III./4174 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi spravedlnosti,
o zabavení časopisu ťDeutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ.
Číslo 25 časopisu ťDeutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ ze dne 2. března 1923 bylo zabaveno pro tento článek:
ťNárodní strana ke dni 4. března.
Okresní a místní skupina německé národní strany se zřetelem na různé jiné podniky a velikou hospodářskou krisi se usnesly, upustiti letošního roku od veřejné slavnosti 4. března. Nechceme však zapomenouti památky obětí 4. března. S hlubokou bolestí truchlíme v těchto dnech pro ony mučedníky, kteří před 4 léty vydechli život na ulicích německých měst v Čechách a sudetských zemích,...
Svět se o nás nestará, avšak my sami jsme dosti silní, jestliže chceme, proto netruchleme každého 4. března jen nad mrtvými, nýbrž pracujme spíše s živými, vychovávejme svou mládež a starší občany k německým mravům a odvaze, k německé věrnosti a povinností, k nezlamme obětavosti a skutečné ochotě obětovati se v boji za vlast a národ!
Mezníky lze postaviti, než v pokoji, touze a jednotě ducha nemůže nám nikdo brániti. Jest to společný řetěz utrpení od porurských bratří až k Němcům v naší republice a ještě dále všude kde Němci bydlí. Ti vzpomínají 4. března a všech dní, kdy jim byla způsobena bolest a doufají, že z těchto zasetých slz vyroste ještě jednou radostná žeň pro povznesení a svobodu našeho německého národa!Ť
Jest pozoruhodné, že několik míst tohoto článku vyšlo již minulého roku v čísle časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ ze dne 3. března 1922 a že tehdy nebylo nic namítáno. Podle toho se zdá, že jsou předpisy o censuře od té doby zostřeny.
Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti:
1. Jak to přijde, že roku 1923 jsou zabavovány články, které rok před tím vyšly bez závady?
2. Jste ochoten naříditi, aby se censury užívalo k vykonávání spravedlivějšího, demokratického dohlédacího práva?
V Praze dne 8. března 1923.
Dr. Schollich,
dr. Brunar, dr. Lodgman, Kraus, J. Mayer, Böhr. Zierhut, Knirsch, Bobek, dr. Medinger, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Radda, Matzner, dr. Keibl, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. E. Feyerfeil, Mark, Wenzel, Scharnagl.
IV./4174.
Interpelace
poslance Toužila a soudruhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o opětných konfiskacích ťRudého PrávaŤ.
Měli jsme již nesčetněkráte nemilou příležitost upozorňovati vládu na nemožnou a neudržitelnou konfiskační praksi, kterou je stíhán komunistický tisk. Naše interpelace jsou však téměř bez výjimky odmítány docela povrchními, všeobecnými a nepodstatným důvody a systém i prakse zůstávají nezměněny. O tom dnes podáváme nové důkazy, které jsou pro dnešní vládní systém tím příznačny, že jsou konfiskovány pravdivé zprávy o stavu bank a různých obchodních podniků stejně jako kritika činnosti dnešního koaličního bloku a různé části provolání dělnictvu, čímž nejlépe najevo vychází, jak se tato vláda zcela a bezvýhradně staví do služeb jediné třídy v této republice, třebas by neustále o sobě vyhlašovala, že jest vládou všenárodní.
V čísle 96 ze dne 26. dubna 1923 byla konfiskována zpráva s nadpisem ťBankovní krachy bez konceŤ:
Bankovní krachy bez konce.
Po ťMorav.-slezské banceŤ, ťBohemiiŤ a ťPozemkové banceŤ - ťČeská bankaŤ. - Spolkla ji ťŽivnoebankaŤ. - ťVinohradská záložnaŤ ručitelem ťPozemkové bankyŤ? - ťŘeznicko-uzenářská bankaŤ varuje před runem.
Ještě není skončeno likvidační řízení v pozůstalosti po ††† ťMorav.-slezské banceŤ, ťBohemiiŤ a ťPozemkové banceŤ, a již hlásí se opět nové bankovní ťneštěstíŤ: Akcie ťČeské bankyŤ včerejším dnem přestaly být obchodovány na pražské burse. Toto opatření neznamená nic jiného, než násilnou smrt této banky, jejíž akcionáři a vkladatelé mají smutnou útěchu, že jejich papírové jmění převezme nezvětší bankovní žralok republiky ťŽivnobankaŤ. Jakým způsobem bude ťŽivnobankaŤ sanovati ztráty ťČeské bankyŤ, není známo. Přes to, že politická prestyž hlavních machrů v ťŽivnobanceŤ (hlavně národ. dem. poslanci a ministři) uvnitř republiky neustálým polykáním slabších bankovních koncernů stoupá, není možno zatajovati, že za hranicemi finanční nosnost ťŽivnobankyŤ se oceňuje po posledních událostech v československém peněžním světě zcela opačně. Na hlavních bursách Evropy a Ameriky se akcie ťŽivnobankyŤ velmi těžce umísťují.
Způsob sanování zkrachovaných bank bude vůbec velmi zajímavý se stanoviska drobných vkladatelů a střádalů, kteří své úspory ukládají do spořitelen a záložen. Jak známo, tyto ústavy požívají značně větší důvěry obecenstva, neboť jejich hospodářství je podrobeno značně většímu dozoru se strany státních orgánů než jiné peněžní ústavy. Velmi znepokojivě proto působí na obecenstvo zpráva, že Vinohradská záložna, kde hlavním machrem je známý nár. dem. milionář Bureš, přebírá ručení v likvidačním řízení ťPozemkové bankyŤ, v jejíž správní radě je Bureš místopředsedou.
Zajímavé je, že včera v denních listech uveřejnila správní rada ťŘeznicko-uzenářské bankyŤ provolání, v němž varuje řezníky a uzenáře před vybíráním vkladů z tohoto ústavu, kde hlavním činitelem je známý fašistický zbohatlík Horák z Myslíkovy ul. Ten ovšem svým jměním může krýt již dost značné ztráty, kdyby takové Řez.-uzenářská banka vskutku měla.
Bankovní krachy jsou předzvěstí nové těžké krise v průmyslovém životě Českosl. republiky. V čísle 98 z 28. dubna t. r. konfiskována byla podstatná část článku docela odborného, nadepsaného ťPříčiny bankovních krachů a ochrana vkladatelůŤ.
Příčiny bankovních krachů a ochrana vkladatelů.
Julius Choráz.
Hlavní příčina bankovních krachů nespočívá, jak si mnozí myslí, jen a jen v nesvědomitosti a zlodějství bankovních činitelů. - Ovšem že nesvědomitost a zlodějství, které ve sféře cirkulace peněz je vlastně jedinou vynikající vlastností, mnoho napomáhají k urychlení krachu. Ale hlavní příčinou krachů jest neudržitelnost finančních operací bank. Banky vytvořily svými operacemi jakousi novou sféru cirkulace peněz. Vedle normální cirkulace výrobně-spotřební, vytvořila se cirkulace spekulační, která se opírá o něco čistě fiktivního, nejistého, rychle se měnícího. spekulační cirkulace pracuje s hodnotami fiktivními: s každodenně se měnicí valutou atd. Tato cirkulace je odtržena od konkrétního života, u konkrétních výrobních a hospodářských poměrů, postrádá tedy jakékoli, třeba sebe méně reální base. Proto je tak veliké risiko bank. Zisky dnešních bank jsou proto také jen zisky, vznikli ze spekulace, jsou to jen ťšťastn፠zachycení fiktivního rozdílu. Krach vzniká buď opakováním ťnepodařenýchŤ zachycení fiktivního rozdílu, nebo ťnepodařenýmiŤ konjunkturními investicemi do konjunkturně vzniklých podniků s cílem spekulačním.
Obsah soudobého peněžního oběhu je rozdělen na dvě, nezávisle a paralelně cirkulující složky: spekulační cirkulaci a výrobně-spotřební cirkulaci. Dříve, i když spekulační cirkulace peněžní do jisté míry stávala, nebylo tohoto důsledného rozdvojení. Spekulační cirkulace byla částí cirkulace výrobně-spotřební a považovala se za více méně hazardní hru. Prováděly ji sice také banky 2 jednotlivci, ale, jak říkám, jednotlivě. Dnes však odloupla se spekulační cirkulace od výrobní base. Dnes oběh fiktivními hodnotami závisí na výrobě úplně cizímu a výrobě příčícíma se oběhu. Finanční kapitál odpoutal se od prvotního poslání kapitálu bankovně-průmyslového. Čistě podpůrnické poslání bank, jejich úkol investiční, tedy do velké míry rozvoji výrobních sil odpovídající, byl odhozen a největší část peněžního oběhu odtrhla se a odloučila od procesu výrobního. Kdežto v prvotní své formě oba procesy peněžní i výrobní se odloučit nedají, prvý podmiňuje druhý, dnes se diametrálně rozcházejí. Jinak by nebyl možný zjev, třeba jen dočasný, že ohromné zisky finančního kapitálu mají jako protivu zastavování a umrtvování procesu výrobního.
Ale tento stav se udržet nedá. Moravskoslezská, Bohemie a Pozemková banka nejsou posledními krachy. Spekulační cirkulace zachvátila všecky banky. Všecky banky mají svůj zvláštní život, závislý jen na fiktivní potravě. Poněvadž výroby není v tom smyslu jako dříve, poněvadž banky nemají své konkrétní oblasti průmyslové, dobře vybudované a prosperující, poněvadž boj na průmyslovém poli je z valné části zastaven, vstupují banky do nové fáse svého vývoje: do konkurenční fáse fiktivního kapitálu v rámcích národnostních teritorií.
Druhá příčina krachů bank je tedy konkurenční boj, bankovních skupin v oblasti jednotlivých států. Zde vstupuje do plné síly Marxův zákon koncentrační a centralisační v oblasti finanční. Veliké bankovní koncerny budou pohlcovati skupiny slabší, malé banky budou zničeny velkými. Jenom že v oblasti konkurenčního boje peněžního kapitálu je boj daleko drásavější, špinavější a nemravnější. - Kdežto průmyslové podniky konkurují jakostí, lácí a tomu podobnými prostředky boje, bankovní koncerny konkurují: podrýváním důvěry, zúmyslným vtahováním nepřátelských koncernů bank do nebezpečných situací (viz Bohemia), zvyšováním za pomoci a vlivu státních činitelů risika, rozšiřováním krise koncernu umožněním zvýšení akciového kapitálu (Bohemia) atd. Drásavější boj bude tím, že krachováním banky netrpí jen jeden člověk, ale trpí tisíce a desetitisíce drobných střádalů. Tisíce a desetitisíce lidí ocitá se najednou bez svých těžce nastřádaných úspor. Tento stav a vyhlídky do budoucnosti při všeobecné nejistotě zvýší jen neklid a nespokojenost. Vůbec je potřebí říci důrazně, že fase, kterou nyní prožívá bankovní kapitál, je fásí nejostřejšího boje kapitalistických politických skupin. V tomto boji má býti ochromen a zkompromitován finanční kapitál agrárně-živnostenský a potom kapitál vůbec má býti koncentrován a centralisován v jednom finančním koncernu národně-demokratickém. To se může díti a děje se jedině na podkladě úplně zničené výroby. Rašínova idea: Do koncentrace peněžní moci v rukou své skupiny zastavovat výrobu vůbec, po koncentraci peněžní moci obnovovat výrobu národně-demokratickou. Boj finančního kapitálu v republice a jeho skupin mezi sebou považujeme za boj o politickou a hospodářskou hegemonii kapitalistických skupin. Pokud v tomto boji při úplném krachu jsou poškozováni drobní vkladatelé, považujeme za nutné, aby byli odškodněni plným obnosem buď na účet eventuelní hotovosti banky a nestává-li, tedy na účet majetku odpovědných činitelů banky nebo akcionářů. V žádném případě však komunistická strana nemůže souhlasit s tím, aby krachy bank byly sanovány ze státní pokladny. To se naprosto nedá přirovnat s eventuelní pomocí státu družstvům a podobným institucím. Když tak někdo myslí, totiž, že se mají banky sanovat státními penězi, že se musí pomáhat všem stavům (Seidl), myslí naprosto nesprávně a nesocialisticky. Kdyby stát počal sanovat krachující banky, tož, prosím, řekněte upřímně, která z bank by si nedovolila tento luksus, třebaže by odpovědní činitelé mohli si odsedět 2, 3 i více roků! Tento požadavek sanování krachů bank státními penězi je neudržitelný.
Jak se mohou chránit střadatelé? Zákonem na ochranu při udržení systému soukromých bank? Ne! Jedinou ochranou střadatelů je nacionalisace bank. Nacionalisace bank v rámcích kapitalismu neznamená nic revolučního. Je to prostě koncentrace a centralisace finančního kapitálu v rukou státu a pod kontrolou státu. Stát musí chtě nechtě buď tento finanční kapitál koncentrovat sám ze své iniciativy, musí peníze vrátit svému prvotnímu úkolu, musí organisovat pouze jednu cirkulační sféru a znemožnit bankám peněžní spekulaci, nebo to provede soukromý finanční kapitál konkurenčním bojem sám na rozvalinách výroby a rozrušeninách majetkových poměrů občanstva republiky. Komunistická strana musí rozvinout co největší agitaci v celé republice pro socialisaci bank. Občanstvo dnes je znepokojeno, neví se, co přijde zítra, která banka přijde na řadu. Dnes je všeobecná nedůvěra k peněžním soukromým ústavům, které provádějí přímo neuvěřitelné machinace s penězi svých vkladatelů.
Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ č. 98 ze dne 28. dubna t. r. zabaven byl konec stati nadepsané ťVšenárodní koalice chystá zrušení volebního práva prostých vojákůŤ.
Dělnická třída v občanských oděvech i v uniformách musí rozpoutati neživelnější hnutí proti těmto úmyslům buržoasie a proti této koaliční vládě, která svůj korupční režim chce uhájiti puštěním otěží nejčernější reakci, za kterou by se nemusilo styděti ani Vilémovo Prusko blahé předválečné paměti.
V čísle 99 z 29. dubna 1923 zkonfiskována byla tato lokálka:
Fuse bank? Nedávno proběhla listy zpráva, že Česká banka splyne se Živnobankou. Zpráva dle našich informací je pravdivá jen potud, že se o splynutí jednalo a že Živnobanka byla ochotna věnovati tomuto účelu 450 milionů korun, ale že celá akce, třeba podporovaná drem Preissem, ztroskotala o odpor ředitele Živnobanky Bělohříbka, jemuž záleží na tom, aby Živnobanka zůstala svým původním směrnicím věrna. V čele správní rady České banky je velkoobchodník koloniálním zbožím Rosenkranz, který již na valné hromadě byl pověřen úkolem doporučiti akcionářům 7procentní dividendu a ve správní radě zasedá také starosta dr. Baxa, jehož prohlášení proti vybírání vkladů veřejnost v těchto dnech četla na pražských nárožích.
Dnešní reakční režim nejlépe charakterisuje okolnost, že obzvláštní nemilost censorova sáhla májové číslo ťRudého PrávaŤ. V čísle 100 z 1. května 1923 byla zabavena celá druhá část úvodního článku nadepsaného ťDo bojeŤ:
Tvrdá pěst a zastrašovací metoda však nezlepší hospodářské poměry a proto selhává a dráždí k odporu ještě ostřejšímu a tak mezi obyvatelstvem a držiteli moci vzniká nepřátelství a boj.
V tomto boji zvrhá se demokracie v diktaturu buržoasie, stát stává se nástrojem této diktatury a vláda, úřady stávají se jejími vykonavateli. Lid přestává býti zdrojem veškeré státní moci a zdrojem tím se stává ozbrojená moc, policie, četnictvo, byrokracie, censora, třídní justice a kriminály. Ze státního aparátu stává se absolutistická státní moc, stojící v nepřátelském poměru vůči obyvatelstvu, místo aby byla výkonným orgánem vůle obyvatelstva.
Tento stav není trvale udržitelný. V době, kdy lze ještě diktaturou reakce a tvrdou pěstí státní moci držeti nespokojené obyvatelstvo v šachu, nastává zbahnění uvnitř. Pod ochranou diktatury, censory a kriminálů bují a rozlézá se korupce mezi diktátory, rozlézá se hrabivost, úplatkářství a špína všeho druhu, která uvede diktátory u obyvatelstva do takové ošklivosti a nenávisti, že potom stačí jediný náraz, pod nímž se celý režim zhroutí, jako se musil zhroutiti nenáviděný režim rakousko-uherský.
Při dnešních manifestacích vyjdou na ulice masy pracujícího lidu, aby ukázaly držitelům moci svojí nespokojenost s takovým režimem. Statisíce a miliony mužů a žen, na jejichž práci závisí všechen život, dají výraz svému odporu proti panujícímu režimu, který jest diktaturou protilidovou, který neumí čeliti hospodářskému rozvratu novým hospodářským řádem, který utápí se a zmítá v bahně korupce a neslýchaných krachů, který se bojí voleb, v nichž by lid vynesl nad ním zdrcující soud, a který je strůjcem nových hrozných válek. Masy pracujícího lidu vytýčí dnes proti tomuto zbahnělému a neschopnému režimu své revoluční cíle a slíbí si slavnostně, že nebudou se lekati žádných obětí za jejich dobytí. Jsou to masy lidu, které mohou v boji ztratiti jen bídu, beznaděj a existenční nejistotu, získati však mohou všecko!
F. D.
Rovněž v druhém článku nadepsaném ťDělníci dělníkůmŤ ve stati ťPryč s reakcíŤ byla konfiskována tato část:
Žádné násilí, žádné bídácké sobectví se stran buržoasních nesmí dělníka odstrašit od bojů, do kterých jde. Jsme na tom hůře než skuteční otroci. Kasta příživníků a trubců hoví jen svým chtíčům a své lakotě. Za peníze těchto stvůr jsou vydržovány ty nejbídnější zrádcovské povahy mezi dělnictvem. Trvalé pronásledování strany komunistické, konfiskace všech našich časopisů, persekuce - to vše nás musí jen zocelit. Budeme ve svém boji proti reakci stejně bezohlední, jako jsme bezohledně utiskování a vyssáváni. Listy všech ťstátotvornýchŤ stran šíří o nás lži a obviňují nás z nejsprostších zločinů. Tyto plátky jsou vlastně hlavní oporou reakce, to by měl každý uvědomělý dělník věděti a vypověděti jim boj. Ustanovení zákonné o právech, humanitě, demokracii jsou jen pozlátkem, pod nímž na první škrábnutí poznáš klíč od kriminálu. Pošetilá snaha, sprovoditi se světa ideje komunismu, ovládla mysle reakce. Staří rakouští ministři podobně se snažili zničiti a zastaviti vzrůst dělnických stran. Nepomohlo to tenkráte, nepomůže ani dnes! Pronásledovati lid pro jeho cítění a chtění je nejnesmyslnější dílo na světě. Náš lid je přesvědčen a utvrzují jej v tom platné persekuční zákony, že strana komunistická je spásou dělnické třídy. Vládnoucí třída nemá pro dělníka jen strádání a útisk. Nechť vláda nenaříká na neústupnost, na bezohlednost a břitkost našich zbraní. Týráte a štvete naše nejlepší muže. Celý lidský věk neměli jste pochopení pro dělníka. Lidskost ve vás není. Cynismus - tyranie a pouta jsou to, čím obšťastňujete proletáře. Dnes to došlo tak daleko, že ani práci pro lid nemáte. Od koho že chcete důvěru vy, ťrozumní vládcovéŤ? V jednom jste velicí - v nízké mstivosti, v potírání a pronásledování nás, komunistů. Od drába až po ministra nás učíte, jakou máte moc a jak nenávidíte dělnické hnutí. Všechna utrpení, která nám byla údělem, ta nás zocelila, vycvičila a přesvědčila, s kým máme tu čest vésti boj o ideály a zásady. Vlastních běd člověk nezapomíná a vinníkům těch běd i dobré srdce nemůže a nesmí odpustiti.
V článku ťKrise parlamentarismuŤ zabavena byla tato závěrečná slova:
Pro přelom poměrů musí mít tento režim formu diktatury, nebude jiné pomoci. Odpor buržoasie musí být zlomen. Režim socialistický bude podepřen většinou lidu, budeť to režim širokých mas pracujícího lidu měst a venkova.
Pevný, cílevědomý socialistický režim je jedině s to svésti hospodářský a politický život do zdravé koleje, schopné vývoje. Tu se teprve otvírají konstruktivní možnosti socialismu. "Této posice je však nutno dobýt jednotným postupem proletářských mas měst i venkova. Jednotnou frontou k vládě kladiva a srpu!
Rovněž tak zabaven byl konec článku ťRudá NadějeŤ:
Tam učí se západní dělník víře, která přenáší hory, poněvadž má sílu k činům. Tam učí se domýšlet velikost úlohy a obtíže výstavby, odtud musí čerpat odvahu a vytrvalost. Nový život rodí se v bolestech, bez nich není pokroku. Poučen následky prospané příležitosti, chystá se proletariát využít příležitosti příští. Nemá na vybranou. Bezhlaví vůdcové starého světa nejsou schopni nalézt nových myšlenek, odvrátit zkázu. Je na těch, na jichž útraty stará Evropa hospodaří, aby ve vlastním zájmu semkli se k boji. Kdo věří, že otroctví není přírodní nutností, nýbrž společenským zřízením, jež možno překonati, je zavázán pomoci v práci. Ruská revoluce učí, že přechod k socialismu je podmíněn dobytím moci ve státě a udržením jí v rukou dělnické třídy, česká, že třídní mír vede k porážce dělnictva. Proletariát má na vybranou, dát se přes svou většinu znovu zotročit diktaturou kapitálu, nebo prosadit diktaturu svou. Náš revoluční první máj volá do boje za svobodu práce, sebeurčení porobených tříd i národů. Vítězství nedá se vyplakat, nýbrž vybojovat těmi, kdo na něm mají zájem. Jinak budou nuceni bojovat za cizí zájem oproti sobě!
Ze článku ťZřídlo všeho zla...Ť zabavena byla celá druhá část:
Nic se nezměnilo. Všechno zůstalo při starém. Hospodářské poměry jsou naopak horší, komplikovanější, než v roku 1914, nezaměstnanost jest přímo katastrofální, chamtivost agrárníků žravější a brutalita průmyslníků bezohlednější. Sobectví lidí a společnosti vzrostlo. Ti, kteří po válce se dostali k moci, zkorumpovali se tak, že v honbě po penězích, moci, bohatství, vlivu atd. nevidí, neslyší. Vykrádají se banky a podniky. Na čest a právo se plivá. Korupce zachvacuje i ty nižší a tak nevidíte smysl pro čest a právo. Jeden druhého ničí, zbavuje chleba... Tisíce lidí bloudí ulicemi bez práce a bytu... Není nad nimi naprosto žádného slitování. Sloupové pořádku jsou ke všem prosbám hluší. Po krachu bank k všeobecnému krachu hospodářskému.
Aby se odvrátila pozornost od tohoto strašlivého hospodářství, které spěje ke katastrofě, při nejmenším k nové strašlivé válce, štve se proti sovětskému Rusku. Jistí lidé jsou nastrčeni, aby vzbuzovali mezi lidem nedůvěru k dělnickorolnickému státu ruskému, aby vytyčovali hlad v Rusku, aby náš lid zvykl na dobu, až západoevropský koncern kapitalistických států vydá povel ke křižácké výpravě proti proletářskému státu Rusku. My o těchto plánech krvavé smečky kapitalistických šelem víme, a podle toho zařizujeme svoji taktiku. Smečka tato, která v kapitalistických státech má k ochraně od censury až po kropáč všechno, ráda by nás zdolala. My s nedáme!
Tak jako jiná léta i letos využijeme manifestace Prvního máje k tomu, abychom poukázali nejširším vrstvám lidu pracujícího, kde spočívá zřídlo, z něhož plyne všechna hniloba a neřest; v kapitalistickém řádu, v nadvládě kapitalismu a buržoasie, v imperialistických a reakčních choutkách všech, kdož mají zájem v krvavé válce zítřka, ťpodepřítiŤ kapitalistické řady a podvrátiti základy státu proletářského!
Rovněž část resoluce, která byla přijata na májových oslavách komunistické strany a uveřejněna v čísle 101 dne 3. května t. r. byla v této části zabavena:
V našem státě již skoro tři léta vládne dnešní koalice a její representant ťpětkaŤ. Od prosince 1920 má tato koalice všecku moc ve státě a vládne neobmezeně a přísně. Způsobila však jen nebývalý hospodářský rozvrat, ohromnou nezaměstnanost, zbídačení statisíců, ohromné snížení mezd a platů, stlačení životní míry nejširších vrstev lidových k nesnesitelnosti, naplnila oprávněnou nespokojeností drobný lid venkovský i drobné poplatníky.
V politickém životě odstrčila a v nevážnost uvedla parlamentní sbory, které už nejsou vůbec výrazem vůle lidu, potlačovala demokracii, kterou jinak vyhlašuje za vrchol politického vývoje, na jeviště politického života uvedla korupci, jež jako bahno provaluje se u příležitosti velkých skandálních afér a bankovních krachů. V kulturním oboru opustila pokrokové ideály i té národní revoluce a přivedla k rozmachu klerikální reakci.
Kapitalisté, bankéři, velkostatkáři bez rozdílu národnosti, mezi nimiž jsou vyložení monarchisté, mají zde plnou volnost vykořisťovati pracující lid, který je nejenom hmotně zbídačen, ale vydán úplně na pospas zvůli panstva a panských drábů. Tato vláda až doposud nesplnila ani takové samozřejmosti, jako jest starobní a invalidní pojišťování, které bylo ihned po převratu prohlašováno za nejprvnější povinnost a nedostatečnou splátku na starý dluh a křivdu.
Koaliční strany, které přivedly republiku, tvořenou se slavnostními hesly protikapitalistickými, demokratickými a pokrokovými, do těchto poměrů, chtějí svou zhoubnou vládu udržeti mimořádnými opatřeními proti oposičnímu hnutí lidu a zejména proti komunistické straně. Koaliční vláda tím, co způsobila, a tím, co připravuje, znamená sama největší nebezpečí pro republiku a její budoucnost.
V čísle 101 ze dne 3. května zabavena byla celá tato zpráva:
Úpadek České zemědělské společnosti pro zpeněžení dobytka.
V denním tisku proběhla zpráva, že tato agrární výdělková společnost likviduje. Jinými slovy, tento výdělkový podnik, který byl ve válce postrachem malých zemědělců a útočištěm agrárních synků před válkou, zkrachoval.
Agrárníci při zakládání této společnosti slibovali, že zorganisují odbyt dobytka tak, že se meziobchod úplně odstraní. Ale pak vzali za jednatele židovské komisionáře a řezníky a společnost stala se nejhorším vyssavačem drobných chovatelů a šla v čele zdražování. O nepřístojnostech v její továrně na uzenářské zboží byly svým časem veřejnosti sděleny věci, které hraničily na kriminál.
Společnost ovšem měla mocné ochránce v ministerstvu zásobování, které pro ni zákony o lichvě uzavřelo do šuplíku. Ale výdělkářskému hospodaření společnosti to nepomohlo, stejně, jako vydatná pomoc ministerstva zemědělství a hlavně ministra Staňka.
Společnost, v jejímž čele stojí velkoagrárník Dvořák s velkořezníkem Bergmannem, nyní tedy neslavně likviduje. Ježto její finanční hospodářství úzce souvisí s Ústřední jednotou českých hospodářských společenstev (Raiffeisenek), budeme se jí ještě zabývati.
Pro dnes uvádíme jen tolik, že je nám známo, že její konsorcium na jména svých jednatelů koupilo v Jugoslavii tři a v Berlíně jeden velký hotel v ceně mnoha milionů. Jde tu patrně o to, aby se konkursní masa podstatně zmenšila a aby se vyrovnání uskutečnilo na co nejmenší procento. Kdo to zase odnese?
V čísle 102 dne 4. května t. r. zabaveny byly vesměs zprávy, kritisující hospodářství různých výdělečných podniků:
Agrárníci drancují státní pokladnu. Ústřední slovenské družstvo v Bratislavě na záchranu před konkursem dostalo od státu pod jménem nezúročitelné zálohy obnos 30 mil. Kč. Ten patrně však nestačí ani k zacpání těch největších děr a proto byla nyní tomuto agrárnímu družstvu povolena subvence další v obnosu 15 mil. Kč na zakládání peněžního družstevnictví na Slovensku.
Ale o subvence hlásí se i zkrachovaná družstva na Moravě a v Čechách a agrární strana žádá pro ně obnos 100 mil. Kč. Výše subvencí, poskytovaná agrárním družstvům a agrárním Domovinám pod různými tituly ministerstvem zemědělství a dodávkami pro vojsko ministerstvem N. U., nedá se číselně odhadnouti. Státní pozemkový úřad vydržuje pro sekretariát agrární strany celou armádu agitátorů. Ministerstvo školství ochotně plní příkazy sekretariátu agrární strany za udělení dovolené učitelům, které agrárníci potřebují pro svou agitační práci. Nyní ministerstvo zemědělství vypracovalo návrh na zřízení fondu pro živelní pojištění. Fond ten má býti letos dotován obnosem 100 mil. Kč a nebude-li hned zřízen, má býti obnos ten dán k disposici ministerstvu zemědělství, které s ním bude volně disponovati. Rozumí se, že agrárníci nebudou se zřízením fondu pospíchati, když budou míti peníze v rukou. A pro ně je ministerstvo financí musí opatřiti vždy za každou cenu. Nyní vezměme v úvahu podíl na ziscích, který měla agrární strana zajištěn prostřednictvím ministerstva zemědělství z různých ústředen a specielních, státem dotovaných fondů a učiníme si aspoň matnou představu o tom, jakými ohromnými miliony tato vládní, dělnictvu a drobnému venkovskému lidu nejnepřátelštější strana vládne ze státních prostředků na udržení své politické moci!
Fakta. Z pramene naprosto spolehlivého se dovídáme, že konsorcium ťČeské zemědělské společnosti pro zpeněžení dobytkaŤ zakoupilo v Jugoslavii tři velké hotely a v Berlíně jeden. Společnost je před likvidací a způsobem tímto mají býti její výdělky v cizině ukryty.
Dále konec zprávy nadepsané ťStátotvorná politika národních socialistů v praksiŤ: Propust-li zprávu tu pan Tomášek parlamentní censurou, přesvědčí se veřejnost znovu, že měli jsme úplně pravdu...
V čísle 103 z 5. května t. r. byla zabavena tato zpráva:
Luďácká banka likviduje. Podle zprávy večerní ťTribunyŤ dojde v nejbližší době k likvidaci Ludové banky v Ružomberku. Banka zatížila se prý finančně tím, že poskytla nad svoje síly hmotné prostředky na vydávání Tukova orgánu ťSlovákaŤ v obnosu 3,000.000 Kč. Potom přidružily se další obchodní ztráty v obnosu asi 2,000.000 Kč, ocitl se tento peněžní ústav v nesnázi. Ludová banka bude provádět svojí likvidaci tak, že vkladatelé musí se smířiti se ztrátou 30% svých vkladů, které prý dostanou vyplaceny v dluhopisech moučné půjčky.
Uvedli jsme 15 konfiskačních případů v jediném listě za dobu od 26. dubna do 5. května, tedy za deset dní.
Tento rozsah konfiskace, který nikterak nezadá řádění vojenské rakouské censury za války, jakož i obsah zabavených částí, dokazuje nejlépe, jak dnešní vládní režim třeba za cenu největšího násilí se chce vší silou udržeti při moci. Z naší strany však nehodláme mlčky přihlížeti k věčné persekuci dělnického tisku a tážeme se tudíž ministrů vnitra a spravedlnosti:
1. Souhlasí páni ministři s touto konfiskační praksí a děje se s jejich vědomím?
2. Jsou ochotni páni ministři další řádění censury neprodleně zameziti?
V Praze dne 14. května 1923.
Toužil,
Rouček, Blažek, Merta, Bubník, Houser, Nagy, Haken, J. Kříž, Darula, Koutný, Teska, Skalák, dr. Šmeral, Svetlik, Mikulíček, Kunst, Tausik, Kučera, Warmbrunn, Burian, Kreibich, Krejčí.
V./4174 (překlad).
Interpelace
poslanců R. Fischera, K. Čermaka, J. Schweichharta a druhů
ministrovi spravedlnosti
o konfiskaci č. 8 časopisu ťVolksstimmeŤ ze dne 28. ledna 1923, vycházejícího ve Varnsdorfu.
Ve Varnsdorfu vycházející časopis ťVolksstimmeŤ, sociálně-demokratický orgán pro okresy varnsdorfský, rumburský a šluknovský, uveřejnil ve svém čísle 8 ze dne 28. ledna 1923 tuto zprávu s nadpisem ťBaeranův procesŤ:
Budoucí dějepisci české demokracie nebudou, o tom nepochybujeme, se zvláštní libostí se zmiňovati o Baeranově procesu. Neboť vláda jako vláda prý ťdemokratickéhoŤ státu měla by příčinu styděti se za jeho průběh. Baeranovi se dokázalo, že sbíral materiál od rozličných vládních úřadů a stát ať to zaúčtuje jako ťvelezraduŤ a odsoudí. A byl snad v nějakém spojení s maďarskými přívrženci Horthyho a stát jej odsoudil: Avšak tento stát nebyl v tom procesu sám méně obžalovaným, než Baeran. Neboť se dokázalo, že se v tomto státě vydržuje dobře vypravená armáda špiclů, kteří přesně dohlížejí na každého, jenž se státním úřadům zdá býti poněkud podezřelým a co jest nejšpinavější, hledí ho svésti k nezákonitým činnostem, aby tak státní moci umožnili zakročiti proti ťnepříteliŤ. Možno také, že stát těchto uměleckých kousků agentů provokatérů neschvaluje a s jistým konfidentem jménem Holdingerem přece i jeho zmocňovatelé za procesu nenakládali příliš mírně. Avšak jest to logickým následkem, že se ze špiclů vyvíjí agenti provokatéři, poněvadž přece chtějí dokázati svou ťzdatnostŤ a pokoušejí se tedy svésti toho, koho hlídají, k nějakým činům, které by jim poskytly možnost se vyznamenati... a v českém tisku se nenašel nikdo, kdo by byl kritisoval a odsoudil tuto hanebnou stránku politického vládního umění.
A pak ten mravní shon s velezradou. Velezrada jest jen tehdy velezradou, jestliže se nepodaří. Podaří-li se, pak jest hrdinstvím. Na to by neměli ti, které mocenská vlna z r. 1918 vynesla dnes tak vysoko, přece tak rychle zapomínati. Stát má povinnost chrániti se proti ťvelezraděŤ se stanoviska své existence - ačkoliv nejlepší ochranou by bylo vytvoření takových poměrů, které by takovou velezradu činily nepotřebnou a nemožnou, - avšak právě zde by se to mělo trochu diskretněji projednávati. Neboť byl-li Baeran padouchem, když sbíral své informace - a porotci výslovně mluvili o nečestném smýšlení - pak jím byl zajisté také Kramář a všichni ti, kteří s ním byli rakouskými soudy odsouzeni. Že jest dvojí morálka, jedna pro vítěze a jedna pro poražené, jest přece stará věc, že se však tak otevřeně proklamuje, poněkud překvapuje a svědčí buď o velké vlastní jistotě nebo o stoupající drzosti toho, jenž to činí. - Rozsudek byl zcela nesmyslný. I když Baeran byl jedním z oněch politických protivníků, kteří pro svůj celý způsob patří mezi nejméně sympatické, poněvadž bojují ne věcně, ale za to tím špinavěji, pak nemůže to vaditi v charakteristice celého procesu jako toho, čím jest, že jest politování hodným pokrokem, na všeobecné čáře reakce, kterou po drahnou dobu v tomto státě lze pozorovati a která se zvláště křiklavě projevila v průběhu tohoto procesu jakož i v rozsudku.
Státní zastupitelství v České Lípě odvolávajíc se na ustanovení §§ 65 a), 300 a 305 tr. z. a článku VIII. zákona ze dne 17. prosince 1862, 8 ř. z. z r. 1863 zabavilo celý článek. Toto zabavení bylo v objektivním řízení potvrzeno nálezem českolipského krajského soudu ze dne 29. ledna Pr. 18/23. Toto zabavení, i když velmi úzkoprse vykládáme dotčená zákonitá ustanovení, jest protizákonné. Toto zabavení musíme označiti jako křiklavý, svévolný čin, pováží-li se, že tato zpráva byla uveřejněna v čísle 18 ústředního oránu německé sociálně-demokratické strany dělnické v Československé republice ťSozialdemokratŤ ze dne 24. ledna 1923, vycházejícího v Praze a že jí z něho převzaly četné sociálně-demokratické časopisy vycházející na venkově, aniž by se byl nějaký přehorlivý státní zástupce nad tou zprávou pozastavil.
Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlnosti:
1. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten upozorniti českolipské státní zastupitelství na nezákonitost této konfiskace?
2. Jest pan ministr dále ochoten vydati pokyn českolipskému státnímu zastupitelství, aby chránilo svobody tisku?
V Praze dne 9. března 1923.
R. Fischer, Čermak, Schweichhart,
Pohl. Hackenberg, Palme, Häusler, dr. Holitscher, Leibl, dr. Haas, Dietl, Kaufmann, Roscher, Hausmann, Grünzner, Hirsch, Blatny, Hoffmann, Taub, Deutsch, Hillebrand, dr. Czech.
VI./4174.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
Ministrovi vnitra
o časté a bezpříkladné konfiskaci periodického časopisu ťPrůbojŤ v Lounech.
V úterý dne 22. května t. r. konfiskován byl zmíněný list pro článek:
Soudruh Jan:
Vůdce francouzského militarismu a klerikalismu maršál Foch přijel do Československé republiky shlédnouti vykonané přípravy pro potlačení dělnických revolucí. Byl radostně vítán celým měšťáckým táborem v čele s klerikály a nár. demokraty. Sociální patrioti vítali ho prapory - společně s měšťáky!
Poincaréovi vojáci a francouzští uhlobaroni obsadili ruskou oblast. Essen stal se kořistí Francouzů, jelikož uhlí a železná ruda jsou velmi důležitými produkty pro průmysl francouzský. Německý revoluční proletariát stal se velmi nepříjemný pro kapitalistickou budoucnost Stinnesa a Louchera. A obě tyto stejně důležité příčiny byly důvodem k vojenské okupaci Poruří. Politika kapitalistického násilí, stanovená ťmírovouŤ smlouvou versaillskou, jest zárodkem největších nebezpečí. Když Poincaré podlehl nátlaku imperialistických kruhů, obsadil rurskou pánev a zapálil tím oheň válečného nebezpečí - nebezpečí vraždění dělníků dělníky - stala se důležitá věc, kterou nemohly umlčeti ani francouzské, ani německé časopisy.
Několik hodin, několik minut po násilné francouzské akci vydal Svaz francouzské komunistické mládeže k vojákům provolání: ťVojáci! Vy nebudete stříleti na naše soudruhy, Vy nebudete stříleti na německé bratry-dělníky!Ť A na všech křižovatkách, na všech budovách připomínána francouzským vojákům jejich lidská povinnost, na všech úsecích hlásáno sbratření všech proletářů. Od Düsseldorfu až k Essenu četli vojáci provolání a poznali, že nejsou jejich nepřátelé dělníci, nýbrž kapitalisté obou zemí. Od r. 1914 až do r. 1923 učila se dělnická třída a manifest francouzských mladých soudruhů jest ovocem drahých zkušeností.
Roku 1914 pozvedlo se několik hlasů proti válce a vraždění: Liebknecht, Lenin, Trocký, Rosa Luxemburgová a James. Jejich učení zapustilo kořeny a nalezlo dnes ozvěny. Byl učiněn první aktivní krok mezinárodní dělnické solidarity, která není pro nás banální způsob mluvy na veřejných shromážděních, ale živou skutečností a příkazem lidskosti!
Když v druhé polovici minulého roku proletariát v Havru uchopil se iniciativy k protiútoku dělnictva, převzal svaz francouzské komunistické mládeže část boje na sebe. Obrátil se k mladým dělníkům a vojákům garnisony v Havru a předkládal jim před oči a vykládal, že oni jsou také součástí té veliké utiskované a vykořisťované třídy dělnické, že nemají a nemohou míti žádných protivných zájmů, než jsou zájmy celého proletariátu. Říkali jim: ťS celým srdcem a se všemi vašemi silami musíte podpořiti své starší bratry! Mládež zkropila dlažbu v Havru svou krví a mládež musí se pomstiti!Ť Vojákům poukazováno na to, že zbraně, které nosí, náleží jim, neboť jsou vyrobeny dělníky a že jejich kulky nesmí se mýliti v cíli: kapitalista-utlačovatel a nikoliv dělník-proletář.
A jaké ovoce přinesla tato práce a agitace francouzských soudruhů: Vojáci odepřeli poslušnost v Havru stříleti do dělnických mas a nestříleli! Jejich nelidskou úlohu převzali četníci! Tímto činem připojilo se mnoho indiferentních dělníků na stranu komunistů a hnutí v Havru bylo posíleno.
Dnes po ťukončeníŤ světové války kapitalismus nemůže se tak spoléhati na armádu jako dříve, protože vojáci uvědomují si vlivem agitace poctivých dělníků své ubohé postavení otroků a nástrojů měšťáckých tyranů. Proletariát, který prací svých rukou ozbrojuje kapitalismus, přivádí jej do těžkého nebezpečí. A on je si nebezpečí vědom a proto snaží se reorganisovati své válečné síly. Zakládá ozbrojené fascistické a reakční bandy. Ti, kteří optimisticky přemýšlejí a věří, že zastavení nepřátelství sníží armády a zbrojení, se zklamou. Armády nedají se tak lehko přeorganisovatí, naopak mají sklon k rozkladu. Nad novými mladými trupami a nad vojáky-účastníky válečného vraždění jest kapitalismus stále menším a menším pánem.
Skutečnosti to dokazují. Obsazení Poruří dalo příležitosti posouditi morálku a válečné ťnadšeníŤ francouzského vojska. V tuctech desertují vojáci od svých pluků a odcházejí do Německa. Jsou proti nim činěna ostrá opatření a dva z nich byli zastřeleni. V Bochumu zdráhali se francouzští vojáci strhati plakáty komunistické mládeže, které je vyzývaly ku sbratření s německým proletariátem; teprve po delším vyjednávání a pohrozením nejpřísnějšími tresty uposlechli rozkazu. To vše děje se v armádě, která vyhrála válku, která je disciplinována a dobře vyškolena, která je vzorem armády kapitalistického militarismu! Francouzští soudruzi mají dnes výhodnou příležitost pro agitaci v armádě a skutky dokazují, že ji využívají...
Dne 5. června t. r. byl zmíněný list opětně konfiskován pro článek: ťUž došlo i na studenty!Ť:
Už došlo i na studenty!
Pražská policie vyzkoušela své pendreky na pokrokových studentech. - Tajný konventikl vydává heslo: ťMažte kluky demokratické!Ť
Kdo nahlédl v minulé dny do buržoasního tisku, jak se v něm rozvíjely štvanice proti pokrokovému studentstvu a jeho stanovisko k návštěvě francouzského generála, nemohl býti na pochybách, že toto studentstvo pocítí účinky štvanic na svých tělech. A to se stalo minulého týdne v Praze. Kramářovi a Šrámkovi lancknechti uspořádali v pátek večer schůze, což bylo nepřímým pokynem k tomu, aby se policie odškodnila na pokrokových studentech za to, že musela hlídati studenty klerikální. Pokrokovým studentům dostalo se ran na Žofíně i v Národní třídě. I příslušníci ťnárodního hnutíŤ vyzkoušeli své umění a studijní pokusy v jiných místech na studentech socialistického cítění. Zde se ukazuje ten přirozený vývoj nejlépe - na pražské policii. Nejprve vyzkoušela svou pendrekovou moc na komunistech, pak přišli na řadu nezaměstnaní dělníci bez rozdílu stran a nyní přišli na řadu studenti. Buržoasie vždy si osobovala právo na studenty a jich myšlení. Studenti měli povždy mysleti tak, jako myslí buržoasie a poněvadž u příležitosti návštěvy Fochovy se nepodrobili komandu těžké buržoasie, vydán byl pokyn: ťMažte kluky demokratickéŤ. Studenti se opovážili pochybovat o generálu francouzském k tomu a to buržoasie česká nesnesla. Nadávky nejhoršího druhu a posléze pendreky pražské policie sesypaly se na těla pokr. studentů za to, že odepřeli uvítat ochránce zlatého telete.
Z uvedeného vidno, že jde o bezpříkladnou konfiskaci dělnického listu, neboť, jak z obsahu obou článků patrno, jsou věci v nich uvedené všeobecně známy a pravdivy.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest pan ministr ochoten upozorniti censora v Lounech, že i pro něho platí předpisy o tiskové svobodě?
2. Jak hodlá pan ministr vysvětliti tuto bezpříkladnou konfiskační praksi?
V Praze dne 9. června 1923.
J. Blažek,
Burian, Rouček, Darula, Skalák, Nagy, Koutný, Mikulíček, Warmbrunn, Malá, dr. Šmeral, J. Kříž, Merta, Kunst, Houser, Bubník, Haken, Kreibich, Kučera, Krejčí, Svetlik, Teska, Tausik, Toužil.