Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskační praxi.

I. Číslo 75 periodického tiskopisu ťMährisches TagblattŤ ze dne 31. března 1923 tištěného a vydávaného v Olomouci, bylo zabaveno pro článek ťVzkříšeníŤ, který v tomto čísle vyšel, a to s odůvodněním, že celý článek tvoří skutkovou podstatu zločinu podle § 65 a) trestního zákona. Tento článek zněl takto:

Poslanec prof. dr. Kafka.

Vzkříšení.

Nebylo by vskutku divu, kdybychom my, sudetští Němci, pomalu ztratili hluboký smysl krásného velikonočního symbolu vzkříšení.

Doba, od níž, poslušni versailleské nutnosti a nikoliv z vlastní vůle, ubyli jsme vtěleni do tohoto státu, podobá se vskutku velké, smutné, popeleční středě, zlému pašiovému týdnu bez konce, plnému útrap.

Čtyři léta se ubíráme křížovou cestou, kterou vám přepravuje v této zemi vládnoucí a příliš mocně vládnoucí duch nebo spiritus diabolus národního státu, po níž nás stále dále a dále žene svou filosofií karabáče. Jeho cílem jest kalvarie odnárodnění. Ještě nejsme tak daleko, ještě se vzpírá příliš mnoho zdravé, vzpurné, silné národní vůle proti této filosofii karabáče, ještě se zdržují filosofové karabáče bojíce se rozsudku evropského svědomí tuto křížovou cestu příliš násilně zkrátiti. Avšak tato cesta se jim zdá zřejmě příliš dlouhou, pomýšlejí na to, aby umučení našeho národa a všech národních menšin přece urychlili, aniž by o tom Evropa mluvila. A tak si opatřili ke karabáči násilného odnárodňování, rdoušení našeho jazyka, hospodářství a kultury, nový mučednický nástroj. Mučednický nástroj, který se podobá zabijáku, na němž je připevněn nápis: ťNa ochranu demokracie a republikyŤ, zatím co olovo tohoto zabijáku jest určeno k tomu, aby dopadlo na hlavu demokracie.

Tímto zabijákem jest zákon na ochranu republiky. Jest to velikonoční dárek českých filosofů národního státu pro německý národ, jest to ťpendrekŤ národního státu, jímž má býti nenápadně, avšak jistě ubita vůle národního sebezachování a sebeurčení všech národností nečeského jazyka.

Tento zákon na ochranu republiky přináší sudetským Němcům, kteří si jež zvykli na mnohé, hořké velikonoce v této republice, nejen politické velikonoce, nýbrž i politické vzkříšení zcela zvláštního druhu. Tímto zákonem na ochranu republiky ťslavíŤ své vzkříšení dnes, o velikonocích doba předbřeznová doba Metternichů; Sedlnických, Windischgrätzů, doba strašné aliance státní moci a policejního obušku. Tímto anachronimus, právě tak nepřirozený, jako zločinný, posunuje ručičku času od říjnových dnů demokratického roku 1918 nazpět ke dnům let 40tých minulého století, od ťNové EvropyŤ Masarykovy k ťLe mie prigioniŤ Silvia Pellica. Od těchto velikonoc náleží v republice první slevo státnímu soudu, státnímu zástupci, censorovi, četníkovi a policii. Jako se zde kdysi za dnů Beblových říkalo, že sociální otázka sahá ad Berlína jen až k Podmoklům, tak má nyní podle zákona na ochranu republiky národní otázka Němců sahati také jen až k Podmoklům a nikoliv dále. Tímto zákonem na ochranu republiky se na nás valí skutečná inkvisice a kdo by to pokládal za přehnané, nechť se jenom rozpomene na poslední praxi politických úřadů proti shromážděním nepohodlných stran a na praxi soudů proti ťzločinům spáchaným letákyŤ. Příště se nebude směti ani v této republice, ani pro tuto republiku naříkati bez nebezpečí, že bude člověk odevzdán inkvisici státního soudu. Máme nyní jíti po cestě, po níž jsme dosud šli hlasitě protestujíce a hlasitě žalujíce, mlčky. Evropa a Svaz Národů mají býti tímto mlčením oklamány v té věci, že menšiny jsou v této republice dále hnány filosofii karabáče po cestě odnárodňování.

Jest tato cesta beznadějná, jsou nyní sudetští Němci bez záchrany odsouzeni k podlehnutí? Máme nějakou zbraň proti tomuto vzkříšení doby předbřeznové, proti filosofii karabáče a zabijáku ťzákona na ochranu republikyŤ?

Ba ano, máme zbraň a ochranný zákon, který chce sudetské Němce odsouditi k mlčení, jim sám tuto zbraň ukázal. Jde jen o to, aby jí užili.

Zajisté! Zbraně žaloby se musíme vzdáti. Na její místo musí příště nastoupiti výmluvné mlčení národa, které mluví svou jednotou, odhodlaností a národní organisační silou. Německý národ musí příště mluviti svými činy, a své činy nechati mluviti za sebe. A tímto činem jest konečné překonání malicherných, stranických sporů, vyproštění ze stranického němectví k velké německé ideí jednoty. Chce-li německý národ své zachování, pak pod karabáčem ochranného zákona nepůjde cestou z Canossy, nepůjde cestou ke caudinskému jhu, nýbrž najisto najde centu od stranického němectví k němectví. Chce-li se německý národ zachovati, nedá se potlačiti duchem pobřeznovým ani utlačiti, pak si bude spíše s němou výmluvností národního činu raziti cestu od doby předbřeznové k březnu. Pak bude musiti jíti tou cestou, aby na konci byla připravena, nikoliv odhalená oligarchie, nýbrž skutečná demokracie, nikoliv kalvarie, nýbrž vzkříšení. Věřím v tyto velikonoce. Chce-li německý národ se všemi svými nedostatky tyto velikonoce, pak pozbyl zákon na ochranu republiky svých ostnů. Pak jest křížová cesta překonána.Ť

I kdybychom tento článek zkoumali s největší zaujatostí, nenajde v něm nikdo, byt i jen slova, jímž se děje pokus popuzovati k neúctě nebo k záští proti jednotnému státnímu svazku, proti vládní formě, nebo státní správě. Tento článek také úplně bez překážky vyšel jak v časopise ťPilsner TagblattŤ tak také v ťBrüxer ZeitungŤ a nelze zajisté za to míti, že něco, co v Mostu nebo v Plzni neznamená rušení veřejného pokoje, může náhle na sebe vzíti tento ráz v Olomouci.

II. 93. číslo časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 22. dubna 1923 bylo zabaveno a sice byl to tentokráte úvodník ťVykřičníkŤ, který padl opět za obět cenzorovi mimo několika malých úvodních řádek. Tato konfiskace byla odůvodněna § 16, odst. 1 zákona na ochranu republiky. Ani jediná zkonfiskovaná řádka neobsahuje vychvalování nebo výslovného schvalování zločinu nebo přečinu, nebo souhlasu s nimi. Ani jediná zkonfiskovaná řádka nevychvaluje, nebo neoslavuje pachatele pro takový čin. Tím méně jest ovšem pachatel odměňován, nebo jest mu poskytována náhrada za peněžitý trest, nebo jiný plat, nebo se veřejně sbírá na takový peněžitý trest nebo na náhradu. Vysvítá to ve znění konfiskovaného článku, který zde uvádíme:

Vykřičník.

Těžké chvíle musil ztráviti vězeň pražského trestního soudu Alois Baeran, kdy ve čtvrtek čekal ve své cele na rozhodnutí nejvyššího soudu. Uniknuv ztěží fysické smrti, viděl před sebou chmurnou, nelítostnou příšeru občanské smrti, která vyškrtává člověka s tabulky života a přeměňuje jej v pouhé číslo. Strašlivý obličej, před nímž mohla obstáti jen železná vůle a bezpečný pocit, že jsme spojeni s duší davu, který trpí totéž a totéž cítí. Víme, že se nám cenzor, zatím co toto píšeme, ostře dívá na prsty a že tento článek bude studovati slovo za slovem se zákonem na ochranu republiky v ruce; avšak zákon na ochranu republiky, třebas byl sebe důkladnější, přece zapomněl zakazovati líčení duševního stavu odsouzeného a soustrast s člověkem, který propadl krutosti zákona; omezil se chvalitebně na to, ustanoviti trest na veřejně schvalování zločinu.

Může Alois Baeran obstáti před strašlivým strašidlem občanské smrti? Zůstává pocit, pod jehož tlakem jednal, spáchal-li zločin kladený mu za vinu, i dále neochvějným, vidí-li, že jest opuštěn svými dosavadními stoupenci? Hnal-li jej národní cit, aby spáchal zločin proti státu, musil s tím počítati, ze ho nynější státní moc požene k odpovědnosti, že ho potrestá trestem, jaký každý stát stanoví na rejdy státu nepřátelské a jež je stát oprávněn stanoviti, aby se zachoval. Avšak mohl také počítati s tím, že jeho pohnutky budou jinak hodnoceny než -jako pohnutky průměrného zločince, že z politického života odejde jako nepřítel státu, nikoli jako zločinec, přes nějž svět tou chvílí, kdy jeho rozsudek nabude právní moci, přechází k dennímu pořadu.

Ovšem politický boj, který jest přece jen malou výsečí boje o život, nezná sentimentality. Bývalý nejostřejší herold radikálního zabarvení; jakým Baeran byl jako vůdce národní strany, musil věděti, že nemůže očekávati od národního protivníka ani mezi porotci, ani v široké veřejnosti obrany, smilování nebo dokonce porozumění. Musil věděti, že ho C;echové, jako vůdce strany, která vyhlásila velezradu za povinnost každého Němce, při první příležitosti, která se jim naskytne, učiní neškodným. Cítil-li se nevinným, bylo jeho věcí předvésti před soud všechen původní materiál, který měl po ruce. Nesměl by byl při tom přestati na tam, mluviti o hlubokém tajemství, které zahaluje tento proces, byl by se musil aspoň vysloviti, když obhájce jeho spoluobžalovaného uveřejnil padání. Toho však opomenul z důvodů, kterých neznáme, a proto jich také nemůžeme kritisovati, a tím jen přidal o jeden právnický důvod více ke konečné pravoplatnosti svého rozsudku. Nejvyšší soud a s ním česká veřejnost toho mlčení velmi ochotně přijaly a dveře k vězení nezvratně přirazily.

S tímto osudem musil poslanec Baeran počítati a s tímto osudem se musil zabývati i když nu snad vázaly jazyk vyšší zájmy. Zajisté však mohl očekávati toho, že skupina politiků a druhů, kteří dodali českému šovinismu proti němu nejnebezpečnější materiál, doprovodí a ulehčí jeho odchod do vězení slavnostním vyznáním důvěry a vnitřní spojitosti. Mohl to tím spíše očekávati, když to také čeští politikové ve čtvrtek odpoledne, když do sněmovny.:došla zpráva o rozhodnutí Nejvyššího soudu, docela nezakrytě očekávali. Již v dopoledních hodinách této schůze byla rozšířena v kuloárech zpráva, že všichni němečtí poslanci byli telegraficky povoláni k této schůzi a česká koalice očekávala průběh schůze nikoliv bez jakési nervosity. Dnes je skutečně ještě jen sněmovna místem, kde Němci mohou pozvednouti hlasů kritiky nebo odporu proti spáchaným nepravostem, zmohou pozvednouti hlasu svého srdci bez nebezpečí, že budou postiženi krutosti zákona na ochranu republiky. Německé obyvatelstvo a německý tisk jsou již dnes odsouzeny k mlčení. III. hlava ochranného zákona ťohrožování míru v republice a vojenské bezpečnosti jejíŤ dovoluje státnímu zástupci a cenzorovi, aby každé psané a mluvené Slovo pokládal za zločin rušení obecného míru, schvalování trestních činů nebo šíření nepravdivých, znepokojujících zpráv. Kdo by dnes ještě cítil potřebu hlásiti se k Aloisu Baeranovi, mohl by to vskutku činiti jen jako člen sněmovny ve sněmovně.

Avšak co se stalo? Padala poslanci, kteří jsou blízcí Aloisu Baeranavi, svému odsouzenému kolegovi, z tribuny Rudolfina věrnou pravici do vězení, věrnou pravici, která jej měla provázeti do občanské smrti? Ani jeden hlas z jeho strany se nepohnul, nebylo pronešeno ani jediné slovo o opuštěném, zlomeném a zničeném člověku; s mlčením, které bylo nápadné také českým stranám, přešli druhové poslance Baerana k dennímu pořadu přes osud trestance Baerana. S ledovým mlčením přihlížela strana, jak se zavřela vrata vězení za její vůdcem. A jako strana, tak také mlčel německý národní tisk. Přední časopis nechal uplynouti celý den po rozsudku Nejvyššího soudu docela beze zmínky a pak prostě suchými slovy tuto skutečnost registroval. leští porotci vynesli nad Baeranem rozsudek, němečtí stoupenci nechali jej padnouti.

Toho Alois Baeran neočekával, a ani si nezasloužil; jest to krutější než rozsudek českých porotců, jest to strašlivějším vykřičníkem jeho strany za rozsudkem Nejvyššího soudu.Ť

Zdá se přímo nesmyslem zabavovati takovýto článek a ještě nesmyslnější jest užití k odůvodnění § 16, odst. 1 zákona na ochranu republiky.

III. Zvláště milé péči cenzorově již delší dobu těší se periodický tiskopis ťTagesboteŤ v Brně. Jeho číslo 183 ze dne 21. dubna 1923 bylo zabaveno pro tuto zprávu:

Úpadky bank na Slovensku.

Z Bratislavy se nám oznamuje: Ludová banka v Ružomberku,:jeden z největších peněžních ústavů na Slovensku, jak oznamuje Kassai Ujsak, nemůže platiti. Byla vyslána do Prahy deputace, která má vymoci státní půjčku 5 mil. Kč bezúročně na 10 let. Banka, jak oznamuje tento časopis, se octla ve velmi těžkém stavu, financujíc průmyslové závady, jmenovitě továrnu na zápalky v Ružomberku.

Dále se nám oznamuje: Německé a maďarské banky ve Spiši, které jsou v likvidaci, ztratily většinu svého kapitálu tím, že nebyly zaplaceny válečné půjčky. Jsou to Úvěrní banka ve Velké, Úvěrní ústav pěti horních měst, Lidová katolická úvěrní banka, všechny ve Spišské Sobotě a Velická banka v Popradu.

Tato zpráva byla převzata z maďarského časopisu v Československu a téhož dne byla bez překážky v několika časopisech, tak v časopise ťOstrauer MorgenzeitungŤ a ťPresburger ZeitungŤ. Tato zabavení bylo odůvodněno § 18, odst. 1 a 2, zákona na ochranu republiky, přes to, že zprávy nebyly nepravdivé a na jisto byly dostatečné důvody pokládati je za pravdivé. Týchž ustanovení zákona na ochranu republiky bylo užito, aby se odůvodnilo zabavení čísla 173 časopisu ťTagesboteŤ ze dne 15.:dubna 1923, a to pro nadpis a pro několik míst ve článku ťKonec Pozemkové bankyŤ. Tento článek zněl takto:

Konec Pozemkové banky.

V několika málo měsících stojíme po třetí spřed úpadkem velké české banky. Ještě není konečně provedena nedobrovolná likvidace Moravsko-slezské banky, ještě ve veřejném mínění zuří boj o příčinách úpadku banky Bohemie a jíž opět jest jedna česká banka nucena zastaviti činnost a oznámiti akcionářům a vkladatelům, jak se zdá, nikterak nepatrné ztráty. Zpráva, kterou vydala včera česká Pozemková banka, snaží se sice dělati z nouze ctnost, prohlašujíc, že Pozemková banka likviduje pro změněné pozemkové poměry v republice. Avšak již skutečnost; že se tato likvidace děje pod dozorem české Zemské banky, dokazuje donucení, z něhož k ní dochází.

Zpráva o úpadku Pozemkové banky nepřichází náhle. Již před několika týdny pronikaly první zprávy o platebních potížích Pozemkové banky a bursa, nejspolehlivější měřítko, je-li hospodářský podnik dobrý nebo špatný, dala tušiti nepřijímajíc akcií této banky, které by marně nabízeny, smutnou událost. Jestliže mezi tím zprávy nenabyly pevnějších forem, stalo se tak na základě opatření, zahájených pod rukou k přípravě nucené likvidace. Nyní jsou tato opatření učiněna a tím odstraněny překážky, které bránily, aby usnesení o likvidaci bylo úředně oznámeno. Předevčírem večer vydala ještě policie tisku pokyn, aby se potlačily zprávy o úpadku Pozemkové banky. Zřejmě neměly býti ještě v poslední chvíli ohroženy kroky, podniknuté na záchranu jmění, které bylo po ruce.

O velikostí ztrát, které jsou spojeny pro akcionáře i pro vkladatele Pozemkové banky s jejím zmizením s povrchu zemského není prozatím určitých zpráv. Jen sdělení zprávy, že se vkladatelům zatím vrátí 113 jejich vkladů, připouští domněnku o rozsahu i když ještě nikoliv o výši škody, kterou utrpěly vrstvy obyvatelstva zúčastněné na Pozemkové bance. Zda akcionářům bude něco z jejich peněz vráceno a kolik, není ze zprávy bankovní viděti.

O příčinách úpadku se dovíme zajisté v brzku podrobnější zprávy hlubší důvod záleží jako u předchozích úpadků bank ve škodlivé a nebezpečné finanční a hospodářské politice českého bankovního kapitálu. Tento sleduje podle doznání české národní účely a Němcům nepřátelské. Ani schopnost správců bank, ani vhodnost obchodu nerozhodují při zakládání a činnosti českých bank. Dobytí německého majetku, německé půdy a německého vlivu, to jest úkolem a cílem českých bank. Že se za takovýchto okolností mohou uplatňovati u bank také nekalé a zločinné rejdy, dokazují soudní přelíčení u poslední době a vyšetřování při úpadku Moravsko-slezské banky a banky Bohemie. Jestliže se česká politika nevzchopí k lepšímu a neosvojí si hospodářské zásady, uznané v celém světě, nebude Pozemková banka posledním českým bankovním ústavem, který bude nucen na škodu veřejnosti a soukromého hospodářství přikročiti ke své likvidaci.Ť

Také zde je jasno, že článek neobsahuje nejmenší nepravdy. Další vývoj ve věci Pozemkové banky úplně potvrdil údaje, uvedené v zabaveném článku.

Vůbec si v poslední době státní zastupitelstva v otázce úpadku bank osobila právo, také rozšiřování pravdivých zprav, jichž včasné oznámení bylo v zájmu veškerého národního hospodářství a zvláště vkladatelů, naprosto protizákonně potlačovati. Úředníci státní správy měli dokonce odvahu dávati časopisům pokyny, že by byly zabaveny, kdyby přinesly mimo úřední zprávy něco ve věci baníky Bohemie. Takové zasahování do tiskové svobody je přímo neslýchané. Ovšem ještě neslýchanější jest chování státních činitelů ve všech těchto případech tehdy, jestliže se ví, jak nerušeně směly uveřejňovati české časopisy nepravdivé a znepokojující zprávy o německých bankách.

Také číslo 185 časopisu ťTagesboteŤ ze dne 22. dubna 1923 bylo zabaveno, a to pro poslední část úvodníku ťObnovaŤ, V tomto případě bylo zabavení odůvodněno § 300 tr. z. Také zde nebude nikdo hledati nějaké skutkové podstaty § 300 tr. z., kdo prostě § 300 zneužívá vždy tehdy, nenajde-li jiného ustanovení, aby potlačil časopisecký článek, který se mu nelíbí. Zabavená část úvodníku ťObnovaŤ zněla takto:

ťRozhodně odmítajíce politiku odsouzeného prohlašujeme: Stalo se mu formálně právnicky trpké bezpráví. Nemohlo se mu přes všechny námahy nic dokázati, nebyl předveden ani jeden bezvadný svědek a proveden ani jeden důkaz, z něhož by se mohlo usuzovati byt i jen na pravděpodobnost vyzvědačství Aloise Baerana. Vzpomeňme si, kdo svědčil proti Aloisu Baeranovi. Jsou to především 2 párii; Lombardini a Majorosz, kteří z rozkaz Československé republiky prováděli vyzvědačství u Maďarsku a u Rakousku a zároveň z rozkazu Maďarska v Československu. U nás byli odhaleni, zatčeni (aby je pravděpodobně neplatili zadarmo pro nejvyšší zájmy vlasti), vyslechli je ve vazbě jako svědky proti Baeranovi. Svědčí proti Baeranovi, doufajíce, že budou propuštěni. Avšak propuštěni nebudou, nýbrž budou odsouzení k těžkému žaláři. A těmto svědeckým výpovědím přikládají přes to přese všechno státní zástupce, vyšetřující soudce, porotci a senát rozhodující váhu.

Avšak jaké průkazné síly nabývá výpověď spoluobžalovaného Schwabe před vyšetřujícím soudcem o činnosti Baeranově, výpověď, kterou Schwabe podle vlastního udání učinil jen proto, aby vysvobodil z vězení svou starou matku a nevěstu, výpověď, kterou prý mladíkovi doporučil vyšetřující soudce, aby dosáhl tohoto výsledku! Mezitím však Schwabe více než tucetkrát své výpovědi změnil, seslabil a slavnostně odvolal.

A jakou nesmírnou průkazní hodnotu měly výpovědi hlavního vývodního svědka Soukupa? Pan podplukovník Soukup řekl přece jen to, co mu donesl jeho ťdůvěrníkŤ; a tento mu vypravoval, že ťjeden politický tajný agent častěji pronesl ve svých rozhovorech jméno dr. Baeran.Ť - A pak ťže Bajnoazi (maďarský legační tajemník, který dostal od Schwabeho zprávy Novakovského) řekl prý polskému attachéŤ - řekl prý - více nepotřebujeme zajisté věděti o pramenu, z něhož čerpal pan podplukovník. Důvěrník neslyšel nic, co by přitěžovalo obžalovanému, přímo a určitě, ani neviděl, nýbrž to, co ví, ví také jen prostřednictvím policejního tajného agenta, který pronesl jméno Baeranovo... - pronesl. Avšak prohlédněme si tohoto ťdůvěrníkaŤ zevrubněji: Slouží podle Soukupových výpovědí cizí moci, je tedy placen Polskem nebo Maďarskem, avšak od Soukupa dostával k tomu ještě také čestný žold za zradu tajemství této cizí moci. A jest snad pan Soukup přesvědčen o pravdivosti údajů tohoto pana X? Naprosto nikterak. Pan podplukovník musí Připustiti, že u jeho důvěrníků ťrozhoduje kurs české korunyŤ a že těmito ťdůvěrníkyŤ, kteří podle jeho údajů jsou zcela nízké charaktery, byl již také obelhán.

Jak jest to však s partem plukovníkem samým? Svědek Soukup byv vzat do přísahy prohlásil před porotou, že neumí tolik německy, aby mohl rozuměti jasnému obsahu zřetelně předneseného výroku dra Baerana. Avšak obhájce dr. Goller prohlašuje před Nejvyšším soudem vlastní osobní zkušenosti, že Soukup, se kterým se zná již léta, německy umí. Aby dokázal toto tvrzení, dr. Goller uvádí, že Soukup byl před několika léty ještě úředníkem společnosti s německou obcovací řečí. Poněvadž nemáme důvodů, abychom pochybovali o pravdymilovnosti dra Gollera, musíme konstatovati, že svědek, pan podplukovník Soukup, byv vzat do přísahy, není dostatečně poručen o vlastních jazykových znalostech a před porotou tvrdil objektivní nepravdu. Oč méně jest poučen o objektivní pravdě své vlastní svědecké výpovědi...

Tak asi vypadají průvodní prostředky proti Aloise Baeranovi. Při tom ještě nebylo nic řečeno u zjevu agenta provokatéra Holdingera, upomínajícím na Shakespearovy intrikanty, o průkazní ceně informací brněnského policejního ředitelství a o jiných, stejných zjevech a důkazech této hlavní a státní akce, která byla tak nedostatečně uvedena na jeviště. Nemusilo by to však již postačiti, aby to zavdalo právnímu státu podnět k úplnému vyjasnění tohoto případu, stále ještě nevyjasněného při první příležitosti, která se mu naskytne? Návrh na obnovu řízení jest podán. Příležitost se naskýtá.

IV. Zvláště drakonicky nakládá se svobodou tisku tiskový referát okresní politické správy v Mariánských Lázních, který, jak se zdá, pokládá za svůj úkol potlačiti ťMarienbader ZeitungŤ a bez nejmenšího důvodu jej poškozovati. Dvakráte byly zabaveny v časopise ťMarienbader ZeitungŤ články, které již bez překážky vyšly v jiných časopisech. V jednom případě šlo o komentováni interviewu pana presidenta Masaryka o otázce Němců v Československu. Poněvadž redakce časopisu ťMarienbader ZeitungŤ zná stanovisko cenzurního úřadu, nechala rukopis tohoto článku úmyslně několik dní ležeti, aby nejdříve vyčkala, až bude vytištěn v jiných časopisech. Když byl otištěn jak v časopise ťPilsner TagblattŤ, tak také v ťEgerer ZeitungŤ, byl také otištěn v ťMarienbader ZeitungŤ a byl ovšem zabaven. Zvlášť zajímavá jsou tři poslední zabavení, jimž padl za oběť časopis ťMarienbader ZeitschriftŤ. K prvnímu zabavení došlo pro článek, v němž bylo vytýkáno služební chování doručovatele balíků, zaměstnaného na poštovním úřadě v Mariánských Lázních. K druhému došlo, když se časopis ťMarienbader ZeitschriftŤ.odvážil zajímati, jakým způsobem došlo k obsazení všech výnosných míst u poštovního úřadu v Mariánských Lázních Čechy. Přímo směšně však působí zabavení čísla 94 časopisu ťMarienbader ZeitungŤ ze dne 25. dubna 1923, v němž byla zabavena zpráva, v níž čtenáři listu, aniž při tom byl kritisován úřad, byli zpraveni o předešlé konfiskaci čísla 93 a vyzváni, aby se se stížnostmi obraceli přímo na úřady. Tato zabavená zpráva časopisu ťMarienbader ZeitungŤ zněla takto:

Konfiskace.

Včerejší naše vydání bylo zabaveno pro článeček, který se zabýval chováním zdejšího doručovatele balíků. Toto pojímání tiskové svobody nás nutí, abychom vyzvali naše čtenáře, aby neoznamovali stížnosti jako dosud nám, nýbrž, aby je nejostřejším způsobem zasílali příslušnému ministerstvu. Předcházíme dobrým příkladem, jestliže zahajujeme kroky proti konfiskační praxi u zdejší okresní politické správy a metodu, kterou jsme při tom zpozorovali, učiníme předmětem jednání v parlamentě. Snad ostuda, která z toho vzejde, přivodí potřebné změny.

Při postupu proti ťMarienbader ZeitungŤ jest třeba ovšem míti zřetel vedle porušení tiskové svobody samo o sobě také ještě k postupu při těchto zabaveních a postaviti jej na pranýř, neboť podle zaručených zpráv provádějí se tato zabavení tak, že se poškozuje nejvyšší měrou jak vážnost úřadu, tak také otřásá důvěrou občanů v úřadování státních úřadů. Tvrdí se, a pokládá za úplně veřejné tajemství v Mariánských Lázních, že zabavení neprovádějí povolaní, náležitě vzdělaní a odpovědní úředníci, nýbrž jsou diktována šovinistickými živly tamější české menšiny. Tvrdí se, že český řídící učitel v Mariánských Lázních Hořejší, holič bez místa Červáček a bývalý domkář Mečíř přijímají čísla ťMarienbader ZeitungŤ předkládaná úřadu a tištěný zabavovací nález vyhotoví a pak tento nález předloží buď některému ochotnému činiteli okresní politické správy, nebo v nepřítomnosti okresního hejtmana a správce úřadu užívají jeho razítka s podpisem. Předepsané vyrozumění odpovědného redaktora bývá většinou opomenuto a tiskárna prohledána jen v přítomnosti správního úředníka nebo některého jiného funkcionáře. Zde jde přece o zlořády, kterých nelze trpěti ve státě, který chce býti právním státem, za žádných okolností.

Uvedená naprosto neodůvodněná zabavení svědčí o toast, že státní zastupitelstva a jiní příslušní činitelé státní správy pracuji o soustavném vtlačování tiskové svobody vůbec a že si zvláště vyhledávají za obět časopisy německého demokratického smýšlení. Nelze míti za to, že státní zastupitelstva a ostatní činitelé by nabrali tolik odvahy, aby tak nesmyslně zuřili proti svobodě projevu mínění, kdyby neměli pokynů nadřízených úřadů, nebo kdyby u těchto úřadů aspoň nepřevládalo blahovolné trpěni této neslýchané praxe.

K řádění státních zástupců se důstojně druží chování soudů. Že soudy skoro vždy zabaveni potvrzují, jest známo. Nebudeme zde kritisovati těchto rozsudků stran jejich obsahu, poněvadž v interpelaci vládě jest to neúčelné. Musíme však zajisté se vší přísností poukázati na to, že soudy zcela všeobecně své povinností, odůvodňovati konfiskační nálezy, neplní, leda, že bychom snad chtěli pokládati za odůvodnění podle trestního řádu pouhou formální šablonovitou frázi, že zabavený článek obsahuje skutkovou podstatu tohoto nebo onoho §u, aniž aspoň bylo řečeno, proč obsahuje tuto skutkovou podstatu. Obyčejně jsou odůvodnění taková, že se řekne, že z celého článku nebo ze zabavených míst článku vysvítá, že skutková podstata onoho §u jest dána. Obyčejně se skoro nikdy více neřekne. Jak vážně se zabývají soudy s potvrzováním zabavovacích nálezů a se zkoumáním předpokladů pro jejich zabavení, vysvítá z toho, že se na příklad v konfiskačním nálezu olomouckého krajského soudu o prvním zabavení, o nichž jsme se dříve zmínili, časopisu ťMährisches TagblattŤ, jak ve znění rozhodnutí, tak také v důvodech stále mluví o přečinu podle § 65 a) trestního zákona. V nálezu zemského trestního soudu v Brně, jako soudu tiskového, o rovněž zmíněném zabavení časopisu č. 173 ťTagesboteŤ, znějí důvody takto: ťPoněvadž nadpisem a obsahem svrchu uvedeného článku v místech uvedených ad 1) a ad 2) jsou uveřejňovány a rozšiřovány nepravdivé pověsti nebo zprávy, aby byly pokládány za pravdivé, které však jsou s to, aby obyvatelstvo tohoto státu vážně znepokojily, čímž by byl porušen veřejný pořádek a způsobeno ukvapené a hromadné vybírání peněžních vkladů, to však zakládalo objektivní skutkovou podstatu přečinu a přestupku podle § 18, č. 1 a 2 svrchu cit. zákona na ochranu republiky, musilo býti vyhověno návrhu státního zástupce a uznáno právem jak svrchu.Ť Nejen věcně úplně vratké, nýbrž i bez obsahu a lehkomyslné odůvodnění jest klasickým příkladem pro způsob, jak se odůvodňují zabavovací nálezy vůbec. Proti jiným odůvodněním zabavovacích nálezů vyznačuje se jen tím, že jest sepsáno takovou němčinou, která jednak činí uhodnutí obsahu velmi těžkým úkolem, jednak jest s to, aby vážnost a důstojnost soudu nejvyšší měrou poškodilo.

V. Také ťReichenberger ZeitungŤ ze dne 3. května 1923 byl zabaven pro místo z řeči poslance Kafky při sjezdu obecních zastupitelstev v Praze. Toto místo zní: Řečník navrhuje, aby ze sjezdu byl padán nejostřejší protest..., směřujícím proti samosprávě německých obcí vůbec a zvláště proti samosprávě čistě německého města Liberce. Nejsurovějším způsobem, bez vyrozumění purkmistr a nebo městské rady, vyhláškami na zdech město Liberec do rána... českou policií o svou samosprávu.

Podepsaní se táží vlády, ví-li o zabavení a jiných, dříve vylíčených zlořádech a svévolnostech a je-li se vším důrazem a neprodleně ochotna učiniti přítrž soustavnému potlačování tiskové svobody, působení neodpovědných živlů na státní úřady atomu, že mnoho soudů nedbá zákonných předpisů?

V Praze dne 3. května 1923.

Dr. Kafka, Kostka, Křepek, Böllmann, Windirsch, Patzel, Kaiser, inž. Jung, dr. Petersilka, Bobek, Scharnagl, Böhr, Mark, Kraus, Budig, Schälzky, dr. Schollich, dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Lehnert, Schubert.

IV./4229 (překlad).

Interpelace

poslance dra Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o nepřetržitém a neodůvodněném zabavování časopisu ťBrünner-MontagsblattŤ.

V časopise ťBrünner MontagsblattŤ, v jeho číslech 549, 550, 551, 552, 553 a 554 bylo zabaveno tnttoho míst. Zabavená místa znějí takto:

V čísle 549: I. ťČeši sice mají také parlament, nemají však v něm Gladstona. Jejich národ nemá důstojného starce, který nestaraje se o zuření Jingosovo Odvažuje se pronésti prostou pravdu: ťMusíme uspokojiti německé okresy naší země nebo je ztratíme.Ť

II. ťJestliže se Češi vzbouřili proti Habsburkům, které si sami zvolili, nejsou velezrádci, my však, bojujeme-li za své právo sebeurčení, jimi jsme, přes to, že nás proti naší vůli přivtělili k tomuto státu -Ť

V čísle 550: I. ťTo jest ta stará česká ťmentalitaŤ. Nejprve pustým štvaním národ vyprovokuje - a pak - jestliže při tom přišli zkrátka - běží k policii, aby protivníka obžalovali.Ť

V čísle 551: I. ťO parlamentním boji Čechů za svobodu.Ť

II. ťTo byl počátek českého boje za svobodu násilné ochromení rakouského parlamentu. Rakouská vláda však neobžalovala žádného obstruujícího českého poslance pro veřejné násilí.Ť

III. ťNuže? Dr. Beneš popřel jakékoliv úmysly mobilisovati. Naproti tomu časopis ťZittauer MorgenzeitungŤ oznamuje z bezpečného pramene, že českým časopisům byly dány pokyny, aby všechny skutečnosti (!), které se snad dostávají ve známost o hospodářské přípravě, potlačily...Ť

V čísle 552: I. ťMentalita evropských trpasličích národů jest přece všude stejná.Ť

II. ťPřes to přese všechno musíme však říci, že Litva zasluhuje v nepoměrně vyšší míře jména právního státu než Československo.Ť

III. ťU nás, v zemi destilované demokracie se nepřemýšlí, jak známo, tak moderně. Nemáme školské samosprávy, za to však českého ťškolního diktátoraŤ.

IV. ťJen u nás zůstane tma.Ť

V. ťJen poněkud více úcty k otcům, lásky k domovině by zabránilo, aby tak mnohý pozemek... Německý sedláku, zamysli se do minulosti a načerpej z minulosti novou sílu pro budoucnost. Ctíš-li dědictví svých otců, ctíš sebe sama. Zrada na domovině bude pro tebe i pro nás všechny Němce záhubou. Raději něco málo ztratiti, než pro několik korun... V tomto smyslu budiž tato vzpomínka do minulosti napomenutím všem lhostejným: Ctěte německou hroudu!Ť

VI. - kteří se zálibou docházejí do českých hostinců. Zatím, co my, Němci, pořádáme sbírky na stavbu německého divadla, zatím co se německé obyvatelstvo snaží s velikými peněžními obětmi udržeti německé divadlo, nosí jednotliví ťněmečtíŤ umělci peníze oněm lidem, kteří nám nejen vzali naše německá umělecká a kulturní místa, nýbrž staví se i proti našim oprávněným požadavkům. Není-li snad těmto lidem německá společnost dosti dobrá, pak nechť se také vyhnou německému jevišti, nechtějí-li se dožíti, že se takovým německým umělcům vyhneme. Neboť právě od těchto musíme vyžadovati národní sebevědomí, chtějí-li náležitě plniti svůj úkol - vychovávati národ.Ť

V čísle 553: I. ťMusíme následovati nesmírného pudu našeho srdce, které chce...

II. - a utrpení 3.8 milionů Němců, vnucených do tohoto státu. Jeho přednáška končila slovy: Tak vidíme národ 6.3 milionů Čechů brzy podaří vybojovati psi opět svoji svobodu. Český militarismus, který sám má ve zbrani více lidí než celé,Rakousko v míru, stará se neúnavně, aby vycvičil z Němců vojáky a ustavičné násilnosti dechů skýtají záruku, že německý duch nepodlehne. Avšak i říšští Němci nesmějí zapomínati svých bratří za červeno-bílo-modrými hraničními sloupy a býti pamětlivi toho, že i oni jsou dětmi matky Germanie...

Dík za to, že se tento podnik mohl uspořádati, náleží německému národnímu tělocvičnému spolku Hamburg, který mohl mezi návštěvníky v Hamburku pozdraviti člena měšťanstva Henningsena, předsedu hamburských studentských spolků, dra Schliapa, zástupce rakouské obce a Svaz sudetských Němců. Navazuje na slova pana Hieke, přijatá s nadšením, ujal se ještě slova pan Henningsen, aby podal krátkou zprávu o situaci v Porúří...Ť

III. Z časopisu ťHamburger NachrichtenŤ ze dne 11. února 1923: ťKonec lží.Ť Na základě nepravých údajů, že československý stát bude ve svých dnešních hranicích ťstátem národnímŤ, konala se kdysi ve Versaillech ona vyjednávání, jimiž se zamýšlelo z několika milionů Němců, Maďarů a Rusínů udělati nový tvora, totiž Čechoslováky. Tato lež o ťnárodním státěŤ tvrdošíjně udržovali české časopisy, čeští politikové a česká zahraniční propaganda. Německé časopisy, které se odvážily tvrditi opak, byly dokonce zabaveny. Nyní všechny tyto vrstvy státní statistický úřad uveřejněním konečného výsledku soupisu lidu obviňuje ze lži. Podle něho jest v československém státě 13,611.349 obyvatelů, z nich jest 238.943 cizinců. Ze 13,372.406 ťdomácího obyvatelstvaŤ přihlásilo se k nově vynalezenému ťčeskoslovenskémuŤ národu 8,760.957, od nichž však se musí odečísti dobře 2 milionů Slováků. Dále bylo napočteno 3,123.448 Němců, 747.096 Maďarů, 461.466 Rusínů, 180.535 vidů, 75.852 Poláků. Tak stojí okrouhle 6 milionů Čechů proti 7 milionům jiných národů. To jest konec lži o českém národním státě.Ť

V čísle 554: I. ťKdyž Němci po hrdinném zápoleni, jakého dějiny národů, byt i jen přibližného již neznají, konečně znaveni válkou, politiky cizího plemene, kteří v tom viděli obchod a zrádci ve vlastním táboře uvedeni v omyl, odhodili zbraně, poněvadž jim slíbili spravedlivý mír, občanské svobody, právo sebeurčení a všechny ostatní ústupky, jak je Wilson vykouzlil, tehdy věřilo také mnoho sudetských Němců z dobrého důvodu, že sami bradou moci určiti svou státní příslušnost hlasováním lidu. Avšak i ti, kdo nebyli tak lehkověrní, nemají příčiny, aby se vzdávali dodržení této dohody, poněvadž oni podmínky splnili. Složili zbraně, poněvadž jim slíbili právě opak diktátu versailleského. Za tuto důvěřivost musí nyní těžce pykati, avšak neprávem, poněvadž není důvodu k jejich potrestáni. Dříve se totiž mohlo očekávati porušení slova, jak bylo spácháno na podzim 1918 na Němcích, jen od takových gentlemanů.

O.převratu vtáhlo české vojsko... do území námi obydleného. Hrdinní synové Libušini pomazávali německé nápisy, vyprazdňovali obchody, poškozovali umělecká díla. Někteří posádkoví velitelé, aby uvedli ve známou blížící se republikánskou svobodu, zavedli dokonce na svou pěst i tělesný trest a skutečně bylo také několik vážených německých občanů bito. Zatýkání a domovní prohlídky byly na denním pořadu. Když se poškození a ztýraní později, když stát byl již ustaven, domáhali náhrady škody a dostiučinění, byli odmítnuti rozhodnutím, že nemohou uvésti pachatelů a tedy také dokázati, že jim škodu způsobilo vojsko.

Měli snad Němci přicházející legionáře pozdraviti s jásotem? Může jim řádný člověk niti za zlé, jestliže opírajíce se o své samozřejmé právo žádali, aby byly splněny sliby, které jim byly dány? Pokud stát nebyl ustaven, nebyl nikdo povinen míti k němu nijaké závazky. Avšak dobyvatelé činili jim všechno možné.. a založení státu bylo hotovou skutečností, tehdy již byl základ k nejhorším sporům dán. Většina Němců sice usilovala navázati smluvní poměr, avšak jejich stížnosti a návrhy byly s výsměchem a potupou odmítnuty. Němci - také němečtí národní poslanci - kteří stát ťnegovaliŤ, podali několikráte návrhy, jejichž přijetí bylo by bývalo ve prospěch veškerého obyvatelstva, avšak česká většina zásadně odmítala všechno, co přišlo s německé strany. Nejprve se našim zástupcům národa znemožnilo, aby stát přijali a pak je obviňovali, že jej negují. Jest to právě tak, jako bych někoho vyhodil a pak ho žaloval udávaje, že mí odtud utekl.

Sporná otázka, jak se mají Němci chovati ke státu, řeší se sama sebou - chováním Čechů. Němci se podřizují moci a plní, co jim ukládají zákony. Nikde však na celém světě nemají úřady práva žádati od občanů více. Mysliti si může každý co chce a jsme přesvědčeni, že vysoká vláda v Praze, kdyby přikládala nějakou hodnotu přátelským citům a poctivému, dobrému smýšlení Němců, projevila aby to také ve svých nařízeních a opatřeních. Češi však neumějí naprosto dělati politiky smířlivosti, i kdyby chtěli. Neboť jejich stát jest výtvorem Francie a tím jest řečeno vše. Tlak proti Němcům vyplývá nutně z příčin, z nichž tento stát vznikl. Odpor proti zotročování se projevuje v několika nevinných, mírných projevech; jsou to slabé projevy vůle národa těžce zkoušeného, strašlivou válkou a jinými následky utrápeného skoro k smrti. V co Němci doufají, po čem touží, jak si představují svou národní budoucnost, to jsou všecko věci jejich srdce, které se nesmí dáti očenichati žádným špehounem a žádným pochopem zneuctíti.Ť

V čísle 554: II. ťTaké ze mně se těšte, který na Vás, venkované, odedávna lpím celým srdcem, těšte se také ze mně!

Nade mnou byl vynesen neuvěřitelně chybný rozsudek. Byl jsem odsouzen nevinně, sedím již čtyři měsíce ve vězení a trpělivě snáším osud, který mi byl vyměřen.

Pro dva zločiny jsem byl odsouzen ke čtyřem rokům těžkého žaláře. Předně pro svádění k vyzvědačství a já jsem oněch mladíků ani neznal, jak jsem je měl sváděti? A za druhé pro vržení smrduté bomby, a v tomto případě rozhodl jednou vídeňský nejvyšší soud, že se § 76, podle něhož jsem byl deseti hlasy odsouzen, nemůže naprosto vztahovati na poslance. Ale přes ta jsem byl odsouzen!Ť

III. Německému národu v tomto státě byla pražským rozsudkem zasazena krutá rána. S drem Baeranem má býti na delší dobu odzbrojen nejudatnější a nejneohroženější bojovník za německé právo v tomto státě.

Dr. Baeran, člověk české většině nejnepříjemnější, poněvadž se jí neostýchal říci holou pravdu do obličeje, poněvadž zmařil pohádku o rovnoprávnosti národů v tomto státě, a za to se postaral, aby se cizině otevřely oči, aby krásná slova vůdců toho státu mohla býti přezkoumána ve světle skutečnosti.

Plápolající záští vyrazilo pro to proti němu. Ukřižujte ho! Dr. Baeran se stal obětí své nekonečné lásky k svému národu. Než vězte: Mučedníci připravují cesty svobodě!

Vyřazením Baeranovým má také padnouti upřímné, brněnské němectví, které bylo dosud jedinou a mocnou hradbou proti zničení pravého, německého vyznání v našem otcovském městě.Ť

IV. ťKdyž se tedy dne 4. března 1919 Němci připravili k mocným projevům pro své přirozené, lidské právo, pro své sebeurčení, vydali Češi heslo, potlačiti je za všech okolností. Tehdy, ještě prozatímní, české posádky v německých místech ťdostalyŤ množství střeliva,...

Přes české hrozby nedalo se vzbouřené německé obyvatelstvo zastrašiti. Nesmírné davy lidu, příslušníci všech stran a všech stavů, shromažďovali se v proudech k obrovským schůzím. Tento poslední, mocný výkřik německého, čtyřmilionového kmene proti spáchanému bezpráví zanikl v rachocení kulometů a třesku hromadných výstřelů. Neméně než 47 mrtvých a z nich 16 nedospělých a dětí zůstalo ležeti na místě. Avšak krev netekla nadarmo. Neboť tehdy svět naslouchal po prvé... A vtom záleží naše určení, naše poslání: Jako první stráže a polní hlídka.

Zemřeli za svobodu a právo. V hluboké úctě stojí náš národ nad hroby našich březnových padlých. Modlitba stoupá z každého věrného, německého srdce k Tomu, jenž trůní nad hvězdami. Slibujeme pro věčné časy: Nikdy jich nezapomeneme, mučedníků za svatou německou věc.Ť

V té věci, že červená tužka censorova zuří skoro v každém čísle časopisu ťBrünner MontagsblattŤ, vidí podepsaní konfiskační praxi, která jest demokratického státu nedůstojná a docházejí k názoru, že hospodářské poškozování časopisu, spojené s neustálým zabavováním, jest úmyslné.

Podepsaní se táží pana ministra, je-li ochoten naříditi konečně podřízeným censurním úřadům, aby chránily právo volného projevu mínění?

V Praze dne 10. dubna 1923.

Dr. Schollich, dr. Lodgman, Zierhut, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Keibl, Kraus, Patzel, dr. Radda, Röttel, inž. Kallina, Böhr, Bobek, inž. Jung, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Windirsch, J. Mayer, Knirsch, dr. Lehnert, Pittinger, Schälzky.