Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3920.

Vládní návrh,

kterým se předkládají Národnímu shromáždění ke schválení, pokud se týče na vědomí, Protokoly s přílohami o sanaci Rakouska, dané v Ženevě 4. října 1922.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé:

1. schvaluje Protokol č. I. a Protokol č. II. s přílohami, dané v Ženevě 4. října 1922;

2. béře na vědomí Protokol č. III. se zprávami finančního a hospodářského výboru Společnosti Národů.

Důvodová zpráva.

Společnost Národů studuje problém obnovy Rakouska od března 1921. Prvotní návrh reformy, přijatý Radou Společnosti Národů a předaný 3. června 1921 Nejvyšší Radě, směřoval hlavně k odkladu zástavních práv (článek 197 mírové smlouvy St. Germainské) a k provedení vnitřních reforem v Rakousku. Návrh ten nebyl následkem různých překážek proveden. Mezitím se do února 1922 finanční situace Rakouska tak zhoršila, že bylo třeba okamžité pomoci. Pomoc tu poskytly Velká Britanie zálohou 2,250.000 liber, Francie zálohou 35,000.000 franků, Itálie zálohou 70,000.000 lir a československo úvěrem 500,000.000 Kč. Úvěr anglický vyčerpán byl Rakouskem úplně, úvěr francouzský a italský zůstaly z velké části a československý z malé části nevyčerpány. Tím bylo pro první polovinu r. 1922 finanční zhroucení Rakouska zadrženo; v srpnu zhoršila se však jeho situace tak, že musilo se opět dovolávati pomoci Nejvyšší Rady, která dne 15. srpna odevzdala otázku rakouskou Společnosti Národů ke zkoumání a podání dobrého zdání. Mezitím kancléř rakouský Seipel se odebral do Prahy, Berlína, Verony, aby jednal s vládami československou, německou a italskou o záchraně svého státu. Rada Společnosti Národů začala se k hořejšímu vyzvání Nejvyšší Rady obírati znovu rakouskou otázkou. Počátkem záři vyslechla referát kancléře Seipela, pozvala pak československo, aby se připojilo k ní při řešení této otázky a sestavila podkomisi, zvanou Rakouský výbor; výbor ten skládal se lorda Balfoura za Velkou Britanii, pana Hanotaux za Francii, markýze Imperiali za Itálii, dra Beneše za Československo a kancléře Seipela, resp. dra Grünbergra za Rakousko. Na základě dobrých zdání zvláštních výborů, finančního a hospodářského, přikročil Rakouský výbor k vypracování návrhu na sanaci Rakouska. Návrh ten skládal se z tří Protokolů, které měly zúčastněné vlády schváliti a podepsati.

Dne 4. října 1922 podepsaly pak skutečně vlády britská, francouzská, italská a československá prvé dva protokoly a vláda rakouská všechny tři protokoly, čímž vyslovily souhlas s návrhy výboru.

První z těchto protokolů, podepsaný všemi zmíněnými státy, jest také ostatním státům volno podepsati. Protokol ten obsahuje závazek zachovati politickou neodvislost, územní integritu a svrchovanost Rakouska, nehledati výhod, které by mohly tuto nezávislost ohroziti, obrátiti se v případě potřeby na Radu Společnosti Národů a podrobiti se jejím rozhodnutím.

Protokol č. II. s přílohami obsahuje ustanovení podmínek záruky za půjčky, povinnosti garančních mocností, pak pravomoc a mandát výboru, složeného ze zástupců těchto mocností. Podepsán jest týmiž státy a jiné státy mají možnost se podpisem k finančnímu plánu za jistých okolností připojiti.

Protokol č. III. je podepsán Rakouskem a obsahuje jeho jednotlivé závazky, jakož i působnost generálního komisaře, jenž má s rakouskou vládou prováděti reformy.

Celkem spočívá hořejší plán na politické a hospodářské neodvislosti Rakouska a má přivésti do konce r. 1924 rozpočet rakouský do rovnováhy. Do té doby má býti schodek kryt půjčkami. Půjčky ty budou zaručeny ovšem v prvé řadě rakouskými zástavami (výnosem cel a tabáku), které, dojde-li k skutečnému provedení reforem, docela k tomu účelu postačí; dále budou zaručeny zmíněnými již vládami britskou, francouzskou, italskou a československou až do 84%. Rozvrh těchto 84% mezi čtyři hlavní garanty je upraven v příloze B. protokolu II. Rozvržení toto, jakož i poměr garantované mezinárodní půjčky k zálohám poskytnutým Rakousku podle zákona ze dne 30. června 1922, č. 228, bude vysvětlen v důvodové zprávě k předloze zákona, kterým se ministr financí zmocňuje převzíti záruky za sanační půjčku rakouskou. Osnova tohoto zákona se současně předkládá. Zbývajících 16% mohou převzíti státy, jež by ještě k finančnímu plánu přistoupily. Tím bude Rakousko zbaveno nutnosti vydávati papírové peníze; právo vydávati papírové peníze přejde na emisní banku a Rakousko nebude moci bez zvláštního povolení uzavírati půjčky.

Aby byly tyto reformy usnadněny, ustanoví Rada Společnosti Národů generálního komisaře, který bude bdíti nad prováděním reforem a správným používáním mezinárodní půjčky. Kromě něho bude zřízen dozorčí výbor garančních států, jehož předsedou bude zástupce italský a místopředsedou zástupce československý; výbor ten se bude scházeti jen čas od času.

Svým dosahem řadí se ujednání obsažená v protokolech nesporně k nejdůležitějším mezinárodním činům poslední doby. Zabezpečuje se tak neodvislost Rakouska a tvoří se ovzduší důvěry, jež by mohlo přiměti finančníky k tomu, aby Rakousku poskytly půjčky. Československo má velký zájem na tom, aby docíleno bylo účelů v protokolech sledovaných, neboť tím bude dosažena nová etapa na cestě k uklidnění a ke konsolidaci střední Evropy.

Rakouská vláda splnila závazky, uložené jí hořejšími protokoly tím, že

1. opatřila jejich ratifikaci a uveřejnila je v spolkovém zákoníku rakouském pod č. 842 z r. 1922;

2. vydala v témž zákoníku zákon ze dne 27. listopadu 1922, č. 843, o opatřeních k sanaci státního a národního hospodářství v republice Rakouské;

3. vydala v témž zákoníku zákon z 26. listopadu 1922, č. 844, o vykonávání mimořádných plných mocí, které se dávají spolkové vládě dle ženevského protokolu č. III. ze dne 4. října 1922;

4. vydala v témž zákoníku zákon ze dne 14. listopadu 1922, č. 823, o změně a doplnění zákona z 24, července 1922, č. 490, zákoníku o zřízení emisní banky.

Protokoly s přílohami jsou připojeny.

Vláda předkládajíc tento návrh Národnímu shromáždění ku projednání v řízení zkráceném dle §§ 55 jedn. řádů připojuje přání, aby v obou sněmovnách byl přikázán výboru zahraničnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 11. prosince 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.