X./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. dra E. Raddy a druhů o nenáležitém chování železničních zaměstnanců na stanici Töppeles (tisk 4098/XX).
Zákaz kouřiti v čekárnách a v nekuřáckých oddílech železničních vozů vydán byl v únoru t. r. ministerstvem železnic. Důvodem zákazu byla snaha zachovati pokud možno čistotu a zabrániti, aby cestující, kteří kouř nesnášejí, nebyli zbytečně obtěžováni. Ve výnose ministerstva železnic, kterým byl zákaz kouřiti publikován, bylo železničním zaměstnancům uloženo, aby ty, kdož by zákazu nedbali, potrestali peněžitou pokutou 5 Kč; cestující, kteří by pokutu zdráhali se zaplatiti, měli býti podle § 11 železničního dopravního řádu z jízdy vyloučeni.
Správce stanice Töppelesu jednal tedy zcela podle předpisu, jestliže vyzval cestujícího dirigenta Hanuše Blumenthala, aby zaplatil pokutu 5 Kč za to, že v čekárně kouřil. Nutno při tom podotknouti, že o zákazu kouřiti v čekárnách byla i v Töppelesu vyhláška, která upozorňovala výslovně na následky neuposlechnutí.
Ježto cestující pokuty nezaplatil, bylo povinností správce stanice z další jízdy ho vyloučiti.
Dovoluji si při tom upozorniti, že jest zcela bezvýznamno, opatřil-li si cestující jízdní lístek prostřednictvím jiné osoby. Podle železničního dopravního řádu není sice železnice povinna zkoumati, zda na lístek jede skutečně ten, kdo si jej opatřil, jest však k tomu oprávněna,ježto jízdní lístek nutno pokládati za nepřenosný.
Jest zcela lhostejno při tomto stavu věci, zda správce stanice cestujícího znal osobně či ne, ježto podle platných předpisů byl povinen cestujícího z jízdy vyloučiti.
Podle toho, co jsem vylíčil, nedopustil se správce stanice žádné nesprávnosti. K tomu třeba podotknouti, že urážlivý výrok o Úvěrním ústavu správce stanice popírá a podle výsledku vyšetřování nutno míti skutečně za to, že inkriminovaného výroku nepronesl.
V Praze dno 13. července 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
XI./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Schweichharta
a druhů
o zrušení německé loďařské školy v Ústí n. L., Děčíně a Těchlovicích n. L. (tisk 4009/VI).
V Děčíně, Těchlovicích a Ústí n. L. pořádal před válkou spolek "Elbeverein" v zimní době přednášky o neulita, které měly za účel školení plavců a plaveckého dorostu v zimě nezaměstnaného. Činnost tato byla pouze soukromá a mála ráz periodických kursů a nikoliv školy.
Během války pořádání těchto kursů zaniklo. Teprve v roce 1920 obrátil se na ministerstvo veřejných prací býv. inspektor průmyslových škol Bahrynovski stran povolení zmíněných kursů, který vlak byl odkázán výnosem č. j. 20.377-VI, aby s o obnovení jich dorozuměl se spolkem "Elbeverein".
Ale ani v roce 1921, přes to, že do činnosti řečeného spolku státní správa nikterak nezasahovala, ani iniciativu jeho směřující k vzdělávání plaveckého dorostu nikterak neobmezovala, k uskutečnění nedošlo.
Aby pak československý dorost plavecký nezůstal bez velmi prospěšné theoretické průpravy, kterou bylo možno nabýti v příslušných kursech, rozhodlo ministerstvo veřejných prací převzíti školení plaveckého dorostu na státní útraty. Při této příležitosti žádali příslušníci české národnosti, bydlící v severočeských přístavech a překladištích o zřízení plaveckých kursi též s vyučovacím jazykem českým.
Vzhledem k těmto okolnostem a vzhledem k tomu, že z příslušných odborných kruhů bylo vysloveno přání, aby nové kursy pořádány byly pro kandidáty, kteří s prospěchem absolvovali bývalý kurs, tudíž s poměrně těžší a obsáhlejší učební osnovou, zmocnilo ministerstvo veřejných prací Čsl. plavební úřad v Praze, aby, v saisoně 1922/1923 pořádal dva kursy a to v Ústí n. Lab. německým jazykem vyučovacím a s obsáhlejší učebnou osnovou a dále kurs v Krásném Březně s českým jazykem vyučovacím a nižší vyučovaní osnovou.
Těmito dojista spravedlivými disposicemi státní správy nebylo prejudikováno eventuelnímu zřízeni soukromých plaveckých kursů v Děčíně a Těchlovicích a nemůže tudíž býti řeči o tom, že by plavecké kursy byly zrušeny a na místo nich zřízen český plavecký kurs v Krásném Březně. Podotknouti však sluší, že v Krásném Březně jde o kurs nový, vzhledem k počtu posluchačů české národnosti odůvodněný.
Pro informaci se uvádí, že v saisoně 1921/1922 bylo v kursech posluchačů: v Ústí n. Labem 21, v Těchlovicích 22 a v Děčíně 14; v Ústí n. L. bylo několik posluchačů národnosti české. V saisoně 1922/1923 jest ve vyšším německém kursu v Ústí n. L. zapsáno 11 posluchačů (kurs navštěvuje 10), v českém počátečním kursu v Krásném Březně zapsáno jest 17 posluchačů (kurs navštěvuje 12).
Nutno tudíž konstatovati, že spolek "Elbeverein" nebyl nikterak omezován ve své dřívější činnosti, pokud jde o vzděláváni plaveckého dorostu; naopak k této činnosti státní správou byl spolek pobádán, jak bylo témuž spolku také sděleno již v roce 1920 a konečně i v roce 1923. Pořádání plaveckých kursů na státní náklad a ve státní režii neprejudikuje nikterak činnosti spolku "Elbeverein". Při dalším sledování výchovy plaveckého dorostu jest povinností státní správy, aby, pakliže se to děje výhradně na státní náklad, byly respektovány požadavky obou národností, jak české, tak i německé; za těchto předpokladů byly učiněny disposice státní správou pro saisonu 1922/1923. Státní správa nikterak nechce omezovati spolek "Elbeverein" v jeho iniciativě ve zmíněném oboru, pokud jde o pořádání kursů na náklad spolku, naopak projevila svým přípisem na zmíněný spolek ze dne 31. ledna 1923, čís. min. v. pr. 43/1-3244 ai 1923, ochotu spolek v této činnosti podporovati.
V Praze dne 12. července 1923.
Ministr veřejných prací:
Srba, v. r.
XII./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů, že královéhradecké a pražské ředitelství státních drah zneužívá jazykového zákona (tisk 3853/XVIII).
Ani ředitelství státních drah ani ministerstvo železnic nevydalo výnosu, který by nařizoval, že podání stran z míst vykazujících aspoň 20% příslušníků téhož, avšak jiného než státního jazyka, by muselo býti stranami sepsáno dvojjazyčně. Ministerstvo železnic stojí naopak na stanovisku, že ředitelství státních drah jsou povinna ve věcech pocházejících ze soudních okresů svého obvodu, jež vykazují zákonem žádané procento občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, přijímati od příslušníků tohoto jazyka podání v tomto jazyku sepsaná a vyřizovati jo pak nejen v jazyku státním, nýbrž i v jazyku podání. Totéž platí i o přílohách.
U oněch však příloh, plánů, protokolů a pod., které mají se úředně veřejně vyložiti, po př. tvořiti podklad komissionelního řízení, kde tedy jde o veřejný zájem, žádá správa státních drah za účelem urychleného projednání, aby pomůcky tyto přímo strana předkládala upravené též s textem v jazyce státním. Opatření toto jest však jedině v zájmu podatelů těchto projektů určených veřejnému projednání, ježto jinak by se takové pomůcky musily na náklad strany teprve dáti pořizovati v jazyce státním.
V Praze dne 9. června 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XIII./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelací poslance Kreibicha a druhů o zabavení periodického časopisu "Vorwärts" v Liberci (tisk 4152/IV).
Místa, pokud ve výtisku interpelace jsou otištěna, byla zabavena státním zastupitelstvím v Liberci pro zločin rušení veřejného pokoje podle 65. lit. a) a b) a přečin podle § 305. tr. z. Zatavení to bylo krajským soudem v Liberci potvrzeno a námitky do potvrzujícího nálezu podány nebyly.
Nemohu souhlasiti s názorem pánů interpelantů, že by to, co veřejně bylo na sjezdu promluveno, musilo býti také propuštěno při prohlídce tiskové, byli šlo o trestné činy sebe hrubšího rázu. Veřejný zájem, který jest pro otázku zabavení projevů obsahu trestného rozhodný, jest méně důtklivý, jde-li o projev omezený na účastníky sjezdu nebo schůze, než když jde o otištěni projevu v denních listech. Vzhledem k tomu, že projevy, o něž jde, byly promíseny na více místech přímými výzvami k páchání zločinů, měl státní zástupce právem za to, že veřejný zájem nedovolí, aby projevy ty byly propuštěny.
Nemohu proto souhlasiti s tím, že by toto zabavení nesouhlasilo se zásadami pravé demokracie a nemám příčiny, abych státnímu zástupci dával nějaký pokyn.
V Praze dne 29. června 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XV./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o neslýchané konfiskační praxi chebského státního zastupitelství, jež se obrací hlavně proti časopisu ťEgerländer TagblattŤ"
(tisk 4152/I).
Pomíjím úplně vývody vztahující se na obavy jak budu se svobodou tisku za platnosti zákona na ochranu republiky, poněvadž doufám, páni interpelanti sami se přesvědčili během doby, že obavy jejich byly bezdůvodny.
K obojímu zabavení, jež zavdalo příčinu k interpelaci, došlo ještě před účinností zákona na ochranu republiky, a to pro zločin rušení veřejného pokoje podle § 65 a) trest. zák. v případě prvém, a přečin pobuřování podle § 300 trest. zák. v druhém případě. Zabavení bylo krajským soudem v Chebu potvrzeno a námitky odpovědného redaktora byly zamítnuty. Uznal tedy i neodvislý soud, že obsah zabavených míst je trestný.
Nemohu proto nikterak souhlasiti s míněním pánů interpelantů, že jde o potlačení práva svobodného projevu mínění a, jak oni se vyjadřují, o rdoušení německého tisku.
V Praze dne 29. června 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XV./4254.
Odpověď
ministra spravedlnosti, ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci poslance Bečku a soudruhů v záležitosti násilného přepadávání, terorisování, ba dokonce vraždění pokojných občanů exponenty komunistické strany na Slovensku (tisk 4048/X).
Dne 19. února 1923 konalo se na báňském ředitelství v Báňské Šťávnici jednání o tom, aby část hornictva byla přidělena k jiným než hornickým pracím. Tajemník svazu horníků v Báňské Šťávnici v interpelaci jmenovaný, jenž se tohoto řízení zúčastnil, byl během porady vyvolán na chodbu a svými politickými odpůrci ztýrán, při čemž mu bylo odcizeno 685 Kč. Příčinou útoku bylo obvinění, že přepadený oklamal dělnictvo a že chce utéci s 20.000 Kč dělnických peněz. Následkem utrpěných zranění byl čtrnáct dnů neschopen práce. Proti pachatelům zavedeno bylo ihned trestní řízení pro přečin těžkého ublížení na těle a krádež a byli dva z nich rozsudkem okresního soudu v Báňské Sťávnici ze dne 16. dubna 1923 přečinem uškození na těle vinnými uznáni a ku trestu vězení v trvání pěti dnů a pokutě 40 Kč odsouzeni.
O násilnostech, jež se staly v pekařské dílně v interpelaci uvedené lze uvésti to, že dne 6. března 1923 byl v Košicích po 1 hod. noční na dvoře pekárny firmy "Farkaš a spol. pekařství v Košicích" v interpelaci zmíněný společník této firmy, když právě ubíral se do pekárny na práci, třemi útočníky klacky sbit a pobodán, takže utrpěl celkem čtrnáct těžkých ran na hlavě a těle, z nichž některé byly životu nebezpečné.
Konaným šetřením zjištěni co pachatelé tři předáci komunistické organisace potravinářské. Vyšetřeno také, že přepadení bylo způsobeno nenávistí vůči přepadenému pro jeho vystoupení z komunistické organisace pekařských dělníků.
Všichni tři útočníci byli rozsudkem porotního soudu v Košicích ze dne 20. června 1923 uznáni vinnými zločinem těžkého uškození na těle a odsouzeni jeden každý ku trestu žaláře v trvání 8 měsíců. Činnost komunistické organisace potravních dělníků v Košicích byla úředně zastavena.
Vláda je odhodlána všemi prostředku zakročiti, aby se podobné případy neopakovaly, a potlačí každý pokus o porušení veřejného klidu a pořádku všemi zákonnými prostředky. Též v obou případech stala se ihned veškerá opatření v zájmu ochrany veřejné bezpečnosti a osobní svobody.
V Praze dne 25. září 1923.
|
Ministr vnitra: |
Ministr spravedlnosti: |
|
J. Malypetr, v. r. |
Dr. Dolanský, v. r. |
Ministr pro správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
XVI./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů
o zabavení čísla 289 periodického tiskopisu "Volksrecht" ze dne 22. prosince 1922 (tisk 4178/IV).
Číslo 289 periodického tiskopisu "Volksrecht" ze dne 22. prosince 1922, vydávaného v Ústí nad Labem, bylo zabaveno okresní politickou správou v listí n. Lab. pro článek "Offener Brigit an den Justizminister der tschechoslovakischen Republik", v jehož jednom místě shledána byla skutková podstata podle §u 300 tr. z. Krajský, jakožto tiskový soud v Litoměřicích zabavení toto potvrdil.
Námitky proti potvrzujícímu nálezu soudu podány nebyly a byla tedy odňata témuž jakož i vyššímu soudu možnost přezkoumati správnost stanoviska, že jde o pouhou kritiku a že nejde o pobuřování.
Pokud se týče veřejného zájmu, připouštíme, že veřejný zájem byl zde okresní politickou správou přeceněn. Projev v celku i v jednotlivostech nebyl toho rázu, že by propuštění jeho bylo bývalo nutno čeliti z veřejných zájmů. Již častěji jsme měli příležitost upozorniti tiskové úřady na to, že, jde-li o kritiku postupu úřadů nebo i soudů, nemá býti bráněno jí zabavením projevu, leč by trestné meze byly valně překročeny, čehož o přítomném případě říci nelze.
Okresní politická správa byla v tomto smyslu poučena.
Nějakého všeobecného pokynu státnímu zastupitelství a okresní správě politické usni potřeba, poněvadž předpoklady, za jakých jest zabavení přípustno, jsou určeny v §u 487 tr. ř.
V Praze dne 21. září 1923.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XVII./4254 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a ministra vnitra
na interpelací poslanců Josefa Mayera, V. Marka a druhů
o postátnění chebské policie (tisk 4044/V).
Důvody státní bezpečnosti vyžadovaly, aby v Chebu zřízen byl státní policejní úřad.
Právní podklad pro toto opatření dán byl zákonem dne 16. března 1920, čís. 165 Sb. z. a n.
Ačkoliv při převzetí personálu musí býti hájen především zájem státní, bylo mužstvo městské uniformované stráže bezpečnosti převzato v počtu 42 mužů a z pomocného kancelářského personálu 4 síly.
Účely, ke kterým lze použíti stráže bezpečnosti, stanoveny jsou zákonem.
Tak jako nikdy nebylo a nebude; zneužíváno vojska a četnictva k šovinistickému štvaní, nebude k tomu samozřejmě zneužíváno ani státní policie.
V Praze dne 30. června 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně, v. r.
Ministr vnitra:
Malypetr v. r.
XVIII./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci posl. dra Schollicha; Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o protizákonném potrestání německých rodičů na Moravě, že jejich děti nedocházejí do českých škol menšinových
(tisk 4044/XIX).
Poukazuje na odpověď vlády k interpelaci posl. dra Schollicha (čís. tisku 3561/X), upozorňuji pány interpelanty, že vyučování dětí na Moravě děje se právem podle 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, z. z. čís. 4 z roku 1906.
Pokud se v druhém odstavci namítá, že rozhodnutí úřadů o národnosti dětí děje se z rozličných důvodů, nelze po této stránce k věci odpověděti, poněvadž interpelace neuvádí konkrétních případů.
V dalším dotýkají se vývody panů interpelantů domácího vyučování podle 23 zákona ze dne 14. V. 1869, čís. 62 ř. z. (resp. z 2. V. 1883, čís. 53 ř. z.) a 204 a 205 definitivního řádu školního a vyučovacího. V této věci nemohu než poukázati na výše uvedenou odpověď, odst. 6.
Když rodiče svých dětí neposílají do školy pro ně povinné, aniž nastaly skutečnosti podle § 23 citovaného zákona, anebo neposílají-li jich tehdy, když povolaný úřad ještě nedal svého svolení podle § 204 definitivního řádu školního a vyučovacího k domácímu vyučování dítěte, po případě odepřeli svolení takové dáti, nastává úřadům školním povinnost přinutiti liknavé rodiče k plnění § 21 říšského školního zákona.
Právo trestati, které příslušelo inspektorům škol spravovaných státem podle § 2 zákona ze dne 9. IV. 1920, čís. 292 Sb. z. a n., bylo nyní po vydání zákona ze dne 13. VII. 1922, čís. 226 Sb. z. a n. přeneseno na předsedy okresních školních výborů vynesením ze dne 12. X. 1922, čís. 92.079.
Poněvadž počátek účinnosti tohoto zmocnění stanoven byl na den 1. prosince roku 1922, učinil jsem opatření, aby toto zmocnění bylo vyhlášeno včas v Úředním listě vlády republiky Československé. Vyhlášení to stalo se v řečeném listě dne 19. X. 1922. Mimo to uložil jsem předsedovi zemské školní rady v Brně, aby zmocnění toto nejdéle do 1. listopadu 1922 uveřejnil v Úředním listě a učinil opatření, aby bylo vyhlášeno i v budovách školních, o něž jde. Tím bylo zadost učiněno § 14 posléze citovaného zákona a nelze tedy ve způsobu provedení shledávati vad nebo nezákonností. Jde-li pak o tresty, uložené tímto způsobem, podotýkám, že trestní nálezy jsou ve smyslu ustanovení zákona konečnými.
Ministerstvo školství a národní osvěty rozhoduje v podobných případech toliko o žádosti za milost.
Že by trestní nálezy tohoto druhu byly vyneseny již před 1. prosincem 1922, není mně známo a dotaz také konkrétního případu neuvádí. Naopak v době dřívější byly předkládány ministerstvu školství a národní osvěty stížnosti do trestních nálezů pro nedbalou školní docházku a byly také ministerstvem školství a národní osvěty vyřizovány jak s hlediska formálního tak i meritorního.
Trestní řízení, které děje se podle uvedených skutečností, spočívá tedy plně na podkladě zákonném.
V Praze dne 7. července 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
v. z. Dr. Markovič, v. r.
XIX./424 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra H. Brunara a druhů
o výnosu ministerstva národní obrany čís. 643.908 s. o. 39 ex 1922 (tisk 4041/XX).
K této interpelaci kladu si za čest sděliti:
Výnos č. j. 643.908 s. o. ex 1922 byl zpracován na podkladě ustanovení §§ 12, 24, 43, 45, 95, 98 a 104 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., podle nichž pozbývají poživatelé vojenských zaopatřovacích požitků za podmínek v těchto paragrafech uvedených nároků na vojenské výslužné.
Podle §u 12 citovaného zákona pozbývají gážisté nároku na vojensky výslužné, jakmile vstoupí do civilní státní (jí rovné) služby. Nepřevyšují-li veškeré příjmy, spojené s novým místem služebním aspoň o 1/3 vojenské výslužné, přísluší jim příplatek vojenský.
V §u 95 uvedeného zákona jest ustanovení, které civilní služby jsou na roveň postaveny civilní státní službě. Podle dřívějšího vojenského zaopatřovacího zákona a nařízení nebyly veškeré civilní služby v tomto paragrafu uvedené na roveň postaveny civilní státní službě.
Aby bylo lze zjistiti, zda-li ten který gážista v. v. neb jeho pozůstalí jsou zaměstnáni v civilní státní službě neb ve službě jí na roveň postavené (§§ 12, 43 a 95 citov. zákona), neb mají-li příjem převyšující hranice v § 24 a 45 cit. zákona stanovené, bylo nařízeno výnosem č. 643.908 s. o. 39 ex 1922, aby takoví gážisté předložili prohlášení o zaměstnání a skutečných příjmech. Případné prozatímní zastavení výplaty zaopatřovacích požitku těm, kteří nepodají do konce roku 1922 prohlášení o zaměstnání a skutečných příjmech, jest odvozeno nepřímo ze shora uvedených zákonitých ustanovení, ježto lze se právem domnívati, že gážisté nepodáním předepsaného prohlášení snaží se zmařiti zjištění podmínek pro další výplatu vojenských zaopatřovacích požitků.
Vydáním zmíněného výnosu chránila tedy vojenská správa zájmy státní, aby ustanovení zákona o vojenských požitcích zaopatřovacích nebyla porušována a neshledávám proto za vhodná, aby výnos tento byl odvolán.
V Praze dne 23. června 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XX./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zřízení německé menšinové školy v Jaktaři u Opavy (v moravské enklávě) ve Slezsku (tisk 3917/VII).
Německá soukromá škola v Jaktaři byla podle usnesení české okresní školní rady ze dne 20. března 1919 místními činiteli z důvodů zdravotních a bezpečnostních zavřena. O stížnosti, podané do tohoto opatření, rozhodla zemská školní rada v Brně výnosem ze dne 13. června 1922, čís. 1385 pres., že sice okresní školní rada nebyla podle § 73. říš. zákona o školách obecných k usnesení takovému příslušnou, že však přes to nelze k námitkám spolku "Schulverein" přihlížeti, ježen bylo komisionálním šetřením, konaným dne 11. července 1921, zjištěno, že místnosti, v nichž byla tato škola roku 1913 provisorně umístěna, jsou pro školu naprosto nevhodné a vyučování v nich z důvodů zdravotních a bezpečnostních nepřípustné. Ostatně stala se stížnost spolku "Schulverein" bezpředmětnou, poněvadž spolek tento přestal v republice Československé právně existovati a tím i všechny instituce jím v život uvedené. Do tohoto rozhodnutí zemské školní rady nebyla v zákonité lhůtě podána stížnost žádnou po zákonu legitimovanou stranou a nabylo tudíž moci práva.
Návrh na zřícení německé menšinové školy v Jaktaři spojil okresní školní výbor s návrhem, aby z obcí Jaktaře, Vlašťoviček a Jarkovic byla utvořena zvláštní německá školní obor. Návrh došel částečného projednání při místním šetření dne 11. července 1921. Se zřetelem k tomu, že všechny rozhodující skutečnosti nebyly dosud zjištěny, uložil jsem, aby údaje podle §§ 1. a 5. zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sbírky zák. a nař., pokud jich jest ještě potřebí, byly ve smyslu § 4. téhož zákona s urychlením vyšetřeny.
V Praze dne 9. října 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XXI./4254 (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu a ministra vnitra
na interpelaci poslance V. Krause a druhů o nezákonném postupu při volbách do společenstevního výboru a rozhodčího soudu společenstva oděvnické živnosti v Postoloprtech (tisk 4115/VI).
K dohlédací stížnosti Anny Woskové, dámské krejčové v Postoloprtech, a soudruhů ze dne 21. dubna 1923, podané zemské správě politické proti provedeným volbám a usnesením valné hromady společenstva oděvních živnosti v Postoloprtech, dne 15. dubna 1923 konané, nařídila zemská správa politická v Praze výnosem ze dna 26. června 1923, čís. C/3 310 ai 1923 čís. zemské správy politické 193.707 okresní správě politické v Žatci, aby věc řádně vyšetřila a rozhodla v oboru vlastní působnosti jakožto úřad dohlédací po zjištěni, zda byla zachována lhůta, určená v § 119 b) odst. 2 ž. ř. K vyzvání okresní správy politické v Žatci ze dne 11. května 1923, čís. 19.638, podalo společenstvo oděvních živnosti v Postoloprtech vyjádření o protestu Antonína Jurise, obuvníka, Anny Woskové, dámské krejčové, Václava Janycha, obuvníka, Alfréda Kochala, obuvníka, a dalších 42 členů společenstva oděvních živností v Postoloprtech v tom smyslu, že protest zakládá se na nesprávných tvrzeních.
K vyzvání ministerstva obchodu ze dne 27. června 1923, čís. 3551/pres. a ze dne 6. srpna 1923, čís. 3707/pres., předložilo presidium zemské správy politická v Praze spisy, týkající se výše uvedené záležitosti, se zprávou okresní správy politická v Žatci, že rozhodnutí dosud učiněno býti nemohlo.
Ministerstvo obchodu výnosem ze dne 26. září 1933, čís. 4419/pres., cestou presidia zemské správy politické v Praze okresní správě politické v Žatci uložilo, aby ve smyslu § 119. lit. b) odst. 2. o připojeném protestu proti volbám provedeným ve valné hromadě společenstva oděvních živností v Postoloprtech dne 15. dubna 1923 konané s urychlením rozhodla.
Zároveň vyžádalo si ministerstvo obchodu zprávu o výsledku.
V Praze dne 26. září 1923.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
XXII./4254 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády jakož i ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů o správních a školských poměrech v německém městě Dobšině na Slovensku
(tisk 4041/XXI).
V interpelaci obsažené stížnosti na utlačování Němců v Dobšině neodpovídají skutečnosti.
Co se nejprve národního charakteru této obce týče je ze 4.620 obyvatelů 2.230 Slováků, 1.782 Němců, 869 Maďarů, 239 jiné národnosti; není tedy správné, označuje-li interpelace Dobšinu za německé město.
Německých škol za Maďarska v Dobšině nebylo. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. října 1920, čís. 58.082, bylo uloženo referátu tohoto ministerstva v Bratislavě, aby při výběru učitelstva pro státní školy v Dobšině přihlížel k tomu, aby bylo dostatečně znalé i jazyka německého. Současně bylo schváleno, aby na těchto školách bylo zavedeno vyučování jazyku německému jako zvláštnímu učebnému předmětu. Vyučování tomuto jazyku bylo zavedeno i na školách církevních. Tato opatření jsou zcela v souhlase s § 18 zák. čl. XXVII. z r. 1907. Proti činnosti kuratoria státních škol v Dobšině a jeho předsedy není námitek, neboť kuratorium i jeho předseda konají povinnosti své správně.
Když v roce 1919 jednalo se o převzetí správy obce do rukou československé vlády, úřednictvo magistrátu odepřelo složiti slib a prohlásilo, že se nemůže zavázat, že bude plniti zákony československé. Tací úředníci nemohli býti ponecháni na svých místech v úřadech a museli býti propuštěni, kteréžto opatření bylo v ustanovení § 2 zák. ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n. plně odůvodněno.
Poněvadž z t. zv. inteligence proti republice smýšlející nebylo lze nikoho na místa v interpelaci zmíněná v oné porevoluční době dosaditi, byly županským úřadem povolány načas osoby ze řad občanstva, které byly ochotny za nových poměrů sloužiti. Bylo to jmenování na dobu přechodnou.
Magistrát byl koncem roku 1919 na vlastní žádost zrušen a Dobšina stala se velkou obcí.
Poněvadž neměla lesního inženýra, byl v zasedání obecního výboru dne 31. dubna 1920 jmenován lesním správcem Pavel Lichner. Když se potom stal obecním starostou byly poměry jeho upraveny tak, že mu byla dána obcí pro funkci lesního správce po dobu jeho starostenství placená dovolená. Lesní správu převzal lesní inženýr Ervín Wadaš obcí zvolený. Poněvadž byla Lichnerovi, jak řečeno, udělena pro jeho funkci lesního správce dovolená, nemůže býti správné tvrzení, že disponuje lesním inženýrem.
Obecní práce zadal Lichner samostatně jen v jednom případě, a to tehda, když dal provésti vyčistění státních škol v obci. Obecní rada práce ty dodatečně schválila. Obecní rozpočet Lichner sám nepřekročil. V roce 1921 byl sdělán na opravu obecních budov dodatečný rozpočet a zákonitou cestou proveden.
Lichner požívá vedlo platu a naturalií, jež mu jako lesnímu správci na dovolené náležejí, honoráře jako starosta v obnosu 9.600 Kč ročně.
Akciové společnosti Danubius neslevil Lichner z uložené kauce ničeho. To se stalo za jeho předchůdce. Ten peníze společnosti složené započítal jí do kupní ceny bez vědomí obce a obec byla nucena vésti proti firmě proces o zaplacení. Pro nesprávné nakládání s obecními penězi, nikoliv však pro zpronevěru, byl tento funkcionář disciplinární cestou své funkce jako starosta zbaven.
Zákaz, že Slovenská Beseda nesmí býti ve škole umístěna, vydán nebyl. Beseda byla jednou v týdnu otevřena po čas přednášek osvětového sboru. Světlo si platila sama, od r. 1922 ve školní budově více není.
Konečně bylo by poznamenati, že při převratu měla obec Dobšina z doby hospodaření maďarského magistrátu 2,000.000 K dluhů. Dnes je obec bez dluhů a koupila právě v posledním čase pro potřebu svého občanstva za 1,100.000 Kč hotově dobře zavelenou elektrárnu.
Vylíčené poměry nezavdávají příčinu k nějakému opatření.
V Praze dne 14. září 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XXIII./4254.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Ladislava Kučery
a soudruhů
ve věci nezaměstnaných (tisk 4076/VI).
V mnohých politických okresích sdružovali se nezaměstnaní v t. zv. "rady (výbory) nezaměstnaných", které v mnohých případech neomezovaly se toliko na udílení rady stranám, vysílání deputací k úřadům, sepisování odvolání, nýbrž snažily se zasahovati i do rozhodování o žádostech za podporu. Vyskytly se však případy, že "rady nezaměstnaných" ztěžovaly úřadování v záležitosti podpor nezaměstnaných a vybízely k pořádání demonstrací, případně často za účelem agitace pro cíle politické. V jiných případech proti t. zv. "radám nezaměstnaných" nebylo zakročováno.
Úřady státní a veřejní činitelé mohou s důvěrou jednati a bráti zřetel v rámci zákonných ustanovení v řešení zájmů dělnických jen na organisace uznané právní hodnoty, jakými jsou odborové organisace. Tyto také pokládají péči o nezaměstnané dělnictvo za jeden ze svých zvláště důležitých úkolů a tomu dle svých prostředků pomáhají. Zákaz tvoření t. zv. "rad nezaměstnaných" nebyl povolanými úřady vydán a není tudíž potřeba v této věci něco zařizovati.
Ministerstvo sociální péče nevydalo zákazu volného pohybu nezaměstnaných osob, nýbrž toliko udělilo pokyn, aby v těch místech, které jsou stiženy značnou nezaměstnaností, byly omezovány veřejné zábavy z toho důvodu, aby nezaměstnaní v jejích krutém osudu nebyli zbytečně drážděni radovánkami a nehospodárnými výdaji majetnějších vrstev. Při tom příslušným úřadům bylo také poukázáno na to, aby dbaly toho, by podpor v nezaměstnanosti bylo užíváno toliko k nakoupeni nejnutnějších potřeb nezbytno výživy a aby bylo zabráněno, by nebyly činěny nepředložené zbytečné výdaje. Opatřením tímto nemělo býti a také nebylo znemožněno nezaměstnaným súčastniti se slušných a ducha povznášejících zábav, ba naopak jak zde známa, různými kulturními korporacemi byly nezaměstnaným zdarma poskytovány vstupenky na divadelní představení. Není proto ani po této stránce nutno něčeho dalšího zaříditi.
V Praze dne 29. září 1923.
Ministr sociální péče: