Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4233.
Interpelace:
I. posl. Kostky, dra Kafky a druhů min. financí o dvou tvrdých krutostech, které se stále ještě ději při přejímání rakouských a uherských předválečných rent,
II. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, že podbořanská okresní politická správa protizákonně užívá tax,
II. pasy Kirpalové, Beutela, Schweichharta a druhů min. vnitra o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht" vycházejícího v Ústí nad Labem,
IV, posl. Blažka a soudr. min. vnitra o konfiskací časopisu "Průboj" v Lounech,
V. posl. J. Blažka a soudruhů min. vnitra a spravedlností o konfiskační praxí okresní politické správy v Lounech.
I/4233 (překlad).
Interpelace
poslanců Kostky, dna Kafky a druhů
ministrovi financí
o dvou tvrdých krutostech, které se stále ještě dějí při přejímání rakouských a uherských předválečných rent.
Finanční úřady, přejímajíce konečně rakouské a uherské předválečné renty za Československou republiku i když naprosto nehledíme k tomu, že do-sud stále ještě nebyly zaplaceny kupony postupují v praxí zvláště ve dvou důležitých věcech krutě a tvrdě a to:
a) Mnoho předválečných rent, které jsou majetkem československých občanů a jsou uloženy ve Vídní Rakousko-uherské banky nebo u poštovního spořitelního úřadu, jsou tam zatíženy lombardem, lisovně, poněvadž za války byly více méně z donucení,upsány válečné půjčky. Ve věcí měny tohoto Lombardního dluhu, jejž vede v patrnosti vídeňský depositní úřad, nebylo stále ještě zjednáno jasna. Vídeňští činitelé tvrdí, že lombardní dluh musí býti splacen v československých korunách, kdežto zdejší státní občané, kteří zaujali právní stanoviska oprávněnější podle zákona tvrdí, že tento lombardní dluh, poněvadž jde o půjčku, uzavřenou a splatnou ve Vídni, má býti zaplacen v staré rakousko-uherské méně nebo ve měně rakouské. Nelze prozatím vůbec ještě předvídati, kdy tato otázka bude rozřešena, zvláště když se reparační komise touto otázkou leště nezabývala. Vídeňský poštovní úřad se nyní zdráhá převésti tyto renty, jsou-li zatíženy lombardem asi jejich ceně. Tímto způsobem se brání nesčetnému množství vlastníků rent na neurčitě dlouhou dobu, aby jimi mohli nakládati převáděti je, realisovati (přeměniti je úročnou půjčku a své renty vložiti na úroky.
b) Ještě příkřejší jest tento případ: Mezinárodní předválečné,snahy, usilujíc o volné stěhování, měly ovšem samozřejmý následek, že v mnoha případech občané, majíc domovskou příslušnost v oblasti nynější Československé republiky, bydlili v cizině, na př. v Německu, kdežto své rakousko-uherské a uherské renty, ať jíž následkem dřívějšího opatření vrchnoporučenského úřadu nebo také z vlastní vůle, měli uloženy ve Vídni u poštovní spořitelny, u Rakousko-uherské banky nebo u jiných tamějších bank. Z této velme časté a náhodné konstelace mají tito vlastníci rent podle nynější praxe největší potíže, oba nepochopitelným způsobem jim přímo hrozí nebezpečí, že tyto renty jichž již před mnoha léty plně nabyli, úplně ztratí. Takový státní občan československý, žijící dne 1. března 1919 jako dříve na příklad ještě v Německu, nebyl z toho důvodu povinen přihlásiti k soupisu své jmění, jež tohoto dne nebylo na území. Československé republiky. Proto nemohl tehdy dáti zde sepsati renty, uložené ve Vídni, když sám na příklad bydlil v Mnichově. Československý stát stojí nyní na právním stanovisku, že budou převzaty a započteny do československého bloku rent jen renty přihlášené k soupisu a zásadně odmítá uznati takové renty jako československé cenné papíry. Rakouská republika odpírá opět převzíti tyto remy, poněvadž jsou vlastnictvím československého státního občana, mimo to ve většině případů byly převedeny do Prahy, při čemž se zde vůbec ani nechceme zmiňovati o tím, že ovšem nelze žádati od, československého státního občana, aby renty, které jsou přece státním dluhem, který má převzíti Československa, přijal nyní v docela bezcenné rakouské měně. Mezinárodní reparační komise odmítá konečně jakékoliv zasahování stran těchto rent, poněvadž podle jejího mínění kde a věc následnických států mezí sebou, která byla úplně rozřešena mírovými smlouvami.
Tato otázka nemá však žádné politické nebo národní tendence, poněvadž tato praxe, totiž odpírá-li se převzetí rent, postihuje právě tak Čecha žijícího, odedávna v Berlíně, který má své renty uloženy ve Vídní, jako nynějšího československého státního občana, pocházejícího snad z německé jazykové oblastí republiky, kterýžto náhodou dne 1. března 1919 v Linci, měl však své renty jako dříve uloženy ve Vídni. Nelze přece skutečně a se vší vážností odeskamotovati veškerého plně nabytého práva na snad největší část jmění nesčetným takovýmto osobám, které se nedopustily ani nějakého politického zločinu, ani nezaujaly nějakého stanoviska proti Československé republice, naproti tamty však splnily co nejpřesnější formální rozkazy, vydané kýmkoliv, stran soupisu, přihlášení, protestace rent atd. jedině z docela náhodného seskupení jednaná jejich státního občanství, za druhé jejich bydliště dne 1. března 1919 a za třetí, že vložily předválečné renty ve Vídni.
Vysoké ministerstvo financí zajisté dosud ještě plně neocenila této otázky a jejího hlubokého významu a nemáme ještě jasného rozhodnutí s náležitým odůvodněním a pokyn vlastníkům rent, kde a jak by si měli hledati svého práva.
Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:
1. Ví pan ministr financí b svrchu vylíčených nejasnostech, nešvarech a sociálních krutostech, k nimž dochází při přebírání rakouských a uherských předválečných rent?
2. Co zamýšlí pan ministr financí učiniti na úpravu těchto otázek?
V Praze dne 27. června 1923.
Kostka, dr. Kafka, Stenzl, Böllmann,:dr. Lodgman, Wenzel, Zierhut, Simm, Patzel, Kraus, inž. Junt, Röttel, Windirsch, Křepek, dr. Spina, Heller, dr. Radda, Böhr, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Bobek.
II/4233 (překlad).
Interpelace
poslance dera R. Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra,
že podbořanská okresní politická správa protizákonně užívá tax.
Padbořanská okresní politická správa udělujíc povolení k přikročení policejní hodiny vybírá faxy, které místa chudinskému fondu, jak to předpisuje ministerské nařízení ze dne 3. dubna 1855, čís, 62 ř. z., odvádí nějakému okresnímu pomocnému fandu, jehož zařízení a účely naprosto neznáme, a jehož se, jak udává okresní poltická správa, užívá k dobročinným účelům. Onen poplatek nelze tedy pokládati za taxu ve smyslu svrchu uvedeného ministerského nařízení, nýbrž jest veřejnou dávkou, která se vybírá bez zákonného podkladu. Takováto praxe jest však porušením §u 111 ústavní listiny, podle něhož lze ukládati daně a veřejné dávky vůbec pouze na základě zákona.
Podepsaní se táže pana ministra, ví-li o této věci a je-li ochoten učiniti přítrž protizákonnému postupu podbořanské okresní politické správy?
V Praze dme 3. července 1923.
Dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Schollich, dr. Medinger, dr. Lehnert, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Zierhut, Schubert, dr. W. Feierfeil, J. Mayer, Bobek, Böhr, dr. Spina, dr. Radda, Matzner, inž. Kallina, Schälzky.
III/4233 (překlad).
Interpelace
poslanců Kirpalové, Beutela, Schweichharta a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení sociálně-demokratického deníku ťVolksrechtŤ, vycházejícího v Ústí nad Labem.
Ústecký censor, známý jak o zvláště přísný, zabavil v čísle 130 časopisy ťVolksrechtŤ ze dne 9. června 1923 zcela tento úvodník:
ťO svévolí při udělování koncesí.
Včera jsme oznámí i ve zprávě z městské rady, že zemská politická správa i prostřednictvím okresní politické správy není blahosklonně dovolila městské ústecké radě další provozování městského divadla, splatí-li určité podmínky. Tyto podmínky záležejí v tam, že divadlo musí ubýti přenecháno pro nejméně 30 českých představení, akademií a koncertů, že se větví na divadelního sboru musí skládati z československých státních občanů a že se nebudou konati pohostinské hry cizího sboru nebo jeho částí. O tomto způsobu využívání státní moci v zájmu násilného počešťování se ještě zmíníme, a město zahájilo jíž potřebné krbky, aby náležitě odmítlo ťpodmínkyŤ nezakládající se na žádném zákoně. V této souvislosti bychom jen rádi poukázali, že ústecký případ nervi nikterak ojedinělý. Již několik dní před tím byl dodán libereckému divadlu úplně podobný rozkaz, v němž se praví:
ťPodnikatel divadla se zavazuje přenechati liberecké městské divadlo s potřebným příslušenstvím českému divadelnímu podnikateli k uspořádání českých představení, koncertů, akademií atd. a k potřebným zkouškám za obvyklý režijní příspěvek v době od 1. do 15 září 1923 a mimo to dne 6. července a 28. října 1923, bude-li o to aspoň měsíc před tím požádán. Tuto jednoměsíční lhůtu lze v dohodě se zástupcem české menšiny přiměřeně zkrátiti.Ť
Zároveň byla liberecká městská rada upozorněna, ťže jakékoliv jednání, jímž by snad město zamýšlelo zmařiti nebo ztížiti splnění této podmínky, mohlo by ohrozit pořádání divadelních představení v libereckém městském divadle vůbecŤ.
Vedle této nové methody vyvlastňovati německá divadla na studeno ve prospěch českých menšin, která jest: nejpříkřejšími rozporu s postupem pražských úřadů, kde;Němcům proti veškerému právu bylo divadlo odňat, a čin šovinistické ulice byl pak prostě uznán za čin zakládající se na právním základu, osvojili si v tomto, ach tak demokratickém státu, ještě jiné věci, aby ťvzpurnéŤ Němce přece donutili k povolnosti. Jest známo, že hostinským v německým oblastech, zvláště ve výletních krajích bylo, uloženo, aby vedle německých jídelních lístků předkládali také české.
Blahoslavený živnostenský řád, na jehož základě se všechny tyto výnosy vydávají, má jíž velmi úctyhodné stáří. Pochází z roku 1859 a ve svém §u 18 opravňuje úřad, aby pro živnost, podléhající koncesnímu povolení! - a dnes místo, aby se nešvar koncesovaných živnosti odstranil, jak toho vyžadují moderní doba, ještě se rozšiřuje - uděloval koncese ťpodle volného uváženíŤ nebe ji odepřel. Z tohoto ťvolného uvážení a se nyní prostě dělá nový zákon, který vláda a její činitelé vyvozují z tohoto malého slovíčka. Tento způsob vykládání zákona, který chce nutiti státního občana, aby zachovával i nepsané zákony, není nový. Když deputace našeho krajského vedení krajské odborové komise zakročovala u správce zdejší okresní politické správy a protestovala proti svévolnému požadavku, aby bylo jmenováno 50 pořadatelů a napřeď předloženy nápisy na standartách, prohlásil pan ministerský rada Sedláček, že jest v jeho moci demonstrací povoliti nebo zakázati. Z toho vyvozoval právo, spojiti povalení s podmínkami, které nejsou stanoveny v žádném zákoně a spadají právě pod ťvolné uváženíŤ úřadů.
Nechceme se nikterak zmiňovati o tom, že se tato zvláštní praxe úřadů projevuje jen jednostranně pnutí Němcům a komunistům a že ještě nikdy jsme neslyšeli, že takovéto podmínky byly uloženy také v českých územích. Dokonce se ještě nemohli přemoci v hlavním městě Praze, kam přece jistě přichází velmi mnoho cizinců z německých jazykových území, aby zde navázali obchodní styky nebo v nich pokračovali - a dvě třetiny až tří čtvrtiny našeho zahraničního obchodu se vyřizuje přes Německo a Rakousko - aby dovalili jen vyvěsiti také německé firmy. Pro Němce jest zavřen representační dům města Prahy, nesmí ho používati. Zkrátka a dobře, celý výklad §u 18 živnostenského řádu v tom smyslu jak nyní začíná býti modou, jest zřejmě prostředkem k dosažení účelů, jehož se nechce nikterak dosíci po dobrém. Neboť odpor rozumné části Němců v tomto státě nesměřuje proti pokojnému společnému žití národů, nýbrž proti svévolné nadvládě českého národa nad jinými,která přichází do týchž politických kolejí, jak to bylo zvykem ve starém Rakousku. Platí-li skutečně stejné práva,pro všechny, nikdo se proti tomu nebude obraceti, aby Češi také tam, kde nemají v zákoně zajištěného práva, přece dostali jakási práva, je-li záruka, že také Němci v českých oblastech mohou spoléhati, že se jim vyjde stejným způsobem vstříc. Avšak užívati státu a jeho mocí jako prostředku, aby se vynutily zřejmé nespravedlností, které se jako omezí-li se přijímání personálu nebo při pohostinských hrách, když na to přijde, rovnají, poškozování umění, jest tak zavržení hodné a malicherné, že takováto věc stačí jen k soudu, aby vzbudila podiv,nad takovouto, mírou naprostého nedostatku politického úsudku, sotva však ke skutečnému rozhořčení. Neboť věcí se mají přece tak, že ke skutečnému spolužití národů v tomto státě lze do jití jen na dobrovolném podkladě., Každý, kdo tento jedině možný proces ruší, čině pokus násilně povýšiti jednu část nad druhou, škodí tím skutečným zájmům státu, který může trvati jen tehdy, poskytne-li se všem obyvatelům jakési existenční právo.
Avšak věc má ještě jednu zásadní stránku která, jak se nám zdá, má ještě větší význam, než využíván i živnostenského řádu k počešťování. Jest to svévole, s níž se zde zvyká vykládati zákony. Obyčejný občan jest beztoho vždy ovládán míněním, že zákony nejsou skutečnými zákony, nýbrž jen prostředkem k určitým účelům, podle nichž se samovolně vykládají. Mluví se mnoho o nutnosti uznání státní autority, čímž přece lze v demokracií mysliti zajisté úctu před zákony. Jestliže nyní vláda předchází samostatným příkladem, jestliže si sama upravuje zákony aniž by jích tu bylo, jak může na někam žádati:, aby právě on, poněvadž není náhodou ministrem, těchto zákonů dbal? Jest to vždy nakloněnou rovinou, jestliže někdo, k,do závisí na zákonech a jejich uznávání, začne je obcházeti. Podkopává tím základ, na němž jest vybudována jeho existence. A dříve nebo později pomstí se na něm samém, ca myslel., že může v okamžitém záchvatu panovačností praktikovati bez trestu proti druhému. V Praze by měli hlouběji mysliti než sáhnou k takovýmto choulostivým prostředkům.Ť
Každý normálně myslící člověk musí připustiti, že tento článek nepůsobí naprosto pobuřujícím způsobem, poněvadž jest naprosto věcný a háji nouze zásadu náhodní a osvětové rovino-právnosti. Takovýto čin není podle platných zákonů naprosto zakázaný. Tato konfiskace jest tedy neuvěřitelným hrubým zasáhnutím ústeckého censurního úřadu a jest v nejkřiklavějším odporu se zákonnými ustanoveními.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Víte a tomto úplně bezdůvodném a proto pobuřujícím zabavení a co zamýšlíte činiti, abyste zlepšil nesnesitelné censurní poměry v Ústí nad Labem?
V Praze dne 28. června 1923.
Kirpal, Beutel, Schweichhart, R. Fischer, Uhl, Schuster, Blatny, dr. Haas, Pohl, dr. Holitscher, Deutsch, Leibl, Dietl, Hirsch, Hillebrand, Häusler, Roscher, Hoffmann, Kaufmann, Čermak, Taub.
IV./4233.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
ministru vnitra
o konfiskaci časopisu ťPrůbojŤ v Lounech.
Dělnické časopisy, přinášející jediné ze všech ostatních nezakrytě a poctivě zprávy o všech čachrech, ťobchůdcíchŤ, úplatnictví a podobných zvycích velkých pánů, jsou přímo solí v očích všech věrných censorů. V Lounech vycházející komunistický list ťPrůbojŤ velmi často pociťuje tuto nelibost a vybílená místa ukazují, kde mělo se dělnictvo dověděti o nové zradě nebo podvodu. Přinášíme ukázku tohoto umlčování:
Dne 4. září přinesl ťPrůbojŤ tuto zprávu, která ovšem byla konfiskována:
Na jednoho erárního valacha přispívá stát 7000 Kč ročně. - Staropensista dostává ročně 6000 Kč.
Agrární družstvo v Bratislavě dostalo na schodek 30 milionů Kč, Bohemia 80 mil. Kč.
Generálové: Stadler, Kuzmánek, Aufenberg a jiní mají od republiky roční pakatýlek každý více než 45.000 Kč. - Co mají vdovy po padlých nebo váleční mrzáci?
Scheiner, Kubíček, Sontág, Rychtera, čili ťBohemiaŤ, ťPozemková bankaŤ, Moravsko - slezská bankaŤ.
ťVláda lidu a pro....? Pen....!Ť
V lokálce: První křesťané komunisty:
stanovené zákonem a doplněné novelou, nejsou plně provedeny a stále se odsunují. Co jsou nám platny zákony, když povolaní činitelé je neprovádějí, volají váleční poškozenci na schůzích a komunističtí poslanci ve sněmovně. Zůstává však dále při slibech. Nejpříšernější však je fakt, že za koaličního vládního režimu ministerstvo sociální péče, jemuž je péče o válečné invalidy, vdovy a sirotky svěřena, na těchto bídných z nejbídnějších rok od roku šetří. Poslanec soudr. Blažek ve své řeči v poslanecké sněmovně dne 28. června pronesené dokázal to ciferně rozborem rozpočtu který vykazoval r. 1920 930 mil Kč, r. 1921 pouze 628 mil. Kč r. 1922 již jen 463 mil. Kč a r. 1923 jen 440 mil. Kč - ušetřilo tedy ministerstvo sociální péče za 4 roky půl miliardy Kč na válečných poškozencích. Vyzvedl, že nemáme v republice jediného léčebného domu pro válečné poškozence. Dnes je v naší republice 300.000 válečných sirotků, z nich 8000 bez otce i matky a dosud nemáme jediného domu pro tyto ubohé sirotky. Za vlády koalice a státotvorných činitelů staví se však četnické sta nice a kasárny. Za koaličního režimu ve státním Pozemkovém úřadě je při provádění pozemkové reformy tisíce válečných poškozenců vylučováno z přídělu pozemků a vydáno na pospas bídě a hladu. Jelikož tyto zprávy jsou početně zjištěny ptáme se pana ministra, zda nechá dobrovolně nadále censurou pravdu šlapati a umlčovati, kdekoliv jen bude napsána, nebo zda se chce přičiniti o zjednání nápravy?
V Praze dne 5. září 1923.
J. Blažek,
Skalák, J. Kříž, Svetlik, Burian, Darula, Mikulíček, Nagy, Haken, Malá, Tausik, Krejčí, Kučera Rouček, Merta, Kunst, Houser, Teska, Kreibich, Koutny, Warmbrunn, Toužil, dr. Šmeral, Bubník.
V./4233.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů ministrům vnitra a spravedlnosti o konfiskační praxi okr. politické správy v Lounech.
V Lounech vycházející týdeník ťPrůbojŤ je tamní politickou správou tak zlovolně a neodůvodněně konfiskován, že jsme nuceni na tuto praxi opětně upozorniti.
Upozorňujeme, že byl konfiskován téměř celý jubilejní článek o Husovi, jenž byl nadepsán ť508 letŤ.
Z konfiskační praxe uvádíme tyto ukázky V č. 52 ze dne 5. července kromě zmíněného úvodníku o Husovi byla konfiskována tato básnička a noticka v ťŽenské hlídceŤ:
In hoc signo.
O Konstantinu, zdárném církve synu legenda líčí zajímavou psinu:
Před nepřítelem když prý jeho voje kdys tábořily zajímavou psinu:
tu zjevil se mu ve snách velký kříž a nápis:
ťV znamení tom zvítězíš!Ť
Hned lidé jeho do práce se dali - na štíty, korouhve, kříž sobě malovali.
Konstantin věřil v proroctví té noci, kříž považoval za zdroj svojí moci.
Již dávno tomu. Po dlouhé teď době zas tábory dva stály proti sobě:
Voj otroků oproti otrokářům, zástupy spravedlivých proti tmářům.
Zas, jako tehdy, spali vůdci lidu, sen podivný však vyrušil je z klidu:
Jim zdálo se že hledí v širou dál, kde pod oblaky mocný pendrek stál.
I nápis četli, který trochu níž se skvěl: ťJen v tomto znaku, zvítězíš!Ť
Tu radoval se s nimi národ celý, své budoucnosti záruku v tom zřeli.
I uskutečněn podivný sen reků: Hle - všechna moc pochází od pendreku!
V Ženské hlídce:
Ženy a matky, suďte! Zajisté, že jste četly, nebo i osobně prožily ženské odvody. Stát, který je zbudován na utrpení vdov a válečných invalidů vymýšlí neustále novinky, kterak by snížil, ne-li vůbec odebral vdově invalidní důchod aby ušetřený takto obnos obrácen byl na nové kanony. Válečné bezdětné vdovy, nebo vdovy s jedním dítkem chodí k odvodu Ony vdovy, které neprokáží 30% neschopnosti výdělečné, budou dle zákona zbaveny podpory a pozbudou nároku na další důchod Koaliční zákonodárci tu neuvažovali, že žena, která ztratila muže ve válce, stala se již sama o sobě následkem prožilých válečných útrap a duševního bodu nad ztrátou může méně schopnou, ne-li neschopnou výdělku vůbec. Vždyť ta skrovná almužna pálí ženu-vdovu na dlani a nyní ji donucují k tomu, aby šla se představiti, jaká je její fysická odolnost po všech těch prožitých útrapách. Ze všech míst docházejí stížnosti, že se při těchto prohlídkách nešetří ani ohled na ženskost a že se má žena předvolaná vystavovati zrakům více mužů. Máme za to, že vyšetřující lékař sám by měl dbáti toho, aby jiní netýrali nebohé ženy pohledy, aneb se dokonce nepásli pohledy na rozpacích předvolané ženy. Ženy a matky i ty, kterých se to osobně nedotýká, mají velmi mnoho příčin přemýšleti o dnešním společenském zřízení, které se přímo úzkostlivě stará aby bylo hojnost kanonů a rychlopalných pušek, zatím co vdovám a válečným invalidům bére se posledních několik grošů. A v této době, kdy se tak ponižuje všechna ženskost, šlape všechen cit, zvyšují se požadavky militarismu a činí se přehorlivé přípravy pro mnohem ťmodernějšíŤ ocelovou lázeň než byla ta poslední.
V témže čísle konfiskován dále celý následující feuilleton:
Pravda vítězí.
Odjakživa hleděl jsem býti užitečným členem lidské společnosti, vždycky stál jsem na půdě práva, pravdy a zákonů, jsoucích právě v platnosti a mým ideálem bylo státi se censorem. V mých očích censor je nejčistší dokonalost, tvor všemohoucí, neomylný, nejvýš spravedlivý, neohrožený bojovník za pokrok v mezích zákona tvor, opravující svou barevnou tužkou smýšlení tisíců občanů a bílicí štětkou dokazující že pravda vítězí. V naší milované republice jsem se nemohl uplatniti pro ohromnou konkurenci a tak 1. září nastupují místo censora na Fidžijských ostrovech. Melanésský guvernér vypsal konkurs na řadu míst hledačů majáků, četníků, exekutorů, censorů a pod. a divím se, že naše vláda která ať přímo nebo nepřímo podporuje vystěhovalectví do Ameriky, plní zajatecké tábory ve Francii a uhelné doly v Poruří našimi dělníky nepostarala se, aby naši lidé obsadili většinu těchto míst, protože to s pýchou můžeme doznati - nejsme jen národem muzikantů mechanických harfenistek a socialistických kontrarevolucionářů, ale i národem hlídačů, četníků a censorů, což nejlepší mužové našeho národa stále a stále svou činností dokazují. Na moji ofertu kterou doleji uvádím dostal jsem příznivou telegrafickou odpověď: ťNastupte okamžitě! Neznáte-li řeč Papuánců, nevadí, budete konfiskovat podle instrukcí, jež vám dodá guvernér a duchovní správa.Ť
Jsem přidělen na ostrov Vanna Levu, jedu tedy do vlasti oněch čarovných lagun, v jejichž zrcadle shlížejí se věčně zelené koruny palem, a přece neláká mne ani nádherné podnebí, ani palmy, ale jen a jen touha abych jako pionýr pokroku ubohým černochům vštípil alespoň základní pojmy mravnosti a pořádku a naučil je křesťanské lásce, úctě k zákonům, představeným a zaměstnavatelům.
Moje oferta zněla:
ťV nejhlubší úctě podepsaný dovoluje si nejponíženěji prositi o laskavé udělení místa censora na Fidžijské ostrovy. Narodil jsem se v absolutistickém státě, ve kterém nebylo zločinem vybízení k neplacení zemských dávek a přirážek a když po třistaleté porobě vrátila se vláda věcí našich do našich rukou a my přijali krásné heslo ťPravda vítězíŤ, jsou velezrádné i černé hodinové ručičky na žlutém ciferníku. Slibuji, že budu svědomitým strážcem stávajícího pořádku. Jsou-li ve vašem parlamentě pronášeny nepohodlné oposiční řeči učiním tomuto nešvaru přítrž podle osvědčeného, československo - demokratického způsobu. Budu brániti černého boha jako bílého, samoděržaví jako revoluci a nadevšecko budou mi zájmy bohatých plantážníků. Skonfiskuji Krista ve jménu mravnosti a potlačím projevy Jeho Královského Veličenstva jakožto projevy hrubě urážející mravnost a ohrožující bezpečnost státu. Odporuje-li Vašim platným zákonům gravitace zemská, budu potírati tuto gravitaci, máte-li náboženské uctívání krav jako Indové, nebo býků jako staří Egypťané budu přísně stihat urážku každého hovada, zákonité ochrany požívajícího. Zločin špionáže najde ve článku tvrdícím, že ošklivé počasí má nepříznivý vliv na úrodu bavlny na Vašich ostrovech a zločin pobuřování ve zprávě, že vlastenečtí studenti australští, pějící státní hymnu ťBože zachovej nám králeŤ, a provolávající slávu Jeho Veličenstvu, byli tlučeni policejními obušky, nebo že Fidžia-banka či Fidžijsko-Zealandská banka vzdor tomu, že tyto banky byly spravovány nejlepšími lidmi v národě, udělaly nestydatý bankrot. Kde se mi nehodí moderní australské zákony vyhrabu staré papuánské, třeba edikt krále Hua-Hua z r. 1802, anebo si vymyslím zákony z brusu nové nemáte-li ovšem zákon na ochranu Fidžijských ostrovů, který by se hodil na všecko a dal se vykládat dle potřeby jako mají jiné, pokročilejší demokracie. Mojí úlohou bude zkrotiti umění uhasiti oheň v zárodcích, vytrhati plevel na národa roli dědičné. Je přirozeno že všichni ti rypáci, lidé beze všeho vychování, neznalí pojmů mravnosti, směřující k těm nejdivočejším směrům neboť jim není nic na světě svato ale ještě jsme tady my, neohrožení zastánci demokracie proti těmto petrolejníkům. Naše heslo je ťPravda vítězíŤ a jest samozřejmé, že vítězí naše pravda, totiž to co my tím slovem nazýváme. To, co za pravdu považují různí ti rýpalové, jsou pouze bludné názory státu nepřátelské, které rozhodně nemohou býti schváleny vládními orgány demokratického státu. Jak známo z dějin, jakýsi Hus, jeden náš patný kazatel hájil se před koncilem, že vyjmutím vět z jeho učení smysl slovní byl zcela jiný, nežli původní, jím psaný; s tím souhlasím a směle tvrdím, že sebe revolučněji psaný článek dovedu upraviti tak, že ani poslední členka ťŘádu svatého růženceŤ nenajde v něm nic závadného stejně obratně umístním poruchy v radiových notách ruské sovětové vlády. Neračte se, prosím, obávati že bych měl něco společného se starými Tábority, anebo, že by skoro bolševické řeči, pronášené z vysokých míst po převratě, měly by na ne nějaký vliv. Mohu Vás ujistiti, že za dnešní koalice smysl našich dějin je korigován, po zásluze odsouzen Hus i Tábor, Komenský i Čeští Bratři, Havlíček i profesor Masaryk a v plné slávě skvějí se velebné postavy Lichtenšteina, Koniáše, Jiřího Plachýho, sv. Vojtěcha a Jana Nepomuckého. Nejhlubší úcta před zákony jakýmikoli a před autoritami jakýmikoli je ušlechtilá vlastnost, zdobící každého Čechoslováka a v neposlední řadě i v nejhlubší úctě podepsaného Vlastimila Škopka.
Doufám že budu dobrým censorem a že nedělám ostudu mé drahé osvobozené vlasti, neboť děkuju za poznání že Rakousko nebylo nejhloupějším státem na světě a až zemru, budu pochován pod kokosovými palmami a na náhrobku bude vytesán vyhynulý pták blboun (didus) držící zednickou bílící štětku v jedné noze, náhubek v druhé noze, na ocase paruku s dlouhým copem a nahoře zlatý nápis: ťPravda vítězíŤ a dole ťMade in CzechoslovakiaŤ.
Předkládajíce tyto ukázky neudržitelné konfiskační prakse tážeme se pánů ministrů:
Jest jim toto řáděn censorské v Lounech známo?
Co hodlají páni ministři učiniti aby se podobné křiklavé šikanování dělnického tisku nemohlo opakovati?
V Praze dne 23. srpna 1923
J. Blažek, Kreibich, Haken, Darula, Krejčí, Teska, Kunst, Houser, Warmbrunn, Tausik, Nagy, dr. Šmeral, Merta, Malá, Bubník, Koutný, Mikulíček, Rouček, Toužil, Kříž J., Skalák, Burian.