|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
3961.
Vládní návrh,
kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromážděni obchodní
dohoda mezi republikou Československou a republikou Portugalskou
podepsaná v Lisaboně dne 11. prosince 1922.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:
Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Portugalskou,podepsaná v Lisaboně dne 11. prosince 1922 se schvaluje.
Důvodová zpráva.
Portugalská republika se sousedními ostrovy Madeirou, Porto Santo a Azory na rozloze 92.000 km2 s asi šesti miliony obyvatelů, je důležitým odbytištěm, neboť ani v jediném svém význačnějším průmyslovém odvětví textilním - není soběstačnou.
Obchodní styky československé republiky s Portugalskem vyvíjely se dosti normálně od počátku samostatnosti našeho státu, ač nedosáhly dosud té výše v našem vývozu do Portugalska, jaká odpovídá našim možnostem exportním a portugalským potřebám dovozním. Do Portugalska vyváželi jsme hlavně slad, železné roury, plechy a plotny, stavební dříví, stroje a přístroje, železné zboží, chlorové vápno, náhražky mýdla, provazy, nábytek ohýbaného dřeva, duté sklo, zboží skleněné a kamenné, portlandský cement, přízi, klobouky, barevný porcelán, lékárnické zboží a tužky.
Dováželi jsme z Portugalska hlavně pyrit, křemité železo, korek v hrubých kusech a odpadcích, zinek, poživatiny v krabicích, rybí konservy, víno, pryskyřici, korkovou krupici a zátky, olej na tureckou červeň.
Na dovoz československého zboží byl v Portugalsku nejprve aplikován jednotný portugalský celní tarif z r. 1892 - několikráte pozměněný - se cly většinou specifickými a surtaxou mimo cla vybíranou z určitých předmětů luxusních. Tento tarif neznemožňoval konkurenční schopnost československého zboží v Portugalsku.
změna však nastala novou úpravou cel z 5. listopadu a 24. listopadu 1921, jíž zavedena byla cla minimální a. maximální.
Minimální cla jsou cla dřívějšího tarifu, tarif maximální rovná se dvojnásobnému minimálnímu.
Okamžikem zavedení této nové celní úpravy bylo naše zboží do Portugalska dovážené diferencováno tím, že Československá republika neměla s Portugalskem obchodní smlouvvy a že na státy, které měly s Portugalskem obchodní smlouvu (na př. Anglie, Francie, Belgie, Holandsko, švýcarsko, švédsko) aplikován byl tarif minimální a na státy, které smlouvy obchodní neměly, tarif maximální. Nový tento stav postihl značně československý vývoz do Portugalska.
Maximální tarif nově zavedený a 4. února a 25. srpna 1922 doplněný, jenž byl aplikován na československé zboží, značil téměř prohibici. Proto ihned začali jsme v prosinci 1921 s portugalskou vládou o obchodní smlouvu vyjednávati.
Poněvadž několikráte změnila se situace jednání, jemuž československá vláda věnovala neustále plnou pozornost, bylo nutno návrhy měniti a tak došlo k podpisu smlouvy v Lisaboně dne 11. prosince 1922
Dohoda obsahuje čtyři články, z nichž nejdůležitější je čl. L, kterým vláda portugalská poskytuje československému zboží doložku nejvyšších výhod, která spočívá nyní v aplikaci minimálního rifu právě platného nebo který bude zaveden později.
Naopak zase Československá republika zaručuje portugalskému zboží nejnižší platné sazby dle zásady nejvyšších výhod, s výjimkou ev. zvláštního celního režimu pro státy limitrofní ve smyslu čl. 222 mír. smlouvy St. Germainské a čl. 205 mír. smlouvy Trianonské.
Se zřetelem na to, že jest u nás dosud v platnosti státní kontrola dovozu a vývozu, portugalská vláda hleděla si zajistiti určitou možnost dovozu pro zboží portugalského původu do našeho státu, skýtajíc nám vzájemně úplnou volnost dovozu do Portugalska, kdež není státní kontroly v tomto směru. Ustanovení obsažena jsou ve článku II.
II. článek obsahuje seznam zboží, jehož dovoz z Portugalska bude povolován jednak bez omezení, jednak až do výše stanovených ročních kontingentů, Kontingenty neznamenají ovšem, podobně jako v jiných obchodních úmluvách, nikterak náš závazek portugalské zboží skutečně až do výše kontingentu odebrati.
Mimo to zavazují se obě vlády poskytnouti si každé zrušení dovozních zákazů a omezení, poskytnuté kterémukoli jinému státu.
Článek III. obsahuje ochranu portugalských vín a plzeňského našeho piva ve smyslu úmluv vy madridské a v rámci našeho vnitrostátního zákonodárství.
Dle článku IV. byla dohoda uzavřena na dobu jednoho roku. Nebude-li vypovězena jednou ze smluvních stran tři měsíce před uplynutím této lhůty, prodlouží se automaticky dále až do doby tří měsíců potom, kdy jedna z obou vlád by ji vypověděla.
V platnost vstoupí dohoda v Portugalsku publikací v Diario do Governo 31. prosince 1922. Je tedy nutno, aby dohoda byla i u nás do této doby uvedena zatímně v platnost nařízením vládním, vydaným na základě zmocňovacího zákona, s výhradou konečného schválení parlamentem.
V ostatním poukazuje vláda přímo k ustanovením dohody.
Po stránce formální vláda projevuje přání, aby předloha tato byla předložena nejdříve poslanecké sněmovně a v ní výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností, a po schválení jejím poslaneckou sněmovnou senátu a v něm výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému s tím, aby podalo ní zprávu v nejkratší době.
Úmluva předkládá se ve zvláštním exempláři.
V Praze dne 21. prosince 1922.
Předseda vlády:
v. z.
G. Habrman, v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš, v. r.