Celkem tedy dožaduji se osadníci všude toho, aby jim byly postoupeny do vlastnictví státní pozemky, kterých po delší čas, mnohdy od nepaměti, užívají. V dřívějších dobách stačily menšímu počtu robotníků přikázané jim pozemky, avšak časem vzrostl počet dělníků, osady se zalidňovaly a tím se zmenšovaly podíly jednotlivců na půdě jim přikázané, takže nyní půda přidělená jim již nestačí. To ovšem souvisí i s tím, že robotníci chovali v době válečné mnohdy více dobytka, než bylo vlastně dle zmíněných statutů přípustno. Tím se vysvětluje, že dochází i ke svémocnému přebírání státní půdy; pustošení mladých lesních kultur pastvou dobytka a ke kácení vyrostlých lesů pro ornou půdu. Poměry ty vyžadují nutně nápravy, neboť nejen dnešní nazírání na poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným se změnilo, též hospodářský základ poměru osadnického se změnil, zejména průmysl není již jen v rukou státu a tak dnes mnozí osadníci jsou odkázáni na práci u soukromých zaměstnavatelů nebo na výnos práce zemědělské (chov dobytka a práce polní.)
Již uherská vláda opětovně se zabývala v posledních desítiletích úpravou naznačených otázek, vycházejíc z toho, že stát má zejména k pozemkům stavebním zhusta vlastně jen vlastnictví formální a že pro lesní správu jsou pozemky, k nimž osadníkům příslušejí naznačená práva, často značným břemenem, způsobujíce mnoho práce kancelářské, kdežto nájemné často nízké znívá jen povahu uznávací činže. K provedení těchto zámyslů však nedošlo, takže teprve po převratu vydáno bylo nařízeni ministra. plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 9. dubna 1919, č. 63/1919, kterým bylo zejména nařízeno všem úřadům vedoucím knihy pozemkové v župě zvolenské v případech shora naznačených (t. j. v případech t. zv. děleného vlastnictví, když totiž vlastníkem pozemku jest báňský, lesní atd. erár, vlastníkem staviska a práva užitku však jednotlivci nebo různé osoby právní):
a) aby podrobnou prehliadkou pozemnoknižnych zápisnic vložiek všetky pády podeleného vlastníckeho práva, opísaného v § 1., konštatovaly, a aby ihneď z úradu previedly vlastnícke právo pozemku na mená majiteľov staviska a právo užitku v tom pomere, v akom sú títo majitelia v pozemnej kniha zapísaní;
b) aby akékolvek z výšopísaného právneho pomeru (§ 1) vyplývajúce obmedzenia vlastníckeho práva vymazaly;
c) a konečna, aby na strane C ku prospechu československého eráru zaznačily zálohoprávnu prednosť poradia, dľa ktorej majitel povinný je eráru vykupné zaplatit vo výške dvadsaťnásobného prípadného ročitého poplatku.
Jestli majitel ad 1. januára 1887 eráru žiadneho poplatku neodvádzal prednosť poradia zaznačiť netreba.
Jestli zo samej pozemnej knihy nevysvítá, či dáký poplatok sa platí alebo nie, prednosť poradu sa síce zaznačí, avšak jestli erár do 1. januára 1920 výkupné pozemnoknižnej vrchnosti cieľom záznamu neoznámí, prednosť poradia z úradu nech sa vymaže;
d) prípadné právo dosavádnych majiteľov k bezplatnému alebo ľavnému stavebnému materiálu erárnemu, bez ohľadu na to, či je ono v pozemnej kniha zabezpečené alebo nie, ostáva dľa terajšieho stavu a rozmaru týmto nariadením nedotknuté.
Nařízení to částečně již provedené; nehledě k tomu, že se vztahuje jen na župu zvolenskou, upravuje jen z části naznačené poměry (zachovává zejména v platnosti práva na stavební dříví a vztahuje se jen na určité pozemky) a nehledí, náležitě k tomu, aby dle možnosti bylo vyhověno i zájmům druhé zúčastněné strany, totiž zájmům státního lesního hospodářství pročež ministerstva zemědělství, přihlížejí k opětovným a stálým žádostem uživatelů naznačených státních pozemků, i k podnětům, zejména ředitelství státních lesů v Báňské Bystřici, vypracovalo na jaře r. 121 osnovu zákona, kterou se poměry osadnické měly řešiti zásadně dohodou mezi státem a osadníky.
Osnova tato byla sdělena jak jednotlivým ministerstvům, tak zejména i v úvahu přicházejícím ředitelstvím státních statků a lesů. Dle připomínek k osnově této došlých, především pak vzhledem k podnětům přednesenými na poradě, konané o věci v Báňské Bystřici dne 10. května 1921, vypracována byla definitivní osnova zákona o úpravě poměru osadnického, která se snaží poměry osadnické vyřešiti způsobem, jenž by řízením co možno stručným, jednoduchým a nenákladným umožnil rychlé skončení naznačených poměrů jak na prospěch osadníků, tak i se zřetelem na zájmy hospodaření ve státních lesích. Osnova tato dle možnosti snaží se vyhověti i požadavkům návrhu poslance dr. V. Šrobára, podaného ve sněmovně poslanecké dne 2. dubna 1921 (č. tisku 2101/21), v němž se navrhuje, aby vláda, vyšetříc poměry osadnické, předložila Národnímu.shromáždění osnovu zákona na, zrušení poměru osadnického a na úpravu hospodářslých služebních a sociálních poměrů těchto lesních robotníků, při čemž by se hlavně provedly tyto zásady
a) všetká pôda, ktorú dosiaľ robotníci len užívali, nech je im daná do vlastníctva (fundus, role, lúky, pastviny) i s budovami na nich vybudovanými bez akejkoľvek náhrady, bo vlastníctvo už dávno vyplatili svojou prácou. Ostatné naturálne výhody, oko nárok na drevo z lesa alebo pastviny nech sú tiež, kým je to možno, pre robotníkov podržané, alebo im poskytnúť treba úplne equivalentnú náhradu.
b) Vlastný pracovný pomer nech je úplne uvolnený a zbavený všetkých obmedzení, dotýkajúcich sa osobnej slobody a nech je položený na podklade demokratických občianskych smluv pracovných, v ktorých práva a povinnosti delníkov nech sú tiež z hľadiska sociálnej spravedlnosti upravené.
c) Dosavádna pamocná pokladnica nech je zreorganisovaná ako samostatný ústav pre sociálne poisťovanie lesných robotníkov na zásadách odpovedajúcich organizácii tohoto poisťovania.
Obsah jednotlivých práv a povinností z poměru osadnického jest vzhledem k nestejnému jich vývoji, rozmanitosti místních poměrů; různým potřebám jak osadníků, tak i státních lesů a podniků a neméně i vzhledem k změnám v posledních dobách fakticky nastalým neobyčejně různý a pestrý (vyskytují se na př. v téže osadě druhy osadníků se stejnými povinnostmi, ale s různými právy a pod.). Také zjištění jednotlivých práv a povinnosti, zakládajících se zhusta nejen na starých, těžko přístupných pramenech právních, ale i na obyčejích a zvyklostech nesnadno zjistitelných, přirozeně působí nemalé obtíže. Jednotné řešení usnadněna jest sice tím, že jde vesměs jen o pozemky erární, avšak ztíženo jest mimo jiné i proto, že osady jsou většinou v úzkých údolích, kde namnoze vůbec není možno opatřiti pro všechny osadníky dosti potřebné půdy a že pokud známo, mnozí osadníci vzpírají se přemístěni osad na jiné vhodnější místo.
Touto rozmanitostí poměrů se vysvětluje, že osnova mnohde (na př. v §§ 1, 3d) atd.) musila býti stylisována, pokud možno; všeobecně, aby právě postihla veškeré poměny, jež by se mohly vyskytnouti.
Osnova považuje osadníka i stát za strany zásadně sobě rovné, snaží se v první řadě docíliti úpravy osadnického poměru dohodou a očekává s jistotou, že osadníci ocení náležitě možnost, dosíci cíle, o nějž celé generace osadníků bez úspěchu usilovaly, totiž hospodářské neodvislosti od státního majetku pozemkového. Pokud pak by nedošlo k dohodě, navrhuje se osnovou úprava, která snaží se řízením dle možnosti rychlým a jednoduchým, přimykajícím se v mnohém na osvědčivší se předpisy zákonů o pozemkové reformě, zejména zákona ze dne 2. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., dosíci v zájmu obou stran odstranění poměru osadnického a definitivní úpravy jeho důsledků, neboť není pochyby, že jde o otázku důležitou a naléhavou, jak pro řádné hospodaření ve státních lesích, tak i pro existenci osadníků. Jest v zájmu obou stran, aby zavládly jasné a zdravé poměry mezi nimi, aby osadníci stali se pány na pozemcích, kterých užívají, a aby též státní správa mohla na ostatní své půdě svobodně hospodařiti.
Poměr osadnický většinou pro obě strany - stát i osadníky - pozbyl významu, erár není již odkázán jen na práci robotníků a zase naopak osadníci namnoze hledají a nalézají jiné prameny výživy (polní hospodářství, práci u jiných zaměstnavatelů atd.), Jde tedy vlastně o to, aby provedeno bylo súčtování s tímto zbytkem minulých dob a aby obě strany byly zproštěny závazků, nesrovnávajících se s dnešními zcela změněnými poměry. Při tom ovšem nutno opětné zdůrazniti,. že velmi často vůbec není dostatek vhodné potřebné půdy polní a pastevní pro obyvatelstvo těchto osad, takže při nejlepší vůli nemůže jim býti poskytnuta.
V poslední době,pak byly naznačené tak spletité poměry osadnické ještě více zkomplikovány tím, že v jednotlivých případech byly aspoň částečně řešeny dle zákona ze dne 27. května 1919; č: 318 Sb. z. a, n., o zajištění půdy drobným pachtýřům a zákonů zákon tento doplňujících, zejména zákona ze dne 6. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n. (o želiarech) nebo dle zmíněného již nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska že dne 9. dubna 1919.
Řízení samo svěřuje osnova po vzoru zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., soudům.
Platnost osnovy obmezuje se na území Slovenska. Jsou sice i v Podkarpatské Rusi případy, podobné poměru osadnickému, avšak nebylo posud možno právní jich základ náležitě objasniti a zdá se, že jde aspoň v některých směrech o poměry rozdílné, pročež se tím spíše doporučuje úpravu těchto poměrů provésti po náležitém vyšetření věci později, že bude lze při tom hleděti i ke zkušenostem; získaným při úpravě osadnických poměrů na Slovensku. K jednotlivým paragrafům osnovy se uvádí:
Poměr osadnický vzhledem k naznačené již jeho mnohotvárnosti a proměnlivosti není snadno definovati. Osnova padává definici osadníka v § 1 a přihlížejíc k historickému vývoj i poměru osadnického, prohlašuje za podstatnou podmínku jeho právě z tohoto historického vývoje vyplynuvší a dosud trvající nebo již zaniklé vlastnictví nebo právo užívací (požívají) k budově, která jest na státním pozemku.
V bodu a) prvního odstavce § 1 se naznačuje výslovně, že osadníkem jest jen ten, komu přísluší k budově zřízené na pozemku, který jest vlastnictvím státním, právo vlastnické nebo právo užívací (požívací), získané jím samým nebo některým jeho právním předchůdcem za příčinou usídlení jeho nebo některého z jeho právních předchůdců jakožto dělníků a řemeslníků na státním pozemku za práce konané v poměru námezdním nebo v poměrech podobných ve státních lesích, dolech a hatích.
Tím jest naznačeno, že osadníkem jest i ten, kdo nabyl na př. koupi jako obchodník od osadníka vlastnictví stavení stojícího na půdě státní (sr. § 9a) osnovy), neboť jest zajisté žádoucno, aby i tyto případy děleného vlastnictví a pod. byly odstraněny, a že zase není osadníkem dělník, který dle smlouvy nyní ujednané bez zřetele na zmíněný historický vznik osadnického poměru pracuje ve státním lese, třebas měl jakožto deputátní příjem též užívání státního pozemku nebo bytu ve státním domku (sr. § 30).
Jest počítati též s tím, že na př. osobu, která jest osadníkem dle § 1, může býti vedle toho po případě ke státu i v jiném ještě poměru, než v § 1 jest naznačeno, z něhož má mimo jiné i právo užívati státních pozemků a pod.; takováto jiná práva a s nimi spojené povinnosti nemají býti ovšem osnovou dotčena (§ 30).
Jsou však i případy,. kdy osadník ve smyslu § 1 prvního odstavce bodu a) osnovy nemá již vlastnictví budovy tam naznačené (na př. proto, že budova zanikla, že poměr děleného vlastnictví byl zrušen na základě zmíněného již nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 9. dubna 1919, č. 63/1919, nebo že budova přešla do jiných rukou), ale zůstala mu jiná práva a povinnosti vzniklé vedle práv k nemovitostem dle bodu a) a to buď současně s těmito právy nebo i později, ale vedle těchto práv a vzhledem k ním rovněž z původního poměru osadnického a to buď ke státním nemovitostem nebo práva a povinnosti jiného druhu. Bylo proto v bodu b) a c) prvního odstavce § 1. výslovně ustanoveno, že zákon se vztahuje i na takováto práva.
Ježto pak by nebylo spravedlivo, aby vdovy a dítky, mající jakožto zaopatřovací požitky na základě osadnického poměru zemřelého manžela nebo otce zejména nárok na užívání státních nemovitostí nebo jich užitky (dříví a pod.), bylo výslovně v druhém odstavci § 1 ustanoveno, že i tyto případy nutno upraviti dle předpisů osnovy.
Poněvadž pak - jak již shora uvedeno - není průkaz právního vzniku poměru osadnického a jednotlivých práv a povinností z něho vznikajících snadný, ba mnohdy by byl téměř nemožný, bylo do § 1 jakožto odst. třetí pojato ustanovení, kterým se provádění průkazu toho podstatně usnadní.
V § 2 v prvním odstavci naznačuje se jasné účel, jehož se má úpravou poměrů osadnických dosíci, totiž vzájemná hospodářská neodvislost a to jak nezávislost osadníků na státu a státním nemovitém majetku, tak i osvobození tohoto majetku od břemen, jež často způsobem hospodářsky neodůvodněným, ba přímo škodlivým jsou na závadu řádnému hospodaření ve státních lesích.
Předpis tento naznačuje jasně cíl, ke kterému zákon směřuje, má býti jak stranám, tak i soudu vodítkem, dle něhož se má v jednotlivých případech postupovati. V odstavci druhém § 2 se toliko podrobněji uvádějí hlavní případy v prvním odstavci všeobecné naznačené:
Třetí odstavec § 2 především nařizuje, že úprava musí postihnouti všecky složky, po případě zbytky poměru osadnického a naznačuje nejčastější případy práv a povinností osadníků.
V § 3 upravují se podrobněji případy jednotlivých práv a závazků z osadnického poměru, zejména pokud jde o nemovitosti, ovšem s výjimkou lesní půdy a pastvin, o nichž jedná se v §§ 4., 5: a 6.
V § 3a) naznačuje se úprava případů t. zv. děleného vlastnictví a jiných práv k povrchu půdy "majetku intravillanního". Připomíná se, že osadníci bývají ve svých právech často obmezeni ustanovením, že mohou práva svá přenésti zase jen na osoby, které jsou ke státu v témže poměru osadnickém, a že stát jakožto majitel pozemků bývá oprávněn stavení od majitele nebo uživatele pozemků dle libosti vykoupiti. Výslovné uvedení "spoluvlastnictví" v § 3a) a b) vztahuje se mimo jiné i na případy; kdy v témže domku obývá více osadníků (sr. § 8 odstavec 4).
V § 3b) upravuje se příděl majetku extravillánního - kromě lesní půdy a pastvin - a dle bodu c) téhož §u má se výjimečně umožniti postup dalšího nemovitého majetku státního za podmínek tamže naznačených a to po případě - v souhlasu se zásadou prvního odstavče § 2 - i výměnou.
Role, louky a jiné pozemky v § 3b) naznačené mají se osadníkům postoupiti do vlastnictví; pro lesy však a pastviny bylo nutno jak ze všeobecných, důvodů hospodářských, tak i vzhledem k zvláštní zákonné úpravě pro lesy a pastviny platné, i v zájmu osadníků samých učiniti opatření zvláštní. Přikázati je do vlastnictví obce s výhradou užívacích práv jednotlivých osadníků se nedoporučuje pro nesnáze, jež by patrně vznikly vzhledem k dosavadnímu jmění obecnímu a jeho uživatelům. Přikázati je osadě není rovněž vhodno vzhledem k pojmu osady dle práva na území dříve uherském platného i proto; že v mnohých osadách jsou též obyvatelé, kteří nejsou osadníky ve smyslu § 1 osnovy. Spoluvlastnictví osadníků by již vzhledem k jejich velkému počtu, i kdyby byla stanovena nedělitelnost jednotlivých podílů, mělo vzápětí mnohé nesnáze. Účastníci zmíněné již porady konané dne 10. května 1921 v Báňské Bystřici vyslovili se většinou, aby "společenstvo osadníků, jemuž budou lesy přiděleny do vlastnictví, bylo podobně organisováno, jako obce urbariální". Osnova přijímá tuto myšlénku, poněvadž nejen umožňuje způsobem na Slovensku rozšířeným řádnou správu lesů, ale též zajišťuje, že jednotlivým oprávněným skutečně zůstane dle možnosti zachován pro jejich hospodářství tak potřebný užitek lesů. Dojde-li pak k nové zákonné úpravě urbariálních poměrů vůbec, budě ovšem potřebí pamatovati i na případy v § 4 osnovy naznačené.
Poněvadž řádné lesní hospodaření není myslitelno na ploše poměrně malé, ustanovuje osnova; že takto se může přiděliti osadníkům toliko souvislá plocha aspoň 85 kat. jiter (přibližně 50 ha) velká.
Při tom bylo především potřeba přesně zjistiti, co se rozumí "lesní půdou" pro účely zákona o úpravě poměrů osadnických. Dle prvního odstavce § 4 osnovy bude lze v každém případě bezpečně zjistiti, zda pozemek jest pojat do pravidelného hospodářského lesního plánu a zda tudíž jest ve smyslu zákona "lesní půdou" či nikoli (§ 17 zák. čl. XXXI. z r. 1879 nařizuje, by se pro státní lesy sestavily pravidelné hospodářské plány).
Z dalších podrobných předpisů § 4 jest zřejmo, že zásadně stejné postavení státu i osadníků se zachovává i tím, že osadníkům má se přiděliti lesní půda, pokud mají nárok na více, než na polovici výnosu jejího, při čemž jednotlivé užitky lesní (zejména i právo pastvy na lesní půdě) oceňují se dle předpisů § 8 osnovy. Podmínky odstavce třetího téhož paragrafu zaručují jednak, že přídělem nevznikne značná újma hospodaření ve státních lesích, jednak že osadníkům bude přidělena lesní půda jen tehdy, když jest možno počítati s pravidelnou hospodářskou těžbou v lese, vykazující všechny třídy stáří. Odstavce 4. až 6. téhož para grafu mají na prospěch osadníků umožniti, by mohla jim býti souvislá lesní plocha i tehdy přikázána, když by na ni neměli dlen dosavadního způsobu užíváni v mnohých případech nároků.
Terminologie § 4, v němž se mluví o "spoluvlastnictví" oprávněných osadníků, přizpůsobena jest ustanovením zák. čl. XIX. z r. 1898 o právních poměrech bývalých urbarialistů.
Ustanovení § 5 umožňuje, aby v případech, ve kterých nelze přikázati osadníkům souvislou lesní plochu ve výměře aspoň 7 kat. jiter, byla jim dána náhradou jiná vhodná práva, zejména aby se náhradou za práva pastvy a za práva na, trávu a stelivo poskytla jim dle možnosti půda luční nebo pastviny, a to po případě i na půdě lesní, pokud zejména ve smyslu prvního odstavce § 4 jest i půda luční nebo pastvinná zahrnuta do pravidelného hospodářského plánu, aby se tak osadníkům umožnil chov dobytka.
Poněvadž však samozřejmě to nebude vždy možno, poskytuje se osadníkům náhradou, pokud by nedošlo k dohodě o náhradě jiné, případně i peněžní (§ 19), nárok na palivové dříví, jakožto nezbytnou pro osadníka hospodářskou potřebu. Obmezení postupu nároku tohoto, pokud nejde o manžela nebo potomky, na svolení příslušného ředitelství státních lesů nebo správy státního závodu důlního a hutního (§ 5, odstavec druhý), stanoví se jedině na prospěch osadníka; aby snad nemohlo býti zneužito menší hospodářské prozíravosti některých osadníků na jich újmu.
Ustanovení o pastvinách (§ 6) navazuje na zák. čl. X. z r. 1913 a přizpůsobeno jest předpisům § 3 o právech k lesní půdě.
Předpis.§ 7 nevyžaduje vzhledem k dnešním poměrům bližšího výkladu. Ustanovení třetího odstavce § 8 odůvodněno jest tím, že jak již shora naznačeno - není vždy právo nebo povinnost spojeno s určitou osobou, nýbrž jest vázáno na rodinu, dům, ohniště a pod. Zákon musí však přirozeně takováto práva a povinnosti upraviti vzhledem k určitým jednotlivým osobám a doporučuje se vzhledem k různotvárnosti poměrů podrobnosti zůstaviti prováděcímu nařízeni. Pro objasnění věci uvádí se, že na př. v určité osadě přísluší
na 1 dům s 1 rodinou a 1 ohništěm 10 pr. m pal. dříví a pastva pro 1 krávu a 1 jalovici.
na 1 dům s 2 rodinami a 1 ohništěm 10 pr. m pal. dříví a pastva pro 2 krávy a 2 jalovice,
na 1 dům se 4.rodinami a 2 ohništi 20 pr. m pal. dříví a pastva pro 4 hrány a 2 jalovice.
Předpis čtvrtého odstavce § 8 jest přiměřen ustanovením zák. čl. XXII. z r. 1873 o kolonistech. Druhým odstavcem § 8.poskytuje se možnost nařízením pro jednotlivé druhy dobytka stanoviti plochu potřebnou k ročnímu výpasu dle jakosti půd, čímž nesporně zjednodušiti lze značně stanovení rozsahu práv pastvy při úpravách dle §§ 4 až 6.
Ustanovení bodu a) prvního odstavce § 9 postihnouti má případy, kdy majitelem nemovitostí v § 3a) naznačených, tedy hlavně obytných budov, jest na př. obchodník a pod., nemající zpravidla jinak ke státu povinností, ani práv z poměru osadnického. Dvacítinásobná výše ročního poplatku (censu) stanovena byla právě vzhledem k nařízení ministra s plnou moct pro správu Slovenska ze dne 9. dubna 1919; čís. 63/1919, dle něhož bylo již mnoho takovýchto případů na tomto základu upraveno.
K prvnímu odstavci § 9 poukazuje se k tomu, že dle zákona o želiarech ze dne 6. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n., náleží státu za majetek v tomto zákonu naznačený zásadně jen 1/3 náhrady, stanovené dle § 8 zákona ze dne 27. května 1919; č. 318 Sb. z. a n., t. j. dle cen pozemků v téže krajině z roku 1913.
Vzhledem k tomu, že osadníci budou zajisté v četných případech potřebovati hypotekárního úvěru, bylo zahájeno jednáni s Hypoteční bankou v Praze, která dle zákona ze dne 11. července 1922, č. 238 Sb. z. a n., může se svolením vlády zříditi na Slovensku filiálku, aby v mezích právě uvedeného zákona vycházela osadníkům vstříc a lze zajisté doufati, že se podaří umožniti osadníkům touto cestou levný úvěr. K účelu tomu bylo pojato do osnovy ustanovení druhého odstavce § 10, jež umožní Hypoteční bance poskytnouti osadníkům úvěr bez nákladného zajištění hypotekárního a jež ani jinak nemůže způsobiti nesnází vzhledem k předpisu prvního odstavce § 10.
Ustanovení § 10 o zániku cizích práv knihovních není vzhledem k tomu, že jde o majetek státní a zřejmě jen o pozemek poměrné malé rozlohy a nízké ceny, nikterak povážlivo.
K ustanovení § 19 se připomíná, že se jím má osadníku i státu umožniti; aby stát buď osadníku hotově vyplatil rozdíl cen vzájemných práv a povinností z poměru osadnického, připadající na prospěch osadníka nebo aby stát přímo za osadníka převzal povinnost zaplatiti tento rozdíl na splacení náhrady (ceny přídělové) za jiné nemovitosti přidělené osadníku dle zákona přídělového.
Předpisem tímto má se podporovati snaha osadníků z některých osad, kteří jak bylo hodnověrně zjištěno - zamýšlejí bydliště své přeložiti do jiné, pro zemědělské jejich povolání příhodnější krajiny.
členství osadníků v bratrské pokladně přímo nesouvisí s poměrem osadnickým ve smyslu § 1 osnovy a není v úmyslu zákonem o úpravě poměrů osadnických dotknouti se jakkoli poměrů této pokladny a jejího členstva. Jsou osadníci, kteří nejsou členy této pokladny, a zase jsou členové bratrské pokladny; kteří nejsou osadníky. Z opatrnosti se proto v § 27 osnovy výslovně připomíná , že práva a povinnosti osadníků k bratrské pokladně zůstávají zákonem nedotčeny.
V § 29 byla výslovně, aby nedošlo k nedorozuměním, zachována v platnosti veškerá právní ujednání, jimiž určitý poměr osadnický byl zcela nebo z části již zrušen. Aby nedošlo k mylnému výkladu zákon, uvádí se v § 30 výslovně, že se vztahuje jen na poměry, vzniklé z historického poměru "osadnického", jak jest v § 1 určen, tedy že neplatí pro právní poměry, kde na př. státním zaměstnancům, dělníkům, deputátníkům atd. na základě obyčejného poměru služebního, námezdního a pod. dává se užívání státních nemovitostí (byt, pastva, užívání polí a pod.). Bylo pak již k § 1. uvedeno, že se zákon rovněž nevztahuje na případy, ve kterých na př. osadník dle § 1 zákona, mající vlastnické právo k domku na státní půdě (§ 3a), o kterémžto se má ovšem rozhodnouti dle osnovy zákona, ujednal s erárem obyčejnou smlouvu námezdní a obdrží jako část mzdy nárok na dříví nebo pastvu nebo na užívání části pozemku státního nebo od státu přímo najme neb spachtuje erární pozemek.
Finanční význam osnovy pro státní jmění, jakož i pro státní příjmy a vydání lze předem posouditi toliko přibližně dle těchto dat, která ovšem nejsou a nemohou býti zcela přesna a pravděpodobně budou při provádění osnovy více méně změněna.
A. Pokud jde o obvod působnosti ředitelství státních lesů v Báňské Bystřici, kde jest poměr osadnický nejvíce rozšířen a kde ovšem byl,již částečně upraven dle zmíněného nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 9. dubna 1919, platného pro župu zvolenskou, jest v území tomto dle stavu z roku 1920 dle sdělení uvedeného ředitelství celkem 59 osad, v nichž se osadnické poměry vyskytují.
Jsou to osady:
Krám, Medvedov, Jánošovka, Jerov, čierny Balog, Zavodja, Vydrová, Fajtov, Dolina, Dobroč, Pustvó, Komó, Latka; Beňuš, Gašperová, Bravacov, Podholia, Srukov, Bacúch, Puobiš, Filipovo, Osrblia, Kordíky, Tajov, Španá, Dolina, Staré Hory, Richtarova, Podkanova, Sandberg, D. Jelenec, D. Turecká, Hor. Turecká, Motyčky, Štubny,Jergally, Dovodňo, Bukovec, Jelenska, Hor. Jelenec, Valentova, Rybo, Prašnica, Mistriky, Polianka, Bully, Donovally, Hanesy, Mišuty, Sliačany, Móče, Moštenica, Baláče, Kalište Ponická Huta, Bukovec, Bystra, Hronec, Mihalová a Tisovec.
Domů, užívaných osadníky způsobem v § 1a) osnovy naznačeným, jest v těchto osadách 2218 a obývá v nich 3627 osadnických rodin. Počet ohnišť, významný na př. pro výměru práva na dříví, činí 2295. Výměru dvorů a zahrad a ostatního nemovitého příslušenství osadnických domků nelze pro nedostatek jích vyměření přesně udati.
Tito osadníci mají dle poměru osadnického nárok chovati a na státních pozemcích pásci, po případě z jejich výtěžku vyživovati celkem 642 koně; 2314 volů, 3699 krav, 1052 kusů dorostku (nedorostlého dobytka) a 6554 ovce, což přepočteno na počet t. zv. "normálního (dorostlého) dobytka" činí 642 koně, 2314 voli. 3699 krav, 526 kusů dorostku a 1310 ovcí, celkem 8491 kusů "normálního dobytka". Pro tento dobytek bylo by třeba, počítá-li se po 1 jitru na kus, 8491 jitro pastvy. K disposici jest však polní pastvy jen 1705 jiter, nedostává se tedy polní pastvy 6786 jiter. Ovšem skutečný stav dobytka činí 51 koní, 1038 volů, 2550 krav, 1017 kusů dorostku a 6445 ovcí, což přepočteno na "normální dobytek", činí 51 koní, 1038 volů, 2550 krav, 508 kusů dorostku a 1289 ovcí celkem 3436 kusů "normálního dobytka", pro nějž se tedy nedostává polní pastvy ve výměře 3731 jitro.
Osadníci řečení užívají v území ředitelství státních lesů v Báňské Bystřici 167475 jiter luk, 1670 jiter polí a 1705 jiter pastvin.
Mimo to mají uvedení osadníci nárok na 17.592 pr. metrů palivového dříví ročně a (dle výkazu z r. 1920) na 845 m3 užitkového dříví na opravu domů ročně.
Cenu těchto jednotlivých práv a vliv jejich na státní příjmy a vydání nelze podrobně a přesně udati. Jest zřejmo, že při mnohotvárnosti osadnického poměru jest všeobecné ocenění vlastnického práva státu k nemovitostem, ve kterých jsou budovy, k nimž osadníkům přísluší právo vlastnické nebo neobmezené či obmezené právo užívací nebo požívací, velmi nesnadno, zejména také vzhledem k různým výhradám eráru mnohdy příslušejícím. Totéž platí i o ostatních t. zv. intravilanních nemovitostech státních (§ 3a) osnovy). Předběžné ocenění ztíženo Test i tím, že zhusta nejsou ani jednotlivé plochy pozemkové, o něž tu jde, náležitě zaměřeny. Rovněž tu padá v úvahu, že mnoho těchto případů bylo již aspoň částečně upraveno dle zmíněného nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 9. dubna 1919, po případě dle jiných předpisů, uvedených v § 28 osnovy.
Cenu luk a rolí možno odhadnouti na 400 Kč a cenu pastvin n, 200 Kč za 1 jitro; činila by tedy hodnota shora uvedených, osadníky užívaných luk, rolí a pastvin 1,678.900 Kč.
Lesní půdu (i s porostem), pokud by dle § 4. připadla osadníkům ze dne 21. ledna 1921, č. 53 Sb. z. a n. (§ 8 osnovy), výměru její nelze vzhledem k § 4. osnovy ani přibližně uvésti.
Shora uvedené nároky osadníků na dříví palivové (17592 pr. m.) i užitkové (845 m3) mají, počítá-li se loco les na pni dle ceníku na r. 1921 1 pr. m. palivového dříví po 9 Kč a 1 m3 užitkového dříví po 40 Kč, cenu 192.128 Kč ročně, tedy rovnaly by se se při 5% kapitalisování stálé roční renty kapitálu 3,842.560 Kč čili dvacetinásobné hodnotě ročního užitku zrušeného práva.
Hodnotu ostatních práv, jež má býti určena dle § 8 osnovy, nelze předem rovněž přesně stanoviti.
Rozumí se ovšem, že pokud dostane se osadníkům dle osnovy vlastnictví půdy státní, stát náhradou za tuto půdu sprostí se povinností vůči osadníkům ve stejné hodnotě (§ 8 osnovy) a totéž platí stejnou měrou i při ostatních transakcích, k nimž má dle osnovy dojíti, s výjimkou případů § 9a), v nichž se plochy pozemkové, uvedené v § 3a) přidělí za náhradu ve výši dvacetinásobného ročního poplatku (censu, taxy) a případů § 12, nehledí-li se k srážkám dle poslední věty prvního odstavce § 8.
Výlohy, které státu vzejdou prováděním osnovy, zejména úředních šetření na místě samém, zaměřením pozemků, zhotovením přehledných map dle § 13 a pod. (§ 22 osnovy), nelze předem přesně odhadnouti, právě tak jako výši náhrad, které státu osadníci zaplatí dle § 9, nebo hodnotu povinností, které mají ke státu z poměru osadnického, neboť jest jisto, že při mnohých z těchto povinností nebude lze prokázati, že posud po právu trvají nebo že byly v posledních letech, počínajíc 1. lednem 1911, skutečně nepřerušeně konány (§ 1, poslední odstavec).
Stát ovšem též ušetří značné částky na daních a přirážkách za pozemky osadníkům do vlastnictví postoupené a zjednoduší značně svou účetní službu a peněžní manipulaci.
B. Celkem obdobné poměry jako v území ředitelství státních lesů v Báňské Bystřici, jsou i v území ostatních ředitelstev, ovšem že tam poměry osadnické se vyskytují daleko řidčeji.
1. V území působnosti ředitelství státních lesů v Žarnovici jsou 2 osady na státních pozemcích, z nichž osada Žarnovická Huta a náležející k ní budovy v počtu 51 postaveny byly na půdě patřící dříve státnímu hornímu a hutnímu závodu a teprve v r. 1888 přešla tato osada s okolními lesními a hospodářskými pozemky do správy lesního ředitelství.
Zastavená plocha erárních pozemků budovami, kterých z naznačeného právního poměru užívají občané Žarnovické Huty bez rozdílu, zda jsou v nynější době erárními robotníky či nikoliv, činí i s přilehlými zahrádkami ca. 110592 kat. jiter a užívají pastvin ve výměře 50601 kat. jiter. Užívají tedy osadníci Žarnovické Huty celkem 161195 kat. jiter zastavené plochy i se zahrádkami a pastvinami.
Jiných práv, zejména práva užívání pastvin, luk a polí vzhledem na dohodu v r. 1880 docílenou tito osadnicí nepožívají.
V druhé osadě "Klaku" čítající 532 duše jsou 102 erární robotníci; 62 robotníků obývá ve vlastních budovách na erární půdě postavených a máji nárok na potřebné stavební dřevo na opravu budov zdarma.
K tomu účelu státem poskytované množství stavebního dřeva činí průměrně asi 112 m ročně. Na ohniska před rokem 1886 zřízená v počtu 77 poskytuje se po 8 prost. metrech paliva - celkem 616 prost. metrů zdarma. Mimo to dodává se na 11 po roce 1886 vybudovaných ohnisek po 8 prost. m, celkem 88 prost. metrů paliva za 50% tarifní ceny, tedy úhrnem 704 prost. m paliva ročně na 88 ohnisek.
Zastavená plocha budovami obytnými, hospodářskými i s plochami pozemkovými, kterých klakovští osadníci užívají právem vlastnickým, užívacím nebo požívacím, činí i s přilehlými domovními zahrádkami, dvorky a cestami asi 14 kat. jiter.
Z dalších hospodářských státních pozemků užívají tito osadníci zahrad, luk a polí ve výměře 860512 kat. jiter za roční poplatek 379 K 82 hal.
Práva osadníků těchto se na lesní půdu nevztahují, nýbrž toliko na užitky lesa, které jsou jim ze vhodných míst (ročních pasek) dle platných zásad každoročně vydávány.
Osadníci mají právo pásti 2 kusy dobytka buď zdarma, neb za poloviční slevu z tarifní ceny na erárních pastvinách, a to podle toho, zdáli bydlí v budovách postavených před r. 1886 nebo po tomto roce.
Knihovní břemena, ani dluhy na státním majetku, o nějž tu jde, neváznou.
2. V úředním obvodu ředitelství státních lesů v Liptovském Hrádku jde o podobné poměry v osadě zvané Huta.
3. V území ředitelství státních lesů v Solném Hradě jsou poměry osadnické jen ve 2 obcích a byly poměry ty soudem dle zákonů ze dne 27. května 1919, čís. 318 Sb. z. a n., a ze dne 8, dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n., dohodou větším dílem již upraveny, ovšem jen pokud šlo o pozemky stavební, nikoli v příčině jiných práv a povinností osadnických.
V každém případě jest jista, že prováděni zákona o úpravě poměrů osadnických bude vyžadovati delší doby a že bude možno pro náklady s prováděním zákona státu v roce 1923 vznikající nalézti úhradu v rámci rozpočtu státního na tento rok, takže pro rok 1923 nebylo by třeba zvláštního rozpočtového opatření.
Ve směru formálním doporučuje vláda, aby návrh zákona byl přikázán výboru zemědělskému a rozpočtovému poslanecké sněmovny a po schválení touto sněmovnou národohospodářskému a rozpočtovému výboru senátu Národního shromáždění k podání zprávy.
V Praze dne 19. ledna 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Habrman, v. r.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.