Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

vo veci zavraždenia správcu českosl. finančnej stanice v Hyme Jána Sedláčka, maďarskou pohraniční hliadkou.

Vojenské hliadky maďarské podnikajú v poslednej dobe na českosl. pohraničnú finančnú stráž, četnictvo, železničných sriadencov a vôbec štátnych zamestnancov systematicky branné útoky. Tieto nemôžu byť posudzované len ako jednoduché výstrelky národnej nenávisti a mravnej úbohosti, ale je v nich treba spatrovať prejavy plánovitého ťaženia a útokov proti republike, ktorých účelom predo všetkým je ziskať rukojemcov, aby maďarskí agenti na Slovensku a maďarská irredenta vôbec boly sosilnené.

Že je tomu tak, svedčia tieto dôvody:

Dňa 26. února 1922 boly v službe silnou maďarskou vojenskou hliadkou za vedenia dôstojníka prepadení, odzbrojení a do maďarského zajatia odvlečení strážmajster Karol Kuttenberg a dozorca Jan Talacko z oddelenia pohraničnej finančnej stráže v Šomošovej u Rimavskej Soboty. Oba boli najprv uväznení v Šalgo Tarjanoch. Dňa 14. dubna 1922 boli prevedení do väzenia v Budapešti, kde boli surove týraní (obzvlášte dôstojníkmi). Oba sú legionármi a strážmajster Kuttenberg je živiteľom trojčlennej rodiny. Oba zajatci boli zo zajatia propušteni iba 10. ríjna 1922.

Dňa 15. srpna 1922 prihlásil sa o 8. hod. rannej v kancelárii pohraničnej finančnej stráže v Hubove (župa Gemerská) dôstojnický zástupca maďarskej celnej pohraničnej finančnej stráže zo Suhafö v stejnokroji s celou výzbrojou a udal, že je československým príslušníkom z Macsoly (župa Berežská). Svoje sbehnutie odôvodňoval malým platom, ktorý mu nedostačoval, aby vyživil ženu a dve deti, žijúce na československom území v župe Berežskej. V 10 hod. tohože dňa vtrhlo do obce Hubovo, ktorá leží 4 km od hranic na pôde Československej republiky, a v ktorej je kancelária pohr. finanč. stráže, 10 maďarských ozbrojených vojakov, vedených poručíkom, ktorý žiadal správcu o vydanie uprchlého dôstojnického zástupca. Odišli bez úspechu, ale vyhlásili, že prvá hliadka československej finančnej pohr. stráže na hraniciach bude ích.

29. zárí okolo 3. hod. odpol. boli na služobnej chôdze pozdlž horného Lencu smerom k Čebitane prepadení strážmajstri Ludvík Záturecký a Josef Krpálek z oddelenia pohr. fin. stráže v Buzite maďarskou hliadkou, vedenou poručíkom. Hliadka na ních namierila pušky a vystrelila dve rany nad ich hlavami. Ponevádž bol odpor nemožný, boli oba zajatí. Maďarský poručík Tóth nariadil jednomu maďar. vojakovi, aby odviedol zajatcov na velitelstvo v Hidašnemti. Cestou zajatci maďarského vojáka odzbrojili a uprchli nazpät na oddelenie pohr. fin. stráže v Buzite. Hned na to napadol ale poručík Tóth s 8 maďar. vojákmi inú hliadku pohr. fin. stráže čsl.: strážmajstrov Bedricha Pokorného a Karla Barníka z odd. pohr. fin. stráže v Perine. Útok prevedený bol na území Českosl. republiky, pri ktorom maďar. vojáci boli v plnej výzbroji. Pokorný a Barník boli odvlečení do Miškovca, kde boli väznení do vojanskom väzení po pät týdžnov. Zátureckému a Krpálkovi slúbil poručík Tóth, že ích zastrelí akonáhle ích uvidí na hraniciach. Vo väzení, do ktorého boli Pokorný a Barník v Miškovci držaní a ktoré bólo zanečistené, museli obývať spoločnú mistnosť s prostitutkami a inými vyvrhelmi ludskej spoločnosti. Pri rannej prechádzke po dvore maďarskí dôstojníci na zajatcov pluvali a smali sa, že českosl. financ, voják a prostitutka sú jedno a to isté. Každú nedeľu boli nútení účastniť sa katolíckych bohoslužieb, pri ktorých všetci účastníci boli nútení prisahať, že budú tak dlho bojovať, dokiaľ Maďari nedostanú zpät, čo ím Rumuni, Čechoslováci a Juhoslovania sobrali. Po pät týdžňoch boli konečne oba zajatci prepustení na slobodu.

15. brezna 1923 konali povinnú služobnú chôdzu strážmajster Josef Paďour a dozorca Alois Bezdek z odd. pohr. fin. stráže v Perine. Keď o 3. hod. odpol. prišli na miesto číhania v borovom lesíku nad obcou Hymom, ležiacou na území našej republiky, treskla naraz za nimi vo vzdálenosti asi 20 krokov strelná rana, ktorou bol Paďour zasiahnutý do pravej ruky. Hned na to vyskočili z menovaného lesíka dva maďar. vojáci, ktorí hneď zmizlí z dohladu, ponevádž toto miesto je v bezprostrednej blízkosti hranice, strana maďarská je zarastlá mladým lesom a mimo toho je rozbrázdená hlbokými priepasťmi. Preto tiež nebolo možno použíť proti maďar. vojákom strelnej zbrane. Paďour sa liečí v nemocnici v Košiciach. Tam tiež bol svojho času liečený sriadenec pohr. fin. stráže Štrobl z odd. pohr. fin. stráže v Perine, zranený maďarským poručíkom.

10. dubna stalo sa dľa úradnej zprávy, uverejnenej v rozličných časopisoch následujúcé: ťDňa 10 dubna o 23.15 hod. bola napadnuta dvojčlenná finančná pohraničná hliadka južne od obce Hymu 4 maďarskými vojakmi na našom území. Strážmajstrovi Berkovi podarilo sa uprchnút. Správca finančnej stanice Periny Ján Sedláček bol zajatý a odvlečený do Maďarska. Dnes ráno došla zpráva, že leží mrtvý v Hidašnemetu. Dalšie podrobnosti ešte nedošly. Tento prípad stal sa na tom istom miste, kde bol nedávno postrelený strážmajster finančnej stráže a četnický strážmajster.Ť

ťSlovenský VýchodŤ ze dne 13. dubna 1923 líčí tuto událost takto: ťČsl. finanční strážmajster Ján Sedláček bol pred niekolkými dňami preložený z Michaloviec do Periny za velitela tamojšej fin. stráže. Sedláček mal 28 rokov, pochádza z Čiech, bol už zasnúbený a svatba jeho mala se konať v najbližšej dobé. Dňa 10. t. m. večer odišiel so strážmajstrom Berkom v Perine prvý raz a žiaľbohu aj ostatný raz do hliadky. Keď sa vracali už domov, okolo pol 12. hodine v noci pri Hyme, neďaleko zlopovestného borového lesíka, kde v minulom mesiaci až dva razy napadli maďarski zákerníci našich pohraničných orgánov, počuli lomoz a z lesíka asi 60 krokov pred nimi vystúpili z neho tri po zuby vyzbrojení maďarskí vojaci. V tejto chvíli strážmajster Sedláček a strážmajster Berko rozíšli sa asi na 20 krokov jeden od druhého. Bola tma a vietor silne fúkal. V tomto momente jeden z maďarských vojakov na nich vystrelil a oni obidvaja hodili sebou na zem, aby se mohli lepšie kryt. Sotva ležali tam 5-6 okamihov, vyskočili z lesíku ešte dvaja maďarski vojáci práve tam kde strážmajster Sedláček ležal, skočili na neho, tak že strážmajster Berko nemohol na nich strielať, lebo by bol býval mohol vo tme zasiahnuť práve svojho kamaráta. To se stalo všetko behom jednej minuty. Tí dvaja maďarski vojáci, ktorí skočili na Sedláčka, premohli ho a vliekli do lesíku a cez lesík do Maďarska. Ostatní traja maďarskí vojáci, ktorí boli asi na 50 krokov Sedláčka, zmizli v lesíku. Strážmajster Berko viaraz po nich vystrelil a pravdepodobne bez výsledku. Strelbou bola upozornená četnická hliadka, ktorá asi vo vzdiálenosti 1 km na hranicích strážila a utekala v smere strelieb, kde však našla už len fin. strážmajstra Berku. Včera ráno odkázal velitel maďarskej vojenskej stráže v Hidašnémeti do Čane, že je tam mrtvola jednoho čsl. fin. strážmajstra a jestli chcú ho mať, móžu si pre neho poslať.Ť

Z tu opísaných prípadov ako i z mnohých známych československej verejnosti iných vražedných útokov na iné kategorie štátneho zamestnanectva československého na pohraničí, obzvlášte na železničiarov a četníkov podnikaných z maďarskej strany je zrejmé, že Maďari stupňujú neustále svoje útoky proti Československej republike, ktorých obeťmi stávajú sa štátní zamestnanci naši. Nemáme dosť ostrých slov na to, aby sme perfídnosť maďarskej vlády, ktorá zrejme vyhýba sa plniť svoje medzinárodne povinnosti, odsúdili. Výmluvy maďarskej vlády, že útoky sú činené nezodpovednými maďarskými pohraničnými bandami, nemôžu byt uznané, ponevadž útoky tie sú podnikané pravidelným vojskom a zajatci zavieraní sú do štátnych a vojenských väzníc. Vojanské hliadky maďarské majú rozkaz strielat na čsl. pohr. fin. stráž akonáhle ju uvidia. Vláda maďarská musí být donutená k náležitému zadostučineniu, k odčineniu a k vykonaniu takých opatrení, ktorými by sa podobné útoky proti československému štátu zamedzily. Obetí na živote našich ľudí bolo už dosť. V stálom ohrožovaní svojho života musí sa stať naším štátnym zamestnancom život nesnesitelným a dôležitú službu svoju nebudú môcť náležite vykonávať. Vieme, že československá vláda učinila v tejto veci predtým isté diplomatické zákroky. Zdá sa však, že maďarskú vládu môžu priviesť k rozumu iba drastické opatrenia, obzvlášte náležitá retorsia.

Pýtame se pánov ministrov:

1. Či sú ím známe tu spomenuté prípady?

2. Čo hodlajú podniknút proti týmto útokom a na ochranu štátnych zamestnancov na pohraničí?

3. Či je ím známo, že generálne finančné rieditelstvo pre Slovensko učinilo opatrenie, aby vyplácanie požitkov zajatým i príslušníkom ích rodín bolo zastaveno?

4. Či sú ochotní nariadiť zmenu, jestli takéto nariadenie bolo vydané, aby rodinám zajatých štátnych zamestnancov československých im príslušiace požitky boly vyplácané?

5. Či hodlajú učiniti dalšie diplomatické zasiahnutie v tejto veci?

6. Vzhľadom k tomu, že maďarská vláda vzdor predcházujúcím diplomatickým zákrokom neprestáva zneuživať svojích vojenských oddielov k terorisovániu československých štátnych zamestnancov na pohraničí, či je odhodlaná československá vláda nastúpiť cestu retorsie, obzvlášte prikročit k vypovedaniu všetkých príslušníkov maďarských, ktorí žijú u nás bez odôvodnenej príčiny a ktorými sa Slovensko a Podkarpatská Rus len tak hemží, ďalej zrevidovať koncesie na Slovensku a odobrať všetkým tým, ktorí nie sú štátnými príslušníkmi?

V Prahe dňa 17. dubna 1923.

David, Hrušovský, Jaša, Hvizdák, Oríšek, dr. Patejdl, dr. Šrobár, dr. Dérer, Stodola, Sopko, dr. Blaho, Bečko, Oktavec, dr. Medvecký, Tadlánek, Benda, Janček, dr. Vanovič, Karlovský, Kubál, Pocisk.

XII./4085 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov ministrovi financií

o nesprávnom postupe úradu nákupu tabaku v Nových Zámkoch.

Pestovatelia tabaku v Starej Ďale a Sv. Petre ako v každom roku, tak aj v roku 1922 uzavreli smluvu na základe vyhlášky uverejnenej pražským riaditeľstvom čsl. tabakovej režie v týchto čiročiste maďarských obciach v jazyku maďarskom. V roku 1922 bolo číslo tejto vyhlášky 23195/21 II. b. a pripojuje sa v jednom exemplári.

Podľa lit. D., tejto vyhlášky má pestovateľ za podmienok v tejto litere vytýčených nároky na tarifálne prídavky, a budú-li listy tabakových druhov tamtiež uvedených klasifikované za I.- alebo II.-triedne.

Ačkoľvek pestovatelia v Starej Dale a Sv. Petre týmto podmienkam vyhoveli, úrad nákupu tabaku v Nových Zámkoch prevažnej väčšine pestovateľov predsa odoprel vyplácat tieto tarifálne prídavky. A keď pestovatelia v tejto veci intervenovali, prehlásil jedon úradník, že maďarský text vyhlášky podľa ktorej prídavok prísluší, nesprávne je preložený z úradného jazyka.

Dovolujeme si podotknúť, že niektorí pestovatelia tieto prídavky obdržali, hoci ich tabak pri nákupu rovnako tak bol klasifikovaný, ako tých ostatných, ktorým boly prídavky odopreté.

Poneváč takýto postup žiadnym činom sa nesrovnáva so zásadou rovnakého zachádzania a keďže pre pestovateľov tabaku je smerodatná vyhláška vydaná štátom v ich materinskej reči a vyhláška táto viaže štát i vtedy, keby jej text bol naozaj nesprávny a konečne poneváč pestovatelia už od dlhých rokov dostávajú stále tieto prídavky, tážeme sa pána ministra:

či je ochotný túto záležitosť dôkladne vyšetriť a nariadiť, aby prídavky všetkým pestovateľom boly poukázané?

V Prahe, 13. marca 1923.

Dr. Lelley,

dr. Jabloniczky, Palkovich, Matzner, Simm, inž. Kallina, Wenzel, Szentiványi, dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Křepek, Röttel, Schälzky, Böhr, Knirsch, Pittinger, dr. Petersilka; Patzel, Zierhut, Schubert, dr. Schollich.

XIII./4085 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov ministrovi zásobovania

a ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska v záležitosti obilného kontingentu z r. 1922.

Všeobecne je známe, že obilný kontingent, ktorý mal byť odvedený k verejným účelom z úrody r. 1921, vyrúbený bol v mesiaci júli toho roku a bol gazdovskému obecenstvu v tej istej dobe vyhláškou na vedomie daný. Vyrúbené bolo 30 kg chlebovín z každého jutra.

Avšak v januári 1922 zvýšený bol tento kontingent na 100 alebo 130 kg. z každého jutra. Zvýšenie stalo sa tedy v dobe, keď gazdovia obilia už nemali, bo veď gazdovia svoje obilné prebytky už dávno zpeňažily.

Stalo sa to tedy chybou patričných úradov, že odvedenie bolo jednoduše znemožnené.

Jako doklady pripojujem príslušné vysvedčenia obcí Doľný Ďurad, Horný Ďurad a Malý Dekenes.

Keď potom bola daná gazdom príležitosť, aby mohli obolný kontingent odviesť v r. 1922, vtedy komisionári odopreli prevziať obilie a chceli vybrať len cenové diferencie.

Veľa gazdov podalo protesty proti vyrúbeniu avšak protesty tieto dodnes ešte nie sú vybavené.

Gazdovské obecenstvo predsa však dostalo platebné príkazy na zaplatenie pokuty 1000 korún za každý metrický cent.

Medzi platebnými príkazy vyskytujú sa mnohé priamo absurdné veci; a to také, ktoré nasvedčujú obrovskému neporiadku u výkonných úradov a organov.

Ako príklady úvadzam len tieto:

Michalovi Kolecsányimu, gazdovi v Dolnom Ďurade, vymerané bolo 10.900 korún pokuty tým spôsobom, že bola vylúčena možnosť odvolania alebo akékokoľvek opravného prostriedku. Kolecsányi však môže kvitanciou; ktorú má vo svojich rukách, dokázať, že na miesto vyrúbených mu 1040 kg. obilia odviedol v správnom čase 1100 kg., tedy o 60 kg viac.

Etelka Hornyáková, obyvateľka v Malom Dekeneši odviedla 6 q, a vymerali jej pokutu i z tohoto odvedeného množstva a sice zase s vylúčením odvolania.

Veľa takých prípadov je, že gazdovia chceli odviesť kontingent dodatočne, avšak komisionári zdráhali sa ho previesť, a bolo zase mnoho gazdov, ktorí sa pred pokutou zachránili tým, že zaplatily diferencie v hotovosti.

Je síce pravda, že podľa platných noriem možno vymerat 1000 korún pokuty za každý metrický cent, avšak štátna moc pozbudla práva túto pokutu požadovať. Pozbudla ho z týchto dôvodov:

a) bo nesprávnym vyrúbením a vyhlásením dodatočného vyrúbenia v dobe, keď gazdovia svoje zásoby bona fide už odpredali, sama učinila fyzicky nemožným odvedenie in natura a tým sama vylúčila právny základ pokuty: úmyselné opomenutie;

b) bo jej povereníci dodatočné odvedenie odmietli a tým zase vylúčily úmyselnosť opomenutia:

c) bo komisionári v nespočetných prípadoch pokonaly sa dotyčne cenových diferencií; čím odňali pokutám morálny podklad, ktorý vyžaduje voči každému rovnaké posúdenie;

d) bo jesto samo sebou právnou nemožnosťou vymerať pokuty bez posúdenia odvolaní na tisíce podaných.

Páni ministri!

Štát, ktorý vtedy, keď jeho vlastní orgánovia dopustili sa chyby opozdeným vyhlasením vyrúbenia, vymeriava svojim občanom, ktorý odvedenie pre fyzickú nemožnosť nesplnily, také pokuty, ktoré privodia hospodársku ruinu jednotlivcov, takýto štát upadá v dôvodné podozrenie, že chce svojich občanov, nevie sa prečo, hmotne zničiť.

Avšak aký smysel majú tieto pokuty?

Či utrpel štát 1000 korún škody na každom neodvedenom kontingente? Nie! A keď ju neutrpel, či vari chce sa obohacovať na vrúb chudobných ľudí, ktorí boli natoľko poctiví že s komisionármi nepaktovali?

Tieto etické motivy primaly nás k tomu, aby sme sa tázaly:

1. Či je vláda ochotná suspendovať vydobytie vymeraných pokút?

2. Či je ochotná poskytnúť každému pokutovanému jednotlivcovi možnosť, aby v medziach prípustných opravných prostriedkov proti vymeraniu dokázať mohol nezavinilosť opomenutia, alebo bezzákladnosť a chybnosť vymerania z iného dôvodu?

3. Či je ochotná v prípadoch zistenia opominutia tieto ináče bezpodkladné pokuty zmierniť na zaplatenie cenových diferencií; ktoré môžu byt nanajvýš požadované?

V Prahe dňa 19. januára 1923.

Dr. Lelley,

dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Knirsch, Kaiser, dr. Radda, Pittinger, Böhr, Zierhut, Schälzky, Simm, Röttel, Wenzel, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Petersilka, Patzel, Schubert, Křepek; Palkovich; Szentiványi, dr. Jabloniczky.

XIV./4085 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Lehnerta, Bobka, Windirsche, Simma, Kostky a druhů ministrovi vnitra o rozpuštění magistrátu města Liberce.

Zemská politická správa výnosem ze dne 6. dubna 1923, č. 10064 odňala libereckému magistrátu, vlastně městské radě města Liberce, podle § 53, odst. 2 libereckého obecního řádu ode dne 16. dubna 1923 úkoly politického úřadu I. stolice, přenesla je na libereckou okresní politickou správu a nepřiznala odkládacího účinku odvolání, jež snad bude podáno. Toto potrestání města se odůvodňuje tím, že liberecký magistrát vykonávaje svůj úřad jako politický úřad I. stolice ve styku jak se stranami, tak také s úřady a vojenskými velitelstvy užívá zásadně a výlučně jen německého jazyka a na tomto postupu trvá přes všechna poučení a nařízení, což mají plně prokázati uvedené rozličné spisy.

Zůstalo bez povšimnuti, že nikdy nebylo magistrátu rozkázáno úřadovati česky všeobecným výnosem, podepsaným presidentem zemské politické správy, že naopak sta německých zpráv magistrátu bylo bez překážky přijato a že v několika případech, vypočtených zemskou politickou správou, které projednávali pouze přednostové jednotlivých odborů, nebyla cestou instanční vyslovena povinnost magistrátu, vydávati česká rozhodnutí a přípisy, nebo podávati české zprávy, že naopak magistrát ve všech těchto případech odůvodňoval, jak nazírá na oprávnění užívati německého jazyka, a že podle zákona o opravných prostředcích žádal, aby vydáno bylo rozhodnutí s předepsaným poučením o opravných prostředcích, že však nedostal odpovědi, ač to bylo jeho dobrým právem.

Liberecký magistrát jest totiž jinak složen než v jiných městech, pověřených činností politického úřadu; v Liberci není magistrát zvláštním úřadem vedle městské rady, nýbrž jest to právě sama městská rada, která při vyřizování činnosti okresní politické správy užívá jen názvu magistrát. To jasně a zřetelně vyplývá z §§ 87 a 88 libereckého obecního řádu; § 88 vyslovuje to takto: ťPodle toho jest městská rada povinna přesně prováděti všechny úřední výkony, náležející do oboru působnosti okresní politické správy, jenž byl obci přikázán zákonem ze dne 19. května 1868, č. 44 ř. z.Ť Městská rada však nepatří mezi orgány republiky, vypočtené v bodu 1, § 1 jazykového zákona, nýbrž jest samosprávným úřadem podle § 3 jazykového zákona, jenž nemá zákonné povinnosti úřadovati českým jazykem. Odůvodnění, proč odňato politické úřadování, je tedy pochybené, poněvadž uvedené případy ještě vůbec nejsou vyřízeny, rozkazy také ještě vůbec nenabyly právní moci. Magistrát čeká na rozhodnutí a - dostane se mu rozpuštění.

I když bychom nepřihlíželi k předcházejícím úvahám, jest takové potrestání obce, která po 69 let, jak se uznává, bezvadně vykonávala úkoly politického oboru působnosti pro stát bezplatně, kruté a nespravedlivé, avšak také nezákonité, poněvadž 2. odstavec § 53 Libereckého obecního řádu za přenesený obor působnosti považuje nikoliv působnost okresních politických správ, nýbrž onu přenesenou působnost obcí, která náleží také jiným obcím a odnětí politického úřadování nemůže býti nařízeno jednoduše výnosem zemské politické správy.

Zdá se, jakoby zemská politická správa příliš ochotně vyhověla útokům a štvanicím proti libereckému magistrátu které se poslední dobou v českých novinách opakovaly.

Podepsaní dovolují si tedy tázati se vlády:

Jak může vláda ospravedlniti nezasloužené potrestání města Liberce?

Jest vláda ochotna odvolati toto nařízení, k jehož odůvodnění se uvádějí ještě nevyřízené případy jazykového práva?

Není alespoň ochotna přiznati odkládací účinek odvolání, na kterém se již městská rada usnesla, poněvadž jinak by město utrpělo nenahraditelnou ztrátu svých práv, kdežto veřejné zájmy vůbec neospravedlňují neprodleného provedení tohoto opatření?

V Praze dne 10. dubna 1923.

Dr. Lehnert, Bobek, Windirsch, Simm, Kostka, dr. Lodgman, Matzner, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, Röttel, Heller, Böllmann, Mark, Patzel, Schälzky, Schubert, Budig, Scharnagl, Böhr, dr. Medinger.

XV./4085.

Interpelace

poslance Landové-Štychové a spol. ministru spravedlnosti a sociální péče o exekučním vyklizení bytů dělnických rodin v Chorvatské Nové Vsi, povoleném okresním soudem v Břeclavě.

Exekuční vyklizení a exekuce svršků strojmistra Arnošta Kopsy v Chorvatské Nové Vsi č. 260, Kolonie, vykonané na žádost Rakovníckých a Poštorenských keramických závodů akciových v Poštorné, zastoupených správcem Josefem Panochem v Poštorné, prostřednictvím právního zástupce dra Josefa Pyskatého a v. s. r. v. v. Josefem Boubelou, advokáty v Břeclavě, jakož i podobným případem, týkajícím se z bytu vyhozené rodiny Josefa Šmída tamtéž, způsobilo takové rozhořčení v řadách občanstva, že považujeme za nutné poukázati na tuto věc i se stránky politické, jako na velmi neblahou provokaci dělnických vrstev na Moravském Slovensku.

Arnošt Kopsa byl před rokem propuštěn z práce žalující stranou a dle rozsudku zemského, soudu civilního v Brně ze dne 8. února 1923 č. i. Bc II 8/23 (C II 284/22) byl odsouzen uznat, že právo bydlení v domě č. 260 v Chorvatské Nové Vsi (Kolonie) mu nepřísluší, dále byl odsouzen z něho se vystěhovat a zaplatit útraty I. a II. instance ve výši 1.204 Kč 40 h, to vše do 14 dnů pod exekucí.

Odsouzený podal návrh u soudu v Břeclavě na odložení exekuce vyklizením dne 5. března 1923 pod čís. jed. Nc III 15/23 a při stání v této věci nařízeném učiněn 13. března 1923 smír, dle něhož dlužník mimo jiné byl povinen do 20. března 1923 byt v domě č. 280 v Chorvatské Nové Vsi vykliditi.

Dle šetření podatelky za účasti dra Štampacha, advokáta v Břeclavě, je v místě i okolí bytová krise v tak velkém rozsahu, že bylo při nejlepší vůlí postiženého naprosto vyloučeno, aby přiměřený byt pro sebe a rodinu našel.

Žalující strana odvolává se ve svém návrhu E 376/23 na to, že, ježto jde o byt naturální, nepožívá postižený ochrany podle zákona o ochraně nájemníků, poněvadž není již ve službách podniku, za druhé, že žalující strana potřebuje zmíněného bytu pro sebe.

Dle našeho pečlivého šetření nezakládá se tvrzení toto v plném rozsahu na pravdě, neboť podnik, který zaměstnával v plném provozu kolem 1500 dělnictva, zaměstnává dnes sotva kol 200 dělníků, v důsledcích toho je několik bytů t. zv. naturálních zcela prázdných a jeden z nich je pronajat rodině osoby, která rovněž není ve službách podniku.

Tímto faktem, jakož i tím, že v Břeclavě, Poštorné samé a okolí vůbec nelze řádného náhradního bytu získati, stávají se ve skutečnosti naturální byty podniku byty nájemnými a tím měli by požívati dosavadní obyvatelé těchto bytů ochrany ve smyslu zákona na ochranu nájemníků. (§ 1./11).

Postižený byl také oproti podniku v poměru nájemném, neboť platil za byt, z něhož byl vystěhován, 60 Kč měsíčně oproti zaměstnancům podniku, kteří platili pouze polovinu za byt těch samých rozměrů. Žalující strana sice poskytla postiženému náhradního bytu v domě č. 253 v Kolonii, avšak byt ten je naprosto nedostatečný pro 7člennou rodinu, což vysvítá z rozměrů, jak jsme zjistili dne 9. dubna t. r., za přítomnosti dra Štampacha; jakož i soudního exekutora Mikši na místě samém.

Zjistili jsme toto:

Dřívější byt postiženého skládal se ze 4 skladných místností v rozměrech 53 čtverečných metrů, k nimž mimo to patřila půda a sklep v rozměrech bytu, dále předsíň, dvorek, zahrada a 2 kolny.

Nynější náhradní byt skládá se ze dvou světnic v rozměrech á 4X5=40 čtver. metrů a to beze všeho příslušenství, t. j. bez půdy, sklepa, předsíně i kůlen, za to je byt plný odporného hmyzu a k obývání naprosto nedostatečný.

Byt je nyní nábytkem postiženého tak přeplněn, že část nábytku je venku, a v nedostatečně krytých kůlnách patřících sousedům, vydaný na pospas poškození ev. ztrátě.

Nehledě k tomu, že exekuční orgány si dle sdělení členů postižené rodiny počínali při provádění exekuce hrubě a nelidsky, takže způsobili rodině nešetrným zacházením zejména s nádobím značné škody, byl akt exekuce sám o sobě proveden způsobem pobuřujícím všechen smysl pro právo a lidskost, s pravou byrokratickou omezeností a bezohledností. Právní zástupce podniku podal okresnímu soudu v Břeclavě návrh na exekuční vyklizení s žádostí o exekuci na svršky dne 23. března t. r. a okresní soud, aniž by řádně příslušnou komisí věc vyšetřil, prostě návrh tento ověřil razítkem s datem následujícího dne 24. března, jimž se exekuce povoluje dle návrhu a také se dle návrhu provedla. Na úhradu výloh spojených s provedením exekuce zabaven postižené rodině divan, umyvadlo a kredenc.

Vedle tohoto případu, ve kterém se jedná o 7člennou rodinu Kopsovu, skládající se z jeho choti, synů, dcer a zetě, je tu ještě jeden krajně pobuřující případ nelidského postupu podniku podporovaného našimi úřady a sice, proti rodině Michala Šmída, syna dělníka Josefa Šmída, který pracoval ve službách podniku 31 let. Starý tento dělník zemřel, čímž dle rozhodnutí úřadů syn Michal Šmid ztratil právo na další používání bytu v Kolonii, který se svým otcem a chotí obýval.

Byl rovněž násilím vystěhován za asistence úředních orgánů bez ohledu na ženu a 4měsíční děcko kteří se takto ocitli úplně bez přístřeší pod šírým nebem.

Poněvadž ani tento postižený nemůže následkem bytové krise byt dostat, smilovali se nad jeho movitostmi úřady samy a uzamkly mu nábytek i aprovisaci do nepoužívané tovární prodejny, kam se na ně majitel může chodit dívat oknem, ale k nimž přístupu nemá.

Případy tyto působí na občanstvo tím pobuřlivěji, že správce podniku Pantoch hrozí ostatním rodinám naturální byty obývajícím, že poskytnou-li soucitné pomoci postiženým, budou rovněž z práce i bytu vyhozeni.

Není pochybnosti o tom, že nelidské jednání správce Pantocha a pomoc státních úřadů benevolentně jemu proti pracujícím, poctivým rodinám poskytnutá, provokuje celou veřejnost zejména dělnickou a nikterak nepřispívá k tomu, aby moravsko-slovenský lid s důvěrou a láskou přilnul k naší republice, když v jejím rámci nejsou ani jeho nejprimitivnější lidské potřeby úřady chráněny proti nelidskému náporu kapitalistických podniků.

Táží se proto podepsaní:

Jsou pp. ministři sociální péče a spravedlnosti ochotni dáti tyto případy, svědčící o nikoliv přísně nestranném postupu příslušných úřadů znovu řádně vyšetřiti v době co nejkratší a donutiti správu podniku, aby ve smyslu ustanovení zákona na ochranu nájemníků vrátila vyklizen byty postiženým rodinám Arnošta Kopsy a Michala Šmída zpět s plnou náhradou za poškozené věci a sice s ohledem na fakt, že správa podniku má několik naturálních bytů prázdných a pronajala již jeden z nich osobě, která rovněž není ve službách podniku, jakož i s ohledem na to že postižení stejně platili vyšší nájemné, čímž ve skutečnosti uprázdněné byty naturální jsou byty nájemnými.

Je pan ministr sociální péče ochoten použíti těchto případů jako velmi důrazných dokladů, že v prováděcích nařízeních k zákonu na ochranu nájemníků musí být velmi jasně uplatněno ustanovení § 1 odst. 11 i oproti továrním podnikům, tak, aby nemohlo být slabin zákona zn.užíváno proti hospodářsky bezbrannému občanstvu republiky?

V Praze dne 17. dubna 1923.

Landová-Štychová,

dr. Vrbenský, Svetlik, dr. Charvát, Klein, dr. Bartošek, Warmbrunn, Krejčí, Draxl, Brodecký, Mikulíček, Toužil, dr. Šmeral, Kučera, Teska, Nagy, Haken, Malá, Merta, Houser, Skalák.

XVI./4085.

Interpelace

poslance Edmunda Buriana a soudruhů ministrům veřejných prací a sociální péče o porušení osmihodinné doby pracovní státních cestářů.

Po převratu byla osmihodinná doba pracovní poskytnuta také státním cestářům. V pracovních předpisech těchto státních zřízenců bylo výslovně řečeno, že se pro ně zavádí 8hodinná doba pracovní na základě zákona o 8hodinné době pracovní. Též zákon o mzdách cestářů okresních a silničních výborů přesně stanoví pro cestáře 8hodinnou dobu pracovní.

Nemůže tudíž býti pochybností, že cestářům přísluší 8hodinná doba pracovní, která se také osvědčila.

Přes to nyní ministerstvo veřejných prací vydalo pro státní cestáře nové nařízení, kterým se pracovní doba jejich upravuje tak, že pro ně osmihodinná doba pracovní je zrušena. Ministerstvo veřejných prací v Československu první odstranilo 8hodinnou dobu pracovní svémocným rozkazem bez předchozího slyšení cestářů a bez jednání s organisací cestářů. Je to akt neslýchané byrokratické svévole.

Mimo to ministerstvo veřejných prací zrušilo cestářům volné odpoledne v sobotu, které po převratu též bylo cestářům přiznáno a které všude blahodárně působí ku povznesení dělnické třídy. I to stalo se proti vůli cestářů a jejich organisace.

Státní cestáři obrátili se na min. veř. prací se zdvořilou žádostí, aby jim 8hodinná doba pracovní a volná sobotní odpoledne byla vrácena. Dostali však odpovědi nepříznivou nebo vyhýbavou, ano dokonce byly jim při této příležitosti činěny výtky, že své povinnosti zanedbávají.

Povinností min. veř. prací bylo zastat se svých zřízenců, kteří za každého počasí musí konat těžkou práci. Stejně tak min. sociální péče nemělo by netečně k tomu přihlížeti, jak se vymoženosti dělnictva oklešťují.

Proto se podepsaní táží:

Je ministerstvo veřejných prací ochotno, pracovní dobu pro státní cestáře rozpočítati tak, aby jim osmihodinná doba pracovní byla obnovena?

Je ministerstvo veřejných prací ochotno prázdná sobotní odpoledne státním cestářům vrátiti?

Je ministerstvo sociální péče ochotno zakročiti pro dodržování 8hodinné doby pracovní státních cestářů i pro jejich volná odpoledne?

V Praze dne 18. dubna 1923.

Edmund Burian,

Bubník, Koutný, Tausik, Skalák, Kunst, Houser, Merta, Darula, Svetlik, Mikulíček, Teska, Malá, Haken, Blažek, Nagy, Warmbrunn, dr. Šmeral, J. Kříž, Toužil, Rouček, Kreibich, Krejčí; Kučera.

XVII./4085 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministrom vnútra a sociálnej pečlivosti a ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska

o opozdenom uverejnení dôležitého upzornenia pre amerických vysťahovalcov policajným riaditeľstvom v Košiciach.

Pane minister!

Policajné riaditelstvo v Košiciach zaslalo dňa 3. apríla košickým denníkom túto vyhlášku:

Dôležité upozornenie pre vysťahovalcov do Severoamerických spojených štátov.

Vysťahovania z územia sl. republiky do Severoamerických spojených štátov uvoľňuje sa dňom 1. júna t. r. V záujme obmedzeného posúdenia amerického a ochrany vysťahovalcov povoľuje sa vysťahovalcom cesta len na zvláštnu výzvu ministerstva sociálnej pečlivosti. Tí, ktorí už majú cestovný pas do územia Spojených Štátov v Amerike, vyzývajú sa, aby svoje cestovné pasy podaly pasovému oddeleniu svojej príslušnej vrchnosti, s udaním presnej adresy (meno, zamestnanie, bydlisko, ulica, číslo domu, posledná pošta), ktoré údaje napísané na lístok, pripojiť treba k pasu. Kto z vysťahovalcov tomu nevyhovie do 1. apríla t. r., toho ministerstvo sociálnej pečlivosti nevyzve a nebude môcť odcestovať. Na vedomie sa dáva ešte, že výzva táto platí pre všetkých, ktorí chcú sa do Spojených Štátov vysťahovať cieľom výživy, na ich rodinných členov, ktorí ich sprevádzajú alebo za nimi cestujú, ako aj na všetkých, ktorí sa vysťahujú s tým úmyslom, že sa viac nevrátia.Ť

Tento oznam policajného riaditeľstva vyvolal všade to najväčšie rozhorčenie. Oznam, ktorý dáva vysvetlenia ohľadom podania vysťahovacej žiadosti a potrebných spisov, vyjde 3. apríla s tou pripomienkou, že žiadosť musí byt podaná do 1. apríla, ináče nebude vzatá v zreteľ. Verejnosť pred tým v tomto opatrení ministerstva nikým nebola informovaná.

Touto nedbalou, povrchnou, ba možno povedať úmyselnou a zlomyselnou vyhláškou bolo obyvateľstvo Slovenska pozbavené možnosti vysťahovať sa do Ameriky.

Pane minister!

Spolupracovník ťKassai UjságuŤ zašiel v tejto veci do príslušného oddelenia policajného riaditeľstva, kde dostal tieto informácie:

ťPolicajné riaditeľstvo nezavinilo, že interesenti až po vypršaní lehoty dozvedeli sa o tom, že majú podať svoje žiadosti. Upozorňovací prípis zaslalo k nám bratislavské ministerstvo s dátumom z 20. marca, avšak k nám prišiel až 2. apríla; vydaly sme ho zaraz.Ť

ťO predľžení lehoty nemôže byt ani reči. Nie sme vstave poskytnúť dotčeným opravný prostriedok.Ť

Ajhľa, pane minister! Z tejto poslednej vety jasne vysvitá tendencia a úmyselnosť úradného opomenutia.

Tážem sa pána ministra:

1. Či je ochotný ihneď čo najsúrnejšie zakročiť, aby prihlašovacia lehota pre tých, ktorí majú pasy, bola predľžená?

2. Či je ochotný zaviesť energické vyšetrovanie, kto zavinil opozdenie vyhlášky?

3. Či je ochotný tých nedbalých a zlomyselných úradníkov potrestať?

4. Či je ochotný poučiť policajné riaditeľstvo, že ono samo z úradnej povinnosti bolo povinné učiniť ihneď návrh, aby bol termín predľžený?

V Prahe dňa 10. apríla 1923.

Dr. Körmendy-Ékes,

Szentiványi, dr. Jabloniczky, Palkovich, Křepek, Kaiser; Simm, inž. Kallina, Schubert, Zierhut, Röttel, Füssy, dr. Lelley, dr. Radda, Patzel, Böhr, Knirsch, dr. Schollich, Schälzky, Pittinger, dr. Petersilka.