Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4007.

Odpovědi:

I. min. nár. obrany na interp. posl. Dietla, Jokla, Uhla a druhů o poměrech v krumlovské posádce (tisk 3816/XX),

II. dodatek k odpovědi (tisk 3953/V) min. spravedlnosti na interp. posl. Tománka a soudy. ve věci censury našich slovenských časopisů (tisk 3808/I),

III. min. spravedlnosti a vnitra na interp. post. Stivína a soudr. o tiskové praxi konfiskační (tisk 3909/I),

IV. vlády na interp. post. Toužila a druhů o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 3954/V),

V. min. národní obrany na interp. posl. Stejskala a druhů o poměrech ve státní zbrojovce v Brně (tisk 3780/I) a na interp. posl. Buriana, Roučka, Merty a druhů (tisk 3816/IX) o nezaplaceni mezd z doby války dělníkům ťZbrojovkyŤ v Brně,

VI. min vnitra na interp. posl. Tausika a soudr. v záležitosti úřední Č. T. K. v časopisech republiky Československé a za hranicemi rozšířených zpráv o atentátu na ministra Udržela (tisk 3853/IX),

VII. min. vnitra na interp. posl. dra Bartoška a spol. o nepřípustné praxi konfiskační a nepřípustném počínání si politického úředníka (tisk 3887/I),

VILI, min. školství a nár. osvěty a min. železnic na interp. posl. Daruly a soudr. o nesprávném zařadění úředníků, majících vyšší obchodní školy, na Slovensku ze statutu II B do statutu III A (tisk 3887/XIV),

IX. vlády na interp. posl. Hakena a soudr. o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 3954/IV),

X. min. národní obrany na interp. posl. Horáka, Mlčocha a druhů o zřizování řemeslných dílen v kasárnách (tisk 3833/I).

I./4007 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Dietla, Jokla, Uhla a druhů

o poměrech v krumlovské posádce (tisk 3816/XX).

Vojín Josef Jungbauer od čs. horského dělostřeleckého oddílu čís. 256 uznán byl rozsudkem brigádního soudu v Českých Budějovicích ze dna 17. srpna 1922 vinným, že dne 10. července 1922 při výplatě žoldu u 1. baterie jmenovaného oddílu v Českém Krumlově, maje odebrati jednu krabičku oleje na čištění, odepřel ji od účetního rotmistra Nečiny přijati a vyjádřil se vůči němu slovy: ťže nebudou-li mu vypláceny požitky, že se nemůže čistiti a stane se z něho svině,Ť a když pak mu vojínem Fischerem ona krabička byla dána, uhodil jí o zem. Tímto jednáním vědomě porušil povinnou úctu oproti svému vyššímu a spáchal přečin porušení subordinace ve smyslu §u 145, 146 b), 156 voj. tr. z, a byl odsouzen do tuhého posádkového vězení v době trvání 2 měsíců zostřeného v prvých a posledních 14 dnech samovazbou.

K vysvětlení tohoto, doslovně citovaného rozsudku soudního uvádí ministerstvo národní obrany, že již před delší dobou nařídilo všem vojenským velitelstvím, aby přísně dbala toho, aby mužstvo nejméně jednou týdně, zejména po pochodových cvičeních, deštích nebo vánicích svoji obuv za účelem konservování řádně tukem mazalo.

Hospodářská správa horského dělostřeleckého oddílu čís. 256 v Českém Krumlově plníc toto nařízení, vydávala ze svého skladu mužstvu po jedné větší krabičce mazání na boty a to dle počtu jednotlivých světnic vojáky obývaných. Stávaly se však případy, že nedbalí vojíni bot svých namazali, vymlouvajíce se, že se na ně mazadla již nedostalo. Hospodářská správa proto sama opatřila menší krabice Marsova oleje a při výplatě požitků každému muži po jedné vydávala. Hromadným opatřením mazadla docílila vojenská správa značně levnější ceny.

Poněvadž pak podle služebního řádu mužstvo jest povinno opatřovati si veškeré čistící potřeby a tudíž i mazadlo na boty ze svého žoldu a z drahotních přídavků, postupovala vojenská správa zcela správně, jestliže mužstvu částku za vydaný tuk z jeho požitků odečetla.

Okolnost tato neměla však žádného vlivu na případ vojína Jungbauera, poněvadž týž byl v uvedenou dobu potrestán odnětím požitků na dobu 30 dnů pro nevojenské a drzé chování k představenému, takže měl tuk obdržeti úplně zdarma.

Tvrzení pp. interpelantů, že jakost tuku byla tak špatná, že vojáci nechtěli tuk jísti a že Jungbauer, který rovněž dostal část tuku, zahodil jej, ťponěvadž se nedal jísti,Ť jest ovšem potud správné, že vydávaný tuk skutečně byl naprosto nepouživatelný, což se ovšem vysvětluje tím, že nejednalo se o tuk k požívání, nýbrž o - mazadlo na boty.

Z uvedeného vychází najevo, že postup hospodářské správy horského dělostřeleckého od dílu čís. 256 byl zcela správný.

V Praze dne 15. ledna 1923.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

II./4007.

Dodatek k odpovědi

(tisk 3953 / V.)

ministra spravedlnosti

na interpelaci posl. Floriána Tománka a soudr.

ve věci censory našich slovenských časopisů (tisk 3808/I).

Podle sděleni, jehož se mi dostalo dne 9. února 1923, dodávám ku své odpovědi z 12. listopadu 1922, že dvě zabavená místa byla podle §u 9, lit. m) j. ř. předsednictvem poslanecké sněmovny z interpelace vyloučena. Tím doznává druhý odstavec odpovědi obmezení, ovšem jen částečného, neboť zůstávají dvě místa, která nebyla z interpelace předsednictvem sněmovny škrtnuta a přec jedno z nich nepřichází v interpelaci v původním, velmi závadném znění, nýbrž v bezvadné změně, druhé pak, rovněž velice závadné, jest vynecháno vůbec.

Požádal jsem předsednictva sněmoven, aby ministerstva spravedlnosti a vnitra, jež mají odpovídati na interpelace o zabavení tiskopisů, o podobném vyloučeni včas dala uvědomovati, aby se předešlo nedorozuměním.

V Praze dne 10. února 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

III./4007.

Odpověď

ministrů spravedlnosti a vnitra

na interpelaci poslance Stivína a soudruhů o tiskové praxi

konfiskační (tisk 3909/I).

Páni interpelanti tvrdí, že počet tiskových konfiskaci v poslední době neobyčejně stoupl, uvádějí, kolik napočetli konfiskačních nálezů, uveřejněných v Úředním listě Československé republiky v měsíci listopadu, soudí, že konfiskace ty plynou z neodpovědného a, jak myslí, někdy i stranického počínání státních orgánů pověřených přehlídkou tisku a svědčí o zjevných přehmatech a libovůli.

Tato tvrzení a obvinění nejsou však správná. Nelze předem nechati nepovšimnuto, že způsob psaní, zvláště oposičního tisku, se následkem přiostření politických poměrů a následkem změny taktiky oposičních stran značně změnil a že nebylo nikdy od převratu listy určitých stran psáno tak ostře jako v posledním roce, ať již jde o útoky proti státu, státní správě a branné moci aneb o útoky proti jednotlivým národnostem.

Počtu konfiskačních nálezů uvedeného v interpelaci nebylo však přes to dosaženo; běží na straně pánů interpelantů o omyl vyvolaný asi tím, že byly počítány veškery nálezy, i ony, které jsou vlastně překladem téhož nálezu vydaného o zabavení tiskopisu, psaného v řeči jiné než státní. Počítá-li se správně, činí počet konfiskačních nálezů, uveřejněných v měsíci listopadu m. r. nikoli 343, nýbrž jen 252. I tento počet je však mimořádně právě v měsíci listopadu veliký, což je vidno z toho, že od 1. ledna do 1. prosince m. r. nebylo více než 1498 konfiskací a to nejen časopisů, nýbrž i letáků a děl neperiodických, tuzemských i cizozemských (počet. cizozemských je dosti značný, t. j. do 1. prosince více než 120). Tento mimořádně značný počet konfiskací, o nichž nálezy soudní byly právě v listopadu m. r. uveřejněny, vysvětluje se tím, že pro známé události v Chebu muselo dojíti ku mnoha zabavením článků oposičního tisku, značně převyšujících míru, do niž možno i trestní útoky na stát a státní správu propustiti, a že nálezy soudů, potvrzujících taková zabavení, byly ještě začátkem listopadu v Úředním listě uveřejňovány. Při tom pak dlužno ještě míti na paměti, že počet takových zabavení je silně zvýšen tím, že mnohé takové závadné články byly uveřejňovány doslovně ve více časopisech, zvláště v tak tzv. listech hlavičkových (lišících se pouze názvem, nikoli však obsahem). Také šlo o více případů, kdy oficielní projevy politických stran oposičních byly téměř celým tiskem těchto stran uveřejněny a z části propadly zabavení, jež bylo nutným.

Uváží-li se, že v roce 1921, kdy nepřicházely v úvahu konfiskace na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poněvadž tam byla předchozí censura, byl počet konfiskací větší nežli loňského roku (do 1. prosince 1921 přišlo 1536 oznámení o konfiskacích, kdežto loni - jak shora uvedeno - jen 1498), a že jak shora zmíněno, je tisk zvláště oposičních stran daleko výbojnější nežli v roce předminulém, je patrno, že orgány vykonávající přehlídku tisku, ukládají si daleko větší zdrženlivost v konfiskaci, nežli dříve.

Ministerstvo spravedlnosti a rovněž i ministerstvo vnitra sladují pečlivě veškery konfiskace a snaží se alespoň dodatečně upozorněním na to, že zabavení nebylo ve veřejném zájmu nutné, odstraniti, kde třeba, ne zcela správné nazírání podřízených úřadů a docíliti praxe co nejstejnoměrnější. Úřady vykonávající přehlídku tisku byly a jsou opětně upozorňovány na to, že nemá míti zabavení místo již tam, kde by pro trestný obsah zabavení vůbec bylo možným, ale jen tam, kde nelze propustiti některé místo, aby nenastaly zlé účinky, pro něž je stíhání podle příslušných ustanovení trestního zákona předepsáno.

Obě ministerstva dala v poslední době svým orgánům také pokyn, aby používaly i prostředku telefonického dorozumění se, aby tak byly odstraněny všechny nestejnoměrností praxe, které by mohly vzbuditi dojem stranickosti a aby se zabavení omezilo skutečně na případy, kde k uvarování se škodlivých, účinků shora uvedených nutno je pokládati za nezbytné.

Ovšem, jako již vícekráte bylo podotčeno, není možno dosáhnouti absolutně stejnoměrné praxe, neboť ne vždy je možno, aby různé orgány ať státních zastupitelstev ať okresních politických správ posuzovaly veřejný zájem zcela shodně.

Také byly soudy upozorněny na nutnost nálezy konfiskační řádně odůvodňovati, zvláště pak, když jde o zamítnutí námitek, uvésti důvody, sloužící k vyvrácení jich.

Pečuje tedy i ministerstvo spravedlnosti o to aby řízení o námitkách nestalo se, jak v interpelaci vytýkáno, pouhou formalitou.

Číslo 12 periodického tiskopisu ťVěstník dělnického potravního spolku Vzájemnost-VčelaŤ v Brně z 1. prosince 1922 bylo zabaveno státním zastupitelstvím v Brně proto, že podle názoru tohoto úřadu některá místa provolání k dělnictvu, v něm otištěného, zakládají skutkovou povahu přečinu podle §u 302 tr. z. spáchaného tím, že se veřejně vybízí k hospodářskému bojkotu a tedy nepřátelskému stranictví proti spořitelnám, peněžním ústavům a. obchodům nedružstevním. Zemský trestní soud v Brně nálezem z 1. prosince 1922, č. j. Ir I 216122 toto zabavení potvrdil a nebylo proti nálezu užito opravných prostředků.

Máme za to, že orgán, vykonávající přehlídku tisku v Brně, mohl zabavení to právem shledávati nutným, poněvadž případu Moravskoslezské banky bylo v tomto provoláni využito k tomu, aby nejen byla hlásána nedůvěra ke všem nedružstevním peněžním podnikům, ale aby bylo přímo vyzýváno k jich bojkotování a vybírání vkladů, rovněž pak i ku bojkotování všech soukromých obchodníků.

Nezdá se proveditelným, aby podobné výzvy k hospodářskému nebo národnostnímu bojkotu celých tříd nebo skupin obyvatelstva byly volně propouštěny, protože by mohly klidný vývoj státu ohroziti, a jsou proto zabavovány bez ohledu na to, odkud vycházejí.

Pokud jde o osnovu tiskového zákona, dlužno uvážiti, že zákonem z 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n. bylo tiskové řízení platné v zemích českých rozšířeno i na Slovensko a Podkarpatskou Rus a to s účinnosti do 31. prosince 1930, a to právě proto, poněvadž mimořádné poměry ještě nedovolují, aby bylo již dnes přikročeno k takové reformě, že by objektivní řízení tiskové bylo nahrazeno subjektivním stíháním.

Události poslední doby také ukázaly, že by to technicky nebylo proveditelno, poněvadž by poroty vůbec nebyly s to úkoly jim uložené zmoci.

Otázka tato je předmětem stálé pozornosti vlády. řešení její však nesmí se v zájmu státním státi ukvapeně a bez ohledu na skutečné poměry.

V Praze dne 23. ledna 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

IV./4007.

Odpověd

vlády

na interpelaci poslance Františka Toužila a druhů

a konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 3954/V).

Správno je, že v interpelaci uvedené články časopisu ťRudé PrávoŤ byly státním zastupitelstvím v Praze zabaveny, jen ranní ťRudé PrávoŤ z 11. října m. r. zabaveno nebylo a jest citace tohoto čísla patrně mylná. Zabaveni stalo se proto, že státní zástupce viděl v obsahu zabavených článků skutkovou podstatu přečinů a zločinů podle trestního zákona a měl za to, že veřejný zájem zabavení činí nutným.

Zemský trestní soud v Praze ve všech v interpelaci uvedených případech zabavení potvrdil. Námitky proti potvrzujícímu nálezu byly podány toliko v posledním, v interpelaci uvedeném případě, a byly soudem zamítnuty.

Když tedy i neodvislý soud shledal, že obsah článků je trestný, nelze mluviti o nějaké persekuci.

Státní zástupce mohl právem shledávati potřebu, aby články toho druhu, jak zde jsou uvedeny, propuštěny nebyly, poněvadž obsahuji vesměs popouzení proti státní správě a jejím orgánům a také soudy jsou tam viněny bezdůvodně ze stranickosti. Nutno proto odmítnouti výtku, jako by byla zde rozhodovala libovůle úředníka vykonávajícího přehlídku tisku.

V Praze dne 11. února 1923.

Náměstek předsedy vlády:

v. z. J. Malypetr, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

V./4007.

Odpověd

ministra národní obrany

na interpelaci poslance J: V. Stejskala

a druhů

o poměrech ve státní zbrojovce v Brně (tisk 3780/I) a

na interpelaci poslanců E. Buriana, Jar. Roučka, Rudolfa Merty a druhů

(tisk 3816/IX)

o nezaplacení mezd z doby války dělníkům ťZbrojovkyŤ v Brně.

Státní zbrojovka v Brně byla teprve po převratu vybudována na podnik velkého slohu a odborníci techničtí i vojenští posuzují zbrojovku jako závod prvotřídní.

Po stránce obchodní byla zbrojovka loňského roku revidována za celou dobu činnosti a posudek komise vyzněl velmi příznivě pro celkové hospodářství. Rovněž roční bilance byly shledány správnými.

K jednotlivým bodům interpelací dovoluji si sděliti:

V záležitosti Schoppova patentu nutno konstatovati, že celkový náklad na toto zařízení nevyžadoval i a milionu Kč, jak v interpelaci uvedeno, nýbrž pouze 150.63895 Kč, kterýžto peníz nalézá plné krytí jednak ve stávajícím strojovém zařízení, jednak v tom, že zbrojovka získala generální licenci k zužitkováni Schoppových patentů na pokovování.

Tvrzení, že methoda pokovováni není dosud ani ve Švýcarsku; sídle vynálezce, propracována není správným; v Německu, Anglii, Francii i Švýcarsku,jsou společnosti k zužitkování těchto patentů a prosperují velmi dobře. V našem případě nemohlo dosud dojiti k větším pracem v tomto oboru, poněvadž bylo nutno vyčkati výsledku patentního sporu s chebskou společností, jíž částečně příslušela práva patentní. Patentní spor byl před půl rokem urovnán smírem.

Stroje zakoupené od firmy Sinai v roce 1919 za Kč 123.750.- a nikoli, jak v interpelaci uvedeno, za půl milionu Kč, jsou až na nepatrnou jich část v používání při výrobě pažeb pro pušky vzor Mauser. Malá část těchto strojů slouží co reserva pro eventuelní výrobu pažeb k pušce vz. Manlicher.

Průměrná cena zakoupených strojů obnáší necelých Kč 900.- za jeden kus, tedy ani ne I,o dnešních výrobních nákladů.

Co se týče bodu 3 interpelace, jist nutno uvésti, že zakoupení obráběcích strojů s nástroji a upínacími zařízeními, bylo všemi odborníky, kteří strojové zařízení shlédli, označeno jakožto koupě výhodná.

Pistole systemu ťNickelŤ byla nejen u nás ale i v cizozemsku v soutěži s nejpřednějšími cizozemskými výrobky uznána za výrobek prvotřídní.

O rozrušeni nebo zpoždění výroby nemůže býti řečí, výroba jak pistolí, tak pušek je v plném proudu.

0 nějakém zatajování zásilek zbraňových, jakož i o zavedení trestního řízení, není mi ničeho známo.

Na modelu parního motoru system Janeček pracuje zbrojovka za souhlasu ministerstva národní obrany. Zrealisování jmenovaného vynálezu mělo by pro náš průmysl i pro vojenskou správu v případě osvědčení velkou důležitost. Zkoušky s tímto motorem se konají a nedaleká doba ukáže, že náklady nebyly zbytečnými.

Podotýkám ještě, že firma taneček a Kohoutek v Brně neexistuje.Je-li v interpelaci míněna firma Kohoutek a spol. v Mnichově Hradišti, dodávala tato firma zbrojovce v roce 1921 a Kč 8.887 nástrojů, většinou závitníků v prvotřídním provedení za cenu konkurenční. Jinak dodává firma tato zbrojovce pera pro ruční granáty o 10% levněji než firmy jiné.

Experimenty s ventilátorem vyžádaly si nákladu Kč 10.000.- a směřovaly k povznesení výroby.

Ostatně velký závod, aby vydělal, musí někdy riskovati.

Zakoupené pušky v Holandsku byly vesměs jako dobré do polní výzbroje zařaděny. Vývrty hlavní, o nichž se pp. interpelanti zmiňují, nejsou nahodilé, nýbrž tato adaptace byla vědomě na puškách provedena.

Přestavby byly provedeny za souhlasu komise pro správu zbrojovky a náklad na ně jest plně uhrazen z výtěžku z oprav vagonů. Dle posudku odborníků jedná se o přestavby účelně vyhovující.

Tvrzení pánů interpelantů, že zbrojovka má tři automobily, jest správným; nutno jenom podotknouti, že jeden z nich bude během tohoto roku vyřaděn jako k dalšímu používání nezpůsobilý a 2 auta udržují spojení mezi továrními objekty 3 km od sebe vzdálenými. Cesta ředitele v automobilu do Prahy byla podniknuta z toho důvodu, že nově zakoupený vůz měl býti v Praze podroben generální prohlídce.

O zdatností vedoucích činitelů zbrojovky vyjádřili se povolaní k tomu odborníci v každém ohledu naprosto příznivě.

Případ propuštěného ředitele Svobody jest zkreslen. Týž nedopustil se trestního skutku a vyšetřování vůči němu zavedené bylo státními úřady zastavena. Odbytné ve výši Kč 100.000: mu příslušelo podle služební smlouvy se zbrojovkou uzavřené. Výplata dalších Kč 50.000.- jest smyšlenkou a nebylo k ní pražádných důvodů.

K první části odstavce 10, t. j. zadržení, příspěvků na ženu a děti jisté části dělnictva ve zbrojovce pracujícího, dovoluji si uvésti:

Ze spisů a provedeného šetření jest patrno, že žádost dělnictva jest po stránce právní neodůvodněna; pokud však dělnictvo tyto svoje požadavky i nadále chce uplatňovati, mohlo by se tak státi toliko proti republice Rakouské, která jedině odpovídá za všechny závazky za války bývalou vojenskou správou sjednané ve smyslu článku 205 posledního odstavce mírové smlouvy St. Germainské.

Pokud pak žádosti dělnictva uvádějí a dovolávají se tvrzení bývalého velitele brněnských dílen majora Rypky, že republika československá byla na úkor dělnictva obohacena tím, že z obnosů, jež měly býti dělnictvu vyplaceny, byly zakupovány různé věci pro zbrojovku.v Brně, dovoluji si projeviti názor, že nákupy, stavby a adaptace ve zbrojovce za války prováděné děly se nikoliv na úkor mezd dělnictva, nýbrž se staly, pokud šetřením bylo zjištěno, na základě vyžádaných dotací bývalého ministerstva války a cestou normální.

Ostatně majetek bývalé vojenské správy, který republice Československé připadl, bude dle čl. 208 mírové smlouvy oceněn a bude republice Československé připsán k tíži, musí ho tudíž naše republika plně zaplatiti.

Ministerstvo národní obrany dalo již dříve dělnictvu zcela dobrovolně dar Kč 25.000.- na úhradu jeho domnělých pohledávek pod tou podmínkou, že budou tímto obnosem veškeré požadavky, které dělnictvo z tohoto důvodu proti republice Československé vznáší, úplně vyrovnány. Jak viděti, domáhá se však býv. dělnictvo brněnské správkárny svého domnělého práva na československé vládě dále.

V tomto případě jedná se asi o 400 dělníků, z nichž mnozí jsou příslušníky cizích států.

K druhé části tohoto odstavce týkající se pensijního pojištění dělnictva převzatého z bývalého arsenálu, dovoluji si uvésti:

Pro civilní zaměstnance bývalé vojenské správy byl zřízen tak zv. ťVersorgungsinstitut für Zivilbedienstete der k. u. k. HeeresverwaltungŤ ve Vídni, do něhož si civilní dělnictvo platilo týdně příspěvky a jemuž stát přispíval ročně určitým obnosem.

Působnost tohoto ústavu byla dnem 28. října 1918 zastavena.

Ústav jest v likvidaci, jež dosud není skončena, ježto zmíněný ústav neobdržel od převratu žádného státního příspěvku od nástupnických států ocitl se v peněžních nesnázích.

Dělnictvo může uplatňovati nároky z členství ústavu plynoucí toliko Proti republice Rakouské, jež jest držitelkou Příspěvkového fondu, z něhož se mělo dostati členům zaopatřovacích požitků.

Republika Československá nepřevzala v tomto směru podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské žádných závazků a nemají tudíž členové bývalého ťVersorgungsinstitutuŤ proti ní žádných nároků. Ministerstvo národní obrany již několikráte za spolupůsobení ministerstva zahraničních věcí a ministerstva sociální péče zakročilo, aby členům zmíněného zaopatřovacího ústavu byly zaplacené příspěvky, které ovšem dnes představují nepatrné obnosy (vzhledem k znehodnocené valutě rakouské) resp. příslušné částky reserv nashromážděných do převratu, vráceny: jednání jest však obzvláště stiženo tím, že na provedení likvidace jsou zúčastněny všechny nástupnické státy.

Ministerstvo národní obrany připravuje zavedení starobního (pensijního) zaopatření pro všechno civilní dělnictvo, zaměstnané ve vojenských podnicích, závodech a dílnách, při čemž má býti přihlíženo k členům bývalého ťVersorgungsinstitutuŤ, pokud jde o započítáni let do pense nebo jinaké výhody této skupiny.

K realisaci tohoto bude ovšem lze přistoupiti teprve tehdy, až bude dokončena stabilisace jednotlivých vojenských podniků, ústavů a dílen vzhledem k definitivní organisaci armády; práce přípravné byly již zahájeny.

Ministerstvo národní obrany jest si vědomo potíží, jež tomuto zavedení starobního pojištění stojí v ještě, hlavně pro poměrně malý počet dělnictva, zaměstnaného vojenskou správou, jakož I vzhledem k připravovanému starobnímu pojištění všeobecnému.

Vzhledem na předcházející dovoluji si prohlásiti, že jsem ochoten vždy jakékoliv stížnosti ohledně zbrojovky dáti přísné vyšetřiti a případné vinníky pohnati k zodpovědnosti.

Úprava služebního poměru dělnictva převzatého z bývalého c. a k. arsenálu vymyká se mojí pravomoci a bude řešena v rámci stávajících zákonů a nařízeni. Ministerstvo národní obrany bude však působiti. aby se tak stalo v době pokud možno nejkratší.

V Praze dne 12. února 1923.

Ministr národní obrany:

Udržel, v. r.

VI./4007.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Heřmana Tausika a soudruhů

v záležitosti úřední Č. T. K. v časopisech republik Československé a za hranicemi rozšířených zpráv o atentátu na ministra Udržela (tisk 3853/IX).

Zpráva Č. T. K. o poškození automobilu, v němž jel ministr národní obrany a velitel 11. pěší divise košické dne 1. listopadu 1922 do Košic, odpovídá úplně zjištěným skutečnostem.

Na upravení tohoto sdělení nebral policejní ředitel v Košicích žádného vlivu. Jisto jest, že asi 10 km před Košicemi poškozeno bylo zmíněné auto kulí, vypálenou ze střelné zbraně. Bližší okolnosti tohoto případu osvětliti, zejména v tom směru, zda jde o zločinný pokus, či pouze o neopatrné zacházení se střelnou zbraní, při kterém nahodile byla ohrožena osoba ministra národní obrany a generála, jest úkolem soudního vyšetřování, které bylo zavedeno proti určitým osobám.

Není správno, že rána v automobilu byla působena, jak tvrdl interpelace, neopatrností šoféra udeřením dláta při opravě pneumatiky.

Není důvodu, aby bylo zakročeno proti policejnímu řediteli v Košicích, Poněvadž mu nelze vytýkati nějakou nesprávnost.

V Praze dne 16. února 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

VII/4007.

Odpověd

ministra vnitra

na interpelaci poslance JUDra Theodora Bartoška a spol.

o nepřípustné praksi konfiskační a nepřípustném počínání si politického úředníka (tisk 3887/I).

Státní zastupitelství v Chrudimi zabavilo č. 32 časopisu ťHlasy českomoravské VysočinyŤ ze dne 5. srpna 1922, vydávaného v Hlinsku, pro dvě části článku: ťReakce a byrokracieŤ, jednající o schůzi ťVolné MyšlénkyŤ ve Hlinsku dne 5. června 1922, poněvadž v článku tom shledal skutkovou podstatu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle §u 300 tr. z. Zabavení bylo krajským, jakožto tiskovým soudem v Chrudimi potvrzeno z téhož důvodu. Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno pořadem instancí soudních.

Domnění pánů interpelantů, že trestní řízeni proti osobám, které na shora uvedené schůzi ťVolné MyšlénkyŤ v Hlinsku řečnily, bylo zavedeno na základě trestního udáni úředního zástupce okresní správy politické v Chrudimi, který na této schůzi intervenoval, jest mylné. Trestní řízen(zavedeno bylo k stížnosti některých účastníků táboru, kteří tvrdili, že na táboru byly proneseny výroky protizákonné. Na základě této stížnosti musil úřad obžalovací dle své povinnosti navrhnouti zavedení vyhledávání proti obviněným řečníkům a vyžádati si i relaci úředního zástupce, který při táboru intervenoval.

Není tedy příčiny, aby proti úředníku, který při táboru intervenovala počínal si úplně správně, bylo zahájeno disciplinární řízení.

V Praze dne 12. února 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

VIII./4007

Odpověď

ministra školství a národní osvěty a ministra železnic

na interpelací poslance Daruly a soudruhu

o nesprávném zařadění úředníků, majících vyšší obchodní školy, na Slovensku ze statutu II B do statutu III A

(tisk 3887/XIV).

Ministerstvo železnic ke zprávě ředitelství státních drah v Košicích ze dne 29. dubna 1923, č. 1150711-I. 22 schválilo vynesením ze dne 19. června 1922, č. 24959-I/3, aby při prováděni unifikace předpisů čsd. na Košicko-bohumínské dráze dle výnosu ze dne 24. září 1921, čís. 46781, úředníci absolvovavší trojtřídní obchodní školu v Košicích; byli vzhledem k výnosu ministerstva školstva a národní osvěty ze dne 18. července 1921, čís. 67016121 stran úrovně řečeného učiliště zařaděni do úřednického statutu III A.

Když ministerstvo železnic zjistilo, že 2, odstavec cit. výnosu ministerstva školství a národní osvěty o úrovní obchodních škol na Slovensku se vztahuje na nynější dvoutřídní obchodní školy (s jednoroční přípravkou) na Slovensku, nikoliv však také na bývalé trojtřídní t. zv. vyšší obchodní školy; jež existovaly na Slovensku za starého režimu maďarského, jichž absolventy jest klásti na roveň absolventům středních škol, zrušilo svůj výnos ze dne 19. června 1922, č. 24959-I/3 vynesmím ze dne 28. listopadu 1922, č. 58723 pres. a zmocnilo týmž vynesením ředitelství státních drah v Košicích, aby zařadilo absolventy bývalé trojtřídní obchodní školy v Košicích dle platných předpisů do úřednického statu II B.

V Praze dne 5. února 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

Ministr železnic:

Stříbrný, v. r.