Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Překlad.

Protokol čís. I.

Prohlášení.

VLÁDA JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA, VLÁDA REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, VLÁDA JEHO VELIČENSTVA KRÁLE ITALSKÉHO A VLÁDA REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ

se strany jedné,

v okamžiku, kdy se ujímají úkolu pomoci Rakousku v jeho díle hospodářské a finanční obnovy, jednajíce jedině v zájmu Rakouska, všeobecného míru a ve shodě se závazky, které převzaly přijavše členství ve Společnosti Národů, prohlašují slavnostně:

že budou respektovati politickou neodvislost, územní celistvost a svrchovanost Rakouska;

že nebudou hledati žádných zvláštních neb výjimečných výhod rázu hospodářského nebo finančního, které by mohly přímo neb nepřímo ohrožovati tuto neodvislost;

že se zdrží každé činnosti, která by mohla odporovati duchu úmluv, které budou společně sjednány za účelem hospodářské a finanční rekonstrukce Rakouska, nebo která by mohla býti na újmu zárukám, jež budou mocnostmi stanoveny na ochranu zájmů věřitelů a ručících států;

že v daném případě, aby zajistily respektování těchto zásad všemi národy, obrátí se ve shodě s předpisy Paktu o Společnosti Národů, buď jednotlivě, nebo společně, na Radu Společnosti, aby tato uvažovala o opatřeních, jež by měla býti učiněna, a že se podřídí rozhodnuti zmíněné Rady.

VLÁDA SPOLKOVÉ REPUBLIKY RAKOUSKÉ

se strany druhé

se zavazuje, podle znění článku 88 smlouvy Saint-Germainské, že nezadá své neodvislosti; zdrží se každého vyjednávání či závazku povahy hospodářské nebo finanční, který by mohl přímo nebo nepřímo ohroziti tuto nezávislost.

Tento závazek nebrání tomu, aby Rakousko zachovalo - s výhradou ustanovení smlouvy Saint-Germainské - svoji svobodu, pokud jde o celní poplatky a obchodní neb finanční dohody a vůbec ve všem, co se dotýká jeho hospodářského režimu nebo jeho obchodních styků; rozumí se ovšem, že nebude moci poškoditi svoji hospodářskou neodvislost poskytnutím kterémukoliv státu zvláštního režimu nebo výlučných výhod. "jež by mohly ohrožovati tuto neodvislost.

Tento protokol bude moci býti podepsán všemi státy, které budou chtíti se k němu připojiti.

Na doklad toho podepsaní, k tomu účelu náležitě zmocnění, podepsali toto Prohlášení (Protokol I.).

Dáno v Ženevě, dne čtvrtého října roku tisícího devítistého dvacátého druhého v jediném exempláři, který zůstane uložen v Sekretariátu Společnosti Národů a bude jím okamžitě zaregistrován.

(L. S.) BALFOUR

(L. S.) G. HANOTAUX

(L. S.) IMPERIALI

(L. S.) KRČMÁŘ

(L. S.) POSPÍŠIL

(L. S.) SEIPEL

Překlad.

Protokol čís. II.

Jsouce odhodlány pomoci Rakousku v jeho díle hospodářské a finanční obnovy, Vláda Britská, Francouzská, Italská, Československá a Rakouská usnesly se společnou dohodou na těchto ustanoveních

Článek 1.

Vláda rakouská bude moci vydati, pod zárukou vyplývající z této úmluvy, množství titrů potřebné k docílení skutečného obnosu ve výši nepřesahující 650 milionů korun ve zlatě. Kapitál a úroky titrů takto vydaných budou prosty všech daní, dávek neb poplatků vybíraných ve prospěch státu rakouského.

Článek 2.

Náklady spojené s emisí, vyjednáváním a doručením budou přičteny ke kapitálu půjčky, stanovenému v článku předchozím.

Článek 3.

Splácení úroků a amortisace půjčky bude zajištěna anuitou pocházející z příjmů určených k zaručení této půjčky podle ustanovení obsažených v protokole č. III.

Článek 4.

Výnosu této půjčky bude lze použíti jen pod dozorem generálního komisaře určeného Radou Společnosti Národů a souhlasně se závazky převzatými vládou rakouskou a obsaženými v Protokole č. III.

Článek 5.

Vlády Britská, Francouzská, Italská a Československá zavazují se bez újmy pro jiné vlády, které by přistoupily k této úmluvě, požádati bez odkladu své parlamenty, aby jim povolily zaručiti - s výhradou, že rakouský parlament schválí Protokol č. III. a odhlasuje zákon, o němž se zmiňuje článek 3. tohoto Protokolu - splácení anuity této půjčky, nejvýše však do 84%, jež jsou rozděliti podle zvláštních dohod mezi súčastněné.

Článek 6.

Každá ze čtyř vlád bude míti možnost jmenovati jednoho zástupce do dozorčího výboru "jehož kompetence je určena níže uvedenými ustanoveními. Každý z těchto zástupců bude disponovati 20 hlasy. Vlády, které by převzaly ručení za zbytek anuity nekrytou zárukou vlád Britské, Francouzské, Italské a Československé, budou též míti možnost jmenovati buď každá jednoho zástupce, buď dohodnouti se mezi sebou o jmenování zástupců společných. Každý zástupce bude míti jeden hlas na každý jednoprocentní zlomek zaručený jeho vládou.

Článek 7.

Způsoby použití záruky, podmínky půjčky, cena emisní, výše úroků, amortisace, náklady spojené s emisí, jednáním a doručením musí býti předloženy dozorčímu výboru ručících států ke schválení. Výše anuity potřebné ke splácení úroků a k amortisaci půjčky bude rovněž schválena dozorčím výborem. Každá půjčka zamýšlená rakouskou vládou mimo podmínky programu, o němž jedná se v protokolu č. III., musí býti předložena dozorčímu výboru ku předchozímu schválení.

Článek 8.

Kontrolní výbor ustanoví podmínky; za jakých by měly býti vypláceny zálohy v případě, že záruka by se realisovala, jakož i způsob splácení, jehož by bylo použíti na zmíněné zálohy.

Článek 9.

V mezích emisních smluv bude vláda rakouská se souhlasem kontrolního výboru oprávněna provésti konversi půjček; bude povinna tak učiniti na žádost kontrolního výboru.

Článek 10.

Kontrolní výbor bude míti právo požadovati předložení výkazů a periodických účtů, neb jakýchkoli jiných neodkladných informací o zprávě příjmů určených za záruku; bude moci upozorniti generálního komisaře na administrativní změny a zlepšení, která by byla s to zvýšiti jich výkonnost. Změny v sazbách těchto příjmů, které by byly s to snížiti jejich minimální celkový" výnos, odhadnutý ve zlatě, tak jak bude stanoven před emisí půjček ke krytí nezbytných anuit, musí býti předloženy kontrolnímu výboru k předběžnému schválení. Stejně bude tomu s návrhy na smlouvy o postoupení nebo pronájmu těchto příjmů.

Článek 11.

V případě, že by výnos příjmů určených k úhradě byl nedostatečný a hrozil by způsobiti uskutečnění zárukové povinnosti vlád, bude moci kontrolní výbor žádati, aby další dostatečné příjmy byly určeny ke krytí ročních splátek.

Jakýkoli projekt jednání nebo smlouvy takového rázu, že by značně změnil stav majetku rakouského státu, bude oznámen výboru tři týdny před tím, než se jednání stane definitivním.

Článek 12.

Kontrolní výbor se bude periodicky scházeti v dobách, které sám určí, po přednosti v sídle Společnosti Národů. Bude moci jednati pouze s generálním komisařem a tento bude povinen se účastniti nebo dáti se zastupovati na shromážděních kontrolního výboru. Rozhodnutí tohoto výboru se dějí absolutní většinou přítomných hlasů; avšak dvoutřetinová většina přítomných hlasů bude žádána pro rozhodnutí týkající se článku 7 a 8.

Kontrolní výbor bude svolán k mimořádnému zasedání na společnou žádost alespoň 10 hlasů.

Článek 13.

Kontrolní výbor nebo kterýkoli z jeho členů bude moci požadovati všechny informace a vysvětlení o vypracování programu finančních reforem a o jeho provádění. Výbor bude moci oznamovati generálnímu komisaři všechny námitky a všechny rozklady, jež by snad byly uznány za nutné k záchraně zájmů ručících vlád.

Článek 14.

V případě zneužití bude moci kontrolní výbor nebo kterýkoli ručící stát vznésti stížnost k Radě Společnosti Národů, která se vysloví bez prodlení.

Článek 15.

V případě rozporů, týkajících se výkladů tohoto protokolu, přijmou strany mínění Rady Společnosti Národů.

Čemuž na vědomí podepsaní, k tomu účelu řádně pověření, tento protokol podepsali.

Dáno v Ženevě, dne čtvrtého října roku tisícího devítistého dvacátého druhého v jediném exempláři, který zůstane uložen v Sekretariátu a bude jím okamžitě zaregistrován.

(L. S.) BALFOUR

(L. S.) G. HANOTAUX

(L. S.) IMPERIALI

(L. S.) KRČMÁŘ

(L. S.) POSPÍŠIL

(L. S.) SEIPEL

Přílohy k protokolu č. II.

Úvod.

1. Záruky povolené státy podepsanými na Protokolu č. II. bude použito na rakouskou půjčku 650,000.000 korun ve zlatě, při čemž tury této půjčky mají býti všechny téže povahy a poskytovati stejnou bezpečnost, ježto finanční výbor vypočítal, že rakouský schodek zroste z 520 na 650 milionů korun ve zlatě, aby mohl býti vzat zřetel k zálohám, poskytnutým během tohoto roku některými vládami, které mají právo na zaplacení buď z výnosu půjčky, organisované Společností Národů, buď v titrech stejně zajištěných a požívajících stejně výhod.

2. Nicméně, aby bylo zabráněno tomu, aby zálohy snad vyplývající ze záruky oné části rakouské půjčky, která má býti věnována splacení záloh již poskytnutých, nepřipadly k tíži státům nezúčastněným na této splátce, a aby oběti, jež po případě budou snad žádány na těchto státech, nepřevyšovaly oběti, jež by měla pro ně v zápětí záruka za půjčku 520 milionů korun ve zlatě, učinily vlády, které mají obdržeti splátky od rakouské vlády (vlády Britská, Francouzská, Italská a československá), opatření, která jsou předmětem přílohy B.

Příloha A.

Vlády Francouzská, Italská a Československá zavazují se použíti k zaručení vydaných pokladničních poukázek nebo obdobných pokladních operací, zajištěných hrubými příjmy z cel a tabákové režie, jak stanoví správa finančního výboru pro období předcházející hlasování jednotlivých parlamentů o povolení záruk, zbytek záloh přislíbených v roce 1922 vládě rakouské, jejichž výše byla stanovena takto:

Zbytkem jest třeba rozuměti nejen obnosy dosud nevyplacené ze shora uvedených úhrnných sum, ale také ty částky, které byvše vyplaceny, mohly by, vzhledem k svému nynějšímu určení, se souhlasem rakouské vlády býti uvolněny k jinému použití. Jakmile bude dosaženo tohoto souhlasu, budou zbytky, jak jsou zde vymáhány, dány bez průtahu k disposici vládě rakouské, aby jich bylo použito za dozoru generálního komisaře nebo zatímní delegace Rady ku shora zmíněným pokladním operacím.

Jakmile schválené záruky, odhlasované jednotlivými parlamenty, dosáhnou celkové výše aspoň 80%, budou zbytky záloh této za záruku použité uvolněny a splaceny zúčastněným vládám.

Dáno v Ženevě, dne čtvrtého října roku tisícího devítistého dvacátého druhého.

(L. S.) BALFOUR

(L. S.) G. HANOTAUX

(L. S.) IMPERIALI

(L. S.) KRČMÁŘ

(L. S.) POSPÍŠIL

Příloha B.

Rozdělení záruky mezi vládami Britskou, Francouzskou, Italskou a Československou, stanovené 5. článkem II. Protokolu a 2. odstavcem úvodu, bude provedeno v souhlase s těmito ustanoveními

1. Záruka za roční splátky, odpovídající obnosu 130 milionů, jehož jest zapotřebí ku splacení záloh zmíněných v 1. odstavci úvodu, bude rozdělena na tři stejné částky mezi vládami Britskou, Francouzskou a Československou.

2. Jelikož částka, nutná k úhradě československého úvěru obnáší asi 80 milionů korun ve zlatě zavazuje se vláda Československá, že omezí na 60 milionů korun ve zlatě obnos splátky, na niž bude míti právo z výnosu půjčky. Na zaplacení této částky 60 milionů přijme titry půjčky, vydané ve výši přesahující obnos skutečně upsaný. Pokud se týče zbytků této pohledávky, spokojí se, aby ho kryla poukázkami, znějícími na koruny československé, a používajícími těchto práv a záruk jako úpisy půjčky; rozumí se však, že tyto poukázky nebudou požívati ručení ostatních vlád a emise jejich bude moci přesahovati obnos 650 milionů.

Vlády Britská a Francouzská, které dle znění svých smluv mají právo na úplné zaplacení částek svých záloh z výnosu první půjčky, přijímají rozvrh postupného splácení, převádějící na poslední částky půjčky největší část břemene splácení.

Italie bude míti právo na splacení z výnosu půjčky dle platebního plánu, totožného s oním, který byl přijat pro anglickou pohledávku, části své zálohy, jež nebude vybrána po použití ve smyslu přílohy I. V případě uplatnění ručení ponese Italie, pokud jde a záruku 130 milionů, jen břemeno připadající na část anuity půjčky, odpovídající obnosu splátek, na něž má právo.

V té míře, v jaké Italii bude převzíti část záruky 130 milionů, bude část záruky Francie, Československa a Velké Britanie o totéž zmenšena.

Dáno v Ženevě, dne čtvrtého října roku tisícího devítistého dvacátého druhého.

(L. S.) BALFOUR

(L. S.) G. HANOTAUX

(L. S.) IMPERIALI

(L. S.) KRČMÁŘ

(L. S.) POSPÍŠIL

Interpretační poznámka.

Z porovnání článku 5. Protokolu č. II. (stanovícího záruku čtyř vlád, již jest podle dohody rozděliti, nejvýše 84%), úvodu a přílohy B vyplývá:

že každá ze čtyř vlád se zavazuje zaručiti po 20% anuity odpovídající kapitálu, jenž byl zapůjčen, aby bylo čeleno schodku 520 milionů;

že rozdělení záruky za přebytek anuity, odpovídající rozdílu v obnosu 130 milionů mezi úhrnnou sumou 650 milionů a touto sumou 520 milionů, bude upraveno podle přílohy B.

V Ženevě, dne 4. října 1922.

(L. S.) BALFOUR

(L. S.) G. HANOTAUX

(L. S.) IMPERIALI

(L. S.) KRČMÁŘ

(L. S.) POSPÍŠIL

Protokol čís. III.

Podepsaný, jednaje jménem Rakouské vlády a jsa k tomu řádně pověřen, prohlašuje, že přijímá tyto závazky:

1. Rakouská vláda požádá parlament, aby ratifikoval politické prohlášení jf podepsané, které jest předmětem Protokolu č. I.

2. Rakouská vláda pořídí v době jednoho měsíce, za součinnosti buď generálního komisaře, jehož pravomoc jest níže v odstavci 4. vytčena, nebo za součinnosti zatímní delegace Rady Společnosti Národů, která za tím účelem bude moci býti jmenována, program reforem a ozdravení, který jest postupně prováděti, určený k tomu, aby umožnil Rakousku obnovení trvalé rovnováhy rozpočtové v době dvou roků, a jehož všeobecné směrnice byly načrtnuty ve zprávě finančního výboru (Příloha). Tento program má umožniti Rakousku, aby učinilo zadost svým závazkům zvýšením příjmů a zmenšením vydání; bude vylučovati jakékoli uchylování se k půjčce, leda za podmínek, jež v něm budou zvláště vytčeny; zamezí na základě stanov, které jest emisní bance, jež bude zřízena, dáti, jakoukoliv novou peněžní inflaci.

Tento program musí mimo to umožniti Rakousku, aby zajistilo na trvalých základech svou finanční stabilitu a to řadou opatření směřujících k všeobecné hospodářské reformě. Zpráva hospodářského výboru, která jedná o této stránce problému, bude řádně doručena generálnímu komisaři.

Rozumí se, že v případě, že první program by se ukázal při provádění nedostatečným k obnovení stálé rovnováhy rozpočtové v době dvou let, byla by vláda Rakouská povinna po poradě s generálním komisařem provésti v něm přiměřené změny k dosažení podstatného výsledku. Rakouská vláda požádá parlament o schválení plánu shora vytčeného.

3. Rakouská vláda předloží ihned rakouskému parlamentu návrh zákona, který po dobu dvou let poskytne kterékoli vládě, jež po tu dobu bude u vesla, plnou moc, aby v mezích tohoto programu učinila všechna opatření, která podle jejího názoru budou nezbytná, aby do vypršení této doby bylo zajištěno obnovení rozpočtové rovnováhy, aniž by bylo třeba dožadovati se napříště nového parlamentního schválení.

4. Rakousko přijímá jmenování generálního komisaře, provedené Radou Společnosti Národů, jenž bude zodpovědný Radě a jí odvolatelný. Působnost generálního komisaře jest stanovena v hlavních rysech ve zprávě finančního výboru.

Jeho úkolem bude domáhati se provedení programu reforem a bdíti nad jeho prováděním, Generální komisař bude sídliti ve Vídni. Bude moci opatřiti si potřebný technický personál. Výdaje generálního komisaře a jeho pomocného personálu budou schváleny Radou a hrazeny vládou Rakouskou. Generální komisař bude zasílati Radě měsíční zprávy o postupu reforem a docílených výsledcích. Tato zpráva bude bezodkladně zaslána členům kontrolního výboru.

Vláda Rakouská souhlasí s tím, že nebude moci volně nakládati penězi vyplývajícími z půjček a že nebude moci uchýliti se k operacím určeným k eskomptování výsledků půjček, leč že by k tomu získala svolení generálního komisaře, při čemž podmínky, jež budou stanoveny generálním komisařem při udělení svolení nemají míti jiného cíle, než aby zajistily postupné uskutečňování programu reforem a zabránily znehodnocení zástav pro půjčku určených. Bude-li se vláda Rakouská domnívati, že generální komisař zneužil své moci, bude jí dána možnost stěžovati si u Rady Společnosti Národů.

Působnost generálního komisaře skončí rozhodnutím Rady Společnosti Národů, jakmile tato uzná, že finanční stabilita Rakouska byla zajištěna, aniž by byla dotčena zvláštní kontrola zástav pro půjčku určených.

5. Jako zástavy za zaručenou půjčku určí rakouská vláda hrubé výnosy cel a tabákového monopolu a v případě, že by to generální komisař uznal za nutné, ještě dal-ší zvláštní zástavy ve shodě s tímto. Vláda Rakouská neučiní žádných opatření, která by podle mínění generálního komisaře byla s to zmenšiti hodnotu těchto zástav tak, že by tím byla ohrožena jistota věřitelů a-států ručících. Zejména nebude moci vláda Rakouská bez svolení generálního komisaře provésti jakékoliv změny v sazbách -příjmů určených za záruku, které by byly s to zmenšiti úhrnný minimální výnos vyjádřený ve zlatě, tak jak bude stanoven před emisí půjček ku krytí potřebných anuit.

Výtěžek hrubých příjmů, určených za zástavu, bude při postupném jich vybírání ukládán na zvláštní účet, aby tak byla zajištěna anuita půjček. Tímto účtem bude volně nakládati jedině generální komisař. Tento bude míti i právo žádati změny a zlepšení, jež byly by s to zvýšiti výkonnost příjmů daných v zástavu. V případě, že přes tato upozornění administrativa Rakouské vlády zdála by se generálnímu komisaři poškozovati vážně hodnotu těchto zástav, bude moci žádati, aby tato administrativa byla přenesena na zvláštní správu, buď ve formě režie, neb ve formě koncese, nebo pronájmu.

6. a) Rakouská vláda se zavazuje, že neposkytne koncesí, jež by podle názoru generálního komisaře byly s to ohroziti splnění programu reforem.

b) Rakouská vláda vzdá se jakéhokoliv práva vydávati papírové peníze, nebude jednati o půjčce, ani neuzavře půjčky, leč v souhlase s programem shora vytčeným a se zmocněním generálního komisaře. Zdálo-li by se vládě Rakouské nutným pomýšleti na půjčky mimo podmínky programu, vytčeného v tomto Protokole, bude její povinností předložiti tyto návrhy generálnímu komisaři a kontrolnímu výboru k předchozímu schválení.

c) Vláda Rakouská požádá parlament, aby provedl v stanovách emisní banky po..případě v zákoně ze dne 24. července 1922 (Sb. z. č. 490) změny uznané za nutné ve shodě se zprávou finančního výboru. (Příloha.) Stanovy emisní banky musí jí zajistiti oproti vládě úplnou autonomii. Jejím úkolem bude plniti povinnosti státního pokladníka; soustřeďovati operace příjmové a výdejné a vydávati periodické výkazy v dobách a ve formě, jež budou stanoveny v dohodě s generálním komisařem.

d) Vláda Rakouská učiní a provede veškerá usnesení potřebná k úplnému uskutečnění ozdravovacího programu, počítajíc v to reformy správní a nezbytné změny zákonodárství.

7. Vláda Rakouská učiní veškerá opatřen nutná k udržení veřejného pořádku.

Veškeré závazky shora vytčené, týkající se působnosti generálního komisaře neb reforem rázu finančního nebo správního, pokud se týkají období po prvním lednu 1923, jsou podmínečné a nabudou teprve konečné platnosti, až vlády Britská, Francouzská, Italská a československá potvrdí svůj slib záruky na základě schválení příslušných parlamentů.

Nicméně vláda Rakouská definitivně se zavazuje:

a) že učiní od této chvíle veškerá opatření, jež jsou v její moci, aby snížila schodek, při čemž tato opatření budou zejména zahrnovati zvýšení železničních, poštovních a telegrafních sazeb a zvýšení prodejních cen výrobků monopolních;

b) že předloží bezodkladně rakouskému parlamentu návrh zákona " o němž jest řeč v odstavci, a jímž po dobu 2 let bude nynější vládě nebo kterékoliv vládě jiné, která ji vystřídá, dána plná moc k použití všech opatření, která podle jejího mínění budou putna, aby bylo zajištěno na konci tohoto období obnovení rozpočtové rovnováhy;

c) že připraví ihned program reforem, přivodí nutná zákonodárná opatření, použije prvních výkonných opatření, o nichž je zmínka v tomto programu, od této chvíle až k 1. lednu 1923.

V případě neshody o výklad tohoto protokolu přijmou strany mínění Rady Společnosti Národů.

Tento Protokol bude zaslán státům podepsavším protokol č. II. - podepsaný v Ženevě dne 4. října 1922.

Čemuž na svědomí podepsaný, k tomu účelu řádně oprávněný, tento protokol podepsal.

Dáno v Ženevě, dne čtvrtého října roku tisícího devítistého dvacátého druhého.

(L. S.) SEIPEL.

Překlad.

Odpověď finančního výboru na otázky, jež mu byly předloženy výborem společnosti Národů pro Rakousko.

V Ženevě, dne října 1922.

Finanční výbor, prozkoumav v souhlase s rakouskými delegáty otázky, jež mu byly předloženy Výborem Rady pro Rakousko, klade si za čest odevzdati tyto odpovědi, vyjadřující jednomyslný názor všech jeho členů.

1. otázka [Odpovědi na otázky č. 1, 2, 3 a 4 podávají pouze souhrn závěrů Výboru a nikoli podrobné zprávy, na nichž tyto zprávy jsou založeny.]

Finanční výbor se žádá, a v souhlase s rakouskými delegáty prozkoumal potřebná a praktická opatření, která umožnila zajistiti rozpočtovou rovnováhu, v aby sdělil svůj názor o lhůtě, v níž by tato opatření mohla přivésti hledané výsledky.

Odpověď:

Jest obtížno zodpověděti přesně tuto otázku, neboť zmíněné období závisí hlavně na chování rakouské vlády, při provádění navrhovaných hlubokých reforem a na otázce, zda bude míti v tomto směru potřebnou vůli a autoritu. Předpokládaje, že tyto dvě nezbyté podmínky budou splněny, soudí výbor, že by bylo možno dosáhnouti rozpočtové rovnováhy ve dvou létech; na tomto základě činí následující doporučení:

K dosažení hledaného cíle jsou nutná tato hlavní opatření:

a) Reforma průmyslových podniků státních.

Průmyslové podniky státu musí býti buď úplně zrušeny, jsou-li zbytečné, buď spravovány státem podle obchodních zásad, tj. způsobem, aby přinášely zisk, nebo v určitých vhodných případech odevzdány soukromým nájemcům. Odstranění schodků, vyplývajícího z této kapitoly, umožnilo by každoroční úspory, jež by mohly dosáhnouti až 170 milionů zlatých korun.

Nejnápadnějším příkladem jsou železnice, vykazující nyní schodek 124 miliony zlatých korun. Příčiny jeho jsou: částečně příliš vysoký počet zaměstnanců (počet, jenž by měl býti snížen) a částečně použití příliš nízkých tarifů.Co mzdy stoupají automaticky podle indexů cen životních potřeb, byly tarify zvýšeny přibližně pouze o pětinu přirážek, jež by podle týchž zásad měly býti připočítávány. Podle znění mírové smlouvy vztahují se tyto málo zvýšené tarify i na dopravu transitní a tvoří tak výhodu pro cizinu. Výbor soudí, že schodek železnic měl by býti do dvou let odstraněn a že důležitost transitní dopravy měla by učiniti v budoucnu ze železnic zdroj zisku.

b) Snížení počtu zaměstnanců.

Vídeň, hlavní město země, která má 6 milionů obyvatel, má dnes více úředníků než tehdy, když byla hlavním městem říše s více než 50 mil. duší.

Výbor soudí, že v tomto směru by bylo na místě provésti vážné snížení výdajů, dosahujících nejméně jedné třetiny během přechodního období.

Kromě toho by měly býti zrušeny podpory, povolované místním správám za tím účelem, aby svým vlastním zaměstnancem mohly vypláceti mzdy, stoupající podle indexu cen životních potřeb.

Tyto reformy umožnily by roční úspory ve výši 130 mil. zlatých korun.

2. otázka:

Finanční výbor se žádá, aby zkoumal, jaká je výše schodku, přepočteného na zlaté koruny, jejž považuje za nevyhnutelný během přechodného období.

Odpověď:

Výbor odhaduje celkový schodek, jejž během přechodného období dvou roků nutno očekávati na 520 milionů zlatých korun, nečítaje částku, potřebnou ke splacení určitých záloh, poskytnutých tohoto roku, která celkový schodek zvyšuje na 650 milionů zlatých korun.

Aby bylo umožněno provedení reforem, musí tento schodek býti kryt úvěry.

Tento odhad je sestaven podle níže uvedeného "normálního rozpočtu", v němž je vzat zřetel na reformy výše navrhované.

Výdaje:

Po uplynutí dvou roků mělo by býti možno krýti těchto 237 zlatých milionů daněmi, neboť tato cifra odpovídá pouze 40 zlatým korunám na jednoho obyvatele a mohla by býti později zvýšena; nicméně obtíže, vyplývající dnes z daňového systému, jenž po dobu znehodnocení je vždy nízký, jakož i obtíže různého druhu, jež okamžitě způsobí stabilisace měny, sotva dovolí, aby této cifry bylo dosaženo dříve.

3. otázka:

Které záruky může Rakousko nabídnouti soukromému úvěru a jaká je přibližná hodnota těchto zástav?

Odpověď:

Budou-li provedeny potřebné správní reformy, měly hy nejvhodnější záruky poskytnouti tento roční výnos:

Prvních tří záruk jest užito podle nynějších plánů rakouské vlády jako zástavy pro novou cedulovou banku. Nicméně podle obezřetných odhadů lze souditi, že z výtěžku cel by zbylo 28 volných milionů jako zástava druhém řádu, kromě 40 milionů, vyplývajících z tabákového monopolu, které tvoří záruku prvního řádu.

Výbor nad to soudí (viz odpověď na otázku 4.), že návrh, týkající se založení nové cedulové banky, může býti bez nebezpečí pozměněn v tom smyslu, aby celkový výtěžek cel byl ponechán jako záruka prvního řádu na úvěry, potřebné pro přechodné období.

Kromě toho by mělo býti možno použíti pozemkové daně, případně s potřebnými reformami, jako dodatečné záruky prvního řádu.

Náklad na úrokování a amortisaci výpůjčky v maximální výši 650 mil. zlatých korun nepřevyšoval by 70,000.000 zl. korun.

Záruky, podle jednomyslného názoru Výboru, kryjí široce úvěry, potřebné pro přechodné období, ale s hlavní podmínkou, že doporučené reformy budou provedeny (že budou učiněna potřebná opatření, aby vládě se poskytla dostatečná autorita a aby veřejné mínění bylo přesvědčeno o tom, že budou provedena) a že bude zachován pořádek jak za hranicemi, tak uvnitř země.

4. otázka:

Finanční výbor se žádá, aby vyslovil svůj názor o návrhu na zřízení rakouské cedulové banky.

Odpověď:

Výbor soudí, že návrh na zřízení cedulové banky jest užitečnou, ba nezbytnou částí opatření, potřebných k obnově Rakouska.

Nicméně Výbor soudí, že:

a) Navrhovaný kapitál 100,000.000 zlatých franků je příliš vysoký; mělo by postačiti 30.000.000.

b) Ručení státu za kapitál banky a za rozumnou úrokovou sazbu použitím výtěžku cel jak: první hypotéky, jest opatření, od něhož by mělo býti upuštěno. Tato změna by byla možná, kdyby byla přijata jiná opatření, pro finanční obnovu Rakouska navrhovaná.

c) Kapitál banky budiž opatřen soukromými subskripcemi. Je-li nutno použíti státních fondů, budiž podíl státu co nejdříve postoupen soukromníkům.

d) Dnešní předpis, podle něhož jmenování ředitelů a místoředitelů, volených valnou hromadou, vyžaduje schválení federální vlády, budiž odstraněno.

Výbor zvlášť naléhavě upozorňuje na okolnost, že cedulová banka nepřispěje k obnově organisace úvěru v Rakousku, nebudou-li prováděny současně energické reformy, nutné pro obnovu rozpočtové rovnováhy (a nebudou-li opatřeny úvěry, potřebné pro přechodné období); i v tomto případě konečný úspěch banky může býti zabezpečen jen tehdy, bud-li hospodářská situace postupně zlepšována.