|
Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923. |
|
|
I. volební |
7. zasedání. |
Překlad.
4102.
Návrh
poslance Krause a druhů na starobní a invalidní pojištění samostatných živnostníků a obchodníků.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
ZÁKON
ze dne......................
o starobním a invalidním pojištění samostatných živnostníků
a obchodníků,
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Na koho se vztahuje pojistná povinnost.
§ 1.
Pojištěním povinni a pojištěni podle ustanovení tohoto zákona jsou všichni, kdo v Československé republice jako majetníci nějaké živnosti nebo podle pachtovní a nájemní smlouvy nebo podobného smluvního poměru, nikoliv však podle § 56 živnostenského řádu (převod dědictvím, pozůstalostí, konkursem) provozují živnostenský podnik, spadající pod ustanovení živnostenského řádu a z tohoto důvodu jsou povinni přistoupiti k společenstvu (gremiu), podléhajícímu živnostenskému řádu.
§ 2.
Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1. Kdo teprve po dovršení 55. roku života po prvé zahájí živnostenskou činnost, zakládající pojistnou povinnost podle tohoto zákona.
2. Ti, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze jejich vedlejším povoláním vedle hlavní výdělečné činnosti, spojené s vyššími příjmy.
3. Ti, kdo již na základě dřívějšího zaměstnání dostávají invalidní nebo starobní důchod (odpočivné, provisi a pod.), pokud tyto požitky dosahují nejnižších čák invalidních a starobních důchodů, jichž lze podle tohoto zákona nabýti nebo je přesahují.
4. Ti, jež podle tohoto zákona jest pokládati za invalidy, i když nedostávají invalidního důchodu.
Co jest předmětem pojištění.
§ 3.
Předmětem pojištění jest čekatelství na:
1. invalidní důchod,
2. starobní důchod,
3. vdovský důchod.
4. příspěvky na vychování,
5. pohřebné.
Čekací doba.
§ 4.
K dosažení nároku na pojistné dávky vyjmenované v § 3 se vyžaduje vedle splnění zvláštních podmínek dokončení čekací doby 60 příspěvkových měsíců (5 let). Za příspěvkové měsíce se počítají jen ony kalendářní měsíce, za něž byl skutečně zaplacen nejmenší nebo vyšší příspěvek.
Požadavku, aby uplynula čekací doba, netřeba splniti, nastala-li invalidita pojištěnce úrazem.
O invalidním důchodu.
§ 5.
Nárok na invalidní důchod podle tohoto zákona má pojištěnec bez ohledu na své stáří, je-li nezpůsobilý k výdělku (invalida).
Za invalidu podle tohoto zákona jest pokládati toho, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu není s to, aby provozoval živnost, kterou naposled provozoval nebo jinou, jejíž provozování lze od něho požadovati při spravedlivém posuzování jeho schopností, jeho hospodářského postavení a jeho rodinných poměrů.
Je-li pojištěnec pro nemoc nezpůsobilý provozovati svoji živnost, počíná nárok na invalidní důchod teprve po půlročním trvání nemoci.
Za invalidu jest pokládati i bez průkazu nezpůsobilosti k výdělku toho, kdo dovršil 60. rok života a neprovozuje výdělečné činnosti.
Na invalidní důchod však nemá nároky, kdo si přivodil invaliditu úmyslně nebo páchaje zločin nebo přečin zjištěný trestním soudem. V takovém případě může pojišťovací ústav věnovati invalidní důchod zcela nebo z části příslušníkům rodiny pojištěnce, kteří mají vůči němu zákonité právo na výživu.
§6.
Výše invalidního důchodu se řídí podle výše a doby placení příspěvku a stáří pojištěnce a vyměří se tak, že při uplynutí čekací doby počíná nejmenší částkou a za každý další plný příspěvkový rok stoupá o 3% této nejmenší částky až do té doby, kdy připadne starobní důchod.
Nastane.-li nezpůsobilost k výdělku před uplynutím čekací doby (§ 4, odst. 2.) stanoví se invalidní důchod tak, jako kdyby příspěvky byly bývaly dále placeny ve výši posledního měsíčního příspěvku, před úrazem skutečně zaplaceného, nepřetržitě až do uplynutí čekací doby.
§ 7.
Pro prvních 10 let po tom, kdy počne účinkovati pojištění, založené tímto zákonem, platí sazba přiložená k tomuto zákonu. Napříště bude znovu ustanovena podle nabytých zkušeností zákonem.
§ 8.
Požívání invalidního důchodu počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího poté, kdy nastala nezpůsobilost k výdělku. Nelze-li dobu pozbytí výdělečné způsobilosti spolehlivě určiti, jest pokládati za ni den, kdy byla učiněna přihláška o nárok na invalidní důchod. Jakýkoliv nárok na invalidní důchod za dobu delší než 3 měsíce přede dnem podání žádosti o nárok u župní úřadovny (§ 50) jest vyloučen.
§ 9.
Požívání invalidního důchodu zaniká:
a) smrtí oprávněného příjemce,
b) opětným nabytím výdělečné způsobilosti.
V druhém případě opět oživují čáky dříve nabyté (až do nastoupení invalidity).
O starobním důchodu.
§ 10.
Invalidní důchod náleží bez průkazu výdělečné nezpůsobilosti jako starobní důchod, jestliže pojištěnec dovršil 65 let svého života. Pro nabytí starobního důchodu nemá vlivu, zda jest pojištěnec ještě dále výdělečně činným.
Požívání starobního důchodu počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho připadnutí a konči smrtí oprávněného příjemce.
Požívání starobního důchodu lze odsunouti s tím výsledkem, že se zatím zvýší o částka, která se se zřetelem na rovněž s zvyšující čáky na vdovský důchod a příspěvky na vychování, shoduje s přírůstkem premiové reservy. Při odsunutí starobního důchodu se další příspěvky neplatí.
O vdovském důchodu.
§ 11.
Nárok na vdovský důchod má vdova, jestliže její zemřelý muž v době své smrti dostával důchod, přiřčený mu podle tohoto zákona nebo by byl na něj měl nárok, kdyby se byl stal nezpůsobilým k výdělku.
§ 12.
Nároku na vdovský důchod však není v těchto případech:
1. jestliže od sňatku neuplynulo ještě 6 měsíců; ledaže by smrt pojištěnce nastala z úrazu, který se stal po sňatku;
2. jestliže pojištěnec uzavřel sňatek po 55. roce svého života a manželství netrvalo aspoň 5 let;
3. jestliže pojištěnec již v době sňatku dostával důchod, přiřčený podle tohoto zákona;
4. jestliže v době smrti pojištěnce bylo manželství zaviněním vdovy soudně rozvedeno nebo soudně rozloučeno;
5. jestliže rozsudkem trestního soudu bylo vdově dokázáno, že smrt mužovu zavinila úmyslným jednáním nebo že jest na ní spoluvina.
§ 13.
Vdovský důchod činí polovici důchodu, který muž podle tohoto zákona skutečně dostával, nebo na nějž byl by měl nárok v době své smrti jsa výdělečně nezpůsobilý.
Tento důchod počne dostávati prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po smrti manželově; tento důchod zaniká, jestliže se vdova znovu provdá nebo zemře.
Jestliže se vdova znovu provdá, dostane trojnásobný roční důchod jako odbytné.
Příspěvky na vychování.
§ 14.
Nárok na příspěvek na vychování má každé dítě do 18 let, jestliže zemřelý otec nebo zemřelá matka v době smrti dostávali invalidní nebo starobní důchod podle tohoto zákona nebo by byli měli na něj nárok, kdyby byli výdělečně nezpůsobilí.
Nemanželské děti však mají jen tehdy nárok založený na pojištění svého otce, jestliže otcovství bylo soudně zjištěno nebo ještě za života otcova mimosoudně uznáno.
Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky do 18 let, jejichž výživu hradil hlavně ze svého, náleží jim příspěvek na vychování vedle dětí zemřelého.
§ 15.
Příspěvek na vychování činí pro každé jednostranně osiřelé dítě čtvrtinu a pro každý oboustranně osiřelé dítě polovinu invalidního nebo starobního důchodu, který podle tohoto zákona jeden ze zemřelých rodičů dostával, nebo na nějž by byl měl nárok v době své smrti, kdyby byl výdělečně nezpůsobilý. Byli-li oba rodiče pojištěni a zemřeli, jest příspěvek na vychování pro každé oprávněn dítě vyměniti po jedné čtvrtině obou důchodů tvořících základ.
Příspěvky na vychování nesmějí však při jednostranně osiřelých dětech, pokud ještě otec žije, přesahovati důchodu, pokud matka dostává vdovský důchod, celého důchodu a při oboustranně osiřelých dětech 11/2 násobný důchod, který je základem pro vyměření. Kdyby se to však při užití obyčejných sazeb přece stalo, buďtež všechny příspěvky na vychování v stejném poměru zkráceny.
Vnuci oprávněni k nárokům jsou na roveň postaveni jednostranně osiřelým dětem.
§ 16.
Požívání příspěvku na vychování počíná prvním dnem kalendářního měsíce, který nejdříve následuje po jeho připadnutí a končí smrtí nebo dovršením 18. roku života. Jestliže se však dítě s dobrým prospěchem věnuje vyšším nebo odborným studiím, budiž mu příspěvek na vychování poskytován dále, dokud studií neskončí, nejpozději však do dokonaného 24. roku.
O pohřebném.
§ 17.
Nárok na pohřebné mají pozůstalí pojištěnce, který dostával důchod podle tohoto zákona, nebo na který by byl měl nárok, jsa výdělečně nezpůsobilý, v době své smrti. Pozůstalými jest rozuměti manželku (manžela), děti, rodiče a sourozence. Pohřebné náleží tomu, kdo pohřeb zaplatil.
Pohřebné činí 24násobný nejnižší měsíční příspěvek.
Odbytné jednou pro vždy.
§ 18.
Nárok na odbytné mají vdova a nezůstala-li vdova anebo nemá-li vdova nároku na důchod, stejným dílem děti pojištěncovy, zemře-li před uplynutím čekací doby nikoliv následkem úrazu (§ 4) a jsou-li ostatně splněny podmínky pro požívání vdovského důchodu (§§ 11, 12) nebo příspěvků na vychování. Odbytné náleží v dvojnásobné roční částce invalidního důchodu, jejž jest vypočítati pode § 6, odstavce 2.
O nezvěstnosti.
§ 19.
Příslušníkům rodin uvedeným v předchozích ustanoveních náležejí pojistné dávky i tehdy, když pojištěnec jest nezvěstný. Za nezvěstného jest pokládati pojištěnce, jestliže přes rok nedal o sobě nějaké zprávy, že žije a jestliže také ostatní okolnosti odůvodňují domněnku, že již nežije. Za den jeho smrti jest při tom pokládati den, kdy došla o něm poslední věrohodná zpráva.
O převodu, zastavení a zabavení.
§ 20.
Převod (cesse), zastavení a zabavení čák a nároků pojištěncových a jejich příslušníků rodiny, vyplývajících z tohoto zákona, připouštějí se jen potud a jsou právně účinné, jestliže se dějí:
1. k úhradě nároků těch, kdo mají vůči oprávněnému příjemci zákonitý nárok na poskytování výživy;
2. k úhradě záloh, které pojištěnci na jeho vlastní žádost poskytla pojišťovna na účet pojistných nároků po jejich připadnutí, avšak před jejich poukázáním.
Jak se požitky vyplácejí, kdy odpočívají a jak se promlčují.
Jaké následky stíhají toho, kdo dostával požitky nenáležitě.
§ 21.
Všechny důchody a příspěvky na vychování se vyplácejí v měsíčních splátkách napřed. Měsíční příspěvky se při tom zaokrouhlují na 10 h nahoru.
Na žádost pojišťovny jsou pojištěnci povinni před každou výplatou podati potvrzení. o životě nebo vdovství ve formě předepsané tímto ústavem.
Odbytné a pohřebné vyplatí se na průkaz o právu vybrati požitky.
§ 22.
Právo na všechny druhy důchodu, jakož i na příspěvky na vychování odpočívá:
1. pokud si oprávněný příjemce odpykává trest na svobodě přes 1 měsíc, při čemž však starobní, invalidní nebo vdovské důchody jest poukázati členům rodiny, kteří mají zákonité nároky na výživu vůči oprávněnému příjemci;
2. pokud má oprávněný příjemce své trvalé bydliště v cizině. Dosáhla-li doba tohoto pobytu 1 roku, budiž dáno oprávněnému příjemci na jeho žádost odbytné ve výši polovice kapitálové hodnoty jeho nároků.
§ 23.
Nárok na dávky ustanovené v tomto zákoně, jakož i na jejich požívaní zaniká mimo případy stanovené v předcházejících ustanoveních, zvláště promlčením. Promlčení se řídí ustanoveními všeobecného občanského zákona; promlčecí lhůta pro uplatňování nároku na požívání důchodu činí však 10 let od té doby, kdy vzniklo právo na nárok, pro uplatňování nároku na odbytné (§ 18) jeden rok ode dne smrti a pro nárok na jednotlivou důchodovou splátku jeden rok od doby splatnosti této splátky.
§ 24.
Dostává-li někdo protiprávně nějakou dávku, ustanovenou v tomto zákoně, budiž mu odňata nebo budiž snížena na správnou výši částky, které pojištěnec přijal, nemaje na ně nároku, buďtež vráceny. Vyloudil-li někdo požitky, které dostává, nesprávnými údaji. jest je povinen s 5% úroky vrátiti pojišťovně bez újmy jeho odpovědnosti podle trestního zákona. K opatření náhrady lze z důchodu, který mu snad dále náleží, srážeti až 1/3 tohoto důchodu.
O léčení.
§ 25.
Pojišťovna je oprávněna vynaložiti zvláštní náklady, aby od pojištěnce odvrátila hrozící mu invaliditu, nebo aby invalidu učinila opět způsobilým k práci.
K tomuto účelu může na vlastní náklad umístiti pojištěnce nebo příjemce invalidního důchodu v některém léčebném ústavu a pojištěnec nebo invalida jest povinen vyhověti požadavku, jenž se od něho požaduje, jestliže mu v tom nebrání zvlášť důležité poměry v jeho rodině nebo v jeho výdělku. Jsou-li u něho takové okolnosti, rozhoduje ve sporných případech rozhodčí soud.
Jestliže se invalida bezdůvodně zdráhá, pojišťovna může invalidní důchod odepříti. Je-li příjemce invalidního důchodu, který není povinen starati se o příslušníky rodiny, umístěn v některém léčebném ústavu, vyplácí se mu po dobu tohoto umístění jen třetina důchodu.
O věcném plnění místo peněžních dávek.
§ 26.
Místo důchodu lze oprávněnému příjemci s jeho svolením nebo se svolením jeho opatrovníka poskytnouti volné zaopatření v některém zaopatřovacím ústavu. Rovněž lze celého důchodu nebo jeho částí užíti k tomu, aby se výživa oprávněného příjemce zajistila jinak, ať zcela nebo z části.
O zániku pojistné povinnosti a o dobrovolném pokračování v pojištění.
§ 27.
Pojistná povinnost zaniká:
1. zaniknutím některé podmínky,
2. připadnutím invalidního nebo starobního důchodu.
Netrvalo-li pojištění zaniklé podle č. 1. ještě 5 let, zanikají s ním také všechny nároky z něho.
Trvalo-li pojištění zaniklé podle č. 1. již 5 let, nikoli však ještě 10 let, jest pojištěnec oprávněn pokračovati v pojištění nejnižším příspěvkem.
Trvalo-li pojištění již aspoň 10 let, má pojištěnec na vůli, bud v pojištění pokračovati nejnižším příspěvkem nebo žádati, aby se mu bez dalšího placení premií poskytlo čekatelství na starobní důchod, připadající při dovršení 65 let, který se zakládá na 9/10 účetně nashromážděné premiové reservy jako čistá premie jednou pro vždy. V tomto případě zanikají všechny ostatní čáky.
Trvalo-li pojištění již 25 let a neužije-li pojištěnec svého práva dobrovolně pokračovati v pojištění, zredukují se čáky na starobní a invalidní důchod a příspěvky na vychování se započtením 95 setin účetně nashromážděn premiové reservy jako čistá premie jednou pro vždy.
Odstěhuje-li se osoba, zbavená pojistné povinnosti trvale do ciziny, budiž jí na její žádost poskytnuto odbytné ve výši polovice ceny čák v hotovosti, nabytých jejím placením premií.
O opětném nastoupení pojistné povinnosti.
§ 28.
Stane-li se někdo, vyloučený podle tohoto zákona z pojistné povinnosti opět povinným dáti se podle tohoto zákona pojistiti, čáky dříve nabyté se započítávají po srážce dávky poskytnuté snad podle § 27.
Ochrana čák těch, kdo se postupně stanou povinnými dáti se pojistiti, podle různých zákonů o sociálním pojištění, upraví se § 64.
Jak se opatřují peníze.
§ 29.
Peníze potřebné k úhradě čák podle pojistně technických zásad vyplývajících z tohoto zákona, na zaplacení správních výdajů a na utvoření bezpečnostní reservy se opatří pojistnými příspěvky (premiemi) pojištěných. Pro prvních 10 let účinnosti tohoto zákona budiž rozpočteno na utvoření bezpečnostní reservy 5 % čisté premie.
Nejmenší premie.
§ 30.
Ministr sociální péče po dohodě s ministrem obchodu vyslechnuv pojišťovnu, státní živnostenskou radu a obchodní a živnostenské komory nařízením ustanoví částku, kterou jest každý pojištěnec povinen zaplatiti měsíčně napřed jako nejmenší premii.
Může ji ustanoviti různě podle místních tříd nebo druhu živností.
O zvýšeném měsíčním příspěvku.
§ 31.
Každý pojištěnec jest oprávněn platiti po svém přihlášení u pojišťovny měsíčně větší částku než nejmenší měsíční příspěvek, avšak toto zvýšení příspěvku musí činiti 10 Kč nebe násobek toho a nesmí přesahovati 100 Kč.
Zvýšení pojistných dávek plynoucí ze zvýšení příspěvku nastupuje teprve po uplynutí čekací doby stanovené v § 4 ode dne, kdy po prvé zaplatil zvýšený příspěvek.
Zvýšenou premii lze po uplynutí mnoha let po přihlášce u pojišťovny snížiti, avšak nikoliv pod nejmenší příspěvek (30). Snížení čák plynoucí z toho jest stanoviti s účinkem ode dne splatnosti první zmenšené premie.
O příspěvcích jednou pro vždy.
§ 32.
Každý pojištěnec jest také oprávněn po přihlášce u pojišťovny vedle měsíční premie zaplatiti příspěvky jednou pro vždy v částce 100 Kč nebo jejich násobku, než tyto příspěvky nesmějí přesahovati úhrnem 10.000 Kč.
Zvýšení čák plynoucí z příspěvků jednou pro vždy nabývá účinnosti teprve po uplynutí čekací doby stanovené v § 4 počítaje ode dne zaplacení. Nastane-li pojistný případ před uplynutím čekací doby, příspěvek jednou pro vždy se vrátí s 4% jednoduchými úroky.
O nejvyšší výměře čák.
§ 33.
Nejvyšší míra čák, jichž lze nabýti podle tohoto zákona určuje se tak, že starobní důchod při dovršení 65 let nesmí přesahovati měsíčně 600 Kč.
O organisaci provozu.
Pojišťovna pro samostatné.
§ 34.
Pojištění předepsané v tomto zákoně provedou výhradně obě pojišťovny pro samostatné, které se k tomuto účelu zřídí v Praze. Pojišťovna I. pojišťuje pojištěnce české národnosti, pojišťovna II. pojištěnce německé národnosti.
Příslušnost k té či oné pojišťovně se řídí prohlášením, které učiní pojištěnec.
Kde se v dalším použije výrazu ťpojišťovnaŤ bez dalšího připojení, vztahuje se tento výraz na oba ústavy stejnou měrou.
§ 35.
Pojišťovna může svým jménem nabývati práv a vstupovati v závazky, před soudem žalovati a býti žalována. Sídlem pojišťovny jest Praha. Řádným jejím soudem jest věcně příslušný soud v Praze.
§ 36.
Členy pojišťovny jsou samostatně výdělečně činní živnostníci, pro něž jest ústav pojistně příslušný podle § 34.
§ 37.
Pro pojišťovnu buďtež zřízeny stanovy. Tyto stanovy, jakož i každá jejich změna vyžadují státního schválení.
Ve stanovách buďtež zvláště obsažena ustanovení o těchto věcech:
1. jak se volí členové představenstva, správního výboru, rozhodčího soudu a vrchního rozhodčího soudu, jakož i náhradníci těchto úředních činitelů;
2. jak se představenstvo svolává, jaké musí býti předpoklady, aby se mohlo usnášeti, jak se usnáší a jaký má obor působnosti;
3. jak se sestavuje a přehlíží roční uzávěrka;
4. kdo zastupuje pojišťovnu na venek a jakou formu musí míti právně závazné akty;
5. jak se legitimuje představenstvo a úředníci ústavu;
6. v jaké formě se mají vyhlašovati vyhlášky ústavu;
7. jakým způsobem se přihlašuje a odhlašuje;
8. o předpokladech, kdy možno odmítnouti volbu za člena představenstva, správního výboru, rozhodčího soudu a vrchního rozhodčího soudu, jakož i za náhradníka;
9. o směrnicích, jak se mají zřizovati fondy u společenstev a jiných živnostenských a obchodních sborů na podporu zchudlých samostatných živnostníků, kteří jsou bud dočasně nebo trvale nezpůsobilí platiti příspěvky a jak se má těchto fondů užívati.
§ 38.
Pojišťovna podléhá státnímu dozoru podle ustanovení pro ostatní pojišťovny a podle zvláštních ustanovení tohoto zákona. Státní dozor se bude prováděti oddělením ministerstva sociální péče, jež jest pro toto pojišťovací odvětví zvlášť zříditi.
O představenstvu pojišťovny.
§ 39.
Představenstvo pojišťovny, které ústav spravuje, pokud správa ta není přenesena na správní výbor a ředitelství, skládá se z předsedy a 20 členů.
§ 40.
Předsedu jmenuje ministr sociální péče vždy na čtyři roky; musí býti občanem Československé republiky, náležeti národnosti pojištěných v ústavě a bydliti v Praze. Představenstvo volí ze svých členů dva místopředsedy.
§ 41.
Členové představenstva a stejný počet náhradníků buďtež voleni z členů a členy pojišťovny písemně přímými volbami.
Voleno budiž podle poměrného zastoupení a vázaných kandidátních listin.
Oprávněni voliti jsou všichni, kdo jsou v pojišťovně pojištěni určitého dne, od něhož do rozepsání voleb nesmí uplynouti méně než jeden měsíc a více než dva měsíce.
Členové představenstva musí býti státními občany Československé republiky. Z volitelnosti do představenstva jsou vyloučeni, kdož byli zbaveni volebního práva a volitelnosti podle § 5 zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 15 Sb. z. a n. o řádu volení do obecních zastupitelstev.
Členové představenstva a jejich náhradníci se volí na dobu 4 let.
Odstupující představenstvo zůstává v úřadě, dokud jeho činnost nepřevezme nové představenstvo.
§ 42.
Představenstvo bez újmy své vlastní odpovědnosti může přenésti jednotlivé věci ze své působnosti na správní výbor, užší výbory a placené úředníky.
§ 43.
Členové představenstva spravují svůj úřad jako úřad čestný, než hotové výlohy jest jim nahraditi, jakož i za případné práce, které vyžadují větší námahy, jest jim poskytnouti přiměřené odměny.
§ 44.
Představenstvo jest povinno se sejíti aspoň dvakrát ročně. Na každý způsob se však vyhrazuje představenstvu:
1. Voliti členy správního výboru a jejich náhradníky.
2. Stanoviti obor působnosti správního výboru a ředitelstva.
3. Usnášeti se na výroční zprávě a účetní uzávěrce.
4. Usnášeti se na případných změnách stanov.
5. Stanoviti náhrady a odměny pro činovniky ústavu, úřadující jako čestní úředníci.
6. Definitivně ustanovovati úředníky.
7. Usnášeti se o trvalých služebních platech úředníků, zaměstnanců a zřízenců (platovém schématu), jakož i o platech zaopatřovacích (pensijním normálu).
8. Usnášeti se o služební pragmatice pro úředníky, zaměstnance a zřízence.
9. Usnášeti se o jednacím řádu s výhradou státního schválení.
10. Usnášeti se o zřizování župních úřadoven a jejich jednacím řádu (§ 47) s výhradou státního schválení.
a) O správním výboru.
§ 45.
Běžné věci pojišťovny vyřizuje správní výbor, který se skládá z předsedy jeho zástupců a šesti členů představenstva (nebo 6 náhradníků).
Ředitele jest přibírati ke schůzím správního výboru s hlasem poradním.
Je-li toho třeba, lze k jednání správního výboru přibrati i jiné osoby, které nejsou členy představenstva, aby podaly posudek. Na žádost aspoň 3 členů správního výboru jest předložiti předmět jednání představenstvu, aby o něm rozhodlo s konečnou platností.