XIII./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů,
že zápisy do škol na Těšínsku konali vládní komisaři (tisk 3853/XIX).
Stran postupu pří zápisech školních na Těšínsku, odkazují nejprve na svou odpověď k interpelací poslanců Heegera, Jokla a dra Haaseho (tisk XXIV/3853).
Ze všeobecné stížnosti na vládního komisaře v Bohumíně nemohl jsem úředně zjistiti, že by byl porušil zákon. Podotýkám, že k úřadům dosud nedošla ani jediná stížnost oprávněných činitelů v této věcí. Také nelze vládnímu komisaři činiti výtek, zaznamenává-li si, kdo se k zápisu dostavil, i když tyto poznámky dějí se o státních zaměstnancích. Rozhodně se z této okolností nedá vyvozovati, že by byl úmysl tyto státní zaměstnance přeložiti.
Všeobecné výtky, činěné v interpelací vládnímu komisaři Štelovskému, který prý konal podobným způsobem zápis se dvěma členy správní komise ve Frýdku, spočívají patrně na mylných informacích; nebol Štelovský jsa vládním komisařem v Českém Těšíně, ve Frýdku zápisu vůbec neprováděl.
Není tedy potřebí, abych proti vládním komisařům zakročoval, neboť jím nebyla prokázána nezákonnost jednání, tím méně pak je třeba, abych znovu dal vykonati zápisy do škol na Těšínsku.
V Praze dne 13. února 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XIV./4033 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra W. Feierfeila a druhů
o nouzové akci pro obce krušnohorské, jmenovitě v okresech teplickém, duchcovském a mosteckém (tisk 3855).
K uvedené interpelaci sděluje se toto:
Jelikož živelní pohromy r. 1922 byly velmi častými, bylo již v měsících letních předsevzato
podrobné šetření o stavu sklizně hospodářských plodin v celém území československo, čímž nabylo se přehledu o rozsahu živelních pohrom v jednotlivých okresech státního území, a tedy též v severozápadní části pach, jíž se týká interpelace.
Rovněž vyšetřeny dle potřeby majetkové a jinaké směrodatné poměry postiženého obyvatelstva a na těchto základech zahájena pak pomocná akce nouzová.
V mezích platných předpisů a daných finančních prostředků omezila se akce ta na okresy nejvíce postižené, jichž obyvatelstvo pohromou skutečně bylo ohroženo na hospodářské existencí a spočívala ve zlevněném přídělu slámy, podzimního osiva a brambor v následujícím množství:
Pro politický okres Duchcov 200 q slámy, Chomůtov 900 q, Jáchymov 900 q, Kadaň 600 q, Kraslice 700 q, Přísečnice 1.000 q, Výprty 300 q, Žlutice 1.000 q slámy, Teplá 25.975 kg podzim. osiva a Teplíce 500 q brambor.
Výpomoc ta přidělena byla in natura za cenu o 50% nižší pod bursovní záznam.
Vedle toho poskytnuta byla všem postiženým okresům severozápadních Čech v dohodě s ministerstvem železnic sleva dopravného na dopravu krmiva. Sleva ta činí 30-50% dle jednotlivých druhů krmiv dopravovaných po československých drahách.
V měsících jarních 1923 bude v akcí pokračováno, budou-li opatřeny potřebné prostředky peněžní, o něž ministerstvo zemědělství žádá cestou ústavní.
Pokud se týče odpisu daně pozemkové v obcích neúrodou postižených, třeba poukázati na to, že dle platných zákonných ustanovení bylo poškozeným volno, aby škodu u úřadu včas oznámili a nárok na odpis daně uplatnili. Zjistí-li se na podaná oznámení, že škoda dosáhla takového rozsahu, že nárok na odpis daně dle platných zákonných předpisů jest odůvodněn, poskytne se poškozeným přiměřeného odpisu daně pozemkové.
Podřízeným úřadům byly jíž dříve dány pokyny, aby při projednávání případných žádostí za odpis neb slevu daně pozemkové postupovaly s urychlením a blahovůlí. Nutno ovšem podotknouti, že dle ustanovení §u 2., nařízení ministerstva financí z 25. prosince 1917, č. 516 ř. z., zavdávají živelní události, které jsou jen prudšími formami o sobě pravidelných zjevů povětrností, jako na př. zvláštní sucho a vlhkost, i když nepříznivé působí na hospodářský výnos v příčině jakosti nebo množství, jen tehdy podnětu k berní slevě, projevují-li se takovým způsobem, jehož dle odborného dobrého zdání nelze průměrně v 10tiletém období očekávati. Také odpis resp. sleva daně pozemkové může býti povolena jen pro ten rok, ve kterém výnos pozemků byl zničen nebo podstatně poškozen a nikoliv též pro dobu budoucí nebo minulou.
K petitu o prominutí daně z obratu, připadajíc na poškozené pozemky, třeba upozorniti, že jíž dle zákona vyměřuje se daň ze souhrnu úplat, které podnikatel přijal za své dodávky a výkony v kalendářním roce, za který se daň vyměřuje, takže každé omezení pracovních poměrů nebo snížení příjmů má automaticky v zápětí i poměrné snížení daně z obratu a není tedy v tom směru zvláštního opatření třeba.
Pokud by snad šlo o paušál daně z obratu, stanoví se tento vždy až po uplynutí toho kterého roku, podle výtěžků v tom kterém roce docílených. Za letošní rok paušál není dosud určen a stane se tak teprve později, při které příležitosti bude zároveň přihlíženo ku všem živelním pohromám, v roce 1922 se vyskytnuvším, jež jsou u ministerstva financí vedeny zvláště v evidencí.
V Praze dne 16. února 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
XV./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů
o otvírání dopisů na žateckém poštovním úřadě (tisk 3853/V).
Psaní, obsahující pozvánku Svazu německého venkovského dorostu a určené spolku ťReichslandbundŤ v Berlíně podáno bylo u poštovního úřadu v akcí dne 20. září 1922 nedostatečně vyplacené.
Pro listovní zásilky do sousedních států se znehodnocenou valutou byla však podle čl. III. závěrečného protokolu k madridské světové smlouvě poštovní zavedena od 27. února 1922 výplatní povinnost - příslušné ustanovení bylo vyhlášeno Věstníkem ministerstva pošt a telegrafů a i denním tiskem - a nebylo proto zmíněné psaní odesláno.
Ježto odesílatel nebyl ani uveden na obálce ani nemohl býti jinak zjištěn, bylo s psaním naloženo jako s neodbytným a předloženo tudíž dne 5. října 1922 poštovní úložně v Praze.
Poštovní úložna je podle předpisu (§§ 195203 poštovního řádu z roku 1916) otevřela, aby byl zjištěn odesílatel. Když zjistila, že odesílatelem jest Josef Rohm v Radičevsi, pošta Žatec, zaslala psaní Ihned poštovnímu úřadu v Žatci, který mu je dne 18. října 1922 vrátil.
Odesílatel doplniv původní obálku chybějícími výplatními známkami, dal psaní v Žatci opět na poštu a ta je pak dopravila dále.
Psaní nebylo tudíž otevřeno u poštovního úřadu v Žatci, nýbrž u poštovní úložny v Praze a postup, jehož bylo ve věcí dbáno, byl zcela správný.
V Praze dne 20. února 1923.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
XVI./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o ozdobování nádraží prapory (tisk 3853/XXI).
Na uvedenou interpelaci dovolují si odpověděti toto:
Při velkých slavnostních událostech, jako byl ťSokolský sletŤ v Moravské Ostravě a ťOrelský sletŤ v Brně v roce 1922, byla správa státních drah požádána Sokolskými jednotami a Ústřední radou Orla československéhoŤ, aby bylo na útraty žadatelů dovoleno vyzdobiti některé stanice prapory v barvách státních.
Ježto státnímu železničnímu podniku nevznikly žádné výlohy a jednalo se o výzdobu v barvách státních, bylo těmto žádostem vyhověno. Podobná žádost o výzdobu nádraží pří slavnostech Turnérů v Chomůtově, prapory v barvách státních nebyla státní železniční správě, pokud známo, předložena.
V Praze dne 20. února 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XVII./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Heegera, Jokla, dra Haase a druhů
o nepřístojnostech při školních zápisech na Těšínsku (tisk 3853/XXIV).
Zápisy školní na Těšínsku měly býti ve školním roce 1922/23 vykonány v některých obcích za účastí vládních komisařů právě proto, aby byl zápis oproštěn od jakékoliv agitace a vykonávání vlivu. V tomto způsobu není nic, co by se bylo příčilo ustanovení řádu školního a vyučovacího, jehož § 35 pouze ustanovuje, že se zápis koná zpravidla ve školní budově správcem školy, takže jsou přípustny výjimky tam, kde toho vyžaduje veřejný zájem.
Úkolem vládních komisařů bylo poučovati rodiče, vysvětlovati a po případě zakročiti v těch případech, kdy bylo patrno, že se zápis neděje z vůle rodičů, nýbrž zřejmé pod cizím vlivem - úkoly to, které přesahují kompetenční možností správců škol. Opatření takového bylo třeba, nemělo-li dojíti někde, jako na př. v Třinci, k výsledku opravdu grotesknímu, že do polské školy byl v první den zápisu zapsán jediný žák.
Postavení vládních komisařů při zápisech bylo velmi obtížné, neboť nedávná minulost, v níž české i polské obyvatelstvo bylo utiskováno a kdy bývalé vlády zřizovaly německé školy i v místech, kde není téměř vůbec opravdu německého obyvatelstva, přispěla valně k tomu, že obyvatelstvo po léta a i dnes ještě jest odnárodňováno. Pokud ovšem byly nebo snad budou podány jednotlivé stížnosti oprávněných činitelů, budou vyřízeny podle platných předpisů pravidelnou cestou instanční.
Okolnosti uvedené v interpelací jsou rázu příliš všeobecného a nebylo úředně zjištěno, že by se stalo prohřešení proti zákonu a platným předpisům.
Pokud se interpelace zmiňuje o tom, že v Německé a Polské Lutyni a ve Věřňovicích nebyli k zápisům připuštěni důvěrnící polského obyvatelstva, stalo se tak právem, neboť platné předpisy neznají důvěrnické instituce při zápisech školních. O nějakém převádění dítek v Lazech a Orlové ze škol polských do českých není mi ničeho známo a úředně o tom nebylo ničeho zjištěno. Právě tak - podle úředních zpráv - zakládá se jistě jen na mylné informaci tvrzení interpelace o ťkupováníŤ dětí ve Starém Městě. Také o tom, že by v Karvinné bylo pří zápise manévrováno otázkou opční, nebylo nic zjištěno, ostatně obec nemá vlivu na vyřízení opčních žádostí. Že by se bylo při zápisech někde působilo vyhrožováním, nebylo úředně rovněž prokázáno.
Konečně podotýkám, že o školy všech 3 národností jest na Těšínsku prozatím tak dalece postaráno, že není potřebí soukromého vyučování pro školní dítky příslušníků kterékoli ze tří zmíněných národností. Organisace škol sama závisí na tom jsou-li splněny podivínky, které stanoví zákon pro zřizování postupných tříd a poboček.
V Praze dne 13. února 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XVIII./4033.
Odpověď
ministra s plnou mocí pro Slovensko, ministra sociální péče a ministra obchodu
na interpelaci poslance Heřmana Tausika a soudruhů
o přesídlování důležitých továren ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do Maďarska a Rumunska (tisk 3690/XIII).
Jeví se nutným, aby úvodem byla několika slovy vylíčena všeobecná hospodářská situace na Slovensku, aby pak jasněji vynikly důvody uváděné jednotlivými průmyslníky k odůvodnění jich úmyslu, zakládati pobočné závody v zahraničí.
Nepříznivá situace většiny slovenského průmyslu jak co do spojení s místy, odkud odebírá své suroviny, tak i s místy odbytu, resultujíci z železniční politiky maďarské vlády, a ztráta odbytišť, vzniklá přirozeně převratem, přinutily slovenský průmysl k tomu, aby si v době co nejkratší hledal odbytiště nová a cele se přeorientoval. V době tohoto přerodu znesnadnily zejména valutární poměry slovenskému průmyslu, který je mladší průmyslu v t. zv. historických zemích a ne tak zorganisován, konkurencí s průmyslem sousedních států, majícím výhodu nízké valuty.
Za těchto poměrů není zahraničním vládám, lež mají zájem na vybudování vlastního průmyslu a provozují politiku průmysl protěžující, za těžko příměti majitele podniků na Slovensku, aby zřizovali za hranicemi československými pobočné závody.
Ježto vývoz strojů až na stroje textilní cest od 1. října 1921 úplné volný, nepotřebují tovární podniky žádných.zvláštních povolení, stěhují-li svá zařízení za hraníce. Vývoz starých textilních strojů se povoluje po důkladném šetření a za sou hlasu dělnických organisací. Zejména přihlíží se k tomu, aby nebyly vyvezeny stroje pracující nebo stroje lepší kvality než stroje zde zůstavší a nebyla ohrožena zaměstnanost dělnictva. Nutno však podotknouti, že, ač část průmyslových závodů na Slovensku svůj provoz pro nepříznivé poměry odbytové obmezila nebo í úplně zastavila, jest počet podniků, vystěhovavších se do ciziny poměrně malý.
Pokud je podepsaným známo, stěhují větší či menší části své výroby do ciziny tyto firmy:
ťDynamit NobelŤ v Bratislavě byla odnětím koncese na výrobu třaskavin nucena přenésti svoji výrobu třaskavin do ciziny; zařizuje ji toho času ve dvou balkánských státech, vyzvána jsouc k tomu tamními vládami. V tuzemsku se firma zařizuje na výrobu různých chemikalií.
Továrna na sukno v Bratislavě byla zařízena na vyráběni komisních suken. Zamýšlela vyráběti látky módní, ale nepodařilo se jí vyrobiti tovar přiměřené jakostí, ježto neměla vhodných strojů a vody dosti měkké. Továrna dostala vývozní povolení na vývoz strojů od Úřadu pro zahraniční obchod, odboru vlnařského č. 808.729 z r. 1921 a zařídila v Aradě továrnu na vojenské látky.
Úřad pro zahraniční obchod, expositura v Užhorodě, se souhlasem kovodělné skupiny ministerstva obchodu povolil firmě Ch. M. Landau v Hustu vývoz osmí ručních tkalcovských stavů na výrobu vlněných šátků pro židovské náboženské účely t. zv. talesů do Rumunska. Firma nahradila ruční stavy mechanickými.
Firma Karel Wein & spol. v Kežmarku založila v Uhrách pobočný závod a převzala s povolením úřadů 110 stavů s příslušnými strojí.
Firma Julius A. Šípos, malá pletárna v Košicích, zřídila pobočný závod pletařský (výroba pletených punčoch, rukaviček) v Miškovcích.
Ludvík Antony a syn, továrna na železné zboží v Gelnici zamýšlí přeložiti svůj závod do ciziny a hledá výhodné místo, hlavně z důvodu nedostatku odbytu svých výrobků. Podnik sám je nepříznivě situován, jsa vzdálen od své surovinové základny.
Největší však počet průmyslových závodů nepřezírajících hospodářskou krisi i v ostatních státech panující vyčkává ukončení hospodářské stagnace.
Co se týče jednotlivých podniků v interpelaci zmíněných, dovolujeme si uvésti:
Walkova továrna na řetězy a železné zboží, která dodávala své výrobky vždy do Maďarska a Rumunska, obírá se myšlenkou, přesídliti do Maďarska a Rumunska, nezmění-li se v dohledné době odbytové poměry.
V obcí Štosské se nalézající dva závody na výrobu nožů Wlaslowitsův a Kompardayův se sice obíraly plánem, přesídliti do Uher event. do Rumunska, jelikož jím valutární poměry znemožňují zásobovati jejích dávná odbytiště, t. j. Maďarsko, Rumunsko a balkánské státy; prozatím však dle svého prohlášení od svého úmyslu upustily a doufají, že dobu krise přečkají.
ťKlotildaŤ, akciová společnost pro chemický průmysl ve Velkém Bočkově v Podkarpatské Rusi, se nevystěhovala do Rumunska, nýbrž založila tam k vůli vysokému clu zavedenému v Rumunsku na kyselinu octovou, pobočný závod a vyvezla do Rumunska část svého zařízení, aby mohla využiti příznivějších výrobních podmínek tamějších.
Koncern žilinských textilních továren se nevystěhoval a pokud je zúčastněným ministrům známo, na to ani nepomýšlí. Ovšem byl koncern trvající odbytovou krisi přinucen částečně obmeziti provoz svých závodů v Žilině, Čadcí a Rájci.
Rimamuraňským horním a hutním závodům bylo povoleno vyvážeti rudu a pomocné suroviny ze slovenských dolů do jejích závodu v Ozdu v Maďarsku, kde mají moderní vysoké pece; jinak by tyto zdejší doly, nemajíce v tuzemsku odbytu, nemohly existovati, musely by provoz zastaviti
a veškeré dělníctvo propustiti, čímž by zde jen ještě větší nezaměstnanost vznikla. Vývoz však se povoluje pouze pro vysoké pece v Ozdu a jen v tom množství, kterého závod v Ozdu dle rozsahu provozu v posledním čase potřeboval. Na Slovensku měla tato společnost vysoké pece, pro něž by mohla rudu potřebovati, pouze v Likieru; ty však již za války byly v takovém stavu, že se v nich provoz nemohl udržeti, a bylo by potřeba znovu je postaviti, což by za dnešního stavu stálo 120 až 150 milionů Kč za jedinou vysokou pec. K takovému nákladu nechce se firma pří nynější průmyslové krisi a nedostatku odbytu odhodlati.
Ku konci se podotýká, že vláda je si plně vědoma důsledků hromadného stěhování se průmyslu do ciziny pro naše národní hospodářství a že vynaloží všechno úsilí, aby hospodářské podmínky průmyslu ulehčila a pomohla mu stávající krisi předržeti.
V Praze dne 14. února 1923.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
Ministr obchodu:
Inž. Lad. Novák, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r
XIX./4033 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o zabavení časopisu ťDeutsche Zeitug für die SlovakeiŤ (tisk 3740/XVIII).
Internování na Slovensku v době mobilisace roku 1921 provádělo se na základě §u 10 zákonného článku L z r. 1914, který připouští, aby osoby, jichž pobyt je v určitých krajích z ohledu na veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost nepřípustným, byly zadrženy v jiných krajinách pod dozorem policejní moci. K internování B. Hackenbergera, majitele kavárny v Bratislavě, bylo přikročeno na základě tohoto předpisu, protože jmenovaný je notorický nepřítel republiky československé a byla obava, že by za mobilisace mohl zájmy republiky Českoslovanské poškoditi. Nebyl tedy internován proto, že dal políček jakémusi zatčenému. Záležitost ta byla úplně zvlášť projednávána a skončila odsouzením Hackenbergerovým pro přečin lehkého ublížení na těle.
Hackenberger držán byl spolu s jinými internovanými ve vězeňských celách sedrie ve Zlatých Moravcích a byl omezen rovněž jako ostatní jen potud, pokud toho bylo potřeba, aby bylo dosaženo účelu internování. Internovaným bylo povoleno stravovatí sa na vlastní útraty z místních hostinců a byly jím poskytnuty všemožné jiné výhody.
Živnostenská koncese byla Hackenbergerovi odňata, poněvadž nedodržoval příslušných předpisů a trpěl ve svých místnostech hazardní hry přes závěrečnou hodinu. Když později splnil podmínky pro nové povolení k provozování živností, bylo mu povolení uděleno.
Pokud se týče údajů článku o útratách, které při vymáhání povolení prostřednictvím právního zástupce Hackenbergerovi vzrostly, poznamenávám, že jde o soukromo-právní poměr mezí právním zástupcem a Hackenbergerem. Podle vyšetření nemají úřední orgány na této záležitostí účastí.
Z uvedeného je zjevno, že se strany úřadů nedošlo k přehmatům a k porušení zákona.
V Praze dne 23. února 1923.
Náměstek předsedy vlád:
J. Malypetr, v. r.
XX./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Schälzkyho a druhů,
že svobodným duševním pracovníkům byla odebrána sleva v jízdném (tisk 3816/X).
Na uvedenou interpelaci dovoluji si odpověděti toto:
Četnými revisemi, konanými v určitých dnech v měsíci květnu a červnu tohoto roku současně vždy na všech pražských nádražích bylo zjištěno, že ona dalekosáhlá výhoda dělnických jízdenek. již poskytuje správa státních drah od 1. června 1920 duševním pracovníkům za tím účelem, aby jím umožnila po dobu mimořádných poměrů dojížděti z místa pobytu do místa zaměstnání, byla zvláště svobodnými zaměstnanci značnou měrou nadužívána a že jí bylo v četně zjištěných případech přímo zneužito k jízdám za docela jinými účely, čímž byla samozřejmě správa státních drah na svých příjmech značně poškozována.
V důsledku těchto zjištěných dat a vzhledem k četným stížnostem jiných resortů státní správy do nadužívání shora uvedených slev jízdného rozhodla se správa státních drah pokud mocno omeziti zneužívání této výhody a vydala výnos, podle něhož s platností od 1. července 1922 přiznává -se nárok na zlevněnou jízdu pouze oněm osobám, zaměstnaným v cizích službách za měsíční nebo roční plat, pokud jejích celkový příjem, ať již z tohoto služebního poměru neb i z jakéhokoliv jiného zaměstnání plynoucí, se všemi vedlejšími požitky nepřevyšuje 2.000 Kč měsíčně, jichž rodina, t. j. žena a dětí, bydlí trvale mimo místo služebního působiště zaměstnancova a dále pouze oněm svobodným zaměstnancům; kteří používají dělnických průkazek toliko ku každodenním jízdám do místa zaměstnání a zpět s dělnickými jízdenkami týdenními.
Vzhledem k důvodům s počátku uvedeným nemůže správa státních drah přikročiti opět ku zavedení dělnické slevy jízdného (zpátečních dělnických lístků pro dojíždění na neděle nebo svátky) pro svobodné duševní pracovníky.
V Praze dne 20. února 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
Překlad ad II./4033.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Zierhut und Genossen
wegen der Missbräuche bei der Verleihung von Tabaktrafiken (Druck 3917/XI).
Die Interpellation macht den Finanzbehörden die Umgehung der Dienstvorschriften und die Vergebung von Tabaktrafiken an durch nicht amtliche Protektoren empfohlene Personen zum Vorwurf wobei weder auf die örtlichen Verhältnisse und Bedürfnisse, noch darauf Rücksicht genommen werde, ob die betreffende Person das Vertrauen der Bevölkerung geniesst, für die der Verlag bestimmt ist.
Als Beweis für diese Behauptung wird die Vergebung des Tabakhauptverlages in Neuern angeführt, wo angeblich, obwohl sich mehrere einnheimische, vollkommen geeignete und allen Anforderungen entsprechende Bewerber, insbesondere auch Invaliden mit hoher Invalidität gemeldet hatten, trotzdem wegen einer schriftlichen Empfehlung des Abgeordneten Lukavský einem fremden Bewerber der Vorzug gegeben wurde.
Nach den betreffenden Akten wurde dieser Tabakhauptverlag mit Entscheidung des Finanzministeriums vom 5. April 1922, Z. 30.64064123, dem Bewerber Anton Hauner vergeben, einem 40%igen Kriegsbeschädigten, der nicht nur als einer der bedürftigsten, sondern gleichzeitig auch als der geeigneteste für die Besorgung dieses aerarischen Kommissionsgeschäftes befunden wurde.
Von den übrigen Bewerbern konnten nämlich einige überhaupt nicht in Erwägung gezogen werden, da sie entweder keine Kriegsbeschädigten waren, oder gegen sie Ausschliessungsgründe vorlagen; von den übrigbleibenden Kriegsbeschädigten, welche ich um den Verlag bewerben, konnten nur der Invalide Willibald Herzig in Betracht kommen, der aber wegen völliger Unkenntnis der čechischen Sprache und wegen seiner allzuschweren Invalidität nicht für persönlich befähigt anerkannt wurde, und sodann der 33%ige invalide Heinrich Seidl, ledig, bei seinem Vater, einem Landwirte beschäftigt, also minder bedürftig.
Es wurde daher der Verlag dem Hauner als dem befähigtesten Bewerber ohne Rücksicht darauf vergeben, ob und wer zu seinen Gunsten intervenierte.
Prag, am 6. Feber 1923.
Der Finanzminister:
I. V. Ing. L. Novák, m p.
Překlad ad III./4033.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Spina und Genossen
in Angelegenheit der Aufteilung der Liechtensteinschen Meierhöfe in Sichelsdorf und Luckau, Bezirk Landskron, sowie überhaupt wegen der Vorstösse gegen den deutschen Charakter der Schönheng
ster Sprachinsel (Druck 3887/XV).
Die Behauptung der Interpellation, dass die Höfe Sichelsdorf, Luckau und Rostitz an čechische, derzeit noch in Russland wohnende Familien aufgeteilt werden sollen, entspricht nicht den Tatsachen. Das staatliche Bodenamt hat weder die Kolonisation dieser Höfe mit Čechoslovaken aus Russland bisher erwogen, noch dieselben für Zwecke der Bodenreform übernommen.
Dem staatlichen Bodenamt sind Ansuchen deutscher Bodenwerber aus der Gemeinde Sichelsdorf nicht zugekommen. Aus der Interpellation kann
nicht geschlossen werden, ob es sich nicht vielleicht um in der Aktion R wegen der Zuteilung von zerstreutem Grund und Boden eingebrachte Anmeldungen handelt.
Auf dem Grossgrundbesitze von Leitomischl ist das Zuteilungsverfahren im Zuge und über die Ansuchen der Bewerber wird dem Gesetze gemäss entschieden werden.
Die Regierung hat keine Ursache, irgend welche Verfügungen zu treffen.
Prag, am 25. Februar 1923.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad IV./4033.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Hackenberg und Genossen
betreffend die neuerliche Entziehung deutscher Schulräumlichkeiten in Olmütz für čechische Schulzwecke (Druck
3887/XVII).
In derselben Angelegenheit habe ich bereits eine Antwort auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Schollich und Genossen vom 10. November 1922 (Druck XXIX/3853) erteilt und erlaube mir auf dieselbe hinzuweisen.
Prag, am 5. Februar 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Rudolf Běchyně, m. p.
Překlad ad V./4033.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten Jokl, Dr. Haas, Heeger und Genossen
betreffend die Unzukömmlichkeit bei der Zusammenstellung der Wählerlisten in
Ostschlesien (Druck 3887/XVIII).
Nach dem Gesetze betreffend die ständigen Wählerverzeichnisse dürfen in diese Verzeichnisse nur Staatsangehörige der Čechoslovakischen Republik eingetragen werden. Da aber viele Ortswahlkommissionen sich nach dieser Vorschrift nicht richteten und in die Wählerverzeichnisse auch Ausländer eintrugen, machte das Ministerium des Innern mit dem Runderlasse vom 12. Mai 1922, Z. 19.076/22, die politischen Behörden auf diese Unzukömmlichkeiten mit der Aufforderung aufmerksam, es mögen die Ortskommissionen bei Zusammenstellung der ständigen Wählerverzeichnisse immer das Erfordernis der Staatsbürgerschaft sich vor Augen halten und in diese Verzeichnisse nur solche Personen eintragen, von denen verlässlich bekannt ist, dass sie čechoslovakische Staatsbürger seien, oder welche im Falle von Zweifeln auf die kompetente Anfrage ihre čechoslovakische Staatsbürgerschaft gehörig nachweisen.
Im Sinne dieses Runderlasses erteilten sodann auch die politischen Bezirksverwaltungen im Gebiete von Teschen den dortigen Ortswahlkommissionen die entsprechenden Weisungen. Es ist daher die Behauptung nicht richtig, dass die Mitglieder der Ortswahlkommissionen eine Instruktion bekommen hätten, wornach diejenigen, welche keine amtliche Bestätigung darüber vorlegen können, dass sie čechoslovakische Staatsbürger seien, in die ständigen Wählerverzeichnisse aufgenommen werden sollen. Die Verpflichtung zur Vorlage eines amtlichen Nachweises über die Staatsangehörigkeit betrifft nur jene Personen, über deren Staatsangehörigkeit Zweifel entstehen. Ein solcher Zweifel kann nur dann entstehen, wenn nicht verlässlich bekannt ist, oder die Partei, wie dies die Zierren Interpellanten selbst verlangen, nicht nachweisen kann, dass in ihrer Person jene Bedingungen erfüllt sind, unter welchen sie nach der Entscheidung der Botschafterkonferenz vom 28. Juli 1920 oder nach den Friedensverträgen čechoslovakischer Staatsbürger werden kann.
Demnach sind diese Weisungen viel liberaler als Jena Instruktion, deren Zierausgabe die Zierren Interpellanten anstreben, und es ist zu einer solchen Instruktion und insbesondere dazu auch gar kein Grund vorhanden, dass auch jene, von denen verlässlich bekannt ist, dass sie nach der angeführten Entscheidung der Botschafterkonferenz čsl. Staatsangehörige geworden sind - also die überwiegende Mehrheit der Bevölkerung - die Bedingungen, unter welchen sie die čsl. Staatsbürgerschaft ipso jure erworben haben, besonders nachweisen müssten.
Soweit es sich ferner um das Wahlrecht der Optanten handelt, hat auch das Wahlgericht wiederholt ausgesprochen, dass zwar die Aenderung der Staatsbürgerschaft am Tage der gehörig vollzogenen Option eintritt, dass aber Voraussetzung hiefür sei, dass die Optionserklärung nach vorhergehender Ueberprüfung im Sinne der Durchführungsverordnung vom 30. Oktober 1920, S. d. G. u. V. Nr. 601, von der kompetenten politischen Behörde II. Instanz genehmigt und dem Optanten eine Bescheinigung darüber ausgestellt werde, dass ihm die Staatsbürgerschaft zuerkannt wird Solange sich also die Parteien nicht mit dieser Bescheinigung ausweisen können, kann nicht als
erwiesen angenommen werden, dass sie čechoslovakische Staatsbürger seien, und sie haben nicht das Recht auf Eintragung in die ständigen Wählerverzeichnisse.
Das Wahlrecht ohne Unterschied jedem, der eine Optionserklärung für die čechoslovakische Staatsbürgerschaft eingebracht hat, zuzuerkennen, wie dies die Herren Interpallanten verlangen, würde zu einer künstlichen, ungesetzlichen Schaffung von Wählern führen, denn nicht immer hat der Optant auch wirklich ein Olitionsrecht. Die private Ansicht der eine Optionserklärung einbringenden Person darüber, ob ihr das Optionsrecht zustehe, ist auch weder nach dem Friedens vertrage noch nach der angeführten Entscheidung, der Botschafterkonferenz für die Frage des Optionsrechtes massgebend. Wenn die Eintragung in die Wählerverzeichnisse aller jener Personen zugelassen werden sollte, die sich mit einer Bestätigung darüber ausweisen, dass sie formell die Optionserklärung abzugeben haben, hätte dies zur Folge, dass das Wahlrecht auch jenen Ausländern zuerkannt würde, welche entweder aus Unkenntnis der Rechtslage oder sogar nur zum Scheine optiert haben.
Soweit es sich endlich um das Verlangen handelt, dass die Behörden jedem, der nach der Entscheidung der Botschafterkonferenz ispo jure oder durch Option čsl. Staatsbürger geworden ist, auf kurzem Wege die notwendige Bestätigung ausfolgen mögen, besteht in dieser Angelegenheit im Gebiete von Teschen keine Ursache zu einer besonderen Verfügung, da hinsichtlich der Optanten diese Frage allgemein durch die Regierungsverordnung vom 30. Oktober 1920, S. d. G. u. V. Nr. 601, geregelt ist und Personen, welche ipso jure aufgrund der Entscheidung der Botschafterkonferenz čsl. Staatsbürger geworden sind, können auf die gleiche Weise wie Personen, welche nach dem Friedensverträge ipso facto hiesige Staatsangehörige geworden sind rechtzeitig den Nachweis über die Staatsbürgerschaft sich beschaffen, eventuell in Form der allgemeinen Bürgerlegitimation nach der Regierungsverordnung vom B. August 1919, S. d. G. u. V. Nr. 481.
Prag, am 16. Februar 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.