|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923 |
|
|
I. volební období |
7. zasedání |
4152.
Interpelace:
I. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlnosti o neslýchané konfiskační praxi chebského státního zastupitelstva, jež se obrací hlavně proti časopisu ťEgerländer TagblattŤ,
II. posl. Budiga, Schälzkyho a druhů mim. vnitra a spravedlnosti, jak znojemské státní zastupitelství stranicky užívá censury proti znojemským německým časopisům, zvláště proti časopisu ťZnaimer WochenblattŤ,
III. post. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení čísla 284 periodického časopisu ťEgerer ZeitungŤ ze dne 16. prosince 1922,
IV. post. Kreibicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu ťVotwärtsŤ v Liberci,.
V. post. Windirsche a druhů min, soc. péče a mim. spravedlnosti o přeměně akciových pojišťovacích společností v podniky téhož druhu založené na vzájemnosti a o potlačení hazardní hry,
VI. pol. Krause a druhů vládě o zadávání veřejných dodávek něm. živnostníkům,
VII. post. Bubníka, Hakena, Kučery, Skaláka a soudr. vládě o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ,
VIII. posl. Skaláka a soudr. min. spravedlnosti o konfiskační praxi na Kladně,
IX. posl. Jokla, Heegera a druhů mim, vnitra, jak opavské policejní ředitelství vykonává censuru,
X. posl. Nagya, Tausika a súdr. mim. spravedlnosti o stálom zabavovaní košického maďarského časopisu ťMumkásŤ,
XI. posl,. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi v záležitosti prepustených verejných zamestnancov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi,
XII. posl. dra Lelleyho a súdr. min. školstva a nár. osvety pre krivdy spáchané na školách v Hornom a Dolnom Ďurade a v Malom Dekeneši,
XIII. posl. inž. Junga druhů min. spravedlností o zabavení periodického tiskopisu.
I./4152 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministru spravedlnosti
o neslýchané konfiskační praxi chebského státního zastupitelstva, jež se obrací hlavně proti časopisu ťEgerländer TagblattŤ.
Žijeme prý ve svobodné demokratické republice, jejíž přední mužové denně mluví o tom, že se musíme ťodrakouštitiŤ. Pro míru občanských svobod ve státě jsou nejlepším měřítkem vládnoucí censurní poměry. Nuže, tiskový censor zuří od založení tohoto státu tak neslýchaně a surově proti našemu německému tisku, že již nyní nelze vůbec mluviti o právu svobodného projevu mínění. Jak se budou poměry rozvíjeti, až nabude účinnosti nový ochranný zákon - nelze vůbec předvídati. Již jsme se v tomto státě tak dalece odrakouštili, že z toho málo dobrého, jež Rakousko vytvořilo v tomto oboru, nezbylo již nic, a že vše zlé nejen že bylo převzato, nýbrž jako příliš nevinné musilo býti ještě přiměřeně zostřeno, aby v mezích násilné soustavy v tomto státě nebylo nápadno příliš svobodomyslným zabarvením.
Tak se staly obětí censorovy červené tužky v čísle 44 časopisu ťEgerländer TagblattŤ ze dne 24. února 1923 v článku ťJednou se to musí říci!Ť závěrečné slovo ťtyranstvíŤ v předposledním odstavci a závěrečné věty posledního odstavce: ťTeprve až nás naplní svaté nadšení pro náš národ, až bude přemožena materialistická vlna, pak zvony budoucnosti budou moci vstříc vyzváněti svaté německé vlasti.Ť
A v čísle 43 ze dne 23. února 1923 zpráva:
ťMemoire III. Upozorňujeme své čtenáře ještě jednou na tento lživý spis dra Beneše, jejž právě postupně uveřejňujeme. Doporučujeme, aby si tato pokračování vystřihli a uschovali.Ť
Podepsaní se tedy táží pánů ministrů, jsou-li ochotni pečovati, aby konečně bylo zastaveno neslýchané, demokratické republiky nehodné rdoušení tisku, směřující k promyšlenému a soustavnému zničení německého tisku?
V Praze dne 3. března 1923.
Inž. Kalina,
dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Radda, Mark, Simm, Wenzel, Bobek, Böhr, inž. Jung, Knirsch, Patzel, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Schollich, dr. Lodgman, Matzner, J. Mayer, Zierhut, Schälzky.
II./4152 (překlad).
Interpelace
poslanců Budiga, Schälzkyho a druhů
ministrům vnitra a spravedlnosti,
jak znojemské státní zastupitelství stranicky užívá censory proti znojemským německým časopisům, zvláště proti časopisu ťZnaimer WochenblattŤ.
Německé časopisy, vycházející ve Znojmě, zvláště ťZnaimer WochenblattŤ nesmírně trpí šikanováním censurní praxe. Skoro každé číslo jest zabaveno, Mnohdy dokonce s odvoláním na císařské patenty, vydané před více jak sto lety.
Kdežto české časopisy a tiskopisy si mohou dovoliti všechno i nenávistnou propagandu proti Němcům a doporučovati bojkot proti německým obchodníkům, německé časopisy jsou šikanovány vším možným způsobem.
Tak dne 29. listopadu byl zabaven časopis ťSüdmährenlandŤ, poněvadž otiskl zprávu z ťRichenberger ZeitungŤ, která byla rozšířena také v jiných časopisech jako ťNordböhmisches TagblattŤ, ťBohemiaŤ atd. a nebyla zabavena. Zabavené místo byly výroky časopisu ťSlovákŤ, které uveřejnil ťVenkovŤ a které zněly takto: ťOrgán slovenské národní rady ťSlovákŤ, vydávaný v Polském Těšínsku, píše pod titulem ťSlovenské vzkříšeníŤ:...
Dne 22. listopadu byla v témže časopise zabavena v úvodníku s nadpisem ťMluvící důmŤ tato místa: ťZřícení ostatních bude takřka nevyhnutelno, v útvarech česko-šovinistických financí začíná to již povážlivě praskati a se drobiti.Ť
ťPozorujte jen národní stránku finanční krise, která si vyžádala i ve Znojmě mnoho obětí. Jest zajisté smutné, že dosti značné množství Němců kdysi uložilo své peníze do českých ústavů; i němečtí sedláci ba i lidé, kteří si jinak aspoň trochu hrají na ťnárodovceŤ. Dnes dostanou odměnu za své chování. Ztráta mnohého německého kapitálu jest trestem, že nesvědomití Němci pomáhají Čechům Znojmo lépe počeštiti a české útoky podporovati. Není dosti německých, Němci vedených ústavů? Ohled na censoru nám brání, jmenovati tyto ústavy, poněvadž by se za tím mohlo větřiti snad opět vyhlášení bojkotůŤ.
Kdo chce své peníze uložiti do skutečně německého, Němci spravovaného ústavu, doví se vždy jména těchto ústavů od spolehlivých Němců.Ť
Vinu na tamto chování znojemského stát. zastupitelství má zřejmě naléhání ťNárodní JednotyŤ ve Znojmě, která teprve před nedávnem podala znojemskému státnímu zastupitelství resoluční návrh v tom směru, aby státní zastupitelství zastavilo provádění tak zvané předběžné censury německých časopisů, aby německé časopisy zdržováním censury a případně teprve zabavením utrpěly také hmotné škody.
Podepsaní se táží pánů ministrů spravedlnosti a vnitra:
1. Je-li vydáno zvláštní ustanovení o censurní praxi proti německým časopisům v jižní Moravě?
2. Proč jest zrušena tak zvaná předběžná censura, jíž se dostává českým časopisům pro německé časopisy?
3. Je-li znojemské státní zastupitelství oprávněno odepříti odpověď na telefonické zavolání po lhůtě, stanovené zákonem, v níž má býti censura provedena a teprve po uplynutí dvou až tří hodin čekání, oznámiti zabavení?
4. Jaké opatření zamýšlí učiniti ministerstvo spravedlnosti stran vměšování se ťNárodní JednotyŤ do úřadování státního zastupitelstva?
5. Jsou-li ochotni naříditi, aby censura německých časopisů byla prováděna právě tak spravedlivě a nestranně, jako českých časopisů?
V Praze dne 7. prosince 1923.
Budig, Schälzky,
dr. W: Feierfeil, dr. Petersilka, Böhr, Scharnagl, Kostka. Zierhut, dr. Spina, Röttel, dr. Luschka, Bobek, Mayer, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Radda, Patzel, Simm, Böllmann, Wenzel, Fischer.
III./4152 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky. Kostky a druhů
vládě
o zabavení čísla 284 periodického časopisu ťEgerer ZeitungŤ ze dne 16. prosince 1922.
Časopis ťEgerer ZeitungŤ ze dne 16. prosince t. r. byl chebským státním zastupitelstvím zabaven pro dodatek ke zprávě o vyzvědačském procesu, jenž zní:
ťKe zvláštnostem imperialistických svrchovaných států náleží politické a vojenské sensační procesy. Československý stát nesměl by býti vojenským státem, kdyby také neměl svých vyzvědačských procesů: nesměl by býti otřásán imperialismem hladovějícím po moci, kdyby jeho skutečná ústava, stojící v rozporu s ústavou, nebyla přirozenou úrodnou půdou pro všelikou velezradu a korupci. Proto ve vojenském vyzvědačském procesu, jenž se nyní konal před pražským divisním soudem, také jen právo militarismu a imperialismu konalo soud nad hrstkou nebohých existencí, jejichž skutečná vina nebo nevina patřila vlastně před zcela jiné forum. Ostatně skutečná vina nebo nevina nezajímá. Ale to zajímá, že u jednoho snad několik ničemných tisíc korun, u druhého pak pochybený idealismus, zvrácené mínění, že tím prokáže službu svému národu, způsobily odsouzení do žaláře...
Nový vyzvědačský proces jest podoben velkým sensačním procesům ve Francii a v Rakousku - Dreyfuss, Redl - a shoduje se s nimi, avšak sotva dosáhne jejich proslulosti. Proces Dreyfussův a Redlův se staly typy zvláštního druhu procesů, k nimž se řadí i proces proti Wurmovi, Schwabemu a jak se všichni jmenují. Charakteristickým pro tento druh procesů jest zbahnělá politická půda, z níž vyrůstají. Kdyby československý stát neholdoval úplně zbytečnému militarismu, kdyby v jeho úmyslech byly skutečně jen mír a lidské právo, pak by se také na jeho půdě nedařilo velezrádným a vyzvědačským procesům. Ze však po čtyřech létech hrozné světové války, když trpící lidstvo toužebně volá po míru a odzbrojení, jsou ještě stále možné vyzvědačské a velezrádné procesy, to jest obžalobou, obracející se proti docela jiným viníkům, než proti nuzným existencím, které nyní na léta ztratily svoji svobodu a které jen proto byly odsouzeny, poněvadž prý chtěly zraditi něco, co by nemělo, nepotřebovalo a nesmělo vlastně býti, totiž militarismus ve dvacátém století. Zcela nečasový zpráchnivělý duch doby, která dávno již měla býti překonána, strašidlo, jaké se zjevuje jen v strašidelných tragediích, aby svým zjevem ohlásilo blížící se neštěstí a nebezpečí, páchá zde v zemi svoje neplechy a tentokrát se jmenují jeho oběti Wurm, Nowakovsky a Wolf...
Měl by zavinouti svěží vítr, jenž by nadobro zahnal tato nečasová, drahá a tragická strašidla. K tomu by ovšem patřilo sebevědomí a sebeurčení svobodných národů ve státě, jež by odmítly, aby s jejich osudem si pohrával militarismus a imperialismus. K tomu by patřila skutečná ústava státu, v níž by nebylo místa pro imperialismus a militarismus, poněvadž tyto jen kopají nebezpečné jámy, do nichž stát jen příliš snadno sám může padnouti.Ť
Tento článek v témže znění vyšel v časopisech ťPilsner TagblattŤ a ťDeutsche Leipaer ZeitungŤ, a příslušná státní zastupitelstva propustila jej bez překážky. To jest zajisté důkazem, že tento článek není naprosto choulostivý a nikterak státu nebezpečný. Přes to uznal chebský státní zástupce za vhodno tento článek zabaviti a způsobiti tím časopisu ťEgerer ZeitungŤ škodu 3000 Kč.
Podepsaní se táží vlády:
1. Jaká opatření hodlá vláda učiniti, aby zamezila, libovůli státních zastupitelstev, zvláště chebského?
2. V jaké formě hodlá vláda nahraditi škodu časopisu ťEgerer ZeitungŤ, těžce poškozenému neodůvodněnou konfiskací?
V Praze dne 19. prosince 1922.
Dr. Kafka, Kostka,
Křepek, Windirsch, Kraus, Budig, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Keibl, Patzel, Schälzky, Schubert, Scharnagl, dr. Radda, Wenzel, Röttel, Pittinger, Böhr, dr. Petersilka, Zierhut, Heller, Böllmann, dr. Lodgman.
IV./4152 (překlad).
Interpelace
poslance Kreibicha a druhů
ministrovi spravedlnosti.
o zabavení periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ v Liberci.
V číslech 29 a 30 periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ v Liberci vyšla zpráva o sjezdu komunistické strany v Československu. Liberecké státní zastupitelství, které v poslední době vždy velmi pilně ťVorwärtsŤ zabavuje, nemohlo si nechat ujít ani této příležitosti, aby nezachránilo stát ohrožený prý řečmi a resolucemi sjezdu. Tak byla zabavena tato místa ze zprávy o sjezdu:
V č. 29 ze dne 4. února 1923 na stránce 1., v prostředním sloupci (prohlášení za nezaměstnané) toto místo:
ťSjezd komunistické strany v Československu posílá nesčetným obětem nynější surové soustavy svůj proletářský pozdrav a jeho delegáti slibují svým jménem i jménem svých organisací, že neustanou dříve, dokud nezasadí zločinnému kapitalismu smrtelnou ránu a dokud práce nebude úplně osvobozena.Ť
V č. 29 ze dne 4. února 1923 na stránce 9., v třetím sloupci (Stanovisko k prohlášení amsterodamské odborové internacionály ke generální stávce):
ťJest sice do jisté míry pravda, že amsterodamská odborová internacionála minulého roku se dvakráte usnesla na generální stávce, kdyby vypukla nová válka, jednou v říjnu na mezinárodní konferenci v Amsterodamě a později na mezinárodním kongresu v Římě. Uznává-li se to na papíře a ve skutečnosti se podle toho nejedná, jest to stávkokazectví.Ť
V č. 29 ze dne 4. února 1923, na stránce 11., první, druhý a třetí sloupec (Prohlášení delegátů ze Slovenska a Podkarpatské Rusi):
Prohlášení
delegátů ze Slovenska a Podkarpatské Rusi na prvním řádném sjezdu komunistické strany v Československu.
Slovensko a Podkarpatská Rus úpí v pátém roce svého osvobození pod tlakem absolutistického režimu, jímž jsou ovládány ve jménu demokracie. Práva osvobozených jsou šlapána krutou byrokratickou svévolí ťnejlepšíchŤ českých lidí na Slovensku, zlomyslností vlasteneckých četníků, slídiči a biřiči buržoasie (měšťáků).
Místo škol se staví nové věznice a kasárna, místo osvěty se rozmnožuje počet krčem. Proletariát ze Slovenska a Podkarpatské Rusi jest střílen a persekuován, jakmile uplatňuje práva, zajištěná mu zákony a smlouvami. Utlačovatelská zřízení se neobracejí proti maďarsko-židovským kapitalistům, sabotujícím výrobu, nýbrž proti pronásledovaným a hladovějícím dělníkům. Od Rumanové až k Růžovu, Krompachu a Novému Městu n. V. se táhne po celou dobu našeho osvobození červený pruh proletářské prolité krve. Přes 50 mrtvých a 150 raněných bylo obětováno zájmům cizích kapitalistů, asi 2000 druhů bylo dosud uvrženo do žalářů. K těmto pronásledováním dochází vždy na rozkaz vykořisťovatelů tehdy, nechtějí-li pracující lidé svoliti, aby byli oloupeni o kus svého suchého chleba.
Vyvezení celých továren do ciziny a do Čech rozmnožuje bídu proletariátu na Slovensku. Přes 70.000 dělníků uniklo z vlasti za oceán, poněvadž byli zbaveni možnosti žíti. Na Slovensku vládne hlad a bída. A v téže době, kdy se štve proti Rusku, kde pro živelní pohromy zuřil hlad, umírá v demokratické republice na Vrchovině kolem milionu občanů hladem a prosí Boha, aby jim dal zemříti. A desetitisíce dělníků v okolí Krompachu, Německého Pravna, Harmance, Oravy atd. snášejí týž těžký osud...
Občanská práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou svobodou za stavu obležení. Shromažďovací svoboda je dočasně zrušena, tisková svoboda jest tak veliká, že každé slovo kritiky jest znemožněno. Jen korupční časopisy, vládou podporované, podávají zprávy veřejnosti a zatajují korupci vládních činitelů... Volby do obcí a samosprávných sborů se dosud vůbec nekonaly. V Podkarpatské Rusi nebyly dokonce ještě provedeny ani volby do poslanecké sněmovny a do senátu. Aby byli oklamáni nezasvěcení, uspořádal se paškvil voleb podle diktátu několika županů proti vůli občanstva. Každá župa jest o sobě státem, kde župan a jeho úředníci jsou zároveň zákonodárci a soudci, sociální zákony vydané v republice, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vůbec neplatí. Naproti tomu se vládne s pomocí starých maďarských magnátských zákonů. Ze 150.000 nezaměstnaných jen několik zlomků dostává podporu v nezaměstnanosti z protekce četníků.
Policejní aparát bývalého rakouského slídiče dra Klímy v Košicích a Slavíčka v Bratislavě se svými agenty, provokatéry, policisty a organisovanými zločinci, kteří se jako za Švihovy aféry vetřeli do řad komunistického proletariátu, chce znemožniti naše hnutí... Vypovídání starousedlých, proletářů ze Slovenska a Podkarpatské Rusi jest rovněž zbraní kapitalistických pochopů, aby se zbavili nepříjemných živlů, které nechtějí krýti korupce veřejné správy. Vyvážení a vydávání našich druhů do rukou katů Horthyho jest stále na denním pořádku.
Veškeru naši bídu na Slovensku a Podkarpat. Rusi chce vláda zhojiti budováním výčepů. Počet výčepů se zvětšil proti Maďarsku o 200 procent. Za to na školy, a lékaře není peněz. Asi 30.000 obcí nemá škod, celé kraje jsou zamořeny pohlavními nemocemi, o jejichž zhojení se nikdo nestará, za to máme v každé nejmenší vesničce nově zřízenou četnickou stanici.
Totéž, co se děje na Slovensku, děje se také nemenší měrou na Těšínsku. Také tam nebyly provedeny ani volby do obcí ani do parlamentu. Vládne hrůzovláda jmenovaných komisařů a správních komisí. Úřady persekvují dělnické hnutí, druhy jim nepříjemné vypovídají do Polska, proti každému zákonu odpírají státním občanům státní a obecní příslušnost a tímto nedemokratickým a teroristickým způsobem činí násilí svobodě a právu proletariátu na Těšínsku.
Slovenský proletariát platí krvavou daň za svou věrnost ke komunistické internacionále. Chudé obyvatelstvo Slovenska a Podkarpatské Rusi, zbavené práv, ví dobře, že jen třídním bojem může rozlomiti své okovy, četnické krvavé exekuce nám nenahánějí strachu, nýbrž utužují naši víru, že naše strana má pravdu, že naše komunistická strana hájí spravedlnosti a všechna pronásledování a všechna krveprolití ještě více utužují naši jednotnou frontu utlačovaných, která proletariát z krvavé ťsvobodyŤ přivede ke skutečné proletářské svobodě, k diktatuře proletariátu, kterou si vybojujeme přes všechny překážky společně s proletariátem ostatních národů této republiky.Ť
V č. 30 ze dne 6. února 1923 na stránce 2, první a druhý odstavec (Stanovisko k vyhlášení války):
ťRok 1914 se ovšem neopakuje a nemůže se opakovati. To musí platiti i pro nás. Vůle ke zradě jist všude, na všech stranách. Též u nás nebudou čeští sociální demokrati klásti odpor válce, přijde-li doba, kdy Československo bude nuceno dostáti svým závazkům stran boje proti Německu, zvláště, kdyby tento boj směřoval proti Německu proletářskému.Ť
V č. 30 ze dne 6. února 1923 na stránce 3, první a druhý sloupec (o dělnické vládě):
ťJest samozřejmé, že jen diktatura může vésti k cílí, že jen ona může kapitalismus konečně zdolati.
Dělnická vláda jest jen předběžným stupněm k tomu. Ona nenahrazuje diktatury. Není ťmírnou cestouŤ k socialismu nebo zjednodušenou revolucí. Není ničím jiným než prostředkem k rozvrácení demokraticko-parlamentárních ilusí. Celá nynější koaliční vláda zde i jinde je vybudována na těchto ilusích. Jde o to, aby tyto iluse byly dělnictvu prokázány jako škodlivé, aby proletářské masy byly od nich osvobozeny.
Každá vláda dělníků, která se zrodí průběhem obranného proletářského boje, jest výsledkem revolučního hnuti, vede ke kombinované akci v parlamentě i mimo něj. Ona může dále trvati jen tehdy, může-li se pevně opírati o masy, má-li v organisacích těchto mas svou oparu: Reformističtí vůdcové budou jen váhavě poslouchati tlaku mas a budou ochotni podporovati vládu dělníků. Největší nedůvěra bude proto na místě. Ovšem pro vývoj věcí před vládu dělníků a za této vlády není pevné šablony, k dělnické vládě a od dělnické vlády k diktatuře mohou vésti různé cesty. Na každý způsob však jedno jest jisté: Buržoasie bude činiti dělnické vládě nejtvrdošíjnější odpor. Bude sabotovati a konečně přejde k otevřenému boji. Tehdy ztratí proletariát poslední zbytky demokraticko-parlamentárních ilusí, pozná, že demokracie nepostačuje, aby zlomila odpor buržoasie. Proletariát bude postaven v této chvíli před volbu:
Bud demokracii, to jest podrobiti se buržoasii, nebo diktaturu!
A to jest dnes již jasné, že se reformisté rozhodnou pro prvou cestu, že nastane deserce sociálních demokratů k buržoasií. V této chvíli musí komunistická strana dovésti převzíti vedení mas, musí býti s to, aby hnala revolucí dál, aby úplně připravila sociální demokraty o stoupence. Dělnická vláda se může velmi lehce zhroutiti, dříve než situace bude zralá pro diktaturu. A to tehdy, nebude-li dělnictvo dostatečně bezohledné. Jest však také možné, že již propaganda pro dělnickou vládu vzbudí takový odpor, že všecko bude již v zárodku udušeno. Pro to vše nelze určovati žádné šablony. Ve thesích německé komunistické strany se praví v otázce dělnické vlády asi toto:...
ťPři účasti na dělnické vládě jsou kladeny na stranu takticky daleko vyšší požadavky. Přináší nám stále nebezpečí občanské války a nutnost zvýšené akční pohotovosti každého jednotlivce.Ť
V čísle 30. ze dne 6. února 1923 na stránce 9 v třetím sloupci, na stránce 10, 1. sloupec (o vládě dělníků):
ťNynější koaliční vlála má tak reakcionářský základ, že by se nemohla udržeti ani tehdy, kdyby se jí podařilo uvrhnouti komunisty ve stav nezákonnosti. Nynější vláda není možná z té příčiny, že za ní nestojí v parlamentě tolik a tolik poslanců, nýbrž že je přes všechny činy násilí slabá, poněvadž za ní nestojí obrovské masy lidu, zejména však, že proti ní stojí tak obrovské masy lidu, který jest věrně oddán komunismu a komunistické straně. A kdyby i toto hnutí bylo uvrženo do katakomb, musí nakonec dnešní státní moc před touto silou stejně tak kapitulovati, jako musila kapitulovati státní moc Říma před křesťanstvím. Dnešní koaliční vláda se trvale udržeti nemůže.
Dělnická vláda musí přijíti!
Kdyby se nakrásně koaliční vládě podařily všechny její triky a všechny její politické machinace, kdyby se na čas zachránila všelijakým taškářstvím, nezachrání se nakonec před jedním činitelem, kterého nezažehná výjimečný zákon, žádná persekuce. Nebudou-li ta volby, vynesou ortel nad koaliční vládou velké dělnické boje. Jeden, dva, tři velké hospodářské boje v Československu, dělnictvo v masách v boji a dnešní koaliční vláda je smetena. Tam, kde jsou v pohybu statisíce, miliony, stačí Masité volání mas naplněných silnou vůli: Pryč s koaliční vládou, sem s vládou dělnickou! A dnešní vládní režim poletí! Požadavek dělnické vlády není utopie, není žádný výpočet možných nebo nemožných parlamentních konstelací, nýbrž jest to výpočet střízlivého rozboru dnešního naprosto nutného pohybu mas pracujícího lidu. Jiná jest otázka, zda se komunisté tímto požadavkem nezpronevěří svým zásadám. Nuže, komunistická strana musí býti věrná svému programu, avšak především musí býti věrná dělnictvu. Dělnická vláda nebude výsledkem nějakého parlamentního čachrování, nýbrž bude výsledkem hromadné vůle dělnictva. Postačí, aby dělnictvo jednotně chtělo a dělnická vláda bude. Avšak dělnictvo musí dostati záruky, že
1. dělnická vláda bude vykonávati vůli dělnictva,
2. že bude proti buržoasii dosti silná a
3. že dá pracujícímu lidu prospěšný hospodářský program.
Dělnická vláda se musí opírati o volené činitele dělnictva a musí prováděti jejich vůli; dělnická vláda a dělnictvo se musejí starati o odzbrojení veškeré měšťácké reakce a o ozbrojení dělnictva. To jsou dostatečné záruky, že dělnická vláda nepadne. Mimo to však musí dělnická vláda uskutečniti podstatné zvýšení pravomocí dělnictva a pracujícího lidu vůbec ve výrobě. Průmysl a zemědělství nesmí spravovati jen podnikatel, nýbrž i stát, činitelé dělnické vlády a dělnictvo nebo vůbec zaměstnanci. Opakuji: Dělnictvo v Československu má takový význam a jest způsobilé k takovým akcím, že vůle dělnictva stačí a vláda dělníků bude. O vůli dělnictva však zase silně rozhoduje komunistická strana. Chtění komunistické strany jest činitel důležitý a podstatný. Soudruzi, chceme-li něčeho dosáhnouti, musíme chtíti, musíme chtíti pevně a určitě! Postup komunistické strany jest úplně promyšlený. Chceme vybudovati jednotnou frontu proletářského boje. Chceme povaliti koaliční vládu a chceme vytvořiti vládu dělnickou. To jest náš úmysl.Ť
V čísle 30. ze dne 6. února 1923 na stránce 12, sloupec 3 (citát)...
Poněvadž ani v poloabsolutistickém starém Rakousku se nestalo, aby zprávy ze sjezdů politických stran státní zástupci byli potlačili takovým způsobem, tážeme se ministra spravedlnosti:
Jest pan ministr spravedlnosti ochoten vysvětliti libereckému státnímu zástupci, že potlačování zpráv z veřejného sjezdu politické strany v Československu se neshoduje se zásadami demokracie, jimiž že se řídí, vláda při každá příležitosti prohlásila?
V Praze dne 13. února 1923.
Kreibich,
Koutný, dr. Šmeral, Svetlik, Skalák, Bubník, Nagy, Blažek, Haken, Malá, Houser, Darula, Tausik, Mikulíček, Rouček, Merta, Toužil, J. Kříž, Krejčí, Warmbrunn, Burian, Kučera, Kunst.
V./4152 (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi sociální péče a ministrovi spravedlnosti
o přeměně akciových pojišťovacích společností v podniky téhož druhu založené na vzájemnosti a o potlačení hazardní hry.
Časopis ťReichenberger ZeitungŤ ze dne 1. května 1923 přinesl zprávu o soudním přelíčení před libereckým krajským soudem s nadpisem ťHráčský procesŤ, v níž jsou obsažena tato vlastní udání obžalovaného ředitele pojišťovací společnosti ťViktoriaŤ, obžalovaného z falešné hry, o jeho příjmech a jak může hověti své hráčské vášni:
ťKe svému ospravedlnění ředitel uváděl, že jeho roční příjem činil jeden milion korun a že má v Liberci dva domy v ceně 11/2 milionu korun a v Drážďanech hotel ťU města ŘímaŤ, že hra se u něho stala vášní, avšak nikdo že ho nemůže viniti z nečestné hry. Může uvésti svědky, že v Karlových Varech v hotelu ťImperialŤ prohrál ve dvou dnech 320.000 K, v representačním domě v Praze 150.000 K, v Jablonci jednou 180.000 K, při čemž největší jeho výhra činila jednou 25.000 K. Jestliže někdy vyhrál, prohýřil výhru jednak ve společnosti, jednak ji rozdělil chudým lidem. Jemu šlo jen o to, aby mohl vyhověti své vášni, falešné hry že byl dalek a že toho také skutečně neměl nikdy zapotřebí.Ť
Výpověď jest zřejmým dokladem, že i za nynějších poměrů, kdy hospodářská krise řídké prudkosti hrozí, že zastaví celý hospodářský život, stále ještě jsou podniky, které si mohou dovoliti platiti úředníkům příjmy, které nejsou nepatrné ani pro pravidelné doby. Jak veliké musejí býti teprve zisky takových podniků, které připouštějí, nésti tak vysoké režijní náklady.
Kdyby při tom šlo o podniky, které hodnoty tvoří, pak by se nedalo proti takovým vysokým ziskům nic namítati. Tu však jest to pojišťovací společnost, která udržováním vysokých prémií ve všech možných pojistných odvětvích bez námahy vydělává bohatství. Škodlivé řádění pojišťovacích společností, založených na akciovém kapitále, bylo již častokráte pokáráno a žádáno, aby byly výhradně připuštěny pojišťovací podniky založené na vzájemnosti.
Přímo pobuřujícím způsobem však působí údaje ve zprávě o soudním přelíčení, v nichž se uvádí, že se v době, kdy nejkrutější nouze tíží miliony lidí a statisíce rodin sotva může nuzně uhájiti holý život, utrácejí veliké částky v hazardní hře. A zvláště zahanbující jest, že se to může díti na místech, která by jistě nemohla uniknouti státnímu dozoru, kdyby se jim věnovala jen trochu povrchní pozornost. Takovéto události jsou úžasné a proto se tážeme:
1. Jest pan ministr sociální péče ochoten učiniti opatření, aby akciové pojišťovací společnosti nevybíraly nesmírně vysokých prémií, a aby byly nahrazeny pojišťovacími společnostmi, založenými na vzájemnosti?
2. Ví pan ministr spravedlnosti, že se na uvedených místech hrají hazardní hry a co zamýšlí proti tomu učiniti?
V Praze dne 3. května 1923.
Windirsch,
dr. Spina, Kaiser, inž. Jung. Kraus, dr. Schollich, Křepek, J. Fischer, Schubert, J. Mayer, Patzel, Scharnagl, Simm, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Petersilka, Böllmann, Schälzky, Heller, Zierhut, Bobek.
VI./4152 (překlad).
Interpelace
poslance Krause a druhů
vládě
o zadávání veřejných dodávek německým živnostníkům.
Od té doby, co trvá Československá republika, množí se stále žaloby, že se při zadávaní státních dodávek k německým živnostem buďto vůbec nepřihlíží nebo aspoň ne přiměřeně. Vedle toho se živnostenská společenstva nedovídají včas o dodávkách, čehož důvodem jest zvláště, že se dodávky rozpisují jen v českém jazyku.
Československé ministerstvo obchodu podle výkazu č. 9838/23 ze dne 28. února 1923 zadala poslední dodávku vojenských stejnokrojů 44 českým a jen 3 německým výrobním společenstvům živnosti oděvnické na Moravě ke konfekcionování. Česká společenstva dostala dodávku 66.000 souprav (vojenských kabátů,a kalhot); mimo to 14.500 vojenských kalhot a 24.500 vojenských plášťů, proti tomu, německá výrobní družstva ve Svitavách dodávku jen 1000 souprav, ve Valčicích 2000 kalhot, a v Německém Brodku 1500 plášťů. Jiná německá společenstva na Moravě vyšla při přídělu úplně na prázdno; mezi nimi jsou také 3 německá výrobní společenstva oděvníků v Brně.
Stejně jest také znovu odstrkováno německé živnostnictvo v Čechách; nejen ministerstvo obchodu, nýbrž také ministerstva železnic, národní obrany a také veřejných prací přikazují německým živnostníkům v Čechách jen zcela nepatrně státní dodávky, které nejsou v žádném poměru k počtu a poplatní síle německého stavu řemeslnického. Již před dvěma lety bulo v německých živnostenských společenstvech organisováno asi 112.000, v českých 156.000 členů.
Německé živnostnictvo na Moravě má 27.168 mistrů proti 79.046 českým živnostníkům a obchodníkům, takže by se při státních dodávkách mělo na Němce pamatovati podle jejich síly a poplatnosti s 311/2 %, při kterémžto výpočtu bylo předpokládáno, že jejich poplatnost jest o 6 % vyšší nežli jejich českých druhů v povolání.
Německé živnostnictvo jest poslední dobou vylučováno z účasti na všech státních a zemských dodávkách a pracích pod rozličnými záminkami, nebo aspoň krutými podmínkami odstrašováno od podávání nabídek, kdežto k českým společenstvům nedržícím se přísných předpisů státních úřadů, se přihlíží plnou měrou.
Podepsaní se tedy táží celé vlády; je-li ochotna při zadávání státních dodávek míti stejné zření k německým živnostníkům a obchodníkům jako k českým a užívati při zadávání klíče, jenž se shoduje s počtem německých živnostníků a jejich poplatnosti a přiměřeným rozpisováním v německém jazyku jimi umožniti, aby se vůbec mohli ucházeti o státní dodávky?
V Praze dne 3. května 1923.
Kraus,
Windirsch, dr. Schollich, Bobek, inž. Jung, Patzel, dr. Radda, dr. W. Feierfeil, dr. Lehnert, Knirsch, Böhr, Simm, lnž. Kallina, Matzner, Schälzky, dr. Spina, dr. Lodgman, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, J. Mayer.