K číslu 4022.
Přílohy
ke zprávě výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona
o státním soudě.
Příloha 1.
Zákon
ze dne 23. května 1873, čís. 119 ř. a. (řád soudu trestního).
§ 211.
Sborový soud druhé stolice má obžalobu prozatím zamítnouti, shledá-li toho potřebu, aby se nějaká formální vada odstranila, nebo aby se věc lépe vyjasnila.
žalobce má pak vyšetřujícímu soudci ve třech dnech učiniti své případné návrhy nebo podati znovu obžalobu (§§ 27 a 46).
§ 213.
Má-li sborový soud druhé stolice za to, že obžalobě odporuje některý z důvodů dále uvedených, má rozhodnouti: obžaloba se nepřipouští a řízení se zastavuje. Tyto důvody jsou:
1. že skutek, který se dává obviněnému za vinu, není činem trestným k soudu příslušejícím;
2. že tu není dostatečných důvodů, z nichž by obviněný mohl se považovati za podezřelého z takového skutku;
3. že jsou tu okolnosti, pro které skutek přestává býti trestným nebo pro které stíhání skutku jest vyloučeno; konečně,
4. že tu schází podle zákona potřebná žádost nebo přivolení osoby k tomu oprávněné.
Netýče-li se tento výrok všech článků obžaloby, má sborový soud zároveň naříditi, že ty články, ohledně nichž výrok byl vydán, mají ze spisu obžalovacího odpadnouti.
Je-li důvod, z něhož se obžaloba nepřipouští, také některému spoluobžalovanému ku prospěchu, který žádných námitek neučinil, má sborový soud si počínati tak, jako by byl tento spoluobžalovaný námitky učinil.
§ 214.
Není-li tu žádný z případů v §§ 211-213 uvedených, má rozhodnutí zníti: Obžaloba se připouští. V tomto případě budiž zároveň učiněno usnesení o všech návrzích, týkajících se toho. má-li se více obžalob spojiti nebo rozděliti a mají-li se obeslati svědci a znalci. Mimo to má se jak v tomto případě, tak i v případech v §§ 211-213 uvedených učiniti potřebné opatření ohledně vazby obviněného, ohledně jeho dodání k jinému soudu nebo ohledně jeho propuštění na svobodu.
§ 215.
Tato rozhodnutí (§§ 211-214) buďtež odůvodněna tak, aby se jimi nepředbíhalo rozhodnutí soudu ve věci hlavní rozhodujícího. Ve vyhotovení těchto rozhodnutí buďtež uvedena jména soudců, kteří se jednání zúčastnili.
§ 281.
Zmateční stížnost se může podati do rozsudku osvobozujícího jen v neprospěch obžalovaného, do rozsudku odsuzujícího však jak v jeho prospěch tak i v jeho neprospěch, vždycky a nejen tehdy, když tu je některý z těchto důvodů zmatečnosti
4. když při hlavním přelíčení nebylo o nějakém návrhu stěžovatelově rozhodnuto. aneb když bylo mezitímním nálezem proti jeho návrhu neb odporu vyneseným opomenuto nebo nesprávně použito nějakého zákona neb nějak zásady trestního řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení, kterým se zabezpečuje trestní stíhání i obhajování;
9. když byl vyneseným výrokem porušen zákon nebo ho bylo nesprávně použito pokud jde o otázku:
a) je-li skutek obžalovanému za vinu kladený zločinem, přečinem nebo nějakým jiným činem trestným před soud příslušejícím;
b) jsou-li tu okolnosti, pro které skutek přestává býti trestným, nebo pro které nemůže býti stíhán; a konečně
c) schází-li obžaloba dle zákona potřebná;
10. když skutek, na němž se rozhodnutí zakládá, byl nesprávným výkladem zákona uvažován dle nějakého zákona trestního, který se k němu nevztahuje;
11. když soud při vyměřování trestu vykročil ze své moci trestní nebo z mezí zákonné sazby trestní, pokud se tato sazba zakládá na přitěžujících nebo polehčujících okolnostech v zákoně jmenovitě uvedených, nebo když vykročil z mezí svého práva zaměňovacího nebo zmírňovacího, nebo když per ušil nebo nesprávně použil ustanovení § 293, odstavec 3, a § 359, odstavec 4.
§ 284.
Zmateční stížnost budiž ohlášena do tří dnů po prohlášení rozsudku u sborového soudu první stolice. Nebyl-li obžalovaný při prohlašování rozsudku přítomen (§ 234), budiž tato stížnost ohlášena do tří dnů po uvědomění jeho o rozsudku (§ 269).
Příbuzným obžalovaného v § 282 uvedeným běží lhůta k ohlášení zmateční stížnosti od téhož dne, od kterého počíná obžalovanému.
Ohlášení zmateční stížnosti má účinek odkládací. Avšak propuštění z vazby obžalovaného, který byl osvobozen, se může odložiti jen, když zmateční stížnost podá. státní zástupce a to jen tehdy, když ji hned při prohlášení rozsudku ohlásí a když podle okolností odůvodněna jest domněnka, že obžalovaný útěkem se řízení vyhne. Proti propuštění z vazby se nepřipouští opravný prostředek.
§ 285.
Stěžovatel má právo do osmi dnů po ohlášení opravného prostředku a, pokud před anebo při ohlášení téhož žádal za opis rozsudku, po doručení tohoto podati soudu provedení důvodů své stížnosti, kteréž se má předložiti ve dvojím vyhotovení. Týž musí buď v tomto spisu,aneb při ohlášení své stížnosti důvody zmatečnosti každý o sobě a určitě označiti, jinak soud zrušovací nevezme k jeho stížnosti zřetele. Podá-li spis stížný ve lhůtě zákonem vyměřené, dodá se jeho odpůrci s tím pokynem, že může v osmi dnech podati svůj odvod.
Když se podá tento odvod, nebo když projde lhůta k tomu vyměřena, zašlou se všecky spisy soudu zrušovacímu, který o tom má rozhodnouti.
§ 286.
Soud zrušovací se má nejprve v sezení neveřejném raditi o zmateční stížnosti, slyšet dříve generálního prokurátora. Byla-li stížnost pozdě ohlášena, nebo nejsou-li důvody zmatečnosti označeny každý zvlášť a určitě, nebo jsou-li již nějakým dřívějším rozhodnutím zrušovacího soudu v téže věci učiněným odstraněny, nebo nezakládá-li se stížnost na některém důvodu zmatečnosti v § 281 uvedeném, a nebo nebyla-li podána od osoby k tomu oprávněné, má. ji zrušovací soud ihned zamítnouti. Totéž se má učiniti, jde-li jen o zmateční stížnost založenou na § 281, č. 5, a shledá-li soud zrušovací, že není odůvodněnou. Mimo tyto případy má zrušovací soud buď ihned, aneb je-li tvrzeno, že byla porušena forma (§ 281, č. 1-4) "když si dříve o tom zjedná potřebná snad skutková vysvětlení, ustanoviti den k veřejnému líčení té věci a obeslati obžalovaného jakož i soukromého žalobce, je-li tu jaký, tím způsobem, aby oni obdrželi obsílku nejméně osm dní dříve. Při tom budiž jim připomenuto, kdyby nepřišli, že jejich stížnosti a provedení budou předneseny a rozhodnutí za základ položeny. Je-li obžalovaný ve vazbě, dá se mu o dnu lodním věděti s tím podotknutím, že může za sebe poslati jenom obhájce.
Pojmenoval-li již nějakého obhájce, nebo žádal-li, aby mu byl obhájce ustanoven, má se obsílka dodati jen obhájci.
§ 287.
Líčení věci před soudem zrušovacím v ustanovený den jest veřejným dle ustanovení §§ 228-231.
Nejprve vyloží některý člen soudu zrušovacího, presidentem k tomu ustanovený, jako zpravodaj dosavadní běh řízení trestního a vytkne důvody zmatečnosti od stěžovatele uvedené, jakož i sporné body z toho vznikající, nepronášeje však svého mínění a tom, jak by se mělo rozhodnouti.
Potom obdrží slovo stěžovatel, aby stížnost svou odůvodnil a po něm jeho odpůrce, aby odpověděl. Obžalovaný neb jeho obhájce má za všech okolností právo mluviti poslední. Nepřišla-li některá strana, přečte se její spis stížný nebo její odvod. Pak soud se odebere do poradní síně.
§ 288.
Shledá-li zrušovací soud, že zmateční stížnost jest neodůvodněnou, má ji zamítnouti a byla-li podána zřejmě svévolně nebo jen ku protahování věci, má stěžovateli aneb dle okolností jeho obhájci uložiti pokutu od dvaceti do dvou set korun.
Je-li zmateční stížnost odůvodněnou, má se rozsudek, pokud jest vzat v odpor a pokud se ho důvod zmatečnosti dotýká, zrušiti a dle různosti důvodů zmatečnosti podle těchto předpisů rozhodnouti a pak dále jednati:
1. Je-li tu některý z důvodů zmatečnosti uvedených v § 281 pod č. 1-5, nařídí zrušovací soud nové hlavní přelíčení a přikáže věc dle svého uvážení buď témuž nebo jinému sborovému soudu prvé stolice.
2. Vyřknul-li sborový soud neprávem svoji nepříslušnost nebo nevyřídil-li obžalobu (§ 281, č. 6 a 7), nařídí mu soud zrušovací, aby vykonal přelíčení a vynesl rozsudek, který se má v posléz uvedeném případě vztahovati jedině k těm článkům obžaloby, jež zůstaly nevyřízeny.
3. Ve všech jiných případech rozhodne zrušovací soud ve věci samé, položiv za základ svého rozhodnutí ty skutečnosti, které sborový soud prvé stolice zjistil, nepřekročiv obžalobu (§ 281, č. 8). Shledá-li však soud zrušovací, že v rozsudku a v důvodech rozhodovacích nejsou zjištěny ony skutečnosti, které při správném použití zákona myly by býti základem nálezu, přikáže věc buď témuž nebo jinému soudu prvé stolice, po případě také příslušnému soudu okresnímu, aby se vykonalo nové přelíčení a učinilo nové rozhodnutí.
§ 289.
Směřuje-li zmateční stížnost jen proti některým opatřením rozsudku a m á-li soud zrušovací za to, že se tato opatření mohou od ostatního rozsudku odděliti, maže rozsudek v odpor vzatý zrušiti jen z části. Totéž platí, když v odpor vzatý rozsudek se zakládá na několika činech trestných a zmateční stížnost se vztahuje jen k řízení nebo k posouzení ohledně jednotlivých z nich, když však zároveň,jde na jevo, že lze provésti potřebné částečné opakování řízení, aneb že i bez něho Ize vynésti nový výrok o tomto jednotlivém činu trestném.
§ 290.
Zrušovací soud se mé omeziti na. důvody zmatečnosti, které stěžovatel výslovně nebo aspoň zřetelným poukazem k nim uplatňoval.
Přesvědči-li se však při zmateční stížnosti kýmkoliv podané, že bylo trestního zákona v neprospěch obžalovaného nesprávně použito (§ 281, č. 9-11), aneb že tytéž důvody, na nichž se zakládá jeho opatření ve prospěch některého obžalovaného učiněné, jsou ku prospěchu také některému spoluobžalovanému, který zmateční stížnosti nepodal, má z povinnosti úřední tak postupovati, jako kdyby dotčený důvod zmatečnosti byl býval uplatňován.
Byla-li zmateční stížnost podána jenom ve prospěch obžalovaného, nemůže mu soud zrušovací uložiti větší trest, než který jest vysloven v rozsudku, jemuž se odporuje.
§ 291.
Když se soud zrušovací vrátí do soudní,síně, má rozsudek i s důvody rozhodovacími ústně vyhlásiti. Nebyl-li obžalovaný při přelíčení před soudem zrušovacím přítomen, budiž mu neprodleně sborovým soudem prvé stolice doručen úředně ověřený opis rozsudku. Co se týče sepsání rozsudku a vedení protokolu při přelíčeních u zrušovacího soudí?, budiž dbáno předpisů daných v §§ 260, 268-271.
§ 292.
Přelíčení o zmateční stížnosti pro zachování zákona podané řídí se povšechně tím, co jest ustanoveno v §§ 287-291., avšak s tou odchylkou, že obžalovaný nemá v něm účastenství a že zrušovací soud o tom vynese rozhodnutí ve sboru pěti soudců z nichž jeden předsedá. Shledá-li zrušovací soud, že zmateční stížnost pro zachování zákona podaná jest odůvodněnou, má rozhodnouti, že byl v této trestní věci v odpor vzatým usnesením nebo postupem, konaným řízením nebo vyneseným,rozsudkem porušen zákon. Tento výrok zpravidla nemá účinku na obžalovaného. Byl-li však obžalovaný takovým zmatečným rozsudkem odsouzen k trestu, může ho zrušovací soud dle svého uvážení buď osvoboditi, nebo použíti mírnější sazby trestní, nebo padle okolností naříditi, aby se proti němu konané řízení znovu zavedla.
§ 293.
Soud, jemuž se věc dle § § 288 a 292 k novému přelíčení přikáže, má při tam za základ vzíti původní obžalobu, leč by zrušovací soud nařídil něco jiného.
Soud jest vázán právním náhledem, kterým se řídil při svém rozhodnutí soud zrušovací.
Ustanovení § 290, odstavec 2, jest také rozhodujícím pro rozsudek, jež se vynese na základě nového hlavního přelíčení.
Ivo tohoto rozsudku se může podati zmateční stížnost ze všech důvodů v § 281 uvedených, ač nebyly-li tytéž již odklizeny rozhodnutím soudu zrušovacího v téže věci vyneseným.
§ 410.
Vyjde-li na jevo potom, když trestní rozsudek nabyl právní moci, polehčující důvody, které v době vynesení rozsudku tu ještě nebyly nebo alespoň nebyly známy, a pro něž by se sice nebylo použilo jiné trestní sazby, ale byl by se patrně vyměřil mírnější trest, nechť sborový soud prvé stolice (§ 401), přesvědčí-li se o těchto polehčujících důvodech, navrhne přiměřené zmírnění trestu sborovému soudu druhé stolice, jenž o tomto návrhu rozhodne po slyšení vrchního státního zástupce.
Zamítne-li se žádost za zmírnění trestu nebo návrh k tomu směřující, není proti tomu opravného prostředku.
Jestliže se sborový soud druhé stolice přidá k návrhu na zmírnění trestu vyměřeného soudem zrušovacím, má předložiti tento návrh zrušovacímu soudu, jenž o něm rozhodne s konečnou platností po-slyšení generálního prokurátora.
§ 411.
Prominouti nebo zmírniti trest přísluší, pokud zákon jinak neustanovuje, presidentu republiky.
žádosti za milost nemají odkladného účinku.
Podá-li odsouzený, nastoupiv trest, žádost za milost představenému trestnice neb úředníkovi, vyslanému na prohlídku trestnice, nechť ji představený trestnice odešle soudu, který rozhodl v I. instanci (§ 401), připoje k ní svůj projev o chování a zdraví trestancově.
Tento soud, jemuž buďtež také dodány všechny jiné žádosti za milost, nechť žádost zkouší a, shledá-li, že tu není důležitých důvodů, aby byl trest zmírněn nebo prominut, nechť ji zamítne. V opačném případě předloží žádost se svým návrhem sborovému soudu druhé stolice, který se o ní usnese, vyslechna vrchního státního zástupce a buď ji zamítne neboj ji se svým návrhem předloží ministru spravedlnosti. Rozhodne-li o rozsudku nejvyšší soud podle § 288, č. 3, nebo podle § 350, odst. 1, budiž doporučující návrh sborového soudu druhé stolice předložen tomuto soudu, jenž rozhodne, vyslechna generálního prokurátora, má-li se žádost zamítnouti nebo ministru spravedlnosti doporučiti.
Zamítne-li některý ze jmenovaných soudů žádost za udělení milosti, není do toho stížnosti.
Byl-li příslušník československého státu odsouzen před 28. říjnem 1918 některým soudem bývalé říše Rakousko-Uherské, ležícím však mimo obvod československé republiky, nutno podati žádost za milost u soudu stejného druhu, jak ji rozhodl v první stolici, v jehož obvodě je domovská obec odsouzencova; nebylo-li by možno bez zvláštního šetření ji zjistiti, podá se žádost ke sborovému soudu první stolice, v jehož obvodu leží poslední známé bydliště odsouzencovo; neměl-li ho v republice Československé, podá se; byl-li žadatel odsouzen ve Vídni, k zemskému trestnímu soudu v Praze, byl-li odsouzen jiným soudem v území bývalého císařství rakouského, u zemského trestního soudu v Brně a; byl-li odsouzen soudem v zemích bývalé koruny svatoštěpánské, u sedrie v Bratislavě.
Týž postup, jako při žádostech za milost, zachovati je při žádostech za abolici (§ 2), úkol soudu přejímá tu však státní zastupitelstvo, které předkládá věc vrchnímu státnímu zastupitelstvu, a toto ministru spravedlnosti. žádost nepřekáží tomu, aby nebylo ve věci dále jednáno.
Jak při žádostech za milost tak za abolici může president republiky neb instance v uvedeném pořadí vyšší naříditi, že nesmí býti žádost v nižší instanci zamítnuta, nýbrž že má býti s dobrým zdáním předložena, jakož i že výkon trestu má býti odložen nebo přerušen, nebo že trestní řízení nemá býti zatím zavedeno, nebo že v zavedeném řízení nemá býti zatím pokračováno.
Příloha II.
Zákon
ze dne 31. prosince 1877 čís. 3 ř. z. z roku 1878,
kterým se doplňují a mění ustanovení řádu soudu trestního o zmatečních stížnostech.
§ 3.
Soud zrušovací se má o zmateční stížnosti, která ho dle odstavce 2. § 285 tr. ř. došla, jen tehdy napřed v sezení neveřejném po slyšen i generálního prokurátora, raditi, když generální prokurátor neb zpravodaj presidentem soudu zrušovacího ze středu tohoto soudu jmenovaný, navrhne některé z usnesení v §§ 4, 5 a 6 uvedených.
Kromě toho nařídí se den k veřejnému přelíčení o věci přihlížejíc k předpisu v § 286 tr. ř. o tom danému, aniž jest k tomu potřebí usnesení zrušovacího soudu.
§ 4.
Při neveřejné poradě se může zmateční stížnost ihned zamítnouti:
1. Když ji měl již sborový soud první stolice podle § 1 tohoto zákona zamítnouti, nebo když uplatňovaný důvod zmatečnosti byl již rozhodnutím soudu zrušovacího v téže věci vyneseným odstraněn;
2. když zmateční stížnost opírá se o důvody zmatečnosti v § 281, číslo 1 až 8, nebo v § 344, č. 1 až 4 uvedené, a soud zrušovací jednohlasně jest toho mínění, že táž má býti jako patrně bezdůvodná zamítnuta, aniž jest k tomu dalšího rozebírání potřebí.
Toto usnesení může se při neveřejné poradě vynésti také tehdy, když se má den k veřejnému přeučení ustanoviti pro jiné důvody zmatečnosti, nebo proto, že si chce soud zrušovací vyhraditi výkon práva jemu dle odstavce 1. 290 tr. ř. příslušejícího.
§ 5.
Při neveřejné poradě o zmateční stížnosti ve prospěch obžalovaného podané, může se jí, pokud generální prokurátor souhlasí, ihned vyhověti, když vyjde na jevo, že se nelze vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení, že však soud zrušovací nemá ještě ve věci samé rozhodovati.
§ 6.
Při neveřejné poradě může se dále naříditi, aby se podalo skutkové vysvětlení o tvrzeném porušení formy (§ 281, číslo 1 až 4 tr. ř., § 344, č. 1 a;ž 5 tr. ř.).
§ 7.
Soud zrušovací může usnesení v § 4 uvedené vynésti také při poradě o stížnosti dle § 2 k němu došlé, jestliže provedení zmateční stížnosti bylo podáno nebo jestliže lhůta,k tomu prošla.