Příloha A.
Překlad.
Návrh úmluvy o používání běloby v natěračství.
Všeobecná konference Mezinárodní organisace práce Společnosti Národů,
svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se 25. října 1921 shromáždivší ve svém třetím zasedání,
když se rozhodla přijmouti různé návrhy o zákazu používání běloby v natěračství, otázce to, tvořící 6. bod denního pořadu zasedání, a
když rozhodla, aby tyto návrhy sloužily za podklad návrhu mezinárodní úmluvy,
přijímá tento návrh úmluvy k ratifikaci jednotlivými členy Mezinárodní organisace práce ve smyslu ustanovení XIII. části mírové smlouvy versailleské a souhlasných částí ostatních mírových smluv.
Článek 1.
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, zavazuje se zakázati, s výhradou výjimek obsažených ve článku 2., používání běloby, síranu olovnatého a všech výrobků, obsahujících tyto barvy při natěračských pracích uvnitř budov, s výjimkou nádraží a průmyslových závodů, v nichž používání běloby, síranu olovnatého a všech výrobků, obsahujících tyla barvy, je označeno kompetentními úřady za nutné, po vyslechnutí organisací zaměstnavatelských a dělnických.
Používání bílých barev, obsahujících maximálně 2% olova, přepočítáno na kovové olovo, jest nicméně dovoleno.
Článek 2.
Ustanovení článku 1. nevztahují se na dekorativní malířství, na čárkování, a na obnovení základního nátěru.
Každá vláda určí rozdělovací hranici mezi různými způsoby malířství a upraví používaní běloby, síranu olovnatého a všech výrobků, obsahujících tyto barvy, pokud jde o tyto práce, podle ustanovení článku 5., 6. a 7, této úmluvy.
Článek 3.
Jest zapovězeno používati mladistvých dělníků do 18 let a žen při průmyslových pracích natěračských, při nichž se užívá běloby, síranu olovnatého a všech výrobků, obsahujících tyto barvy.
Příslušné úřady jsou oprávněny, po vyslechnutí organisací zaměstnavatelských a dělnických, dovoliti používání učňů v natěračství za účelem jejich odborného vzdělání při pracích zakázaných podle předešlého odstavce.
Článek 4.
Zákazy, uvedené v článku 1. a 3., vstoupí v účinnost šest let po dni ukončení třetího zasedání Mezinárodní konference práce.
Článek 5.
Každý člen Mezinárodní organisace práce, ratifikující tuto úmluvu, se zavazuje upraviti na podkladě následujících zásad používání běloby, síranu olovnatého a všech výrobku, obsahujících tyto barvy při práci, při nichž toto používání není zakázáno:
I. a) Běloba, sírou olovnatý, anebo výrobky, obsahující tyto barvy, mohou býti používány při natěračských pracích pouze ve způsobě pasty nebo barvy hotové k použití.
b) Budou učiněna opatření, aby se předešlo nebezpečí, hrozícímu z používání barvy v prášku.
c) Budou učiněna opatření vždy, pokud jen to bude možno, aby se odstranilo nebezpečí, vznikající z prachu, způsobeného natíráním nebo odškrabováním nátěru na sucho.
II. a) Budou učiněna opatření, aby dělníci, zaměstnaní při natěračství, mohli všemožně dbáti nutné čistoty během a po skončení práce.
b) Dělníci zaměstnaní v natěračství budou povinni nositi pracovní obleky po celou pracovní dobu.
c) Budou učiněna vhodná opatření, aby se zabránilo znečištění šatů, odložených během práce, materiálem používaným při natěračství.
III. a) Případy otravy olovem, jakož i případy domnělé otravy olovem, budou oznámeny a na to zjištěny lékařem, jehož určí příslušný úřad.
b) Příslušný úřad bude míti možnost žádati lékařskou prohlídku dělníků, bude-li to pokládati za nutné.
IV. Dělníkům zaměstnaným v natěračství budou rozdávána poučeni o zvláštních ochranných zdravotních opatřeních; týkajících se jejich zaměstnání.
Článek 6.
Příslušný úřad, vyslechna organisace zaměstnavatelské i dělnické, učiní všechna opatření, která uzná za nutná, aby bylo zajištěno dodržování úpravy, o níž se mluví v předešlých článcích.
Článek 7.
Budou sbírána statistická data o otravě olovem u dělníků natěračských, a to:
a) O případech onemocnění na základě hlášení a zjištění všech případů otravy.
b) O úmrtnosti, podle metody, schválené oficielní statistickou službou každé země.
Článek 8.
Úřední ratifikace této úmluvy za podmínek předepsaných v části XIII. mírové smlouvy versailleské a v souhlasných částech ostatních mírových smluv, budou oznámeny generálnímu tajemníku Společnosti Národů a jím zapsány do rejstříku.
Článek 9.
Tato úmluva nabude platnosti, jakmile její ratifikace dvěma členy Mezinárodní organisace práce bude generálním tajemníkem zapsána do rejstříku.
Úmluva bude zavazovati pouze členy, jichž ratifikace bude zapsána v sekretariátě.
V důsledku toho tato úmluva vstoupí v platnost u každého člena v den, kdy jeho ratifikace bude zapsána v sekretariátě.
Článek 10.
Jakmile bude v sekretariátě zapsána ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce, oznámí generální tajemník Společnosti Národů tuto skutečnost všem členům Mezinárodní organisace práce. Rovněž zpraví je o zápisu ratifikací, které mu budou později oznámeny od ostatních členům organisace.
Článek 11.
Každý člen, který ratifikuje tuto úmluvu, zavazuje se provésti ustanovení čl. 1., 2., 3., 4., 5., 6. a 7. nejpozději 1. ledna 1824 a učiniti taková opatření, která budou nutná, aby tato ustanovení byla uskutečněna.
Článek 12.
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje provésti ji ve svých osadách, državách a protektorátech, v souhlase s ustanoveními čl. 421. mírové smlouvy versailleské a souhlasných článků ostatních mírových smluv.
Článek 13.
Každý člen, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypověděti po uplynutí doby 10 let ode dne počátku platnosti této úmluvy a to zvláštním přípisem zaslaným generálnímu tajemníku Společnosti Národů a jím do rejstříku zapsaným. Výpověď nabývá účinnosti teprve rok po zapsání v sekretariátě.
Článek 14.
Správní rada Mezinárodního úřadu práci podá aspoň jednou za 10 let všeobecné konferenci práce zprávu o provádění této úmluvy a rozhodne, má-li býti dána na denní pořad konference otázka revise nebo změny této úmluvy.
Článek 15.