POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4179.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů o zřejmém bezpráví páchaném na německém venkovském lidu při provádění pozemkové reformy (tisk 4009/IX),
II. vlády na interp. posl. Kostky a druhů a prodlouženi lhůty pro přihlášku o nároky pro válečné poškozence (tisk 4041/VII),
III. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o disciplinárním potrestání poštovního podúředníka Jana Weisgerbera v Mikulášovicích (tisk 4098/VI),
IV. min. vnitra a min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hakena, Warmbrunna a soudruhů, že úřední nařízení znemožňují lidovýchovu (tisk 4017/II),
V. min. soc. péče na interp. posl. Laubeho, Pelikána a soudr. pro nedostatečné zněmí zákona o nemocenském pojištěni domáckých dělníků (tisk 4048/VIII),
VI. min. vinitra na interp. posl. J. Patzela a druhů o neodůvodněném zabavení časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ (tisk 4041/II),
VII. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o rozkaze ústecké okresní správy politické pro sbírání darů na stavbu pomníku skladateli státní hymny (tisk 4041/IIV),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Toužila, Skaláka a soudruhů o konfiskaci úvodníku ťRudého PrávaŤ ze dne 23. února 1923 (tisk 4076/XIIl),
IX. mim. veř. prací na interp. posl. Pohla a druhů a postupu při posledním ustanovení cen uhlí (tisk 4009/IV),
X. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Heagera, Jokla a druhů, že se v Albrechticích ve Slezsku usadily jeptišky sv. Boromea (tisk 4098/XVI),
XI. min. národní obrany na interp. posl. Simma a druhů o stíhání vojínů, kteří jsou válečnými poškozenci s vyššími procenty podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 192 Sb. z. a n. pro neuposlechnutí někdejšího mobilisačního rozkazu (tisk 4048/XIV),
XII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Roschera, Schäfera a druhů o nepřijetí školních dítek do německé občanské školy v Českém Dubě (tisk 4041/XVII) a na interp. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů v téže věci (tisk 4041/XVIII),
XIII. min. financí na interp. posl. Krause a druhů, jak frýdlantská berní správa vykládá § 5. zákona o dávce z majetku (tisk 4098/XIII),
XIV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o vyvěšování obrazu presidenta Masaryka ve školách (tisk 4041/V),
XV. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o nezákonném rozkazu okresní politické správy v Teplicích-Šanově, aby byly z knihkupeckých výkladů odstraněny mapy spisu ťNáš stát a světový mírŤ od Hanuše Kuffnera (tisk 4041/III),
XVI. min. spravedlnosti a min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi, jež se poslední dobou obrací hlavně proti časopisu ťTrautenauer TagblattŤ (tisk 4044/XXIV),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Schweichharta, Čermaka a druhů o zabaveni deníku ťNordböhmischer VolksboteŤ v Podmoklech (tisk 4041/XII),
XVIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Hillabranda, Kirpalové, Hoffmanna a druhů, že na veřejných obecných školách bylo zakázáno vyučovati morálce (tisk 4085/IX),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Matznera a druhů o zabavení časopisu ťFreudenthaler ZeitungŤ (tisk 4041/XIV),
XX. min. vnitra, spravedlnosti a školství a nár. osvěty na intenp. posl. Budiga, Schälzkyho, Böhra a druhů o přehmatech, náboženství nepřátelských a právu se příčících v Hodonicích na Moravě (tisk 3853/XXVII),
XXI. min. vnitra na interp. posl. dra Holitschera, Hillebranda, Palme a druhů o přehmatech státní policie při veřejné schůzi lidu ze dne 4. března 1923 v Chebu, svolané německou sociálně-demokratickou stranou dělnickou (tisk 4044/XVIII),
XXII. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů ve věci pozemkové reformy a postátnění lesů (tisk 3719 a 3844),
XXIII. mim. nár. obrany na interp. posl. Blažka a soudr. o jednáni důstojnictva u čsl. p. pl. č. 9 v Mostě (tisk 4009/I).
I./4179 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Zierhuta a druhů
o zřejmém bezpráví, páchaném na německém venkovském lidu při provádění pozemkové reformy (tisk 4009/IX).
Vláda již ve své odpovědi na první interpelaci pp. interpelantů č. t. 3785/III jasně vyložila důvody, které vedly státní pozemkový úřad k tomu, aby schválil prodej velkostatku Fichtenbachu obci domažlické, a označila je za vyhovující zákonům. Vláda trvá na této své odpovědi a připomíná toliko:
Žádný ze zákonů o pozemkové reformě neodnímá zařaděním zabrané půdy do pracovního programu vlastníku její možnost, aby zabranou půdu se svolením státního pozemkového úřadu zcizil. Tak stalo se i u velkostatku Fichtenbachu, který vlastník dobrovolně prodal obci Domažlicím.
Na všechny předčasné žádosti jednotlivců a korporací za příděl půdy, jichž docházelo státnímu pozemkovému úřadu veliké množství, nemohl státní pozemkový úřad odpověděti jinak, než že žadatele odkázal na dobu pozdější, až objekt, od něhož byl příděl požadován, bude státem převzat. Z odpovědí těchto nemohl však žadatel odvozovati nějakých nároků pro sebe a tudíž ani obec Volmava, jíž dostalo se podobné odpovědi.
Obec domažlická převzala trhovou smlouvou povinnost, že dosavadní zaměstnance velkostatku Fichtenbachu bude za dosavadních podmínek zaměstnávati a platiti až do 1. dubna 1923. Podle předpisů částky V. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. možno zajistiti zájmy trvalých zaměstnanců jen v případě, pozbudou-li dosavadního zaměstnání na velkém majetku pozemkovém tím, že zabrané nemovitosti převezme stát k účelům pozemkové reformy. Předpisů těch nemohl státní pozemkový úřad použíti při velkostatku Fichtenbachu, ježto šlo o prodej celého velkostatku z volné ruky.
Státní pozemkový úřad nevyjednává ani s městem Plzní ani velkostatkem Chotěšovem o prodeji tohoto velkostatku městu Plzni a domněnky interpelace toho se týkající nemají podkladu.
Přihlížeje k omezenému počtu odborných sil úřednických a k prostředkům finančním, jimiž vládne, může státní pozemkový úřad prováděti přípravné práce k převzetí jednotlivých objektů toliko postupně. K provedení přídělového řízení přistoupil státní pozemkový úřad v prvé řadě v oněch krajích republiky Československé, kde převážná část obyvatelstva zabývá se zemědělstvím.
Státní pozemkový úřad postupoval, jak již sděleno, v případě velkostatku Fichtenbachu podle zákonů o -pozemkové reformě a proto vláda nemá příčiny k nějakým opatřením ani k zadostiučinění a náhradě obci Volmavě. Rovněž v záležitosti velkostatku Chotěšova bude postupováno podle zákonů o pozemkové reformě. Otázka správního výboru státního pozemkového úřadu je předmětem porad.
V Praze dne 26. května 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
II./4179 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Kostky a druhů
o prodloužení lhůty pro přihlášku o nároky pro válečné poškozence (tisk 4041/VII).
K podání osnovy zákona, kterým se prodlužuje lhůta k podání přihlášky o důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. vyzvána ubyla vláda již resolucí sociálně-politického výboru přijatou ve 178. schůzi poslanecké sněmovny dne 12. prosince 1922 a ve 145. schůzi senátu dne 20. prosince 1922.
Ministerstvo sociální péče vypracovalo návrh osnovy zmíněného zákona a rozeslalo tento 29. prosince 1922 pod č. j. 42.494/V-22 ministerstvům k meziministerskému projednání.
Poněvadž však v průběhu jednání objevila se potřeba opatřiti rozsáhlý dokladový materiál, aby mohl býti odhadnut finanční účin navrhovaného prodloužení přihlašovací lhůty, mohla býti osnova dána na program ministerské rady teprve dne 25. dubna 1923. V jednání o osnově se pokračuje; po konečném pojednání bude pak osnova předložena Národnímu shromáždění.
V osnově stanoveno prodloužení přihlašovací lhůty do 31. prosince 1923, a to všeobecně pouze pro pozůstalé po padlých, zemřelých a nezvěstných vojínech, případně osobách zákonem ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., jim na roveň postavených.
Požadavku druhému, aby vláda uložil politickým úřadům prvé stolice, aby upozornily ony poškozence, kteří promeškáním přihlašovací lhůty ztratili nárok na důchod, nelze z technických důvodů vyhověti, ježto politické úřady jsou beztak dosti prací zatíženy a úřadům těm nejsou známy jednotlivé případy zmeškání přihlašovací lhůty, není pak toho ani třeba, neboť přihlášky podané sice po lhůtě stanovené § 28. zákona ze dne 20. února. 1920, č. 142 Sb. z. a n., po případě zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., avšak před účinností navrhovaného zákona, mají býti pokládány za učiněné ve lhůtě nového zákona.
V Praze dne 27. května 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
III./4179 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů
o disciplinárním potrestání poštovního podúředníka Jana Weisgerbera v Mikulášovicích (tisk 4098/VI).
Protokolárními výslechy súčastněných osob bylo zjištěno, že Weisgerber 29. srpna 1922 ve schůzi obecního zastupitelstva mikulášovického podal na starostu dotaz stran zaměstnávání českých dělníků při městských stavebních podnicích. Tento dotaz Weisgrberův byl nesrovnatelný s povinnostmi, které Weisgerber převzal jako státní zaměstnanec republiky Československé, poněvadž byl s to, roztrpčiti české obyvatelstvo Mikulášovic a okolí a tím poškoditi celostátní zájem klidného soužití obyvatelstva bez rozdílu národnosti.
Opírajíc se o tyto skutečnosti, řádným vyšetřováním nepochybně a nestranně zjištěné, nikoliv tedy, jak se v interpelaci uvádí, o obsah výše uvedeného článku ťNárodní PolitikyŤ, uložilo ředitelství pošt a telegrafů v Praze poštovnímu podúředníku Janu Weisgerberovi pro porušení služebních povinností pořádkový trest výstrahy a vyzvalo jej, aby podal žádost o přeloženi k jinému poštovnímu úřadu, při čemž podotklo, že bude jinak přeložen z moci úřední.
Opatření toto učinilo ředitelství pošt a telegrafů v Praze s předchozím souhlasem ministerstva pošt a telegrafů. Jak patrno, nebylo proti Weisgerberovi zavedeno disciplinární řízení, jak se v interpelaci uvádí, nýbrž uložen mu pouze pořádkový trest výstrahy.
Proti výše uvedenému opatření ředitelství pošt a telegrafů v Praze podal Weisgerber služební cestou stížnost, v níž uváděl, že dotazem, 29. srpna 1922 ve schůzi obecního zastupitelstva mikulášovického podaným, nechtěl popuzovati proti českému dělnictvu, nýbrž naopak zabrániti národnostním třenicím v Mikulášovicích.
Neměníc nikterak názoru na služební přestupek, jehož se Weisgerber tímto dotazem dopustil, rozhodlo ministerstvo pošt a telegrafů výnosem ze 27. února 1923, čís. 9881/III., že stížnosti Weisgerberavě proti pořádkovému trestu se nevyhovuje, že však není námitek, alby pro tentokráte a prozatím bylo upuštěno od Weisgerberova přeložení z Mikulášovic.
Toto rozhodnutí umožnila ministerstvu pošt a telegrafů jedině ta okolnost, že Weisgerber ve stížnosti projevil živé politování nad svým jednáním, prý dobře míněným a špatně pochopeným, a pak zcela mimořádný, jedině důvody lidskosti opodstatněný zřetel na to, že Weisgerber má v Mikulášovicích nemovitý majetek, takže by přeložení pro něho mělo mimořádně těžké následky.
V Praze dne 26. května 1923.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
IV./4179.
Odpověď
ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty
na interpelací poslanců Josefa Hakena, Warmbrunna a soudr.,
že úřední nařízení znemožňují lidovýchovu (tisk 4017/II).
Oběžník presidia zemské správy politické v Praze ze dne 22. května 1922, č. 15.637, který je předmětem interpelace, byl pozměněn, resp. vyložen oběžníkem této zemské správy ze dne 23. prosince 1922, čís. 42.049. Tímto oběžníkem bylo podřízeným úřadům sděleno, že dřívější pokyny nevylučují povolení k zájezdům ochotnických spolků za účelem pořádání divadelních představení do jiných míst, pokud z národnostních nebo výchovných ohledů se toho jeví skutečná potřeba.
Ježto zmíněné pokyny béřou na lidovýchovu dostatečný zřetel a vyplynuly zejména za snahy po nápravě neudržitelných sociálních poměrů herců z povolání u cestovních divadelních společností a svízelů těchto společností vůbec a ježto se těmi pokyny mělo zabrániti, aby ochotnické spolky na újmu svého značného místního významu nenabývaly rázu profesionálních společností cestovních, nemávne příčiny, abychom ve věci něco zařídili.
V Praze dne 8. června 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
v z.: dr. Markovič, v. r.
V./4179.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců R. Laubeho, Jana Pelikána a soudr.
pro nedostatečné znění zákona o nemocenském pojištění domáckých dělníků (tisk 4048/VIII).
Podle §u 1 odst. 2 nem. zákona ve znění zákona z 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. jsou pro případ nemoci pojištěni také domácí dělníci, t. j. osoby, jež, nejsouce živnostníky podle řádu živnostenského, pravidelně a nikoli pouze příležitostně vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu, i tenkráte, byla-li jim práce přidělena osobami zprostředkujícími (skladovními mistry a pod.).
Jest nepochybno, že ohraničení pojmu domáckého dělníka tak, aby se mohlo říci, že podléhá za všech okolností nemocenskému pojištění, jest tenkráte nesnadným, když dotčená osoba vedle zaměstnání, jež ji kvalifikuje jako domáckého dělníka, jest též samostatně výdělečně činnou, kde tedy sice vydělává, ale není ani v poměr. služebním, ani v poměru pracovním, pokud se týče učňovském. Bývá nutno řešiti otázku tuto s hlediska, jde-li tu o zaměstnání vedlejší nebo příležitostné, nebo hlavní či přechodné a v konkrétních případech nutno řešiti otázku tuto postupem instančním. Než poměr pojistný může právě při zaměstnání v práci domácké tak často se měniti, zanikati a opět vznikati, že by řešením cestou instanční stávalo se nemocenské pojištění domácích dělníků někdy takřka ilusorním.
Dovoluji si připomenouti, že ministerstvo sociální péče již svým výnosem z 24. dubna 1920, č. 1786/F 2 zaujalo své stanovisko v otázce přechodného zaměstnání, ovšem v prvé řadě pokud jde o zaměstnance v polním a lesním hospodářství. Při práci domácké má, se věc poněkud jinak, poněvadž vedlejší a příležitostné zaměstnání v tomto oboru závisí jednak na okolnostech jiných, jednak dá se prováděti práce domácká též osobami jinými, nežli těmi, které nutno individuelně pojistiti pro případ nemoci. Mělo proto ministerstvo sociální péče za to, že lze i zde zachycovati postup, pro nějž vzorné stanovy okresních nemocenských pokladen ukazují cestu a jenž v několika případech se osvědčil.
Uplatňujeť se zde totiž výhodně ustanovení §u 41, odstavec 5 vzorných stanov a byla již podobná ujednání uzavřena mezi řadou okresních nemocenských pokladen (na př. v Jablonci n./N., Chotěboři, Semilech, Nýdku, Kraslicích atd.) též v Prostějově byla uzavřena podobná úmluva, jejíž obsah bývá zpravidla tento:
Zvláštní paritní komise ze zaměstnavatelů a pojištěnců domáckých dělníků za předsednictví další osoby oběma skupinami zvoleně, po případě představenstvem okresní nemocenské pokladny jmenované veřejný dohled nad provedením nemocenského Pojištění domáckých dělníků v obvodu té které nemocenské pokladny okresní. Komise tato zřídí zvláštní platebnu, u níž se současně hlásí všichni domáčtí dělníci toho kterého obvodu okresní nemocenské pokladny.
Všichni domáčtí dělníci, kteří by chtěli pracovati u zaměstnavatelů, úmluvu shora uvedenou uzavřivších, musí u platebny každý měsíc zaplatiti předem celý pojistný příspěvek a udati současně svůj byt, stav, stáří, způsob zaměstnání a jiné poměry, které pro pojistný poměr mají význam. O zaplacení příspěvku dostali by od platebny potvrzení, kteréžto potvrzení bulo by spolu dokladem pro jejich podpůrné nároky a zároveň legitimací vůči zaměstnavatelům.
V úmluvě může býti stanovena mzdová třída, do které slušelo by zařaditi domácké dělníky té které kategorie.
Ustanovení §§ 13. ad 2. a 3. nem. zák. zůstává ovšem domáckým dělníkům zachována a jest volno platiti příspěvky i za delší dobu a zachovati si tím nároky pro dobu příští, v níž by nemohli býti zaměstnáni.
Platebna oznamuje týdně okresní nemocenské pokladně přihlášky i vystoupení domáckých dělníků a každý měsíc provádí se vyúčtování.
Zaměstnavatelé mají ovšem, jak vůči nemocenské pokladně, tak i vůči domáckým dělníkům, které zaměstnávají, nebo kteří pro ně pracují, zvláštní povinnosti, zejména jsou povinni vydávati práci pauze těm domáckým dělníkům, kteří prokáží, že u platebny zaplatili pojistné příspěvky předem pro okresní nemocenskou pokladnu.
Domáčtí dělníci obdrží od platebny členský lístek, jenž obsahuje jejich osobní data a přesnou adresu jednoho každého, jakož i podstatné ustanovení o právech a povinnostech vůči pokladně nemocenské. Tento členský lístek ve spojení s pravidelným potvrzováním zapravených pojistných příspěvků tvoří pro zaměstnavatele doklad, na který domáckému dělníku vydává práci. Nedodá-li domácký dělník toho dokladu, vyzve jej zaměstnavatel, aby si doklad ten opatřil. Práce vydává se jenom na předložený lístek členský.
Zaměstnavatelé musí (přísně zkoumati, je-li pojištění ještě po právu a nezaniklo-li snad následkem neplacení příspěvků.
Tento postup se podle zkušeností ministerstva sociální péče velice osvědčuje, zejména v tom směru, že za platnosti podobných úmluv a náležitého jich dodržování uskuteční se pojištění každého domáckého dělníka, i když domácké zaměstnání vykonává jenom příležitostně nebo v zaměstnání vedlejším. Zejména pokud jde o zaměstnání v konfekcionářském průmyslu na Prostějovsku bylo by lze podobnou úmluvu tím spíše snadno prováděti, poněvadž domáčtí dělníci zde uvedeným způsobem zaměstnaní jsou co do svého zaměstnání značně vázáni na bezprostřední styky se zaměstnavateli a kde kromě toho otázka vedlejšího nebo příležitostného zaměstnání nehraje takovou úlohu.
V Praze dne 12. června 1923.
Ministr sociální péče:
Dr. Habrman, v. r.
VI./4179 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance J. Patzela a druhů o neodůvodněném zabaveni časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ (tisk 4041/II).
Přejímám zodpovědění interpelace za ministra spravedlnosti, poněvadž tiskovou přehlídku časopisu ťSt. Joachmsthaler ZeitungŤ náleží vykonávati okresní politické správě v Jáchymově, tedy úřadu podřízenému ministerstvu vnitra.
Jmenovaná okresní politická správa zabavila č. 93 časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ ze dne 9. prosince 1922 pro článek ťGewaltaktŤ, poněvadž v jeho dvou místech, z nichž jedno nebylo do tisku interpelace úplně pojato, shledala skutkovou podstatu přečinu podle § 302 tr. z.
V článku tomu,:který poukazoval na dřívější zprávu v témž časopise uveřejněnou; že jakýsi dech německému učni strhl odznak, obsažena byla výzva, jejíž uskutečnění by mohlo vésti k porušení obecného mír u. Z této příčiny nelze míti za to, že okresní politická správa zabavila tato místa, aniž toho veřejný zájem byl vyžadoval.
V Praze dne 28. květina 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr. v. r.
VII./4179 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci post. dra Lodgmana a druhů
o rozkaze ústecké okresní správy politické pro sbírání darů na stavbu pomníku skladateli státní hymny (tisk 4041/IV)
Zemská správa politická výnosem ze dne 20. října 1922, čís. 8 D 2174/3 ai 1923 z. s. p. č. 315254 udělila ťPřípravnému výboru pro postavení pomníku Fr. Škroupovi ve VosicíchŤ povolení k veřejné sbírce v obvodu Čech na měsíc leden 1923 na sběrací archy.
Provedení sbírky bylo samozřejmě ponecháno spolku samému a nebylo nařízeno jednotlivým okresním správám politickým, aby při sbírce jakkoli spolupůsobily aneb, aby vydaly rozkaz obcím k provedení této sbírky, nýbrž právě z toho důvodu, že podřízené úřady nebyly zvláštním oběžníkem o povolení sbírky ani uvědoměny, stanovena byla ve výše cit. výnosu podmínka, že sběrací archy musí být předloženy policejnímu ředitelství v Praze, aby je opatřilo povolovací doložkou a že je mimo to nutno, aby v místě konání sbírky tyto sběrací listy byly sběrateli předloženy příslušné okresní správě politické k vidování.
Přípravný výbor však místo aby sběrací archy zaslal přímo kulturním a vzdělávacím čsl. sdružením, spolkům a obcím, rozeslal sběrací archy přímo okresním správám politickým se žádostí, aby je dle pokynu zemské správy politické vidovaly a potom, aby je zaslaly příslušným obecním úřadům.
Jak bylo vyšetřeno, bylo provolání přípravného výboru zasláno též okresní správě politické v Úst n./L., která sběrací archy jí zaslané vidovala a rozeslala jednotlivým obcím s rozkazem, aby bylý opatřeny též obecním razítkem a doručeny pouze oněm českým spolkům, které byly výslovně jmenovány a které samy měly mezi svými členy sbírku provésti.
V tomto postupu okresní správy politické v Ústí n./L. nelze spatřovati závadu, jelikož nařízení, aby obecní úřad před doručením opatřil sběrací archy svým razítkem mělo za účel dosíci přesné evidence o sběrací akci a znemožniti, aby akce té jakýmkoli způsobem v neprospěch sběratelů i dárců bylo zneužito.
Zemské správě politické dán byl však pokyn, aby napříště povolujíc konání veřejných sbírek, výslovně vždy poučila žadatele, že povinni jsou sběrací archy sami rozeslati přímo jednotlivcům, spolkům, korporacím a pod., a že není přípustno, aby žadatelé domáhali se toho, by okresní úřady politické rozesílaly sběrací archy.
V Praze dne 9. června 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
VIII./4179.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Toužila, Skaláka a soudruhů
o konfiskaci úvodníku ťRudého PrávaŤ ze dne 23. února 1923 (tisk 4076/XIII).
Článek otištěný v interpelaci byl zabaven, protože státní zastupitelství v Praze shledalo v něm skutkovou povahu zločinu podle § 65 a) a přečiny podle § 300 tr, z. a čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z r. 1863. Z téhož důvodu bylo zabavení to potvrzeno zemským trestním soudem v Praze a námitky odpovědného redaktora byly zamítnuty.
Také soud došel tudíž přesvědčení, že obsah článku je závadným po stránce trestní.
Z článku je patrno, že nešlo o pouhé citáty z nezabavené knihy, ale že zde bylo použito historických událostí líčených ve knize k útokům jak na zahraniční československé vojsko, tak i na státní správu, a to útokům, jež, jak soud nalezl překročily hranice trestní.
Hledíc k tomuto stavu věci, nemohu míti za to, že šlo o nějakou zlovůli úřadu vykonávající-ho přehlídku tisku a není proto důvody k nějakému opatření.
V Praze dne 1. června 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
IX./4179 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Pohla a druhů
o postupu při posledním ustanovení cen uhlí (tisk 4009/IV).
K interpelaci, jež jedná o domnělé nesprávnosti postupu ministerstva veřejných prací poukazem na ustanovení jednak § 5 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., jednak § 19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., se podotýká, že mohou revisní rady vykonávati právo §em 19 cit. zákona jim zaručené, pokud instituce Uhelné rady trvá, jenom prostřednictvím Uhelné rady, v níž jsou zastoupeny revisní rady šesti zástupci hornických dělníků, event. dvěma zástupci hornických zřízenců a k nimž za dnešního organisačního rozvrstvení lze přičítati ještě i dva zástupce průmyslových dělníků, čímž mají deset zástupců mezi 35 členy Uhelné rady sestavené dle § 8 zákona o úpravě uhelného hospodářství.
Hned v prvé schůzi plena Uhelné rady, konané dne 8. března 1921 přijata byla resoluce poslance Hampla ve znění: ťUhelná rada vyslovuje se pro přechodné hospodaření uhlím z hospodářství vázaného za příčinou připravení volného hospodaření uhlím.Ť V debatě vyslovil se poslanec Pohl proti okamžitému odstranění vázaného hospodářství uhelného, jež by mohlo míti za následek propouštění a nezaměstnanost dělníků uhelen a žádal, aby se Uhelná rada vyslovila pro přechodné hospodaření uhlím.
Resoluce poslance Hampla byla předmětem důkladného jednání ve schůzi technicko-hospodářského odboru pro uhelný provoz Uhelné rady konané dne 8. dubna 1921, jíž se súčastnili ze zástupců horníků poslanec Pohl, poslanec Draxl a sekretář Brda; načež pak přijat byl deseti hlasy proti třem tento návrh dra Peterse:
ťTechnicko-hospodářský odbor pro uhelný provaz béře na vědomí navržené zařízení se strany vlády pro přechodnou dobu pokusnou na zavedení volného hospodářství uhelného s tím podotknutím, že jest při tom postupovati s největší opatrností, aby se vyvarovalo hospodářským otřesům, aby nebyla způsobena nezaměstnanost dělnictva a neoprávněné snížení jeho životní úrovně.Ť
V plenární schůzí Uhelné rady konané dne 10. ledna 1922 sakovalo se obšírně o tom, zda je přípustno zvýšení cen uhelných pro hnědouhelné revíry severozápadních Čech. Debaty súčastnili se ze zástupců horníků sekretář Bába a poslanec Pohl. Výsledkem porady bylo přijetí resolučního návrhu člena Uhelné rady dra Heidlera (osmnácti proti jedenácti hlasům) v tomto znění: ťUhelná rada se usnáší, aby ceny uhlí nebyly nadále ustanovovány vládou. Při té příležitosti zdůrazňuje Uhelná rada své usnesení ze dne 8. března 1921 na okamžité uvolnění obchodu uhlím a zrušení státní reglementace a žádá, aby ministr veřejných prací předložil ministerské radě neprodleně návrh na příslušné novelisování § 5 zákona o uhelném hospodářství ze dne 7. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n.Ť
Také ve schůzi cenového výboru Uhelné rady dne 26. dubna 1922 jednáno bylo o stanovení cen a to v souvislosti se vždy častějšími úpravami sanačními; nutnost rychlého řešení a nutné volnosti administrativy dosáhla porozumění i v tomto výboru Uhelné rady, že nečinil námitek, aby se takovéto úpravy cen rázu sestupného mohly předsevzíti cestou administrativní bez projednání v cenovém výboru.
V.této schůzi hlasoval dle úředního protokolu zástupce horníků Bába pro návrh dra Peterse ťcenový výbor zdůrazňuje, že stať ohledně úpravy cen na témže stanovisku jako Uhelná radaŤ.
Použila-li tudíž vláda zmocnění § 1 zákona o úpravě uhelného hospodářství v tom směru, že ministerstvo veřejných prací v dohodě se súčastněnými ministerstvy provedlo novou úpravu cen uhlí, odpovídající současnému hospodářskému stavu, neporušila tím nikterak ani ustanovení § 5 zákona o úpravě uhelného hospodářství a dokonce již ne zásadu § 19 zákona o závodních a revírních radách při hornictví.
Po opětovných nahoře zmíněných usneseních jak plena Uhelně rady, tak jejich výboru nebylo lze míti za to, že by - při stejném složení sboru Uhelné rady - vzhledem k zatím nastalému všeobecnému vývoji cenovému se náhledy Uhelné rady o otázce uhelných cen byly mohly změniti.
Naopak skutečnost, že ministerstvo veřejných prací teprve počátkem listopadu 1922 uplatnilo snahy většiny Uhelné rady, nasvědčuje opatrnosti a rozvážnosti, s jakou postupovalo ministerstvo právě vzhledem k námitkám a obavám menšiny Uhelné rady.
V Praze dne 5. června 1923.
V zastoupení ministra veřejných prací:
Ministr sociální péče: