Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

a na změnu zákonů o nemocenském pojištění dělníků.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Zákon

ze dne......,

jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n. a mění zákony o nemocenském pojištění dělníků,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Účinnost zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb.z. a n. se prodlužuje.

Článek II.

V čl. I uvedený zákon, jakož i zákony ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z., ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. a ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění dělníků mění se takto:

V §u 2, odst. 2, 5. řádka budiž po slově ťvěkuŤ vloženo slovo ťjenŤ.

§ 3 budiž škrtnut a nechť zní: ťPojistná povinnost zřízenců, kteří jsou ustanoveni se stálým služným ve službě státu, země, župy, okresu, municipálního města, obce nebo veřejného fondu, pokud zřízenci ti znají v případě onemocnění oproti svému zaměstnavateli nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku, omezuje se na dávky uvedené v §u 6, č. 1 a 6.Ť

K §u 6, bodu 3 budiž připojen tento dodatek:

ťDoba, po ,kterou byla šestinedělkám poskytnuta podpora před slehnutím, nezapočítává se do lhůty uvedené v §u 13, č. 3.Ť

V §u 6, bodu 2 budiž škrtnuta první mzdová třída a ostatní mzdové třídy buďtež číslovány I až XII.

K §u 6, bod 4 budiž připojen tento dodatek: ťPoskytování.prémií na kojení nemůže býti vázáno lhůtou uvedenou v §u 9 c) bod 5.Ť

K §u 6, bod 6. Po slově ťstaršíhoŤ budiž vloženo: ťNa tato plnění mají nárok také manželské i nemanželské děti, které sice překročily 16. rok života, avšak jsou práce neschopny a odkázány na výdělek pojištěného. Ť

V §u 6, bodu 6 budiž škrtnuta předposlední a poslední věta 1, odst. a nahrazena tímto ustanovením; ťNárok na tyto dávky vzniká dnem nabytí členství a zaniká teprve v době ustanovené v §u 13, č. 3.Ť

§ 8 poslední odstavec budiž škrtnut a nechť zní: ťPorodnice se nepokládají za nemocniční ústavy ve smyslu předchozích ustanoveni. Rovněž tak za osoby, které se odeberou do nějakého nemocničního ústavu, aby tam porodily, neplatí zaopatřovacích požitků nemocenská pokladna.

Ústavy pro léčení opilců buďtež na roveň postaveny veřejným nemocničním ústavům.Ť

K §u 6 poslední odstavec budiž připojeno: ťOkresní nemocenská pokladna jest rovněž povinna kontrolovati nemocné příslušníky jiné nemocenské pokladny, jestliže o to požádá.Ť

K §u 6 a) odst. 1 budiž připojeno toto ustanovení: ťZ této zásady jest vyňata změna mzdové třídy, která nastala tím, že pojištěný po skončení učebného poměru dostal vyšší mzdu nebo tím, že pojištěný změnil své zaměstnání.Ť

§ 7.

První mzdová třída budiž škrtnuta. Mzdové třídy II až XIII buďtež očíslovány o jednu třídu níže.

Poslední odstavec §u 7 budiž škrtnut.

§ 8.

Nový odstavec.

Je-li pojištěný ze zdravotně-policejních důvodů na úřední rozkaz umístěn v některé nemocnici, nemocenská pokladna není povinna hraditi výdaje tím povstalé:

§ 9 b) poslední odstavec budiž škrtnut a nechť zní:

Pro takové fondy mohou býti od pojištěných vybírány zvláštní příspěvky. Tyto příspěvky se vybírají stejně jako ostatní příspěvky. Od zaměstnavatelů mohou býti tyto příspěvky vybírány jen, souhlasí-li dozorčí výbor.

Rovněž tak mohou nemocenské pokladny utvořiti zvláštní fondy k zajištěni pensijních nároků zaměstnanců a zřízenců. Tento fond může býti vybaven důchody po přídělu do reservního fondu, stanoveném v tomto zákoně, z peněz řádného hospodaření nemocenských pokladen.Ť

Poslední odstavec §u 11 budiž škrtnut a nechť zní:

ťZřizovati nové nemocenské pokladny se zakazuje.Ť

§ 12, odst. 2, třetí věta budiž škrtnuta. § 12 poslední odstavec budiž škrtnut a v nové úpravě nechť zní:

ťVedoucího úředníka jmenuje k návrhu představenstva politický úřad II. stolice, jenž je povinen vyžádati si dobré zdání dozorčího výboru a příslušného svazu nemocenských pokladen.Ť

25, odst. 4 budiž škrtnut a jako nynější odstavec 5 budiž vloženo toto ustanovení:

ťCelkové příspěvky za jednoho pojištěného nesmějí činiti, za týden více než čtyři desetiny průměrného denního výdělku mzdové třídy (§ 7). Do této výměry však nejsou započítány příspěvky k fondům, uvedeným v §u 9 b).Ť

V §u 25 budiž připojeno jako nový 4, odstavec; ťPříspěvek budiž vyměřován za každý kalendářní den podle denního pracovního výdělku. při týdenním výdělku budiž vzat za základ vypočítání denního výdělku 6. díl, při měsíčním výdělku 30. díl,Ť

§ 31, odst, 1. Ke konci budiž připojeno: ť(§ 85 ž. ř.)Ť

§ 32. ťZaměstnavatelé, kteří nedostojí ohlašovací povinnosti nebo kteří vědomě ohlásí nemocenské pokladně nižší gazdu než pojištěný skutečně dostává, jsou bez újmy trestností naznačené v §u 67 povinni nahraditi nemocenské pokladně onen náklad, který byl podle zákonného nebo statutárního předpisu spojen s podporou osob vůbec neohlášených anebo ohlášených teprve po onemocnění nebo jejíchž mzda před onemocněním nebyla správně uvedena.Ť

§ 58, poslední odstavec budiž škrtnut a v nové úpravě nechť zní takto; ťČleny společenstevní nemocenské pokladny mohou býti jen příslušnicí společenstva, kteří jsou zaměstnání u povinných členů společenstva, vyjma osoby zaměstnané v domácnosti.Ť

V §u 75, odst. 1 budiž vloženo po slově ťlékařiŤ: ťlékárníky, asistentkami při porodu, úředníky a zřízenci.Ť

Jako poslední věta k 1. odstavci §u 75 budiž připojeno toto ustanovení: ťNemocenské pokladny jsou dále osvobozeny od daně důchodové, pokud jde o příjem z úroků ze založených fondů,Ť

Čl. II. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. se zrušuje.

Čl. XXI. zákona ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., odst. 3 budiž doplněn takto: ťTyto pokladny mohou přijmouti za členy jen zaměstnance závodu, jejíchž sídlo jest v obvodu politického úřadu I. stolice, v jehož obvodu jest sídlo nemocenské pokladny. Avšak zaměstnavatelé, jejíchž zaměstnanci nebyli přihlášeni jako členové u některé takové nemocenské pokladny do 31. prosince 1921,nemohou přihlásiti své zaměstnance při některé takové nemocenské pokladně s účinností, aby tito bylí osvobození od příslušnosti u místně příslušné nemocenské pokladny.Ť

Čl. III. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr sociální péče.

Odůvodnění.

Vládu předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž byla doba platnosti nynějšího zákona o nemocenském pojištěni, která uplyne dnem 31. prosince 1922, prodloužena do 30. června 1923 a zákon ponechán nezměněný. Tato věc dává nám podnět, abychom navrhli vpředu uvedené změny zákona o nemocenském pojištění. Řídíme se při tom míněním, že jest nezbytně nutné reformovati nemocenské pojištění v tom směru, aby nemocenské pokladny skutečně byly s to, aby se staly podkladem sociálního pojištění. Naše úsilí proto směřuje k tomu, aby byli do nemocenského pojištění,zahrnuti všichni lidé výdělečně činní. Proto navrhujeme škrtnutí nynějšího §u 3, který osvobozuje definitivní státní úředníky, zaměstnance a zřízence od povinného nemocenského pojištění a navrhujeme, aby bylo vloženo nové ustanovení, podle něhož by tyto osoby podléhaly povinnému nemocenskému pojištění; při čemž se bude bráti náležitý zřetel na zvláštní poměry (že i za nemoci dostávají dále plat). Vlažením tohoto ustanovení má se také vyhověti dávno projevenému přání této zaměstnanecké kategorie, má se však také čeliti těm, kteří usilují vyhověti tomuto přání opět zřízením vlastního ústavu.

Jako zásadní změny navrhujeme škrtnutí posledního odstavce §u 11, který připouští v určitých případech zřízení závodních nemocenských pokladen. Navrhujeme, aby se zakázalo zřizování nových pokladen; a aby v §u 12 bylo škrtnuto ono ustanovení, které za určitých předpokladů připouští zřízení zemědělských nemocenských pokladen. Stojíme neochvějně na stanovisku, že se po zkušenostech, jež měli v Německu příležitost nashromážditi za 10 let, zaručuje skutečně zdárná práce v mezích sociálního pojištění jen tehdy, jestliže všichni činitelé, kteří se chtějí uplatniti v tomto oboru budou sjednocení, jestliže se jednotná zařízení učiní podkladem celé stavby. Otázka jednotné nemocenské pokladny byla v době, kdy se volilo podle zásady většiny; otázkou moci, dnes však, kdy ve všech nemocenských pokladnách mají býti provedeny volby podle poměrného zastoupení, není jí více. Všechny ostatní změny, které navrhujeme, jsou rázu donucovacího a nezbytně nutné po všestranně nabytých zkušenostech.

Tak žádáme, aby doba, po kterou jest poskytnuta šestinedělkám podpora před slehnutím, nebyla počítána do karenční doby. Jak dosavadní zásadu provádělo několik nemocenských pokladen, že totiž podpora před slehnutím byla započtena do karenční doby, způsobilo mnoho nespravedlností.

Žádáme, aby okresní nemocenské pokladny nejen musily přijímati členy jiných nemocenských pokladen do ošetření, nýbrž aby také bylo jejích povinností bezplatně nad nimi vykonávati dozor.

Podle ustanovení §u 6 a), odst. 1 pro určení výše nemocenského pro nemoc nerozhodují změny mzdových tříd, které nastaly později než čtyři neděle spřed počátkem této nemoci nebo za nemoci. Několik nemocenských pokladen již také tohoto ustanovení užívalo stran osob, které skončily učebný poměr a které onemocněly v prvních čtyřech nedělích po skončení učebného poměru. Těmto nepřístojnostem má čeliti dodatek, jejž navrhujeme.

V §u 6 jakož i 7 navrhujeme škrtnutí první mzdové třídy, kterou lze prostě vypustiti i navrátí-li se úplně pravidelné poměry. Takovou věc, že nemocní jsou odkázáni na nemocenské 1.40 Kč, nutno rozhodně odstraniti.

Poslední odstavec §u 7 zavdal opět podnět k různosti v mínění, Navrhujeme, aby tento odstavec ubyl škrtnut a místo toho, aby byl do §u 25 pojat předpis, podle něhož se výslovně ustanovuje, že příspěvek jest vyměřovati podle denního pracovního výdělku za každý kalendářní den a že při týdenním výdělku jest vzíti za základ vypočtení příspěvku 6. díl, při měsíčním výdělku 30. díl.

V §u 8 usilujeme, aby byl pojat předpis, podle něhož se výslovně ustanovuje, že nemocenské pokladny nejsou povinny hraditi zaopatřovací příspěvek za osoby, umístěné v nemocnici z důvodů zdravotně-policejních. Rovněž tak chceme jasně vyjádřiti úmysl zákonodárce při změně §u 8 provedené roku 1917 uvádějíce, že nemocenské pokladny nejsou povinny platiti zaopatřovací příspěvek za osoby, které vyhledaly některý ústav pro nemocné, aby tam slehly.

V §u 9 b) navrhujeme, že se mají zříditi při všech nemocenských pokladnách podporné fondy bez zřetele na to, jsou-li po ruce jiné prostředky, či nikoliv.

Opírajíce se o kolektivní smlouvu sjednanou se zaměstnanci, chceme umožniti zajištění pensijních nároků zaměstnanců tím, že činíme opatření, aby nemocenské pokladny zřídily vlastní fondy a mohly je vybaviti důchody z běžného hospodaření.

V §u 32 chceme také rozšířiti závazek zaměstnavatele k náhradě způsobených nákladů, onemocní-li zaměstnanec přihlášený pozdě anebo vůbec nepřihlášený i na takové případy, v nichž dělník nebyl přihlášen řádně.

V §u 58 chceme jasné znění, z něhož vysvítá, že členy společenstevních nemocenských pokladen mohou býti jenom ti, kdo jsou zaměstnáni u povinných členů společenstev. Má tím býti zabráněno nezákonnému postupu, že jednotliví podnikatelé přistupují za dobrovolné členy zřízených společenstevních nemocenských pokladen a z toho vyvozují právo, že také mohou zaměstnance u nich pracující přihlásiti k této nemocenské pokladně.

Žádáme zrušení čl. II. zákona ze dne 22. prosince 1920, jímž se stanoví svobodná volba lékaře, svobodná volba lékařů v Německu se nevžila. Není stavem, který by stál za to, aby se o něj usilovalo.

Konečně žádáme, aby čl. XXI. ze dne 15. května 1919 byl doplněn v tom směru, že se činnost registrovaných pomocných pokladen zná omezovati jen na obvod politického okresu. Nevidíme důvodu, proč by tyto nemocenské pokladny měly zaujímati přednostní postavení před ostatními nemocenskými pokladnami.

Pří praktickém provádění předpisů o rodinném pojištění ukázaly se některé nerovnosti, o jejichž odstranění nyní usilujeme. Tak chceme, aby na podpory mohly vznésti nárok jak manželské, tak i nemanželské dětí, které sice překročily 16. rok života, avšak jsou neschopny výdělku a odkázáni na výdělek pojištěného. Rovněž navrhujeme, aby byla zrušena karenční doba čtyřnedělní.

S návrhy, které jsme podali, není spojeno nijaké finanční zatížení státu. Můžeme tedy upustiti od klausule o úhradě.

V Praze dne 12. prosince 1922.

Taub, Schäfer, Pohl, Hackenberg,

Heeger, Häusler, Kaufmann, dr. Czech, Čermak, Schweichhart, Deutsch, dr. Haas, dr. Holitscher, Hausmann, Hillebrand, Hirsch, Grünzner, Uhl, R. Fischer, Jokl, Roscher, Beutel.