Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4317

Interpelace:

I. posl. inž. Kalliny, Matznera a druhů min. zemědělství, jak bylo užito 12,000.000 Kč rozdělených v r. 1923, jichž se mělo užíti na podporu okresům postiženým živelnými pohromami,

II. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o neslýchaných poměrech na moravských středních školách,

III. posl. dra Lodgmana a druhů min. národní obrany o vyplácení invalidních pensí pensistům bydlícím v cizině,

IV. posl. Blatné, Deutschové, Kirpalové a druhů min. obchodu o pokusu ministerstva připraviti dělnice o zaměstnání,

V. posl. Najmana, Pastyříka a druhů min. vnitra, obchodu a soc. péče o nesprávných nařízeních zemské správy politické v Praze o zavírání obchodů a živností v neděli,

VI. posl. dra Charváta a soudr. min. spravedlností, že soudy a orgány veřejné obžaloby zjevně nedbají zákonů,

VII. posl. dra Charváta a soudr. min vnitra o nesprávnostech při vedení a správě záležitostí občanských matrik,

VIII. posl. Tománka a spol. min. zemedelstva v záležitosti štátnych majetkov v Holiči daných do prenájmu,

IX. posl. inž. Kalliny a druhů min. nár. obrany o úplně neodůvodněném odsouzení Jindřicha Jahnela z Doubí u Karlových Varů, povolaného k cvičení ve zbrani,

X. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min školství a nár. osvěty, že předseda brněnské zemské školní rady znovu zrušil exposituru v Terešově v okresu vyškovském,

XI. posl. dra Luschky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů min. financí, o ohrožení odpočivných platů státních pensistů při cestách do ciziny,

XII. posl. Tauba, Dietla, R, Fischera, Hackenberga a druhů min. financí o zálohách na 9. válečnou půjčku,

XIII. posl. Kreibicha a soudr. vládě o uveřejnění úřední statistiky posledních voleb a o poměrech v samosprávných svazcích,

XIV. posl. Tausika a soudr. vládě o nezodpovědném a nekontrolovaném hospodaření státními prostředky v Tiskovém odboru předsednictva ministerské rady a o poměrech ve státních tiskárnách v Košicích,

XV. posl. dra Lodgmana a druhů min. školství a nár. osvěty ve věci profesora Theodora Wurma,

XVI. posl. Nagya a súdr. min. zemedelstva o nespravedlivom postupe pri prideľovaní pôdy v Tany,

XVII. posl. Schweichharta, Leibla, Čermaka a druhů vládě o pozemkové reformě,

XVIII. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi min. rady o provádění akce "R" (příděl rozptýlené půdy) v německém jazykovém území,

XIX. posl. Zierhuta, Budiga a druhů předsedovi vlády jako předsedovi min. rady o tvoření zbytkových statků pří provádění pozemkové reformy,

XX. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady, aby v úředním oboru pozemkového úřadu v německém jazykovém území byli ustanoveni úředníci německé národnosti a aby jednotlivé úřadovny pozemkového úřadu správně užívaly jazyka,

XXI. posl. Kostky, dra Kafky a druhů vládě, že státní úřady vydávají německým stranám dvojjazyčná vyřízení,

XXII. posl. J. Patzela a druhů předsedovi vlády a min. soc. péče o starobním zaopatření úředníků a zřízenců velkostatků.

I./4317 (překlad).

Interpelace

poslanců inž. O. Kalliny, F. Matznera a druhů

ministrovi zemědělství,

jak bylo užito 12,000.000 Kč rozdělených v r. 1923, jichž se mělo užíti na podporu okresům postiženým živelnými pohromami.

Usnesením ministerské rady ze dne 2. března 1923 bylo ministerstvo zemědělství zmocněno, aby si na podpory okresům, postiženým většími živelnými pohromami vypůjčilo z melioračního fondu 12,000.000 Kč se závazkem, aby tuto částku zařadilo do státního rozpočtu na rok 1924, aby mohla býti opět vrácena melioračnímu fondu.

Poněvadž jest málo známo o rozdělení těchto peněz a mnoho okresů bylo postiženo větším živelnými pohromami, a nedostalo většího odškodnění, dovolují si podepsaní tázati se pana ministra, je-li ochoten oznámiti, které okresy dostaly z tohoto fondu podpory a uvésti, v jaké výši jednotlivým okresům byly podpory poskytnuty a jaké živelné pohromy se tam přihodily.

V Praze dne 12. listopadu 1923.

Inž. Kallina, Matzner,

J. Mayer, Röttel, dr. Lodgman, dr. Lehnert, Böhr, dr. Keibl, Schubert, dr. E. Feyerfeil, dr. Luschka, Budig, dr. Medinger, dr. Schollich, Schälzky, dr. Hanreich, dr. Radda, dr. Brunar, Mark, Pittinger, Kraus, Scharnagl, Simm, Křepek.

II./4317 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o neslýchaných poměrech na moravských středních školách.

Proti zemskému školnímu inspektorovi ministerskému radovi dru Karlovi Zirngastovi v Brně bylo podáno mnoho těžkých stížností, které se týkají nejen jeho činnosti jako ředitele gymnasia či reálného gymnasia v Šumperku, nýbrž také jako zemského školního inspektora. Vyčítá se mu odborná neschopnost a mravní méněcennost. Rodiče a veřejnost se zabývali tímto předmětem již několikráte, také učitelové středních škol obrátili se o pomoc k ministerstvu školství a národní osvěty několika žádostmi. Ode dne 29. října 1921, to jest datum prvního podání, neučinilo ministerstvo školství a národní osvěty přes opětovná zakročení ničeho, aby tomu učinilo přítrž. Konečně dne 28. dubna 1923 bylo u brněnského státního zastupitelství podáno trestní oznámení na zemského školního inspektora dra Zirngasta.

Právě tak jest obviňován ředitel první německé státní reálky v Brně, Ludvík Kott, z nečestných a trestních činností jichž se dopustil jako ředitel zemské reálky v Lipníku a ve stejném úřadě na první německé státní reálce v Brně. Když se ředitel Kott dověděl o těchto obviněních místo aby žaloval, raději se písemně zavázal, že ihned půjde na dovolenou a více se nevrátí na své místo, načež mělo býti odvoláno oznámení již podané ministerstvu školství a národní osvěty. Uvedené ministerstvo nevzalo však odvolání na vědomí, provedlo zdánlivé šetření, v němž byl vyslechnut pouze obžalovaný, nikoli však žalobci a svědkové, a konečně bylo řediteli Kottovi nařízeno, aby dne 1. září 1923 znovu svoji službu nastoupil. Nová stížnost proti řediteli Kottovi byla již podána ministerstvu školství a národní osvěty.

Nemá zde býti vyšetřováno, pokud učiněné výtky a obvinění jsou pravdivé, tato nutná vyšetřování zavésti a rychle provésti jest úkolem nadřízených úřadů nebo soudu. Není však pochybnosti, že představení, proti nimž byla podána tak těžká obvinění nesmějí ani o chvíli déle zastávati svůj odpovědný úřad a že k vyjasnění stavu věcí má býti provedeno nutné disciplinární vyšetřování se vším urychlením. Prostě nedbati přednesených stížností jak to v těchto dvou případech učinil nadřízený dohlédací úřad, jest postupem zcela neobvyklým a neodpovědným, jenž hluboce ponižuje a škodí vážnosti vyučovací správy, učitelstva a školy, žákům však odnímá každý pocit pro právo, pořádek a pravdu. Dlouhého mlčení ministerstva školství a národní osvěty ač vznesená obvinění jsou tak těžká a ač znovu bylo naléháno na vyřízení podaných žádostí, nelze prostě pochopiti.

Další trvání těchto vylíčených poměrů jest v zájmu vážnosti veškerého učitelstva středních škol neudržitelné a proto se podepsaní táží pana ministra školství a národní osvěty:

1 Ví pan ministr o stížnostech vznesených proti panu ministerskému radovi a zemskému školnímu inspektorovi dru Karlovi Zirngastovi v Brně a proti panu řediteli Ludvíku Kottovi na první německé státní reálce v Brně?

2. Jak vysvětlí pan ministr, že přes několikerá podání a časté naléhání nebylo nic vykonáno, aby byla ihned zjednána náprava a aby bylo zavedeno nutné vyšetřování?

3. Co zamýšlí pan ministr učiniti aby zaručil, že se šetření provede ihned a nestranně a aby zamezil dalšímu průtahu?

V Praze dne 13 listopadu 1923.

Dr Schollich,

dr. Lodgman, dr. Medinger, dr. Radda, Budig, Schälzky, dr. Körmendy-Ékes, Mark, dr. Lelley, Bobek, dr. Luschka, Böhr, Simm, Scharnagl, inž. Kallina, Matzner, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Lehnert.

III./4317 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi národní obrany

o vyplácení invalidních pensí pensistům bydlícím v cizině.

Československým invalidům bydlícím v německé říši vyplácí vojenská pensijní likvidatura invalidní pense prostřednictvím poštovního šekového úřadu. Na místě samém se jim to vyplácí podle přepočítacího kursu při čemž invalidé z jejich beztoho skromných požitků ještě ztrácejí. Pro známé měnové poměry v Německu nelze tohoto stavu napraviti, nebude-li učiněno opatření, aby se oněm invalidům vyplácely jejich požitky v československé měně. Mohlo by se to státi zplnomocněncem a podepsaní se táži, je-li pan ministr národní obrany ochoten učiniti opatření aby tyto osoby při vyplácení invalidních pensí nebyly poškozovány?

V Praze dne 15. listopadu 1923.

Dr. Lodgman,

dr. Brunar, inž. Kallina, Kraus, dr. Schollich, Mark, Křepek, Schubert, dr. Luschka, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Röttel, Budig, Pittinger, Schälzky, dr. Hanreich, J. Mayer, Böhr, Simm, Scharnagl, dr. Radda, dr. Medinger, Matzner, dr. Keibl.

IV./4317 (překlad).

Interpelace

poslanců Blatné, Deutschové, Kirpalové a druhů

ministrovi obchodu

o pokusu ministerstva připraviti dělnice o zaměstnání.

Podle zprávy "Práva Lidu" zaslalo nedávno ministerstvo obchodu výrobnímu družstvu krejčovských pomocníků v Jednově přípis, jímž zjišťovalo, že státní dodávky zadané uvedenému družstvu prováděly většinou ženy. Nyní ministerstvo vyslovuje, "že tento postup jest v rozporu s úmysly zdejšího úřadu" a "že příště družstva, která část dodávek krejčovských příprav odevzdají zpracovati ženám," budou od zadávání dodávek vyloučena. Jak se zdá podle tohoto přípisu, ministerstvo obchodu naprosto neví, že v textilním průmyslu jest zaměstnáno mnohem více pracovníků ženských než mužských. Svědčí však také o neuvěřitelně nesociálním smýšlení, chce-li ministerstvo takovým způsobem nutiti podniky, aby dělnice připravily o chléb nepřihlížeje k tomu, že tento postup jest neslýchaným pokusem prolomiti právní rovnost v státě a ženy jen proto vydat v šanc sociální bídě, poněvadž jsou právě jen ženami.

Tážeme se pana ministra:

1. Ví-li, že ministerstvo zmíněný přípis odeslalo a je-li tomu tak, stalo-li se to s jeho souhlasem?

2. Jak může odůvodniti tento postup, jenž se nedá ospravedlniti?

3 Jest pan ministr ochoten ihned vzíti zpět přípis uvedenému družstvu, odvolati jej dalším přípisem tomuto družstvu a pečovati o to, aby se příště neděly podobné nepochopitelné poklesky?

V Praze dne 22. listopadu 1923

Blatny, Deutsch, Kirpal,

dr. Czech, Schäfer, Taub, dr. Holitscher, Roscher, Pohl, dr. Haas, Hirsch, Palme, Hillebrand, Wittich, Jokl, Hausmann, Beutel, Schweichhart, Häusler, Hackenberg, Čermak.

V./4317.

Interpelace

poslanců J. V. Najmana, Jos. Pastyříka a druhů

ministrům vnitra, obchodu a sociální péče,

o nesprávných nařízeních zemské správy politické v Praze o zavírání obchodů a živností v neděli.

Zápas o úplný nedělní klid vede se již mnoho let a také poslanecké sněmovně předloženy byly již návrhy na úpravu nedělního klidu. Leč právě různost těchto, návrhů byla příčinou, že dosud projednávány nebyly. Proti úplnému nedělnímu klidu staví se nejenom veliká část obchodnictva a živnostnictva ale i dělnictva, neboť všeobecné zavedení úplného nedělního klidu znamenalo by nejen poškození mnoha živností a obchodů, ale dokonce z velké části jich zničení, čímž desetitisíce živnostníků a obchodníků bylo by ožebračeno a velký počet dělnictva zůstal by bez zaměstnání.

Zavésti úplný nedělní klid v mnohých městech, zvláště v těch, která mají zemědělské okolí jest nemožno. Rolnictvo a venkovský pracující lid nemohou potřeby své obstarávati ve dnech pracovních a jsou odkázáni na nákup výhradně v neděli za kterýmž účelem také města a větší osady v den ten navštěvuje. Proto i tyto vrstvy byly by značně zavedením úplného nedělního klidu poškozeny.

Ač poslanecká sněmovna se dosud touto ožehavou otázkou nezabývala, řešila ji samostatně Zemská správa politická v Praze; nařídila uzavírati obchody o nedělích v Kolíně n. L., ani nevyslechnuvši zúčastněných interesentů. Samozřejmě, že toto nařízení vzbudilo velký odpor mezi živnostníky a také celé okolí rolnické a dělnické bylo pobouřeno. Zavedení nedělního klidu nelze nařizovati bez slyšení příslušných korporací. Tam pak, kde se tyto na něm usnesou není námitek proti jeho zavedení.

Podepsaní se táží:

Jest pánům ministrům jednání Zemské správy politické známo?

Jsou ochotni poučiti Zemskou správu politickou aby upustila od zavádění novot které nejsou v zájmu státu a ohrožují existenci velké části obyvatelstva?

V Praze dne 23. listopadu 1923.

Najman, Pastyřík,

Horák, Staněk, Mašata, Molík, Dubický, J. Černý, dr. Černý, Tůma, Štolba, Karlovský, Chlebounová, Mach, Malík, Hálek, Haupt, Nejezchleb-Marcha, Beran, Vraný, Vávra, Mlčoch, Anděl.

VI./4317.

Interpelace

poslance dra V. Charváta a soudruhů

ministru spravedlnosti,

že soudy a orgány veřejné obžaloby zjevně nedbají zákonů.

Pane ministře!

Ústavní zásada neodvislosti soudcovské klade zpravidla meze kritice rozhodnutí soudních, nicméně máme zato, že neodvislost soudcovská nemůže a nesmí nikdy jíti tak daleko, aby činila soudce neodvislým i od zákona i od logiky.

V trestním řádě máme na př. instituci námitek proti obžalovacímu spisu, kterou soudní praxe učinila úplně neupotřebitelnou, poněvadž se i sebe odůvodněnější námitky mechanicky zamítají formulářovým rozhodnutím stejným a opakovaným pro všechny případy.

Poněvadž jest účelno, tuto interpelaci doložiti konkrétními doklady, uvádíme případy dva, podotýkajíce, že nejsou ojedinělé:

Josef Hofman z Machova spolu s dalšími 8 občany obžalován byl (čís spisů Vr V 724/20 krajského soudu v Hradci Králové) proto, že vnikli dne 9. resp. 13. května 1920 do farní budovy v Machově a domáhali se odevzdání farního úřadu a zejména katolických farních matrik knězi československému. Rušili tedy podle tvrzení žaloby veřejný úřad v jeho trvání a působení a měli býti souzeni pro zločin podle § 76 tr. z. před soudem porotním.

Josef Kaufman v Břežánkách spolu s dalšími 25 obžalovanými žalováni byli před krajským soudem v Mostě (čís. spisů Vr 1727/22) z té příčiny, že dne 5, září 1922 se zástupem lidí vnikli do budovy okresního soudu v Bílině a vynutili si tak propuštění 11 vyšetřovanců z vyšetřovací trestní vazby téhož soudu. Také v tomto případě šlo o trestní čin proti veřejnému úřadu, totiž soudu, a tedy opět o zločin podle § 76 tr. z., o němž rozsuzovati náleží soudu porotnímu.

Přesto ani v jednom, ani v druhém případě pro zločin § 76 tr. z. před porotou žalováno nebylo, nýbrž podána byla žaloba v případě prvém pro zločin násilného vpádu na cizí pozemek podle § 83 tr. z., v případě druhém pak dokonce pro zločin podle § 87 tr, z., který stihá násilné činy na zařízení železničním, telegrafním a v podobných specielních případech a který se naprosto nehodí na trestné činy proti soudu. To vše stalo se jen z té příčiny, aby veřejný žalobce se svojí obžalobou nemusil jíti před příslušný soud porotní.

Netřeba připomínati, že tímto postupem v obou případech byl státním zastupitelstvím zjevně porušen zřetelný předpis § 94 čsl. ústavní listiny podle něhož "nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci". Právě proto bylo však úkolem soudu, aby proti přehmatu justičního úřadu, který není soudem, zjednal platnost ustanovení zákona.

V obou případech podali obžalovaní svým obhájcem námitky proti spisu obžalovacímu, vytýkajíce věcnou nepříslušnost soudu, jímž podle obžaloby měli býti souzeni, jejich námitky však byly docela mechanicky zamítnuty. Rozhodoval tedy o obou obžalobách soud věcně nepříslušný a došlo v obou případech k odsuzujícím rozsudkům.

V obou případech byla pak podána zmateční stížnost k nejvyššímu soudu a v ní uplatněno jako důvod zmatečnosti jednak, že soud nebyl náležitě obsazen, jednak, že trestný čin souzen byl podle zákonného ustanovení, které naň naprosto se nehodí. (Důvod § 281 č. 1 a 10 tr. ř.).

V případě Josefa Hofmana a spol. již také nejvyšší soud o zmateční stížnosti rozhodl a zamítl ji reaguje na právě uvedenou zmatečnost tím velmi podivným důvodem, že prý obžalovaným vůbec nepřísluší a že je nepřípustno, aby se sami na sebe domáhali použití přísnějšího zákonného opatření, a že se jim naprosto nestala křivda, bylo-li v jejich věci užito zákona mírnějšího.

Vzhledem k tomuto rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 1923 jest jediná možnost nápravy, aby generální prokuratura ve smyslu § 292 tr. ř. podala v obou shora uvedených případech zmatečnou stížnost pro zachování zákona.

Má-li u nás býti pořádek, jest především třeba, aby tu úřady samy předcházely dobrým příkladem a aby, majíce býti strážci zákona vůči občanstvu, především svědomitě zákon zachovávaly samy.

Podepsaní táží se proto pana ministra spravedlnosti:

1. Jest vám, pane ministře, známa soustavná snaha orgánů veřejné žaloby, odnímati rozhodování v trestních věcech před porotu příslušných tomuto sice zákonitému, ale byrokracii někdy nemilému soudu?

2. Jste ochoten v konkrétních případech, tedy zejména v obou případech shora vytčených, uložiti generální prokuratuře u nejvyššího soudu v Brně, aby v obou případech těchto zmatečnou stížnost pro zachování zákona podala?

3. Jaká opatření jste učinil neb učiníte, aby napříště takovéto porušování a obcházení zákona bylo zamezeno?

V Praze dne 23. listopadu 1923.

Dr. Charvát,

Haken, Toužil, Leibl, Svetlik, Krejčí, Kunst, Nagy, Hausmann, Uhl, Tausik, Hackenberg, Kučera, Häusler, Schweichhart, Kirpal, Jokl, Mikulíček, Schuster, Blatny, Bubník, Skalák, Warmbrunn, Taub, Rouček, Hirsch, Malá, Blažek, Teska, Dietl, Klein, Houser, J. Kříž, Darula, Kaufmann, Brodecký, Wittich.

VII./4317.

Interpelace

poslance dra V. Charváta a soudruhů

ministrovi vnitra

o nesprávnostech při vedení a správě záležitostí občanských matrik.

Pane ministře!

Matriční správou pro občany bez vyznání pověřeny jsou u nás okresní správy politické. V minulém století, kdy opatření toto se stalo, bylo bezkonfesních občanů ještě nemnoho a matriční agenda pro ně nevyžadovala mnoho práce. Po převratu však počet občanstva bez vyznání náboženského nebývalou před tím měrou vzrostl a stala se, jak ukazuje sčítání lidu z roku 1921, tato skupina ve státě po římských katolících skupinou nejpočetnější. Jest proto třeba, aby také matriční správě osob bez vyznání náboženského věnována byla příslušnými pro tuto agendu úřady náležitá pozornost a péče, aby snad méně pečlivým jejím prováděním občanstvo bez vyznání nebylo zkracováno na svých právech a aby netrpěla nestrannost na věci zúčastněných úřadů.

Jak dnes věci jsou, vzbuzuje vedení civilních matrik často dojem takový, jakoby obtížemi bezkonfesnímu občanstvu vědomě působenými mělo toto občanstvo býti nepřímo jaksi káráno za to, že nechce proti svému přesvědčení trvati v církvích, kde by nebylo vysazeno obtížím, s jakými se setkává při správě civilního matrikářství Uvedeme aspoň některé z nich.

I. Tak jest zjev velmi častý, že, jde-li o zápis novorozeného dítěte do občanské matriky, okresní politická správa nespokojí se, aby osoby, jež jest vyslechnouti, dala vyslechnouti obecním úřadem nýbrž nutí rodiče dítěte a svědky matriční, někdy dokonce i pomocnici porodní, aby osobně v každém jednotlivém případě přicházeli do sídla okr politické správy několik hodin vzdáleného, aby byli tam podrobováni výslechu o osobních datech narozeného dítěte a jeho nebližšího příbuzenstva. Tím se stává zejména v dělnických rodinách, že celá řada osob zbytečně jest na celé dny vytrhována ze zaměstnání a připravována tak ovšem o mzdu a tím vysazována citelné hmotné škodě, které by ovšem byli ušetřeni, kdyby příslušné úkony matriční prováděli před úřadem farním. Hmotná tato škoda je tedy prakticky trestem za jejich bezkonfesnost.

Takováto jest prakse celé řady okresních politických správ a, poněvadž jest třeba uvésti některé konkrétní doklady, uvádíme, že zejména takovýmto způsobem vede si okresní politická správa ve Vyškově na Moravě a okresní politická správa v Chomutově v Čechách, kde stalo se tak zejména též při zápise dítěte Vlasty Holečkové, narozené dne 9. května 1923 v Ervěnicích.

Jest nabíledni, že takovéto citace celých skupin osob do vzdáleného sídla okresní politické správy jest naprostou zbytečností a že zejména rekvisicí u příslušného úřadu obecního dá se záležitost vyříditi s daleko menší ztrátou času jak pro zúčastněné osoby, tak také i pro úředníky agendu civilní matriky obstarávající.

II. Jiná nesnáz vzchází odtud, že civilní matrika odkázána jest zpravidla na předchozí zápisy v matrikách konfesních, tedy v největším počtu případů římsko-katolických a že katolické farní úřady organisovanou pasivní resistencí odpírají data pro civilní matriky potřebná sdělovat okresním politickým správám cestou úřední a tedy bez zvláštních poplatků pro strany. Povolujíce zbytečně tomuto odporu, naléhají pak okresní politické správy, aby bezkonfesní občané, kterých matriční zápis má býti proveden, sami opatřovali u příslušného církevního matričního úřadu listiny pro zápis potřebné, zejména listy křestní a oddací, a aby ovšem za vyhotovování jejich odváděli nejen příslušný poplatek kolkový, ale ještě také faráři zvláštní poplatek za vyhotovení, který sice není právním předpisem vůbec nijak určen a odůvodněn, ale který přesto prakse požaduje a uznává. Také z tohoto důvodu zdražuje a ztěžuje se zápis do občanské matriky bezkonfesních způsobem naprosto nepoměrným, neboť nehledě k tomu, že úřední styk bezkonfesního občana s římskokatolickým farářem není právě věc příjemná, jest nad to ještě získání potřebných dokladů touto soukromě spojeno s výlohami značnými a úplně zbytečnými, kterých však občan byl by ušetřen při zápise do matriky církevní.

Přezírá se úplně, že matriky vedeny jsou nikoliv v soukromém zájmu zapisovaných do nich občanů, nýbrž především a v největším počtu případů i výhradně v zájmu veřejném a není tedy důvodu, aby s plněním veřejnoprávní povinnosti, kterou zákon bezkonfesním občanům pro účel matričního zápisu ukládá, spojovány byly právě jen pro bezkonfesní občany náklady, jakých zůstává ušetřen člen společnosti náboženské Vždyť stát zajisté má prostředky právní, aby renitentního faráře donutil respektovati státní autoritu stejně tak, jako umí donutiti občany jiné: upozorňujeme zde na příklad jen na § 60 zák. o zevních poměrech církve katolické z 7. května 1864, č. 50 ř. z., kterýmž pro účel zde vytknutý úplně by se vystačilo. Na místě toho přispívá se vydáváním nejasných předpisů pro správy civilních matrik jen spíše aby nesrovnalosti tohoto druhu vzrůstaly. Tak ku příkladu oběžníkem zemské správy politické č. 1 B 9295 ai 1922/č. z. s. p. 430339 ze dne 20. prosince 1922 v jeho odst. č. 3 ukládá se okresním politickým správám, aby při zápisu narozených do civilní matriky vyžadovaly zpravidla oddací list rodičů dítěte, anebo rodný list nemanželské matky, kterémužto předpisu zajisté v největším počtu případu rozumí se tak že ti, kdož o zápis se ucházejí, mají sami soukromě a tedy s nákladem poměrně značným opatřovati listiny tyto u církevního farního úřadu.

Nemá-li občanům bezkonfesním přímo vnucován být názor, že jsou nynější správou státní pokládání za méněprávné a méněcenné občany, jest nezbytno, aby příčiny těchto stížností byly odklizeny. Nejvydatnější pomoci bylo by ovšem zřízení zvláštních civilních správ matričních, avšak i za dnešního stavu jest možno, vhodnými prováděcími předpisy postarati se, aby agenda civilních matrik vyřizována byla bez průtahu a se stejnou vážnosti a svědomitostí jako ostatní agenda súčastněných úřadů, a aby zejména se uvarovalo všeho, co by vzbuzovalo dojem, že vedení civilních matrik straní ať přímo či nepřímo společnostem náboženským, resp. návratu občanů z církve vystoupivších do této církve.

Podepsaní se táží:

1. Jsou panu ministrovi vnitra známy nepřístojnosti, na které upozorňujeme a co zařídí, aby byly odklizeny? 2.

2. Jest ochoten předpisy, které budou vydány, veřejně publikovati, anebo alespoň sděliti jejich obsah tazatelům v odpovědi na tuto interpelaci?

V Praze dne 23. listopadu 1923.

Dr. Charvát,

Hirsch, Kučera, Kaufmann, Toužil, Hackenberg, Wittich, Nagy, Krejčí, Blatny, Haken, Kunst, Houser, Darula, Schuster, Hausmann, Svetlik, Tausik, Häusler, Taub, Mikulíček, Brodecký, Rouček, Kirpal, Dietl, Leibl, Malá, dr. Šmeral, Warmbrunn, Teska, J. Kříž, Blažek, Skalák, Bubník, Jokl, Klein, Uhl.

VIII./4317.

Interpellácia

poslanca Floriana Tománka a spoločníkov

ministru orby

v záležitosti štátnych majetkov v Holiči daných do prenájmu.

Na bývalom cisárskom a kráľovskom veľkostatku, ktorý majetok prevzal štát, bolo tieto dni do prenájmu dané 15 hektárov ornej pôdy.

Do prenájmu to dostali výlučne členovia roľníckej jednoty jedno jutro po 200.- Kčs, bez všetkého predbežného vyhlásenia. Týmto trpí štát škodu, poneváč by sa bolo viac za ne dostalo, keď by boly bývaly tieto pozemky na verejnej dražbe dané do prenájmu. Za jedno kat. jutro boli by dostali 250 kg prvotriednej pšenice, čo by bolo činilo v peniazoch od 1 jutra 375.- Kčs keďže sto kilogramov pšenice stojí 150.- Kčs.

Občania prináležajúci do rôznych politických strán vybrali sa s deputáciou na čele s drom Janom Kučerom k tamojšej hl. správe, kde tajomník Žalud úradne odpovedal deputácii, že záležitosť e už perfektná a nedá sa zmeniť. To je vraj s ministerstvom orby tak vyjednané, aby to do prenájmu len členovia roľníckej jednoty mohli dostať.

Pýtame sa p. ministra orby:

1. Či má známosť p. minister o tom, že štátne majetky prišly s takouto ztratou do prenájmu výučne len členom roľníckej jednoty?

2. Či zrušuje toto opatrenie Správy, ktoré sa protiví spravodlivosti?

3. Či je ochotný p. minister postarať sa o to, žeby štátne podniky neboly použité k straníckym agitáciam?

4. Či je ochotný p. minister zahájiť disciplinárne pokračovanie oproti činiteľom nesprávne jednajúcim a o výsledku podať zprávu snemovni?

V Prahe, dňa 29. novembra 1923

Tománek,

dr. Hanreich, Zierhut, Mlčoch, Hancko, Vávra, Heller, Pittinger, Horák, Najman, Pastyřík, dr. Gažík, Hlinka, Onderčo, dr. Buday, Bobok, dr. Kubiš, Tomik, dr. Labay, dr. Juriga, Anděl.

IX./4317 (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi národní obrany

o úplně neodůvodněném odsouzení Jindřicha Jahnela z Doubí u Karlových Varů, povolaného k cvičení ve zbrani.

Jindřich Jahnel, bydlící v Doubí č. 3, dostal dne 15. května t. r. povolání ke cvičení ve zbrani. Povolávací rozkaz mu dodal policejní vrchní strážmistr Adolf Hamm. Poněvadž v tomto rozkazu byl jako den nastoupení uveden "14. srpen" a Jindřich Jahnel neumí česky, tázal se hned zmíněného Adolfa Hamma, který měsíc to jest a dostal od něho odpověď: "Srpen ist September." Poté Jindřich Jahnel učinil všechny přípravy pro cvičení ve zbrani; zvláště se také hlásil u svého zaměstnavatele, tj. u karlovarského městského stavebního úřadu, jenž přihlížeje k tomu nařídil také, aby Jahnelovi náležející dovolená byla přesunuta. Dne 13. září, tedy v předvečer nastoupení, jmenovaný se také řádně odhlásil, jak jest zřejmo také z jeho vojenské knížky, u obecního úřadu s odůvodněním že nastupuje cvičení ve zbrani dne 14. září. Když se toho dne hlásil u svého vojenského oddílu, u ženijního praporu č. 5 v Praze k nastoupení cvičení ve zbrani, bylo mu řečeno, že se zpozdil o měsíc, jelikož povolání znělo na 15. srpen. Na jeho odpověď, že na jeho povolání jest "srpen", tedy září, vynadal mu službu konající nadporučík pitomců a jinými podobnými názvy. Poté byl Jahnel poslán domů a bylo mu řečeno, že bude potrestán a že cvičení ve zbrani musí nahraditi příštího roku. Jest příznačné, že onen zápis do vojenské knížky byl proveden zase jen českým jazykem, ačkoliv, jak známo, mají tyto knížky dvoujazyčný text.

Při přelíčení před plzeňským brigádním soudem byl Jahnel dne 13. t. m. pro opožděné nastoupení odsouzen k pokutě 500 korun a kdyby nezaplatil, k 10 dnům vězení. Odsouzený ovšem podal odvolání proti tomuto nesprávnému rozsudku.

Zkoumáme-li stav věci, vyplývá z něho, že Jahnel neznaje českého jazyka, když mu policejní strážmistr přeložil slovo srpen, nejednal ve zlém úmyslu, když nastoupil dne 14. září. Může-li v tomto případě býti řeči o vině, může se vztahovati jen na vojenský úřad jenž vydal povolávací rozkaz a jenž byl povinen tento rozkaz, jak to jest již opatřeno předtiskem vyplniti dvoujazyčně, a ne, jak tomu bylo, nejdůležitější údaj, a to jest přece jméno měsíce, uvésti česky. (Důkaz povolávací rozkaz, uložený u brigádního soudu.)

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten dáti přezkoušeti tento případ a dopomoci neprávně odsouzenému muži k jeho právu?

2. Jest pan ministr ochoten působiti, aby všecky přípisy, vydávané německým osobám povinným vojenskou službou, nebo jež budou vydány, byly jak na to také pamatuje dvoujazyčný předtisk vydávány dvoujazyčně, aby německé osoby, povinné vojenskou službou, nebyly v tomto státě, jak v uvedeném případě, vydány v šanc libovůli svých představených?

V Praze dne 15. listopadu 1923.

Inž. Kallina,

dr. Lodgman, dr. Brunar, Kraus, J. Mayer, Röttel, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Schälzky, dr. Radda, dr. Medinger, Schubert, Matzner, dr. Lehnert, Simm, Böhr, Scharnagl, Budíg, Pittinger, dr. Keibl, Křepek, dr. Hanreich.