Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Národní shromáždění republiky československé se usnáší:

1. Smlouva mezi republikou Československou a říší Německou, uzavřená v Praze dne 8. května 1922 o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních, jakož i dodatkový protokol k ní se schvalují.

2. Ministru zahraničních věcí a ministru spravedlnosti se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinili. další opatření, kterých je potřebí k provedení této smlouvy.

Důvodová zpráva.

Předloženou smlouvou učiněn jest další důležitý krok v celkové úpravě vzájemných styků právních naší republiky se sousední říší Německou.

Odpovídá-li smlouva o úpravě právních styků s Německem ve věcech občanských, uzavřená dne 22. ledna t. r. v první řadě vzájemným potřebám našich vztahů hospodářských, vyplývá nutnost dohody o právní pomoci ve věcech trestních, k níž zejména náleží vydání provinilců, z nezbytnosti, aby vzhledem k živým stykům trestně-právním dosavadní stav faktické vzájemnosti ustoupil konečné úpravě na podkladě smluvním.

Vzrůst našich právních vztahů s Německem ve věcech trestních je přímo překvapujícím.

Zkušenost učí, že zejména pásmo pohraniční bývá až tuze rejdištěm nekalých živlů a že snadnost dostati se do území druhého státu podporuje tu zvláště delikvenci proti bezpečnosti majetku. V tomto směru jsou to pak jmenovitě krádež a podvod, jež z největší části zavdávají podnět k řízení vydávacímu, v značné míře pak přicházejí tu dále v úvahu falšováni bankovek a podloudný vývoz. Stačí tu uvésti, že počet našich žádostí za vydání z Německa, kterých roku 1920 bylo 40, vzrostl roku 1921 na 115 a v tamto roce jen v prvních pěti měsících, t. j. do konce května, přesahuje již 120.

Obdobný vzrůst vydávacího styku konstatovati lze vůči nám na straně německé. Kdežto v roce 1920 došlo nás z Německa 62 žádostí za vydání, bylo jich v roce 1921 již 160 a v tomto roku již jen do konce května přes 170.

Z dosavadních údajů je patrno, jakou důležitost má pro oba smluvní státy, ohrožené touže četnou a nebezpečnou delikvencí, úprava zrychleného a hladkého právního styku ve věcech vydání provinilců.

Dále jsou to uprchlíci z našich a německých věznic, kteří vzhledem k rozsáhlé společné hranici a snadnému spojení železničnímu jakož i hustým pohraničním lesům utíkají se ponejvíce do blízkého území sousedního státu.

Byť i dosud oba státy poskytovaly si co nejúspěšnější právní pomoc v označených směrech, lze s jistotou očekávati, že na základě uzavřené smlouvy bude značně urychleno vydávací řízení, čímž jednak zkrácena bude též vazba provinilců, jednak vzejdou oběma státům vítané úspory.

K jednotlivým článkům smlouvy budiž tu uvedeno:

K čl. 1. Zřídka kdy bývá smlouva o právní pomoci ve věcech trestních tak dalekosáhlou jako smlouva předložená. Právní vztahy mezi oběma státy mohou tím jen získati, že právní pomoc neomezí se toliko na soudy, nýbrž že poskytována bude též úřady správními, s výjimkou úřadů finančních, jichž právní pomoc ve věcech trestních bude předmětem zvláštní úmluvy.

Zvláště důležitým bude závazek právní pomoci ve věcech trestních mezi policejními úřady obou států.

Že hlavním předpokladem smluvním je zásada vzájemnosti, rozumí se vlastně samo sebou. Uvádí-li; přes ta smlouva předpoklad tento se zvláštním důrazem, má býti tím zabráněno možným pochybnostem: Uzná-li na př. jedna ze smluvních stran, že přečin podloudného vývozu z území druhé strany, byť i sama stíhala toliko podloudný vývoz z vlastního území, bude pro ni podnětem k vydání provinilce, povolí vydání jen za předpokladu, že také druhá strana smluvní v daném případě se stejně zachová.

Výjimka z předpokladu vzájemnosti stanovena byla, a to z ohledů praktických tam, kde jde o trestné činy, jichž stíhání na jedné nebo druhé straně je podmíněno návrhem oprávněného, potud, že nebude požadován průkaz o tom, že návrh takový byl učiněn (bod 1. dodatkového protokolu). Jednak totiž německý trestní zákon vyžaduje takovýto návrh také v četnějších případech těžší kriminality, kdežto dle československého zákona návrh oprávněného jen zřídka je požadován, jednak nemůže obviněný ve skutečnosti býti souzen, nebyl-li návrh dotyčný de facto učiněn.

K čl. 2. že stát dožádaný za vydání uvědomí o došlé žádosti onen stát, kam obviněný přísluší, odpovídá mezinárodním zvyklostem. Tím, že určena bude státu tomuto současně lhůta, ovšem nikoli preklusivní, do níž může se své strany o vydání téže osoby žádati, což je ve vydávacích smlouvách novotou, má býti čeleno možnému zneužiti této zvyklosti, ježto státu prv dožádavšímu dána je možnost jistého nátlaku a dozoru.

K čl. 1. Vzhledem k tomu, že pojem politického deliktu není dosud v theorii všude stejně vystižen a že ještě není shody v tom, má-li býti podkladem pro posouzení otázky, je-li čin nějaký politickým deliktem, politický motiv či spíše útok na politické zařízení, bylo upuštěno od stanovení veškeré definice politického deliktu. Mezi smluvními stranami je arci nesporno, že delikty zvané konnexní posuzovati je stejně jako činy politické.

Nepřípustno bude vydání pro delikty čistě vojenské, na př. pro deserci. Pokud však půjde o delikt, který je stíhán také občanským zákoníkem trestním, bude dožadující straně dáno úplně na vůli, dle kterého zákona bude chtíti stíhati provinilce, bude tudíž moci trestati ho také dle vojenského zákona trestního.

Ustanovení toto má větší důležitost pro Československou republiku nežli pro německý stát a to vzhledem k tomu, že v Německu vojenské soudnictví, s výjimkou vojínů námořních bylo zrušeno.

K čl. 5, 6,7. Ustanovení tato odpovídají platným mezinárodním zvyklostem.

K čl. 8. Kdežto některé smlouvy o vydání dávají přednost tomu, aby v případě konkurence několika žádostí za vydání stát dožádaný měl právo voliti sám, kterému z došlých dožádání chce vyhověti, zaujala československá delegace stanovisko, že takovéto výhrady lze snadno zneužíti na újmu spravedlnosti, pročež smluvní strany dohodly se na tom, že určí komu v první řadě přísluší nárok na vydání. Dohoda stala se na základě principu, že přednost dáti jest zásadně onomu státu, jehož osoba požadovaná je příslušníkem. Odst. 2. tohoto článku upravuje pak postup v tom případě, kde tento stát nežádá za vydání.

Bylo zároveň dohodnuto, že závazky již ujednané smluvními stranami vůči jiným státům, které se uchylují od této úpravy, zůstanou nedotčeny (bod 2. dodatkového protokolu).

K čl. 9. Závazek uvězniti prozatímně osobu, jež má býti vydána, znamená ovšem usnadnění vydávacích styků zvláště dalekosáhlé. Tím spíše musí mu odpovídati veškeré kautely, aby nebylo bezprávně zasahováno do osobní svobody jednotlivců. Bude proto věcí strany dožádané, aby bedlivě zkoumala, jsou-li tu předpoklady prozatímní vazby, že tato přípustna bude také již v případě, že osoba požadovaná byla kurrendována v policejním listě dožádané strany, to zajisté přispěje k urychlení celého řízení a bude proto účelno a vítanou novotou ve styku vydávacím. Ze stylisace odst. 3. tohoto článku je ovšem patrno, že z nedodržení šestinedělní lhůty ode dne zatčení, do níž má býti podána žádost o extradici, pro kteréžto nedodržení zajisté mohou tu býti závažné důvody, nevzejde ještě zatčenému právní nárok na propuštění.

K čl. 10. Je toho želeti, že německý právní řád nedopouští přímý styk vydávací mezi ministerstvy spravedlnosti obou smluvních stran, a to vzhledem k tomu, že v Německu nerozhoduje o vydání jako u nás v poslední instanci ministerstvo spravedlnosti, nýbrž ministerstvo zahraničí za účasti ministerstva vnitra.jednotlivých německých zemí. Nutno tudíž setrvati tu i nadále při obtížné cestě diplomatické. Ježto však dle dosavadních zkušeností diplomatickou oklikou vydávací řízení se značně prodlužuje, a leckdy i vazba obviněného o celé měsíce zbytečně se prodlužuje, bude věcí ministerstva spravedlnosti, by v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí obtíže diplomatického postupu v řízení vydávacím v praxi co nejvíce zmírnilo. Bude tedy ovšem lze blíže upraviti diplomatický styk vydávací vnitřním výnosem.

K čl. 11-12 není potřebí bližšího vysvětlení.

K čl. 13. Dosavadní průvoz "nejkratší cestou" se v praxi často neosvědčil, proto bude příště vyhrazeno straně oň dožádané rozhodnouti, jakým způsobem bude chtíti jej provésti.

čl. 14.-16 obsahují normy v mezinárodním styku obvyklé.

K čl. 17. Smluvní strany dohodly se na fakultativním zamítnutí žádosti o právní pomoc trestní tam, kde by v dotyčném řízení trestním povinnost k vydání ve smyslu smlouvy nebyla odůvodněna. Přímo vyloučiti možnost právní pomoci nezdá se v těchto případech vhodným, budou zajisté případy, kde bude přes to záhodno vyhověti takovému dožádání, na př. bude-li slyšeti svědky obhajoby v zájmu vlastního příslušníka.

K čl. 18. Na rozdíl od diplomatického postupu ve styku vydávacím bude pravidlem, pokud jde o ostatní právní pomoc ve věcech trestních přímá korespondence mezi úřady.

Smluvní strany sdělí si navzájem seznam úřadů, jež jsou příslušny k přijímání dožádání (bod 3. dodatkového protokolu).

K čl. 20. Zde jest účelnou novotou, že strany smluvní sdělovati si budou navzájem netoliko pravoplatné odsuzující rozsudky proti příslušníkům druhé strany, ale také se strany československé výkony rozsudků podmíněných a se strany německé výkony rozsudků odložených (Widerruf der ausgesetzten Strafvollstreckung). Totéž platiti bude napříště o případech pozdější amnestie a o odčinění následků odsouzení.

K čl. 21. Kdežto u nás vyřizují žádosti o výtahy z trestních rejstříků státní zastupitelstva jakožto úřady trestního rejstříku, je v Německu kompetence rejstříkových úřadů různá dle jednotlivých zemí. Proto bude třeba uvědomiti československé podřízené soudy o tom, na které trestní rejstříkové úřady bude jimi se obraceti a to na podkladě sdělení, jež německá vláda o tom učiní (bod 3 dodatkového protokolu).

K čl. 23. Ohledně otázky jazykové bude lišiti jednak případy dožádání, jednak vyřízení dožádání. Co se týče dožádání sepíše každá strana vlastní dožádání a jich přílohy ve svém státním jazyku a připojí jim ověřený překlad do státního jazyka strany dožádané. Tohoto překladu nebude třeba pro žádosti o předběžné zatčení dle čl. 9, aby toto naléhavé opatření pořizováním překladu neutrpělo zbytečný průtah, pro vzájemné sdělování odsuzujících rozsudků proti příslušníkům strany druhé dle čl. 20, a pro zasílání zpráv z trestního rej střiku dle čl. 21, v obou posledních případech z toho důvodu, že spojena by byla s pořízením překladu práce namnoze zbytečná.

Jinak řešena je otázka jazyková tam, kde jde o vyřízení dožádání o právní pomoc podle čl. 14 až 16. Je na snadě, že tu stát dožádaný použije výlučně vlastního jazyka k odpovědi. Proto stanoví čl. 19 prostě, že pro odpovědi ty zachována bude forma, a tudíž také i jazyk, která předepsána je domácími zákony pro stejné úřední úkony ve věcech trestních. Z této příčiny k odpovědím překlady připojovány nebudou.

V ostatním poukazuje vláda k ustanovením smlouvy samé a dodatkového protokolu, jež jsou přiloženy ve zvláštním exempláři.

O přítomnou smlouvu jednáno bylo jednak v Berlíně, jednak v Praze. Obě delegace vedeny byly snahou, aby smlouva jak co do účelnosti tak i co do výstižnosti svých předpisů vyhověla všem moderním požadavkům.

Po stránce formální navrhuje vláda, aby smlouva tato po smyslu paragrafu 64 ústavní listiny byla schválena Národním shromážděním, a projevuje přání, aby byla předložena nejprve sněmovně poslanecké, a v ní výboru zahraničnímu a ústavně právnímu, a po schválení poslaneckou sněmovnou senátu a v něm výboru zahraničnímu a ústavně-právnímu s tím, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě 8 dnů.

V Praze dne 20. ledna 1923.

Za předsedu vlády:

J. Malypetr, v. r.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Ed. Beneš, v. r.

Smlouva

o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních

mezi republikou Československou a říší Německou

ze dne 8. května 1922.

REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ A ŘÍŠE NĚMECKÁ shodly se v tom, že upraví smlouvou vydávání zločinců a poskytování jiné vzájemné právní pomoci v trestních věcech.

K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

President československé republiky:

pana Dra Pavla Wellnera,

ministerského radu a přednostu právního odboru

v ministerstvu zahraničních věcí,

pana Dra Emila Spiru,

odborového přednostu v ministerstvu spravedlnosti;

President říše Německé:

Jeho Excellenci pana Dra Waltera Kocha,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,

pana Dra Wolfganga Mettgenberga,

vrchního vládního radu v říšském ministerstvu

spravedlnosti.

Zmocněnci sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v řádné a náležité formě, usnesli se na těchto ustanoveních:

Článek 1.

Zásada vzájemnosti.

(1) Smluvní strany se zavazují, že, pokud jest zaručena vzájemnost, poskytnou sobě na vzájem podle dalších ustanovení právní pomoc v trestních věcech jakéhokoliv druhu, ať jsou projednávány před soudy či před úřady správními.

(2) Předpisy této smlouvy nevztahují se na právní pomoc ve finančních trestních věcech před úřady správními; úprava této právní pomoci vyhrazuje se zvláštní dohodě, kterou má na zřeteli článek XIX. smlouvy o právní ochraně a právní pomoci ve věcech daňových ze dne 31. prosince 1921.

ODDÍL PRVNÍ.

O vydání a průvozu zločinců.

Článek 2.

Které osoby budou vydány.

(1)Smluvní strany se zavazují, že si na žádost příslušného úřadu vydají navzájem, s výjimkou vlastních státních příslušníků, osoby, jež jsou trestně stíhány nebo byly odsouzeny.

(2) Není-li stíhaná osoba příslušníkem dožadující strany, může dožádaný stát uvědomiti o žádosti za její vydání vládu státu, kam osoba ta je příslušna. Učiní-li tak, zůstaví bez průtahu vládě státu, kam stíhaná osoba přísluší, aby podala rovněž žádost za vydání v přiměřené lhůtě, kterou mu při tom určí a kterou současně sdělí i vyžadujícímu státu.

Článek 3.

Na které trestné činy se vztahuje povinnost ku vydání.

(1) Povinnost ku vydání nastává pouze, je-li trestný čin, který je podnětem ku vydání, podle práva obou stran buď zločinem nebo přečinem.

(2) Povinnost k vydání nastane také pro pokus takového trestného činu, pro který vydati dlužno nebo pro spoluvinu a účastenství na něm (spolupachatelství, návod, pomoc),

jsou-li pokus nebo spoluvina, a účastenství trestními podle práva obou stran.

Článek 4.

Při kterých trestných činech není povinnosti ku vydání.

Povinnosti ku vydání není:

1. je-li na trestný čin, jenž je podnětem vydání stanoven anebo byl-li naň uložen trest na majetku, který nelze přeměniti v trest na svobodě;

2. jde-li o trestný čin politický;

3. jde-li o čin trestný výhradně jen podle vojenských trestních zákonů.

Článek 5.

Činy a tresty promlčené.

Povinnosti ku vydání není, dlužno-li pokládati trestný čin aneb uložený trest podle práva dožádané strany promlčeným.

Článek 6.

Příslušnost vlastních úřadů pro trestní řízení.

Povinnosti ku vydání není, jsou-li podle zákonů dožádané strany její vlastní úřady příslušny k stíhání trestného činu, který jest podnětem vydání, nebo bylo-li pro tento trestný čin trestní řízení proti stíhané osobě úřady dožádané strany již zastaveno, nebo byla-li jimi osoba tato pravoplatně odsouzena nebo jí udělena milost.

Článek 7.

Odklad provedení vydání.

Je-li požadovaná osoba stíhána úřady dožádané strany pro jiný trestný čin než ten, který je podnětem vydání, nebo byla-li jimi pro jiný trestný čin odsouzena nebo je-li z jiné příčiny ve vazbě, lze odročiti vydání, o němž přes to má býti rozhodnuto co nejdříve, do té doby, kdy bude trestní řízení skončeno, rozsudek proveden, trest prominut anebo vazba u konce.

Článek 8.

Dožádání o totéž vydání z různých stran.

(1) žádalo-li několik států za vydání a je-li mezi nimi stát, kam přísluší stíhaná osoba, bude vydána vládě svého domovského státu.

(2) Není-li stíhaná osoba příslušníkem žádného ze států, které žádají za její vydání, platí obdobně článek 2. odst. 2. Nežádá-li stát, jehož příslušníkem jest osoba stíhaná, za její vydání, bude vydána tomu státu, v jehož území spáchán byl trestný čin, který padle práva dožádané strany je nejtěžším; při stejně těžkých činech bude vydána státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve.

Článek 9.

O prozatímním zatčení.

(1) Smluvní strany se zavazují; že vezmou osobu, jejíž vydání bude požádáno, již před podáním žádosti zatímně do vazby, navrhne-li to příslušný úřad druhé strany za současného sdělení skutkové podstaty trestného činu, jenž jest podnětem vydání, nebo stíhal-li tuto osobu v policejním listě druhé strany, nejeví-li se vydání již z předu nepřípustným, a je-li vazba nutnou k zajištění vydání nebo je-li v zájmu trestního řízení. Úřadu, jenž o zatčení žádal, bude bez průtahu sděleno, kdy bylo provedeno.

(2) žádost za zatímní uvěznění a sdělení o vyřízení této žádosti mohou býti dodány v bezprostředním styku od úřadu k úřadu, také telegraficky.

(3) Osoba, jež byla zatímně vzata do vazby, může býti propuštěna, nebyla-li žádost za její vydání podána u dožádané strany ve lhůtě šesti neděl od uplynutí dne, kdy byla zatčena.

Článek 10.

O žádosti za vydání.

(1) žádost za vydání jest podati v cestě diplomatické.

(2) K ní jest připojiti zatykač nebo pravoplatný odsuzující rozsudek, jež byly vydány proti stíhané osobě pro trestný čin, který jest podnětem vydání, příslušným soudním úřadem vyžadující strany.

(3) Nejsou-li z těchto listin náležitě zřejmy okolnosti, jež jsou nutny k prozkoumání žádosti za vydání, budou ku požádání bez průtahu doplněny soudním dokladem, jenž obsahuje postrádané údaje.

Článek 11.

Opatření za účelem zajištění vydání.

Jakmile došla žádost za vydání, učiní dožádaná strana bez průtahu podle svých zákonných předpisů opatření nutná, aby zajištěno bylo vydání, leč by se již předem jevilo nepřípustným.

Článek 12.

Zásada výlučnosti.

(1) Osoba, jež byla vydána, může býti vzata do vyšetřování anebo potrestána nebo vydána jinému státu pro trestný čin, jejž spáchala před vydáním, jen tehdy, bylo-li povoleno vydání pro tento trestný čin anebo svolila-li dožádaná strana ku stíhání či potrestání.

(2) Omezení to odpadne, jestliže osoba vydaná, nabyvši opět svobody, neopustí území dožadující strany do jednoho měsíce, nebo, opustivši je, se tam navrátí.

Článek 13.

O průvozu zločinců.

(1) Smluvní strany se zavazují, že k žádosti příslušného úřadu provezou vlastním územím osoby, které jsou vydány jiným státem jedné z nich.

(2) O průvozu platí obdobně ustanovení o vydání.

(3) Průvoz provedou úřady dožádané strany způsobem, který uznají za nejvhodnější.

ODDÍL DRUHÝ.

O předání věcí, o doručení a o úkonech vyšetřovacích.

Článek 14.

O předání věcí.

(1) Smluvní strany se zavazují, že k požádání příslušného úřadu vydají si vzájemně věci doličné nebo předměty, jichž pachatel nabyl z trestného činu anebo jež podléhají zabavení, zničení či propadnutí.

(2) Je-li žádáno za předání věcí vzhledem ku vydání nebo průvozu zločince, jest je předati, pokud to možno, současně s jeho vydáním nebo průvozem.

(3) Bylo-li při předání věc, vyhrazeno jich vrácení, budou ku požádání věci doličné i předměty vráceny bez průtahu. Za všech okolností zůstanou nedotčena práva osob třetích.

Článek 15.

O doručení a obsílkách.

(1) Smluvní strany se zavazují, že ku požádáni příslušného úřadu doručí spisy, týkající se trestního řízení, čítajíc sem i rozsudky.

(2) Svědek nebo znalec kamkoli příslušný, jenž na obsílku doručenou mu úřady dožádané strany dobrovolně se dostaví před úřady státu dožadujícího, nesmí býti, pokud jest na území strany dožadující, v žádném případě trestně stíhán pro podezření z pachatelství, spoluviny a účastenství, podílnictví či nadržováni ohledně trestného činu, který je předmětem trestního řízení nebo ohledně jiného trestného činu, který byl před tím spáchán. Rovněž nesmí býti vzat do vazby pro výkon trestního rozsudku, jenž byl pronesen před jeho příchodem, anebo z jiného právního důvodu, který před tím nestal.

Článek 16.

O úkonech vyšetřovacích.

Smluvní strany se zavazuji, že ku požádání příslušného úřadu provedou úkony vyšetřovací; jmenovitě výslech osob obviněných, svědků a znalců, soudní ohledání nebo prohlídku a zabavení.

Článek 17.

Důvody odmítnutí.

(1) Právní pomoc padle článků 14 až 16 lze odmítnouti, není-li podle ustanovení této smlouvy povinnosti ku vydání v trestním řízení, v němž má býti právní pomoc poskytnuta.

(2) žádosti za doručení obsílky nebude vyhověno, je-li obeslané osobě pohroženo pro případ, že se nedostaví, donucovacími prostředky nebo jinými újmami.

Článek 18.

O předávání dožádání.

žádosti o právní pomoc podle článku 14 až 16 budou zpravidla podány v přímém úředním styku od úřadu k úřadu.

Článek 19.

Vyřízení dožádání.

Dožádání za právní pomoc podle článku 14 až 16 vyřídí úřady dožádané strany, jež jsou podle zákonů jejich příslušny k stejným úředním úkonům ve vlastních trestních věcech, ve formách, jež jsou předepsány pro tyto úřední úkony, jakož i se stejnými donucovacími prostředky.

ODDÍL TŘETÍ.

Sdělování odsouzení a žádosti za zprávu z trestního rejstříku.

Článek 20.

Sdělování odsouzení.

(1) Smluvní strany se zavazují, že si budou sdělovati pravoplatné odsuzující rozsudky, jež úřady jedné strany jsou vydány proti příslušníkům strany druhé a které podle předpisů strany, jejíž úřady je vydaly; zapsati jest do trestního rejstříku. Rovněž budou si vzájemně dodávati vyrozumění, jež se týkají takových rozhodnutí a jsou zapisována do trestního rejstříku.

(2) Sdělení stane se tím způsobem, že bude zaslán opis odsuzujícího rozsudku anebo vyrozumění zaslaného trestnímu rejstříku. Výměnu provede ministerstvo spravedlnosti v Praze a říšský ministr spravedlnosti v Berlíně.

Článek 21.

Zprávy z trestního rejstříku.

(1) Smluvní strany se zavazují, že ku požádání příslušného úřadu podají si zprávu z trestního rejstříku.

Dožádání za zprávu z trestního rejstříku jest podati přímo u příslušného úřadu trestního rejstřiku.

ODDÍL ČTVRTÝ.

Ustanovení konečná.

Článek 22.

O nákladech právní pomoci.

(1) Výlohy, jež vzešly z právního styku podle této smlouvy, jdou k tíži té strany, na jejímž území vznikly.

(2) Straně dožadující bude však hraditi výlohy, které vzešly následkem průvozu nebo následkem dožádání za dobrozdání znalců nebo fakult.

Článek 23.

Jazyková úprava dožádání.

(1) Dožádání a přílohy jeho jest sepsati v řeči státní (oficielní) strany dožadující. Státní (oficielní) řečí jest podle této smlouvy na straně československé jazyk český nebo slovenský, na straně německé jazyk úřední.

(2) Listinám sepsaným v státní řeči dožadující strany jest připojiti, leč že by šlo o dožádání a sdělí podle článků 9, 20 a 21 této smlouvy, překlad v státní řeči strany dožádané, ověřený v diplomatické cestě nebo přísežným tlumočníkem. Jde-li o přílohy dožádání, jež jsou určeny pro příslušníky dožadující strany, netřeba připojiti takového překladu.

(3) V případech, že opatření překladu působí dožadující straně mimořádné obtíže, budou jí dožádané úřady dle možnosti nápomocny. Výlohy vzešlé opatřením překladů nahradí strana dožadující.

Článek 24.

O ověření listin.

O ověření listin zřízených veřejnými úřady a úředníky smluvních stran nebo jimi ověřených platy ustanovení legalisační smlouvy z 25. února 1880, uvedené ve sdělení československé vlády z 9. července 1920.

Článek 25.

O ratifikaci a výpovědi.

(1) Tato smlouva bude vyhotovena v jazyku českém a německém. Bude ratifikována a listiny ratifikační vyměněny budou co nejdříve.

(2) Nabude účinnosti jeden měsíc po výměně ratifikačních listin.

(3) Smlouva zůstane v platnosti po šest měsíců od uplynutí dne, kdy byla jednou z obou stran vypovězena.

Na doklad toho zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili svými pečeťmi.

Dáno v Praze v dvojím vyhotovení dne osmého května jedentisícdevětsetdvacetdva.

(L. S.) Dr. Wellner v. r.

(L. S.) Dr. Emil Spira v. r.

(L. S.) Dr. Koch v. r.

(L. S.) Dr. Wolfgang Mettgenberg v. r.