|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA |
|
|
I. volební období |
7.zasedání |
4178.
Interpelace:
1. posl. Toužila a soudy. min. vnitra o protizákonném stavu správy obce Ďáblíc v okresu karlínském,
II. posl. Kreibicha a druhů min. spravedlnosti, že liberecké státní zastupitelství zabavilo čís. 108 periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ v Liberci ze dne 10. května 1923,
III. posl. Čermaka, dra Czecha, Hillebranda a druhů min. vnitra o zabavení deníku ťSozialdemokratŤ ze dne 6. března 1923,
IV. posl. Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů min. spravedlnosti a min. vnitra o zabavení čís. 289 periodického tiskopisu ťVolksrechtŤ, vycházejícího v Ústí nad Labem ze dne 22. prosince 1922,
V. posl. Scharnagla a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu ťWestböhmische GrenzboteŤ,
VI. posl. Blažka a soudruhů min. vnitra o nové konfiskaci kladenského časopisu ťSvobodaŤ,
VII. posl. Roučka a soudr. min, spravedlnosti o konfiskaci časopisu ťPravdaŤ v Brně,
VIII. posl. Koudelky, Karpíškové a soudr. min. spravedlnosti o konfiskační praxi censurních orgánů tiskových zejména v Hoře Kutné,
IX. posl. Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů min, školství a národní osvěty o novém poškození německého školství a o nestejnoměrném nakládání s německým školstvím proti českému,
X. posl. dra Patejdla, Davida, Jaši, Oríška, Slavíčka a soudr. na vládu pro nestoudný útok časopisu ťStaatswehrŤ proti presidentu republiky, členům vlády a Národního shromáždění a předsedkyni Čsl. červeného Kříže,
XI. posl. dra Patejdla, Davida, Jaši, Oríška, Slavíčka a spol. na vládu pro útoky na presidenta republiky brožurou ťBěda nám a našim dětemŤ sepsanou a vydanou jakýmsi Frant. Vychodilem a vytisknutou Obchodním Organisátorem Akciovou společností v Českých Budějovicích,
XII. posl. Kirpalové, Beutela, Schweichharta a druhů min. vnitra o zákazu volnomyšlenkářské schůze v Trmicích,
XIII. posl. Kostky, dra Kafky a druhů min. obchodu a min. pro věci zahraniční o obchodně-politických stycích mezi Československem a Rumunskem,
XIV. posl. Kostky, dra Kafky a druhů min. financí, že bankovní úřad ministerstva financí porušuje jazykový zákon,
XV. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze,
XVI. posl. Hillebranda, Roschera a druhů min. železnic o odnětí úlev domácím tkalcům,
XVII. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o nezákonitém postupu poštovního pražského šekového úřadu v jazykových otázkách,
XVIII. posl. Skaláka a soudr. vládě o konfiskacích časopisu ťSvobodaŤ na Kladně a časopisu ťPodřipskoŤ.
I./4178.
Interpelace
poslance Františka Toužila a soudruhů
ministrovi vnitra
o protizákonném stavu správy obce Ďáblic v okresu karlínském.
V obci Ďáblicích, okr. Karlín, bylo výměrem ze dne 28. června č. j. 5 A-671-239.637 ai 1922 z. s. p. rozpuštěno obecní zastupitelstvo a jmenována správní komise. Okresní správa politická v Karlíně jmenovala členem správní komise Bohumila Šacha, úředníka v Ďáblicích, který jest narozen r. 1898 a byl tedy v době jmenování stár pouze 24 let, takže ještě dnes nemá zákonitého stáří 26 let.
Ačkoliv § 106 zák. o českém zřízení obecním výslovně ustanovuje, že má býti nejdéle do 6 týdnů po rozpuštění obecního zastupitelstva vypsána volba nového zastupitelstva - tedy v tomto případě nejdéle do 9. srpna 1922 - přece až do dnes hospodaří v obci stále ještě správní komise. Občanstvo k ní přirozeně nemá důvěry a správní komise jí také nezasluhuje, neboť nedbá sama zákonů a vládne docela libovolně. Rozpočet obecní na rak 1923 byl vyložen až v lednu 1923, ač podle zákona měl býti vyložen posledních 14 dnů roku 1922. Do dnes nebyl rozpočet obecní schválen a účty obecní za uplynulý rok nebyly vyloženy k veřejnému nahlédnutí. Školní rozpočet nebyl vůbec vyložen. Poslední řádná schůze správní komise konána byla v prosinci 1922 a od té doby konána jedna schůze mimořádná 12. února 1923.
Občané ďábličtí podali dne 2. srpna 1922 okr. politické správě v Karlíně žádost, aby byl jmenován jiný člen správní komise místo Bohumila Šacha, který nedosáhl dosud zákonného věku, avšak okresní správa politická na žádost vůbec neodpověděla. 27. října 1922 podaly občanstvo ďáblické prostřednictvím okresní politické správy zemské správě politické žádost o vypsání voleb, podepsanou 300 podpisy dovolávalo se platných zákonů. Avšak ani tato žádost nebyla dosud vyřízena a správní komise v Ďáblících vládne dál.
Tato zvůle státních úřadů, porušujících bezohledně platné zákony, jest novým důkazem, jak nevybíravý jest dnešní vládní režim při volbě prostředků, jimiž stůj co stůj se chce udržeti při moci a zdolati vůli nejširších vrstev občanstvo.
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten vysvětliti toto nezákonné jednání podřízených úřadů?
2. Jest pan ministr ochoten neprodleně naříditi, aby na místo Bohumila Šacha byl jmenován jiný člen správní komise v Ďáblicích?
3. Jest si pan ministr vědom své povinnosti, naříditi podřízeným úřadům neprodlené vypsání voleb v Ďáblících?
V Praze dne 15. června 1923.
Toužil,
Houser, Merta, Nagy, Rouček, Teska, dr. Šmeral, Svetlik, Darula, Skalák, J. Kříž, Haken, Warmbrunn, Bubník, Blažek, Kučera, Burian, Kreibich, Kunst, Krejčí, Koutný, Malá, Tausik, Mikulíček.
II./4178 (překlad).
Interpelace
poslance Kreibicha a druhů
ministrovi spravedlnosti,
že liberecké státní zastupitelství zabavilo číslo 108. periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ v Liberci ze dne 10. května 1923.
Číslo 108 libereckého periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ, které vyšlo dne 10. května 1923, přineslo pod názvem ťNezávislost soudůŤ zprávu, že ve sporu o urážku na cti poslance Antonína Roschera proti bývalému odpovědnému redaktorovi Časopisu ťVorwärtsŤ Bedřichoví Rungemu usnesení o odročení, na němž se již usnesla radní komora libereckého krajského soudu, bylo zrušeno náhle bez udání důvodů. K této zprávě připojil časopis ťVorwärtsŤ tyto úvahy:
ťJak si to máme nyní vysvětlovati?
Právní zástupce našeho soudruha se nemohl přes všechna usilování u zdejšího krajského soudu ničeho dověděti.
Nyní se dovídáme z Prahy:
Před několika dny zakročil sociálně-demokratický poslanecký klub u klerikálního ministra spravedlnosti dra Dolanského, aby působil proti odročení již usnesenému. Pan ministr spravedlnosti tedy nařídil, aby usnesení radní komory bylo zrušeno, zdali libereckému krajskému soudu nebo pražskému vrchnímu zemskému soudu, nemohlo býti zjištěno. Jest tedy zcela neslýchaným skutkem, že ministr spravedlnosti zasahuje ve prospěch německého sociálně-demokratického polance do neukončeného právního řízení proti komunistovi!
Kdežto jindy ministři vždy prohlašují, že nemohou zasahovati do neukončeného řízení, zde klerikální ministr spravedlnosti na přání, ach, tak velice oposičního německého sociálního demokrata porušuje zákony a svým vlivem působí na soud!
Dělníci si zde mohou udělati obrázek o tom, jak se to má s tou oposicí. Pánové Roscher a spol. rádi by provedli spor, kdy se jím to hodí. Pak jdou jednoduše jako udatní ťrevolucionářiŤ k ministrovu a žádají od něho to a ono. A poněvadž to směřuje pro i komunistům, vyhovuje se hladce jejich ťoposičnímŤ přáním.
Jsme jen zvědavi, co pan. ministr spravedlnosti odpoví na interpelaci našich soudruhů poslanců!
Soudruh Bedřich Runge není samozřejmě ničeho více dalek než toho, aby se vyhnul procesu! Naopak! Svojí žádostí o odročení dokázal, že chce osobně býti přítomen! Avšak pan Roscher, jak se zdá, klade velkou váhu na to, aby byl proces proveden v nepřítomnosti Rungeho. To jest zajisté velice pozoruhodné! Ostatně jest také velice zajímavá velká nervosita páně Roscherova! Pan ministr spravedlnosti zde prokázal panu Roscherovi špatnou službu!
Tuto zde uvedenou část zmíněného článku liberecké státní zastupitelství úplně zabavilo. Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
1. Jak odůvodní pan ministr, že bylo zabaveno pouhé oznámení o jeho zasáhnutí do neukončeného soudního řízení?
2. Jak ospravedlní pan ministr, že byla zabavena kritika chování klubu německých sociálně-demokratických poslanců a chování poslance Antonína Roschera?
V Praze dne 14. května 1923.
Kreibich,
Blažek, Koutný, J. Kříž, Mikulíček, Bubník, Haken, Teska, Kučera, Skalák, Svetlik, Nagy, Rouček, Krejčí, Tausik, Merta, Toužil, Kunst, dr. Šmeral, Houser, Darula, Warmbrunn, Burian.
III./4178 (překlad).
Interpelace
poslanců Čermaka, dra Czecha, Hillebranda a druhů
ministrovi vnitra
a zabavení deníku ťSozialdemokratŤ ze dne 6. března 1923.
V čísle 53 ústředního orgánu německé sociálně-demokratické dělnické strany v republice Československé ťSozialdemokratŤ, ze dne 6. března 1923 vyšel úvodní článek, v němž byl podroben kritice postup pražské policie při protestním shromáždění komunistické strany proti připravovanému zákonu na ochranu republiky. Pražské státní zastupitelství zabavilo v onom článku toto místo:
ťTo jest péče, pozornost, již československá vláda věnuje proletariátu! Mezi dělníky, kteří se v neděli v Praze shromáždili k protestu proti výjimečnému stavu, bylo tisíce nezaměstnaných. Hlad je vyhnal na ulici. Ale místo chleba dostali - gumový obušek.
Pražská policie svým nedělním útokem zahájila pochod, jímž má býti uvedeno období ochranného zákona, epocha holého násilí, doba nejapného ušlapávání svobodné vůle národa. V Praze to začalo - jak to skončí v Karlových Varech, v Podmoklech a v Ústí nad Labem? Co očekává německé dělníky, jak se s nimi bude teprve v budoucnosti nakládati při politických projevech? Ještě není zákonitě chráněna libovůle panujících, byrokracie a její obušková policie a již nastupuje pendrek svoji vládu. To ukazuje jasně, kam má cesta směřovati.
Nejčernější doby habsburské monarchie, předbřeznové dny se mají opakovati v republice Československé, ve svobodném státě humanisty a mravovědce. Revoluční dělnictvo má býti umlčeno výjimečnými zákony a když to nepostačí, zajisté také stanným právem a stavem obležení. Řetězy a pouta jim chce připnouti československá vláda, v níž sedí neméně než sedm socialistů, tedy také zástupci dělníků a zaměstnanců. Jak hluboko se zakořenil tento osudný omyl v hlavách těchto socialistů a sociálních demokratů, kteří se domnívají, že klacky slouží zájmům státu, národa a proletariátu! Avšak právě tak, jako před lidským věkem nemohl výjimečný stav, zákony proti socialistům, krvavá pronásledování a žalářování zadržeti revolučního ducha dělnictva v jeho touze ku předu, nebudou toho moci učiniti ani prostředky, jež si vypůjčilo ze zbrojnic předbřeznových české měšťáctvo a jeho nohsledové. Přímá cesta vede ode dne 4. března 1919 až ke dni 4. března 1923: násilím byla soustava tohoto státu vybudována při jeho založení, násilím udržovali po čtyři roky jeho vůdcové raněni slepotou soustavu, jež v hospodářství a politice způsobila nezměrnou škodu zemi a jejím obyvatelům. Násilí a znovu násilí - to vede do propasti.Ť
V trestním nálezu se obsah zabavené části považuje za zločin rušení veřejného pokoje podle §u 65 a) tr. z. poněvadž, jak stojí v odůvodnění, vyučuje se tam nepravdivě činnost státní správy takovým způsobem, že se tím pokouší popuzovati k nenávisti a k pohrdání státní správou.
Toto odůvodnění zabavení postrádá podle mínění interpelantů jakéhokoliv podkladu. Zabavené místo jest jedině oprávněnou kritikou postupu státní správy proti dělníkům, demonstrujícím za svá základní práva, a nemůže tedy býti řečí o nepravdivém způsobu vylíčení. Toto zabavení považují interpelanti za těžký přehmat pražského censurního úřadu a táží se pana ministra vnitra:
1. Prohlašuje, že souhlasí s tímto zabavením?
2. Jest ochoten pečovati o to, aby se pražské státní zastupitelství vystříhalo příště takových přehmatů?
V Praze dne 23. března 1923.
Čermak, dr. Czech, Hillebrand,
Grünzner, R. Fischer, Dietl, Hausmann, Lelbl, Häusler, Wittich, Hoffmann, Hackenberg, Hirsch, Beutel, Schäfer, Uhl, Jokl, Kirpal, Taub, Blatny, Schuster.
IV./4178 (překlad).
Interpelace
poslanců Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů
ministrovi spravedlnosti a ministrovi vnitra
o zabavení čísla 289 periodického tiskopisu ťVolksrechtŤ, vycházejícího v Ústí nad Labem, ze dne 22, prosince 1922.
U živnostenského Soudu v Ústí n. Lab. podal dělník Erwin Dedek žalobu pod č. j. Cr II/102/22, jíž podle ustanovení § 1154 b) všeobecného občanského zákonníka ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n. žádal platu, poněvadž nastoupil vojenskou službu při mobilisaci v říjnu 1921. Ústecký živnostenský soud rozsudkem ze dne 26. října 1922 žalobu zamítl. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání k litoměřickému krajskému soudu a v něm se odvolal jakož i při ústním projednávání sporu zvláště na plenární rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 29. září 1922, jímž bylo rozhodnuto, že za překážku, při níž přísluší nárok na mzdu podle § 1154 b) všeob. obč. zákona, jest pokládati také povolaní k činné vojenské službě v případě mobilisace a že pod právními předpisy uvedenými v § 4 vládního nařízení ze dne 26. října 1921. č. 383 Sb. z., a n. jest rozuměno také ustanovení § 1154 b) všeob. obč. zákona. Při líčení odvolacím prohlásil předseda, že soud uvedeného plenárního rozhodnutí nejvyššího soudu nezná a tedy podle své dosavadní praxe odvolání vyhověti nemůže. Takovéto odůvodnění rozsudku, zřejmě nepřátelského dělníkům, musí způsobiti tím větší pobouření, poněvadž uvedené plenární rozhodnutí bylo uveřejněno nejen ve všech denních listech, nýbrž i jako příloha věstníku ministerstva spravedlnosti. Poněvadž pan předseda senátu, který jest odvolací stolicí živnostenského soudu, se musí podle své povinnosti v otázkách dělnického práva zabývati nálezy nejvyššího soudu, byla jeho výrokem, kterým se pokoušel ospravedlniti protizákonné rozhodnutí, kritika přímo vyprovokována. V čísle 289 periodického tiskopisu ťVolksrechtŤ ze dne 22. prosince 1922, vycházejícího v Ústí nad Labem s nadpisem ťOtevřený dopis Panu ministrovi spravedlnosti v republice československéŤ bylo rozhodnutí litoměřického krajského soudu jako soudu odvolacího pro ústecký živnostenský soud podrobeno naprsto věcné a oprávněné kritice. Ústecká okresní politická správa nálezem ze dne 22. prosince 1932 zabavila toto místo:
ťLitoměřický krajský soud totiž praví, že od tohoto stanoviska nemůže upustiti, dokud v této věci nezaujme jiného stanoviska nejvyšší soud v plenárním rozhodnutí.
Nuže, bylo přece uvedeno rozhodnutí nejvyššího soudu jak co do obsahu, tak také číslem. To, co bylo uvedeno, jakož i číslo plenárního rozhodnutí, bylo zapsáno do protokolu.
Znění plenárního rozhodnutí bylo vzato z časopisů, vytištěného rozhodnutí, t. j. v původním vydání dosud ještě nebylo, bylo však uvedeno číslo a učiněna zmínka, že bylo vydáno z podnětu senátora dr. Karla Hellera.
Především jest povinností soudu znáti nějaké zákony, nýbrž i všechna směrodatná důležitá rozhodnutí, zvláště plenární rozhodnutí, jimiž jest dokonce vázán sám nejvyšší soud.
Litoměřický krajský soud však prohlásil, že musí setrvati na svém rozhodnutí stran mobilisačního platu, pro zaměstnance nepříznivém tak dlouho, až nejvyšší soud vynese odchylné plenární rozhodnutí a že do plenárního rozhodnutí, jež uvádí odvolání, soudu nic není, poněvadž ho soud nezná a nebylo také toto ještě uveřejněno a že jest věcí nejvyššího soudu, aby se postaral o včasné uveřejnění.
Na základě tohoto zvláštního právního mínění bylo odvolání Dedekovo zamítnuto a tak přišel tedy o svůj nárok přes to, že litoměřický kraj. soud praví, že by mu byl nárok přiznal, kdyby bylo v této věci vydáno plenární rozhodnutí a přes to, že jíž nejvyšší soud takovéto plenární rozhodnutí vynesl, pouze z toho důvodu pro právní cit nepochopitelného, že litoměřický krajský soud tohoto plenárního rozhodnutí ještě neznal, ztratil Dedek své právo a byl by je podržel, kdyby litoměřický krajský soud, což bylo dokonce jeho povinností, se svým nálezem vyčkal a mezitím si opatřil plenární rozhodnutí.
Velectěný pane ministře! Proto jsme Vám tak podrobně vylíčili právní podklady sporu a rozhodnutí litoměřického krajského soudu, proti němuž bohužel se již nelze odvolati, poněvadž jest příznačné pro způsob, jak tento soud odmítá velmi zevrubné a velmi pečlivě založené žalobní nároky dělníků i tehdy, jestliže, jako v tomto případě, plenární rozhodnutí nejvyššího soudu, nejvyšší rozsudek nejvyšší soudní stolice ve státě hájí opačné mínění a váže jim všechny study. Tomuto samozřejmému závazku se litoměřický krajský soud vyhýbá z čistě formálních důvodů odvolávaje se na to, že plenární rozhodnutí není ještě vydáno. Místo, aby si opatřil rozhodnutí, které mu bylo velmi podrobně uváděno a teprve potom vynesl rozsudek, zbavil svým rozsudkem žalobce nároků, bezvadně a autoritativně zjištěných tímto plenárním rozhodnutím.Ť
Toto zabavení bylo na návrh státního zástupce potvrzeno nálezem litoměřického krajského soudu ze dne 27. prosince 1922 Pr. 82/22 s odvoláním na § 300 tr. z. V důvodech se uvádí, že se v zabaveném místě děje pokus skreslováním skutečností zlehčiti rozhodnutí úřadů a takovýmto způsobem popuditi k nenávisti a opovrhování státními úřady.
Toto zabavení musíme zajisté nazvati neslýchaným přehmatem ústecké politické správy a litoměřického státního zastupitelství. V zabaveném místě se nikterak neskreslují skutečnosti, nýbrž se podle pravdy dovozuje, že se litoměřický krajský soud jako odvolací soud ve sporech živnostenských pod vlivem svého nynějšího předsedy namáhá via facti odstraniti sociální pokroky v oboru dělnického práva. Nelze přece nazvati popuzováním k nenávisti proti státním úřadům, uvedením skreslených skutečností, jestliže se s odvoláním na plenární rozhodnutí nejvyššího soudu vylíčí, že některý soud tohoto plenárního rozpadnutí nedbá, aby mohl vynésti rozsudek dělníkům nepřátelský. Porušení práva, které bylo spácháno rozsudkem litoměřického krajského soudu, jest naopak takového rázu, že svědomitý žurnalista měl nejen právo, nýbrž i povinnost na toto porušení práva ukázati a je kritisovati.
Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlnosti a pana ministra vnitra:
1. Vědí páni ministři o uvedeném zabavení a
2. jsou páni ministři ochotni oznámiti ústecké politické správě a litoměřickému státnímu zastupitelství, že zabavení, které provedly odporuje zákonu a vydati těmto oběma úřadům pokyn, aby příště tiskové svobody nerdousily?
V Praze dne 27. února 1923.
Beutel, Čermak, Grünzner,
Pohl, Schuster, Hackenberg, Schweichhart, Palme, dr. Haas, dr. Holitscher, Taub. R. Fischer, Hillebrand, Häusler, Leibl, Jokl, Roscher, Blatny, Schäfer, Deutsch, Dietl.
V./4178 (překlad).
Interpelace
poslance Scharnagla a druhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabavení časopisu ťWestböhmische GrenzboteŤ.
Časopis ťWestböhmische GrenzboteŤ uveřejnil v čísle 37 ze dne 26. května t. r. úvodník s nápisem ťOsudná hodina katolického liduŤ, jako kritiku k nové učební osnově pro občanskou nauku a státně-občanskou výchovu na obecných a občanských školách. V tomto odstavci bylo zabaveno toto místo:
ťKaždý, kdo není raněn slepotou, ví: Bude-li tento návrh proveden, pak bude v několika letech katecheta vyhozen z občanské školy a pak z obecné školy. Ovšem v předpokladu, že si něco takového ve ťsvobodném státěŤ dáme líbiti.
Máme za sebou nucené hospodářství 73 židovských ústředen. Má se nyní zříditi duševní nucené hospodářství? Což myslí předáci osvětového boje, že si dáme líbiti takové nucené hospodářství? Pro nás platí: ťBoha musíš poslouchati více než člověka!Ť Kdyby se tento návrh uskutečnil, pak naň neodpovíme papírovými protesty.
Otázka: Kdo byl kmotrem tohoto návrhu? Byl při vypracování tázán o radu byť i jen jeden katolicky smýšlející odborník? Ne. Nejradikálnější svobodní myslitelé, tedy mizivá menšina, vypracovali ten návrh. Nábožensky smýšlející obyvatelé a umírnění volnomyšlenkáři - tedy veliká většina všech státních občanů - nebyli uznáni za hodna, aby promluvili k tomu jen slůvko. Ať žije svoboda! (nebo drzost?)Ť
Proti tomuto místu nečinila censura námitek v mnoha listech naší strany, jak v krnovském časopise ťVolkŤ (č. 1305), ve varnsdorfském časopise ťVolkszeitungŤ (č. 113), v českokrumlovském časopise ťLandboteŤ (č. 57) a tak dále. Jen tachovský censor, jenž, jak se zdá, chce se vyznamenati zvláštní svévolí při rdoušení tisku, domníval se, že jest oprávněn ono místo zabaviti.
Pan president Masaryk kdysi učinil heslem: ťDemokracie jest diskusíŤ a k demokratickému ideálu patří úplná svoboda tisku. Pro ni se nedostává zřejmě tachovskému censorovi jakéhokoliv porozumění. Místo, jež shledal závadným, neobsahuje žádného projevu protistátního, jest pouze kritikou skutečností, které katolíky z přesvědčení mohou naplniti neklidem a rozhorlením. Censor nemá práva potlačovati jakoukoliv věcnou kritiku, i když v jednom nebo jiném znění snad přestřeluje, nemá práva stavěti se do služby směru jedné strany, jak se zřejmě stalo v tomto případě. Co v jižních a severních Čechách a ve Slezsku censor nepovažoval za projev státu nebezpečný, nemůže jim naprosto býti i v západních Čechách.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra a patra ministra spravedlnosti:
1. Zda schvalují tento přehmat, tento libovolný postup tachovského censora?
2. Jsou-li ochotní vysvětliti mu, v jakých mezích má vykonávati svojí úřední moc?
V Praze dne 29. května 1923.
Scharnagl,
dr. Spina, dr. Hanreich, dr. Luschka, Böhr. Bobek, Schubert, Budig, Pittinger, Heller, Röttel. Böllmann, J. Fischer, Schälzky, Mayer, Mark, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Windirsch, Zierhut, Kaiser.
VI./4178.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
ministrovi vnitra,
o nové konfiskaci kladenského časopisu ťSvobodaŤ.
Mezi dělnickými, censurou nejvíce stíhanými listy má přední místo kladenská ťSvobodaŤ. Ačkoliv podali jsme již řadu interpelací o činnosti censora na Kladně, je přece ustavičně poškozována novými a novými konfiskacemi.
V sobotu, dne 23. června t. r. zabaven byl v čísle 70. tento článek:
Manévry pod Průhonem.
Tento týden měli obyvatelé pod Průhonem zvláštní podívanou, kterou jim jistě budou závidět Kladeňáci, bydlící v ostatních částích města. A mají také příčinu k závisti. Podprůhonští měli příležitost zdarma přihlížet k manévrům, které v této čtvrti prováděla četnická posádka, zesílená sborem ťtajnýchŤ.
Úmyslem četníků a tajných ostatně nebylo provádět pod Průhonem manévry, ale četníci a ťtajníŤ míní a občan R. mění. A občanu R. mají Podprůhonští co děkovat za četnické manévry. Došlo k nim takto: Občan R. má ještě starý vroubek u pánů od soudu. Kdysi v době války, kdy nebylo chleba, ukradl R. ještě s pěti kamarády krávu, vycházeje z předpokladu, že i v dobí války je nutno jíst a že ne samým chlebem živ jest člověk, když si může opatřiti maso. R., jak již řečeno, si to maso opatřil. Ale poněvadž žádná věc nezůstane tajna před očima spravedlnosti, vyšlo na jevo neoprávněné opatřování si masa občanem R. a on povolán byl před soud, aby tam kladl počet ze hříchů svých. Dopadlo to tak, že náš občan byl odsouzen stráviti 12 měsíců v malém pokojíčku se zamřížovaným oknem u krajského soudu kdesi na Moravě. To bylo ještě za Rakouska.
Občan R. miluje příliš rodné svoje město, než aby celý dlouhý rok měl tráviti kdesi daleko na Moravě. Počalo se mu stýskat, a také malování v jeho útulném pokojíčku se mu nelíbilo, a proto jednoho krásného dne, až by si bral dovolenou, opustil zátiší krajského soudu a pelášil rovnou do Kladna. Mezitím přišel převrat. R. radoval se s radujícími, že máme novou republiku, a hlavně že již nebude musit tam na Moravu ke krajskému soudu. Tam se mu rozhodně nechtělo. Ale zklamal se šeredně.
Republika, která odpustila velkým pánům jejich hříchy, která zapomněla mnohé jejich zločiny, svojí velikostí převyšující zločin jeho, nezapomněla na ukradenou krávu a občana R. znovu poslala na Moravu. Ale, poněvadž náš občan nemohl snésti tamější vzduch, a poněvadž jeho pokojík nebyl ani tentokrát pěkně vymalován, rozhodl se, že na Moravě nebude a šel do dech. A zase rovnou na Kladno. Poněvadž na náměstí a Masarykově třídě nebyl žádný byt uprázdněn, odstěhoval se pod Průhon. Policie a četnictvo, se kterým je jedna ruka, ho sice hledalo, ale poněvadž jim ho nikdo nepřivedl za ruku na strážnici, žil občan R. v pokoji a bázni boží pod Průhonem. Když byla práce, pracoval, a když nebyla, uživil se i bez práce, neboť byl jako to ptactvo nebeské.
Tak žil náš občan nerušeně až do středy tohoto týdne. A mohl žít nerušeně dál, kdyby se nedostal do konfliktu se svým domácím. Tento konflikt byl příčinou, že R. byl ze své idyly vyrušen, a že pod Průhonem byly uspořádány manévry P. T. četnictva a tajné policie. Domácí, u něhož R. požíval řadu měsíců pohostinství, oznámil četnickému velitelství v Kladně, jakou vzácnou kořist chová pod svojí střechou. Četníci, jsouce na občana R. zvědaví, vypravili se korporativně a v plné zbroji pod Průhon. Páni tajní nechtěli při této věci chybět a přišli také. A tak ve středu večer pohyboval se veliký průvod četníků a tajných pod Průhon. Podprůhonští myslili, že jedná se o nějaký komunistický puč a že páni četníci jdou pro redaktora ťSvobodyŤ, který bydlí mezi tou chudou pakáží, ale zmýlili se řádně.
Četníci hledali tentokráte občana R. Obsadili všechny cesty. Obklíčili domek, v němž požíval náš hrdina pohostinství, a chystali se ho polapit, dyť ho měli takřka v hrsti. Zdálo se, že nemůže uniknout ani myš. Obklíčení domku bylo provedeno dle všech pravidel četnické strategie. A přece - přes to, že je R. mnohokráte větší, než největší myš, unikl! Říká se, že kam nemůže čert, nastrčí starou bábu. Také jsem tomu věřil, ale není to vždycky pravda. Pod Průhonem nastrčil čert, který v tamto případě byl spásným andělem občana R., četníkům mladé děvče. A toto rozkošné stvoření bylo příčinou, že se lov pánům četníkům nepodařil.
Četníci a tajní, kteří měli střežiti východy, zakoukali se na rozkošný kvítek, rostoucí pod Průhonem, když tento si upravoval podvazek, a mezitím občan R. se klidně oblékl a pokojně, nikým nerušen, kráčel kolem četníků směrem k ťSedmémuŤ. Tam si lehl pohodlně na mez a se škodolibým úsměvem pozoroval četnické manévry pod Průhonem, neboť válečná výprava změnila se v manévry, které se těšily velikému zájmu všech podprůhonských občanů a občanek, a zejména pánů kluků. Šikovnosti četníků a pánů tajných se tentokráte srdečně zasmál i Bručoun.
Ptáme se pana ministra:
Co hodlá učiniti, aby celá dělnická veřejnost kladenského kraje nebyla stále roztrpčována censorskými zásahy a dělnický tisk nebyl zbytečně poškozován?
V Praze dne 26, června 1923.
Blažek,
Burian, Kreibich, Svetlik, Mikulíček, Teska, dr. Šmeral, Houser, Kučera, Koutný, Nagy, J. Kříž, Warmbrunn, Rouček, Merta, Tausik, Bubník, Toužil, Haken, Darula, Krejčí, Kunst, Malá, Skalák.
VII./4178.
Interpelace
poslance Jaroslava Roučka a soudruhů
ministru spravedlnosti
o konfiskaci časopisu ťPravdaŤ v Brně.
Dne 19. dubna byla v časopise ťPravdaŤ, vycházejícím v Brně, konfiskována tato báseň, před tím nezávadně otisknutá v ťČeskoslovenských NovináchŤ:
J. Jindra:
Vojáci.
Ustupte domy,
v oknech nechť oči rozkvetou,
hoši s puškami ulicemi jdou,
sto, pět set, tisíc snad.
Těžce se ulicí řine stroj,
má tisíc ruk a tisíc noh,
na tvářích masky soch,
jak by Zadkin vytesal
z žlutého kamene …
A pod tím srdcem z plamene
rozrostlo v nepokoj,
milá,
jak bílou sasankou
by se v něj položila
a rozsvítila svíce,
jež hoří a hoří
v očích zalitých moři.
Má milá, jdi,
tu rostou kaktusy,
mé ruce jsou dva bodáky.
levá, pravá,
raz, dva.
Náměstím rostou výkřiky
a každý výkřik sten,
jenž bídou ostnitou
se vráží do oken.
Bez chleba láska umírá,
den bývá hřbitov u lesa,
stropem jsou modrá nebesa
a na nich led.
Vojáčku, bodáku s očima,
dělník se s bídou objímá,
slyš píseň revoluce,
jež v rudý prapor se rozrostla již!
Vpřed!
Raz, dva.
Pod chladným bodákem
hradlo otce ucítíš,
dvě ňadra milé bílá,
matku, jež rukama zalomila.
Z východu na západ zakletá píseň bídy,
konce jí nevidíš.
Bodáků nikdo se nenají
a vojáci víc nemají.
Nebe je milion tváří,
zem podobá se kalamáři
s červeným inkoustem.
Prsteny na bílých ručkách
perlami v cestu nám kynou,
ani necítíme,
že pod rukou nám hynou
lidskost a svoboda.
Skřítci je nesou v průhledných rakvích
k východu, daleko, daleko...
A my, hoši dvacetiletí
v torbách nabitý hřích
jdem,
raz, dva.
Podzim 1922, Turč. Sv. Martin.
(V ťČeskoslovenských NovináchŤ 15. t. m.)
Podepsaní se táží:
Jest panu ministrovi známo, že brněnská censura zabavuje v komunistických listech i takové články, které byly nezávadně otištěny v listech jiných s výslovným podotknutím o jejích původu, jak se v tomto případě výslovně stalo?
Jest pan ministr ochoten proti této libovůli konfiskační s veškerou přísností zakročiti?
V Praze dne 24. května 1923.
Rouček,
Svetlik, Koutný, Merta, Nagy, Darula, Teska, Tausik, Mikulíček, Warmbrunn, Kunst, Toužil, Bubník, Kučera, Malá, Krejčí, Houser, Haken, Kreibich, Burian, dr. Šmeral.