářů.
Zda místo to bylo propuštěno v "Kruhu četby", nebo v "Mladých Proudech" a "Mladém Průkopníku" nebylo lze více zjistiti. V časopise "Vesna" vycházevším v Brně, v ročníku 1914, nalezen nebyl. Časopis "Jitro" začal vycházeti v Zábřehu teprve v roce 1919. Ostatně byla tendence tohoto časopisu zcela jiná a propuštění místa toho mohlo býti proto jinak posuzováno.
V Praze dne 12. listopadu 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI. /4333.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci posl. Hakena a druhů
o bezdůvodném konfiskování časopisu "Pochodeň" v Hradci Králové (tisk 4226/X.).
Ač se páni interpelanti obracejí ohledně tohoto zabavení i na ministra vnitra, odpovídám na interpelaci sám, protože zabavení provedlo státní zastupitelství v Hradci Králové, tedy orgán podléhající ústavně jen ministru spravedlnosti.
Ve věci samé musím předem upozorniti na to, že zabavení, opírající se o § 18 č. 1 a 2, § 14 č. 1, 2. 3. a 5. zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z., bylo krajským soudem v Hradci Králové potvrzeno, aniž by byli ti, jímž podle trestního řádu je dáno právo dovolati se téhož nebo vyššího soudu za účelem nového rozhodnutí, práva toho použili.
Je na to nutno upozorniti tím spíše, že ohledně místa prvého a druhého v článku "Slabost buržoasie je silou dělnictva" a pátého (z knihy "Komunismus a křesťanství") použití zákona, jak se stalo, nebylo nepochybné, na což bylo státní zastupitelství ihned po dojití zprávy o zabavení vrchním státním zastupitelstvím upozorněno.
Pokud jde o ostatní místa, nelze vůbec zabavení vytýkati jako bezdůvodné.
O nějaké zlovůli úřadů vykonávajících prohlídku tisku nemůže býti řeči, neboť zabavení je obmezeno na projev obsahu trestného, úřad tiskový nerozhoduje ve věci definitivně, nýbrž musí vždy žádati soud za potvrzení zabavení, soudy však zrušily dosud zabavení pro nedostatek skutkové podstaty jen v několika málo případech, což svědčí o správnosti postupu tiskových úřadů.
Mimo to padá na váhu i ta okolnost, že používání každého nového zákona ze začátku působí obtíže a z části jistou nestejnoměrnost v užívání. Jak však viděti, zakročuje v takových případech alespoň dodatečně ministerstvo spravedlnosti vhodným upozorněním, jak se stalo i v tomto případě.
V Praze dne 10. listopadu 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XII./4333.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů
o opětovných konfiskacích časopisu "Rudé Právo" v Praze (tisk 4226/V.).
Páni interpelanti obrátili se ve shora označené interpelaci na ministra vnitra. Převzal jsem zodpovědění této interpelace, poněvadž tiskovou prohlídku časopisu "Rudé Právo" obstarává státní zastupitelství v Praze a přidělení jemu úředníci policejního ředitelství konají jen službu pomocnou.
Interpelace nezavdává příčiny k nějakému opatření a ve všech zde uvedených případech shledal neodvislý soud - v jednom zamítnuv i podané námitky -, že zabavená místa zakládají skutkovou povahu oněch trestných činů, pro něž státní zastupitelství přikročilo k zabavení, totiž zločinu dle § 15, č. 3. zákona na ochranu republiky, přečinů podle § 15, č. 2., 14, č. 1. a č. 5. téhož zákona, a přečinu podle § 300 tr. z.
Nelze proto míti za to, že by šlo o zlovolné poškozování dělnictva a porušení práv zákonem zaručených.Podle povahy zabavených projevů nelze také činiti státnímu zástupci žádné výtky, že by snad byl veřejný zájem přecenil.
Poznamenává se, že zpráva "K úpadku banky Bohemie" v č. 84 časopisu "Rudé Právo" zabavena nebyla a že zabavené místo článku "Chorvatskosrbský spor" mělo další obsah, jenž právě činil zabavení zcela důvodným.
V Praze dne 1. listopadu 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XIII./4333.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. Koutného, Housera a soudruhů
o protizákonném jednání náměstka předsedy zemského výboru na Moravě prof. Drobného (tisk 4157/VI.).
Po rozumu §u 10. řádu volení do obcí ve znění novely ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n. jest volební strana oprávněna vyloučiti svého příslušníka ze strany. Tímto opatřením pozbývá, je-li členem zastupitelstva obecního, členství v tomto sboru. Tím spíše jest strana oprávněna, aby se předešlo event. vyloučení ze strany, vykonávati na svého příslušníka jako člena zastupitelstva obecního prostřednictvím svého důvěrníka vliv, aby se členství v obecním zastupitelstvu vzdal.
Jestliže tedy náměstek předsedy moravského zemského výboru prof. Drobný jako předák čsl. strany lidové na Moravě požádal soukromým dopisem člena obecního zastupitelstva v Lužicích Josefa Vavryse, který ostatně zatím místní organisací této politické strany vyloučen byl ze strany pro porušení discipliny, aby se členství v obecním zastupitelstvu vzdal, nedopustil se tím žádné nezákonnosti a nelze jmenovitě v jeho jednání spatřovati svádění ku přestupku řádu volení do obcí.
Poněvadž zastupitelstvo obce Lužice bylo mezitím rozpuštěno, neshledává ministerstvo vnitra důvodu, aby učinilo nějaké opatření, jak v interpelaci se žádá.
V Praze dne 5. listopadu 1923.
Ministr vnitra: