VIL/4152.
Interpelace
poslanců Bubníka, Hakena, Kučery, Skaláka a soudruhů
vládě
o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ.
V čísle 53 ťVečerníku Rudého PrávaŤ byl vylíčen průběh událostí ze dne 4. března 1923, které se odehrály po protestním projevu pražského dělnictva na Žofíně, po němž odebral se velký průvod směrem k Václavskému náměstí. Průvod ubíral se jak známo Myslíkovou ulicí do Vodičkovy, kde byl napaden dvojnásobným kordonem policistů, kteří se vrhli na průvod manifestantů obušky. V ťBeseděŤ Večerníku citovaného čísla zabaveny byly o tom tyto partie. Prvá zní:
Dva tábory stojí naproti sobě. Dělníci, kteří nebyli na nic připraveni a policie, připravená na krveprolití... V prostranství, dělící masy od ťozbrojené mociŤ, vznáší se veliké Proč? A instinkt masy hned na otázku odpovídá: ťKomu se zachtělo naší krve?Ť ozve se z davů na můstku i s ostrova... ťSloužili jste Rakousku, budete sloužit i nám!Ť ťVždyť jste proletáři jako my!Ť ťDemokracie, toť diskuse!Ť ťAť žije sloup koalice, pendrek!Ť
V téže rubrice pak líčena byla tato vzrušující scéna z průchodu ťLucernyŤ: Zde konstatováno, že při panice způsobené útokem policie tři žehy přitiskly se ke zdi. A tento dovětek pak propadl konfiskaci:
Smečka policistů, řádících jako zvěř, vrhá se na ubohé žehy, cloumá jimi a sráží je na zem. Nadstrážník přiskakuje a s perversním výrazem ve tváři kope jednu ze žen do lůna. Uleviv trojím kopnutím své protibolševické zášti, cení ještě skrze zuby: ťSvině, kurva...!Ť
V čísle 58 ťRudého PrávaŤ ze dne 11. března t. r. zabaven byl, v rubrice ťProtestní projevy proti zákonu na ťochranuŤ republikyŤ tento stručný referát z projevu libereckého:
Rázný výraz smýšlení dělnictva. Dělnictvo v Liberci, shromážděné na schůzi na Radničním náměstí, zaslalo tuto protestní depeši: Presidentu Tomáškovi, Národní shromáždění, Praha. Liberecké dělnictvo protestuje bouřlivě proti... zákonu na ochranu reakce... Pryč s koaliční vládou! Ať žije dělnická vláda! - Osm tisíc dělníků.
V témže čísle v rubrice ťRůzné zprávyŤ v lokálce ťKdo jest vinen na policejním systému?Ť, která pojednává rovněž o pražských událostech ze 4. března t. r. zabavena byla tato část, jednající o pravých vinících policejního brutálního režimu...
Zde sedí ťvybraníŤ lidé, kteří to s naší samostatností myslí jistě ťupřímněŤ. Přednostou tohoto oddělení jest sekční šéf dr. Gottlieb Nowak z min. vnitra ve Vídni; druhým hlavním machrem je známý rakušák z pražského místodržitelství, dnes také sekční šéf Hugo Kubat. Dále je tam okres. hejtman Karl Rotter z polic. odděl. býv. neúnavný pracovník c. k. místodržitelství a celá řada býv. polic. šarfmachrů. Do agendy tohoto odděl. rád se připlete velmi často i jinak personální referent (36letý) ministerský rada dr. Otto Fischer (chvalně známý mezi státními zaměstnanci), rovněž dobrý Čech z vídeňského ministerstva vnitra. Toto ťkvartetoŤ vybraných býv. rak. pracovníků, ovládajících celé ministerstvo vnitra, je spoluzodpovědno za všecko co za 4 leta na českoslov. dělnictvu tohoto státu, který si samo bez této byrokracie vybudovalo, bylo napácháno!... Šablonovitě připravené odpovědi pro parlament na ev. interpelace jsou jen zástěrkou pravému pozadí a naprosto nestačí. Za celou tu dobu, co v min. vnitra se takto pracuje, jest a bude proti každé vládě v řadách desetitisíců dělníků i indiferentní veřejnosti ten největší odpor, protože každý ví, že ani Rakousko si proti českému dělnickému lidu tolik nedovolilo, jako ťdemokratickéŤ vlády koalovaných stran v posledních 2 letech.
V čísle 64 ťVečerníku Rudého PrávaŤ z 19. března t. r. přinesena byla zpráva o úpadku banky ťBohemieŤ, který má za následek velkou finanční katastrofu četných podílníků, ale i také drobných vkladatelů. Pražská censura zabavila nejen klidný nadpis článku, o této události jednajícího, ale ponechavši jedině stručnou zprávu citovanou z ťPrager TagblattuŤ, zabavila celý další dvousloupcový, klidně psaný komentář k léta těžké finanční události. Pražská censura trestuhodnou bankovní spekulační politiku a její naprostý krach chce patrně ťléčitiŤ konfiskacemi našeho listu. Zabavené části tohoto článku zní následovně:
Banka ťBohemiaŤ před zhroucením.
Krise v československém peněžnictví. - Důsledky spekulací a deflační politiky.
K této sensační zprávě, která nám naznačuje, jak ta počíná praskat v československém peněžnictví, dodáváme:
Pod mlecími koly deflační politiky ocitl se nejdříve dělník. Rozdrcené údy byly tím nejmenším údělem. Dělník jako konsument přestal kupovat, ale poněvadž jíst se musí, tedy, pokud peníze měl nebo ještě má, kupuje to nejnutnější. V jediném uhelném revíru přišlo následkem odbourání mezd a krise za rok 1922 o 150 milionů Kč méně do oběhu. Celkově přišlo dělnictva na mzdách o půl miliardy Kč. Několik set insolvencí a konkursů bylo dalším důsledkem deflační politiky. Státní fiskus neztratil však pouze 2 % z oněch 150 milionů Kč jednoho revíru, nýbrž tolikrát 3 miliony, kolika rukama ty peníze prošly. Stát ztratil nejen běžnou daň z obratu, ale ztratil i zavčas nezachycenou dávku z majetku, i téměř veškeré staré nezaplacené dumě. Nikdo neupře, že ta deflační politika byla přece jenom ťgeniálníŤ, když státotvorní činitelé pomáhají rozvracet státní finance. Než, jděme dále: Obchodníci a živnostníci přestali také ukládat velké úspory do bank a do peněžních ústavů, velkoobchodníci a průmyslníci, těžce úpadky poškození, museli se ucházeti o úvěr, nalezli však pokladny bankovních ústavů uzavřeny. Banky naopak všechny volné peníze stahovaly a úvěr obmezily do nejkrajnější míry. Dokud valutární spekulace přinášely bankám velké zisky, nedoznala v peněžnictví kuse pronikavého výrazu, ale jakmile i tato éra pominula, dostalo naše peněžnictví trhliny a dnes spěje i boto odvětví ke krisi, která bude daleko horší než krise průmyslová, neboťdá vzniknouti všeobecné panice.
Krach Moravsko-slezské banky byl jen malou předehrou. V kritické situaci se ocitla již banka ťBohemiaŤ. Při krachu Moravsko-slezské banky i u parlamentě bylo slyšet výkřik z řad vládních poslanců: Přijdou na řadu i jiné! Bankovní kreditáři si neví dnes jiné rady, než ucházeti se o státní sanaci. Ředitelé a správní radové banky ťBohemieŤ konferovali již s ministrem financí, netajíce se hrozným finančním stavem jejich ústavu. Pánové Rychtera, Kubíček et comsortes, tito velmožní a vlivuplní političtí zbohatlíci nehrají však roli prosebníka, nýbrž hrozí.
Vládo; buď sanuješ, naši i všechny jiné banky, jimž hrozí úpadek, anebo rozbijeme koalici. Agrární předáci jsou totiž angažováni i v jiných bankách a obávají se dalšího.
Je zle s malými, ale jest zle i s většími bankami. Oznamuje se nám, že jedna čelná česká banka utrpěla v roce 1922 pouze v jednom oddělení ztrátu 13 milionů, o druhých odděleních se nápadně mlčí. V kruzích bankovních a kapitalistických se očekává státní sanace jako nezbytný předpoklad dalšího života mnohých ústavů. Je to jeden řetěz, a když povolí jeden článek, hrozí nebezpečí celku. Příčinou kritické situace nejsou jenom četní příživníci na těle peněžnictví, ale i ta neblahá deflační politika, která zaťala hospodářskému životu a podnikání prudkou ránu.
Sledujte nyní valné hromady akciových společností, na nichž mají lví podíl banky, a nikoliv bohatí soukromníci, a co zříte: jistiny akcií se snižují a kapitál se rozmnožuje, čili jinými slovy majitelé akcií ztrácejí na podílech a musejí shánět nové potíže, aby neztratili i ten zbytek. Vůbec veškeré banky zúčastněné na průmyslovém podnikání - a to jsou dnes téměř všechny banky - jsou více méně v kritické situaci. Dnešní částečná konjunktura v průmyslu těžařském a železářském neprospívá bankám úplně, neb zde jsou ještě ve většině majiteli podniků soukromníci. Průmysl, vězící však po krk v krisi, jest úzce spjat se životem bank a rovněž naopak.
Pouze Živnobanka jest uchráněna prozatím před důsledky deflační politiky. Ale Živnobanka jest stát ve státě, pro ní vlastně pracuje celý stát, podle ní se řídí finanční hospodářství, ona řídí kurs naší valuty, ona půjčuje státu peníze na výplatu úředníků, ona má v rukou všechny monopoly, Živnobanka zprostředkuje cizí půjčky, Živnobanka jest zkrátka Allahem a finanční ministr jenom prorokem. Mohli bychom však i zde nadzvednout záclonu; skrývající domnělé bohatství, aby bylo patrno, že není všechno zlatem, co se třpytí.
Zlí duchové deflační politiky jdou kolem. Již přívržencům jejím jde dnes mráz po těle. Což teprve později. Než slovo k vládě a koaličním stranám. Jste původci deflační politiky, chtěli jste ťkonsolidaciŤ, nuže konsolidujte dále. Ale nikdy na útraty občanstva. Sanujte zkrachované banky jakkoliv, ale ne za peníze občanstva sténajícího pod daňovými břemeny.
V čísle 66 ťRudého PrávaŤ z 21. března t. r. zabaveno bylo toto provolání výkonného výboru Komunistické Internacionály:
Proti československému ……… zákonu.
Provolání Komunistické Internacionály.
Československá buržoasie cítí, že půda, na níž stojí, je velice otřesena. Republika nalézá se v kritické situaci. Francouzský imperialismus; který pomohl československé buržoasii k moci; je neúprosný. Musí setrvati na tom, aby stát československý osvědčil se takovým, k čemu byl utvořen…
Pět let měla československá buržoasie čas ujasniti širokým masám podstatu formální demokracie, demokratického státu. A vykonala tento úkol důkladně. Dodnes v celém Slovensku nevypsala obecní volby, ošidila masy pracujícího obyvatelstva o neprimitivnější demokratické právo. V boji proti slovenskému proletariátu a proletariátu v Podkarpatské Rusi užívala buržoasie starorakouských a především maďarských zákonů z doby předbřeznové. S touže omezeností, která již charakterisovala národnostní politiku vládnoucích tříd starého Rakouska, ignoruje práva národních menšin. Vyhovujíc svým závazkům … zřídila československá buržoasie mohutný militaristický aparát, avšak nechala nepovšimnuty kulturní potřeby pracujících mas obyvatelstva. V žádném jiném kapitalistickém státě nedosáhla hospodářská krise takového stupně jako v Československu. Buržoasie, vždy ochotna poslechnouti pokynů francouzského imperialismu, podporuje vždy jeho útočnou politiku válečnou.
Úplný rozvrat hospodářství, ohromná nezaměstnanost, stálé nebezpečí zapletení do dobrodružství francouzského imperialismu - to jsou nejdůležitější výsledky československého vládního umění.
Pět let československá buržoasie využívala demokracie proti širokým masám s obrovským úspěchem, takže nyní má proti sobě nejen zdrcující většinu proletariátu, ale i široké vrstvy měšťanské. Doplňovací volby, jež vláda v některých obcích dala provésti jaksi k účelům pokusným, ukázaly toto záští pracujících mas proti vládní koalici.
Je jasno, že československá vládní koalice nemohla by svou kontrarevoluční politiku prováděti bez oddané podpory českých sociálních demokratů. Opovržení proletariátu je namířeno v první řadě proti těmto sociálním zrádcům, kteří čím více pozbývali důvěry dělníků, tím úžeji se spojovali s buržoasií. Nemají již co ztratit. Ale i vůdcové české národně-sociální strany užili marně nejsilnějších prostředků nátlaku, aby potlačili odpor ve vlastním táboře. Pobouření národně-sociálních dělníků proti hanebnému zákonu, předloženému koalicí, je tak velké, že národně sociální vůdcové nebyli ani s to zajistiti jednotné vystoupení své parlamentní frakce.
Ale ani na půdě měšťácké demokracie nemohli by sociální demokraté a ostatní koaliční strany uniknouti svému osudu. Provedení voleb do obcí v celém státě a voleb do Národního shromáždění přivodilo by katastrofální porážku buržoasie a jejich politických přisluhovačů, sociálních demokratů. Československá vládní koalice je nucena docela veřejně se přiznati, že je se svou politickou latinou v koncích. Aby se ubránila náporu pracujících mas, musí úplně opustiti půdu formální demokracie a utéci se k vládním prostředkům předbřeznové kabinetní politiky. Výjimečný zákon proti komunistické straně, podle pravdy i proti každé vážné politické činnosti a veřejné kritice toť poslední závěs československé vládní moudrosti.
V žádném státě nebyl kontrarevoluční význam druhé internacionály, či oněch socialistických stran, které se co nejdříve s druhou internacionálou spojí, tak ostře osvětlen, jako nyní v Československu. Českoslovenští sociálnědemokratičtí vůdcové náležejí k iniciátorům tohoto hanebného zákona, který hájili s podivuhodnou oddaností. Německá sociálně-demokratická strana Československa, která náleží k vídeňskému právnímu společenství, i vídeňští sociální demokraté označují chování českých sociálních demokratů jako zločin na zájmech třídy dělnické. Ale co nejdřív spojí se němečtí sociální demokraté s těmito zločinci!
Dělnictvo československé dovede odraziti i tento útok buržoasie a jejich pomocníků. Buržoasie ukázala proletariátu šesti národů Československa cestu, kterou ve svém zájmu je nucena jíti. Dělníci, ať jdou nyní ještě za kterýmikoliv vůdci, musejí strhnouti všecky překážky a semknouti se v jednotou frontu utiskovaných a vykořisťovaných.
Marně bude se chtíti buržoasie se zástupci koaličních stran chránit tímto hanebným zákonem. Český proletariát bude s to učiniti nezbytná a nutná opatření ku zdolání této poslední barikády vykořisťovatelů a přivoditi rozhodující zúčtování v třídním boji mezi buržoasií a pracujícími masami. Jménem Komunistické Internacionály vyslovujeme československým dělníkům a dělnicím své sympatie a ujišťujeme je nejúčelnější podporou v tom těžkém boji, který musí vybojovati nejen ve svém zájmu, ale i v zájmu mezinárodního proletariátu. Ať žije československý proletariát!
Ať žije komunistická strana Československa!
Výkonný výbor Komunistické Internacionály.
V témže čísle zabavena byla v ťRůzných zpráváchŤ v první borgisové lokálce ťVláda dává na záchranu banky Bohemie 80 milionůŤ tato závěrečná stať:
Teď teprve chce vláda chrániti peněžní vklady zvláštním zákonem. Ví asi dobře, že není ťBohemiaŤ poslední bankou, které se houpá půda pod nohama. Na ťBohemiiŤ a jejích obchodech byla velmi angažována Agrární banka, do které ťÚstřední jednota českých hospodářských společenstevŤ ukládá přebytky vkladů tisíců Raiffeisenek. Členem správní rady banky je bývaly ministr Sonntág, presidentem známý král kořalečníků, posl. dr. Kubíček. Proto také koaliční vláda tak rychle zasáhla svou pomocí, poněvadž tu jde o banky agrárníky ovládané. Je také v projednávání další sanační plán. Agrární banka dává dohromady konsorcium zahraničních finančníků, kterému chce ministerstvo zemědělství dáti monopol těžby dříví ze všech státních lesů v Podkarpatské Rusi a na Slovensku a sice na 30 let za předem pevně stanovenou cenu, Jde tu prostě o neslýchané zašantročení státních příjmů. O věci té budeme snad míti příležitost psáti podrobněji, až bližší okolnosti zjistíme. Jisto je, že finanční konsorcium nabízí 10 milionů dolarů zálohy v hotovosti pod firmou ťinvestiční půjčkyŤ na zařízení cest, dopravních prostředků atd., pro těžbu lesní nutných. Ale hlavním účelem je asi, aby se Agrární bance a peněžním ústavům; které jsou s ní ve spojení, dostalo touto cestou mimořádné výpomoci.
V čísle 67 ťRudého PrávaŤ z 22. bředna t. r. zabaveny byly v úvodníku ťBankokracieŤ jednajícím o těchže událostech ve světě bankovním, tyto dvě stati:
ťKrach ťBohemieŤ má již důsledky; peněžní ústavy, za nimiž stojí agrárníci, silně zakolísaly; Pozemková banka podle zaručených správ již zastavuje platy a čtyři jiné banky; hlavně Masobanka a Agrární jsou silně tísněny. To je veřejné tajemství, jako je veřejným tajemstvím, že bašta národní demokracie, Živnostenská banka, přitiskla zde ke zdi své konkurenty.Ť
ťPracujícím vrstvám dal se za pomoci sociálpatriotů náhubek, nastolil se policejní režim a teror. Bankokracie skrývá se za ťrepublikuŤ. Ale ty konce, ten krach držitelů moci, vševládných bankokratů otvírá oči všemu občanstvu, jež vidí, kam to vede, když vládne mu útvar tak v jádře nemravný, dravý a ničivý, zvaný koalice, jehož finanční bitvy má platit veškeré občanstvo To musí se ozvati, o ně běží, na jeho útraty nesmějí se hojiti bankokrati, držitelé moci, udržující se nemravným, násilnickým systémem!Ť
V témže čísle ve zprávách o frankfurtské konferenci zabaven byl tento závěrečný pasus zprávy o politické situaci ve Francii:
My prosytíme, masy revolučním duchem a naše mládež zpracuje vojsko. Jsme hrdi na to, že tu dnes, 18. března, v den Komuny, v den, kdy všechen francouzský proletariát vzpomíná svých smělých předchůdců, kteří byli v tisících pobiti u zdí Pere Lacheise, zastupujeme francouzskou dělnickou třídu. Nedopustíme, aby se opakoval rok 1914, budeme mobilisaci sabotovat a provedeme generální stávku. Vyzývá německý proletariát, o jehož revolučním duchu jsme se přesvědčili, aby s námi připravil revoluční masovou stávku proti válce. Přes všechny překážky a nebezpečí a odvažujíce se všech obětí, musíme dovésti revoluci k vítězství a my ji dovedeme!
V čísle 67. ťRudého Práva VečerníkuŤ 22. března 1923 zabaveny byly u úvodníku o bankovních událostech a v dalším článku o ťSpekulační záchranné akci ve prospěch bankŤ tyto partie:
Krach banky ťBohemieŤ, jenž je dalekosáhlejší událostí v hospodářském životě Československa než bankrot Moravskoslezské banky, není a nebude ojedinělý. Není možno dnes psát plnou pravdu o tom, co se děje a jak to vypadá v československém bankovnictví, ač je veřejnost na ni zvědava.Ť
ťBankovní krachy budou v nejbližší budoucnosti ještě stupňovány. Z ohledu na konfiskační praksi nelne uveřejniti jména dalších bank, které jsou v největších obtížích.Ť
ťV některých případech byly tyto manipulace povoleny také ústavům, stojícím před úpadkem, jako na příklad národně-sociální bance a celé řadě podniků národně-demokratických a agrárních. Přes to však, jak je nyní zřejmo, a jak ostatně také v nejbližší budoucnosti uvidíme, nebyly ani tyto státem trpěné a umožňované spekulace nic platny a jeden bankovní krach bude následovati za druhým.Ť
Jsou tyto případy neslýchané a bezohledné konfiskační praxe vládě republiky Československé známy? Co mini vláda učiniti, aby boto persekuční konfiskační praxe ihned byla zastavena?
V Praze dne 23. březina 1923.
Bubník, Haken, Kučera, Skalák,
Svetlik, dr. Šmeral, Nagy, Teska, J. Kříž, Krejčí, Kreibich, Merta, Rouček, Tausik, Houser, Blažek, Darula, Kunst, Toužil, Burian, Malá, Mikulíček, Warmbrunn, Koutný.
VIII./4152.
Interpelace
poslance Skaláka a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o konfiskační praxi na Kladně.
Na Kladně vycházející časopis ťSvobodaŤ jest v poslední době soustavně konfiskován. Konfiskovány jsou i články a statě, které v jiných listech vyšly úplně nezávadně.
Jako doklad bezdůvodného pronásledování časopisu ťSvobodaŤ na Kladně svévolnými konfiskacemi uvádíme obsah konfiskovaných článků a statí:
V čísle 67 ze dne 10. června 1922 propadlo konfiskaci:
A. Bukač:
Vyprosit či vydobýt?
Hospodářská krise, v níž tone celý kapitalistický svět, doléhá těžce na široké vrstvy chudého lidu. Masy dělníků jsou bez práce a nemají naději, že v nejbližší době podaří se jim najíti nějaký výdělek. Řemeslníci již nežádají práci jenom ve svém oboru, jsou ochotni přijati jakékoliv zaměstnání, ale marně. Všude jsou odbýváni: není práce.
Stavební ruch, který měl přinésti některé ulehčení, je ubohý. Tu a tam staví se nějaký baráček, ale to je malinká kapka pomoci do moře bídy. Banky shrabují ohromné zisky, ale nestaví, neboť pro ně je pohodlnější a lacinější býti v nájmu. Kapitalistická vláda, která proti dělníkům vystupuje s nebývalou surovostí, nechce donutiti bankéře k investování kapitálů do staveb. Stát peněz nemá ani na nejnutnější stavby státních budov, neboť vyhazuje miliardy na vojsko a representaci, miliony na protikomunistický tisk, četnictvo a subvence v různých formách státotvorným stranám. Ze zahraničních půjček státních zaplatí se dluhy a na stavby (na něž měly obnosy tyto býti použity) nezbude nic. Továrníci zavírají továrny, neboť výroba nevynáší prý jim tolik co dříve.
Armáda nezaměstnaných roste, bída šíří se den ze dne a nabývá již katastrofálního rozsahu.
V rodinách nezaměstnaných odehrávají se srdcervoucí scény: Otrhané, vyhublé děti pláčí hladem, volají k rodičům o chléb. Zoufalý otec a matka nevědí si rady, nemohou si pomoci, neboť poslední kus nábytku a šatstva prodán neb zastaven a v kapse již ani haléře. Zač koupiti chléb? - Co dělat?
Tu v mysli zoufalého dělníka odehrává se strašný zápas. Touha nasytiti svoji rodinu a sebe, nasytiti za každou cenu, bojuje s dělnickým sebevědomím a dělnickou ctí. Nářek hladových dětí drásá srdce otcovské a velí: jdi a popros! Dělnická čest připomíná: nezraď své spoludělníky, nežebrej, nýbrž vynuť si právo na život! Kdo zvítězí? U neuvědomělých, povahově slabých dělníků vítězí pud okamžité sebezáchrany, u odhodlaných, uvědomělých dělníků vítězí dělnická solidarita. Prvý dělník sedne a píše dopis kapitalistovi: Prosím, přijměte mne do práce. Budu pracovati za jakoukoliv mzdu, budu hodným dělníkem. A kapitalista přečte dopis a směje se směje se zlým smíchem vítěze. Pak jde do továrny, s úšklebkem třepe dopisem před nosem důvěrníkovi a povídá: Hleďte, takových dopisů mám více, tolik, že budete-li stávkovati, vyženu vás všechny a vezmu si tyto hodné dělníky, kteří budou pracovati za poloviční mzdu. Pamatujte si to. A druhý den již jsou v závodě vyhlášky, oznamující snížení mzdy o tolik a tolik procent. A nyní hladoví všichni: zaměstnaní i nezaměstnaní.
To jsou následky podobných žebravých dopisů.
Nezaměstnaní dělníci, uvědomte si, co by následovalo, kdyby jenom část vás následovala příkladu tohoto neuvědomělého dělníka. Sami pomohli byste k vítězství kapitalistům, sami vložili chomout na svoji šíji i všech dělníků. Kapitalisté usilují o tento výsledek. Oni doufají, že bída a hlad demoralisuje dělnickou třídu, promění dělníka-člověka v žebráka, že tento pokorně přijde prosit o práci a trpělivě bude pracovati ku zvětšení blahobytu svého ťchlebodárceŤ. Proto sabotují výrobu a vrhají vás na dlažbu. Vy však nesmíte klesnouti na úroveň žebráka. To se nesmí státi! V každém z vás musí zvítězit dělnická solidarita. Dělník má právo na život slušný, neboť svojí prací udržuje celou společnost. Dělník má právo na práci. Upírá-li mu nynější kapitalistická společnost chléb, pak je jeho povinností donutiti ji, aby mu vše potřebné poskytla.
Nezaměstnaní i zaměstnaní dělnicí musí býti spjati páskami vzájemné solidarity, podporovati se ve všech akcích. Zaměstnanému dělníkovi nesmí býti lhostejná bída a hlad nezaměstnaných. Vždyť neví, zdali již zítra nerozmnoží jejich řady. Všichni dělníci musí pochopiti, že u plných skladišť potravin netřeba lidem umírati hladem, že je ohromný nesmysl, aby při nadbytku životních potřeb trpěli lidé podvýživou. Je zločinem připravovati spoludělníka o chléb tím, že pomocí žebravého dopisu vtlačím se na jeho místo. Tím neodstraňuje se zlo, přenáší se jenom na druhé osoby. Zde nutno užíti druhého prostředku: Třeba odstraniti příživníky, kteří odnímají poslední sousto od úst chudákům, aby jím přecpali své žaludky. Nutno odstraniti celý kapitalistický režim, aby navždy odstraněna byla i nezaměstnanost; nejhorší to metla proletariátu.
Ne zrazováním spoludělníků, nýbrž útokem na bašty kapitálu osvobodíte se otroci pracující ve prospěch jednotlivců, získáte chléb pro své rodiny i pro sebe, nezaměstnaní dělníci. Jste-li dnes opuštění všemi sociálními patrioty, sytými vládním obrokem, nestarají-li se o ťnárodŤ, t. j. o vás, velkohubí vlastenci a zatvrdlo-li nelidskostí srdce všech humanistů, pak vězte, že komunisté stojí v čele odboje proti mocným a bohatým, bojují za lepší život vás všech a všeho lidstva. Volají i vás do předních řad rebelů. Jste odsouzeni k smrti hladem jenom proto, aby kapitalistické hospodářství světovou válkou rozvrácené, bylo obnoveno, aby zisky boháčů zůstaly nedotčeny. Z vašich těl má vyrůsti a krví a potem ostatních dělníků má být zaléván strom buržoasní nadvlády, jehož kořeny uťaty byly ruskou revolucí.
Musíte si vynutit právo na lepší žití. Život jest boj mezi kapitálem a prací a v tomto boji jsou žebráci rozdupáváni oběma bojujícími stranami. Jenom sebevědomá dělnická třída zvítězí, proto vynasnažme se, aby sebevědomí každého dělníka bylo upevněno. Buržoasie neztratila duchapřítomnost a rozvahu v době poválečné, kdy byla úplně bezmocná. Pracovala dále skrytě a všemi prostředky na upevnění své moci a dnes již útočí. Učte se, dělníci, z tohoto příkladu. Burcujte masy neuvědomělých do boje proti reakci.
Ne zbabělý ústup, jedině protiútok zachrání vás před úplnou porážkou, čím více útočí kapitalisté, tím tvrdší musí býti odpor pracujících.
Vynuťte si buď práci, nebo úplné zaopatření na účet závodů. Může-li stát vydržovati pluky nepracujících vojáků, hýřících důstojníků a spoustu zahálejících byrokratů, nechť vydržuje i vaše rodiny, nezaměstnaní. To vše vynutíte si, budete-li solidární s ostatním dělnictvem. Zaměstnaní dělníci, přinuťte odborové organisace, aby vzaly boj nezaměstnaných za svůj, za boj celé dělnické třídy. Již dosti dílčích bojů, nutno přistoupiti k všeobecnému útoku! Nežebrat, ale vybojovat!
V témže čísle zabaveno:
Besídka.
Jája:
Kladno.
(Studie podnájemníka.)
O Kladně měl jsem spoustu představ, ale ku podivu: správné nebyly žádné. Četl-li jsem dělnické časopisy, viděl jsem Kladno jako veliký tábor lidu mezi dlouhými řadami dělnických kolonií. Měšťáci vyslovovali jméno jeho tak nenávistně, že jsem si představoval Kladno jako místo, kde lidé s apačským pohledem a revolverem číhají za každým rohem a kde nevinní domácí páni dojemně loučí se se svými cudnými dcerami v hodince poslední.
I Kladeňáci, s nimiž jsem se sešel ve světě, byli zcela jiní, než domorodci. Znal jsem dámu z Kladna, která prodala automobil a peníze si jednoduše nechala jako ťtaschengeldŤ. Byla velice temperamentní a lehkomyslná: Říkala v důstojnické společnosti: ťJá nevím, co bude s mým Emanem, vezmou-li nám akcie! Vždyť on by nedovedl být ani portýrem.Ť
Jiný Kladeňák, bodrý český sedlák (vážil přes metrák), vezl si Wrangelovce na práci. Wrangelův ťstudentŤ (jsou všichni studenti, ne?) vykládal, více posuňky, než řečí, jak elegantně rdousil bolševiky a ukazoval na prstech, kolik jich zařezal a kolik zastřelil. Sotva však vyšel na chodbu, ukazoval mu nějaký dělník odznak: kladivo a srp, a pohledy: Lenina a Trockého: Wrangelovec trnul. Tolik Rusů pobil, mil světa ujet a hle, bolševik vedle něho - a ani zardousit ho nesmí! Dal jsem se do řeči s dělníkem. Kladeňák!
Nejvíc nadávek na Kladno slyšel jsem za mobilisace. ťKladeňáci nerukují!Ť hlaholilo to po vlastech českých. Pěstě se zatínaly, oči jiskřily. ťKladeňáci nerukují!Ť
Náhoda chtěla, že jsem se cestou z Moravy sešel s učitelem z Kladna. ťJe to pravda, že zůstali doma?Ť ptal jsem se zvědavě. ťOvšem,Ť řekl mi, ťhorníci přece nebyli mobilisováni.Ť
V Pardubicích vstoupil do kupé nový pasažér. Přednosta stanice. Také od Kladna. Sotva se usadil, spustil o bolševicích. Kupé zastříhalo ušima. Kupé upřelo oči na pana přednostu. A pan přednosta bavil kupé: jak těm bolševikům v prosinci 1920 dal, co patron měl pro browning uchystáno, jak dělníci se srocovali a on, jak se těšil, přijdou li do nádraží, že do nich pustí vytopenou lokomotivu.
I o tom mluvil - s pýchou - jak dělníky udával a prohlídky k nim posílal, jak dělnické ženy jej prosily, aby je nedělal nešťastnější, ale jak on zůstal neoblomným. Střed Kladna prý je civilisovaný, tam jsou samí sokolové, ale bolševici kolem jsou hrozní! A bezvěrci! Pan přednosta přednesl celou stať o názorech náboženských a o výchově. Tu mu učitel oponoval. Nevím jak, přešla řeč na volnou školu. Pan přednosta mluvil o dětech, zvlčilých bolševismem a o učitelích, kteří dělají čeledíny a metou třídy jako školníci. Prý je dobře zná, i jejich charaktery: stýká se s nimi na schůzích. Učitel se ptal, proč asi tu školu založili? Jen prý proto, že se kantoři chtěli ulejt. Teď jsou dva, jednoho z učitelství vyhodili. Také třídy jsou jen dvě. Teď zase přednášel učitel. (Kladeňáci jsou snad vůbec přednášeči.) Mluvil, o tom, jak on vyučuje, jak se na výchovu dívá. (Pan přednosta přikyvoval.) Pak spustil hlasitěji: ťNejvíce člověka mrzí, když se celé své práci věnuje, a když nějaký hlupák a zabedněnec jeho dílo hanobí. Byl jste, pane přednosto, někdy ve volné škole? (Ne, to nebyl.) Říkal jste, že jsou učitelové dva, že je znáte ze schůzí, že jsou třídy dvě, že se děti bolševicky vychovávají. To všecko je lež. Já jsem učitel volné školy!Ť
V kupé bylo ticho. Několik pánů vyšlo na chodbu a kuckalo se smíchy. Přednosta něco koktal: A já mlčky okukoval podivné Kladeňáky.
II.
Konečně jsem poznal Kladno! Kladno je Evropa v kostce, svět ve zmenšovacím zrcadle. Tedy i v něm jsou davy dělníků, trpělivě vydělávajících na šampaňské několika pánů. Ale jako v Praze, Římě, Paříži a Berlíně, ani v Kladně se s dělníkem všedního dne nesejdeš. Za to měšťák, bečka sádla s ptačím mozkem, roztahuje se zde po celém městě - jako všude jinde. Ve městě jsou nádherné výklady s hedvábnými robami, apartními látkami, likéry a lahůdkami, všecko pro chudé. Také asi čtyři kostely a klášter, ale lázně žádné, kříže a sochy svatých, neboť i zde obyvatelé zbožňují Havlíčka. Všude plno policajtů, četníků a špiclů. Špiclové dělí se na dva druhy: oba očmuchávají rohy a kapsy a košíky chodců. Ale pohodný chytá jen jeden jejich druh, ač by měl spíše chytat ten druhý. - Také časopisů vycházejí dva druhy: jedny konfiskované a druhé nekonfiskované. Konfiskované mají veliká, bílá místa a velice jsem se divil, že domorodci čtou pravě stránky s bílými místy nejraději.
I církev svatá a neomylná je tu zastoupena dvojí čeládkou: jeptiškami, které doposud neučí, chuděrky, a pečují jen o holátka z orlích vajec - a pátery, kteří mají kulaté bříško, krásný úsměv, prázdný kostel a plnou kapsu. Ještě nejraději je má jedna učitelka z mateřské školky. Politické poměry cizinci nejlépe objasní při holení holič Karlíček. Každý však snadno pozná, že je tahán za nos.
Z parků nejkrásnější je zahrada reálky. Je-li tam student sám, chodí pyšně. Jde-li tam ředitel, student se hrbí a ředitel jde pyšně. Jde-li přednosta maturitní komise, klaní se ředitel a přednosta jde pyšně. Kdyby šlo kolem Jeho Veličenstvo, klonil by se přednosta atd. Na reálce je nápis: Pavel, Marek, Lukáš, Jan. Měli by tam napsat: frajtr, kaprál, cugsfíra. Nejpodivuhodnější život je v kladenských vilách. Před některými jsou občas kočáry, automobily, někdy i voják s koňmi. Před jinými zahradami s různými květy. Dělnické děti krčí se u plotu a dívají se žádostivě na kytičku. V některých vilách jsou spiritistické seance. Stoleček prorokuje, že nejlepší strana je komunistická a že bude revoluce za tři měsíce. (Posluchači trnou hrůzou.) V sekretariátech vládních stran vyklepává stoleček, že se chystá nový puč. (Pak se to napíše a odesílá do Prahy se značkou ťz RigyŤ.) A naše majitelka domu vykládá karty. Když je někdo ve smutku, ona mu řekne: ťVy máte žalost.Ť Když je někdo v jiném stavu: ťvy máte nějaké obavy.Ť Mladému děvčeti: ťVy se vdáte.Ť Pak se zaplatí taxa a jde se domů. Dříve v naší vile bydlel jeden pán, a tomu vykládala zadarmo, ťže to dobře dopadne.Ť On pak pozval četníky a rozehnal dělnickou schůzi. Dopadlo to dobře, ale s ním ne.