Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
6. zasedání |
3940.
Odpovědi.
I. min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara a druhů o nedbalosti vojenských úřadů stran zacházení s ručními granáty (tisk 3610/XI),
II. min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara, Matznera a druhů o cvičení dělostřelectva ve střelbě v území Praděda (tisk 3780/XVI),
III. min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara a druhů o životu nebezpečné nedbalosti, kterou zavinila frývaldovská posádka při cvičení s ručními granáty (tisk 3610/XXII),
IV. min. železnic na interp. posl. dra Keibla, inž. Kalliny a druhů o neustálém pronásledování německých železničních úředníků a dělníků činiteli královéhradeckého ředitelství čsl. státních drah (tisk 3781/XI),
V. min. vnitra na interp. posl. Zeminové, Slavíčka, dra Bartoška a spol. v záležitosti sestátnění policie města Chebu (tisk 3808/V),
VI. vlády na interp. posl. dra Raddy a druhů o stranickém postupu, obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu v Brně (tisk 3785/VII),
VII. min. vnitra na interp. posl. Zierhuta a druhů o obraně proti lživému štvaní časopisů (tisk 3700/VI),
VIII. min. financí na interp. posl. Palmeho, Blatné a druhů o ulehčení dovozu oděvu, prádla a bot pro pohraniční obyvatele (tisk 3816/XVIII),
IX. min. vnitra na interp. posl. Babka a druhů, že žamberská okresní správa politická zakázala schůze katolického lidového spolku v Králíkách (tisk 3780/VII),
X. min. národní obrany na interp. posl. Kaufmanna, Jokla, Heegera a druhů o neoprávněném střílení ostrými náboji na veřejných cestách (tisk 3785/I) a na interp. posl. dra Brunara a druhů, že mostečtí vojáci, střílejíce ostrými náboji, ohrožují bezpečnost osob stisk 3785/XIII),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Jabloniczkého a druhů o zamýšleném umístění justičního paláce v Bratislavě (tisk 3795/IV),
XII. min. železnic na interp. posl. dra Keibla, inž. Kalliny a druhů o pouze jednojazyčných českých nápisech na železničních vozech osobních vlaků na tratích bývalé české severní dráhy (tisk 3690/VII),
XIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zrušení německé obecné školy v Želivsku, okrese moravsko-třebovském (tisk 3781/XL),
XIV. min. spravedlnosti a vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi chomútovského státního zastupitelství, obracející se zvláště proti časopisu ťDeutsches VolksblattŤ (tisk 3808/IV),
XV. min. soc. péče na interp. posl. Zierhuta a druhů, že se nezákonitě brání zřizovati nemocenské pokladny pro zemědělské a lesní dělnictvo (tisk 3717),
XVI. min. soc. péče na iterp. posl. Uhla, Leibla, Schweichharta a druhů o těžkém poškozování zemědělského a lesního dělnictva zřizováním samostatných zemědělských nemocenských pokladen (tisk 3780/XIV),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. dna Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů o porušení jazykového zákona brněnským státním zastupitelstvím (tisk 3700/IX),
XVIII. min. železnic na interp. posl. Patzela, Wenzela, a druhů, že se na severozápadních českých drahách užívá jen čistě českých nápisů (tisk 3816/III),
I./3940 (původní znění.)
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o nedbalosti vojenských úřadů stran zacházení s ručními granáty (tisk 3610/XI).
K prvnímu případu v interpelaci uvedenému, dovolují si sděliti, že případ tento zaviněn byl neopatrností vojínů. Vojín Alois Riedl postaven byl spolu s jinými vojíny jako hlídka ke granátům, které nevybuchly, aby zamezil na krátkou dobu, než přijde oddíl pověřený zničením granátů, přístup k tomuto nebezpečenému místu. Riedl nejen že rozkaz ten neplnil, nýbrž svévolně a proti zákazu sám přiváděl granáty k výbuchu, ač ostatní vojíni jej varovali a pokusili se jeho počínání zameziti. Při tom byl Riedl značně poraněn a sice na ruce (ruka a část prsou mu nebyla však vtržena; znění interpelace v tomto bodu spočívá na mylných informacích).
Na tohoto vojína bylo učiněno trestní, oznámení pro přečin proti bezpečnosti těla a neuposlechnutí rozkazu a byl brigádním soudem v Opavě odsouzen do posádkového vězení na šest neděl s tříletým odkladem. Z vojenské služby byl s klasifikací ťCŤ propuštěn.
Ohledně druhého případu měl jsem se již příležitost vyjádřiti v odpovědi č. t. 3778/IV na interpelaci poslance Jokla a druhů (tisk 3442/XVI) vyšetřováním bylo zjištěno, že vojenské orgány na zranění chlapců Josefa a Adama Niedoby nenesou viny, ježto ruční granát nalezen byl uvnitř ohraženého prostoru, kam přístup byl zakázán a zákaz veřejně vyhlášen.
Nelze tudíž požadovanou náhradu povoliti, protože není vůbec dána odškodňovací povinnost vojenské správy.
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
I./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra Brunara
a druhů
o nedbalosti vojenských úřadů stran zacházení s ručními granáty (tisk 3610/XI).
K prvnímu případu v interpelaci uvedenému dovoluji si s sděliti, že případ tento zaviněn byl neopatrností vojínů. Vojín Alois Riedl postaven byl spolu s jinými vojíny jako hlídka ke granátům, které nevybuchly, aby zamezil na krátkou dobu, než přijde oddíl pověřený zničením granátů, přístup k tomuto nebezpečnému místu. Riedl nejen že rozkaz ten neplnil, nýbrž svévolně a proti zákazu sám přiváděl granáty k výbuchu, ač ostatní vojíni jej varovali a pokusili se jeho počínání zameziti. Při tom byl Riedl značně poraněn a sice na ruce (ruka a část prsou mu nebyla však utržena, znění interpelace v tomto bodu spočívá na mylných informacích).
Na tohoto vojína bylo učiněno trestní oznámení pro přečin proti bezpečnosti těla a neuposlechnutí rozkazu a byl brigádním soudem v Opavě odsouzen do posádkového vězení na šest neděl s tříletým odkladem. Z vojenské služby byl s klasifikací ťCŤ propuštěn.
Ohledně druhého případu měl jsem se již příležitost vyjádřiti v odpovědi č. t. 3778/IV na interpelaci poslance Jokla a druhů (tisk 3442/XVI), vyšetřováním bylo zjištěno, že vojenské orgány na zranění chlapců Josefa a Adama Niedoby nenesou viny, ježto ruční granát nalezen byl uvnitř ohraženého prostoru, kam přístup byl zakázán a zákaz veřejně vyhlášen.
Nelze tudíž požadovanou náhradu povoliti, protože není vůbec dána odškodňovací povinnost vojenské správy.
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
II./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelací poslanců dra Brunara, Matznera a druhů
o cvičení dělostřelectva ve střelbě v území Praděda (tisk 3780/XVI).
Z různých důležitých důvodů nebylo možno v roce 1922 měniti prostor pro ostrou střelbu dělostřeleckého učiliště v Olomouci; vojenská tělesa však na Pradědu letos nestřílela a prostor ten nebyl tedy ani přibližně tak zatížen jako v roku 1921, neboť se v blízkém okolí Bruntálu vůbec nestřílelo.
Vyšlo tedy ministerstvo národní obrany přáním obyvatelstva potud vstříc, že se střelba omezila jen na neobdělaný, hospodářsky méně významný prostor v okolí Pradědu; v roce 1923 se pravděpodobně v tomto obvodu nebude stříleti.
Cvičení v ostré střelbě dělostřelectva dělostřeleckého učiliště konala se tohoto roku v okolí Pradědu od 16. června do 5. srpna.
Tvrzení a poškození krajiny a celého pradědského území neodpovídají, pravdě - což si dovoluji odůvodniti takto:
Tvrzení interpelace byla zkonstruována ještě před střelbou, nemohou odpovídati tedy pravému stavu věcí a skutečnost po ukončení cvičení dokázala opak.
Dělostřeleckou střelbou nebyly způsobeny hmotné škody, poněvadž se po celou dobu, cvičení střílelo pouze na holý, nekultivovaný, přibližně 1400 m vysoko položený horský hřbet Hohe Haide-Heiligenhügel-Maiberg (cílový prostor).
Střelbou nebyly rušeny polní práce prostě z toho důvodu, že v uzavřeném prostoru cvičiště polnosti vůbec neexistují, nýbrž pouze lesy a nekultivované plochy. Polnosti hraničící s cvičištěm byly úplně volné, přístupné obyvatelstvu v kterékoliv době a obyvatelstvo pracovala na nich nerušeně po celou dobu střelby bez sebemenšího omezení.
O senoseči ve vlastním slova smyslu nedá se mluviti. V úvahu přicházejí pouze travaři, chudší obyvatelstvo jemuž lesní správy povolily žetí trávy v lesích pro vlastní potřeb. Komise pro zjištění a náhradu polních škod zjistila, že nebyli naprosto hmotně poškozeni, poněvadž všechna odpoledne po celou dobu střelby byla volná a v lesích a místech, která byla dopoledne z bezpečnostních důvodů uzavřena, mohlo se odpoledne nerušeně pracovati. Táž komise zjistila, že skutečně všichni travaři si odpoledne, jako léta předešlá, trávu donesli. Přes to však byli odškodněni ne snad pro hmotné poškození nýbrž, že byli vázáni časově a to celkovým obnosem 36.000 Kč.
Turistický ruch nebyl naprosto rušen ani podvázán. Nejkrásnější místa z celé krajiny, turisty navštěvovaná, byla přístupna stále, hlavní turistické cesty byly stále volné a odpoledne byl veškerý prostor střeleckého cvičiště volný. Nedostavili-li se turisté v tak četném poctu jako jindy, jest to přičísti převážně za vinu štvavé kampani a nesprávným informacím krajinského německého tisku o střelbě. Tento tisk od návštěvy přímo zrazoval.
Na lesy se vůbec nestřílelo. Komisi pro náhradu polních škod nebyl ohlášen ani jediný poškozený strom, ani za jediný poškozený strom nebyla požadována náhrada a podle hlášení velitele střeleckého cvičiště ani jeden nebyl poškozen.
Všechny nevybuchlé střely byly každodenně hledány a odstraněny. Politické správy ještě před zahájením střelby vyhláškami oznámily obyvatelstvu, jak se chovati v případě nálezu nevybuchlých střel. Po skončení cvičení celý terén byl přehlédnut díry zasypány, takže není obav o nějakém ohroženi lidských životů pro budoucnost.
Tvrzení o zničení živnostníků neodpovídají pravdě. Živnostníkům, již zavisejí od návštěvy turistů, dostalo se komisí pro náhradu škod náhrady ve výši, kterou prokázali knihami. Ve skutečnosti získali živnostníci pobytem vojska v tamější krajině nekonečně více než pobytem turistů. Menší návštěvu hostů z ciziny jest přičítati jednak valutárním poměrům, které tamější pobyt znemožňovaly, jak o tom svědčí letošní statistika návštěvy i v jiných lázeňských místech, jednak nesprávným a tendenčním zprávám, rozšiřovaným německým tiskem, jenž nesprávně informoval občanstvo o přístupu do pohoří. Velitelství učiliště mělo nejednu příležitost konstatovati na místě samém, jak právě živnostníci byli spokojeni s pobytem vojska a ze zisku jim z toho vyplývajícího.
V rozporu se žádostmi v interpelaci uváděnými, aby se na dotyčných místech střelba nekonala, stojí fakt, že právě naopak letošního roku žádali živnostníci tamější krajiny u komise pro náhradu škod, aby se tam příštím rokem opětně střílelo.
Pro příští rok hledá velitelství učiliště jiné střelecké cvičiště, poněvadž toto v ohledu takticko-střeleckém nevyhovovalo.
V Praze dne 2. listopadu 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
III./3940. (původní znění).
Odpověď ministra národní obrany na interpelaci poslance dra Brunara a druhů o životu nebezpečné nedbalosti, kterou zavinila frývaldovská posádka při cvičení s ručními granáty (tisk 3610/XXII).
O případech v interpelaci uvedených měl jsem příležitost vyjádřiti se v odpovědi č. t. 3794/XVII. na interpelaci poslanců dra Luschky a druhů na ministra vnitra a národní obrany č. t. 3442/XXIV.
Výsledky vyšetřování ukazují, že požadované náhrady nelze poskytnouti, protože Korzer zavinil vlastně neštěstí sám, kdežto v případě Seidla není zavinění vojenské správy vůbec prokázáno.
Dovoluji si podotknouti, že byly opět ministerstvem vydány výnosy, aby bylo znemožněno opakování podobných případů a civilním úřadům byly dány přesné směrnice o způsobu, jak se zachází s ručními granáty, aby se předešlo neštěstím.
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
IV./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic na interpelaci poslanců dra Keibla, inž. Kalliny a druhů o neustálém pronásledování německých železničních úředníků a dělníků činiteli královéhradeckého ředitelství čsl. státních drah (tisk 3781/XI).
Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti, jak následuje:
Služební zájem a potřeba zevní representace republiky Československé vůči cizině vyžaduje, aby zejména v pohraničních územích byl užíván na tratích personál jazykově dobře kvalifikovaný a znalý především i státního a služebního jazyka.
Při tom je státní správa železniční vzdálená úmyslu odsunouti nebo přezírati personál německé národnosti při obsazování míst. Doloženo však je zkušeností, že značná část personálu ani z vlastního popudu ani k úřednímu vyzvání, nedala na jevo dostatek prozíravosti a porozumění pro nezbytnou znalost české řeči a nevykazuje v tomto směru dosud přes čtyřleté trvání republiky Československé, žádoucí pohotovosti.
To ovšem nesporně ztěžuje výkon služby. Není v tom tudíž spatřovati národnostní politiku, když se v krajní nutnosti přesazením několika německých zaměstnanců do českých nebo smíšených krajin poskytuje těmto možnost snažšího zácviku, kdežto naopak, do území s většinou německého obyvatelstva se služebně přikazuje částečně český personál, aby se mohli ve vlastním státě dorozuměti i čeští cestující, jichž nepoměrně značné procento projíždí zmíněnými tratěmi.
Důkladným šetřením bylo nad veškeru pochybnost zjištěno, že v interpelaci vytýkané případy přesazení se nejeví ani v nejmenším jako dílo národnostní politiky nýbrž že byly vyvolány jednak ryzím služebním zájmem, poněvadž v místech nového služebního přidělení pociťován citelný nedostatek zkušených dopravníků (případy rev. Arnošta Baudische, adjunkta Oskara Blumtritta, adjunkta Maxmiliána Tietze, rev. Jindřicha Friedla), jednak že byly provedeny k výslovné žádosti nebo za souhlasu samých německých úředníků (případy výpomocného staničního mistra Bedřicha Hammerschmieda, vrchního revidenta Františka Schmidtschneidera - tento přesazen na základě soutěže).
Přesazení zcela nepatrného počtu českých úřednických čekatelů do německých stanic ve formě záměny za úředníky německé stalo se z důvodů praktických, aby byl, jako na př. v Röhrsdorfu, alespoň jediný úřední činitel znalý české služební řeči.
Pokud se týče mylného tvrzení interpelace, že státní správa železniční odmítá paušálně žádosti německých dopravních úředníků za přesazen do Děčína, dlužno uvésti, že do této stanice inklinuje množství zaměstnanců bez rozdílu národnosti a že jejich žádostem nelze vyhověti prostě pro nedostatek volných míst, ať jsou Češi nebo Němci.
O pensionování bývalého děčínského přednosty, insp. Filipa Trojana rozhodly jedině služební ohledy. Jeho nástupce byl vyhlédnut cestou veřejné soutěže v osobě inspektora Františka Kröhna, který svými schopnostmi poskytoval záruku, že dostojí bezvadně úkolům svěřeným mu v ohledu služebním.
Ze stejného důvodu byl přeložen do výslužby inspektor Richard Hochberger.
Ad 2. Jest nesprávno domýšleti se, že by dopravní kontrolor vrchní revident Jan Zitko sám vynucoval nebo diktoval postup královéhradeckého ředitelství. Jmenovaný neučinil se po převratu jak interpelace uvádí - svémocně a protiprávně dopravním kontrolorem, nýbrž byl jako velmi schopný a pilný dopravník jmenován v soutěži v Úředním věstníku ministerstva železnic čís. 1 ex 1920. Stejně neterorisuje německých zaměstnanců přemrštěnými požadavky užívání české řeči ve službě - což je konečně jejich služební povinností -, nýbrž dbá prostě toho, aby byly v zájmu služby co nejdříve odstraněny obtíže, které právě působí zdárnému výkonu služby dosti lhostejné chování se některých zaměstnanců k osvojení si potřebné samostatnosti v českém rozhovoru.
Ad 3. Z uvedeného je patrno, že pro postup státní správy železniční jest směrodatný jedině zájem služební a že přesuny některých zaměstnanců nesluší posuzovati ani jako trestní opatření ani jako šikanování nebo národnostně politické tahy.
V Praze dne 24. října 1922.
Ministr železnic:
Stříbný, v. r.
V./3940.
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslanců Fr. Zeminové, Jana Slavíčka, dra Th. Bartoška a spol. v záležitosti sestátnění policie města Chebu (tisk 3808/V).
Přípravy ku sestátnění bezpečnostní služby v Chebu byly zahájeny již před několika měsíci a byly v poslední době dokončeny, tak že dnem 10. prosince 1922 zahájí svoji činnost nově zřízené policejní komisařství v Chebu.
Politické úřady a bezpečnostní orgány jsou po zákonu povinny, chrániti zájmy státu a příslušníků naší republiky a snaží se, aby tomuto úkolu dostály.
V Praze dne 30. listopadu 1922.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
VI./3940 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Emericha Raddy a druhů o stranickém postupu obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu v Brně. (tisk 3785/VII).
Interpelace má na mysli řízení o přídělu půdy rozptýlené patrně v obci Dobré Pole (Guttenfeld), ačkoli uvádí obec Gubenfeld.
Řízení jak o přídělu půdy stavební, tak půdy rozptýlené v obci Dobré Pole bylo provedeno dle předpisů. podané přihlášky o příděl byly odborným poradcem spolu s místním poradním sborem přezkoumány a učiněn návrh na příděl.
Tento návrh byl vyvěšen na obecním úřadě v Dobrém Poli od 10. do 20. listopadu 1921 a nebylo proti němu podáno žádných námitek. Skutečnost ta svědčí, že nikdo ze zájemníků ani necítil se zkrácena návrhem ani nepodkládal návrhu národnostně stranické cíle, ježto v opačném případě jistě byly by podány a uplatňovány námitky.
Vzhledem k této skutečnosti nespatřuje vláda příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 27. listopadu 1922.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
VII./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslance W. Zierhuta a druhů o obraně proti lživému štvaní časopisů (tisk 3700/VI).
Dne 28. května 1922 konala se v Plané krajská slavnost kraje ťNordŤ politické strany ťBund der LandwirteŤ.
O této slavnosti přinesly referáty plzeňské časopisy a sice ťČeský SměrŤ v čísle 128 ze dne 2. června 1922 a ťČeský DenníkŤ v čísle 152 ze dne 4. června 1922. lánky tyto nebyly shledány při censuře závadnými. Mají-li páni interpelanti za to, že vylíčení ta jsou nesprávná, podotýkám, že bylo věcí interesovaných osob, které se považovaly články těmi zatížené, aby se domáhaly nápravy prostředky, které poskytuje tiskový zákon.
Dle úřední relace, která mi byla předložena, promluvilo na této slavnosti více řečníků. Řeči na slavnosti pronesené nebyly nikterak způsobilé, aby přispěly k zachování národnostního míru a podnítily účastníky k loyalitě vůči republice Československé.
Úřední zástupce byl nucen předsedu schůze několikráte upozorniti na nezákonné výroky řečníků.
Jest sice pravda, že na dotčené slavnosti v Plané nebylo české menšině ublíženo, tvrdí-li však páni interpelanti, že česká menšina v Plané není vydána na pospas stálemu nebezpečí, uvádím proti tomu tato fakta:
V noci ze dne 5. na 6. srpna 1922 poškozeny byly v městě Plané a na nádraží poštovní schránky na dopisy tím, že natřeny byly černo-červeno-žlutou barvou, rovněž větší počet silničních kamenů byl natřen barvou černo-červeno-žlutou a pomalován skříženými sekerami a jedna místní tabulka byla pomazána černou barvou, takže byla učiněna nečitelnou.
Téže noci byly nalepeny na mnoha místech tiskopisy s pobuřujícím obsahem, které byly zabaveny.
V noci na 6. srpna t. r. rozbita byla kamenem okennní tabule v prádelně Čecha Jana Zelenky a v noci na 17. září t. r., vržen byl prakem kámen do jeho bytu.
V noci z 10. na 11. září t. r. rozbity byly kameny tři okenní tabule v bytě poštovního úředníka Ladislava Válka.
Dne 17. září 1922 vhozeno bylo večer do hostinské místnosti Jiřího Günthera v Plané, ve které se konal přátelský večírek Národní Jednoty Pošumavské, otevřenými okny několik smrdutých bomb, takže pokračování v záplavě bylo znemožněno a hosté se musili vzdáliti.
V noci dne 24. záři t. r. byla v bytu Lisy Arnoldové, u níž shora zmíněný Čech Válek bydlí, rozbita jedna okenní tabule kamenem.
V noci ze dne 30. září na 1. října 1922 rozbity byly kameny v bytě Čecha Františka Novotného dvě okenní tabule a téže noci znovu Válkovi rozbita byla kamenem jedna okenní tabule.
Tyto opětované výtržnosti přiměly i městskou správu, že vyhláškami z 2. října 1922 tyto výtržnosti odsoudila a obyvatelstvo napomenula ke klidu a rozvaze.
Četnictvu se podařilo výtržníky koncem října zjistiti a zatknouti.
Z uvedeného jest patrno že příslušníci českého národa v Plané až dosud byli velmi často ohrožováni a obtěžováni.
Státní správa, která má na zřeteli udržeti právní řád a státní autoritu, bude ovšem také pečovati o to, aby se dostalo příslušníkům českého národa v místech s většinou německého obyvatelstva plné zákonné ochrany.
Učiní proto vždy náležitá opatření, aby této zásadě se vyhovělo.
V Praze dne 20. listopadu 1922.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
VIII./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra financí na interpelaci poslanců F. Palmeho, Blatné a druhů o ulehčeni dovozu oděvu, prádla a bot pro pohraniční obyvatele (tisk 3816/XVIII).
Přání projevenému v interpelaci, aby pohraniční celní úřady na hranici československo-německé beze cla odbavovaly oděv, prádlo a boty dovážené dělníky, bydlícími v pohraničních územích československých, ale zaměstnaných v Německu, nemohu bohužel vyhověti pro nedostatek zákonného podkladu.
Dle čl. II. odst. 1. zákona o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, čís. 20 ř. z., jest každé dovážené zboží podrobeno clu, není-li výslovně označeno za cla prosté a v celních předpisech není zákonného ustanovení, aby žádané předměty mohly býti od cla osvobozeny.
V daném případě nelze použíti výhody čl. IX. čís. 8 citovaného zákona, dle něhož jsou osvobozeny od cla svršky přistěhovalců, poněvadž za přistěhovalce možno ve smyslu druhého odstavce tohoto zákonného článku pokládati tuzemce, jen když se vracejí do celního území po delším pobytu mimo ně, svršky samy musí býti opotřebovány, při čemž nutno prokázati, že předmětů bylo již přistěhovalci v cizině používáno.
Také nelze dle čl. X. č. 1 zmíněného celního zákona povoliti celní úlevy, poněvadž nejde o věci cestujícího obecenstva. Konečně ani hospodářská dohoda uzavřená s Německem a vyhlášená vládním nařízením ze dne 9. září 1921, čís. 350 Sb. z. a n. neobsahuje ustanovení, jímž by cla prostý dovoz žádaných předmětů mohl býti odůvodněn.
K tomu podotýkám, že úlevy v tak zvaném malém pohraničním styku jsou platnými obchodními úmluvami pevně stanoveny a nelze jich pro určitý úsek rozšiřovati poněvadž by pak bylo nutno, aby byly zavedeny na celé celní čáře, na niž se tato úmluva vztahuje. To by mělo v zápětí velmi povážlivé důsledky zejména v nynější době, kdy vysoké celní sazby a značné valutové diference přímo svádějí k všeobecnému nákupu v cizině. Nutno také zdůrazniti, že tímto rozsáhlým osvobozením byly by závažně dotčeny zájmy domácích poplatníků z řad obchodnictva a průmyslu domácího, kteří stále se domáhají omezení dovozu cizozemských výrobků a kteří tímto celním osvobozením byli by citelně poškozováni.
V Praze dne 22. listopadu 1922.
Ministr financí:
Dr. Al. Rašín, v. r.
IX./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslance Bobka a druhů, že žamberská okresní správa politická zakázala schůze katolického lidového spolku v Králíkách (tisk 3780/VII).
Okresní správa politická v Žamberku vzala dne 19. dubna 1922 na vědomí oznámení spolku ťKatholischer Volksverein in GrulichŤ v Králíkách o tom, že bude pořádati v příštích dnech řadu veřejných shromáždění v okolních obcích s programem:
ťÚkoly katolíků v přítomnostiŤ (Die Aufgaben der Katholiken in der Gegenwart).
Výměrem ze dne 21. dubna 1922 zakázala však jmenovaná okresní správa politická pokračovati v těchto přednáškách a to proto, poněvadž dle zpráv, které jí došly, řečník zaujímal neloyální stanovisko k státu a k české národnosti, čímž veřejné blaho ohrožoval.
Proti tomuto zákazu nebyl jmenovaným spolkem rekurs podán. Přes to zabývalo se ministerstvo vnitra na základě telegrafické stížnosti, kterou řečník podal, touto záležitostí a poněvadž shledalo, že onen zákaz nebyl odůvodněn, učinilo příslušná opatření.
Spolek ťChristlicher Textilarbeiter-Verband, Ortsgruppe GrulichŤ v Králíkách oznámil, když byla veřejná shromáždění svolaná spolkem ťKatholischer VolksvereinŤ zakázána, že bude konati v týchž místnostech a v touž dobu spolkové schůze, mimo jiné také dne 25. dubna 1922 ve 20 hodin v Lichkově v hostinci Rosenbergerově.
Četnictvo v Lichkově nemohlo býti o pořádání této spolkové schůze včas vyrozuměno a mělo tudíž za to, že jde o shromáždění svolané spolkem ťKatholischer VolksvereinŤ do téže místnosti, která byla okresní správou politickou zakázána. Proto odebral se jeden četník s obecním starostou do zmíněného hostince a starosta upozornil ještě před schůzí pořadatele a hostinského, že shromážděni je zakázáno načež přítomní místnost opustili. Šlo tedy o omluvitelný omyl. Přes to bylo učiněno opatření, aby se podobné případy neopakovaly.
V Praze dne 18. listopadu 1922.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
X./3940. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany na interpelaci poslanců Kaufmanna, Jokla, Heegera a druhů o neoprávněném střílení ostrými náboji na veřejných cestách (tisk 3785/I) a na interpelaci poslance dra Brunara a druhů, že mostečtí vojáci, střílejíce ostrými náboji, ohrožují bezpečnost osob (tisk 3785/XIII).
Na vojíny podezřelé z neoprávněného střílení u isolační konírny pro nemocné koně v Mostě bylo v červenci t. r. učiněno trestní oznámení. Obecnímu úřadu v Mostě bylo to prostřednictvím zemské politické správy oznámeno. Používáním isolační konírny za skladiště střeliva nehrozí tomuto objektu, ani jeho okolí nebezpečí, jelikož jest tam uskladněno pouze puškové střelivo, t. j. střelivo se kterým lze bezpečně zacházeti.
Ohledně puškového střeliva jest v platnosti výnos bývalého ministerstva války, Abt. 7/P čís. 3956 z roku 1912 uveřejněný v Beiblatt No. 2 z roku 1913 a intimovaný rakouským ministerstvem vnitra - ve vzájemné dohodě s ministerstvem veřejných prací - zemským správám politickým výnosem Z-30.482 ze dne 17. srpna 1912.
Po rozumu tohoto výnosu může býti puškové střelivo uskladněno přímo v kasárnách. neb jedná-li se o velké množství - více vagonů - ve skladištích vzdálených 20 (dvacet) metrů od jiných budov.
Zemská politická správa v Praze byla výnosem ministerstva národní obrany z r. 1922 v tomto směru zpravena a požádána, aby vyrozuměla obecní úřad v Mostě.
Po vystavění muničního skladiště na střelnici u Libešic pro posádky Most a Bilinu, bude provisorní skladiště střeliva v Mostě zrušeno.
Obecní úřad v Mostě stěžoval si na používání konírny za provisorní skladiště střeliva již v roce 1921 a žádal o odstranění dělového střeliva, kteréžto žádosti bylo vyhověno a obecní úřad cestou zemské správy politické v Praze vyrozuměn.
V Praze dne 14. listopadu 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XI/3940 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti na interpelaci poslance dra Jabloniczkého a druhů o zamýšleném umístění justičního paláce v Bratislavě (tisk 3795/IV).
Jest samozřejmo, že vhodná volba stavebního místa pro novostavbu justičního paláce v Bratislavě jest vzhledem k důležitosti soudních úřadů i vzhledem k zájmům širší veřejnosti velmi významnou.
Této důležitosti jest si ministerstvo spravedlnosti plně vědomo a snažilo se proto také se své strany učiniti vše, aby - byť stavba byla velmi naléhavou - překotným jednáním a nedomyšleným situováním stavby, vyžadující značného nákladu, nepovstaly snad pro budoucnost nenapravitelné chyby. Komise, správněji řečeno příležitostné pochůzky, která konána byla 22. dubna t. r., a kterou interpelace patrně má na mysli, zúčastnil se ministr spravedlnosti, bývalý ministr dr Mičura, referent ministerstva spravedlnosti, president soudní tabule, vrchní státní zástupce a odborný poradce inž. Janšák. Její účel byl čistě informativní a prohlédnuto bylo při tom nejen místo v dotazu zmíněné, nýbrž i další tři pozemky tehdy v úvahu přicházející. O výběru stavebního místa rozhodnuto nebylo a z toho důvodu neustalo také ministerstvo spravedlnosti pátrati po staveništích výhodnějších. Snaha ta nezůstala marnou, neboť v poslední době naskytla se možnost postaviti ústřední budovu soudní na státním pozemku (na náměstí Svobody), právě ve středu města, tedy na místě, o jehož výhodnosti, myslím, že nelze pochybovati. Ministerská rada ve schůzi, konané 30. června t. r., volbu schválila a nutná předběžná jednání, zejména řešení ideové zástavby místa jest v proudu. Z uvedeného patrno, že interpelace obírá se okolnostmi, které skutečnosti neodpovídají a které již v době jejího podání dalšími šetřeními byly předstiženy.
V Praze dne 21 listopadu 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XII/3940 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic na interpelaci poslanců dra Keibla, inž. Kalliny a druhů o pouze jednojazyčných českých nápisech na železničních vozech osobních vlaků na tratích bývalé české severní dráhy (tisk 3690/VII).
Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti, jak následuje:
ťVýtka interpelace, že jednojazyčnými nápisy vozovými porušuje správa státních drah platné zákony, jest z právního stanoviska naprosto neodůvodněnou, neboť při nápisech těch nejde ani o vyhlášky úřadů, ani o zevní označení úřadu, pro něž by platily předpisy §u 2 zákona ze dne 29. února 1920, číslo 122 Sb. zák. a nař.
Jednojazyčné nápisy vozové uznala také Čsl. ústřední rada železniční ve svém II. řádném zasedání, konaném v prosinci 1921 i z praktického stanoviska za vyhovující.Ť
V Praze dne 23. listopadu 1922.
Ministr železnic:
J. Stříbrný, v. r.
XIII./3940 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů o zrušeni německé obecné školy v Želivsku, okrese moravskotřebovském (tisk 3781/XL).
Předseda zemské školní rady v Brně zrušil podle ustanovení zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., pozměněného a doplněného zákonem ze dne 9. dubna 1920 čís. 295 Sb. z. a n. veřejnou obecnou školu s německou řečí vyučovací v Želivsku. Škola ta byla v době zrušení (v listopadu 1921) navštěvována pouze 26 dítkami, které byly povinny školní docházkou. Tato skutečnost dávala sama o sobě předsedovi zemské školní rady právo školu zrušiti, aniž tím překročil meze oprávnění, daného mu §em 9 shora citovaného zákona.
Jestliže pak předseda zemské školní rady z výše uvedeného počtu dětí odpočítával dítky české národnosti, činil tak plným právem, neboť platné předpisy o návštěvě školní na Moravě (§ 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905 z. z. čís. 4 ex 1906) přímo určují, do které školy dítko smí býti zapsáno. Tendence která v posléze uvedeném zákoně směřovala k ochraně národnosti v oboru výchovném, byla právě zákonem ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z a nař. ještě sesílena, pokud se týče opatření škol pro tu kterou národnost.
Nemohu souhlasiti s tím, aby se otázka zrušení německé obecné školy a zabrání její budovy pro českou školu kladla do příčinné souvislosti, neboť jde tu o dvě samostatné věci a umístění české školy bylo skutečně nevyhovující.
V Praze dne 22 listopadu 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XIV/3940 (původní znění).
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi chomůtovského státního zastupitelství, obracející se zvláště proti časopisu ťDeutsches VolksblattŤ (tisk 3808/IV).
Páni interpelanti obracejí se v nadpisu proti ťneslýchané konfiskační praxi chomůtovského státního zastupitelstvíŤ a v obsahu interpelace tvrdí, že jde vůbec o rdoušení německého národního tisku, směřující k jeho soustavnému a cíle vědomému zničení, uvádějíce v dalším příklady konfiskace periodického časopisu ťDeutsches VolksblattŤ.
Především musíme konstatovati, že v Chomůtově žádné státní zastupitelství neexistuje, a vykonává přehlídku tisku časopisů tam vycházejících okresní politická správa v Chomůtově.
Jisto je, že zvláště v poslední době, víc snad ještě než před podáním interpelace, dochází k častějším konfiskacím určité části německého tisku, ale jen z té příčiny, že tyto tiskopisy hrubě porušují zákon trestní.
Že nejde o nějaké ničení tisku, lze velmi snadno dokázati poukazem na to, že již delší dobu v praxi československých úřadů se připouští předkládati kartáčové otisky jako povinné výtisky, čímž je vydavatelům podle jich přání poskytnuta možnost veškeré škody se uchrániti. Možnosti té také vydatně používají.
Nevidíme tedy příčiny k zvláštním opatřením.
Pokud jde o konkretní, v interpelaci uvedené případy, je pravda, že okresní správa politická v Chomůtově zabavila číslo 113., v Chomůtově vydávaného periodického tiskopisu ťDeutsches VolksblattŤ ze dne 19. května 1922 pro celý obsah článku, nadepsaného ťDie angeblichen Ausschreitungen eines deutschen Rekruten auf der Haltestelle in Oberdorf der A.-T.-E.Ť, který jest v interpelaci otištěn a číslo 120 téhož tiskopisu ze dne 29. května 1922 pro celý obsah článku ťPilsner BierŤ, který jest rovněž v interpelaci otištěn, a sice proto, poněvadž v prvním článku shledala skutkovou podstatu přečinu dle § 300 a v druhém pak dle § 302 tr. z. Zabavení bylo v obou případech krajským jakožto tiskovým soudem v Mostě na návrh státního zástupce potvrzeno, a sice z těchže důvodů.
Jde tedy o rozhodnutí soudu, jež možno měniti jedině řádným pořadem instancí soudních.
V Praze dne 24. listopadu 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dolanský, v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.