Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4084.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne................

o označováni původu zboží.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Pojem nesprávného označení původu zboží.

§ 1.

(1) Nesprávným označením původu zboží ve smyslu tohoto zákona jest rozuměti každé označení, které jest způsobilé vzbuditi v obchodním styku nesprávnou domněnku, že zboží, o něž jde, bylo vyrobeno v určitém místě, určitém okrsku (§ 6) neb v území určitého státu.

(2) Nerozhoduje, je-li nesprávné označení na zboží samém neb na bezprostřední úpravě jeho nebo na obalech neb na dobách, neb bylo-li ho použito v oznámeních, nápisech, vyhláškách, obchodních oběžnících, cenících, účtech, průvodních listinách atd. Stejně nerozhoduje, činí-li se nesprávné označení přímo nebo nepřímo, slovem nebo vyobrazením.

(3) Zbožím rozumějí se také produkty prvotní výroby, vyrobením také vypěstění.

§ 2.

Za nesprávné označení původu jest pokládati i takové, jež jest provázeno označením pravého původu nebo výrazem "druh", "typ", "způsob" nebo jakýmkoli jiným podobným výrazem, je-li označení přes tyto dodatky způsobilé vzbuditi domněnku v § 1 uvedenou.

§ 3.

(1) Nesprávným označením nejsou údaje (názvy), které podle obchodního obyčeje zúčastněných kruhů nemají již výhradného významu označení původu, stavše se všeobecně obvyklými k označování druhu neb jakosti určitého zboží, ledaže by k údajům (názvům) takovým byl připojen dodatek, který (jako "pravý", "přirozený", "skutečný", "původní") jest s to, aby obnovil původní význam jejich.

(2) Názvy produktů z vinné révy, názvy piva a minerálních vod, označující místní, okrskový neb státní původ těchto druhů zboží, nepokládají se nikdy za označení druhu neb jakosti.

(3) Seznam údajů (názvů) v odst. 1. uvedených povede ministerstvo obchodu. Bližší předpisy o tom budou vydány nařízením.

§ 4.

Podle ustanovení tohoto zákona může býti nastupováno i proti prodavači, který, označuje-li zboží, jímž obchoduje, svým jménem nebo svojí adresou, nepřipojí zřetelným písmem údaj, ve kterém státním území, okrsku neb místě bylo zboží vyrobeno, pokud tímto opominutím dán je v obchodním styku podnět k nesprávné domněnce v § 1 uvedené.

§ 5.

Nařízením může býti předepsáno, že určité druhy zboží nebo jejich úprava (obaly, nádoby) musí býti opatřeny výslovným označením místního původu zboží aneb že mohou býti na prodej chovány neb jinak v oběh uváděny, jen, jsou-li opatřeny výslovným označením místa původu.

Okrsková pojmenování.

§ 6.

(1) Nařízením mohou býti vydány předpisy o označování původu zboží, vyrobeného v určitých územních oblastech (okrsková pojmenování).

(2) Nařízení by zejména obsahovalo:

1. přesný název a podrobné ohraničení okrsku,

2. podmínky a způsob označení původu,

3. předpisy o kontrole a zabezpečení ochrany okrskového pojmenování, zejména zákaz vývozu, dovozu i ukládání zboží nesprávně označeného.

(3) Okrsková pojmenování cizozemská mohou býti předmětem nařízení, chrání-li dotyčný cizí stát okrsková pojmenování československá.

Ustanovení trestní.

§ 7.

(1) Kdo úmyslně opatřuje zboží nesprávným označením původu nebo takto nesprávně označené zboží chová na prodej nebo jinak uvádí v oběh, trestá se, není-li čin přísněji trestný, za přečin vězením od jednoho do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 200 Kč do 20.000 Kč, za okolností zvláště přitěžujících, zejména byl-li již jednou pro takový čin pravoplatně odsouzen nebo byly-li ve větší míře dotčeny veřejné zájmy, vězením od jednoho do šesti měsíců, vedle něhož může býti uložen i peněžitý trest až do 20.000 Kč.

(2) Pokus přečinu je trestný.

§ 8.

Kdo se některého z činů v §u 7 uvedených dopustí z hrubé nedbalosti, trestá se soudem za přestupek peněžitým trestem od 100 Kč do 2000 Kč.

§ 9.

(1) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění.

(2) Uznal-li soud trest peněžitý jako vedlejší, vyměří náhradní trest stejným druhem trestu jako trest hlavní.

(3) Doba náhradního trestu nesmí převyšovati dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.

(4) Peněžité tresty připadají státu.

§ 10.

(1) Přestupky nařízení vydaných na základě §§ 5 a 6 trestají se politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) první stolice vězením (uzamčením) od jednoho do čtrnácti dnů nebo pokutou od 500 Kč do 10.000 Kč, pokud čin není trestný podle § 7 nebo § 8.

(2) Uložené pokuty připadají státu.

§ 11.

(1) Přečiny a přestupky soudně trestné stíhají se toliko na obžalobu soukromou.

(2) K obžalobě soukromé jest oprávněn každý, kdo vyrábí zboží téhož nebo podobného druhu nebo zboží takové prodává, jakož i spolky zřízené k hájení hospodářských nebo stavovských zájmů osob k soukromé obžalobě oprávněných.

§ 12.

O tom, je-li tu nesprávné označení ve smyslu §§ 2 a 3, vyžádá si soud znalecký posudek obchodní a živnostenské komory nebo zemědělské rady nebo příslušných odborných organisací toho kterého odvětví výrobního neb obchodního, v jichž obvodu má soud své sídlo.

§ 13.

(1) Na návrh soukromého žalobce vysloví soud v odsuzujícím rozsudku, že nesprávné označení původu má býti ze zboží odstraněno nebo přiměřeně doplněno nebo podle okolností odstraněny obaly, nádoby, oznámení, nápisy, vyhlášky atd. s takovým označením a to i tehdy, mělo-li by to za následek zničení zboží.

(2) Totéž může soud na návrh soukromého žalobce neb osob k soukromé obžalobě oprávněných (§ 11) vysloviti, nenáleží-li zboží obviněnému nebo nelze-li nikoho podle tohoto zákona stíhati neb odsouditi, uzná-li, že původ zboží je nesprávně označen, leč by zboží přešlo již do držení přímého spotřebitele.

(3) Již za trestního řízení může soud na návrh soukromého žalobce naříditi, aby závadné zboží bylo zabaveno nebo jinak účelně uschováno a celními úřady při dovozu nebo vývozu až na další poukaz zadrženo a z dopravy vyloučeno, je-li třeba, aby opatření v předchozích odstavcích uvedená mohla býti zabezpečena nebo aby se zabránilo dalšímu páchání, pokračování nebo opakování trestního činu.

(4) O návrhu na opatření uvedená v odst. 2 a 3 rozhodne usnesením sborový soud prvé stolice, v jehož obvodu trestní řízení se vede nebo v jehož obvodu se zboží nalézá, ve shromáždění tří soudců v neveřejném sedění po slyšení účastníků. Na toto rozhodnutí mohou si účastníci stěžovati do tří dnů. O stížnosti, jíž může býti přiznán odkládací účinek, rozhodne sborový soud druhé stolice.

§ 14.

(1) Na návrh soukromého žalobce může soud vysloviti, že rozsudek bude uveřejněn v jednom nebo několika časopisech. Totéž může soud na návrh obžalovaného vysloviti, byl-li obžaloby zproštěn.

(2) Zpravidla uveřejniti je rozsudek bez odůvodnění; podle okolností může však soud naříditi, aby uveřejněny byly i důvody rozsudku.

(3) Obžalovaný i soukromý žalobce mohou uveřejniti též rozsudek na své útraty.

Soukromoprávní žaloby.

§ 15.

Nehledíc k trestnímu stíhání podle § 7 a násl., mohou osoby a spolky v § 11 uvedené domáhati se žalobou u civilního soudu, aby ten, kdo jedná proti těmto ustanovením, upustil ad označení nepřípustných, aby odstranil stav odporující ustanovením tohoto zákona a po případě, aby nahradil škodu, která jeho činem byla způsobena.

§ 16.

(1) Kdo je na základě tohoto zákona oprávněn činiti nárok na náhradu škody, může požadovati i náhradu ušlého zisku. Je-li k náhradě povinno několik osob, ručí rukou společnou a nerozdílnou.

(2) O tom, zda škoda vznikla a o její výši, rozhoduje soud podle volného uvážení.

§ 17.

(1) Také majitele podniku lze žalovati, aby zanecháno bylo nepřípustného označení neb odstraněn stav odporující ustanovením tohoto zákona, stalo-li se toto jednání v provozování podniku zřízencem neb zmocněncem podniku.

(2) Za škodu tím způsobenou ručí majitel podniku, jestliže a jednání svého zřízence neb zmocněnce věděl neb věděti musil; stalo-li se nepřípustné označení z jeho podnětu, odpovídá za škodu samojediný.

§ 18.

(1) Spory a nároky podle tohoto zákona sluší rozhodovati výlučně sborovým soudům prvé stolice a to pokud se týče Čech, Moravy a Slezska, vykonávajícím pravomoc ve věcech obchodních.

(2) Ustanovení § 7a J. N. a čl. VII. lit. c) zák. ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n. nelze užíti.

§ 19.

(1) Pro žaloby vznesené na základě tohoto zákona proti osobám, jichž podnik nalézá se v tuzemsku nebo které jsou žalovány vzhledem ku své činnosti u určitého podniku v tuzemsku, je výlučně příslušným soud, v jehož obvodu jest tento podnik, má-li však podnik více závodů, soud onoho závodu, na nějž se jednání vztahuje, jinak soud hlavního závodu. Není-li v tuzemsku takového podniku, jest výlučně příslušným soud, v jehož obvodu má žalovaný své bydliště.

(2) Pro osoby, které nemají v tuzemsku ani podniku ani bydliště, jest výlučně příslušným soud místa, kde se v tuzemsku zdržují nebo není-li tento znám, soud, v jehož obvodu byl skutek proveden.

(3) Byl-li skutek tomuto zákonu se příčící spáchán obsahem spisů nebo tiskopisů zaslaných z místa ležícího mimo obvod působnosti tohoto zákona, považuje se za místo provedeného skutku ono místo v tuzemsku, kam spis nebo tiskopis byl zaslán nebo kde byl dodán neb rozšiřován.

§ 20.

(1) Soudem mohou býti podle platných předpisů povolena na návrh oprávněné strany prozatímní opatření, aby se zabezpečily nároky v § 15 uvedené, pokud se nejedná o nárok na náhradu škody. Příslušným je též okresní soud, v jehož obvodu byl proveden skutek, nárok zakládající.

(2) Ustanovení § 14 platí obdobně i pro spory civilní; vyhlášení obstará navrhovatel.

§ 21.

Žalobní právo pro nároky dovozované z § 15 tohoto zákona promlčuje se uplynutím šesti měsíců. Lhůta počíná běžeti od doby, kdy se oprávněný (§ 11) dověděl o činu a osobě zavázaného, žalobní právo však pomíjí v každém případě nejdéle po roce od okamžiku, kdy se staly činy k žalobě opravňující.

§ 22.

Poměr k cizině.

(1) Československým příslušníkům co do nároků poskytnutých tímto zákonem jsou na roveň postaveni, kdo mají na území republiky Československé bydliště (sídlo) nebo závod.

(2) Jinak může, kdo není příslušníkem československým, uplatniti nároky poskytnuté tímto zákonem jen tehdy, je-li příslušníkem státu nebo má-li bydliště (sídlo) nebo závod na území státu, který klade příslušníky československé na roveň vlastním příslušníkům co do ochrany stejných nebo podobných nároků.

(3) Zda podmínka v předchozím odstavci uvedená jest splněna, vyhlásí se ve Sbírce zákonů a nařízení; není-li takovéto vyhlášky, lze podati průkaz prohlášením ministerstva obchodu ve shodě se zúčastněnými ministerstvy.

Poměr k jiným zákonům a nařízením.

§ 23.

(1) Tímto zákonem nejsou dotčeny předpisy jiných zákonů nebo nařízení, jimiž se nařizuje nebo zakazuje určitý způsob označování zboží. Zejména nejsou dotčeny zákony ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. ex 1897 o obchodě s potravinami a některými předměty užitnými, ze dne 25. října 1901, č. 26 ř. z. ex 1902 o obchodu s máslem, sýrem, přepuštěným máslem a vepřovým sádlem a jejich náhražkami (nař. býv. uherského ministerstva orby ze dne 13. května 1900, č. 25873), dále zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 297 Sb. z. a n. o povinném známkování chmele a ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb. z. a n. o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin - ani nařízení vydaná na základě těchto zákonů.

(2) Okolnost, že právo k užívání některé ochranné známky (zák. ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., zák. ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., zák. ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n. a zák. ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n.) bylo zabezpečeno zápisem do známkového rejstříku, není na překážku, aby oprávněný (§ 11) zakročil ve smyslu tohoto zákona proti dalšímu nezměněnému používání této známky při označování zboží, odporuje-li známka předpisům tohoto zákona.

Závěrečná ustanovení.

§ 24.

(1) Zákon tento nabude účinnosti šest měsíců po vyhlášení.

(2) Vztahuje se také na jednání, která sice před tou dobou byla započata, avšak teprve po ní byla dokonána anebo v nichž bylo pokračováno aneb jimiž způsobem byl po této lhůtě trvající stav příčící se ustanovením tohoto zákona. Leč i v tomto případě může nárok na náhradu škody podle tohoto zákona býti uplatněn jen ve příčině škody, která vznikla po té, kdy zákon nabyl účinnosti.

§ 25.

(1) Ministrům obchodu, zemědělství, spravedlnosti, financí a vnitra se ukládá, aby ve shodě se zúčastněnými ministry zákon tento provedli.

(2) Nařízení v §§ 3, 5 a 6 zmíněná budou vydána po předchozím slyšení korporací, jimž přísluší po zákonu zastupování dotyčných zájmů.

Odůvodnění.

Osnova má za účel přizpůsobiti vnitrostátní zákonodárství ustanovením mezinárodních úmluv, jež se vztahují na ochranu proti nesprávnému označování původu zboží. Jsou to:

A. Pařížská smlouva svazová ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruxellu dne 14. prosince 1900 a ve Washingtoně dne 2. června 1911 (ř. z. čís. 64 ex 1913), k níž republika československá přistoupila dnem 5. října 1919 a jež ustanovuje mimo jiné:

Článek 2: Poddaní neb občané každé ze smluvních zemí budou požívati ve všech ostatních zemích svazu vzhledem k vynálezovým patentům, užívacím vzorkům, živnostenským vzorkům neb modelům, továrním neb obchodním známkám, obchodním jménům, známkám původu, potlačení nekalé soutěže výhod, které příslušné zákony poskytují nyní nebo poskytnou příště vlastním státním příslušníkům. Následkem toho budou míti touž ochranu jako tito a touž právní pomoc proti každému zasáhnutí do svých práv s výhradou, že splní formality a podmínky, které jsou uloženy vlastním státním příslušníkům. Příslušníkům svazu nesmí ukládána býti povinnost, aby měli bydliště nebo závod v zemi, kde se za ochranu žádá.

Článek 3: Poddaným neb občanům smluvních zemí pokládají se na roveň poddaní neb občané zemí, které ke svazu nenáležejí, mají-li své bydliště nebo obchodní závod skutečně a opravdu v území některé ze svazových zemí.

Článek 9: Každý výrobek, který má neoprávněně tovární neb obchodní známku neb obchodní jméno, bude moci býti zabaven při dovozu do těch zemí svazových, ve kterých tato známka nebo toto obchodní jméno má právo na zákonnou ochranu.

Nedovoluje-li zákonodárství některé země, aby byly věci zabaveny při dovozu, zabavení bude nahrazeno zápovědí dovozu.

Zabavení bude vykonáno jak v zemi, kde se připojení proti právu stalo, tak i v zemi, kam bylo zboží dovezeno.

Zabavení se stane podle vnitřního zákonodárství každé země k návrhu státního zastupitelstva neb jiného příslušného úřadu nebo některé účastné strany, ať jest to jednotlivá strana nebo společnost.

Úřady nejsou zavázány vykonati zabavení v případu průvozu.

Nedovoluje-li zákonodárství některé země ani zabavení při dovozu ani zabavení ve vnitrozemsku, tedy tato opatření budou nahrazena žalobami a právními pomůckami, které zákonodárství této země propůjčuje ve stejném případu vlastním státním příslušníkům.

Článek 10: Ustanovení předcházejícího článku mají se vztahovati na každý výrobek, který má falešně jako označení původu jméno určitého místa, když toto označení jest spojeno v podvodném úmyslu s některým smyšleným nebo vypůjčeným obchodním jménem.

Za účastníka bud pokládán každý výrobce, továrník nebo obchodník, který jest účasten na výrobě tohoto výrobku nebo obchodu s ním a má zároveň závod v místě, které jest uvedeno falešně jako místo původu nebo v krajině, kde toto místo leží.

Článek 10 b): Všechny smluvní země zavazují se zajistiti příslušníkům svazu účinnou ochranu proti nekalé soutěži.

B. Úprava madridská ze dne 14. dubna 1891, týkající se potlačení nesprávných označování původu zboží, revidovaná ve Washingtoně 2. června 1911, uzavřená mezi Brasilií, Kubou, Španělskem, Francií, Velkou Britanií, Portugalskem, Švýcarskem a Tunisem, k níž Československo přistoupilo dnem 30. září 1921 (Sb. z. a n. č. 419 ex 1921) a jež ustanovuje:

Článek 1: Každý výrobek opatřený nespráným označením původu, ve kterém by některý ze smluvních států nebo některé místo ležící v jednom z nich byly přímo nebo nepřímo označeny jako stát nebo místo původu, bude zabaven při dovozu do každého ze zmíněných států.

Zabavení lze stejně vykonati ve státě, kde nesprávné označení původu bylo připojeno, nebo ve státě, kam byl dovezen výrobek opatřený tímto nesprávným označením.

Jestliže zákonodárství některého státu nepřipouští zabavení při dovozu, jest toto zabavení nahraditi zákazem dovozu.

Jestliže zákonodárství některého státu nepřipouští zabavení ve vnitrozemí, jest toto zabavení nahraditi soudními prostředky, které zákon tohoto státu poskytuje v podobném případě státním příslušníkům.

Článek 2: Zabavení jest provésti na žádost bud státního zastupitelství nebo jakéhokoliv povolaného úřadu, ku příkladu celní správy nebo interesované strany, jednotlivce nebo společnosti podle vnitřního zákonodárství každého státu.

Úřady nejsou povinny provésti zabavení při průvozu zboží.

Článek 3: Tato ustanovení nezabraňují prodavači, aby označil svoje jméno nebo svoji adresu na výrobcích, pocházejících z jiné země než země prodeje, avšak v tomto případě jest k adrese nebo jménu připojiti zřetelným písmem přesné označení země nebo místa zhotovení nebo výroby.

Článek 4: Soudy každého státu rozhodují o tom, které názvy se vzhledem k svému rázu druhovému vymykají z ustanovení této úpravy, při čemž však místní názvy původu výrobků viničních nejsou pojaty do výhrady vytčené tímto článkem.

C. Obchodní úmluva mezi Československem a Francií, uzavřená v Paříži dne 4. listopadu 1920, uvedená v platnost nařízením vlády republiky Československé ze dne 14. ledna 1921, čís. 177 Sb. z. a n., jejíž články 15 a 10 znějí:

Článek 15: Každá z vysokých smluvních stran se zavazuje, že učiní všechna nutná opatření, aby zabezpečila plodiny zemské neb výrobky pocházející z druhého smluvního státu proti jakémukoliv způsobu nekalé soutěže při obchodních jednáních a že potlačí a zamezí zabavením a všemi jinými vhodnými zákonnými prostředky dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, prodej a uvádění do prodeje ve vnitrozemí všech výrobků opatřených přímo neb na své bezprostřední úpravě neb vnějším obalu známkami, jmény, nápisy neb jakýmkoliv označením, směřujícím přímo neb nepřímo k nesprávnému označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností těchto výrobků neb zboží.

Článek 16: Každá z vysokých smluvních stran, přistupujíc k madridské úmluvě ze dne 14. dubna 1891 o ochraně označení původu, zavazuje se, že se přizpůsobí všem ustanovením této úmluvy, jakož i mimo to zákonům a správním rozhodnutím vydaným ve shodě s těmito zákony a rozsudkům soudním vynesením na základě těchto zákonů, které jí budou oznámeny druhou smluvní stranou a které vymezují neb upravují právo na okrskové pojmenování pro všechny výrobky, jež odvozují své zvláštní vlastnosti z půdy neb podnebí, nebo podmínky, za nichž může býti povaleno užívání okrskového pojmenování. Každá ze smluvních stran zakáže dovoz, uložení, vývoz, jakož i výrobu, prodej nebo uvádění do prodeje výrobků zboží s okrskovým pojmenováním příčícím se zákonům a rozhodnutím řádně oznámeným druhou smluvní stranou.

Oznámení může se zvláště týkati:

1. okrskových pojmenování o původu všech výrobků, které odvozují své zvláštní vlastnosti z půdy neb podnebí;

2. ohraničení území, na něž vztahují se tato pojmenování;

3. řízení týkající se vydávání osvědčení o původu.

Zabavení závadných produktů nastane bud z popudu správy celní nebo na žádost veřejného žalobce neb účastněné strany, ať osoby fysické neb právnické, podle příslušného zákonodárství francouzského neb československého.

Ustanovení tohoto článku bude použito i tehdy, jestliže okrskové pojmenování jest provázeno označením jména pravého místa původu neb výrazem "typ", "druh", "způsob", "napodobení" neb jakýmkoli jiným podobným výrazem.

Ustanovení tohoto článku budou platiti, jakmile tato úmluva nabude platnosti. Tříměsíční lhůta povoluje se nicméně obchodníkům v drobném a prodavačům pro prodej výrobků od nich nakoupených dříve než tato úmluva nabyla platnosti. Jakmile vyprší tato tříměsíční lhůta, budou veškeré výrobky příčící se ustanovením tohoto článku všude podrobeny stanovenému stíhání.

D. Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921 dotýká se našeho předmětu v článku V a v dodatku k tomuto článku uvedenému v závěrečném protokolu. Dle tohoto článku zavazují se obě smluvní strany dbáti zákonů a nařízení platných na území druhé strany a příslušnými úřady jim řádně oznámených, jež upravují používání okrskových pojmenování k označení původu vín a palených lihových nápojů, vyrobených na území druhé strany nebo používání místního označení původu piva vyrobeného na tomto území. Dovoz, vývoz, prodej, nabízení nebo vůbec uvádění do obchodu výrobků, opatřených označeními, jež se příčí těmto zákonům a nařízením, budou zakázány a patřičnými opatřeními potlačovány. Zákonů a nařízeni těch má býti dbáno i tehdy, jestliže zapovídají používání označení, která obsahují nepřímým způsobem nesprávné údaje o původu výrobků zmíněných v článku V.

E. Obchodní dohoda mezi republikou Československou a Maďarskem uzavřená v listopadu 1922 uvádí:

Článek XIII. 1. Každá ze smluvních stran poskytne příslušníkům druhé strany na svém území účinné ochrany proti nekalé soutěži a bude s těmito příslušníky v tomto ohledu nakládati stejně jako s vlastními příslušníky.

2. Každá ze smluvních stran se zavazuje, že bude šetřiti zákonů a nařízení platných v území druhé strany a řádně jí oznámených příslušnými úřady, jimiž se upravuje užívání okrskových pojmenování k označování původu zboží a přírodních produktů vyrobených v území druhé strany, čítajíc v to i vína a jinaké produkty vinné révy nebo užívání místních označení původu pro vína a jinaké produkty vinné révy v tomto území vyrobené, jakož i pro piva a minerální vody; dovoz a vývoz, prodej, chovaní na prodej neb vůbec uvádění v oběh výrobků, které mají označení odporující těmto zákonům a nařízením, budou přiměřenými opatřeními potlačeny.

Článek XIII. závěr. prot.:

1. Je shoda o tom, že zákony a nařízení platná v území některé ze smluvních stran budou se musiti od druhé strany zachovávati i tehdy, zakazují-li užívání označení, která obsahují nepřímo nesprávné údaje o původu výrobků zmíněných v čl. XIII, odst. 2.

2. Je shoda o tom, že smluvní strany proti zneužívání výroby vína a obchodu s ním učiní zvláštní ujednání. Pokud se tak nestane, nemají ustanoveni čl. XIII odstavec 2 místa.

V této souvislosti dlužno uvésti i ustanovení mírových smluv o nekalé soutěži, zejména články, jimiž se zavádí režim notifikace okrskových pojmenování vín a lihovin (čl. 275 mírové smlouvy Versailleské, 227 St. Germainské, 210 č. 2 Trianonské, 155 Neuilly sur- Seinské) a jež znějí: "S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje se Německo (Rakousko, Maďarsko, Bulharsko), že se přizpůsobí zákonům rozhodnutím správním nebo soudním vydaným podle těchto zákonů, platících v některé zemi spojené nebo přidružené a řádně notifikovaných Německu (Rakousku atd.) příslušnými úřady, jež stanoví a upravují právo na okrskové pojmenování vín a lihovin, vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží, neb jež ustanovují podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej nebo nabídka produktů nebo zboží, opatřených okrskovým pojmenováním proti zákonům nebo rozhodnutím zmíněným, budou Německem (Rakouskem atd.) zapověděny a potlačovány...."

Látka, kterou se osnova obírá, je součástí problému nekalé soutěže a to nejdůležitější její částí, vztahující se na t. zv. reklamní označování zboží po stránce jeho místního původu. Již za dob mírových uplatňovaly se snahy, aby k potíráni nekalé soutěže, jíž rozumí se výstřelky konkurenčního boje ve všech jeho formách, vydány byly zákonité předpisy. Na základě široce založených expertis byly bývalými vládami vypracovány příslušné osnovy, k jejichž uzákonění však ani v býv. Rakousku ani v býv. Uhersku nedošlo. I v našem státě podniknuty byly již kroky, směřující k zákonité úpravě nekal soutěže.

Než potíže s vydáním povšechného zákona proti nekalé soutěži jsou tak značné, že nelze počítati s brzkým uzákoněním této nesnadné látky. Oproti tomu shora uvedené mezinárodní smlouvy a úmluvy naléhají na okamžitou zákonitou úpravu otázek, jež jsou jejich předmětem.

Osnova nemá však býti jen pouhým provedením těchto mezinárodních smluv a obmezovati se jen na předpisy v nich uvedené. Ukázalo se nejen účelným, ale i nutným, aby při této příležitosti upravena byla otázka místního označování původu zboží vůbec jednotně a souborně tak, aby nebylo třeba otázky sem spadající přikazovati nějakým pozdějším zákonům. Rozdělení této jednotné látky do více zákonů časem i duchem od sebe odlišných, přivodilo by nutně roztříštěnost, nepřehlednost, zmatek a v praxi naráželo by na nepřekonatelné obtíže. Ostatně jde tu o ustanovení, která jsou jen logickým důsledkem povšechných zásad, na nichž osnova spočívá a která mají za účel vyplniti mezery a odstraniti nejasnosti a pochybnosti, jež by při interpretaci zákona mohly vzniknouti (srov. § 1, odst. 2, § 2 a § 4).