Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že předseda brněnské zemské školní rady znovu zrušil exposituru v Terešově v okrese vyškovském.

Rozhodnutím nejvyššího správního soudu ze dne 3. listopadu 1922, č. 15671/22 bylo zrušeno pro nezákonnost rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty ze dne 4. srpna 1921, č. 63362, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozpuštění expositury v Terešově nařízenému předsedou brněnské zemské školní rady. Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor, že počet 40 dětí nerozhoduje pro zřízení expositury a že tedy také tento počet nemůže platiti pro zrušení expositury podle § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919. Školu lze zrušti jen z takového důvodu pro který by bylo lze odepříti zřízení expositury. Nelze tedy zrušiti exposituru proto, že se zmenšil počet dětí, pokud není prokázáno, že se špatné komunikační poměry, které byly předpokladem pro zřízení expositury, zlepšily.

Přesto předseda zemské školní rady výnosem ze dne 25. července 1923, č. 1852 pres. exposituru znovu zrušil s tím odůvodněním, že místní poměry nejsou nyní takové, aby expositura byla zákonitě odůvodněná. Opírá se při tom 1. o výsledek komisionelního šetření ze dne 14. dubna 1923, 2. o šetření obvodního lékaře dra Skaláka, cestáře Řezníčka a vrchního cestmistra Žáčka, 3. o zprávu četnické stanice v Hlubočanech ze dne 18. července 1923 a 4. o to, že několik dětí z Terešova dochází do německé školky v Hlubočanech. K tomuto odůvodnění musíme podotknouti toto:

ad 1. Komise se konala za nejkrásnějšího počasí, kdy ovšem jest cesta schůdná. Také to nebylo popíráno. Naproti tomu v zimě a za vlhkého počasí jsou cesty bezedné a neschůdné a na jednom místě, v úvoze, nemůže dokonce jeti ani vůz, na jiném místě jest cesta přes louku, vlhká a bažinatá se stálou spodní vodou na povrchu. Mimo to tato cesta není veřejná, nýbrž cesta pro pěší dovolená jen do odvolání Námitek zástupců obce nebylo při komisi dbáno a nebyly pojaty do zápisu, pročež také zástupci obce odmítli své podpisy.

ad 2. Tyto osoby nemohou znáti důkladně komunikačních poměrů, poněvadž po této cestě jen zřídka jdou. Jejich výpovědi nemohou tedy míti rozhodné váhy.

ad 3. Také zpráva četnictva nemůže míti většího významu, poněvadž četník jde po této cestě jen někdy příležitostně a lépe vystrojen a jistě ne za nejhoršího počasí; děti však musí po ní choditi dvakrát denně bez zřetele na počasí.

ad 4. Několik dětí dochází do hlubočanské školky z Terešova, ovšem jen za dobrého počasí, kdy nelze schůdnost cesty popírati.

Předseda zemské školní rady nedbal ve svém rozhodnutí opět zásady rozhodnutí nejvyššího správního soudu, že při zrušení expositury musí býti prokázáno, že špatné komunikační poměry, které byly při zřízení expositury, se zlepšily. To se však nestalo. Nové rozhodnutí zabývá se jen dnešními poměry nezjišťujíc, zda se tyto poměry změnily. Cesty se od zřízení expositury nezměnily; samotným zřízením Československé republiky se ovšem nezlepšily proti dřívějšku.

Nové rozhodnutí předsedy zemské školní rady jest tedy v příkrém rozporu s míněním nejvyššího správního soudu a tedy nezákonité. Příznačné jest že před dvěma léty vyškovský okresní hejtman jel touto cestou z Hlubočan do Terešova povozem a na této polní cestě uvázl. Dnes prohlašuje tuto cestu za naprosto schůdnou jen proto, že jde o zrušení německé školy.

Podepsaní se táží pana ministra:

Ví pan ministr o této věci a jest ochoten nezákonité rozhodnut předsedy zemské školní rady, proti němuž bylo podáno řádné odvolání k ministerstvu, zrušiti a zaručiti nerušené další trvání expositury v Terešově?

V Praze dne 27. listopadu 1923.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Křepek, Wenzel, Böhr, dr. Petersilka, dr. Jabloniczky, Palkovich, Scharnagl, Budig, Pittinger, Zierhut, Heller, Windirsch, Kostka, Schubert, Böllmann, Bobek, Mark.

XI./4317 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Luschky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů

ministrovi financí

o ohrožení odpočivných platů státních pensistů při cestách do ciziny.

Zemská finanční ředitelství vydala tento výnos stejného znění:

"Všechny osoby, které dostávají od státu nebo veřejné pokladny odpočivné platy, dostanou je zásadně jen pod tou podmínkou, že si je vyberou a užijí jich na našem území. Podle toho potřebují tedy pensisté k cestě do ciziny, lhostejno, jde-li o delší nebo kratší pobyt, zvláštního povolení příslušného pensijního úřadu. Ovšem i když jim toto povolení je uděleno, dostávají po dobu svého pobytu v cizině odpočivné platy s určitými srážkami. (Ztráta drahotních přídavků a výhod poskytnutých podle zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.) Každé svémocné opuštění státních území má za následek úplnou ztrátu odpočivných platů."

Ustanovení tohoto výnosu vracející se ke zdánlivě již dávno zapomenutým normám starých rakouských dvorních dekretů nesmírně pobouřila a znepokojila státní pensisty, poněvadž předpoklady dvorních dekretů, jichž se ve starém Rakousku již vůbec neužívalo, byly docela jiné a uvedeným omezením cestování do ciziny mohou státní pensisté utrpěti těžké ztráty v důležitých osobních, hospodářských, osvětových a sociálních zájmech. Tento výnos nedbá nad to ústavní svobody stěhovací všech státních občanů a stanoví ztrátu státních odpočivných platů z takového důvodu, který není uveden ani ve služební pragmatice, ani v pensijních zákonech.

Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:

Které pokyny byly podnětem toho výnosu zemských finančních úřadů a je-li ochoten tento výnos zrušiti a tuto věc upraviti zákonem?

V Praze dne 22. listopadu 1923.

Dr. Luschka, Schälzky, Scharnagl,

Röttel, Schubert, dr. Petersilka, Böhr, dr. W. Feierfeil, Budig, dr. Hanreich, Bobek, Mark, Windirsch, Böllmann, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Füssy, J. Mayer, J. Fischer, dr. Spina, Pittinger, Zierhut, Heller.

XII./4317 (překlad).

Interpelace

poslanců Tauba, Dietla, R. Fischera, Hackenberga a druhů

ministrovi financí

o zálohách na 9. válečnou půjčku.

V r. 1918 bylo připravováno vydání nové válečné půjčky a byly přijímány zálohy na její upisování. K uskutečnění této válečné půjčky již více nedošlo. Zálohy byly složeny převážně u bank a spořitelen. Když zájemci přímo po převratu trvali na tom, aby jim tyto zálohy byly vráceny, bylo jim oznámeno, že tyto peníze byly poukázány, vídeňské poštovní spořitelně a proto že nemohou býti vráceny.

Nejvyšší soud zabýval se dne 25. září žalobou jistého zájemce na vrácení této zálohy a rozhodl, že banka jest povinna vrátiti tuto částku, poněvadž neužila peněz k tomu účelu, na který byly složeny. Když ještě tento spor se vedl, zakročil vrchní ředitel Živnostenské banky u ministra financí. Výsledkem tohoto zakročení bylo, že dne 17. srpna 1923 dostal přípis tohoto obsahu:

"Ministerstvo financí

Č. 97.171/12.603/23-II B-4 b.

V Praze dne 17. srpna 1923.

České průmyslové bance, Zemské bance, Ústřední bance českých spořitelen, Živnostenské bance

k rukoum pana dra Jaroslava Preise, vrchního ředitele Živnostenské banky

v Praze.

K tamnímu společnému přípisu ve věci tak zvaných zálohových účtů u vídeňské poštovní spořitelny oznamujeme, že ministerstvo financí souhlasí, aby na základě těchto zálohových účtů, jak byly uvedeny v příloze toho přípisu, byla upisována 4. státní půjčka privilegovaným způsobem podle zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n. za těchto podmínek:

Upisování se provede s valutou ze dne 1. září r. 1920, takže od tohoto dne finanční správa nahradí upisovatelům náležející jim 5 a 6% úroky 4. státní půjčky až do dne 30. června 1923, tj. až do dne, od kterého začíná plynouti první kupon titrů 4. státní půjčky, které se vydají upisovatelům s kuponem od 1. ledna 1924. Upisování budiž provedeno v nejkratší lhůtě, nejdéle do dne 31. srpna 1923 u Zemské banky v Praze, u níž dlužno ihned uhraditi příslušné hotovosti.

Pan ministr financí se dovolává v tomto přípisu zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n. V tomto zákoně není ustanoveni, které by se týkalo změny pohledávek u poštovní spořitelny ve 4. státní půjčku a tento zákon neobsahuje také ničeho jak sluší nakládati se zálohami na 9. válečnou půjčku. Není možno, aby mohlo býti zůstaveno volnému uvážení ministra financí, aby několika bankám vyhradil přednostní nakládání.

Tážeme se pana ministra:

1. Čím ospravedlní tento zřejmě stranický a zákonu se příčící postup?

2. Jest pan ministr financí ochoten vysvětliti Národnímu shromáždění, zdali a v jakém rozsahu uvedené banky užily této výhody?

V Praze dne 22. listopadu 1923.

Taub, Dietl, R. Fischer, Hackenberg,

Hirsch, Schweichhart, dr. Holitscher, Deutsch, Schäfer, Roscher, Kirpal, Beutel, Schuster, Hillebrand, Pohl, Hausmann, Heeger, Čermak, Grünzner, Häusler, dr. Haas, Uhl, Palme.

XIII./4317.

Interpelace

poslance Kreibicha a soudruhů

vládě

o uveřejnění úřední statistiky posledních voleb a o poměrech v samosprávných svazcích.

Výsledky letošních voleb změnily úplně dosavadní poměr stran v obecních zastupitelstvech. Ukázalo se, že od posledních voleb r. 1919 nastaly značné změny v politickém smýšlení obyvatelstva Československé republiky. Tento stav by teprve jasně vynikl, kdyby vláda vydala úřední statistiku obecních voleb. Jsme přesvědčeni, že by jejich výsledek přinutil vládu opravdově demokratickou, aby vypsala nové volby do Národního shromáždění, jehož složení neodpovídá již dnešnímu politickému rozvrstvení občanstva.

Tentýž nepoměr zastoupení politických stran jeví se také v ostatních sborech samosprávných pokud tu ovšem vůbec lze za dnešního stavu o nějaké samosprávě mluvit. Na Slovensku byly sice provedeny volby i do okresních výborů a župních zastupitelstev, avšak jejich autonomní charakter byl dalekosáhlým vlivem byrokracie a jmenováním části členů těchto sborů vládními orgány tak omezen, že si sotva tyto sbory zasluhují jména samo správy. V historických zemích pak ve vyšších orgánech samosprávy trvá nadále neudržitelné provisorium.

V šestém roce republiky spravují naše okres y jmenované okresní správní komise místo volených sborů zastupitelských. Rovněž místo zemských výborů fungují sbory jmenované vládou. Podle tohoto systému nejsou samosprávné korporace neodvislým: orgány, volenými občanstvem, nýbrž závisí od libovůle vlády a úřadů. Uplatnil se tu tedy zastaralý princip absolutismu, jenž nemá ničeho společného s opravdovou autonomií a jímž myšlenka samosprávy jest znevažována a šlapána. Když v r. 1913 dosadila rakouská vláda tak zv. anenským patentem na místo zemského výboru zemskou správní komisi, vyvolalo to u všeho občanstva oprávněné rozhořčení a protesty proti absolutistickému opatření vlády. A nyní v šestém roce republiky povýšila vláda tento absolutistický režim na vůdčí princip veškeré správy a odstranila docela ilegálně všechny, i nižší samosprávné sbory, jichž autonomii se neodvážila ani rakouská vláda porušiti.

Tento stav pokládáme za nesnesitelný a nadále za neudržitelný. Komunistická strana v Československu nemůže mlčky přihlížeti, aby ze samosprávy byla vylučována nejsilnější třída v republice, třída dělnická. Právě výsledky posledních obecních voleb ukázaly, že statisíce voličů nemají vůbec zastoupení ani v okresních správách ani ve správě zemské.

Jest nám však dále i dobře známo, že okresní a župní řízení tak jak jest zákonem připraveno, nevyhovuje daleko potřebám a přáním dělnické třídy, a pokládáme proto za nutno, aby okresní a župní zřízení bylo tak upraveno, by odpovídalo požadavkům opravdové samosprávy.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest vláda ochotna uveřejniti bezodkladně úřední statistiku posledních voleb?

2. Jest vláda ochotna přikročiti neprodleně k reformě celé správy a vybudovati ji skutečně na zásadách a požadavcích opravdové samosprávy?

V Praze dne 30. listopadu 1923.

Kreibich,

Blažek, Kučera, Krejčí, Bubník, Svetlik, Warmbrunn, Toužil, Mikulíček, Malá, Koutný, Haken, Darula, Burian, Houser, Kunst, Tausik, J. Kříž, Merta, Nagy, Rouček, dr. Šmeral, Teska, Skalák.

XIV./4317.

Interpelace

poslance Tausika a soudruhů

vládě

o nezodpovědném a nekontrolovaném hospodaření státními prostředky v Tiskovém odboru předsednictva ministerské rady a o poměrech ve státních tiskárnách v Košicích.

Dne 1. prosince 1921 podal poslanecký klub komunistické strany obšírnou interpelaci (č. tisku XIII./3230) ministru vnitra a ministerskému předsedovi stran censurní praxe, potlačující kritiku o činnosti vyžíračů republiky, o kupování veřejného mínění zřizováním státních podniků a o nekontrolovaném hospodaření státními financemi. Ačkoliv jsme v interpelaci snesli úžasné doklady o hospodářství v Tiskovém odboru předsednictva ministerské rady, přece vláda na tuto interpelaci vůbec neodpověděla. Z obšírné interpelace citujeme tento odstavec:

"Aby vydávání vládních listů bylo před veřejností zakryto, utvořila vláda začátkem listopadu po způsobu pražské sp. s r. o. "Orbis" ("Prager Presse") společnost s r. o. "Patria", sídlem v Brně. Členové této společnosti, úplně nemajetní, za které Tiskový odbor min. předsednictva složil podíly po Kč 20.000.-, jsou tito: Boh. Pištělák, býv. úředník administrace "Lidových Novin", J. Kalman, ředitel ČTK v Praze, býv. činitel Českého srdce ve Vídni a JUDr. Bleha, osobní referent Tiskového odboru min. předsednictva v Praze. Toto konsorcium převzalo s uvedeným kapitálem Kč 60.000.- (!!!) na rozkaz podepsaný přednostou Eblem tyto vládní listy s celým aparátem: "Moravské Noviny" a "Morgenpost" v Brně, "T. Z. am Morgen" v Opavě, "Slovenský Východ", "Szabaddszág" a "Kassai Hírlap" v Košicích.

"Kassai Hírlap" současně s tiskárnou byl na základě usnesení schůze uvedených osob a župana dra Rumana zakoupen a tímto osobně vyplacen obnosem 400.000 Kč. Do kupní smlouvy, kterou sestavili dr. Bleha a dr. Ruman, byl k oklamání poplatkového úřadu stanoven pouze obnos Kč 200.000.-."

Přes prohlášení přednosty Tiskového odboru Ebla ve sněmovním výboru, že není vládních časopisů, bylo pouze v Košicích za vládní časopis "Slovenský Východ" od převratu do dneška vyplaceno z prostředků státních přes 4 miliony Kč. Tvrzení odpovědného činitele Tiskového odboru jest vyložená nepravda, jak jest zjevno z těchto dat: V Košicích byl po převratu ministerstvem Národní obrany z prostředků státních založen časopis "Slovenský Východ", který byl až do 1. května 1921 tištěn v košické tiskárně "Československých tiskových a vydavatelských podniků" v Praze, jejímž předsedou jest ministerský předseda Švehla; časopis zanechal po sobě Kč 720.000.- dluhů. V květnu 1921 byla založena Tiskovým odborem ministerského předsednictva nákladem 5,000.000 Kč státní tiskárna v ústavě Komenského v Košicích. O podvodném nákupu strojů pro tento podnik zmínili jsme se již v citované interpelaci.

Od zřízení této státní tiskárny tiskne se Vládní časopis "Slovenský Východ" v tomto podniku v průměrném nákladu 2.500 čísel denně, při čemž největší část nákladu jest rozdávána zdarma po městech Východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Účet za tisk ve státní tiskárně činí měsíčně Kč 80.000.-. Tiskový odbor předsednictva ministerské rady poskytuje "Slovenskému Východu" od jeho založení měsíční subvenci a pokud jsme zjistili, posílal od 1. ledna 1922 státní tiskárně měsíčně Kč 50.000 k uhrazení účtu za tisk "Slovenského Východu". Naproti tomu zaplatila administrace listu státní tiskárně za celý rok 1922 pouze Kč 35.000.- a v r. 1923 až do dnes pouze Kč 2.000.-. Za tisk dluhuje "Slovenský Východ" státní tiskárně za rok 1921 Kč 708.695.13, za rok 1922 pak Kč 522.711.62.

Pouze za dobu od 1. května 1921 do 1. listopadu 1923, tj. tedy za dobu, kdy se tiskl "Slovenský Východ" ve státní tiskárně v Košicích, stálo vydávání tohoto vládního listu poplatnictvo Československé republiky Kč 2,634.231.56. V tom jsou zahrnuty subvence, poukazované v hotovosti Tiskovým odborem předsednictva ministerské rady na "Slovenský Východ" a sice v r. 1922 600.000 Kč, v roce 1923 až do dnešního dne 500.000 Kč.

Vedle "Slovenského Východu" vycházely v maďarské řeči vládní listy "Szabadszág" později "Magyar Hírlap", který vycházel až do 15. října t. r. v denním nákladě průměrně 400 čísel, v druhé státní tiskárně "Artigrafii". Tiskový odbor předsednictva ministerské rady subvencoval tento list měsíčně Kč 30.000.- a přece po jeho zastavení byl zjištěn schodek Kč 750.000.-. Pouze za "Szabadszág" činí dluh u státní tiskárny v Košicích Kč 381.512.73.

V této době dluhuje vláda za vydávání vládních listů státní tiskárně v Košicích 1,880.754.29 Kč.

V Košicích jest kromě státních tiskáren "Artigrafie" a tiskárny v Komenského ústavě 6 velkých tiskáren a 4 malé. Mimo to jsou v činnosti zvláštní tiskárny těchto státních úřadů: ředitelství státních drah, ředitelství pošt a telegrafů, soudní tabule finančního ředitelství, policejního ředitelství a velitelství 11. pěší divise.

Státní tiskárna v ústavě Komenského, zřízená nákladem 5,000.000 Kč, byla subvencována ve státním rozpočtu pro r. 1922 3.000.000 Kč, pro rok 1923 1,240.000 Kč a pro rok 1924 500.000 Kč. Tato tiskárna, ač jako státní podnik jest osvobozena od daní a jiných poplatků, ač neplatí nájemného na oprav budovy ani amortisace kapitálu, do podniku investovaného, jest pasivní.

Také druhá tiskárna "Artigrafia" v Košicích, zakoupená vládou na podzim r. 1921 se starým strojovým brakem za obnos Kč 400.000.-, jest pasivní, ač na rozkaz přednosty Tiskového odboru předsednictva ministerské rady, Ebla, byly této tiskárně ze státní tiskárny v Praze dodány dva sázecí stroje v úhrnné ceně Kč 200.000.-.

Příčiny, proč obě státní tiskárny v Košicích jsou pasivní, jest hledati v nezodpovědném, nikým nekontrolovaném hospodářství jak v těchto podnicích samých, tak v Tiskovém odboru předsednictva ministerského rady. Zde i tam hospodaří pan Ebl se svými příbuznými a známými vesele na útraty poplatnictva. Tak k vedení státní tiskárny v ústavě Komenského v Košicích byl ustanoven bez jakéhokoliv vypsání soutěže přítel přednosty Tiskového odboru předsednictva ministerské rady Ebla, býv. strojmistr Jan Martinek - byv jmenován do VII. hodn. tř. - který společně se svými a páně Eblovými příbuznými hospodaří samovolně ve státním podniku způsobem těžko kvalifikovatelným.

Podepsaní se táží:

1. Ví vláda o uvedených skutečnostech?

2. Jakým způsobem byla vládou zřízena společnost "Patria" a jak dostala tato společnost do svých rukou vládní listy?

3. Jest hospodaření státní tiskárny v Košicích kontrolováno a jest vláda ochotna, podati poslanecké sněmovně zprávu o výsledku revise v uvedených podnicích?

4. Jest vláda ochotna neprodleně a za dozoru poslanecké sněmovny vyšetřiti hospodářství v Tiskovém odboru předsednictva ministerské rady?

V Praze dne 30. listopadu 1923.

Tausik,

Blažek, Malá, dr. Šmeral, Toužil, Merta, Mikulíček, Kučera, Burian, Nagy, Bubník, Krejčí, Teska, Svetlik, Warmbrunn, Houser, Skalák, J. Křiž, Darula, Koutný, Kunst, Haken, Kreibich, Rouček.

XV./4317 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lodgmana a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

ve věci profesora Theodora Wurma.

V mnoha německých časopisech byla nedávno tato zpráva:

"Červivá věc. Před převratem byl profesor Theodor Wurm, ženatý muž a otec dospělých dítek, profesorem na německé reálce v Plzni a nemohl se tehdy navenek dosti stavěti jako Němec. Uvnitř však cítil jinak a tak, když byl Metelka jmenován místopředsedou zemské školní rady, byl za služby prokázané za války plzeňským členům Mafie povolán do zemské školní rady a podivuhodným způsobem přidělen německému odboru. Protekce mu nescházela ani po Metelkově smrti; nyní rozprostřel nad ním ochrannou ruku posl. Srdínko. Hodnocení, jehož se mu dostalo, šlo tak daleko, že mu, když o to žádal, byla poskytnuta nejen záloha 4000 Kč, nýbrž také mimořádná nesplatná výpomoc v téže výši, tedy přímo jako dar. Schopnosti prof. Wurma nejsou však jen jednostranné povahy. Nejen že konal své služební povinnosti, jak mohl, nýbrž našel ještě čas, aby se neobyčejně intensivně zabýval ženskostí v tomto úřadě. Přišlo ovšem k rozkladu, poněvadž ne všechny dámy dovedly vhodně oceniti čest, jakou je obmyslil; v jednom zvláštním případě měla věc dokonce i soudní dohru, při níž vrkající profesor hrál dokonce velice smutnou úlohu. Nezabývali bychom se dále touto ošklivou věcí, kdybychom se nebyli dověděli, že tento pán, zajisté k lepšímu využiti jeho mimořádných schopností, má býti jmenován ředitelem jisté německé střední školy. Proti tomuto rozřešení dlužno ovšem namítati vše možné a domníváme se, že žádné německé město v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku nebude státi o to, aby smělo tohoto pána příště počítati ke svým spoluobčanům."

Tážeme se pana ministra:

Jest uvedená zpráva pravdivá a bylo proti profesoru Wurmovi zavedeno vyšetřování?

Kdyby tomu tak nebylo, jak vysvětlí pan ministr toto opominutí?

V Praze dne 6. listopadu 1923.

Dr. Lodgman,

dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, dr. Brunar, Kraus, dr. Keibl, Matzner, inž. Kallina, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Medinger, dr. Kafka, Kostka, Wenzel, Stenzl, inž. Jung, Knirsch, Mark, Simm, Böhr, Bobek, Scharnagl.

XVI./4317 (překlad).

Interpellácia

poslanca Nagya a súdruhov

ministrovi zemedelstva

o nespravedlivom postupe pri prideľovaní pôdy v Tany.

Statok Alexandra Kálnokyho v chotári obce Tany v Bratislavskej župe (býv. Komárnianskej) bol parcelovaný. Na statku dosial zemedelské robotníctvo obce Tany a okolia zarábalo si na svoj chudobný každodenný chlieb. Následkom parcelovania usadili sa tam kolonisti a väčšia časť statku bola medzi týchto rozdelená a nepridelených 126 uhorských jutár zeme, na ktorú oznámili svoje nároky zemedelskí, zárobku pozbavení robotníci a drobní maloroľníci obce Tany, jak u bratislavského, tak u trenčianského pozemkového úradu, bola odpredaná.

Žiadateľom všade prisľúbili, že zbývajúcich 126 jutár zeme dostanú, avšak keď už pôda vskutku mala byť pridelená, vynechali ich a pôda rozdelená bola zväčša medzi takých, ichž živobytie aj inak bolo zabezpečené. Keď vyslaný orgán pozemkového úradu dostavil sa dňa 10. októbra do obce Tany, aby žiadanú pôdu pridelil, obecný notár sozval niekoľko svojich lepších ľudí a medzi týchto rozdelili tých 126 jutár zeme, o ktorú žiadali tamtí bezzemci. Istý dobrý priateľ notára, továrnik Ján Fiedler dostal 40 jutár, Viktor Zongor ponechal si pre seba 25 jutár, žiadatelia však boli z prídelu úplne vylúčení a idú v ústrety tej najväčšej biede.

Chudobní obce Tany adresovali v tejto veci v 128. čísle košického listu "Munkás" zo dňa 26. októbra 1923 verejný dopis s 32 podpismi na pána ministra zemedelstva Hodžu, v ktorom žiadajú od ministra súrne zakročenie.

Poneváč sa domnievame, že zmienený verejný dopis vyhnúl sa pozornosti pána ministra, čo o to viac predpokladáme, lebo v tejto záležitosti ešte vôbec žiadne kroky urobené neboly, vyzývame pána ministra touto cestou a tážeme sa ho, či je ochotný:

Nariadiť vyšetrovanie proti notárovi Zongorovi vo výš uvedenej veci a chudobným vydedeným zemedelským robotníkom pomôcť k pôde tým, že zruší nespravedlivú smluvu.

V Prahe, dňa 27. novembra 1923.

Nagy,

Bubník, J. Kříž, Blažek, Svetlik, Tausik, Krejčí, Kunst, Burian, Koutný, Houser, Mikulíček, Merta, Darula, Malá, Rouček, Kučera, Skalák, Kreibich, Haken, dr. Šmeral.

XVII./4317 (překlad).

Interpelace

poslanců Schweichharta, Leibla, Čermaka a druhů

vládě

o pozemkové reformě.

Podle přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. §u 1 má pozemkový úřad přidělovati zabranou a převzatou půdu, pokud ji stát sám nepodrží nebo nepoužije k účelům všeobecně prospěšným, malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům a to zvláště - příslušníkům ozbrojené moci a válečným invalidům, pozůstalým po vojenských osobách, dále sdružením, která se skládají z uvedených osob, bytovým, spotřebním a zemědělským družstvům, obcím a jiným veřejným svazům, vědeckým a lidumilným ústavům do vlastnictví nebo pachtu. Půdy lze také užíti k jiným obecně prospěšným účelům. Podle §u 10 uvedeného zákona lze lesní půdu podle prokázané místní potřeby a se zřetelem ke zvláštním místním poměrům přiděliti především obcím a jiným veřejným svazům.

Ani jediným slovem zákon nevyslovuje, že pozemkový úřad smí prodejem nebo do nájmu odevzdávati zabranou půdu kapitalistickým velkostatkářům nebo bankám. A přece se to neděje právě zřídka. Již roku 1920 poukázali poslanci Schweichhart, Leibl, Beutel v tisku 1801 na takový případ podle zákona nepřípustný. Týkal se prodeje panství Liběchova nad Labem tamějšímu správci panství Homolkovi a továrníkovi Boškovi v Strašnicích u Prahy. Bohužel, dodnes jsme na tuto interpelaci odpovědi nedostali. Odevzdání panství poděbradského bratřím Hyrošovým rozvířilo tehdy velmi mnoho prachu. Nejnovější případ, který uvádějí "Národní Listy", jest tento:

Velkostatek Dlouhá Lhota ve výměře 5133 ha byl prodán konsorciu za 21,500.000 Kč a to s výslovným schválením pozemkového úřadu. Podle odhadu znalců, který dalo provésti konsorcium, tedy ona společnost, která velkostatek získala, má cenu 47,500.000 Kč. Samotné lesy, které k velkostatku patří, mají cenu 42,500.000 Kč. Konsorcium nyní ihned započalo s kácením lesů a dává porážeti nejen stromy postižené mniškou, nýbrž i zdravé a odůvodňuje to tím, že hlavním účelem jest vykácení stromů a že tedy jen z poraženého dříví má býti zaplacena kupní cena. Jest to tedy soustavné drancování, jež se zde provádí, zaslepené kapitalistické vykořisťován které nemá vůbec co činiti s vážnou pozemkovou reformou.

S touto praxi pozemkového úřadu, že se obcházením zákona drahocenná zabraná půda odnímá vlastním účelům a zašantročuje týmž kapitalistickým vykořisťovatelům, shoduje se i úmysl, obrovské lesy na Podkarpatské Rusi vydati částečně v užívání některé, dokonce snad cizozemské společnosti spekulantů.

Jak málo pozemkový úřad jedná v duchu §u 1 a 10 přídělového zákona, dosti zřetelně ukazuj dosavadní výsledky jeho činnosti. Ze 4 milionů ha zabrané půdy dostalo 101.000 vnucených pachtýřů jen asi přes 40.000 ha, což činí průměrně 0.40 ha. Ostatní půda přiděluje se mnohdy podle protekce. V Buku dostali z Černínova jindřichohradeckého velkostatku němečtí uchazeči jen 1 - 1¹/₂ měřice polí a luk, Češi 3 - 8 měřic, podle toho, kolik kdo žádal. Ze zbytkových statků dostala družstva jen 6.6% a obce 3%. Největší část lesů převzal dosud do vlastnictví stát.

Vinu na těchto neslýchaných poměrech má, nehledě k národní tendenci československé pozemkové reformy hlavně úplně stranická správa pozemkového úřadu. Jsou v něm zastoupeny jen tak zvané státotvorné české strany. Návrh poslanců Leibla, Schweichharta a Heegera, podaný v červnu 1920, tisk č. 217, aby § 9 zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n. o pozemkovém úřadě nebo jeho správních výborech byl změněn tak, že Národní shromáždění má voliti správní výbor na dobu 1 roku, byl již v listopadu zmíněného roku (1920) iniciativním výborem pohřben. Od té doby se poměry v pozemkovém úřadě vytvářely vždy ostudněji. Mezi jednotlivými státotvornými stranami se při rozdělování kořisti vedou velmi mocné spory. V časopisech některých koaličních stran a oposice jsou vznášeny nejtěžší výtky, jaké lze si mysliti o hospodářství v pozemkovém úřadě. V časopise "Otčina" ohlásil český křesťanskosociální poslanec Kaderka odhalení o činnosti státního pozemkového úřadu a své vystoupení ze správního výboru tohoto úřadu. Časopis "Role" stěžoval si v dubnu t. r., že se český tisk nezabývá poměry v pozemkovém úřadě. S velkým povykem a s nadpisem: "Nezměrný majetek státní veřejně ukraden!" přinesl časopis nový mocný útok na pozemkový úřad a na českou stranu agrární. Uveda mnoho převodů půdy pozemkovým úřadem na škodu státu a veškerenstva a k obohacení jednotlivců, případy, které jmenovaný list označil za vyložený podvod, nadhodil otázku, kdo je tím vinen, že tato pozemková ostuda byla možná. Nikdo se nevyzná správně v pozemkových zákonech a v jejich provádění. Ve všech akciových společnostech nebo cukrovarech, jimž byla přidělena půda, sedí v představenstvu vesměs zástupce české agrární strany. S plným důrazem časopis tvrdí: O kolik milionů byla již nyní okradena republika, když jsme ještě na počátku pozemkové reformy. Tyto miliony jdou do kapes příslušníků agrární strany a jejich tisku. Klerikální časopis "Čech" psal tehdy: "Zákonem o pozemkové reformě byla okradena církev o svůj majetek, agrární klika, která vládne v pozemkovém úřadě, žije z parcelace, nabývá zbytkové statky a kdo si nemůže nic vydělati na parcelaci, vydělává si přijímáním úplatků, které jsou placeny, aby k parcelaci nedošlo. Jaký konec to vezme, vyjde-li najevo toto úplatkářství a kolik lidí si vydělalo při pozemkové reformě mnoho tisíc" Nikdy, přes nejtěžší obvinění českého tisku, pozemkový úřad nežaloval. Nechal si tedy žaloby klidně líbiti. V poslední době uchýlil se pozemkový úřad ovšem za zákon na ochranu republiky. Strach úřadu, tak psaly "Lidové Noviny", dosáhl toho, že ministerstva spravedlnosti a vnitra vydala tajné výnosy, podle nichž každá veřejná schůze, která se zabývá činností pozemkového úřadu, má býti zakázána, nedá-li k tomu tento úřad sám svého souhlasu. Skutečně v Kouřimi byla zakázána schůze českých sociálních demokratů, kteří mají v pozemkovém úřadě místopředsedu Malého, na základě této věci. Strana zakročila u vlády a dosáhla zrušení zákazu schůze. Národně-demokratická "Role" obrátila se velmi ostrými slovy proti útoku státního pozemkového úřadu na veřejné mínění a veřejnou kritiku. Časopis tvrdil, že pozemkový úřad pracuje s agrárním ministrem vnitra a zemědělství ruku v ruce. V demokratickém státě byl by útok těchto tři úřadů proti veřejné kritice neslýchaný. Národně-demokratičtí rolníci budou kritisovati činnost pozemkového úřadu, pokud pozemková reforma se bude prováděti stranicky a pokud budoucnost státu po stránce hospodářské jest jí přímo ohrožována.

"Právo Lidu" uveřejnilo nedávno článek o skandálním čachru při rozdělení zbytkových statků Lichtensteinského panství Kolína a Kouřimě Tento časopis se ohrazoval proti tomu, že se zbytkové statky rozděluji jen vedoucím členům strany českých agrárníků a nazval tento postup nezákonitým, nemravným a přímou korupcí. "Role" přejala tuto zprávu a řekla: "Jsme toho mínění, že po všech těch nezákonnostech, skandálních a korupčních aférách bylo by lepší, celou tu boudu pozemkového úřadu zavřít." Správní výbor státního pozemkového úřadu zůstává rovněž nemravným způsobem ve své funkci, jejíž doba již dávno uplynula. Avšak všechno volání po reorganisaci pozemkového úřadu jest marné. Nikdo se nestará o nápravu, nikdo nemá odvahy nazvati krádeže zlodějstvím a jestliže to řekne oposiční rolnická strana, ihned jest vykřičena patentovanými rozdělovači půdy za nepřítele pozemkové reformy a vasala velkostatkářů.

Tvrzení, že česká agrární strana má především vinu na neuvěřitelných poměrech v pozemkovém úřadě a zneužívá pozemkové reformy ve prospěch svých přívrženců, jest ilustrováno zprávou "Občanských Novin", již lze lehce přehlédnouti. Tento časopis uveřejnil důvěrný oběžník Svazu českých velkostatkářů ze dne 26. září 1923, v němž se doporučuje dobrovolný odprodej půdy k dosažení vyšší ceny, hotového zaplacení a přesunutí 10% poplatků na kupce za spoluúčasti české Agrární banky v Praze. Klerikální pražské časopisy tvrdí, že z toho vychází najevo, že jmenovaná Agrární banka jest vlastně expositurou státního pozemkového úřadu.

Tyto neuvěřitelné poměry nemohly by se zahnízditi, kdyby byla ustanovena náležitá kontrola za spoluúčasti všech stran, zvláště menšinových národů. Poslanci Schweichhart, Leibl a Uhl podali dne 19. dubna 1923, tisk 4098/XIX.vládě interpelaci, v níž žádali, aby konečně přihlížela při správě pozemkového úřadu k národním menšinám. Avšak vláda po této stránce neučinila ještě vůbec nic. Ač doba mandátu správní komise pozemkového úřadu již dávno uplynula, úřaduje k neštěstí celku pokojně dále.

Se zřetelem na tyto poměry, které v dějinách evropské pozemkové reformy jsou zajisté jedinečné, táží se podepsaní vlády:

1. Ví o vylíčených poměrech a ví-li, co zamýšlí učiniti, aby je napravila?

2. Postará se, aby se pozemková reforma prováděla přísně podle zákona?

3. Jest ochotna zreorganisovati pozemkový úřad ve svrchu uvedeném smyslu a zříditi nyní kontrolní právo sněmovny?

V Praze dne 21. listopadu 1923.

Schweichhart, Leibl, Čermak,

Hausmann, Roscher, Deutsch, Blatny, Palme, Schuster, Pohl, Uhl, Dietl, Kirpal, Grünzner, R. Fischer, Hirsch, Hillebrand, Häusler, dr. Holitscher, Heeger, Jokl, Taub.