Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3922.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ........................................

o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích a fondech státem spravovaných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

DÍL I.

§ 1.

Služné aktivních státních úředníků, vysokoškolských profesorů, soudců, státních učitelů, vojenských a četnických důstojníků, jakož i vojenských úředníků, stanovené v § 1, článku I. zákona ze dne 7. říj na 1919, č. 541 Sb. z. a n., §§ 2 a 3 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., a § 1, odst. 1. zákonů ze dne 19. března 1920, č. 186 a 195 Sb. z. a n.,

dále služné aktivních státních zaměstnanců, náležejících do kategorie podúředníků, a zřízenců a služné aktivních gážistů mimo hodnostní třídy, stanovené v § 3 článku I. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., a § 9, odstavci 1. zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a článku I. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n.

konečně služné aktivních definitivních četníků a četníků na zkoušku, stanovené v § 10, odstavci 1. zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n.,

zvyšuje se - po srážce částek, jimiž upraveno bylo na obnosy dělitelné dvanácti - počínajíc 1. lednem 1923 o 75%.

Výměra zvláštního četnického přídavku dle § 2 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., zůstává nezměněna; podklad pro jednotlivé sazby tohoto přídavku nahrazuje se novými stupni služného, upravenými tímto zákonem.

§ 2.

Místní přídavek, stanovený 50% dosavadního služného, zůstává nezměněn; jeho nejvyšší výměra vymezená dosud u státních zaměstnanců civilních, vojenských a četnických, zařazených do XI. až včetně V. hodnostní třídy, částkou 4000 Kč, zvyšuje se na 7500 Kč a u státních zaměstnanců náležejících do kategorie podúřednické a zřízenecké, pak u gážistů mimo hodnostní třídy a u definitivních četníků a četníků na zkoušku částkou 2000 Kč, se ruší.

Tím mění se ustanovení §§ 2 a 3 čl. II. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., § 4 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., §§ 3 a 13 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., §§ 2 a 10 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a článku II. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n.

Řádní profesoři na vysokých školách, kteří dosáhli platu IV. hodnostní třídy, budou na místě dosavadního místního přídavku, stanoveného v § 4 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., požívati činovního přídavku státních úředníků IV. hodnostní třídy.

Úředníkům civilním IV. až II. hodnostní třídy, jakož i vysokoškolským profesorům s požitky IV. hodnostní třídy, požívajícím činovního přídavku, započítá se do základu pro vyměření pensijních požitků částka 6000 Kč.

Tím mění se ustanovení § 5, odst. 3 čl. II., zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

Místní přídavek vojenských důstojníků ve IV. až II. hodnostní třídě a četnických důstojníků ve IV. hodnostní třídě zůstává i nadále vymezen dosavadní nejvyšší výměrou, zmíněným důstojníkům započítá se však do základu pro vyměření pensijních požitků místo 50% místního přídavku pro Prahu částka 6000 Kč.

Tím mění se ustanovení § 26, odst. 1. posl. věta zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 a § 6, bod b), zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.

§ 3.

Částky připadající na služné dle § 1 a na místní přídavky dle § 2 buďtež upraveny na nejblíže vyšší částky dělitelné dvanácti.

§ 4.

Aktivním státním zaměstnancům civilním i vojenským, v § 1 jmenovaným, kteří byli ve státní službě již před 1. lednem 1923, příslušejí mimo služné a místní přídavek počínajíc 1. lednem 1923 přídavky na děti, a to

za každé nezaopatřené dítě, však pouze do nejvyššího počtu šesti dětí u ženatých.

Ovdovělým státním zaměstnancům přísluší zmíněný přídavek počínajíc druhým dítětem. Klesne-li však rozdíl mezi příslušným jednotným drahotním přídavkem II. a I. rodinně třídy postupným snižováním pod částku přídavku na dítě, obdrží doplněk do výše tohoto přídavku na dítě. Totéž platí pro svobodné zaměstnance s nemanželskými dětmi.

§ 5.

Drahotní přídavky, stanovené článkem IX. zákona ze dne 7. října 1.919, č. 541 Sb. z. a n., dílem IV. zákonů ze dne 19. března 1920, č. 186.a č. 195 Sb. z. a n., dále mimořádné a nouzové výpomoci, stanovené zákony ze dne 15. července 7920, č. 446 a ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., a prodloužené zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., do konce prosince 1922, zůstávej í v platnosti, slučují se však v jednotný drahotní přídavek, jenž zmenšuje se o obnos, o nějž se služné dle § 1 tohoto zákona zvyšuje, a o obnos, jenž dle § 4 tohoto zákona připadá na přídavky na děti.

Tento jednotný drahotní přídavek snižuje se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20%.

Vláda se zmocňuje, aby ve vhodných časových obdobích dle drahotních poměrů provedla postupně v prvé řadě další snížení jednotného drahotního přídavku až do jeho úplného zrušení a v druhé řadě snížení přídavku na děti až do úplného zrušení.

Pokud u činovníků II. hodnostní třídy nestačí ku krytí zvýšení služného nouzové výpomoci, snižují se jim o zbývající část jejich zvláštní osobní přídavky.

§ 6.

I. (1) Při zkoumání nároku na drahotní přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží dle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích, pokud mají státní občanství, u dětí však jen, pokud nepřekročily 18. roku věku; po uvedené době přísluší drahotní přídavek na děti pouze, studují-li na učilišti s řádným prospěchem, na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných, nejdéle však až do dokonaného 24. roku.

(2) Na členy rodiny, kteří se zdržují v cizině, drahotní přídavky nepříslušejí. Výjimky může ve zvláštních případech povoliti ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(3) Ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, přísluší drahotní přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance.

(4) Jestliže by pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoliv druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drahotní přídavek vyšší.

(5) Rozvedení zaměstnanci buďte, jsou-li povinni pečovati o výživu rozvedené manželky, na roveň postaveni ženatým, jinak ovdovělým zaměstnancům. Přispívají-li však na výživu rozvedené manželky částkou menší, než činí rozdíl mezi příslušným drahotním přídavkem dle vyšší a nižší rodinné třídy, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívají.

(6) Na děti nemanželské a z rozvedeného nebo rozloučeného manželství, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, příslušejí drahotní přídavky v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu částkou, jež činí nejméně rozdíl mezi drahotním přídavkem dle příslušné vyšší a nižší rodinné třídy; jinak obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá na jejich výživu.

(7) Ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě neb ve výslužbě, jejichž manželka sama požívá drahotního přídavku a případně výpomocí z důvodů, že jest v jakékoliv veřejné neb této na úroveň postavené činné službě nebo byla v takové službě a má výslužné, bude drahotní přídavek vyplacen ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance; je-li rozdíl mezi přídavkem manželi příslušejícím a částkou, které by se mu dostalo, kdyby byl posuzován jako ženatý, větší než přídavek a případně výpomoci manželčiny, přísluší mu částka přesahující.

(8) Ovdovělé státní zaměstnance jest klásti na roveň ženatým, udržují-li svou domácnost pro své děti, a to tak dlouho, dokud by ještě některé z dětí nedovršilo 12. roku života.

(9) Veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení § 4, bodu 2. až 6. nařízení ze dne 17. září 1918, č. 333 ř. z., se ruší.

II. Změna rodinného stavu zaměstnancova sňatkem, narozením dětí, přijetím dětí za vlastní neb za schovance po 31. prosinci 1922 nemá vlivu na výměru jednotného drahotního přídavku a přídavku na děti.

III. Při posuzování nároku na přídavky na děti platí předpisy dle bodu I., odstavce 1., 2., 4., 6., 8. a 9. tohoto paragrafu.

IV. Požadavek vyššího přídavku než I. třídy neb vyššího přídavku na děti a zánik nároku na tyto přídavky musí oprávněný ohlásiti a podmínky nároku prokázati. Nesprávná udání jsou trestná dle všeobecných předpisu trestních a disciplinárních. Částky přijaté bez oprávnění se srazí při příštích výplatách požitků.

§ 7.

Státním zaměstnancům, civilním i vojenským, kteří nastoupí státní službu po 31. prosinci 1929 přísluší pouze služné, místní přídavek a jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance, který postupně dle zásad § 5, odst. 2. a 3., bude snižován až do úplného zániku.

§ 8.

Státní zaměstnanci v činné službě, za které stát podle dosavadních ustanovení převzal ku placní daň z příjmu vybíranou srážkou, jsou povinni platiti ze svého od 1. ledna 1923 50%, od dubna 1923 75% a od 1. červenec 193 na dále plných 100% daně z příjmu připadající na služební požitky.

Ustanovení §u 154, čís. 6 a 7 zákona o osobních daních přímých jakož i ustanovení §u 5 čís. 8 a 10 uherského zákonného článku X. 1909 se mění počínajíc berním rokem 1923 potud, že nadále jsou osvobozeny od daně z příjmů z požitků plynoucích z vojenské služby jen ty osoby, kterým služba vojenská není povoláním.

Osoby vojenské v činné službě, jímž služba vojenská jest povoláním, jsou stejně jako civilní státní zaměstnanci povinny platiti ze svého daň z příjmu podle ustanovení odstavce 1.

§ 9.

Zaměstnanci, kteří do účinnosti tohoto zákona byli dle čl. IV. odst. 2, zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a dle §u 15, odst. 3. zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., osvobozeni od placení pensijního příspěvku, budou platiti pensijní příspěvek z částky, o níž se pensijní základna zvýšila v důsledku tohoto zákona. Zaměstnanci, kteří nabudou nároku na plné výslužné po účinnosti tohoto zákona, budou platiti od té doby pensijní příspěvek z rozdílu mezi pensijní základnou podle dřívějších předpisu a mezi pensijní základnou tímto zákonem stanovenou. Jinak zůstávají ustanovení čl. IV., odst. 2. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a § 15, odst. 3. zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., nedotčena.

Díl II.

§ 10.

Státním zaměstnancům, jichž služební požitky se upravují tímto zákonem a jímž dle §§ 4 a 5 tohoto zákona příslušejí přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky, náležejí při odchodu na odpočinek též přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky.

Pozůstalým po těchto zaměstnancích, zemřelých buď v činné službě nebo na odpočinku, přiznávají se rovněž přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky.

Přídavky tyto se stanoví takto:

A. Přídavky na děti.

1. Státním zaměstnancům zařazeným do hodnostních tříd, dále četnickým vrchním strážmistrům, kteří jsou veliteli stanic (okresů) nebo konají rovnocennou službu, s ročním odpočivným (i s přídavkem z milosti) až do 14.000 Kč výlučně v III. až VIII. rodinné třídě na každé dítě 1200 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 7200 Kč ročně, při ročním odpočivném od 14.000 Kč výše na každé dítě 1500 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 9000 Kč ročně;

zaměstnancům náležejícím do kategorie podúředníků a zřízenců beze zřetele na výši odpočivného v III. až VIII. rodinné třídě, na každé dítě 900 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 5400 Kč ročně.

2. Vdovám po zaměstnancích, zařazených do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) s roční vdovskou pensí (i s přídavkem z milosti) až do 7000 Kč výlučně v II. až VII. rodinné třídě, na každé dítě 1200 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti ročně 7200 Kč, při roční vdovské pensi od 7 000 Kč výše na každé dítě 1500 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 9000 Kč ročně;

vdovám po zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců beze zřetele na výši vdovské pense v II. až VII. rodinné třídě, na každé dítě 900 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 5400 Kč ročně.

3. Sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích zařazených do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční sirotčí pensi do 3500 Kč výlučně pro každého 1200 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 7200 Kč ročně, při sirotčí pensi od 3500 Kč výše pro každého sirotka 1500 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 9000 Kč ročně;

sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců pro každého sirotka 900 Kč ročně, nejvýše však pro všechny 5400 Kč ročně.

B. Jednotné drahotní přídavky.

1. Státním zaměstnancům, zařazeným do hodnostních tříd, dále četnickým vrchním strážmistrům, kteří jsou veliteli stanic (okresů) nebo konají rovnocennou službu,

v I. rodinné třídě při ročním odpočivném (i s přídavkem z milosti)

v II. rodinné třídě se zvyšuje tento přídavek o 1800 Kč ročně, při ročním odpočivném 25.000 Kč a vyšším stanoví se 1800 Kč ročně, pro III. až VIII. rodinnou třídu platí přídavek, stanovený pro II. třídu rodinnou, jenž se však zvyšuje pouze při ročním odpočivném až do 14.000 Kč výlučně vždy o 300 Kč ročně v každé další rodinné třídě;

státním zaměstnancům, náležejícím do kategorie podúředníků a zřízenců,

v I. rodinné třídě při ročním odpočivném (i s přídavkem z milosti)

v II. rodinné třídě se zvyšuje tento přídavek o 1200 Kč roně, pro III. - VIII. rodinnou třídu platí přídavek, stanovený pro II. třídu rodinnou.

2. Vdovám po zaměstnancích, zařazených do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční vdovské pensi (i s přídavkem z milosti)

v II. až VII. rodinné třídě zvyšuje se pouze jednotný drahotní přídavek ročních 3200 Kč vždy o 300 Kč ročně v každé další rodinné třídě;

vdovám po státních zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců, přísluší při roční vdovské pensi (i s přídavkem z milosti)

3. Sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích, zařazených do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční sirotčí pensi do 3000 Kč výlučně pro každého 660 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 3960 Kč ročně, při sirotčí pensi od 3500 Kč ročně výše pro každého sirotka 360 Kč ročně, nanejvýše však pro všechny sirotky 2160 Kč ročně; sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců, pro každého sirotka 300 Kč, nejvýše však pro všechny sirotky 1800 Kč ročně.

4. Činí-li odpočivný neb zaopatřovací požitek (včetně daru z milosti) s jednotným drahotním přídavkem dohromady v některém stupni rozhodném pro výměru jednotného drahotního přídavku méně, než by činily tyto požitky, kdyby poživatel měl nejvyšší požitek stupně nejblíže nižšího, budiž výměra celkového požitku doplněna přídavkem až do nejvyšší celkové částky tohoto stupně.

§ 11.

Jednotné drahotní přídavky, stanovené v §u 10, snižují se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20%.

Postupné další snižování těchto jednotných drahotních přídavků, jakož i přídavků na děti provede se současné se snižováním drahotních přídavků a přídavků na děti státních zaměstnanců v činné službě dle §u 5, odst. 3.

§ 12.

Státním zaměstnancům civilním i vojenským, jichž státní poměr služební nastal po 31. prosinci 1922, přísluší při odchodu na odpočinek kromě zákonných odpočivných požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance na odpočinku.

Vdovám po státních zaměstnancích civilních a vojenských, jichž státní služební poměr nastal po 31. prosinci 1922 a kteří zemřeli buď v činné službě nebo na odpočinku, přísluší kromě zákonných zaopatřovacích požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro bezdětné vdovy.

Sirotků po těchto zaměstnancích a po jejich vdovách přísluší pouze sirotčí pense. Přídavky výše zmíněné budou postupně snižovány až do úplného zániku dle zásad stanovených v §a 7.

§ 13.

Poživatelé odpočivných a zaopatřovacích požitků, stanovených tímto zákonem, jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu stejně jako státní zaměstnanci v činné službě podle ustanovení §u 8, odst. 1.

§ 11.

Civilním i vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům a dělníkům ve státních podnicích a fondech, kteří vstoupili do výslužby před účinností tohoto zákona, jakož i pozůstalým po těchto zaměstnancích a po takových zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě před účinností tohoto zákona, dále vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce roku 1922 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) a nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti v částkách a dle pravidel dosud platných na dále až do odvolání.

Vláda se zmocňuje, aby ve vhodných časových obdobích dle drahotních poměrů provedla postupně snížení těchto výpomocí a dosavadních drahotních přídavků, povolených zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. n., a zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. 2. a n., až do jejich úplného zrušení.

§ 15.

Pro nárok na drahotní přídavky k odpočivným a zaopatřovacím požitkům, ať byly vyměřeny podle předpisů platných před působností tohoto zákona nebo podle předpisů tohoto zákona, platí obdobně ustanovení §u 6. Ustanovení §u 6 platí obdobně také pro nárok na přídavek na děti a pra nárok na mimořádné a nouzové výpomoci. Veškeré v tomto §u uvedena přídavky a výpomoci možno zcela nebo z části odepříti při požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině.

Veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení článku I., § 2, odst. 1., bod 4 odst. 2. zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.

§ 16.

Snižováním přídavků dle §u 11 nesmějí celkové odpočivné neb zaopatřovací požitky klesnouti pod výměnu celkových požitků, jež by jinak náležely dle předpisů dosud platných a se zřetelem k ustanovením §§ 14 a 15 tohoto zákona.

DÍL III.

§ 17.

V důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců ve stáních úřadech, v podnicích a fondech státem spravovaných, jakož i učitelů placených podle norem platných pro státní učitele a jiných veřejných zaměstnanců, placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i jich pozůstalých, podle zásad, na nichž je vybudován tento zákon.

Ve státních závodech, ústavech a zařízeních, které budou prohlášeny za podniky spravované dle zásad obchodního hospodaření, mohou býti hmotné poměry zaměstnanci upraveny kolektivními smlouvami, ve kterém případě nevztahují se na ně ustanovení tohoto zákona.

§ 18.

Vláda se zmocňuje, aby vyplácela státním zaměstnancům požitky ve čtvrtletních předem splatných lhůtách poukazem na peněžní zástavy k tomu určené.

Tento způsob výplaty může býti omezen na některé kategorie zaměstnanců a na některá území a učiněn závislým od splnění určitých podmínek poživatelem.

§ 19.

Služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavu jimi spravovaných a zaměstnanců okresů a obcí, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací, stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zákona vyplývající míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1923 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních dle tohoto zákona.

Tím se rozšiřuje ustanovení § 3 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n.

§ 20.

Náklad vzešlý z provádění tohoto zákona budiž hrazen z úspor v celkovém státním rozpočtu; pokud se tak nedocílí, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil nutné prostředky úvěrovými operacemi, na něž se bude vztahovati ustanovení čl. VII. posl. odst. fin. zákona pro rok 1923.

§ 21.

Veškerá ustanovení posavadních zákonů, odporující tomuto zákonu, se zrušují.

§ 22.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti 1. ledna 1923, pověřují se všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Zákonem ze dne 21. prosince 1921 č. 495 Sb. z. a. n. povoleny byly státním zaměstnancům mimořádné a nouzové výpomoci do konce roku 1922.

Ač drahota, způsobená dobou válečnou očividně se zmírňuje a dle všech příznaků lze očekávati, že pokles cen bude trvalý a že bude pokračovati, nedostoupilo přece ještě klesnutí cen nejnutnějších životních potřeb takové míry, aby se mohlo provést zmíněným zákonem zamýšlené snížení služebních požitků o celé mimořádné a nouzové výpomoci, které činí u mnohých převážnou část celkových požitků.

Na druhé straně nesmí vláda opomenouti žádných prostředků, které by tento ozdravovací proces podporovaly.

Jedním z těch to prostředků jest nesporně vliv na regulování trhu poptávky a nabídky. Státní zaměstnanectvo i s příslušníky svých domácností tvoří veliký počet spotřebitelů a je tudíž závažnou složkou, pro regulování poptávky, tím závažnější, jelikož spotřeba jeho omezuje se z největší části na nejnutnější životní potřeby, u nichž pokles cen jest nejdůležitější. Pro poptávku po těchto potřebách jsou tedy - ne v poslední řadě - směrodatnými též příjmy zaměstnanců. Přizpůsobiti tyto příjmy klesající tendenci cen jest nutným a závažným úkolem národohospodářské a tím i finanční politiky. Jeví se tedy nutnost počíti dnes již aspoň mírně s odbouráváním požitků státních zaměstnanců.

Ostatně je nesporno, že nynější přespřílišné zatížení státních financí osobními náklady je nadále nesnesitelný, poněvadž další zvýšení příjmů zaváděním nových neb zvyšování dosavadních daní není již možno, spíše nutno počítati vzhledem na celkovou situaci hospodářskou s citelným jich poklusem. Spořádané svoje finanční poměry i v cizině všeobecně uznávané musíme si nezbytně uhájiti.

Nastává však ještě další úkol. Z důvodů existenčních poskytnuty byly státním zaměstnancům průběhem války a za dob poválečných mimořádné a nouzové výpomoci, jež byly vybudovány dle počtu členů rodiny zaměstnancovy na systému čistě alimentačním. Systém tento hověl dobře poměrům dob mimořádných, pozbývá však návratem k poměrům normálním svého odůvodnění. Zde tedy musí se počíti s úpravou v tom směru, abychom se postupným ztenčováním těchto přídavků vraceli k systému odměny za práci.

Osnova snaží se vyhověti prvému úkolu jím, že ponechává zatím celkové požitky nezměněny uchováním dočasně povolených mimořádných drahotních a nouzových výpomocí, zavádí však plnou srážku daně z příjmu ze služebních požitků, z níž dosaváde dle zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 195 Sb. z. a n. sráželo se jen 25%. Rozšíření této povinnosti daňové na vojenské gážisty je v duchu demokratických zásad a požadavkem sjednání plné parity mezi civilními a vojenskými zaměstnanci. K usnadnění přechodu voleno postupné zvyšování daňových srážek tak, že plná daňová povinnost nastane až 1. červencem 1923.

Další snížení požitků vyplývá ze zvýšení pensijních příspěvků následkem zvýšení pensijní základny.

Přeměnu požitkového systému alimentačního na systém placení za práci provádí postupně osnova tak, že zvyšuje základní služné na účet drahotních přídavků o 75%, vyslovuje zároveň zásadu, že zbytek těchto drahotních přídavků má býti pozvolna percentuelně odbouráván. Aby se odbourávání to dělo co nejracionelněji, vyloučí se nejprve z jednotného drahotního přídavku III. až VIII. rodinné třídy přiměřené částky, z nichž se utvoří zvláštní přídavky na děti. Odbourávati započnou se pak nejprve zbytky drahotních přídavků, kdežto přídavky na děti ponechají se do druhé etapy, až budou jednotné přídavky postupnými srážkami zcela vyčerpány. Tím se docílí, že značné nesrovnalosti ve zbytcích drahotních přídavků v jednotlivých rodinných třídách a stupních se zmírní a vyplynou srážky jednak mírnější, jednak stejnoměrnější. Jako počátek odbourávání stanoví se 20% srážky z redukovaných jednotných drahotních přídavků od 1. dubna 1923. Nadále ponechává se vládě stanoviti dle vývoje klesání cen životních potřeb jak termíny tak i výši dalších srážek, a to jak ohledně zbytků jednotných drahotních přídavků, tak i ve druhé řadě přídavků na děti.

Místní přídavky ponechávají se v dosavadní výši, vyhovuje se však opakovanému oprávněnému požadavku v tom směru, že se dosavadní nejvyšší hranice pro výměru místního přídavku odstraňuje (u úředníků s obmezením na nejvyšší výměru 7500 Kč), čímž zvyšuje se tento přídavek v nejvyšších hodnostních třídách (od VII./3. počínajíc) a v nejvyšších stupních služného ostatních zaměstnanců, tedy právě tam, kde srážky na dani z příjmu následkem progrese této daně budou nejcitelnějšími.

Výjimka musila býti učiněna u vojenských důstojníků IV. až II. hodnostní třídy a četnických důstojníků IV. hodnostní třídy pro zvláštní konstrukci místních a činovních přídavků těchto důstojníků oproti civilním úředníkům (§ 2, předposlední odstavec). Civilní zaměstnanci v těchto hodnostních třídách nemají totiž místní, nýbrž pouze činovní přídavek; vojenští a četničtí důstojníci zmíněných hodnostních tříd mafii však místní přídavek v nejvyšší míře dosud platné (4008 Kč) a vedle toho ještě činovní přídavek, ovšem menší než civilní zaměstnanci. Činovní přídavek pro vojenské a četnické důstojníky stanoven byl takovým způsobem, aby dohromady s místním přídavkem byl v jakémsi poměru k činovním přídavkům funkcionářů civilních. Tento poměr nelze měniti, proto nebylo též možno měniti ani zmíněnou kombinaci místního přídavku s činovními přídavky, jež tvoří jakýsi celek, ani výši místního přídavku.

Odstraněním hranice místního přídavku zvýšila se částka, jež z místního přídavku se započítává do pensijní základny a která doposud činila nejvýše 2004 Kč, v V. hodnostní třídě 3. stupni na 4080 Kč. V důsledku toho je nutno zvýšiti též ve IV. - II. hodnostní třídě částku činovního přídavku do pense započitatelnou (dosud 3000 Kč) na 6000 Kč (§ 2, odst. 3. a 5).

Výši nových požitků, a sice základního služného, místních přídavků a jednotných drahotních přídavků u jednotlivých kategorií pragmatikálních státních zaměstnanců viděti z přiložených tabel A - K.

§em 2 zákona ze dne 19. března 1920, č. 180 Sb. z. a n. přiřknut byl veškerým aktivním důstojníkům četnickým zvláštní četnický přídavek, jehož výše řídí se ročním služným. Při ročním služném od 2808 až do 8408 Kč (tj. 1. - 3. platový stupeň XI. hodnostní třídy) stanoven jest přídavek 600 Kč, při ročním služném od 3708 až do 9.308 Kč (tj. 4. platový stupeň XI. a 1. - 3. platový stupeň X. hodnostní třídy) přídavek 900 Kč atd. Osnovou nemění se výše tohoto přídavku, jelikož není jejím účelem zvyšování požitků státního zaměstnanectva, mění se však základní služné, a tu bylo nutno v osnově vyjádřiti, že podklad pro výměru zmíněného přídavku se přizpůsobuje zvýšenému služnému dle nového zákona (§ 1, poslední odstavec). Přídavek 600 Kč bude tudíž příslušeti četnickému důstojníku při služném od 4908 do 5952 Kč (tj. 1. - 3. platový stupeň XI. hodnostní třídy), přídavek 900 Kč při služném od 6480 až do 7536 Kč (tj. 4. platový stupeň XI. a 1. - 3. platový stupeň X. hodnostní třídy) atd.

Jelikož se zvyšuje u pragmatikálních zaměstnanců služné o 75%, bude nutno u nepragmatikálních zaměstnanců, pokud se jejich požitky upraví analogicky dle zásad této osnovy (§ 17), zvýšiti onu část denního platu případně mzdy, jež odpovídá základnímu služnému pragmatikálních zaměstnanců a vyloučiti tudíž předem onu část, jež by připadala na místní přídavek. Tedy na příklad u kancelářských pracovníků připadá z dosavadního denního platu pro Prahu 7 K 80 h částka 5 K 20 h (²/₃) na základní plat a částka 2 K 60 h (¹/₃) na místní přídavek. To jest dle obdoby pragmatikálních zaměstnanců, u kterých místní přídavek dosud z pravidla činí 30% služného, tedy ¹/₃ ze souhrnu služného místního přídavku. V důsledku toho nutno při 75%ním zvýšení denního platu zvýšiti základnu 5 K 20 h o 75%, tj. na částku 9 K 10 h a k té přidati částku, připadající dosud na místní přídavek, která se nemění, tedy 2 K 60 h, takže bude činiti nový denní plat kancelářského pomocníka pro Prahu 11 K 70 h. Podobně připadá z denní počáteční mzdy u výpomocného zřízence v Praze 7 K 20 h částka 4 K 80 h na základní mzdu, jež se zvýší o 75%, tj. na základní mzdu 8 K 40 h a k ní se přidá nezměněná částka 2 K 40 h, připadající na místní přídavek, takže bude jeho nová denní mzda činiti 10 K 80 h.