|
Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923. |
|
|
I. volební |
7. zasedání. |
4134.
Odpovědi:
I. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Windirsche a druhů o zabavení časopisů "Reichenberger Zeitung" a "Deutsche Landpost" (tisk 4017/IX);
II. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. inž. O. Kalliny a druhů o zabavení časopisu "Brüxer Volkszeitung" (tisk 4017/XVIII);
III. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Kormendy-Ékesa a soudruhů na sužování vůdčích osob křesťansko-sociálních organisaci v obcích Felsöláncz, Buzita a Reste (tisk 3954/VIII);
IV. vlády na interpelaci posl. Windirsche a druhů o přídělu zabrané půdy Clam-Gallaského panství v obci Novém Paulsdorfu, v politickém okrese libereckém (tisk 3995/XVlII);
V. ministra zemědělství a spravedlnosti na interpelaci posl. Hakena a soudruhů o vypovídání zemědělských dělníků z práce a z bytů a o stranickém postupu úřadů a soudů (tisk 3684);
VI. ministra financí na interpelaci posl. dra Luschky a druhů, aby byly konečně vypláceny úroky ze státního předválečného dluhu (tisk 4099);
VII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Zierhuta a druhů o delegaci krajského soudu v Plzni k provedení hlavního přelíčeni proti studentu Josefu Schöpplovi a spol. pro zločin velezrady (tisk 4052);
VIII. ministra vnitra na interpelaci posl. Skaláka, Blažka a soudruhů o konfiskaci letáčku, vydaného tiskárnou "Svobodou" na Kladně (tisk 4076/I);
IX. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Jar. Roučka a soudruhů o konfiskaci časopisu "Šlehy" (tisk 4076/V);
X. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Hillebranda, Blatné, dra Holitschera a druhů o přilil dlouhém trváni vyšetřovací vazby Jana Trizubského (tisk 3995/XIV);
XI. ministra nár. obrany na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o odpovědi (tisk 3794/XIX) na interpelaci (3519/XXIIl) o nezákonném postupu vojenských úřadů při stavbě kasáren (tisk 3853/XVII).
XII. ministra nár. obrany na interpelaci posl. Matznera a druhů o stržení pomníku v Jindřichově (tisk 3887/XIII);
XIII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů pro zabavení časopisu "Egerländer Tagblatt" (tisk 4044/VI);
XIV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Czecha, dra Haase, Tauba a druhů o přehmatech státních zastupitelstev při zabavování časopisů (tisk 4041/XIX).
I./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Windirsche a druhů o zabavení časopisů ťReichenberger ŽeitungŤ a ťDeutsche LandpostŤ
(tisk 4017/IX).
Zabavení obou tiskopisů uvedených v interpolaci bylo příslušným krajským soudem potvrzeno, a, došlo takto potvrzení i přesvědčení státního zástupce, že obsah zabavených míst zakládá trestné činy.
Páni interpelanti poukazují na to, že zpráva, která byla zabavena v časopisech "Deutsche Landpost"` a "Reichenberger Zeitung", byla propuštěna v časopise "Deutsches Agrarblatt", vycházejícím na Vinohradech, a dovozují z toho, že státní zastupitelství v Praze jinak posuzovalo trestnost a případně veřejný zájem na zabavení příslušné zprávy, než státní zastupitelství v Liberci a v České Lípě.
Vyšetřováním bylo však zjištěno, že důvod nezabavení vinohradského listu nebyl rozpor v názoru, nýbrž prostě ta okolnost, že státní zástupce vykonávající přehlídku tisku v Praze, nebyl na ono místo v časopisu "Deutsches Agrarblatt" vůbec upozorněn. Nelze proto činiti z toho nějakých závěrů.
O veřejném zájmu na zabavení takových projevů, jaké obsaženy jsou v zabavených místech, do otisku dotazy ne úplně pojatých, nelze pochybovati. Nešlo proto o nějaký čin svévolný, a není důvodu k zvláštnímu opatření.
V Praze dne 22. dubna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
II./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o zabavení časopisu ťBrüxer VolkszeitungŤ
(tisk 4017/XVlII).
To, co jest uvedeno v interpelaci o zabavení č. 130 periodického tiskopisu "Brüxer Volkszeitung" ze dne 24. října 1922, jest jen z malé části správné. Zabavena byla totiž jen tři místa z článku "Konfiskace v Československu" a dále noticka nadepsaná "Wir haben's ja!". Nen9 však pravdou, že také byly zabaveny články, které jsou v interpelaci uvedeny a otištěny pod č. II. až Vl.
Pokud jde o místa zabavená, byla v nich shledána skutková povaha zločinů a přečinů podle § 65a, 300 a 302 tr. zák. a bylo zabavení to v poslední stolici vrchním zemským soudem v Praze nálezem ze dne 12. prosince 1922 potvrzeno.
Státní zástupce zabavil část článku "Konfiskace v Československu" a noticku shora poznačenou zcela právem, poněvadž veřejný zájem nedovoloval, aby projevy, pobuřující takovou měrou proti vládě a jejím orgánům, a proti národnosti byly propouštěny.
Ta skutečnost, že také vrchní zemský soud zabavení potvrdil je postačitelným důkazem, že státní zástupce řídil se při zabavení jen zákonem a veřejným zájmem, a že nejde o žádné jak páni interpelanti uvádějí, "zamýšlené a promyšlené ničení německého národního tisku" ani o omezení samozřejmých práv na svobodu tiskovou.
V Praze dne 22. dubna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
III./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékese a soudruhů
o sužování vůdčích osob křesťansko-sociálních organisací v obcích Felsölancz, Buzita a Reste
(tisk 3954/VIII).
Po provedeném šetření pokládám si za čest odpověděti takto:
V případech uvedených v interpelaci nešlo o úřední vyšetřování, nýbrž četnická hlídka na obchůzce informovala se u předáků organisaci křesťansko-sociálních v Buzitě, v Restě a Višném Lancu (Felsöláncz) - jako často i před tím o tom, nepřihodilo-li se v těchto obcích něco, co by pro službu bezpečnostní mohlo býti závažno, a během přátelského rozhovoru mluvilo se též o rozsahu hnutí křesťansko-sociálního.
Zmínění předsedové nebyli četnictvem vyslýcháni ani "sužováni" a dva z nich vyslovili při šetření na základě této interpelace svůj podiv, že z toho důvodu se nějaké vyšetřování děje.
Tvrzení, že se četnická hlídka ptala po obsahu dopisu, který došel od křesťansko-sociální strany v Košicích, neodpovídá skutečnosti, protože hlídka vůbec o podobném dopisu nevěděla.
Není příčiny hnáti četníky k zodpovědnosti, protože své pravomoci nepřekročili.
Četnictvo vykonává svou službu v uniformě, každému znatelné, a nemůže se mluviti o systému "špiclovském" jestliže během přátelského rozhovoru mluví o poměrech ve svém obvodu.
Nespatřuji ve vylíčeném ději "sekaturu a sužování pokojného občanstva" a nemám příčiny, abych ve věci činil nějaké opatření.
V Praze dne 23. dubna 1923.
Ministr vnitra
Malypetr, v. r.
IV./4134 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Windirsche a druhů o přídělu zabrané půdy Clam-Gallaského panství v obci Novém Paulsdorfu, v politickém okresu libereckém (tisk 3995/XVIll).
O pozemky č. kat. 392/1 a 393 v katastr. obci Nové Pavlovice náležející velkostatku Liberec podala v akci přídělu půdy rozptýlené (R) přihlášky obec Nové Pavlovice a několik místních uchazečů jak československé, tak německé národnosti.
Obec sama odůvodnila přihlášku svoji tím, že pozemky požaduje především pro zemědělské účely a povšechně uvedla, že v budoucnu použije jich k rozšíření obce, neudavši blíže, k jakým účelům veřejným v budoucnu jich potřebuje.
Následkem této podle zákona nedostatečně odůvodněné přihlášky obce neměl státní pozemkový úřad příčiny, aby neudělil svolení k prodeji těchto pozemků "Hospodářskému, nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Nových i Starých Pavlovicích", když o prodeji pozemků stala se dohoda mezi vlastníkem jich a kupujícím družstvem, a to tím méně, když družstvo hodlá ihned zastavěti část koupených pozemků, zbytek pak, až bude provedena regulace řeky Nisy.
Kupující družstvo bylo ochotno vyhověti požadavku obce, aby jí byla postoupena výměra asi 500-600 čtverečných sáhů, obec však odmítla a zvýšila svůj požadavek na polovici celé výměry pozemků č. kat. 392/1 a 393.
Z uchazečů o příděl těchto pozemků v akci R vyhovoval všem zákonným požadavkům jedině rolník Ferdinand Jahn z Růžodolu a byla mu přidělena část pozemku č. kat. 393 o výměře 50 a 83 m2. Ostatním uchazečům obojí národnosti nemohlo býti vyhověno, ježto nevykazovali náležitostí požadovaných zákonem, jsouce povoláním na př. hostinský, majitel pohřebního ústavu, řezník, zástupce pojišťovny, poštovní zřízenec, studnař a pod.
Státní pozemkový úřad jednal úplně v intencích zákonů o pozemkové reformě a v zájmu veřejném, když schválil smlouvu o prodeji jmenovaných pozemků stavebnímu družstvu, které jiných pozemků v obci získati nemohlo, a vláda nemá proto příčiny, aby v této záležitosti činila nějaká opatření.
V Praze dne 20. dubna 1923.
Náměstek předsedy vlády
J. Malypetr, v. r.
V./4134.
Odpověď
ministra zemědělství a spravedlnosti na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudruhů o vypovídání zemědělských dělníků z práce a z bytů a o stranickém postupu úřadu a soudů (tisk 3684).
Otázky dotýkající se pracovních a námezdních poměrů zemědělských zaměstnanců, náleží v prvé řadě do kompetence ministerstva zemědělství. Vzhledem k tomu postoupilo ministerstvo sociální péče zmíněnou interpelaci, adresovanou v prvá řadě ministru sociální péče, ministru zemědělství ke kompetentnímu vypracování odpovědi. Pokud jde o meritum věci, dovoluji si v dohodě s ministrem spravedlnosti odpověděti takto:
Příčinou sporů zemědělského dělnictva směru komunistického na jaře 1922 netoliko se zaměstnavateli, nýbrž i s dělnickými organisacemi nekomunistickými byla "Směrnice pro úpravu pracovních a námezdních poměrů čeledi a dělnictva zemědělského v Čechách na r. 1922".
O této směrnici bylo dlouhou dobu (ku konci předešlého a počátkem tohoto roku) jednáno v Zemském poradním sboru pro záležitosti zemědělského dělnictva v Praze za účasti veškerých súčastněných organisací jak zaměstnavatelských, tak i zaměstnaneckých, včetně i organisací komunistických. Toto společné jednání všech súčastněných stran pokročilo až ku schválení hlavních zásad směrnice. Podrobnosti směrnice byly však po té následkem neodůvodněné absence zástupců komunistických organisací dojednány bez těchto za účasti kruhů zaměstnavatelských a kruhů zaměstnaneckých nekomunistických (v Zemském poradním sboru zasedalo kolem 22 zástupců organisací dělnických, z nichž připadalo 5 na "Čsl. svaz zemědělských a lesních dělníků" směru komunistického).
Třeba tu zdůrazniti, že konečné usnesení zemského poradního sboru spočívá na nepochybně správném formelním postupu statutárním.
Tuto okolnost vzaly si komunistické organisace za podnět k boji proti směrnici, kteráž byla, pokud jde o meritum, vybudována na podkladě zásad schválených též komunistickými zástupci a která celkem spočívala na statu quo směrnice z r. 1921, vydané v dohodě s komunistickým svazem.
Důležitou odchylkou nové směrnice byla možnost, uvésti za jistých podmínek v úroveň směrnice zvláštní "prováděcí úmluvy", které modifikovaly mzdovou basi směrnice v jednotlivých okresích, ba i na jednotlivých objektech jak ve směru vzestupném, tak i sestupném, skýtajíce při značném rozpjetí na jedné straně zaměstnancům neobyčejné mzdové a naturální výhody, na druhé straně však zase stlačujíce požitky jich pod niveau směrnice. Třeba tu však poukázati na to, že oprávnění toho bylo využito jak se strany zaměstnavatelů tak i zaměstnancův míře celkem nepatrné, tak že poměry z r. 1921 zůstaly asi ze 3/4 celkem nezměněny. V těchto zcela ojedinělých případech tam, kde zvláštní "prováděcí úmluvy" značně převyšovaly normy směrnice, nastalo značnější snížení mezd, kdežto v celku v zásadě byly mzdy stabilisovány na podkladě směrnice z r. 1922.
Komunistické organisace zemědělského dělnictva zahájily z tohoto důvodu boj za účelem zvrácení směrnice na r. 1922, kterýž boj po odmítnutí požadavku revise směrnice jak zaměstnavatelskými, tak i nekomunistickými dělnickými organisacemi vyvrcholil ve stávku komunistického zemědělského dělnictva, jež trvala asi 2 měsíce (březen a duben), konečně však následkem své partielnosti a jednotnosti postupu zaměstnavatelů plně ztroskotala.
Jest pochopitelným, že jako při všech ostatních stávkách, došlo i v tomto případě k napětí poměru mezi zaměstnavateli a stávkujícími zaměstnanci a že v četných případech, zejména tam, kde veškeré zaměstnanectvo práci zastavilo, odepírajíc konati nejnutnější úkony, nevyhnutelně potřebné k zamezení nenahraditelných hospodářských škod - jako krmení a dojení dobytka - přikročili zaměstnavatelé v zájmu provedení neodkladných prací ku výpovědi dělnictva jak z práce, tak i v nutných případech z bytu, aby si mohli zjednati nové pracovní síly.
Třeba tu zastávati stanovisko parity obou smluvních stran: přiznává-li se zaměstnanectvu právo na stávku, nutno též přiznati zaměstnavateli oprávnění realisovati opatření jemu zajištěná netoliko vzájemnou dohodou, nýbrž i platnými zákony pro případ porušení smlouvy.
Třeba tu však zdůrazniti, že dle výsledku šetření zemské politické správy použito bylo těchto krajních prostředků se strany zaměstnavatelů poměrně v malé míře a téměř ve všech případech teprve po marném vyčerpání smírných prostředků (po opětovném vyzvání k nastoupení práce).
Vypovězení z bytu tam, kde naturální byt tvoří součástku mzdy, jest jen logickým důsledkem výpovědi námezdního poměru, jelikož bez vyklizení bytu není možným opatření nových pracovních sil.
Pokud jde o posléze uvedené opatření, nutno tu konstatovati, že ve velké části případů vypovězení po obdržení soudní výpovědi z bytu se sami vystěhovali, ve většině případů však osoby vypovězené bydlí ve svých bytech posud buďto proto, že soudem vzhledem ku zvláštním okolnostem povolen byl odklad anebo že zaměstnavatelé sami dobrovolně, po případě na domluvu úřadů vypovězené v jich bytech ponechali.
Stávka se omezovala pouze na Čechy a vztahovala se dle zpráv zemské politické správy jen asi na 19 politických okresů, vybíjejíc se hlavně v 6 politických okresích: Karlínském se 1144 stávkujícími a 325 propuštěnými, Brandýském n. L. s 980 stávkujícími a 240 propuštěnými, Vinohradském s 691 stávkujícími a 390 propuštěnými, Žateckém se 676 stávkujícími, z nichž nikdo nebyl propuštěn, Jičínském se 659 stávkujícími a pouze 47 propuštěnými a Smíchovském s 580 stávkujícími a pouze 70 propuštěnými. V ostatních okresích byla účast na stávce nepoměrně nižší, v okresích Benešov, Kralupy, Nové Město n. M., Chomůtov propuštěno pouze několik jednotlivců, v okresích pak Slaný a Žatec, ač tam stávka též zasáhla, nebyl propuštěn nikdo.
Zemská politická správa k tomu ještě podotýká, že dodatečně byla velká část propuštěných přijata opět do práce.
K nucenému soudnímu vyklizení bytů došlo jen ve výjimečných případech jak z následovních příkladmo uvedených údajů plyne:
V Karlínském okrese v 23, ve Vinohradském v 1, ve Smíchovském jen ve 3, v Nov. Městě n. M. ve 3 případech.
Chování se úřadů a úředních, zejména bezpečnostních orgánů během stávky bylo korektní. Politické úřady byly a jsou vždy nejen toho daleky, aby vystupovaly jakýmkoliv způsobem proti dělnictvu u příležitosti sporů námezdních a mzdových, nebo aby dokonce k takovému jednání dávaly popud, nýbrž naopak exponovaly se v nevděčné úloze prostředníka, působíce zejména na zaměstnavatele, by tito hleděli, třeba byli v konkrétních případech v právu, záležitost vyříditi v klidu dohodou a zejména přimlouvajíce se za ony elementy z řad dělnictva, které podlehly svádění soudruhů a stávkou, nebo nepředloženými skutky daly zaměstnavatelům příčinu k výpovědi a měly pak snášeti následky nezodpovědné činnosti jiných.
I ministerstvo zemědělství ve všech případech, kdykoliv u něho ve prospěch postižených bylo intervenováno, učinilo vše v zájmu aplanování stávky, třeba byla vina na straně zaměstnancově a dosáhlo také mnohých úspěchů.
Intervence politických úřadů a ministerstva zemědělství setkala se v nesčetných případech skutečně s úspěchem a velmi četné rodiny zemědělského dělnictva právě z řad komunistických vděčí těmto intervencím a přímluvám za to, že byly přijaty zpět do práce. Ale i tam, kde úřad vzhledem ke zvláštním okolnostem nebo po případě k zvláštní vině propuštěného nemohl s úspěchem zprostředkovati opětné přijetí do práce u téhož zaměstnavatele, přece snažil se, aby osud vypovězených zmírnil a odstranil pokud možno skutečné tvrdostí při zákonitém postupu proti vypovězeným, pokud se tu a tam snad vyskytly, a snažil se za součinnosti obcí a četnictva opatřiti vypovězeným nové byty, nebo aspoň slušná přechodná přístřeší. Úřady při tom všem svém humánním snažení nehleděly na politickou příslušnost postižených. Četnictvo vesměs chovalo se zejména v řídkých případech asistence s uznání hodným taktem a přesně dle platných instrukcí. Naopak samo hledělo domluvami a intervencí na místě samém přispěti v mezích své působnosti k urovnání rozporu a usnadnění osudu dělnictva, výpovědí postiženého a bylo také horlivě spolučinno při vyhledávání způsobilých bytů pro ty, kdož neměli po soudním vystěhování se kam uchýliti. Činnost jeho v tomto směru zasluhuje spíše uznání nežli výtek.
Z uvedeného vyplývá, že nelze tu mluviti o nějakém "persekučním tažení" ani se strany zemědělských zaměstnavatelů ani se strany úřadů. Nelze tu však ani vrchnímu inspektora K. Komínkovi jenž byl referentem jednání v zemském poradním sboru, vytýkati jakékoliv animosity nebo předpojatosti vůči dělnictvu nebo jedné jeho skupině; jako zemský úředník byl povinen se starati o provedení pravoplatných usnesení zemského poradního sboru.
Pokud jde o část interpelace, týkající se ministra spravedlnosti, podotýká se, že ministerstvo spravedlnosti nevydalo soudům pokynů o výpovědi stávkujících zemědělských dělníků z bytu. Rychlé vyřizování exekučních věcí, k nimž náleží i vyklizeni bytu, jest uloženo soudům již zákonnými předpisy. Na stížnost zaměstnavatelů na značné průtahy ve vyřizování žádostí o soudní vystěhování dělnictva z práce dobrovolně vystouplého nebo pro nekonání povinností propuštěného presidium vrchního zemského soudu v Praze výnosem z 2. května 1922 č. Pres. 19543-26/22 vybídlo soudy, aby žádosti takové rychle vyřizovaly.
Ze zpráv podřízených soudů, které doloženy byly příslušnými spisy, zjistilo ministerstvo spravedlnosti, že soudy postupují ve sporných a exekučních věcech, týkajících se vyklizení bytů zemědělských dělníků, zcela nestranně, řídíce se jedině ustanoveními zákona a vynasnažují se i v případech, kde vyklizení bytu jest zákonem odůvodněno, docíliti pro zaměstnance příznivějších podmínek smírem, než-li by mohlo se jim dostati dle striktního předpisu zákona.
Pokud se týče právní rozepře žalobce Václava Topola, statkáře v Hošticích, proti Josefu Marešovi, deputátníku tamtéž o vyklizení z bytu, zahájené u okresního sondu v Karlíně, jest správné, že okresní soud v Karlíně usnesením z 25. května 1922 č. j. E981/22-4 návrh povinného Josefa Mareše na odklad exekučního vyřízení dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920 č. 409. Sb. z. a n. z důvodů v interpelaci uvedených zamítl. Josef Mareš podal ihned proti tomuto usnesení stížnost na civilní zemský soud v Praze, který jí usnesením ze dne 21. června 1921, č. j. R II. 451/22-6 nevyhověl.
Jest tudíž věc pořadem instancí pravoplatně odbyta a nemá ministerstvo spravedlnosti ani práva ani možnosti, aby v této věci něco zařídilo.
Pokud se týče názoru o právu dělníků na stávku podotýká se, že otázka tato dosavadními zákony a platnými předpisy blíže upravena není a nelze také o této zásadní otázce generelně rozhodnouti, třebas nezávazným výrokem správního úřadu. Pokud je zde známo, neupírají žádné úřady dělnictvu právo na stávku, pokud na podkladě svobody zaručené koaličním zákonem ze dne 7. dubna 1870, č. 43. a §§ 114 a 117 ústavní listiny, domáhá se některá ze stran svých požadavků v mezích platných zákonů.
V Praze dne 24. května 1923.
|
Ministr zemědělství: |
Ministr spravedlnosti: |
|
Dr. Hodža, v. r. |
Dr. Dolanský v. r. |
VI./4134 (původní znění).
Odpověď ministra financi
na interpelaci poslance dra Luschky a druhů,
aby byly konečně vypláceny úroky ze státního předválečného dluhu (tisk 4099).
Zákonem ze dne 10. července 1922, č. 250 Sb. z. a n. stanoveny byly všeobecné zásady pro obnovení úrokové služby z dluhopisů státního předválečného nezajištěného dluhu a vládním nařízením ze dno 11. prosince 1922, č. 365 Sb. z. a n. byly tyto zásady provedeny podrobněji zatím pro dluhopisy neslosovatelné. Skutečné znovuzahájení úrokové služby z nich vyžadovalo mimo to ještě podrobné úpravy po stránce technické, pokud jde o práce Ředitelství státního dluhu, u něhož dotčené dluhopisy efektivně loží v úřední úschově v důsledku vládních nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., a ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n., a které tudíž provede likvidování úroků, jakož i pokud jde o spolupůsobení úředních schovacích míst zřízených týmiž nařízeními, která vzhledem k provedené úřední úschově dluhopisů musí sprostředkovati mezi Ředitelstvím státního dluhu a ukladateli dluhopisů. (toto bylo nutno vydati podrobnou instrukci pro Ředitelství státního dluhu i úřední schovati místa, vypracovati tiskopisy potřebné k likvidování úroků a zaříditi tisk prozatímních listů, kteréžto přípravné práce jsou již ukončeny. Počátkem května t. r. bude příslušná instrukce rozeslána uředním schovacím místům, načež způsobem v této instrukci upraveným bude přikročeno k likvidování úroků. Toto může se díti ovšem pouze postupně dle jednotlivých úředních schovacích míst, při čemž nutno uvážiti, že bude třeba likvidovati úroky z dluhopisů jmenovité hodnoty asi 1.500,000.000 Kč, representované kupony dospělými od 1. března 1919, tedy za dobu 4 let. Prozatímní listy, které budou vydány za původní dluhopisy, mají prvý kupon k 1. květnu 1923, avšak toto datum neznamená leč; že výměna předválečných dluhopisů za prozatímní listy provede se vzhledem ke splatnosti tohoto kuponu. S ohledem na naléhavost obnovení úrokové služby z předválečných dluhopisů zřídilo Ředitelství státního dluhu se svolením ministerstva, financí pro práce s tím spojené zvláštní oddělení, které s největším urychlením pracuje o tom, aby se skutečnou výplatou úroků mohlo býti započato v době co nejbližší.
V Praze dne 30. dubna 1923.
Ministr financí:
Inž. Boh. Bečka, v. r.
VII./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů o delegaci krajského soudu v Plzni k provedeni hlavního přelíčení proti studentu Josefu Schöpplovi a spol. pro zločin velezrady (tisk 4052).
Státní zastupitelství v Chebu podávajíc obžalobu na Josefa Schöppla a spol. navrhlo u krajského soudu v Chebu delegaci jiného porotního soudu k provedení hlavního líčení a to jednak z příčin veřejné bezpečnosti, ježto bylo se obávati, že při provedení hlavního přelíčení před porotním soudem v Chebu mohl by býti rušen veřejný klid a jednak proto, že byla obava, aby při provedení hlavního přelíčení v Chebu porotci národnosti německé ve svém objektivním úsudku nenechali na sebe účinkovati.
K tomuto návrhu rozhodl vrchní zemský soud v Praze usnesením ze 6. února 1923 Ns. 501/23, že se trestní věc proti Josefu Schöpplovi a spol. příslušnému krajskému soudu v Chebu odnímá a krajskému soudu v Plzni přikazuje z důvodů vhodnosti.
Stížnosti obžalovaných na toto usnesení nejvyšší soud v Brně nevyhověl, poněvadž opatření v odpor vzaté i z důvodů vhodnosti a účelnosti i z důvodů veřejné bezpečnosti se zřetelem k stávajícím poměrům na snadě jsoucím, jeví se býti nutným a danými okolnostmi ospravedlněným.
Z uvedeného jest vidno, Že se delegace krajského soudu v Plzni stala k návrhu a právního žalobce rozhodnutím neodvislých soudů, které k tomuto rozhodnutí dle ustanovení § 62 tr. ř. byly oprávněny a svá rozhodnutí též náležitě odůvodnily a. na jichž rozhodování ministru spravedlnosti žádný vliv nepřísluší.
V Praze dne 5. května 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./4139.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Skaláka, Blažka a soudruhů
o konfiskaci letáčku, vydaného tiskárnou "Svobodou" na Kladně (tisk 4076/1).
Policejní komisařství na Kladně zabavila dnu 3. dubna 1923 neperiodický tiskopis (leták), vydaný nákladem a tiskem "Svobody" v Kladně, a sice pro celý jeho text, který jest v interpelaci otištěn, shledavši v něm skutkovou podstatu zločinu rušení veřejného pokoje. Zemský, jakožto tiskový soud v Praze konfiskaci z téhož důvodu potvrdil, a nařídil zničení zabavených exemplářů.
Jde tedy o pravoplatné rozhodnutí soudní. Poněvadž stát má nesporný zájem na tom, aby nebyli občané jeho proti němu a proti jeho správě popuzováni, byla i druhá zákonná podmínka pro zabavení, to jest veřejný zájem na zabavení, splněna a nelze proto mluviti o tom, že b šlo a nějaké přehmaty orgánů, vykonávajících přehlídku tisku. Není tedy důvodů k nějakému opatření.
V Praze dne 19. května 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
IX./4134.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Jar. Roučka. a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Šlehy" (tisk 4076/V).
Odpovídám na hoření interpelaci na místo ministra vnitra, na něhož se páni interpelanti obrátili, protože přehlídku časopisu "Šlehy" vykonává státní zástupce v Brně.
V obsahu básničky v interpelaci otištěné shledávalo státní zastupitelství zločin pobuřování podle 6 lit. a) z. z. Týž zločin spatřoval v obsahu jejím zemský trestní soud v Brně, potvrdiv zabavení. Opravných prostředků proti potvrzení zabavení použito nabylo.
Hledíc k tomuto obsahu i také k rozhodnutí neodvislého soudu nelze míti za to, že by, jak páni interpelanti se domnívají, šlo o nějakou libovůli úřadů vykonávajících přehlídku tisku.
V Praze dne 19. května 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Hillebranda, Blatné, dra Holitschera a druhů
o příliš dlouhém trvání vyšetřovací vazby lana Trizubského (tisk 3995/XIV).
V trestní věci týkající se loupežné vraždy, spáchané dne 16. července 1921 na cestě blíže Chodova na důlním úředníku Flaugerovi, jsou toho čase u krajského soudu v Chebu ve vyšetřovací vazbě čtyři osoby, mezi nimi Jan Trizubski od 18. září 1921 a Florian Bachmann od 24. dubna 1922.
Oba jsou důvodně podezřelými ze spoluviny, po případě z účastenství na zmíněné loupežné vraždě a jest tudy další trvání vazby dle §u 180 odst. 2 tr. ř. obligatorním.
Bezprostřední pachatel Alfréd Müller-Menzel, německý říšský státní příslušník, jest t. č. u říšského soudu v Lipsku ve vazbě a nemohl býti dosud vyslechnut. Jeho výslech jest však k ukončení trestní věci proti Janu Trizubskému a spol. nezbytně nutný.
Hned po zjištění pobytu podezřelého Alfréda Müllera-Menzela, který po spáchání činu uprchl do Německa, bylo v listopadu 1921 diplomatickou cestou zakročeno o vydání Alfréda Müllera-Menzela. Když pak v dubnu 1922 bylo zjištěno, že Müller-Menzel jest příslušníkem německé říše a že proto nemůže býti vydán, bylo diplomatickou cestou zakročeno, aby Müller-Menzel, který tehdy byl ve vazbě u zemského soudu v Halle n/S., mohl býti vyslechnut vyšetřujícím soudcem krajského soudu v Chebu o účastenství obviněných, kteří jsou ve vazbě u krajského soudu v Chebu.
Německé soudní úřady v Halle n/S. nesouhlasily však s tím, aby Müller-Menzel byl předveden krajskému soudu v Chebu nebo německému úřednímu soudu blízko hranic k výslechu vyšetřujícím soudcem v Chebu. Na opětovné zakročení diplomatickou cestou však prohlásily koncem září 1922, že ničeho nemají proti tomu, aby při výslechu Alfréda Müllera-Menzela přítomen byl zdejší vyšetřující soudce.
Od této doby urgovalo ministerstvo spravedlnosti nejenom diplomatickou cestou ustanovení roku ku výslechu Alfréda Müllera-Menzela, nýbrž krajským soudem v Chebu byl také opětovně telegraficky zemský soud v Halle n/S. dožádán, aby rok ku výslechu Alfréda Müllera-Menzela ustanovil. To se však dosud neptalo a bylo konečně vyšetřujícím soudcem v Halle n/S. sděleno, že tato záležitost vázne u pruského ministerstva spravedlnosti v Berlíně, jako nadřízeného úřadu říšského soudu v Lipsku, kterým Müller-Menzel v lednu 1923 byl odsouzen do káznice na 5 let.
V březnu 1923 požádalo ministerstvo spravedlnosti ministerstvo zahraničních věcí v Praze, aby československé vyslanectví v Berlíně telegraficky poukázalo, aby diplomatickou cestou s náležitým důrazem naléhalo u německé vlády, aby den výslechu Müllera-Menzela za účasti vyšetřujícího soudce z Chebu byl konečně určen a výslech proveden.
Říšsko-německé úřady omlouvají průtahy tím, že rok ku výslechu nemohly ustanoviti, dokud nebyl Müller-Menzel odsouzen a dokud nebylo jisto, kde bude přisouzený trest odpykávati.
Přes tuto novou urgenci nebyl rok ku výslechu Alfréda Müllera-Menzela dosud ustanoven.
Další překážka, jež brání skončiti vyšetřování, jest, že radní komora krajského soudu v Chebu nařídila, aby přezkoumán byl duševní stav Jana Trizubského lékařskou fakultou německé university v Praze, posudek však dosud nedošel.
Na urychlena skončení této věci se i dále naléhá.
V Praze dne 25. dubna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XI./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra R. Logmana a druhů
o odpovědi (tisk 3794/XIX) na interpelaci (tisk 3519/XXIII)
o nezákonném postupu vojenských úřadů při stavbě kasáren (tisk 3853 / XVII).
Musím znovu konstatovati, že vojenské komise, pokud jednaly s německými městy o podporu při stavbách kasáren, nebyly nikde sympaticky přijímány. Situace měnila se teprve dalším vyjednáváním, při kterém však v mnohých městech vojenské komise musily vyslechnouti námitky a poznámky, jakých neočekávaly.
Neschvaluji, aby vojenské komise dovolávaly se při vyjednávání v některém městě výhod nabytých v městech jiných a vydal jsem již příslušné nařízení, aby nebyly výsledky vyjednávání nikde sdělovány. Nicméně nepovažuji za žádný přečin dovolávaly-li se snad vojenské komise někde výhod, poskytnutých v jiných městech Prohlásil-li kapitán inž. Junk ve Stříbře, že město Podmokly adaptovalo svým nákladem úplně vyhovující náhradní objekt, aby umožnilo rychlé a, slušné ubytování vojska, nebo že města Liberec a Rumburk dala staveniště a uvolila se zavésti neb dáti výhody při kanalisaci, vodovodu a osvětlování, sdělil pouze pravdu.
Tachov jmenoval inž. Junk z toho důvodu, že členové tamější městské rady - skoro v plném počtu - učinili sliby ohledně věnování pozemku, zřízení kanalisace, opatření vody a pod. Obecní zastupitelstvo patrně zvrátilo toto ujednání a jest zajímavo, že zamítavá usnesení obecních zastupitelstev v Tachově i ve Stříbře došla téměř současně. Úřady ovšem nevyšetřovaly, zda se tak stalo náhodou, či zda město Tachov bylo dříve informováno o zamítavém rozhodnutí města Stříbra.
Ve Stříbře zástupcově vojenské komise zdůrazňovali, že umístění dělostřeleckého oddílu znamená pro město beze všeho průmyslu, ležící v chudém kraji, trvalý příjem a že stavbou kasáren, vyžadující milionových nákladů přispěje se ke zmenšení nezaměstnanosti celého kraje.
Ideálním pozemkem ve Stříbře pro stavbu bez obtíží pro připojení na vodovod, kanalisaci a osvětlovací síť bylo pole na periferii města. Vojenská komise však s ohledem na rozvoj města ustoupila od tohoto příznivého staveniště, a jednala o staveništi vzdáleném, žádajíc alespoň participaci města na nákladu, spojeném se zbudováním nové nutné kanalisace, studní neb vodovodu a přívodné sítě osvětlovací, jakož i účinné zprostředkování a finanční přispění při koupi pozemku.
V případě frýdlantském nehrozila vojenská komise zabráním hospodářských budov, konstatovala pouze, že vojenská správa bude nucena uchýliti se k výhodám zákona o pozemkové reformě, bude-li město stálými protesty stavbu kasáren znemožňovati.
Shrnu-li všechny případy, nemohu opravdu mluviti o zvláštní blahovůli mnohých německých měst k podpoře staveb kasáren a nemohu tudíž ani opravovati sdělení, učiněná v odpovědi č. t. 3794/XIX.
V Praze dne 23. dubna 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XII./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance F. Matznera a druhů
o stržení pomníku v Jindřichově (tisk 3887/XIII).
Hlavní přelíčeni proti vojínům obžalovaným pro stržení pomníku v Jindřichově bude pravděpodobně v nejbližší době. Průtah ve vypsání hlavního přelíčení byl přivoděn hlavně obtížemi při sdělování žaloby 66 obžalovaným, kteří většinou byli již demobilisováni.
Pokud se týče náhrady škody, neručí erár za bezprávný čin jednotlivých vojínů, jehož se dopustili na vlastní pěst mimo výkon svých služebních povinností.
Oproti tvrzení interpelace o ochotném chování se obce a obyvatelstva k vojínům poukazuji na výsledky administrativního vyšetřování, dle něhož mužstvo bylo hlavně značně pobouřeno: neochotou obce při ubytování 7. hraničárského praporu, nepřidělením místností pro choré, obtížemi při opatření střechy na kuchyň praporní, dodáním špatné slámy pro ubytování mužstva, uzamčením studny ve škole, v níž byla část praporu ubytována, neochotou při používání vody pro kuchyň se strany místního obyvatelstva, provokativním smekáním klobouků místního obyvatelstva před zabedněnou sochou císaře Josefa II. a j.
Tyto okolnosti ovšem nebyly pojaty do obžaloby, poněvadž pro skutkovou podstatu trestních činů jsou bezvýznamné.
V Praze dne 20. dubna 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XIII./4134 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů pro zabavení časopisu "Egerlander Tagblatt" (tisk 4044/VI).
Přejímám zodpovědění interpelace za ministra vnitra, protože přehlídku periodického tiskopisu "Egerländer Tagblatt" vykonává státní zastupitelství v Chebu.
Článek "Pěst vítězova" přinesl zprávu o chystaném přeložení svobodných poštovních úředníků z Marianských Lázní a použil této příležitosti ku štvaní proti státní správě, jakoby ne ohledy věcné a služební, ale násilnické záměry byly jí vodítkem při jejím rozhodnutí. Krajský soud v Chebu nejen potvrdil zabavení, ale i zamítnul námitky odpovědného redaktora, shledávaje v obsahu zabavených míst přečin podle § 300 tr. z.
Zabavení zpráv podobného druhu, jichž účelem není nic jiného než občanstvo proti státní správě pobuřovati, je mnohdy ve veřejném zájmu nutné.
Nelze proto státnímu zástupci, měl-li i v tomto případě za to, že propuštění zprávy mohlo by ohroziti veřejný pořádek, činiti proto nějakých výtek a nelze nikterak usuzovati, že by toto zabavení svědčilo o tom, že časopis Egerer Tagblatt je šikanován a zlomyslně pronásledován.
V Praze dne 1. května 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.