|
Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923. |
|
|
I. volební |
7. zasedání. |
4098.
Interpelace:
I. posl. dra Kafky, Kostky a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu ťBrüxer ZeitungŤ,
II. posl. dra Lodgmana a druhů min. veřejných prací o státní stavební činnosti,
III. posl. dra Raddy a druhů ministrovi školství a národní osvěty o školských poměrech v tak zvaných chorvatských obcích Gutfjeldu, Frelešdorfu a Novém Přerově v okrese mikulovském,
IV. posl. Tománka a spol. na min. spravedlnosti pre habanie ťSlovenských Ľudových NovínŤ,
V. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o novém ukracování německého školství a o nestejném nakládání s německým školstvím proti českému,
VI. posl. dra Lodgmana a druhů min. pošt a telegrafů o disciplinárním potrestání poštovního podúředníka Jana Weisgerbera v Mikulášovicích,
VII. posl. Bergmana, Maška a druhů ministru vnitra a zemědělství o nemírném kácení dříví v obecních lesích,
VIII. posl. Bergmana, Maška a druhů vládě o provádění pozemkové reformy na panství dobříšském,
IX. posl. dra Budayho a spol. min. železnic v záležitostí protizákonného prenásledovania slovenských železničiarov pre ich politický prejav,
X. posl. dra Budayho a spol. min. vnútra v záležitosti, protizákonnej perseikucie miestnych organizacií Slov. Ľud. Strany na Slovensku,
XI. posl. dra Kafky, Kostky a druhů min. spravedlnosti zabavení periodického tiskopisu ťTrautenauer TagblattŤ ze dne 1. února 1923,
XII. posl. Krause a druhů min. soc. péče, aby živnostenští zaměstnanci byli pojatí do státní podpory v nezaměstnanosti,
XIII. posl. Krause a druhů min. financí, jak frýdlantská berní správa vykládá § 5 zákona ze dne 8. dubna 1920 o dávce z majetku,
XIV. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra o zakazování a rozpouštění schůzí německé národní strany,
XV. posl. dra Lodgmana a druhů min. spravedlnosti, že český časopis ťČeské SlovoŤ rozšiřuje nepravdivé zprávy,
XVI. posl. Heegera, Jokla a druhů min, školství a nár. osvěty, že se v Albrechticích ve Slezsku usadily jeptišky sv. Boromea,
XVII. posl. Kostky, dr. Kafky a druhů vládě o úpravě cen cukru,
XVIII. posl. Uhla, Čermáka, Hirsche a druhů min. vnitra, aby se v Režích provedly obecní volby,
XIX. posl. Schweichharta, Leibla, Ulila a druhů vládě o reorganisací pozemkového úřadu,
XX. posl. dra Radily a druhů ministrovi železnic o nenáležitém chování železničních zaměstnanců na stanici Töppeles,
I/4098 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů ministrovi spravedlností
o zabavení periodického tiskopisu ťBrüxer ZeitungŤ.
K našim interpelacím pro zabavování perodických tiskopisů, které se staly již trvalým zařízením, druží se nová, která zvlášť osvětluje násilné řádění a nesnášelivost státních zastupitelstev. Státní zastupitelstvo zabavilo periodický tiskopis ťBrüxer ZeitungŤ ze dne 19. února 1923 pro telegrafickou zprávu s názvem: ťBráti jest lacinější než kupovat,Ť a v odstavci ť..., ihned po obsazení se začala kontrola cestujících, při čemž mělo převahu pátrání po penězích. Cestujícím byly ponechány jen částky do 50.000 marek, všechny ostatní peníze byly zabaveny.Ť Mimo název, který si může časopis ťBrüxer ZeitungŤ zvláště přisvojovati, vyšla zabavená část tohoto telegramu ve všech časopisech domácích i zahraničních. Právě mosteckému státnímu zástupci se toto místo nehodilo, ač ani nevyzývalo k nenávisti proti některému národu v tomto státě ani za hranicemi, úřadu nesnižovalo, nýbrž líčí prostě v několika slovech násilnost francouzských obsazovacích úřadů, jehož nemůže ani francouzská vláda popřít. Nemůže přece býti úmyslem české vlády, utajovati před širokou veřejností takové zprávy, které krátkými, úsečnými slovy líčí takové věci, které se ve světě udály. Musí se tedy poskytnouti veřejným tiskopisům možnost rozšiřovati tyta skutečností, k nimž se nepřipojuje ani komentář a nesmí se ponechati kterémukoliv státnímu zástupci, aby potlačoval zprávy, které se tu nelíbí.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Ví vláda o zabavení časopis ťBrüxer ZeitungŤ ze dne 19. února?
2. K jakým opatřením zamýšlí vláda sáhnouti, aby zdržela mostecké státní zastupitelství od takových neodůvodněných konfiskací?
V Praze dne 23. února 1923.
Dr. Kafka, Kostka,
Křepek, Wenzel, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Knirsch, Bobek, Schubert, Mark, Kraus, Scharnagl, Budig, Böllmann, Böhr, Simm, Schalzky, dr. Hanreich, J. Fischer, Heller.
II/4098 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi veřejných prací
o státní stavební činnosti.
Časopis ťBrüxer ZeitungŤ uveřejnil dne 7. dubna tento článek:
ťNěmecká živnost stavitelská a státní stavby.
Soukromá stavební činnost jest v posledních letech mizivě nepatrná; zákon o ochraně nájemníků ztěžuje velice stavbu obytných budov a průmyslová krise působí, že se také v továrnách provádějí jen nejnutnější udržovací práce. Naše německé stavitelství trpí tedy nezaměstnaností, jaká sotva před tím kdy byla a tato postihuje nejen stavitele, zednické a tesařské mistry, nýbrž i jiná stavební povolání, jako truhláře, zámečníky, sklenáře, natěrače, klempíře, pokrývače atd.
Nuže, jest všeobecně známo, že stát poslední dobou provádí značné stavby v německém území severních Čech. Tak se staví státní menšinové školy, kasárny, obytné domy pro úředníky, velká elektrárna v Ervěnicích a více jiných staveb. Německé stavební firmy účastnily se všech státních rozepsání ofert a stran cen se velice napínaly, avšak ani jednou neměly úspěchu. České firmy, většinou pražské, byly vždy lacinější a člověk se mimovolně musí tázati, jak to může ubýti, jelikož přece musejí počítati s větší režií, než stavitelé v místě usedlí. Ovšem německé firmy při všech svých nabídkách braly za základ ofertní ceny přísně solidní provedení, vyhovující podmínkám konkursu, zdali tak činí všichni uchazeči, dlužno aspoň pochybovati. Zajisté není totéž, když na př. při stavbě školy v Obrnicích místo žulového spodku se provede spodek z vápence a místo předepsaného jemnozrnného písku se užívá smíšený z kopaného písku, odpadků a kotlové strusky. Zdali firmám, které převzaly tak lacino jednotlivé stavby, nebyly za stavby povoleny vyšší požadavky, dá se také těžce kontrolovati, jelikož súčtovací částky jednotlivých prací nebudou asi veřejně známy. Zde aby se německým členům sněmoven naskytovala příležitost, aby se v zájmu německého stavitelství přesvědčili o souhlasu mezi nabídkou a vyúčtováním u větších staveb a aby tuto věc v parlamentě uvedli na přetřes. Pro německé národní hospodářství nemůže býti lhostejné a na delší dobu jest nesnesitelné, je-li německé stavitelství úplně vyloučeno ze státních staveb, na jejichž úhradu přece němečtí poplatníci musí přispívati alespoň z polovice. Při tom ještě dlužno přihlížeti k tomu, že české stavební firmy v Praze a ve všech jiných českých městech jsou velice zaměstnány, nebo jak známo, staví se tam mnoho, poněvadž výhody ze zákona o podpoře stavebního ruchu skorem výlučná jsou ve prospěch Čechů a také zde se znovu německé daně ve formě státní subvence odvádějí českému národnímu hospodářství. V nejbližší době budou ve zdejším kraji rozepsány stavby větších kolonií obytných domů z peněz uhelného fondu a zde by se měli všichni rozhodující činitelé energicky zasaditi, aby tyto práce byly zadány domácím stavitelům. Či bude se opakovat totéž, co při representačním domu horníků v Mostě, který byl loňského roku bez rozepsání konkursu zadán královéhradecké stavitelské firmě? Najisto má také zdejší stavební živnost odůvodněný nárok, aby se k ní měl zřetel pří státních a jiných veřejných stavbách, poněvadž přece musí platiti státní daně právě tak, a snad ještě ve vyšší míře, jako čeští stavební živnostníci a v solidnosti a výkonností jistě není nikterak za nimi pozadu.Ť
Dovolujeme si tázati se pana ministra: Jest ochoten předložiti sněmovně seznam staveb provedených státem v posledních dvou letech? Jest ochoten v tomto seznamu udati, kolik stavebních prací rozličného druhu bylo zadáno českým firmám a kolik německým? Jsou údaje výše uvedeného článku správné a jsou-li, čím odůvodňuje pan ministr nápadné nadržování českým firmám?
V Praze dne 17. dubna 1923.
Dr. Lodman,
dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, Brunar, Bobek, Patzel, Knirsch, dr. Brunar, Kraus, J. Mayer, Schalzky, inž. Jung, dr. W. Feierfeil, Windirsch, Wenzel, Mark, dr. Lehnert, dr. Schollich, Matzner, dr. Radda, dr. Keibl.
III/4098 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů ministrovi školství a národní osvěty o školských poměrech v tak zvaných chorvatských obcích Gutfjeldu, Frelešdorfu a Novém Přerovy v okrese mikulovském.
V časopise ťNilkolsburger WochenschriftŤ ze dne 3. března 1923 byl uveřejněn tento článek:
ťVýsledky soupisu lidu a německé školství. Pohlížíme-li na výsledek posledního soupisu lidu, který uveřejňuje statistický úřad v Praze, můžeme tvrditi, že mikulovský okres nepatří nikterak jak se tak rádo z úřední strany představuje k tak zvaným ťsmíšenýmŤ krajům, nýbrž, že máme zde co dělati s čistě německým okresem. Především si musíme uvědomiti, tak přísně každý jednotlivec byl ťzkoumán až na srdce a ledvíŤ a že v nesčíslných případech Němci byli označeni za Čechy. Počet českých obyvatelů jest v jednotlivých obcích tak nepatrný, že na první pohled jest nápadné přistěhovalectví. Farář s kuchařkou, snad ještě služka jsou ve většině obcí jedinými českými obyvateli, v jiných přistupuje k tomu ještě několik českých čeledínů, tu a tam český řemeslník, který se v obci usídlil a pro těchto několik málo pídí se má obec označiti za ťjazykově smíšenouŤ. Jen tam, kde jsou dvory, možno mluviti o české menšiněŤ.
Velice poučným jest však výsledek soupisu lidu, jestliže jej uvedeme v souvislost s potřebami osvětovými, zvláště jestliže pozorujeme zásady péče o školství menšin, stanovené mírovou smlouvou. Nové sídlo má například z 1385 obyvatelů jen 76 Čechů, mezi nimiž jest 4 nebo 5 dětí. Školská správa však zřizuje pro ně českou školu. A jak to vypadá v obcích Frelešdorfu, Gutfjeldu a Novém Přerově? Úřední soupis lidu nám praví, že ve Frelešdorfu jest 635 Němců a 57 Čechů, Gutfjeldu 311 Němců a 136 Čechů, v Novém Přerově 548 Němců a 91 Čechů.
Německá škola ve Frelešdorfu byla násilně uzavřena, budova zabavena, 57 Čechů dostalo pětitřídní obecnou školu a trojtřídní občanskou školu. Německé děti docházejí do škol v Drnholci a Novosedlí (4 km daleko), Kromě dosavadní velké školní budovy byla na jaře - 1923 milionovým, nákladem postavena druhá školní budova. Německé daně musí totiž ťjistě a užitečněŤ uloženy.
V Gutfjeldu byla německá škola násilně zavřena a školní budova zabrána. Češi dostali dvoutřídní státní českou obecnou školu. Ve školním roce 1923 dochází, ač cesta jest daleká, 42 německých školáků do školy v Bratibrunu, několik do škol v Mikulově. Právě tak bylo naloženo s 548 Němci v Novém Přerově. Německá škola byla násilně uzavřena, nová školní budova, vystavená roku 1912 se subvencí 8.000 Kč německého spolku ťSchulvereinŤ a stará školní budova byla zabrána. Češi dostali trojtřídní státní obecnou školu. Loni 90, letos 45 německých žáků dochází do školy v Novosedlí. Stále se na to poukazovalo, že v uvedených místech jsou Němci prý jen malou menšinou, nyní bylo úředně zjištěno, že menšina jest na straně protivné. Poslyšte a užasněte: Ve Frelešdorfu 91% Němců, 9% Čechů, v Novém Přerově 84% Němců; 16% Čechů, v Gutfjeldu 69% Němců a 31 % Čechů! A školství v těchto třech místech jest - čistě české. S pobouřením se musíme tázati: Jak dlouho ještě bude trvati tato školská ostuda, proti níž bylo a německé strany již nesčíslněkráte protestováno? Nenajde se nikdo, kdo by jí konečně učinil přítrž?Ť
Poznamenáváme k tomu, že opětovně byly žádány školní úřady o zřízení německých škol v každé z těchto obcí, že však žádosti ty dodnes nebyly vyřízeny, ač uplynulo již několik let.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Ví o poměrech, o nichž se zmiňuje onen časopisecký článek?
2. Jest ochoten v souhlasu s výsledkem soupisu bídu ihned zříditi v uvedených obcích německé obecné školy nebo dán je zříditi?
3. Jest ochoten pečovati, aby žádosti o zřízeni německých obecných škol v těchto obcích byly ihned vyřízeny?
V Praze dne 17. dubna 1923,
Dr. Radda,
dr. Keibl, Mark, Zierhut, dr. Lodman, Windirsch, dr. Schollich, Kraus, Simm, Matzner, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, J. Mayer, inž. Jung,
Wenzel, Bobek, Patzel, Böhr, dr. Brunar, inž. Kallina.
IV/4098.
Interpellácia
poslanca Floriána Tománeka a spol. na ministra spravedlnosti, pre habanie ťSlovenských Ľudových NovínŤ.
V záležitosti habania ťSlovenských Ľudových NovínŤ znovu interpellujeme, lebo právom vzbudí podivenie, že bratislavský fiškus Dr. Hágel opovážil sa napľuť už aj chudobnému robotnickému ľudu do tváre. Bratislavský pán fiškus Dr. Hágel, prudko a desne útočí proti nám Slovákom. Nie proti jednému, nielen proti vodcom, ale proti celému slovenskému národu, zvlášte proti veľkým massám slovenskej chudoby. Tento pán konfiškuje časopis náš: ťSlov. Ľudové NovinyŤ už aj pre tie pády, ktoré sa pridaly - udaly na vidomoči celého mesta Bratislavy, ktoré teda sú každému jednotlivcovi v meste dobre známe. Pán fiškus Dr. Hágel skonfiškoval náš časopis pre zprávu túto:
Školský príklad na znázornenie tejto pravdy stal sa dňa 12. brezňa r. 1923 v Bratislave.
Stavá sa budova. V pondelok ráno prijímali sa stavební robotníci. Podnikateľ stavby a jeho palieri nie sú Slováci. Čo sú, nepoviem, aby niekto netvrdil, že nie som vecný, že chcem ťštvátiŤ
Prišlo k budove mnoho robotníkov Slovákov-murárov so súsedných miest, i do samej Bratislavy. Ponúkali sa palierovi. Ten ich odbyl tým, ťže má lidí dostŤ.
Slováci sa utiahli na istú diaľku, aby striehli, jakých ťlidíŤ bude palier brať.
Keď Slováci odtiahli na svoje pozorovacie miesto pod brány súsedných domov a iba vykúkali po jednom, koho bude palier brať, videli, že ťpřišli bratřiŤ a hned boli prijatí, bárs len predošlý týždeň prišli do Bratislavy, kým naši mnohí už od pol roka ba od roka hľadajú robotu.
Slováci jak to videli, zachvátil ich hladový hnev, Vyrútili sa zpod brán. Oborili sa na paliera. Nastala nielen zvada, lež aj krvavá pračka!
Obecenstvo sa podelilo na dva tábory. Slováci, Nemci, Maďari zastávali slovenských robotníkov. Policia samozrejme že sa zastala paliera. Ale Slováci sa nedali. Vytrvali, kým neprišla policajná presila a neodviedla hlavných ťštváčovŤ do kutery na mestský dom.
Prvý nápor policia premohla. Predošlý týždeň ťprišlí lidéŤ pracujú pod ochranou polície dial. Viacerí z našich budú policiou potrestaní a ostatní sú rozprášení. Čo si myslia, si každý domyslí. Tak sa hľa stala otázka autonomie Slovenskej Krajiny dňa 12. brezňa r. 1923 otázkou krvopotnou. A tou je ona na všetkých poliach živnosti. Ona je krvopotnou otázkou živnosti, roboty a chleba vozdajšieho, sociálnou otázkou domorodého obyvatetstva vôbec a robotníctva Slovenskej Krajiny zvlášť.
Deň 12. brezňa r. 1923 znamená počiatok vývinu nového a to najvyššieho stupňa otázky autonómie, na ktorom stupni ona znamená otázku krvopotného chleba slovenského robotníctva, slovenskej chudoby, boj o robotu, o chlieb.
Tak je otázka slovenskej autonómie otázkou krvopotnou!
Poneváč sa i so strany p. fiškusa Dr. Hágela takéto konfiškačné prechmaty udávajů stále a bez prestania, považujeme to za dosť vážne k tomu, aby sme na bašovanie p. fiškusa Dr. Hágela opätovne vyzvali pozornosť p. ministra spravedlnosti, preto sa obraciame k p. ministrovi spravedlnosti s nasledujúcou interpelláciou.
Ak nemá p. minister spravedlnosti o bašovaní bratislavského fiškusa Dr. Hágela vedomia, či je ochotný vyšetrovanie nariadiť a vyšetriť, že z čiej chyby, prípadne z čieho nariadenia sa toto bašovanie prevádza?
Praha, 23. marca 1923.
Tománek,
Bobok, Onderčo, Tomík, dr. Buday, dr. Juriga, dr. Kubiš, dr. Labay, Hozák, Vávra, Böhr, Mark, Schubert, J, Fischer, dr. Gažík, Hancko, Anděl, Mlčoch, Pastyřík, Najman, Hlinka.
V/4098 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha,
dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty o novém zkracování německého školství a o nestejném nakládání s německým školstvím proti českému.
Poslední dobou stává se stále hustěji, že předseda zemské školní rady proti německým školám a německým školním třídám postupuje naprosto ostře podle neblahého Metelkova zákona na rdoušení škol. Tak byla v Čechách od počátku tohoto roku zrušena jednotřídní obecná škola v Hošicích (okr. Teplá), dále obecná škola v Hrutkově a Kaprouně (obě v jindřichohradeckém okrese). Mimo to není pochybností, že se v zemské školní radě připravuje také zrušení ještě dalších německých škol. Jde o školy, trvající již po dlouhou dobu, často již 100 let, jímž osamělé vesnické obce věnovaly vždy láskyplnou péči. Počet dítek klesl sice následkem války pod 20. Není však nutno, aby německé školy musily být šablonovitě rušeny, jestliže počet jejich dítek klesne pod zákonitou míru. Volná úvaha předsedy zemské školní rady ponechává vždy možnost míti zřetel na jiné okolnosti, které mohou býti rozhodné pro další trvání některé školy (jaká je cesta k nejbližší škole, poměry povětrnostní, poměry hospodářské, stoupající počet porodů od let válečných atp.), ano, školním úřadům vchází, povinnost míti na zřeteli tyto okolnosti, jelikož jinak se činí nepřekonatelné překážky splnění povinné školní docházky. Tak na př. v Kaprouně klesl počet školních dítek výjimečně na 19; již v příštím školním roce bude činiti přes 20. Škola se zrušuje, ačkoliv česká menšinová škola s 11 domácími dětmi trvá dále nedotčena; při tom dlužno uvážiti, že v Kaprouně jest ze 24 domů jen 6 v českém držení, a pro obyvatele těchto 6 domů trvá škola dále, kdežto německá většinová škola se ruší. Jest smutné, že stále znovu musíme poukazovati na toto nesmyslné, nestejné nakládání s německým školstvím proti českému.
Avšak pokračuje omezování škol výše organisovaných zrušováním postupných tříd, Ačkoliv 2. odstavec §u 7, zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. neposkytuje pro nynější poválečnou dobu dostačující ochrany pro zachování německých škol, nedbá se ani jeho ustanovení nebo usiluje se je všemožně obejíti.
Prvním způsobem obcházení jest, že zemské školní rady v jednotlivých případech počaly již v jednotlivých školních třídách libovolně rozdělovati podle stáří proti výslovným ustanovením vyučovacích osnov. Nižší třídy se slabší docházkou byly beze zření na rozdělení předepsané učební osnovou sloučeny a ostatní stupně věku libovolně rozděleny na vyšší třídy. Tímto způsobem bylo odmítnuto znovu zříditi několik zrušených definitivních tříd, jejichž zrušení odporovalo § 7 odst. 2., a tímto způsobem se znemožňuje zřizovati nutné prozatímní třídy.
Druhý způsob obcházení jest, že předsedové zemských školních rad zrušují jednotlivé třídy na samostatných dívčích školách a děti do nich docházející zařazují do příslušných tříd chlapeckých škol. Tím se znemožňuje zjistiti podle §u 7, odst. 2, zdali ve zbylých třídách počet dítek převyšuje 60.
Nejostřeji se však postupovalo proti prozatímním pobočným třídám. Pouze v Čechách bylo od počátku školního roku zrušeno kolem 100 prozatímních tříd na německých obecných a občanských školách. Většina těchto zrušení se příčí zřejmě doslovnému znění a úmyslu §u 7, odst. 2 malého školního zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n" a provádí pouze nesprávný výklad zemského správního výboru, nečekajíc na prováděcí nařízení, které, kdyby bylo bývalo včas vydáno, bylo by musilo podle §u 7, odst. 2" uznati všechny již zřízené třídy bez rozdílu, jsou-li definitivní nebo prozatímní. Nelze pochopiti, proč ochranné číslo 60 dětí má platiti výslovně jen pro definitivní třídy, když přece úmysl zákona směřuje k tomu, aby se počet žáků v jednotlivých třídách všeobecně snížil. Což prozatímní třídy nejsou také jíž zřízenými třídami?
Při zrušování prozatímních podobných tříd, které neprovádí presidium zemské školní rady, došlo mimo to v jednotlivých případech k nezákonitosti, že odporům proti tomu byl odňat odkládací účinek. V jiných případech, kde se to sice výslovně nestalo, byla přece třída ihned uzavřena, i když proti zrušení byl podán odpor. Podle §u 44, poslední odstavec, zákona o školním dozoru pro Čechy ze dne 24. února:1873, č. 17 z. z. (také ostatní zemské zákony o školním dozoru obsahují obdobná ustanovení) má každý odpor proti opatření zemské školní rady odkládací účinek § 9 novely o menšinových školách ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n. vztahuje se jen na opatření presidia zemských školních rad. Jsou tedy nezákonitá všechna uzavření pobočných tříd ihned provedená, proti nimž byl podán odpor, a mají býti ihned zrušena.
V zemském správním výboru se říká, že zrušení prozatímních tříd -bylo nařízeno z úsporných důvodů, lhostejno, jde-li o třídy německé nebo české. Dosud však z žádné zprávy o zasedání české zemské školní sady nebylo patrno, zda skutečně byly zrušeny také české poboční třídy. Také příkré provádění zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. se zastavuje před českými školami. Avšak i když byla omezena jedna nebo druhá česká škola, nemůže to ještě ani zdaleka odůvodniti dalšího omezování německých škol; neboť kdežto se české školství od převratu urychleně rozvíjelo vzestupným směrem, zmatilo německé školství skorem 1800 tříd. Odpověď o stejnoměrném nakládání s německým školstvím zní tedy jako výsměch. Odůvodnění úspornými důvody však bylo stále jen frázi a jest jí nyní tím spíše, -poněvadž přeložení přes početného učitelstva na čekatelné spravedlivý výrok nejvyššího správního soudu prohlásil za nezákonité.
Ohromné zhoršení proti dřívějším poměrům přinesly poslední odstavce §§ 5 a 6 malého školního zákona o počínání školních dětí, které má rozhodovati o zřizování a dělení tříd, zhoršení, které má v praxi tím těžší následky, jelikož ho vžívají školní úřady proti jasnému znění zákona také při zrušování tříd. Podle těchto ustanovení počítají se jen děti československých státních příslušníků, kteří mají ve školní obci své stálé bydliště. Nepočítají se tedy již poručenci, kteří bydlí u svého poručníka v místě, nebo sirotci, bydlící u pěstounů nebo přijatí do místních sirotčinců. Nepočítají se však také děti, které patří do jiné školní obce, tam však mají značně dále než do školy, do které docházejí skutečně z účelných důvodů a odedávna docházely. To všechno jsou důvody, jichž celá krutost uplatňuje se také jen u německých škol. U českých menšinových škol se sbírají děti i z nejširšího okolí, často docela i z jiných školních obcí a bez námitek se počítají, ačkoliv § 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. přihlíží pro zřízení takových škol jen k oněm, které jsou v jedné obci, všechno okolnosti, které zřejmě ukazují ukracování německého školství proti českému. Zřejmé jest však také zkracování Němců v oboru občanského školství. I když dlužno uznati, že v jednotlivých případech byly zřízeny německé občanské školy, přece jejích úhrnný počet v Čechách nepřesahuje nikterak 20. Pohled na úřední statistiku roku 1920 může až dosud vykázati v Čechách jen rozmnožení o 5 občanských škol, v celé republice o 8 proti stavu z roku 1918. Proti tomu vzrostl počet českých občanských škol v Čechách ve stejné době o 217, v celé republice o 335. Poněvadž počet ten od té doby dále vzrůstal oznámení z roku 1922 vykazuji jen pro Čechy 14 nových občanských škol bez škol menšinových -, pak jest tu dnes nejvýše 20 nových německých občanských škol proti asi 250 českým nově zřízeným občanským školám. Při tom je v Čechách podle nejnovějšího soupisu lidu přesně dvakrát tolik Čechů co Němců, poměr občanských škol však v roce 1920 byl 607 českých k 249 německým, z čehož vyplývá zkrácení Němců asi o 50 občanských škol. Nemávne nikterak v úmyslu také skutečně žádati tento počet občanských škol, avšak ani nejnutnější německé občanské školy se nezřizují, ani v oněch místech, kde by byly předpoklady §u 2 zákona o menšinových školách, přenesené na školy mimomenšinové, na př. v Benešově n. Ploučnicí, Františkových Lázních, Štokách, Frimburku, Nečtinách atd.
Opírajíce se o uvedené skutečností tážeme se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten zakázati předsedům zemských školních rad, aby zrušovali obecné a občanská školy, pokud trvá mimořádný úbytek počtu dítek způsobený válkou a jest ochoten zrušení, již nařízená, ještě letošního školního roku opět odvolat?
2. Jest pan ministr ochoten, zameziti nynější praxi zemských školních rad, která znění rozdělení školních dítek, odpovídající učebným osnovám, a provádí změny, jimiž se obchází § 7, odst. 2. zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. a jest ochoten naříditi, že ochrana trvajících tříd, za dnešních poměrů nedostatečná, rozšiřuje se tak, že předsedům zemských školních rad se nařizuje, aby automaticky na návrh zemských správních výborů v každém případě nerušili s plnou krutostí tříd, kde není předpokladu §u 7, odst. 2.
3. Zamýšlí pan ministr podle jasného znění a úmyslu zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. uznati, že § 7, odst. 2, tohoto zákona se vztahuje na všechny již zřízené třídy bez rozdílu, jsou-li stálé nebo prozatímní a toto mínění v prováděcím nařízení jasně projeviti?
4. Jest pan ministr ochoten, upozorniti zemské školní rady, že odporům proti zrušení prozatímních pobočných tříd náleží podle zákona odkládací účinek a naříditi jim, aby již provedená uzavření znovu ihned zrušily nebo zastavily bezodkladné uzavírání?
5. Jest pan ministr ochoten, oznámiti tazatelům v nejkratší době, zdali a kolik českých tříd zemské školní rady v letošním školním roce zrušily v poměru k německým třídám?
6. Jest pan ministr ochoten zhoršené počítání školních dětí, zavedené malým školním zákonem, zmírniti v tom směru, že nařídí, že úplní nebo jednostranní sirotci jsou školou povinní v oněch místech, kde jest jejich poručník, nebo jejich pěstounové, nebo kde jsou v sirotčinci; dále, že se zná přiblížiti také k dětem z cizího obvodu, jestliže do své povinné školy musí konati delší a horší cestu? Jest pan ministr ochoten vysloviti tyto změny v prováděcím nařízení k malému školnímu zákonu?
7. Zamýšlí pan ministr pečovati, aby byly konečně zřízeny nejnutnější německé občanské školy, o jejichž zřízení bylo již zažádáno?
V Praze dne 10. dubna 1923.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W, Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
Heller, Budig, Mark, dr. Luschka, dr. Medinger, dr. Radda, dr. Lodgman, dr. Lehnert, Windisch, Kraus, dr. E. Feyesfeil, dr. Keibl, dr. Brunar, Bobek, Schälzky, Zierhut, Böhr, Scharnagl, dr. Petersilka, inž. Kallina, Matzner.
VI/4098 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o disciplinárním potrestání poštovního podúředníka Jana Weisgerbera v Mikulášovicích.
Poštovní podúředník Jan Weisgerber v Mikulášovicích, okrese šluknovském, jest plenem městského zastupitelstva a obecní rady svého služebního působiště. Dne 29. srpna 1922 se tázal ve schůzi městského zastupitelstva předsedy, nebylo-li by v zájmu klidu v obcí lépe, kdyby se při pracích, jako při obnovování pomníku císaře Josefa, poškozeného Čechy, užívalo jen německých dělníků. Časopis ťNárodní PolitikaŤ ve svém čísle 244. ze dne 6. září 1922 užívá tohoto dotazu, aby obvinil jmenovaného poštovního podúředníka, že prý navrhl, aby při pracích, jež zadává obec, stavitelům nebylo dovoleno, zaměstnávati české dělníky a zedníky. Najisto pro toto štvaní zavedla státní poštovní správa disciplinární řízení proti poštovnímu podúředníku Weisgerberovi, na jehož základě obviněný dostal toto rozhodnutí poštovního ředitelství:
ťKonaným šetřením bylo zjištěno, že jste ve schůzi městského zastupitelstva dne 29. srpna 1922 podal návrh, v němž se jevil zřejmý rozpor se závazky, které jste na sebe vzal při převzetí do služby Československé republiky. Proto Vám ředitelství uděluje podle §u 90 anebo §u 177 služební pragmatiky pro tentokráte jako pořádkový trest výstrahu a zároveň se vybízíte, abyste podal žádost o přeložení k jinému poštovnímu úřadu, při čemž se poznamenává, že, neučiníte-li toho dobrovolně, budete přeložen z moci úřední. President.Ť
Podle §u 10 novely k obecnímu zřízení ze dne 7. února 1919, č. 76 Sb. z. a n. musí veřejným zřízencům, kteří jsou členy obecního zastupitelstva, rady nebo komisí, býti umožněno vykonávati tyto funkce bez újmy nároků (platových i postupových s tímto zákonným ustanovením, které chce zaručiti volné vykonávání veřejných funkcí, nelze naprosto spojiti, aby kdo byl překládán z úřední moci na jiné služební místo nebo nucen žádati o přeložení. Poněvadž obce mají veliký zájem, aby zvoleným obecním činovníkům státní úřady nepřekážely protizákonným zasahováním do jejich veřejné činnosti, táží se podepsaní pana ministra:
Zamýšlí pan ministr příště zabrániti podobnému zasahování státní správy vůči členům obecních zastupitelstev?
Zamýšlí z úřední moci zrušiti disciplinární řízení a pražské poštovní ředitelství vhodně poučiti o jeho oboru působnosti?
V Praze dne 13. února 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Brunar, inž. Jung, inž. Kallina, dr. E. Feverfeil, dr. Schollich, dr. Radda, Wenzel, Knirsch, dr. Medinger, J. Mayer, Böhr, Zierhut, Patzel, Mark, dr. Keibl, Simm, dr. Lehnert, dr. W. Feierfeil, Matzner, Schubert.
VII/4098.
Interpelace
poslanců R. Bergmana, Františka Maška a druhů
ministru vnitra a zemědělství
o nemírném kácení dříví v obecních lesích.
Podepsaných docházejí se všech stran zprávy o nesmírném kácení dříví v obecních lesích, jakož i těch, které se v důsledku zákona ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n., staly kmenovým aneb osadním jměním. Ustanovení zákona ze dne 14. ledna 1893, č. 11 z. z., který týká se dohledu nad hospodářstvím v lesích obecních, jsou praktikována obecními správami i dozorčími orgány velmi nepřesně, ba jsou namnoze vůbec ignorována. Není proto divu, že ozývají se stížnosti do hospodaření obecními lesy, které rychle umenšuje kmenové jmění, odporujíc hospodářsko-technickým požadavkům.
Tyto poměry vyvolávají potřebu, aby se obecní hospodaření lesy postavilo pod účinnou kontrolu veřejné státní správy. Byl-li v souvislosti se zákonem o zrušení obecního ostatku vydán zákon ze dne 17. července 1919, č. 422 Sb. z. a n., kterým se zakázalo káceti dřiví v obecních lesích, bylo by dnes na místě, platnost tohoto zákona, jenž přestal platiti dnem 30. června 1920, obnoviti. Dnes není podepsaným pochybno, že výše dovolaný zákon o dohledu nad hospodářstvím v lesích obecních svému účelu plně neslouží, neboť lesy ty nejsou spravovány dle pravidel lesnických tak, aby poskytovaly co možná největších trvalých užitků, resp. díle schváleného hospodářského plánu. Zákon potřeboval by podstatné korektury i co do sankcí, aby jej svědomitěji plnili ti, kdo mají pečovati o zvýšení užitků obecního jmění kmenového. Vzhledem k tomu, co uvedeno, táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr vnitra a zemědělství ochoten učiniti vhodná opatření, aby se zabránilo zpustošení obecních lesů?
2. Jaká opatření míní páni ministři vnitra a zemědělství učiniti v tom směru?
V Praze dne 26. dubna 1923.
R. Bergman, Mašek,
dr. Lukavský, Petrovický, dr. Matoušek, dr. Hajn, dr. Engliš, Zavřel, Veverka, Purkyňová, G. Navrátil, Dyk, Chleborádová-Rosolová, dr. Kramář, Kamelský, Špaček, Votruba, Šamalík, Janalík, Adámek, F. Navrátil.