Poslanecká sněmovna N.S.R.Č
|
I. volební období |
7. zasedání |
4033.
Odpovědi:
I. min. železnic na interp. posl. R. Chalupy a druhů ve věcí obmýšleného zrušení aktivní kontroly u československých státních drah (tisk 3785/XI)
II. min. financí na interp. posl. Zierhuta a druhů o nešvarech při zadávání trafik (tisk 3917/XI),
III. vlády na interp. posl. dra Spiny a druhů o rozdělení lichtensteinských dvorů v Žichlínku a Lukové v okrese lanškrounském, a vůbec o útocích proti německému rázu jazykového ostrova hřebečovského (tisk 3888/XV),
IV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Hackenberga a druhů, že v Olomouci byly opět odňaty německé školní místnosti pro české školy (tisk 3887/XVII),
V. min. vnitra na interp. posl. Jokla, dra Haase, Heegera a druhů o nepřístojnostech při sestavování voličských seznamů na Těšínsku (tisk 3887/XVIII),
VI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. J. Mayera, dra Kafky a druhů o přeložení německých poštovních úředníků z Marianských Lázní (tisk 3917/IX),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Keibla a soudr. pro nezákonité potrestání několika německých soudců okresního soudu v Teplících-Šanově přednostou tohoto soudu (tisíc 3984),
VIII. min. národní obrany na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. v příčině náhrady škod způsobených vojskem (tisk 3917/II),
IX. min. spravedlností na interp. posl. dra Lelleyho a druhů o nezákonném jednání státního, zastupitelstva v Bratislavě při censurování novin (tisk 3959),
X. vlády na interp. posl. dra Kafky a druhů pro zabavení periodického tiskopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze 13. října 1922, č. 241 (tisk 3816/II),
XI. min. soc. péče. na interp. posl. Kirpalové, Palmeho, Häuslera, Heegera a druhů o činnosti pražského Zemského úřadu pro péčí o válečné poškozence (tisk 3816/XVI),
XII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra. Schollicha a druhů, že v Olomouci byly opět odňaty německé školní místnosti pro české školy Risk 3853/XXIX),
XIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že zápisy do škol na Těšínsku konali vládní komisaři (tisk 3853/XIX),
XIV. vlády na interp. post. dra W. Feierfeilla a druhů o nouzové akci pro obce Krušnohorské, jmenovitě v okresech teplickém, duchcovském a mosteckém (tisk 3855),
XV. min. pošt a telegrafů na interp. post. Josefa Mayera a druhů o otvírání dopisů na žateckém poštovním úřadě (tisk 3853/V),
XVI. min. železnic na interp. posl. dra Schollicha a druhu o ozdobování nádraží prapory (tisk 3853/XXI),
XVII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Heegera, Jokla, dra Haase a druhů o nepřístojnostech při školních zápisech na Těšínsku (tisk 3853/XXIV),
XVIII. min. s plnou mocí pro Slovensko, ministra sociální péče a min. obchodu na interp. posl. Tausika a soudruhů o přesídlování důležitých továren ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do Maďarska a Rumunska (tisk 3690/XIII),
XIX. vlády na interp. post. dra Brunara a druhů o zabavení časopisu ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ (tisk 3740/XVIII),
XX. min. železnic na interp. posla Schälzkyho a druhů, že svobodným duševním pracovníkům byla odebrána sleva v jízdném (tisk 3816/X).
I./4033.
Odpověď
ministra želežnic
na interpelaci poslance Rudolfa Chalupy a druhů
ve věci obmýšleného zrušení aktivní kontroly u československých státních drah (tisk 3785/XI).
Jako odpověď na shora uvedenou interpelaci dovoluji si uvésti, že ve spise ministerstva železnic čís. 28244/22, který jest v interpelací citován, dán byl pouze podnět k tornu, aby o otálkách souvisejících s agendami aktivní kontroly bylo zaujato nové stanovisko. Jde tu v prvé řadě o to, aby bylo zjištěno, zda a jak dalece jest dnešní činnost aktivní kontroly úměrná výsledkům, kterých dosahuje. V důsledku toho mělo akcí ministerstva železnic, o níž se interpelace zmiňuje, býti i vyjasněno, zda není třeba nového vymizení kompetence aktívní kontroly i normování personálu, který jest jejími úkoly pověřen.
Tyto přípravné kroky, které ovšem nikterak neznamenají, že by se již nyní o zrušení aktivní kontroly jednalo, byly nutné, ježto aktivní kon
trola byla zřízena krátce po převratu, tedy v hospodářských poměrech značně odlišných od poměrů dnešních, takže její součinnosti není zapotřebí jíž v tak četných případech sako dříve.
V Praze dne 15. února 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
II./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslance Zierhuta a druhů
o nešvarech při zadávání trafik (tisk 3917/XI).
Interpelace vytýká finančním úřadům obcházení služebních předpisů a zadávání trafik osobám doporučeným neúředními protektory, při čemž se nebere zřetele na místní poměry a potřeby,jako na to, zda osoba dotyčná požívá důvěry obyvatelstva, pro něž sklad jest určen.
Jako doklad pro toto tvrzení uvádí zadání hlavního skladu tabáku v Nýrsku, kde prý, ačkoliv se přihlásilo více domácích uchazečů úplně schopných a vyhovujících všem požadavkům, zvláště také invalidů s vysokou invaliditou, přece byla dána přednost cizímu uchazeči pro písemné doporučení poslance Lukavského.
Dle dotyčných spisů zadán byl tento hlavní sklad rozhodnutím ministerstva financí z 5. dubna 1922, č. 30.64014123 uchazeči Antonínu Haunerovi, 40%nímu válečnému poškozenci, který byl uznán nejen za jednoho z nejpotřebnějších, nýbrž zároveň i za nejzpůsobilejšího k obstarávání tohoto erárního komisionářského obchodu.
Z ostatních uchazečů totiž někteří vůbec nemohli býti vzatí v úvahu, poněvadž bud nebylí válečnými poškozenci, anebo byly proti nim vylučující důvody; ze zbývajících válečných poškozenců, který se o sklad ucházeli, mohli přijíti v úvahu jenom invalida Vilibald Herzig, který však pro úplnou neznalost češtiny a pro příliš těžkou invaliditu nebyl uznán za osobně způsobilého, a pak 33%ní invalida Jindřich Seidl, svobodný, zaměstnaný u svého otce rolníka, tedy méně potřebný.
Byl tedy sklad zadán Haunerovi, jakožto nejspůsobilejšímu uchazeči bez ohledu na to, zdali a kdo v jeho prospěch intervenoval.
V Praze dne 6. února 1923.
Ministr financí:
V z. inž. L. Novák, v. r.
III./4033 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Spiny a druhů
o rozdělení lichtensteinských dvorů v Žichlínku a Lukové v okrese lanškrounském, a vůbec o útocích proti německému ránu jazykového ostrova hřebečovského (tisk 3887/XV).
Tvrzení interpelace, že dvory Žichlínek, Luková a Rozstání mají býti rozděleny českým rodinám, dosud v Rusku bydlícím, neodpovídá skutečnosti. Státní pozemkový úřad ani na kolonisaci dvorů těch čechoslováky z Ruska dosud nepomýšlí, ani je pro účely pozemkové reformy nepřevzal.
Státního pozemkového úřadu nedošly žádostí německých uchazečů o půdu z obce Žichlínku.
Z interpelace nelze usouditi, neběží-li snad o přihlášky podané v akcí R za příděl půdy rozptýlené.
Na velkostatku litomyšlském jest řízení přídělové v běhu a o žádostech uchazečů bude rozhodnuto dle zákona.
Vláda nemá důvodu, aby učinila nějaká patření:
V Praze dne 25. února 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
IV./4833 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Hackenberga
a druhů,
že v Olomouci byly opět odňaty německé školní místnosti pro české školy (tisk 3887/XVII).
V téže věci jsem dal odpověď na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů ze dne l0. listopadu 1922 (tisk XXIX/3853) a dovoluji si na ní poukázati.
V Praze dne 5. února 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
R. Bechyně, v. r.
V./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců H. Jokla, V. Haase, R. Heegera a druhů
o nepřístojnostech při sestavování voličských seznamů na Těšínsku
(tisk 3887/XVIII).
Podle zákona o stálých seznamech voličských smějí do těchto seznamů zapsání býti pouze státní občané Československé republiky. Poněvadž však mnohé místní komise volební se neřídily tímto předpisem a zapisovaly do seznamů voličských i cizince upozornilo ministerstvo vnitra oběžníkem ze dne 12. května 1922, č. 19.076/22, politické úřady na tyto nepřístojnosti s vybídnutím, aby místní komise při sestavování stálých seznamů voličských měly vždy na pamětí náležitost státního občanství a do seznamů těch zapisovaly jen osoby, o nichž jest spolehlivě známo, že jsou státními občany československými, anebo které v případě pochybnosti na příslušný dotaz své čsl. státní občanství náležité prokáží.
Ve smyslu tohoto oběžníku daly pak také okr. správy politické na Těšínsku tamním místním volebním komisím příslušné pokyny. Není proto správné tvrzení, jako by byli dostali členové místních volebních komisí instrukcí, podle které ti, kdož nemohou předložíti úředního potvrzení, že jsou československými občany, nemají býti pojatí do stálých voličských seznamů. Povinnost předložiti úřední doklad o státním občanství týká se pouze osob, o jejichž státním občanství vzejdou pochybností. Pochybnost taková může vzejíti pak jen tehdy, když není spolehlivě známo, anebo strana nemůže, jak toho páni interpelanti samí žádají, prokázati, že v její osobě splněny jsou podmínky, za nichž mohla se státi podle rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 aneb smluv mírových československým státním občanem.
Dle toho jsou tyto pokyny daleko liberálnější než instrukce, jíž vydání se páni interpelanti domáhají, a není také k podobné Instrukcí a zejména k tomu důvodu, aby i ti, o nichž je spolehlivě známo; že se stali podle uvedeného rozhodnutí konference velvyslanců čsl. státními příslušníky tudíž převážná většina obyvatelstva - měli podmínky, za nichž čsl. státní občanství ipso jure získali, zvlášť prokazovati.
Pokud pak jde o volební právo optantů, prohlásil opětně i volební soud, že sice změna ve státním občanství nastává dnem řádně vykonané opce, že však předpokladem toho jest, že opční prohlášení po předchozím přezkoumání jeho ve smyslu prováděcího nařízení ze dne 30. října 1920, č. 601 Sb. z. a n., bude příslušným politickým úřadem druhé stolice schváleno a optantoví vydáno osvědčení o tom, že se mu přiznává státní občanství. Dokud tedy strany tímto osvědčením se vykázati nemohou, nelze míti za prokázáno, že jsou státními občany československými, a nemají právo na zapsání do stálých seznamů voličských.
Přiznati volební právo bez rozdílu každému, kdož podal opční prohlášení pro čsl. státní občanství, jak to žádají páni interpelanti, vedlo by k umělé, nezákonné výrobě voličů, neboť ne vždycky ten, kdo optuje, má také skutečně právo opční. Soukromý náhled osoby podávající opční prohlášení o tom, zdali jí opční právo přísluší, není také ani dle mírové smlouvy ani podle uvedeného rozhodnutí konference velvyslanců pro otázku práva opčního směrodatným. Kdyby se měl připustiti zápis do seznamů voličských všech osob, které se vykáží potvrzením o tom, že podaly formálně opční prohlášení, mělo by to za následek, že by byla přiznáno volební právo i cizincům, kteří bud
z neznalosti právního stavu anebo dokonce pouze na oko optovali.
Pokud jda konečně o požadavek, aby úřady každému, kdo podle rozhodnutí velvyslanecké konference ipso jure nebo opcí stal se čsl. státním příslušníkem, vydaly krátkou cestou potřebné potvrzení, není příčiny k nějakému zvláštnímu opatření ve věcí na Těšínsku, neboť ohledně optantů je otázka tato upravena všeobecně vládním nařízením ze dne 30. října 1920, č. 601 Sb. z. a n., a osoby, které ipso jure dle rozhodnutí konference velvyslanců staly se čsl. státními příslušníky, mohou si stejným způsobem jako osoby; které dle mírové smlouvy staly se ipso facto zdejšími příslušníky, včas opatřiti průkaz o státním občanství, třebas ve formě všeobecné občanské legitimace podle vládního nařízení ze dne 8. srpna 1919, č. 481 Sb. z. a n.
V Praze dne 16. února 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.,
VI./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců J. Mayera, dra Kafky a druhů
o přeložení německých poštovních úředníků z Mariánských Lázní (tisk 3917/IX).
U poštovního úřadu 1 v Marianských Lázních jest systemisováno 29 míst úřednických; skutečný stav však činil 45 sil, takže bylo u toho úřadu 16 úřednických sil přespočetných.
Aby zjednána byla rovnováha mezí stavem systemisovaným a skutečným, bylo nutno přeložiti přebytečné a tudíž služebné plné nevyužité sily od tohoto úřadu jinam, kde jevila se potřeba, doplniti stav úřednictva. Jest zcela přirozené, že opatření to stíhlo v nynější bytové tísni především úřednictvo svobodné, které v novém působišti snáze nalezne bytu, nežli úředníci ženatí.
Jest nemyslitelným z důvodů služebních a bylo by přímým poškozováním státu, aby byl na účet poplatnictva udržován u státních úřadů vyšší stav úřednictva, než jak jest systemisací míst přesně určen.
V Praze dne 24. února 1923.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
VII./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Keibla a soudruhů
pro nezákonité potrestání několika německých soudců okresního soudu v Teplici-Šanově přednostou tohoto soudu (tisk 3984).
Na oznámení že někteří soudcové okresního soudu v Teplici-Šanově zúčastnili se schůze poslanců dra Raddy a dra Baerana, ač tam byly pronášeny řeči namířené proti státu a presidentu republiky, podal vrchní státní zástupce v Praze u vrchního zemského soudu v Praze jakožto soudu disciplinárního návrh na odkázání těchto soudců k ústnímu jednání pro služební přečin podle §u 2 odst. 2 dise. zák. z 21. května 186,8, č. 46 ř. z. a §u 47 patentu z 3. května 1853, č.!31 ř. z.
Na tento návrh vrchní zemský soud v Praze, jakožto soud disciplinární 15. září 1922 pod. č. Pres 38420-11122 však nepřistoupil, nýbrž usnesl se postoupiti spisy přednostovi okresního sondu v Teplici-Šanově k potrestání obviněných pro pouhou nepořádnost podle §§ 2 a 3 zákona z 21. května 1868, č. 46. ř. z. Nepořádnost spatřoval v tom, že oni soudci proti ustanovení §u 2 zmíněného zákona, který ukládá soudcům za povinnost, aby se chovali i mimo úřad tak, aby neukázali se nehodnými vážnosti a důvěry, které povolání jejich vyžaduje, navštívili politickou schůzi, o níž mohli předpokládati, že v ní bude mluveno proti vlastnímu státu.
Vrchní státní zástupce dodal proti tomuto usnesení stížnost na nejvyšší soud v Brně, žádaje, aby postupováno bylo proti obviněným pro přečin a ne pro pouhou nepořádnost, nejvyšší soud však stížnost tu rozhodnutím z 8. listopadu 1922. č. Ds I. 1022-1 zamítl a zůstalo při tom, aby přednosta okresního soudu jednal proti oněm soudcům jen pro nepořádnost.
Tato rozhodnutí neodvislých soudců vymykají se podle ústavní listiny mému vlivu. Jestliže přednosta okresního soudu v Teplici
Šanově, jemuž byly spisy důsledkem těchto pravoplatných rozhodnutí postoupeny, dal obviněným soudcům pro účast na vzpomenuté schůzí pořádkové ťnapomenutíŤ, jednal ve shodě s názory obou neodvislých disciplinárních soudů. Stačí v tom směru poukázati na odůvodnění, které připojil nejvyšší soud svému shora uvedenému rozhodnutí. Uvádím z něho doslovně:
Obviněným se klade za vínu, že dne 31. května 1922 účastnili se politické schůze, na níž ohlášení řečnící prudce napadli československý stát a jeho hlavu.
Nelze ovšem, jak obvinění činí, odvolávati se tu na právo shromažďovací ústavní listinou (§ 113) zaručené, neboť právo toto uvedeno jest mezi právy občanskými (hlava pátá), soudce však jest nejen občanem, nýbrž nad to právě také ještě soudcem, má tedy ještě jiné povinnosti než občan prostý, a tyto povinnosti, jež mohou práva. jeho jako občana omezovati, uvedeny jsou ve zvláštních zákonech, na něž ho sama ústavní listina v §u 97 odkazuje a jež on svou služební přísahou dle §u 98 téže listiny zachovávati slibuje, takže omezení ta nejen nejsou proti duchu ústavní listiny, nýbrž právě naopak s ní se srovnávají, jsou v ní samé připomenuta. Tyto zvláštní zákony pak jsou, dokud není služební pragmatiky soudcovské (srov. čl. I. zák. o pragmatice pro státní úředníky ze dne 25, ledna 1914, č. 15 ř. z.), zejména předpisy §§ 46-51 soudní instrukce ze dne 3. května 1853, č. 81 ř. z. a disc. zákon ze dna 21. května 1868, č. 46 ř. z.
Ale podle §u 47 soud. instr. má soudce i ve svém občanském životě chovati se bez úhony, zejména má i mimo úřad pominouti vše, čím by důvěra v jeho úřední činnost neb úcta k jeho stavu újmu trpěti mohla, což v podstatě opakuje § 2 odst. 2 disc. zákona. I nelze pochybovati, že touto důvěrou a úctou. otřásti může zvláště také, jak se obviněným za vínu klade, účast na schůzích, kde pronášejí se řeči vlastnímu státu nepřátelské, zvláště, když vzhledem na všeobecné známé protistátní smýšlení ohlášených řečníků již předem jisto jest, že tam protistátní řeči pronášeny budou. Jestiť na jevě, že takové chování soudcovu podkopati musí důvěru v loyálnost a nestrannost jeho zejména u té části občanstva, která chová city věrnosti ku státu a k státní myšlence se zná a ji vyznává, pročež jest pochopitelno, že i v daném případě čin inkulpovaný způsobil v loyálních kruzích lidu nevolí a pohoršení.
V Praze dne l6. února 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII/4033 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů
v příčině náhrady škod způsobených vojskem (tisk 3917/II).
Intendance zemského vojenského velitelství v Bratislavě vyplatila v náhradu škod; spůsobených požárem stáje v Bobrovci celkem 21.750 Kč a to: obcím Bobrovec a Pavlovská Ves za práce při výstavbě nové stáje částku 1500.-- Kč, římsko-katolické cirkvi v Bobrovci za stavební materiál pro novostavbu částku 13.500.- Kč a faráři Bart. Szmiszarovi za shořelé seno částku 6750.- Kč.
Náhrada byla stanovena dohodou s poškozenými a jest proto záležitost ta skoncována.
V Praze dne 12. února 1923.
Ministr národní obrany:
Udržel, v. r.
XI./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lelleyho a druhů
o nezákonném jednání státního zastupitelstva v Bratislavě při censurováni novin (tisk 3959).
Šetření zavedené o této interpelací ukázalo, že nejde o nějaký všeobecný poukaz státního zástupce v Bratislavě nádražnímu úřadu tamže, aby listy ťNépakaratŤ a ťDeutsche ZeitungŤ nebyly expedovány, dokud nebyly podrobeny tiskové přehlídce.
Dle §u 27 tiskového zákona nemá býti započato s rozšiřováním tiskopisu, dokud nebyl předložen povinný výtisk. Tohoto ustanovení nebylo dbáno při č. 45 časopisu ťNépakaratŤ, při jehož zabavení bylo z celkového nákladu 6400 výtisků zachyceno jen 100 a to proto, poněvadž největší část nákladu byla odeslána drahou, dříve než byl povinný výtisk státnímu zastupitelství předložen.
Když se u jednoho z dalších čísel opakovalo, že povinný výtisk předložen nebyl, ač náklad byl již dopraven na nádraží k odeslání, dal státní zástupce pověřený přehlídkou tisku poukaz službu konajícímu nádražnímu úředníku, aby náklad byl zadržen do té doby, než dojde od státního zastupitelství povolení, že může býti odeslán. Současně dal telefonovati do tiskárny, aby předložila povinný výtisk a když se tak stalo, po prohlídce časopisu, Jenž závadným shledán nebyl, byl náklad k další dopravě uvolněn. Průběh činil necelou hodinu.
V žádném jiném případě a tudíž také ne ve příčině časopisu ťDeutsche ZeitungŤ nebylo takové opatření učiněno, tím méně pak byl vydán generální rozkaz, že časopisy nesmějí býti drahou expedovány dříve, nežli dojde povolení od státního zastupitelství.
Že by ojedinělý případ šetřením zjištěný byl měl v zápětí nějakou škodu, nelze zatím souditi a není proto důvodu k dalšímu opatření.
V Praze dne 17. února 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./4033 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Kafky a druhů
pro zabavení periodického tiskopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze 13. října 1922, č. 241 (tisk 3816/II).
Správné je, že časopis ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ byl pro místa v interpelací uvedená státním zastupitelstvím v Praze zabaven (z odst. 2. uvedeného v interpelaci, nebyla zabavena slova ť... Uebrig von der ganzen Affäre...Ť až ť... unterstützt hatŤ a poslední věta ť... Wurde einmal...Ť až ť... zugewiesen erhielt.Ť).
K zabavení došlo proto, poněvadž podle náhledu státního zastupitelství zakládají zabavená místa skutkovou povahu zločinu a přečinu podle §§ 65 a), 300 tr. z., čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. ai 1863, §§ 488, 491 tr. z. a čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř: z. ai 1863.
Zabavení toto bylo zemským trestním soudem v Praze potvrzeno, námitky zamítnuty a byla také zamítnuta stížnost potřená na vrchní zemský soud.
Bylo tedy rozhodnuto neodvislým soudem, že skutková podstata trestného činu zde skutečné obsažena byla a nelze proto postup státního zastupitelství prohlásiti nezákonným. Byl zde však také veřejný zájem na zabavení, poněvadž to, co je uvedeno v interpelaci, jako by český tisk dopouštěl se útoků proti důstojníkům německé národnosti, nezakládá žádného ospravedlnění pro to, aby hrubé útoky proti státní správě a důstojnictvu byly podnikány takovým trestným způsobem, jak se stala v konkrétním případě. I obrana má se a musí díti ve formě zákonné.
Pokud si páni interpelanti stěžují, jako by vojenská správa.ztěžovala postavení důstojníků německé národnosti v naší armádě, dlužno upozorniti, že tvrzení to správným není. Vojenská správa vycházela jim naopak vstříc různým způsobem, jako pořádáním kursů a pod., nečiní rozdílu mezi důstojníky dle národnosti, svěřuje i význačná místa v armádě důstojníkům národností německé, vůbec oceňuje důstojníky jen dle jich schopností a samozřejmé musí klásti velkou váhu i na jich bezpodmínečnou spolehlivost.
Na tiskové zprávy reaguje ministerstvo vždy tím, že je dá vyšetřiti a údaje, které by neodpovídaly pravdě, jsou listům vyvráceny, i když jedná se o údaje o jednotlivých osobách, a to zase bez rozdílu národnosti. Ovšem nelze se diviti, že vojenská správa v některých případech dbá opatrnosti, tak na př. úřední zpráva o vyzvědačské aféře nabyla ihned uveřejněna v zájmu soudního vyšetřování, zejména, aby případní poluvinníci nebyli varováni. Co se pak týče důstojníků německé národnosti v naší armádě všeobecně, poukazuje se na př. na interview deníku Venkova ze dne 24. prosince 1922 s generálním inspektorem drem J. S. Macharem, tedy význačným činitelem v naší armádě. V interviewu tom varuje generální inspektor před paušálními stesky na německé důstojníky a zdůrazňuje nezbytnost, aby s republikou dobře smýšlející Němci bylí spravedlivě posuzováni. Článek ten byl citován i německými listy na př. ťPrager TagblattŤ ocitoval dne 28. prosince 1922 právě také partii o německých důstojnících. Nelze tedy ani vojenské správě činiti nějaké výtky v ohledu národnostním.
V Praze dne 2. února 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
Ministr národní obrany:
Udržel, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI./4033 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Kirpalové, Palmeho, Häuslera, Heegera a druhů
o činnosti pražského Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence (tisk 3816/XVI).
K jednotlivým v interpelaci zvláště uvedeným stížnostem na zdlouhavé vyřizování Zemského úřadu pražského odpovídám:
1. Válečnému poškozenci Františku Strasslerovi z Rožmitálu, pošta Broumov, přiznán byl výměrem ze dne 24. února 1921, č. i. 94065164.271!20 důchod invalidní v částce ročních Kč 540.s 50%ní drahotní přirážkou ročních Kč 270.- a pro 3 dítky: Berte, nar. 7./11. 1915; Františku nar. 20./9. 1918 a Marii nar. 23./11. 1920 po Kč 54.- ročně, celkem ročně 162,- Kč. Od důchodu srážena byla měsíčně částka 35.- Kč na půjčku, takže dne 1. května 1921 poukázáno k výplatě jmenovanému Kč 46.-.
Důchod za květen 1921 byl poštovním úřadem šekovým vrácen s poznámkou ťnezletilá Marie zemřelaŤ, takže pak poukázáno na důchodu s 50%ní drahotní přirážkou a 10%ním příplatkem na 2 děti po srážce částky Kč 525.- na půjčku za dobu od 1. května 1921 do 31. července 1922 úhrnem Kč 622.50.
Od 1. srpna 1922 nadáte byl důchod Kč 76.50 po srážce Kč 35.- na půjčku, ryzí částkou Kč 41.50 opět uvolněn, vrácen však poštovním úřadem z toho důvodu, že na lhůtovce poštovního úřadu šekového nebyl škrtnut ťnezletilec MarieŤ (která zemřela). Poněvadž v úmrtním listě, který zaslal dne 2. října 1922 František Strassler Zemskému úřadu, uvedena je zemřelé dítě jménem Alžběta, kdežto dítě toho jména vůbec přihlášeno nebylo, bylo nutno případ znovu šetřiti a ode dne 1. prosince 1922 je důchod pravidelně poukazován. Vzhledem k tomu, že půjčka Strasslerovi poskytnutá byla srážkami v prosinci 1922 úplné vyrovnána, jest jemu od 1. ledna 1923 poukázán nezkrácený důchod měsíčních Kč 76.50.
Zdržení zaviněno bylo tím, že invalida ve své přihlášce výslovně uvádí dceru Maríi, narozenou 23.111. 1920, kdežto úmrtní listy znějí na Alžbětu, což zavdalo podnět k dlouhému vyšetřování.
2. Johnová Anna, válečná vdova, Obersetlitz 85 u Ústí n.L., byla se svým nárokem na důchod vdovský zamítnuta, ježto v přihlášce její uvedeno bylo, že zaměstnána jest u obecního úřadu v Obersetlitz-Krammelu, takže jí po dobu zaměstnání u obce ve smyslu §u 4, odst. 2. zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., nárok na důchod nepřísluší. Ve výměru ze dne 14. ledna 1922 bylo uvedeno, že může býti případně přiznán důchod za dobu, kdy ve službách obce zaměstnána nebyla, jestliže o tom předloží potvrzení. Potvrzení stranou předložené bylo neúplné: nebylo totiž uvedeno, od kdy a jak dlouho byla jmenovaná ve službě obce zaměstnána, a bude ve věci rozhodnuto po doplnění šetření.
3. Klára Elsa Kruckenmayerová, provdaná Röderová z Gelenau, dosud nevyhověla všem podmínkám zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. Výměry vdovského a sirotčího důchodu ze dne 10. února 1922 vydány byly provisorně a zaslány spolu s dokladovým listem prostřednictvím konsulátu republiky československé v Saské Kamenici vdově.
Vyplněný a potvrzený dokladová list nebyl ještě zemskému úřadu k pozměně výměru na definitivní vrácen.
Rovněž vyúčtování všech platů od 1. května 1920 nemohlo býti posud provedeno, ježto nebyly zaslány súčtovací doklady.
Prostřednictvím jmenovaného konsulátu zasílá se vdově znovu dokladový list k zjištění dat o narození dítek, znovuprovdání jmenované vdovy, otcovství zemřelého k sirotkům, potvrzení příslušnosti domovské. Jakmile doklady ty budou doručeny, bude ihned ve věcí definitivně rozhodnuto a i odbytné jí vyúčtováno.
4. Válečná vdova Leopoldina Stadtherová zaslala přihlášku o důchod vdovský bez všech dokladů a byla poukázána, aby doklady k přihlášce předložila, načež bude o jejím nároku na důchod rozhodnuto. Zároveň se žádá okresní správa politická v Ústí nad Labem, aby po dokladech L. Stadtherové pátrala.
5. Rovněž přihláška Josefa a Cecilie Micheleových z Dlouhé, pošta Březová, nebyla opatřena příslušnými doklady a jmenovaní vyrozuměni, že bude mocí býti o jich přihlášce rozhodnuto až podají příslušné doklady.
V Praze dne 24. ledna 1923.
Ministr sociální péče:
G. Habrman, v. r.
XII./4033 (původ znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci post dra Schollicha a druhů,
že v Olomouci byly opět odňaty německé školní místnosti pro české školy
(tisk 3853/XXIX).
Nová úprava obecného školství v Olomouci byla přirozeným důsledkem změněného počtu žactva, jak je patrno z těchto dat: Ve školním roce 1915/16 chodilo ve vnitřním městě do německých škol 1511 dětí, do českých 500 dětí. Ve školním roce 1921/22 bylo však pouze 849 dětí německých, kdežto českých 1456 a ve školním roce 1922123 je 813 dětí německých a 1422 dětí českých. I po provedené úpravě připadá ve Velké Olomouci průměrně na jednu třídu německou 33 dětí, kdežto na třídu českou 38 dětí. Se zřetelem ke změněnému stavu bylo nutné i nové umístění škol, ale nesrovnává se se skutečností, že by místní školní rada při tom jednostranně postupovala vůči některé národností. Pokud jde o jednotlivé body stížnosti, bylo zjištěno toto:
1. Ve školní budově na Hradě (Juliusberg) není umístěna česká škola mateřská, nýbrž poradna pro matky a opatrovna pro kojence v jedné sklepní místností se zvláštním vchodem přímo z ulice.
2. Na Nové ulicí byla německá škola umístěna v bývalé české školní budově a mimo to ve velké části bývalé školy německé.
3. V Pavlovicích byly některé třídy české umístěny v budově německé školy se souhlasem majitele budovy (spolku Deutscher Kulturverband) za roční nájemné.
4. V budově německé školy v Olomouci v Novém Světě byla umístěna 1 česká třída, ježto i třída německá byla pro nedostatek dětí zrušena.
5. Místnosti pro německou školu v městské budově, ve které je také státní německá reálka, byly vyhlédnuty komisí, v níž byli i němečtí odborníci; jejichž přáním, týkajícím se úpravy místností, bylo vyhověno.
6. Místností pro německou školu obecnou v budově státního učitelského ústavu byly určeny ředitelstvím tohoto ústavu se souhlasem zemské školní rady.
Přemístěním škol ani zdravotní stav dětí neutrpěl, neboť třídy byly umístěny v učebnách, které jíž dříve byly určeny potřebám školním, a také o přeplnění tříd pří průměrném počtu 33 dětí na třídu nemůže býti řeči.
Návrh místní školní rady na umístění 3 českých tříd v městské budově německé školy na Hradě byl zkoumán komisí, v níž byli též němečtí členové zastupitelstva; jeden z nich byl jí v čele. Komise vyšetřila poměry na místě a zjistila, že by bylo možno umístiti v budově tři české třídy, aniž se tím ublíží škole německé, neboť jedné učebny používá se jako kabinetu, jedné kreslírny nepoužívají vůbec školy obecné a občanské, ale toliko mimořádně školy pokračovací a jedna učebna dala by se zříditi ze sborovny a přilehlé místnosti. Kancelář ředitelova a byt jeho zůstal by však zcela nedotčen. Připomínám však, že v odvolání německých členů městské rady proti tomuto řešení nebylo dosud rozhodnuto ani zemským výborem ani zemskou správou politickou, takže nemůže ministerstvo školství a národní osvěty věc projednávati.
Námitky, že v budovách českých škol je s dostatek místa, nejsou oprávněny.
V Komeniu je celkem 9 tříd učitelského ústavu a 22 třídy obecných a občanských škol, v bývalé české reálce je kromě lycea téměř celé české školství pokračovací; v Nových Hodolanech je novostavba úplně obsazena 12 třídami. Ředitel této školy má byt skromný jako ředitel německé školy na Hradě.
Z uvedeného je patrno, že německé školství Velké Olomouce není nijak utlačováno. Paragraf 22 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n. jest ve Velké Olomoucí proveden a místní školní rady, celkem 12, byly jíž zřízeny. Německý městský školní výbor v Olomouci koná úřad dále.
V Praze dne 5. února 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.