IX./4007.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudruhů
o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 3954/IV).
Články v interpelaci uvedené byly státním zastupitelstvím v Praze zabaveny proto, poněvadž státní zástupce viděl v obsahu jejich skutkovou povahu zločinů a přečinů trestního zákona a měl za to, že veřejný zájem činí nutným, aby články ty propuštěny nebyly.
Zemský trestní soud v Praze ve všech případech zabavení potvrdil. Námitky proti zabavení podány nebyly.
Když tedy i neodvislý soud uznal, že obsah článku jest trestný, nelze mluviti o tom, že by šlo o nějakou persekuci tisku a o libovůli.
Stačí nahlédnouti do obsahu zabavených míst aby bylo vidno, že kromě popouzení a štvaní proti státní správě zkrucováním fakt, jsou v zabavených článcích uveřejňovány výzvy k činům protizákonným a trestným, jež žádný právní stát nemůže nechati nepovšimnuty.
V Praze dne 12. února 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./4007.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců F. Horáka, R. Mlčocha a druhů
o zřizování řemeslných dílen v kasárnách (tisk 3833/I).
Již několikrát měl jsem příležitost odpovídati na zcela obdobné dotazy. Poněvadž však je vidno, že stesky na poškozování živností se strany vojenské správy vyplývají ponejvíce z neznalosti povahy vojenských ústavů (dílen, závodů), dovolím si organisaci jejich poněkud vysvětliti.
Dílny obuvnické neb krejčovské větších rozsahů u armády vůbec neexistují; řemeslnické dílny zřízené u jednotlivých vojenských oddílů a pododdílů obstarávají pouze opravy oděvu, obuvi a výstroje pro činně sloužící mužstvo; prs osoby soukromé vůbec nepracují.
V truhlářské dílně, zřízené ve vojenské zásobárně v Praze-Dejvicích, provádějí se pouze opravy beden a polní zásobovací výstroje.
Co se týká holičství, bylo výnosem z roku 1921 povoleno, aby narukovaní holiči holili mužstvo u výkonu jim přikázané zdravotní služby,jakýkoliv zisk jest však vyloučen a poplatky stanoveny jsou tak, aby jimi byly uhrazeny pouze výlohy, spojené s udržováním holičského náčiní a opatřením mýdla. Činnost těchto vojínů-holičů vztahuje se pouze na mužstvo, holiti gážisty jest zakázáno.
Kromě toho může velitel kasáren sjednati smlouvu s místním holičem živnostníkem, aby za předem určené poplatky obstarával holení a střihání mužstva. Takovýmto živnostníkům však nesmí velitel kasáren poskytnouti místnosti.
V oboru zbrojním jest zřízeno celkem 12 divisních zbrojních dílen -- u každé divise jedna. V těchto dílnách udržuje se a opravuje jedině vojenský materiál (děla, kulomety, lafety a pod.), pro jehož opravu nejsou živnostníci vůbec zařízeni. Při těchto opravách naskytuje se také jediná příležitost, aby nováčkové byli školeni ve znalosti dělostřeleckého materiálu.
Rovněž dílny stavební správy (skladiště a dílny vojenského stavebního dvora v Dejvicích) mají za účel školení vojínů-řemeslníků, aby z nich mohly býti sestavovány pracovní a stavební roty pro případ mobilisace.
Převážně však pracují jen na opravách a doplňování stavebního materiálu.
Všechny dodávky stavební správy jsou v zásadě zadávány veřejnou neb užší soutěží. Živnostnictvo nemá tudíž příčiny ke stížnostem a to jím spíše, poněvadž objednávkami nových zařízeni stavebních byl spotřebován téměř celý, rozpočtem povolený obnos.
Správkárny ženijního vojska nevyrábějí nového materiálu; zaměstnávají řemeslníky-vojáky z vlastního stavu mužstva a pouze u strojního a vodního praporu jist zaměstnáno ještě Po 12 civilních řemeslnících.
Dílny hlavního ženijního skladu v Olomouci zaměstnávají 60 civilních dělníků a potřebný počet řemeslníků-vojáků a zaměstnávají se po většině jen správkami. Nově se vyrábějí pouze specielní součástky dřevěného mostního materiálu systému Bizago, které pro požadovanou prvotřídnost materiálu nemohou býti vzhledem k dosavadním zkušenostem svěřovány firmám civilním. Potřebné suroviny a polotovary odebírají se však soutěží od domácích podniků. Také tyto dílny jsou nutny pro školení vojenského personálu v opravách ženijního materiálu v poli a živnostnictvo nebylo jich pracemi nikdy poškozováno.
Dílny vozatajské, počtem pět, a dvě dílny automobilního vojska nevyrábějí vůbec nového materiálu, nýbrž toliko opravují materiál jsoucí v provozu. Nový materiál jest objednáván veřejnou soutěží u civilních firem, zejména u malovýrobců.
Telegrafní dílny jsou jen u hlavního skladu a dílny železničního pluku jsou pouhými malými správkárnami železničního materiálu.
I o těchto platí totéž, co o ostatních, že jsou totiž hlavně školou nováčků pro práce nutné při mobilisaci.
V Praze dne 30. ledna 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
Překlad ad I./4007.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Abgeordneten Dietl, Jokl, Uhl und Genossen
wegen der Zustände in der Krumauer Garnison (Druck 3816/XX).
Der Soldat Josef Jungbauer der čsl. Gebirgs-Artillerie-Abteilung Nr. 256 wurde mit Urteil des Brigadegerichtes in Budweis vom 17. August 1932 für schuldig erkannt, dass er am 10. Juli 1922 bei der Auszahlung der Löhnung bei der I. Batterie der genannten Abteilung in Böhm. Krumau, als er eine Schachtel Oel zum Reinigen übernehmen sollte, die Annahme derselben vom Rechtnungsrottmeister Nečina verweigerte und sich ihm gegenüber mit den Worten äusserte: ťdass, wenn ihm seine Bezüge nicht ausgezahlt werden, er sich nicht reinigen könne und er eine Sau werdeŤ
und als ihm jene Schachtel vom Soldaten Fischer gegeben wurde, warf er sie auf die Erde. Durch dieses Vorgehen verletzte er wissentlich die pflichtmässige Achtung gegenüber seinem Vorgesetzten und machte sich des Vergehens der Subordinationsverletzung im Sinne des § 145, 146 b), 156 des Mil. Str. G. schuldig und wurde zu strengem Garnisonsarrest in der Dauer von 2 Monaten, verschärft durch Einzelhaft in den ersten und letzten 14 Tagen verurteilt.
Zur Erklärung dieses, wörtlich zitierten Gerichtsurteiles führt das Ministerium für nationale Verteidigung an, dass es bereits vor längerer Zeit allen Militärkommanden den Befehl erteilt hatte, strenge darauf zu achten, dass die Mannschaft wenigstens einmal in der Woche insbesondere nach Marschübungen, Degenfällen oder Schneewehen ihr Schuhwerk zum Zwecke der Konservierung ordentlich mit Fett einschmiere.
In Erfüllung dieses Befehles hat die Wirtschaftsverwaltung der Gebirgsartillerie-Abteilung Nr. 256 in Böhm.-Krumau aus ihrem Magazine der Mannschaft je eine grössere Schachtel Schubschmiere und zwar nach der Anzahl der einzelnen von den Soldaten bewohnten Zimmern ausgefolgt. Es ereigneten sich aber Fälle, dass nachlässige Soldaten ihre Schuhe nicht einschmierten mit der Ausrede, dass sie keine Schmiere bekommen hätten. Die Wirtschaftsverwaltung hat daher selbst kleinere Schachteln Marsöl besorgt und bei der Auszahlung der Bezüge jedem Manne je eine ausgefolgt. Durch die Anschaffung der Schmiere im Grossen hat die Militärverwaltung bedeutend billigere Preise erzielt.
Da nach dem Dienstreglement die Mannschaft verpflichtet ist, sich alle Putzrequisiten und also auch die Schmiere für die Schuhe von der Löhnung und von den Teuerungszulagen zu beschaffen, ist die Militärverwaltung ganz richtig vorgegangen, wenn sie der Mannschaft den für das ausgefolgte Fett entfallenden Betrag von ihren Bezügen abzog.
Dieser Umstand hatte aber auf den Fall des Soldaten Jungbauer keinen Einfluss, da dieser während der angegebenen Zeit mit lern Umzuge der Bezüge auf 30 Tage wegen unmilitärischen und frechen Benehmens gegenüber einem Vorgesetzten bestraft war, so dass er das Fett ganz umsonst erhalten sollte. Die Behauptung der Zierren Interpellanten, dass die Qualität des Fettes zu schlecht war, dass die Soldaten das Fett nicht essen wollten und dass Jungbauer, welcher ebenfalls einen Teil des Fettes erhielt, es wegwarf, ťweil es nicht geniessbar seiŤ ist allerdings insofern richtig, dass das ausgefolgte Fett tatsächlich absolut ungeniessbar war, was sich aber damit erklärt, dass es sich nicht um ein Fett zum Genusse sondern um - Schuhschmiere gehandelt hat.
Aus dem Angeführten geht hervor, dass das Vorgehen der Wirtschaftsverwaltung der Artillerie-Gebirgsabteilung Nr. 256 ganz korrekt war.
Prag, am 15. Jänner 1926.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Udržal, m. p.