XII./4173.
Odpověď
ministra železnic
na interpelláciu poslanca Daruly a súdruhov
ohladom železničiarov mimo služby, žiadajúci službu, alebo patričnosti od roku 1919 (tisk 3954/VI).
Při přejímání zaměstnanců býv. uher. státních drah po převratě postupovala československá státní správa železniční v rámci věci se týkajících ustanovení zákona č. 64 ex 1918 co nejbenevolentněji, přejímajíc v dohodě s příslušným slovenským vládním referentem každého, kdo byl se své úkoly a složil jí alespoň prostý slib poslušnosti. Převzíti nemohla přirozeně ty zaměstnance, kteří na převzetí do služeb československých státních drah nereflektovali, slib jim nesložili nebo vstoupili do služeb maďarských anebo nebyli s to plniti své úkoly z důvodů závažných, zejména pro invaliditu nebo pro nedostatečnou znalost slovenské řeči služební, uzákoněné § 3 zákona č. 64 ex 1918. Mimo to nemohla československá státní správa železniční převzíti do svých služeb nebo ponechati v nich ty zaměstnance, kteří dříve nebo později přestoupili do služeb maďarských resp. odešli do Maďarska, nebo za protistátní stávky a maďarsko-bolševickým vpádu na slovensko v roce 1919 službu u čs. stát, drah samovolně opustili a tedy se této vzdali. Zaměstnance takové nemůže převzíti ani dnes, kdy má dostatek způsobilého a spolehlivého personálu, nejsouc k tomu ani dle platných zákonných ustanovení právně zavázána.
Zaměstnancům býv. uher. státních drah, kteří po převratu nemohli býti čsl. státní správou převzati jen proto, že nebyli se své úkoly (ku př. pro invaliditu a pod.), přiznala čs. státní správa železniční, pokud o to zažádali, pensi a to ovšem ve shodě s intencemi zák. č. 269 ex 1920 potud, pokud jim dle norem býv. uher. státních drah v době převratu příslušela. Nemohla a nemůže však přiznati pensi těm, kteří na ni v době převratu ještě ani dle norem býv. uher. st. drah vůbec nároku neměli a mimo to ani těm, kteří po převratě se stali pensisty dnešních maďarských státních drah.
Pokud se jednotlivých konkretních případů v interpelaci uvedených týče, budiž řečeno toto:
Püspeki František, traťmistr býv. uh. st. drah nezná služební řeči, konal maďarským bolševikům v roce 1919 službu a po jich odchodu nařídil odvážeti věci do Maďarska a sám při tom pomáhal; odešel do Maďarska a pracoval tam do 1. května 1920.
Illés Josef Ludvík, traťmistr býv. uh. st. drah, nezná služební řeči, konal službu až do konce dubna 1920 v Maďarsku.
Bartkov Andor, vrch. telegrafista býv. uh. st. drah, sloužil v Maďarsku až do 15. prosince 1919. Na pozdější dotaz ředitelství st. drah v Bratislavě, zda by reflektoval na přijetí pro Leopoldov, prohlásil, že na službu u čs. st. drah nereflektuje.
Varga Alexandr, vrch. průvodčí býv. uh. st. drah, konal v době převratu službu ve Zvolenu a byl též do služeb čs. st. drah převzat. Službu u čs. stát. drah však samovolné opustil za protistátní stávky v únoru 1919, vystěhoval se do Maďarska a byl dne 1. října 1920 maďarskou státní správou železniční přeložen do výslužby a jest tedy pensistou maďarské správy.
Molnár Pavel, staniční dozorce býv. uh. st. drah, opustil dne 16. března 1919 službu u stanič. úřadu v Kremničce a odešed dobrovolně do Maďarska, nechtěje konati čsl. správě službu. Za vpádu maďarsko-bolševického postupoval s maďarským vojskem a konal službu v území obsazeném tímto vojskem. Několikrát se vyjádřil, že čsl. státu nikdy službu konati nebude, ježto toho nepotřebuje, poněvadž má v Maďarsku statek. Přemlouval i ostatní personál k odchodu.
Kokai Ján, dělník býv. uh. st. drah, nezná služební řeči, konal až do 15. prosince 1919 službu v Maďarsku a byl maďarskou železniční správou vyplácen.
Toth Antonín Julius, brzdař býv. uh, st. drah ve Filakově, utrpěl již v roce 1913 úraz, následkem čehož mu byla amputována noha. Požívá od Zemské pojišťovny úrazovou rentu a přísl. drahotní požitky. Ode dne, kdy utrpěl úraz, nekonal již službu železniční.
Vass František, brzdař býv. uh. st. drah, odešel po obsazení Filakova naší správou do Maďarska, kde konal Maďarům po dva měsíce službu, ale pro malý a nedostatečný plat prý se potom vrátil do Čs. republiky. Služební řeči nezná.
Tóth Antonín Baláž, brzdař býv. uh. st. drah, nemohl býti převzat pro neznalost služební řeči, nároku na pensi v době převratu neměl.
Kováč, Jan, brzdař býv. uh. st. drah, neovládá služební řeč a neměl v době státního převratu nárok na pensi dle norem býv. uh. st. drah.
Toth Štěpán, brzdař býv. uh. st. drah, služební řeči nezná, odešel do Maďarska, kde konal službu až do konce března 1920 a byl maďarskou st. správou železniční placen.
Szabo Ludvík, brzdař býv. uh. st. drah, neovládá služební řeči, konal v Maďarsku službu až do 1. dubna 1920.
Vass Štefan (Nagy), brzdař býv. uh. st. drah, nezná služební řeči, konal v Maďarsku službu až do konce března 1920.
Molnár Josef (Miska), brzdař býv. uh. st. drah, konal Maďarům službu až do konce dubna 1920.
Nagy Josef, brzdař, neuposlechl za maďarsko-bolševického vpádu na Slovensko v roce 1919 evakuačního rozkazu, nýbrž konal za tohoto vpádu Maďarům službu: mimo to neovládá služební řeči.
Molnár Josef (Püspöky), brzdař, konal službu v Maďarsku až do února 1920.
Čůz Ferdinand, brzdař, nezná služební řeči a neměl v době převratu nároku na pensi.
Juhász Alexandr, brzdař, sám doznal, že konal v Maďarsku službu až do konce dubna 1920.
Hatvány Pavel, brzdař, konal v Maďarsku službu až do konce března 1920.
Lakatos Josef, brzdař, nar. 1892, nezná služební řeči, v zdobě převratu neměl nároku na pensi.
Kiš Josef, brzdař, služební řeči nezná, v době převratu neměl nároku na pensi.
Csaba Antonín, brzdař, svobodný, služ. řeči nezná, v době převratu neměl ještě nároku na pensi.
Kečkeméty Antonín, průvodčí vlaků, konal v Maďarsku službu až do 31. prosince 1921.
Lakatoš Ladislav, provisorní staniční dozorce, neznal služební řeči, nebyl ani členem provisijního fondu.
Hodul Ján, stanič. skladník, konal službu v Maďarsku až do 19. listopadu 1919.
Gál Pavel, hradlový dělník, bezdětný, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, neměl ještě nároku na pensi.
Vass Stefan starší, posunovač, konal službu v Maďarsku až do 20. března 1920.
Varga Martin, posunovač, konal v Maďarsku službu dozorce posunu až do 27. března 1920.
Kasa Alexandr, posunovač, nezná služební řeči, neměl ještě nároku na pensi.
Szabó Josef, posunovač, konal službu v Maďarsku až do 1. července 1921.
Soos Jan, posunovač, konal službu v Maďarsku až do 1. února 1920.
Kasa Antonín, posunovač, konal v Maďarsku službu až do 18. února 1920.
Raffai Antonín, posunovač, nezná služební řeči a neprokázal, že by měl nároku na pensi, nebo že byl členem provisijního fondu.
Vass Štěpán ml., posunovač, nezná služební řeči a neprokázal, že by měl nároku na pensi nebo že byl členem provisijního fondu a vůbec o přiznání zaopatřovacích požitků nežádal.
Hoduli Josef, strážník tratí, neovládal v době st. převratu služební řeči a, jak sám doznává, žádal tehdy o propuštění ze služeb čs. st. drah. Po sproštění služby hlásil se do služby u maďar. žel. správy (tenkráte ještě v Lučenci) a konal jí po nějaký čas službu a byl touto správou též placen.
Kiss Štefan, dělník vrchní stavby, byl zaměstnancem provisorním, konal službu v Maďarsku až do 31. března 1920.
Katona Josef, výhybkář, opustil samovolně službu dne 5. května 1919 a konal až do 26. února 1920 službu maďarské železniční správě.
Tóth Alexander, lampář, konal službu v Maďarsku až do 1. března 1920.
Bodzasi Josef, brzdař výp., služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním a nebyl členem provisijního fondu.
Tóth Jan, výp. brzdař, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem provisijního fondu.
Magy Josef, výp. brzdař, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, členem provisijního fondu nebyl; konal službu v Maďarsku do 1. prosince 1919.
Vass Alexander, výp. brzdař, službu u býv. uher. st. drah nastoupil teprve v roce 1918, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, členem provisijního fondu nebyl.
Buday Mikuláš, výp. brzdař, svobodný, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním a členem provisijního fondu nebyl.
Pócoš Alexander, výp. brzdař, služební řečí neovládá dostatečně, byl zaměstnancem provisorním, členem provisijního fondu nebyl; do konce ledna 1920 konal službu v Maďarsku.
Baláž Josef, výp. brzdař, neznal služební řeči, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem provisijního fondu.
Urbán Josef, výp. brzdař, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, členem provisijního fondu nebyl.
Bratinka Josef, výp. brzdař, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním a neprokázal, že by byl členem provisijního fondu.
Lakatos Gejza, výp. brzdař, služeb. řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem provisijního fondu.
Vincúr Josef, výp. brzdař, služební řečí nezná, byl zaměstnancem provisorním, členem prov. fondu nebyl.
Molnar Vojtěch, výp. brzdař, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, členem prov. fondu nebyl.
Molnár Josef Baláž, posunovač, odešel do Maďarska a hlásil se tam do služby a byl, jak sám doznal, placen až do 1. března 1920 maďarskou správou železniční.
Vince Josef, posunovač, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním a v době převratu neměl ještě nároku na pensi.
Varga Ján, posunovač, služební řeči neznal, opustil po převratě samovolně službu.
Fazekač Štefan, posunovač, konal službu až do 1. května 1920 v Maďarsku.
Korponai Ladislav, jízdní dělník, byl zaměstnancem provisorním, konal službu do 27. srpna 1919 v Maďarsku.
Molnár Ludvík, výp. brzdař, služeb. řečí neovládá, byl zaměstnancem provisorním, členem provis. fondu nebyl.
Toth Vojtěch, brzdař, služební řeč neovládá, v době převratu neměl ještě nároku na pensi.
Katona Gejza, výp. brzdař, služeb, řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem provis. fondu.
Toth Juraj, výp. brzdař, služeb. řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, členem prov. fondu nebyl.
Juhász Ján, výp. brzdař, služební řeči nezná, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem prov. fondu.
Vass František, výp. brzdař, nastoupil službu u býv. uh. st. drah teprve v prosinci 1917, svobodný, služební řeči neznající, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem prov. fondu.
Csaba Julius, býv. brzdař, nastoupil službu u býv. uh. st. drah teprve v roce 1917, ovládá pouze nepatrně služeb. jazyk, byl zaměstnancem provisorním, členem prov. fondu nebyl.
Sarkády Josef, výp. brzdař, služeb. řeč neovládá, byl zaměstnancem provisorním, nebyl členem prov. fondu.
V Praze dne 4. června 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
Překlad ad I./4173.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Hugo Simm und Genossen
in Angelegenheit der Uebergriffe der politischen Bezirksverwaltung in Hohenelbe (Druck 3967/VIII).
Am 7. November 1922 brachte, die ťDeutsche nationalsozialistische ArbeiterparteiŤ in Hohenelbe der politischen Bezirksverwaltung in Hohenelbe zur Anzeige, dass am 19. November 1922 Dr. Othmar Kühn aus Wien, in Hohenelbe über das Thema ťDer wahre Klassen- und KulturkampfŤ vortragen werde, und suchte gleichzeitig um Plakatierungsbewilligung an.
Die politische Bezirksverwaltung hat den beabsichtigten öffentlichen, gegen Entree zugänglichen Vortrag nicht verboten, sondern es wurde die Veranstalterin des Vortrages, die deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei in Hohenelbe, eine politische Vereinigung also, mit Bescheid vom 7. November 1922, Z. 36489, vorerst aufgefordert, binnen 5 Tagen den Text des Vortrages vorzulegen, wobei aufmerksam gemacht wurde, dass der Vortrag nur mit behördlicher Bewilligung veranstaltet werden dürfte, und dies einerseits aus dem Grunde, weil es sich um einen öffentlichen, gegen Entree zugänglichen Vortrag handelte, andererseits deshalb, weil der Vortragende ein Ausländer und das Vortragsthema, wie die Veranstalterin später selbst zugab, politischen Charakters war.
Hiezu wird bemerkt, dass die Veranstalterin durch ihren Vorsitzenden Gustav Brath, Bürgermeister der Stadt Hohenelbe, bei der oberwähnten Behörde dahin intervenieren liess, dass von der Vorlage des Textes Abstand genommen werde. Dieser erklärte anfangs den Vortrag als einen seinem Inhalte nach belehrenden, erst später gab er zu, dass derselbe politischen Charakters sei. Ferner behauptet er, dass dieser Vortrag anstandslos, resp. mit behördlicher Bewilligung bereits in mehreren anderen Bezirken, darunter auch in Braunau abgehalten worden sei. Durch eine telephonische Anfrage der politischen Bezirksvewaltung in Hohenelbe vom 13. November 1923 bei der politischen Bezirksverwaltung in Braunau wurde aber sichergestellt, dass ein solcher Vortrag dort nicht abgehalten wurde, dass um sein Bewilligung nicht angesucht und diese auch nicht erteilt worden ist.
Im Hinblicke auf alle diese gewiss verdächtigen Umstände und im Hinblicke auf die gemachten Erfahrungen mit Vorträgen politischen Charakters, die in der Čechoslovakischen Republik in der letzten Zeit von Ausländern gehalten wurden, ferner in Erwägung des Umstandes, dass, falls dieser Vortrag tatsächlich einen einwandfreien Inhalt hat, die Veranstalterin die in dieser Richtung etwa bestehende Befürchtung und den Verdacht durch Vorlage des Textes des Vortrages widerlegen und die Richtigkeit ihrer Behauptungen derart am leichtesten und raschesten erweisen könne, hat die politische Bezirksverwaltung in Hohenelbe mit Bescheid vom 13. November 1922, zu Zahl 36489, die Veranstalterin dahin verständigt, dass von dem Erfordernisse der Textesvorlage nicht Abstand genommen werden könne.
Die Veranstalterin hat auf diesen Bescheid nicht Beantwortet, sich gegen denselben auch nicht beschwert, den Text nicht vorgelegt und den Vortrag nicht abgehalten, wodurch sie selbst unstreitig den Beweis erbracht hat, dass sie Gründe hatte, aus welchen sie der Behörde den Text nicht vorlegen wollte oder ihn vorzulegen sich nicht getraute.
Andere konkrete Fälle, wo die erwähnte Behörde Brandlos oder gesetzwidrig der Entwicklung der angeführten politischen Partei Hindernisse bereitete, führt die Interpelation nicht an und kann sie auch nicht anführen.
Im Hinblicke darauf habe ich keine Ursache aus Anlass dieses Interpellation irgendeinen Auftrag zu erteilen, und dies umso weniger, als es Sache jener Partei ist, die sich durch irgendeine Verfügung oder Entscheidung einer politische? Bezirksverwaltung beschwert erachtet, im Wege eines ordentlichen Rechtsmittels Abhilfe zu suchen.
Prag, am 30. April 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad IlI./4173.
Antwort
des Ministers des Innern und des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Scharnagl und Genossen
betreffend Beschlagnahme der ťVolkszeitungŤ in Warnsdorf (Druck 4017/VIII).
Die Nummer 5 der periodischen Druckschrift ťVolkszeitungŤ vom 9. Jänner 1923, herausgegeben in Warnsdorf, wurde von der politischen Bezirksverwaltung in Varnsdorf wegen des in der Interpellation angeführten Artikels ťZwei SchüsseŤ beschlagnahmt, in welchem an drei Stellen der Tatbestand nach §§ 300 und 305 Str. G. erblickt wurde, und ausserdem noch wegen des Artikels ťAussprache über Wirtschafts- und steuerpolitische FragenŤ, in welchem ebenfalls der Tatbestand derselben Vergehen erblickt wurde. Der Abdruck der Interpellation führt nicht den ganzen Wortlaut der beschlagnahmen Stehen an.
Diese Konfiskation wurde vom Kreis- als Pressgericht in Böhm. Leipa bestätigt. Es handelt sich also um eine gerichtliche Entscheidung, die einzig und allein im gerichtlichen Instanzenzuge abgeändert werden kann.
Es liegt daher kein Grund vor, den unterstellten Behörden irgend einen Vorwurf zu machen.
Prag, am 3. Mai 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Der Justizminister:
Dr. Dolansky, m. p
Překlad ad IV./4173.
Antwort
des Justizministers und des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten V. Mark, J. Böhr und Genossen
wegen Beschlagnahme der Nr. 12 der periodisch Zeitschrift ťMarienbad-Tepler
BezirksblattŤ (Druck 4041./XVI).
Die Beschwerde der Herren Interpellanten ist unbegründet. Es hat sich nicht um eine blosse Aufzählung der tatsächlichen Vorkommnisse gehandelt, wie die Herren Interpellanten behaupten, sondern es war das Referat über die Volksversammlung in Eger mit groben Ausfällen strafbaren Charakters gegen die Staatsverwaltung und die Čechen durchsetzt. In Ausübung der Pressaufsicht hat sich die Staatsanwaltschaft soweit sie nur konnte bemüht, aus diesem Referate alles das durchzulassen, was durchzulassen möglich war, und hat deshalb nicht den ganzen Artikel, wie er in der Interpellation abgedruckt ist, beschlagnahmt, sondern nur einzelne Stellen desselben, von denen einige besonders beleidigende und hetzerische im übrigen in dem Abdrucke der Interpellation nicht wiedergegeben sind.
Die Gesetzmässigkeit dieser Beschlagnahme wurde auch vom Gerichte, in letzter Instanz vom Oberlandesgerichte in Prag anerkannt. Es liegt deshalb gar kein Grund vor, den die Pressaufsicht ausübenden Organen, soweit es sich um die Durchlassung von Nachrichten über Tagesereignisse handelt, irgendeine Weisung zu erteilen.
Prag, am 22. April 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m, p.
Der Justizminister:
Dr. Dolansky, m. p.
Překlad ad IX./4173.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Abgeordneten H. Jokl, Th. Hackenberg, Rud. Heeger und Genossen
betreffend den eigenmächtigen Gebrauch der Schusswaffen und Tötung des 18jährigen Max Kinzl durch Soldaten der Garnison in Freudenthal (Druck 3845).
Ueber die Vorfälle in Freudenthal wurde seitens der Regierung bereits eine Interpellation des Abgeordneten Křepek und Genossen beantwortet (Druck 3833/III). Ich erlaube mir daher auf diese Antwort aufmerksam zu machen (Druck 3843/III).
Das Urteil des Olmützer Divisionsgerichtes Nr. Dtr. 5506/22, das über die angeklagten Soldaten am 15. Februar d. J. verhängt worden ist, ist bis auf 6 Angeklagte rechtskräftig, die gegen die Nichtzuerkennung der bedingten Verurteilung Berufung eingelegt haben.
Prag, am 23. Mai 1923.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Udržal, m. p.
Překlad ad X./4173.
Antwort
des Ministers des Innern und des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Josef Fischer und Genossen
in Angelegenheit betreffend die Beschlagnahme des ťDeutscher LandboteŤ vom 7. November 1922 (Druck 4041/XIII).
Die Nummer 89 der periodischen Zeitschrift ťDeutscher LandboteŤ vom 7. November 1922, herausgegeben in Karlsbad, wunde vom der politischen Bezirksverwaltung wegen des ganzen in der Interpellation angeführten Leitartikels ťDie Čechen und das AuslandŤ beschlagnahmt, worin die Behörde den Tatbestand strafbarer Handlungen nach § 300 und 302 Str. G. erblickt hat.
Diese Konfiskation wurde vom Kreis- als Pressgericht in Eger bestätigt. Es handelt sich also um eine gerichtliche Entscheidung, die einzig und allein im gerichtlichen Instanzenzuge abgeändert werden kann.
Unter Berücksichtigung der Tendenz des ganzen Artikels muss dafür gehalten wenden, dass das mit der Pressaufsicht betraute Organ mit Recht ein öffentliches Interesse daran erblickte, dass der Artikel nicht durchgelassen werde.
Der die Zensur ausübende Beamte der politischen Bezirksverwaltung in Karlsbad hat also streng nach dem Gesetz gehandelt und es liegt kein Grund vor, dass ihm die Zeitschriftenzensur abgenommen werde.
Prag, am 12. Mai 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Der Justizminister:
Dr. Dolansky, m. p.
Překlad ad XI./4173.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Simm und Genossen
in Angelegenheit sprachlicher Uebergriffe der Postbehörden (Druck 3967/VII).
Es ist nicht richtig, dass ein Telegramm aus Reichenberg nach Jungbunzlau deshalb rückgesendet worden sei, weil sein Bestimmungsort mit ťJungbunzlauŤ bezeichnet gewesen wäre.
Die Interpellation betrifft wahrscheinlich jenen Hinweis, denn die Prager Zentral -Telegraphenstation dem Postamte Reichenberg 3 anlässlich eines Telegrammes gemacht hat, das bei diesem Amte am 2. Dezember 1922 aufgegeben und nach Jungbunzlau bestimmt war.
Dieser Hinweis beruhte allerdings auf einer irrigen Auslegung der geltenden Vorschriften, hatte aber auf die Beförderung und Zustellung des Telegrammes keinen Einfluss, und der Beamte, um den es sich handelt, wurde entsprechend belehrt.
Prag, am 28. April 1923.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Tučný, m. p.