Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3917.

Interpelace:

I. posl. Roučka a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o konfiskační praxi v Brně.

II. posl. dra Lelleyho a súdr. min. národnej obrany v príčine náhrady škôd vojskom spôsobených,

III. posl. Tausika a soudr. ministru vnitra, ministru pro správu Slovenska a ministru sociální péče o brutálním postupu policie proti nezaměstnanému dělnictvu v Lučenci,

IV. posl. Tausika, Hakena a soudr. ministru národní obrany ve věci křiklavě nesprávného ustanovení podplukovníka Wollmanna přednostou vojenské prokuratury v Košicích,

V. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zabrání německé školní budovy v Heřmanicích, v okrese hranickém, pro českou menšinovou školu,

VI. posl. Warmbrunna, Housera, Hakena a druhů ministrovi školství a národní osvěty o odstranění náboženských školních poměrů dnes ještě trvajících v některých českých pohraničních obcích na základě "Hlavní smlouvy pohraniční a územní", sjednané v r. 1848 mezi Čechami a Saskem.

VII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministru školství a národní osvěty o zřízení německé menšinové školy v Jaktaři u Opavy (v moravské enklávě) ve Slezsku,

VIII. posl. J. Mayera a druhů ministru spravedlnosti a ministru zemědělství o užívání trestanců k zemědělským pracím,

IX. posl. J. Mayera, dra Kafky a druhů ministru pošt a telegrafů o přeložení německých poštovních úředníků z Marianských Lázní,

X. posl. Zierhuta a druhů ministru vnitra, že opavská zemská správa zakázala plakáty svazu německých velkostatkářských úředníku,

XI. posl. Zierhuta a druhů ministru financí o nešvarech při zadávání trafik,

XII. posl. dra Engliše a soudr. min. zemědělství resp. i min. vnitra o "Řádu Německých Rytířů",

XIII. posl. Koudelky a soudr. ministrům vnitra a spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Středočeské Hlasy" v Kolíně.

I./3917.

Interpelace

poslance Jaroslava Roučka a soudruhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o konfiskační praxi v Brně.

V různých místech československé republiky uplatňuje se konfiskační praxe, jež daleko předstihuje censuru býv. rak.-uher. monarchie pověstnou neodůvodněností a blbostí. Konfiskační praxí jeví se pravý duch nynějšího režimu v republice. Víme, že za jeho vlády nelze mluviti o svobod tisku, ale tolik alespoň od něj žádati můžeme, aby zamezil hlupáckým činům zaostalých censorů.

Téměř ve všem tisku vyvolala úžas konfiskace 12. čísla "Věstníku dělnického potravního spolku v Brně" "Vzájemnost - Včela". Censor zabavil části provolání konsumního družstva rázu čistě hospodářského a obchodního. Zabavené části zněly:

"Pomozte svou agitací k probuzení i ostatních tisíců rodin pracujících vrstev a pomozte nám i tyto rodiny vyrvat z nebezpečného dosahu a vykořisťování soukromého obchodu. Žádný ostych vůči obchodníkům! Boj musí vzplanout se vší prudkostí a podaří-li se nám vyrvati soukromému obchodu nové tisíce členů, pak bude to tím záslužnější práce, čím dnešní doba je vážnější. Zatím co se zvolna všechno kolem nás počíná třásti a káceti, my směle alarmujeme k ofensivě, stojíce pevné a s hrdými čely proti zuřícím nepřátelům, kteří ví o naší síle a o své bezmocnosti!

Měsíc prosinec budiž měsícem horečné agitace k získávání nových člunů. Kdo chce být chráněn před zkázou, kdo chce se postaviti na bezpečnou půdu, ten neodbytně musí se odloučiti ode všeho, co souvisí s podniky soukromokapitalistickými!

Pryč od peněžních ústavů soukromokapitalistických!

Ani haléřem nesmí býti pracujícími lidmi podporovány podniky soukromé a ani haléřem nesmí býti pomáháno odvrátiti zkázu a zhroucení se celé soukromokapitalistické soustavy!

Nemůžeme proto dnes ve veliké starosti o širokou dělnickou veřejnost, než říci všemu našemu členstvu, aby důtklivě radilo všude k opatrnosti a k tomu, aby kdo leště má nějaké vklady v měšťáckých spořitelnách a peněžních ústavech, aby je odtamtud ihned vyzvedl a přenesl si je do podniků družstevních, do naší "Vzájemnosti-Včely" nebo do "Všeobecné družstevní banky", expositury v Brně; nalézající se v ulici U solnice."

V časopise "Rovnost" v Brně kritisovali jsme tento čin censury, ale i tato kritika propadla konfiskaci. Zabavena byla věta:

"Dělnické hnutí ať ve výboji nebo obraně je poutáno drakonickou censurou, která se dopouští často nejen vyložené nespravedlnosti, ale velmi často škodolibé stranickostí."

Dále ve článku apeluje se na členy "Vzájemnosti-Včely", aby odvrátili se od soukromého obchodu a soukromokapitalistických bank a záložen, a aby je ani haléřem nepodporovali. Dále: "Pryč od soukromého obchodu! Pryč od peněžních ústavů soukromokapitalistických!" Byla uznána jako pobuřující a státu nebezpečná a zabavena.

Z uvedených dokladů je vidno, že censura dopouští se zákonem neodůvodněných skutku, jež není dovoleno veřejně kritisovati.

Ptáme se pánů ministrů, zdali vědí o stranické, neodůvodněné censurní praxi v republice, a zda jsou ochotni zjednati okamžitou nápravu.

V Praze dne 6. prosince 1922.

Rouček,

Merta, Tausik, Warmbrunn, Kunst, Malá, Burian, J. Kříž, Nagy, Svetlik, Bubník, Houser, Skalák, Kučera, Teska, Blažek, Mikulíček, Krejčí, Haken, Toužil, Darula, Koutný.

II./3917 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov

ministrovi národnej obrany

v príčine náhrady škôd vojskom spôsobených.

V hospodárskych budovách rím.-kat. fary v Bobrovci bolo r. 1919 ubytované delostrelectvo.

V tej časti budovy, ktorú používalo výlučne vojsko, vzňal sa dňa 19. októbra 1919 požiar a celá budova zhorela.

Požiar bol zapríčinený nedbalosťou alebo úmyselnosťou vojska a preto vojenská prokuratúra v Košiciach zaviedla pokračovanie proti Ondrejovi Šimčákovi, Jánu Rejlovi, Michalovi Hrindovi a Stefanovi Zimermannovi, avšak pokračovanie bolo podľa zprávy prokuratúry čís. 1359119 zastavené následkom amnestie.

Požiarom utrpela fara na pohorelom stavení a na 150 metr. centoch zelenej krme viac než 40.000 kor. škody, ktorá musí byt vojenským erárom vzdor amnestii nahradená, avšak v tomto smere neučinilo sa nič.

Pýtame sa pána ministra:

Či je ochotný ihneď zaviesť pokračovanie v tom smere, aby bola škoda nahradená a odškodné zaplatiť?

V Prahe, 1. novembra 1922.

Dr. Lelley,

Szentivány, Böhr, Schubert, Pittinger, Röttel, Füssy, dr. Jabloniczky, dr. Radda, inž. Kallina, Kaiser, Zierhut, Palkovich, dr. Körmendy-Ékes, Křepek; Schälzky, dr. Petersilka, Knirsch, Simm, dr. Schollich, Patzel.

III./3917.

Interpelace

poslance Tausika a soudruhů

ministru vnitra, ministru pro správu Slovenska a ministru sociální péče

o brutálním postupu policie proti nezaměstnanému dělnictvu v Lučenci.

Při poslední návštěvě ministra obchodu v Lučenci dostavila se deputace továrního dělnictva žádati nápravu neutěšených poměrů hospodářských v obvodu lučeneckém. Pan ministr dle novinářských zpráv prohlásil, mají-li se věci skutečné tak, jak je deputace líčila, pak že není dělníkům pomoci.

Podepsaní intervenovali na příslušných místech, aby expositura min, sociální péče v Bratislavě urychlila vyplácení podpor v nezaměstnanosti dělnictvu. Přes všechny intervence vyplaceny byly podpory pouze pro menšinu nezaměstnaných, ostatní jsou stále šikanováni a podpora se jim upírá.

Dne 5. prosince t. r. sešlo se v Robotnickém domě nezaměstnané dělnictvo a vyslalo deputaci k županskému úřadu, aby urgovala řádné vyplácení podpor. Přítomný policejní kapitán lučenecký Kompiš odpověděl deputaci: "Podpora se vyplácí a tomu, komu se dosud nevyplácí a nemá co žrát, ten může jít k Horthymu." Deputace dokazovala, že v Lučenci je přes 2500 dělníků nezaměstnaných, z nichž pouze 600 dostává podporu, a poukazovala, že oprávnění podali opětné žádosti k exposituře min. soc. péče do Bratislavi a že vyřízení její se sabotuje. Policejní kapitán je však opět hrubě odbyl. - Kompiš pak dal rozkaz, aby policie zbraní donutila shromážděné k rozchodu. Uniformovaní a i civilní policisté vrhli se se šavlemi a revolvery na shromážděné ženy a muže a brutálně tloukli do davu tak, že několik účastníků bylo sečnou zbraní raněno.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr vnitra a ministr pro správu Slovenska ochoten tento brutální postup lučenecké policie vyšetřiti a vinníky potrestati?

Je pan ministr soc. péče ochoten dáti exposituře min, soc. péče v Bratislavě neprodleně nařízení, aby podpora pro nezaměstnané byla vyplácena?

V Praze dne 7. prosince 1922.

Tausik,

Kunst, Toužil, Bubník, Teska, Houser, J. Křiž. Skalák, Kreibich, Darula, Malá, Burian, Mikulíček, Bouček, Warmbrunn, Haken, Blažek, Merta, Nagy, Krejčí, Svetlik, Kučera.

IV./3917.

Interpelace

poslanců Tausika, Hakena a soudruhů

ministru národní obrany

ve věci křiklavě nesprávného ustanovení podplukovníka Wollmanna přednostou vojenské prokuratury v Košicích.

Před vojenským soudem v Košicích od převratu projednána byla spousta politických záležitostí v procesech s osobami civilními a jménem Československé republiky vynášeny rozsudky pro politické delikty, znějící na mnoho let žaláře a také v jednotlivých případech na trest smrti.

Podplukovník Wollmann byl za rakouského režimu u justičního velitelství v Litoměřicích a v této funkci pověřen byl vyšetřováním rumburské vzpoury. Jeho přičiněním bylo 17 mladých českých lidí popraveno. Po převratu organisoval Wollmann a vedl válečný soud v tehdejším tak zv. Deutschböhmen. Později utekl do Medlingu u Vídně. Přihlásil se pak do rakouské armády, kde sloužil věrně až do doby, kdy se mu podařilo využíti býv. styky s generálním prokurátorem drem Kunzem a byl poslán do Košic, které jsou z nejdůležitějších míst na Slovensku: V říjnu r. 1920 byl přidělen jako referent k vojenské prokuratuře v Košicích a v r. 1921 stal se jejím přednostou. Je prokázáno, že podplukovník Wollmann je příslušníkem rakouským a že není v seznamu Věstníku ministerstva národní obrany jako převzatý důstojník.

Ptáme se pana ministra národní obrany, ví-li o tomto případě a hodlá-li podplukovníka Wollmanna odstraniti z řízení tak významného úřadu?

V Praze dne 7. prosince 1922.

Tausik, Haken,

Kunst, Malá, Teska, Warmbrunn, Darula, Bubník, Krejčí, Blažek, Skalák, Koutný, Toužil, Burian, Bouček, Mikulíček, Houser, Merta, Kučera, Nagy, Svetlik, Kreibich, J. Kříž.

V./3917 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feiereila. Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zabrání německé školní budovy v Heřmanicích, v okrese hranickém, pro českou menšinovou školu.

Místní školní výbor jakož i obecní zastupitelstvo v Heřmanicích a Kozíloučkách v okrese hranickém dostaly od presidia novojičínského okresního školního výboru dne 12. srpna 1922 pod č. 521 pros. tento výnos:

"Na základě výsledku šetření konaného hranickou okresní politickou správou zrušil předseda moravské zemské školní rady podle §u 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., doplněného zákonem ze dne 4. září 1920, č. 295 Sb. z. a n., výnosem ze dne 3. května 1921, č. 806 pres. jednotřídní německou obecnou školu v Kozíloučkách pro nepatrný počet školou povinných dětí, které do této školy docházely.

Proti tomuto rozhodnutí podala místní školní rada a obecní zastupitelstvo odpor. Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 25. července 1922, č. 58.833 zamítlo toto odvolání jako neodůvodněné.

Se zřetelem na to přiděluje předseda zemské školní rady obec Kozíloučky s celým jejím územím ke školní obci Heřmanicím, s níž bude tvořiti společný školní obvod, který jest totožný se školním obvodem české školy.

V tomto školním obvodu jest tedy česká a německá obecná škola a dvě školní budovy. Se zřetelem na poměrné číslo jak obyvatelstva, tak také školních dětí podle národnosti v těchto obcích: Kozíloučky 21% českého obyvatelstva, 79% německého obyvatelstva, 12% českých dětí a 87% německých dětí, Heřmanice 38% českého obyvatelstva, 62% německého obyvatelstva, 38% českých dětí, 62% německých dětí, přikázalo předsednictvo z důvodů prospěšnosti školní budovu v Kozíloučkách německé škole a školní budovu v Heřmanicích české škole tohoto školního obvodu.

Oznamují to ve smyslu výnosu presidia zemské školní rady v Brně ze dne 1. srpna 1922, č. 2037 pres.

Tento výnos nařizoval tedy zabrání dosavadní německé školy v Heřmanicích, do které chodilo ve školním roce 1921122 42 německých dětí, v roce 1922123 37 dětí a přikazuje tuto školu 16 českým dětem tohoto místa. Německé děti budou tím nuceny denně a za každého počasí konati cestu do Kozílouček, kdežto v jejich škole bude se roztahovati 16 dětí přivandrovalé české menšiny.

Ve výnosu samém jest několik nezákonností.

1. Zemská školní rada není podle §u 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 oprávněna rozhodovati o umístění škol, kterých nezřídila. Česká menšinová škola v Heřmanicích jest škola povolená ministerstvem školství a národní osvěty, pročež by také bylo náleželo tomuto ministerstvu činiti opatření o této škole. Předseda zemské školní rady překročil tedy svou kompetenci a jeho opatření jest tedy nezákonné.

2. Přikázání německé školní budovy v Heřmanicích tamější české škole, přes to, že je předseda zemské školní rady označuje za přikázání z důvodů prospěšnosti, jest vyvlastněním školní budovy, náležející obci. Takové vyvlastnění bez řádného vyvlastňovacího řízení, při němž jest poskytnouti všem nájemníkům příležitost, aby byli podle práva slyšeni, jest nezákonné. Vyvlastňovací řízení, k němuž heřmanická obec jako vlastnice školní budovy byla by učinila právní vyjádření, se však nekonalo.

3. § 6 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 ustanovuje výslovně, že veškerý osobní a věcný náklad škol zřízených podle předpisů nese země, Nebo stát. Z toho vyplývá, že zřízením takových škol nesmí býti nikdy uloženo obcím nějaké břemeno.. Jen tak se vysvětluje ustanovení zákona, že ani obce, ani místní školní rady nejsou nájemníky stran zřízení takových škol. Není pochyby, že německá školní budova heřmanická náleží obci a jen ona tedy jako vlastnice jest oprávněna jí disponovati. Tím, že česká škola byla přeložena do této školní budovy, bylo omezeno vlastnické právo obce Heřmanic, což jest uvedeným zákonem výslovně vyloučeno. Předseda zemské školní rady neměl podle toho práva pouhým správním řízením ukládati obci Heřmanicím taková břemena.

Přes to, že proti tomuto protiprávnímu výnosu byl podán odpor k ministerstvu školství a národní osvěty, nařídila hranická okresní politická správa, aby heřmanická školní budova byla dne 28. srpna 1922 komisionelně odevzdána či převzata. Poněvadž německá místní školní rada a německé obecní zastupitelstvo odřekly při tom svoji spoluúčast, byla školní budova prostě odevzdána do vlastnictví a správy české místní školní rady a skutečnému vlastníku (německé místní školní radě či německé obci) bylo pod trestem odepřeno jakékoliv zasahování do správy budovy.

Vyjednávání, která se později konala o smírném rozřešení otázky, vedla k dohodě, že zavedením polodenního vyučování měly užívati školní budovy obě strany. Obecní zastupitelstvo prohlásilo, že jest ochotno, budu-li povolena subvence 80.000 Kč, starou školní budovu přenechati české menšině nebo ji za tuto cena státu prodati.

Ministerstvo výnosem ze dne 18. září 1922, č. 93.421 částečně vyhovělo odvolání, částečně je zamítlo jako neodůvodněné podivuhodným způsobem v úplně stejném bodu: pokud presidiem zemské školní rady byla budova heřmanické školy přikázána tamější české škole, bylo odvolání zamítnuto jako neodůvodněné, pokud však presidium rozhodlo o ubytování české školy, bylo rozhodnutí pro nepříslušnost zemské školní rady zrušeno. Jakoby opatřením, jímž byla německá budova přikázána české škole, právě tak nebylo bývalo rozhodnuto o umístnění této školy!! Potom však ministerstvo samo vyslovilo nucený pronájem školní budovy (jak říká) zrušené německé obecné školy v Heřmanicích přes to, že návrh o prodeji školní budovy a subvenci ještě nebyl vyřízen. Toto rozhodnutí mimo to vychází z klamného předpokladu, že bylo rozhodnuto o budově Zrušené německé školy. Tomu však tak není. Neboť nebyla zrušena heřmanická obecná škola, nýbrž škola v Kozíloučkách. Přes to však se zabírá budova trvající německé školy a bylo již také nařízeno její vyklizení, čímž se naprosto ruší vyučování německé školy, poněvadž obec právem odmítá zříci se budovy, věnované její právně ještě trvající škole ve prospěch české školy s daleko menším počtem dětí.

Tento nemožný stav byl způsoben také jen nepotřebným zrušením obecné školy v Kozíloučkách, která byla zrušena, ačkoliv měla právě tolik dětí, jako nově zřízená česká škola v Heřmanicích dětí z tohoto místa.

Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty:

Ví pan ministr o této věci?

Jest pan ministr ochoten, nařízené zahrání německé školní budovy ihned odvolati a do upravení otázky o prodeji budovy státu, dovoliti polodenní vyučování, jak bylo ustanoveno v dohodě s místním obyvatelstvem?

Jest pan ministr ochoten příznivě vyříditi ochotnou nabídku německé obce Heřmanic na převzetí školní budovy pro českou menšinovou školu za cenu 80.000 Kč, čímž by se obci poskytla možnost, pro obě sdružené školní obce Heřmanice-Kozíloučky vystavěti příznivě položenou školní budovu?

V Praze dne 25. listopadu 1922.

dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka.

J. Fischer, Röttel, Bobek, Kostka, dr. Petersilka, Windirsch, Budig, dr. Brunar, Schälzky, Böhr, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Mark, inž. Junt, dr. Medinger, Knirsch, dr. Luschka.

VI./3917 (překlad),

Interpelace

poslanců Warmbrunna, Housera, Hakena a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o odstranění náboženských školních poměrů dnes ještě trvajících v některých českých pohraničních obcích na základě "Hlavní smlouvy pohraniční a územní", sjednané v r. 1848 mezi Čechami a Saskem.

Roku 1848 byly upraveny hranice mezi Čechami a Saskem "Hlavní smlouvou pohraniční a územní", čímž katoličtí obyvatelé Čech připadli k Sasku a protestantští Sasové k Čechám. Ačkoliv tito pohraniční obyvatelé změnili státní občanství, nenastala žádná změna v jejich příslušnosti školní a církevní. Protestanti, kteří tehdáž připadli k Čechám, patří až do dnešního dne školou a kostelem do Saska a naopak katolíci, kteří připadli k Sasku, podrželi svoji školní a církevní příslušnost. Tyto poměry, jaké jsou na př. v obci Ullersdorfu u Hrádku a v několika pohraničních obcích frýdlantského okresu, jsou příčinou velice zvláštních zjevů, z nichž buďtež zde uvedeny jen některé:

1. Dítě se přestěhuje z jednoho domu do druhého. Ihned se stává to dítě školou povinným do Saska, poněvadž ten dům, často sousední, stojí na půdě, která roku 1848 připadla k Čechám.

2. Z domů, které roku 1848 připadly k Čechám, směji jen katolíci navštěvovati školu v Čechách. To činil také 11letý hoch, od té doby, kdy vstoupil po prvé do školy. Jakmile však podle vůle svého otce, jenž jest protestant, přestoupil k evangelické víře, stal se ihned povinným školou do Saska, ačkoliv bytu vůbec nezměnil.

3. Většina vlastníků usedlostí v těchto obcích jest přiškolena k Sasku a podle toho platí tam také školní přirážky.

4. "Hlavní pohraniční a územní smlouva", pocházející z doby konkordátu, která upravuje školní a církevní poměry pohraničních obyvatelů způsobem, jak jsme vyložili, nezná ovšem ještě dětí bez vyznání. Není tedy dosud ještě rozhodnuto, zdali tyto děti jsou školou povinny do Čech nebo clo Saska.

Právě tak nezná smlouva nábožensky smíšených manželství. Z toho vyplývá, že při takových manželstvích dochází k nespravedlivému dvojitému zdanění, jelikož protestantský manžel platí přirážky do Saska a katolický do dech.

Podepsaní poslanci se tedy táží:

Ví pan ministr školství a národní osvěty o těchto školních poměrech a co zamýšlí učiniti, aby je odstranil?

V Praze dne 7. prosince 1922.

Warmbrunn, Houser, Haken,

Kreibich, Tausik, Kunst, Malá, Nagy, Darula, Bouček, J. Kříž, Krejčí, Bubník, Burian, Kučera, Teska, Blažek, Merta, Koutný, Toužil, Skalák, Mikulíček, Svetlik.

VII./3917 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zřízení německé menšinové školy v Jaktaři u Opavy (v moravské enklávě) ve Slezsku.

Dne 10. února 1919 česká komise Výboru zavřela německou soukromou školu v Jaktaři. Poněvadž však k tomu neměla naprosto žádného práva, byla škola dne 17. února opět otevřena. Ihned přišla znovu komise s četnictvem, aby zavřela německou školu; mimo to zaslala česká místní školní rada německé správě školy dne 19. února 1919 dopis, jímž se znovu nařizovalo zavření školy. Obou rozkazů však nebylo poslechnuto, poněvadž byly protiprávné. Nyní se usnesla jaktařská místní školní rada ve své schůzi dne 25. února 1919 požádati okresní školní radu o zavření školy. Česká okresní školní rada, které německá škola ovšem vůbec nepodléhala, také se usnesla dne 20. března 1919, č. 610, zavříti školu ze zdravotních a bezpečnostních důvodů. Opavská okresní politická stráva provedla toto usnesení přípisem ze dne 22. dubna 1919, č. 838 a pověřila četnictvo dohledem nad uzavřením. Školní síně byly kdysi při zřízení německé soukromé školy úředně prohlédnuty a prohlášeny za vhodné; od té doby se tyto místnosti nezhoršily; také nikdo nezjistil nějakého nedostatku; postačí přece pouhá žádost místní školní rady o uzavření školy.

Dne 2. května 199 byla komisí, skládající se z německého a českého školního inspektora z Moravské Ostravy, zjištěna národnost dětí osobním výslechem rodičů. Tímto výslechem bylo zjištěno 32 dětí pro německou školu. Škola však znovu otevřena nebyla. Naopak, dne 25. září 1919 byly německé školní síně zabrány pro četnictvo. Proti bezprávnému zavření školy podal německý spolek "Schulverein" odpor. Zemská školní rada v Brně se usnesla ve schůzí dne 16. prosince 1919 protiprávného zavření německé školy v Jaktaři nevzíti na vědomí. Než k opětnému otevření školy se nepřikročilo.

Se zřetelem na 32 dětí, na něž by bylo bráti zřetel pro německou školu, usnesl se jednomyslné německý okresní školní výbor v Moravské Ostravě ve své schůzi dne 8. ledna 1922 zažádati o zřízení německé menšinové školy v Jaktaři.

Skoro půl drahého roku nedošlo na tuto žádost vůbec odpovědí. Teprve dne 11. července 1921 byla vyslána do Jaktaře komise, aby zjistila konkretní skutečnosti, které by odůvodňovaly nutnost zavření tamní německé soukromé školy. Tím se počaly státní úřady teprve po půl třetím roce po protiprávném zavření zajímati o toto zavření!! Budova byla prostě prohlášena za nevhodnou, ač kdysi byla komisionelně schválena a přítomný německý znalec ve věcech stavebních prohlásil, že budova jest i nadále vhodná: Zároveň však při této komisi, aniž to bilo před tím oznámeno, byl zjištěn počet německých dětí. Seznam sestavený dne 2, května 1919 byl úplně zvrácen tím, že některé dětí byly vyškrtnuty a mimo to se k vypočtení užilo také výsledku soupisu lidu. Nový úřední seznam jest tedy neúplný.

Pro tyto dětí, které nyní musí docházeti do opavských německých škol, bylo by třeba zříditi německou menšinovou školu:

11 z Jaktaře, 12 z Pulhance a 12 z Vávrovic. To jest celkem 35 dětí.

Žádost nebyla dodnes vyřízena, ač uplynuly již skoro tří roky od podání žádosti. To Jasně ukazuje úsilí českých školních úřadů v území severozápadně od Opavy zameziti zřízení každé německé školy, aby bylo odříznuto spojení mezi Opavou a německým venkovem s ní sousedícím.

Tážeme se tedy pana ministra:

Ví pan ministr o tomto neuvěřitelném protahování žádosti o zřízení německé menšinové školy?

Jest pan ministr ochoten povoliti zřízení německé menšinové školy v Jaktaři, vezma za základ skutečný počet dětí a postarati se o umístění této školy?

V Praze dne 7. prosince 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kalka,

dr. Brunar, dr. Radda, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Lodgman, Kraus, dr. Lehnert, Kostka, dr. Luschka, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung. J. Fischer, dr. Petersilka, J. Mayer, Böhr, Schubert, Bobek, Schälzky, Mark.

VIII./3917. (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrovi spravedlnosti a ministrovi zemědělství

o užívání trestanců k zemědělským pracím.

Ministerstvo spravedlnosti vydalo správám věznic výnos, v němž se napříště zakazuje přenechávati trestance na práce mimo ústav a odůvodňuje se to tím, že se jejich užíváním poškozuje dělnictvo, které beztoho naříká na nezaměstnanost. Tento výnos ovšem opět poškozuje naše zemědělce, kteří zvláště při krátkodobých větších pracech, jaké jsou v hospodářství, nalézali často jediné východisko v užití trestanců. Takovou prací jest především mlácení, které většinou vyžaduje 2 - 3 dnů zvýšeného pracovního stavu, který po skončení práce jest opět přebytečný. Jest naprosto nemožno, aby si rolníci pro takové příležitostné práce opatřovali dělníky na pracovním trhu. Zde bylo užíváno trestanců velmi praktickou výpomocí, které jest těžko postrádati. Tito lidé se do této práce poměrně brzy více nebo méně zapracovali a odepření dosavadní pomoci bylo by přímým poškozením zemědělské výroby.

Jest naprosto nemožné, aby se ve dvorech užilo při mlácení na několik dní lidí, sehnaných ze všech dílů světa, na které nelze tak dohlédati, poněvadž v těchto dnech jest rolník beztoho zvýšenou měrou zaměstnán, jak to samo sebou vyplývá z organisovaného užívání trestanců. Dále jest velmi dobře známo, že zvláště vrstvy městského dělnictva jsou méně ochotny snížiti se k zemědělské práci, tím méně však tehdy, kdy se práce naskytuje jen na dva až tři dny.

Žádáme tedy pana ministra spravedlnosti, aby vydal k tomuto výnosu ihned doplněk, kterým se bezpodmínečně umožňuje užívati trestanců k některým zemědělským pracím, tak zvláště k mláceni.

Pan ministr zemědělství se vyzývá, aby se postaral o to, aby takové výnosy, jsou-li vydávány, byly aspoň před tím předloženy ministerstvu zemědělství, aby se tím zabránilo ještě většímu poškozování zemědělstva, dnes beztoho již těžce zápasícího o svoje živobytí.

V Praze dne 30. listopadu 1922.

J. Mayer,

Röttel, Böhr, Bobek, Scharnagl, Windirsch, dr. Petersilka, dr. Kalka, Kaiser, dr. Hanreich, Kostka, Křepek, J. Fischer, Zierhut, Heller, dr. Spina, Schubert, Böllmann, Schälzky, Mark, dr. Luschka, Pittinger.

IX./3917 (překlad).

Interpelace

poslanců Josefa Mayera, dra Kafky a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o přeložení německých poštovních úředníků z Mariánských Lázní.

Dne 24. listopadu 1922 dostal poštovní úřad v Mariánských Lázních výnos I. odboru pražského ředitelství pošt a telegrafů, jímž byli vyzváni svobodní němečtí poštovní úředníci, aby neprodlené podali žádost o přeložení k českému poštovnímu úřadu. Toto opatření se dotýká neméně než 17 německých úředníků a jest znovu jednou neslýchaným zasáhnutím do poštovní správy v německém jazykovém území, neboť jest příliš průhledné, že se mají svobodní němečtí úředníci vytlačiti z Mariánských Lázní a nahraditi ženatými Čechy s četnými dětmi, neboť dosud užívaná lichá výmluva, že jsou překládáni pouze z toho důvodu, aby se německým úředníkům poskytla příležitost naučiti se česky, neobstojí proto, poněvadž větší část potrestaných úředníků zná český jazyk. Nechybíme zajisté, shledáváme-li důvod pro tato navržená přeložení v machinacích známého štváče vrchního poštovního rady Vlka, jenž již od minulého léta nepřetržitě pokračuje ve své podrývačné práci, aby německé obyvatelstvo uvedl pokud možno v rozčilení a neklid.

Podepsaní se ohrazují proti tomuto lehkomyslnému zneklidňování německého města a táží se pana ministra, je-li ochoten učiniti přítrž činností vrchního poštovního rady Vlka a pečovati o to, aby neprodleně byl zrušen výnos ředitelství pošt a telegrafů, který nejen že se nedá ospravedlniti úředními důvody, nýbrž těžce poškozuje veškeré obyvatelstvo Mariánských Lázní?

V Praze dne 30. listopadu 1922.

J. Mayer, dr. Kafka,

Röttel, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Hanreich, dr Spina, Kaiser, Windirsch, Kostka, Křepek, Zierhut, J. Fischer, Heller, Schubert, Böllmann, Schälzky, Mark, Böhr, Bobek, dr. Petersilka, Pittinger.

X./3917 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů

ministrovi vnitra,

že opavská zemská správa zakázala plakátu svazu německých velkostatkářských úředníků.

Ústřední svaz německých velkostatkářských úředníků a zřízenců chráně podle stanov zájmy svých členů, aby všeobecně upozornil na ohrožení existence velkostatkářských zaměstnanců a dělníků, zvláště těch, kteří patří k německému národu, pozemkovou reformou a vyvlastněním lesů, uveřejnil plakát tohoto obsahu:

"Vyvlastnění pozemků a lesů nesmí se díti na útraty německého národa, velkostatkářských zaměstnanců a dělníků."

Ačkoliv obsah tohoto plakátu není ničím jiným než projevem mínění tiskem, a tento projev souhlasí se skutečnou pravdou, takže by žádný úřad nemohl zaujmouti opačného stanoviska než onoho, které se na plakátu projevilo, přece opavská zemská správa politická označila tento plakát dokonce za pobuřující" a proto jej zakázala. Takové protiprávné vykonávání tiskového zákona, upomínající na nejhorší absolutismus, nesmíme nechati bez povšimnutí a proto se tážeme pana ministra vnitra:

Chce pan ministr upozorniti opavskou zemskou politickou správu, aby podle ústavní listiny nekladla překážek plakátům, obsahujícím jedině projev mínění, o jehož správnosti mimo to sám úřad by nemohl pochybovati?

V Praze dne 5. prosince 1922.

Zierhut,

Röttel, Scharnagl, Bobek, Windirsch, Pittinger, dr. Kafka, dr. Hanreich, J. Fischer, Kaiser, Kostka, dr. Luschka, Heller, Schubert, J. Mayer, Böllmann, Schälzky, Mark, Böhr, dr. Spina, dr. Petersilka.

XI./3917 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů

ministru financí

o nešvarech při zadávání trafik.

Často se již opakovalo, že finanční úřady obcházejíce služební předpisy, zadávaly trafiky osobám, navrženým a doporučeným neodpovědnými protektory stojícími mimo úřad, při čemž se vůbec nebralo zřetele na místní poměry a potřeby.

Jest přece přirozeným požadavkem, také v zájmu správy tabákového monopolu, aby trafikantem, zvláště však správcem hlavního skladu tabáku v místě, byla ustanovena osoba, která požívá důvěry obyvatelstva, pro něž jest sklad určen.

Přes to se již často stalo, že se trafiky zadávají uchazečům v místě cizím, neobeznámeným s místními poměry a tedy také pro toto místo nevhodným. Ba za trafikanty se ustanovují i takoví lidé, k nimž má obyvatelstvo odůvodněnou nedůvěru a odpor, poněvadž jsou známi pro své přímo nepřátelské smýšlení a jednání.

Přirozeným následkem toho jest, že se obyvatelstvo odvrací od těchto osob a že se nařízeními úřadu cítí odstrčeno, v čemž se pak zjevuje hrubá chyba při zadávání trafik. Nezdar pak ještě musí nésti stát.

Tímto způsobem se na př. postupovalo při zadávání hlavní trafiky v Nýrsku; ačkoliv se přihlásilo více domácích uchazečů, úplně schopných a vyhovujících všem požadavkům, zvláště také invalidů s vysokou invaliditou, přece byla dána přednost cizímu uchazeči pro písemné, docela i k spisům připojené doporučení poslance Lukavského; které mělo jedině ten účel, aby se v Nýrsku provozovala česká národně šovinistická štvanice. Následek toho jest, že se německé obyvatelstvo Nýrska a okresu, které skoro veskrze jest německé, musí brániti bojkotem.

Zcela otevřeně jest řečeno v odporučujícím psaní úřední osobě, že tomuto uchazeči musíme k tomu pomoci, poněvadž jest v Nýrsku vůdcem české propagandy. Přelom byl doporučující protektor přesvědčen o tom, že úřední osoba pomůže. Skutečně toto doporučení pomohlo, jelikož úřední osoba podlehla neoprávněnému vlivu na ní vykonávanému, a proto úplně opustila potřebnější, oprávněnější a vhodnější domáčí uchazeče.

Oznamujíce panu ministrovi financí tento zvláště křiklavý případ stranického zadání důležité trafiky a upozorňujíce na škodlivé následky tážeme se:

Dá pan ministr vyšetřiti toto zadání hlavní trafiky v Nýrsku a oznámí výsledek šetření a opatření, která ministerstvo nařídilo?

V Praze dne 5. prosince 1922.

Zierhut,

Schälzky, Bobek, Scharnagl, J. Fischer, Röttel, Mark, Böllmann, dr. Spina, dr. Petersilka, dr. Luschka, Windirsch, Schubert, J. Mayer, Böhr, dr. Kafka, Heller, dr. Hanreich, Kaiser, Pittinger, Kostka.