Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3901.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.........................

o vojenském kázeňském právu, kárném právu při porušení povinnost; stavovských a odnětí vojenské hodnosti jakož i přeložení do výslužby řízením správním.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST I.

Vojenské kázeňské právo.

§ 1.

Vojenská kázeňská pravomoc a její účel.

(1) K zachování kázně trestají vojenští představení podřízené pro jednání a opomenutí, jež jsou dále uvedena.

(2) Tato pravomoc se nazývá vojenskou kázeňskou pravomocí.

§ 2.

Věcný rozsah vojenské kázeňské pravomoci.

(1) Vojenským představeným náleží kázeňská moc pro:

a) jednání nebo opomenutí, která se příčí vojenským služebním předpisům anebo jiným všeobecným nebo zvláštním nařízením, pokud jich stíhání nenáleží podle zákonných předpisů soudům;

b) trestné činy, jichž stíhání jinak přísluší politickým (policejním) úřadům (administrativním [policejním] vrchnostem), není-li v zákoně výslovně stanoveno, že i osoby podrobené vojenské kázeňské pravomoci podléhají pravomoci těchto úřadů;

c) přečiny (přestupky), jež příslušejí do pravomoci vojenských soudů, je-li na ně v zákoně uložen buď jen trest peněžitý nebo trest na svobodě, jehož nejvyšší výměra nepřesahuje šest měsíců, a má-li vojenský představený, jemuž přísluší kázeňská moc, - a jde-li o přečiny (přestupky) proti majetku neb veřejné mravnosti, představený uvedený v § 7 (4) - kázeňské potrestání za dostatečné. To platí též v těch případech, kdy vedle uvedených trestů zákon připouští odnětí hodnosti; tam však, kde odnětí hodnosti jest zákonem přikázáno, jest kázeňské vyřízení dotčených přečinů (přestupků) přípustno jen potud, pokud lze odnětí hodnosti vysloviti kázeňsky [§ 4 (5) a (6)].

(2) Je-li podezření, že některým z činů uvedených v předchozím odstavci bylo zároveň ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska a je-li pachatelem vojenský gážista, provede se řízení před kárným výborem podle části II. tohoto zákona. Byl-li v tomto řízení uložen některý z trestů uvedených v § 23, nelze pro týž poklesek provésti řízení podle části I. tohoto zákona; zastavení řízení před kárným výborem neb zproštění obviněného v tomto řízení honí však na překážku jeho potrestání kázeňskému. Vyjde-li teprve po kázeňském potrestání poklesku vojenského gážisty na jevo, že tímto pokleskem bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska, provede se řízení před kárným výborem dodatečně.

§ 3.

Osobní rozsah vojenské kázeňské pravomoci.

(1) Vojenské kázeňské pravomoci jsou podřízeny:

a) všechny osoby, podléhající vojenské trestní soudní pravomoci (příslušníci četnictva jen tehdy, konají-li službu v branné moci); pokud některé osoby podléhají vojenské trestní soudní pravomoci jen pro porušení určitých povinností jsou vojenské kázeňské pravomoci podřízeny jen v tomto směru;

b) nezařadění odvedení pro nešetření předpisů branného zákona o hlášení při odchodu do presenční služby;

c) vojenské osoby mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské osoby ve výslužbě:

aa) pro jednání a opomenutí uvedená v § 2 (1) bod a), jichž se dopustily buď ve vojenském stejnokroji anebo v písemném styku s vojenskými velitelstvími nebo úřady;

bb) pro nešetření předpisů o úschově, odevzdání a utajení vojenských důvěrných pomůcek, které služebně převzaly jako vojenské osoby, nebo kterých i jinak nabyly.

(2) Je-li základem vojenské kázeňské pravomoci určitý poměr, v němž jest osoba jí podrobená, přísluší do této pravomoci jen taková jednání (opomenutí), jež se stala za tohoto poměru. Ukončí-li se poměr, na němž se zakládá vojenská kázeňská pravomoc, přestane tato pravomoc pouze stran činů uvedených v § 2 (1) b) a c), a to:

a) v případě § 2 (1) b), jestliže před ukončením poměru nebyl čin kázeňsky pravoplatně vyřízen;

b) v případě § 2 (1) c) tím okamžikem, jakmile se skončí pro tyto činy vojenská trestní soudní pravomoc.

§ 4.

Druhy kázeňských trestů.

(1) Jako kázeňské tresty jsou přípustny důtky, pořádkové tresty, tresty na svobodě a odnětí hodnosti.

(2) Důtky se udělují ústně (beze svědků nebo v přítomnosti druhých), anebo písemně.

(3)Pořádkové tresty záleží v omezení určitých výhod trestanému příslušejících (na př. dovolené, vycházky z kasáren, dovolené přes večerku), nebo v uložení prací nebo služeb mimo pořad (na př. kasárních služeb, cvičení).

(4) Tresty na svobodě se vykonávají buď v příbytku potrestaného (domácí vězení) nebo ve vězeňské místnosti (vězení); v tomto případě pak buď jako vězení společné nebo jako samovazba. Trest na svobodě nesmí se odpykávati v soudní věznici (trestnici) a smí trvati nejvýše 30 dnů.

(5) Odnětí hodnosti je přípustné jen u poddůstojníků, a to po výstražném protokolu, jestliže se poddůstojník v určené lhůtě nepolepšil.

(6) V poli mohou všichni představení, jimž je svěřena kázeňská pravomoc, ukládati tresty na svobodě ve dvojnásobné výměře jinak přípustné; poddůstojníky lze tu zbaviti hodnosti bez výstražného protokolu.

§ 5.

Představení, jimž přísluší vojenská kázeňská pravomoc.

(1) Vojenská kázeňská pravomoc přísluší představeným oproti podřízeným.

(2) Právo to nesouvisí s hodností, nýbrž s funkcí a přechází samo sebou na náměstka (zástupce).

(3) Výpočet představených, kterým přísluší vojenská kázeňská pravomoc, obsahují služební předpisy uvedené v § 11; v nich je též uvedeno, kterým představeným náleží tato pravomoc jen v omezené míře. Úplná vojenská kázeňská pravomoc přísluší zpravidla jen velitelům vojskových těles a útvarů jim na roveň postavených, jakož i představeným vyšším. Nižším představeným nežli velitelům rot a jiných částí rotám na roveň postavených přísluší vojenská kázeňská pravomoc jen, když jsou odloučeni (detachováni).

Ministr národní obrany může ukládati kázeňské tresty v nejvyšší přípustné výměře.

§ 6.

Výkon vojenské kázeňské pravomoci.

(1) Kázeňský trest lze uložiti jen po řádném vyšetření případu, po vyslechnutí obviněného a po náležité rozvaze; výslech budiž proveden u osob, které nejsou již v činné službě vojenské, prostřednictvím vojenských a politických (policejních) úřadů (administrativních [policejních] vrchností) nejbližších místa pobytu obviněného.

(2) Trest nesmí býti projevem osobního nepřátelství anebo chvilkové nálady. Při každém výměru trestu musí zníti představený zření k dosavadnímu chování podřízeného, stupni jeho vzdělání, předvídanému účinku trestu, povaze skutku a zájmu jím ohroženého, jakož i k jiným polehčujícím a přitěžujícím okolnostem.

(3) Za zvláštních polehčujících okolností, které dávají naději, že se vinník, který dosud nebyl trestán, polepší i bez odpykání trestu, může trestající nebo vyšší představený, nebrání-li tomu potřeba zachovati kázeň, odpykání trestu odložiti na dobu, kterou určí, s tím účinkem, že se trest, jestliže se provinilec po stanovenou dobu řádně chová, úplně promine. Jestliže se osoba, jíž byl odklad trestu povolen, v určené lhůtě znova proviní, nařídí se výkon odloženého trestu a k němu se připojí trest za nové provinění.

(4) Představený, který uložil trest, jest oprávněn, má-li k tomu důležité důvody, trest zcela nebo částečně prominouti; totéž právo přísluší každému vyššímu představenému. Zjistí-li vyšší představený, že uložený kázeňský trest byl nepřípustný co do druhu nebo co do trvaní, anebo že trestající nebyl oprávněn jej uvaliti, může trest pozměniti nebo zrušiti.

(5) Byl-li vojenské osobě uložen kázeňský trest pořádkový nebo trest na svobodě v době, kdy jest mimo činnou službu, vykoná se až při nejbližší činné službě; povolati potrestaného do činné služby k odpykání uloženého trestu není přípustno.

§ 7.

Stížnost do kázeňských trestů.

(1) Ten, komu byl uložen kázeňský trest jiným představeným nežli ministrem národní obrany, má právo stěžovati si do potrestání buď ihned při oznámení trestu aneb nejpozději do tří příštích dnů u představeného, jenž trest uložil; stížnost musí sám přednésti a odůvodniti.

(2) Podáním stížnosti do trestu neodkládá se jeho výkon; představený, který uložil trest, jakož i ten představený, který je povolán rozhodnouti o stížnosti, mohou však povoliti, aby výkon trestu byl odložen až do vyřízení stížnosti; to učiní zejména tehdy, když lze očekávati, že stížnost bude míti výsledek.

(3) O stížnosti rozhoduje přímý představený toho, který uložil trest. Před rozhodnutím vyšetří řádně předmět stížnosti a je-li toho zapotřebí, vyžádá si vyjádření od toho představeného, který trest uložila po případě dá vyslechnouti potrestaného nebo i jiné osoby. Rozhodnutí o stížnosti oznámí se jak stěžovateli tak i tomu, kdo uložil trest.

(4) Proti rozhodnutí o stížnosti lze si opět stěžovati, a to potud, pokud o stížností důstojníka (vojenského úředníka) nerozhodne zemský vojenský velitel, o stížnosti gážisty mimo hodnostní třídu velitel divise a o stížnostech ostatních osob velitel vojskového tělesa (útvaru na roveň postaveného). Uložil-li trest sám zemský vojenský velitel (u důstojníka [vojenského úředníka]), velitel divise (u gážisty mimo hodnostní třídu), velitel vojskového tělesa, po případě útvaru na roveň postaveného (v ostatních případech), anebo nepodléhá-li představený, který trest uložil, těmto velitelům, rozhoduje o stížnosti s konečnou platností přímý představený toho, který trest uložil.

(5) O stížnostech budiž rozhodováno se vším urychlením. Nebylo-li o stížnosti rozhodnuto do čtyř neděl, jest ten, kdo si stěžoval, oprávněn podati písemnou stížnost přímo k představenému, jemuž přísluší o stížnosti rozhodovati; nemá-li ten, kdo má o stížnosti rozhodovati, služební sídlo v témž místě, jako představený, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, lze podati uvedenou písemnou stížnost přímo k vyššímu představenému teprve, když uplynulo šest neděl, aniž by bylo o stížnosti rozhodnuto.

(6) Zmešká-li potrestaný lhůtu k podání stížnosti, může žádati za navrácení k předešlému stavu, prokáže-li, že nemohl zachovati lhůtu pro nezaviněnou, nepřekonatelnou a nepředvídanou překážku. Žádost tato musí býti podána do tří dnů poté, co překážka přestala, u představeného, který trest uložil; se žádostí musí býti podána stížnost proti trestu. O žádosti za navrácení k předešlému stavu rozhoduje přímý představený toho, jenž trest uložil, s konečnou platností.

(7) Stížnost do vojenských kázeňských rozhodnutí (nálezů) k nejvyššímu správnímu soudu jest vyloučena.

§ 8.

Obnova řízení kázeňského.

(1) Vyjdou-li po kázeňském potrestání na jevo okolnosti, které, kdyby byly trestajícímu představenému známy, mohly by způsobiti buď mírnější potrestání nebo beztrestnost, má potrestaný právo do dvou roků po odpykání trestu oznámiti je služebním postupem tomu představenému, který trest uložil, po případě jeho nástupci ve velitelství (úřadě).

(2) Tento představený provede šetření, která shledá nutnými, a předloží věc svému přímému představenému, aby rozhodl, zda má zůstati kázeňský trest v platnosti, či má býti zmírněn nebo vůbec zrušen. Do rozhodnutí tohoto vyššího představeného není stížnosti.

§ 9.

Promlčení.

(1) Stíhání činů uvedených v § 2 (1) a) b) promlčuje se uplynutím tří měsíců od doby, kdy byl čin dokonán. O promlčení přečinů a přestupků uvedených v § 2 (1) c) platí příslušná ustanovení vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a zákonů jej doplňujících se změnami, jež uvádí odstavec (2).

(2) Promlčení se přerušuje:

a) zahájením potřebných kroků ke kázeňskému potrestání;

b) opatřením podle § 138 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 493 zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII a r. 1912, jestliže činy uvedené v § 2 (1) byly pojaty do vojenského trestního soudního řícení;

c) v případech § 2 (2) též nařízením příslušného představeného, aby bylo zavedeno řízení před kárným výborem.

§ 10.

Trestní ustanovení.

Představený, který zadrží neb odstraní stížnost do trestu, již podal jeho podřízený, s úmyslem ji potlačiti, bude potrestán, netvoří-li čin skutkovou povahu těžšího trestného činu, pro přečin vězením do tří měsíců a za zvláště přitěžujících okolností až do šesti měsíců.

§ 11.

Další ustanovení o vojenském kázeňském právu.

(1) Další podrobnosti vojenského kázeňského práva upravují v mezích zákonných služební předpisy, potvrzené presidentem republiky jako vrchním velitelem vojska.

(2) Ustanovení §§ 4-8 netýkají se kázeňského práva nad vyšetřovacími (zajišťovacími) vězni a trestanci ve vojenských trestních ústavech; o tom mají potřebná ustanovení vězeňské předpisy.

ČÁST II.

Kárné právo při porušení stavovských povinností.

§ 12.

Účel řízení před kárnými výbory a jeho poměr k trestnímu řízení soudnímu.

(1) Účelem řízení před kárnými výbory jest vyšetřovati a posuzovati poklesky vojenských gážistů v činné službě i mimo činnou službu (počítajíc v to i gážisty ve výslužbě), jimiž bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska, a to i tehdy, jde-li o poškození neb ohrožení dobrého jména vojska, způsobené některým z činů uvedených v § 2 (1) nebo některým z trestných činů, jichž stíhání přísluší podle zákonných předpisů soudu.

(2) Zda vojenský gážista poškodil neb ohrozil dobré jméno vojska trestným činem, jehož stíhání náleží podle zákonných předpisů soudu, to posouditi přísluší kárnému výboru teprve po pravoplatném ukončení trestního řízení soudního, nejde-li o případy uvedené v § 2 (1) c). Potrestání neb osvobození pro trestný čin v řízení soudním nevylučuje řízení před kárným výborem. Bylo-li trestní řízení soudní zavedeno teprve po zahájení řízení před kárným výborem, přeruší se řízení před tímto výborem až do ukončení trestního řízení soudního.

(3) Trestní soudy jsou povinny oznamovati případy trestních řízení zavedených proti vojenským gážistům po jich pravoplatném skončení představenému, jemuž přísluší naříditi zavedení řízení před kárným výborem, k rozhodnutí, má-li býti řízení před kárným výborem zavedeno. Tutéž povinnost oznamovací mají vojenští představení, kteří vykonali oproti vojenským gážistům kázeňskou pravomoc v případech § 2 (1) c.

(4) Proti vojenskému gážistovi, který jest členem Národního shromáždění, může býti řízení před kárným výborem zavedeno jen se souhlasem příslušné sněmovny. Odepře-li sněmovna souhlas, jest stíhání navždy vyloučeno.

§ 13.

Rozdělení kárných výborů a jich složení.

(1) Kárné výbory pro vojenské gážisty mimo hodnostní třídy, pak pro vojenské gážisty zařaděné nejvýše do IX. třídy hodnostní zřizují se u velitelství divisí, kárné výbory pro vojenské gážisty VIII.-VI. třídy hodnostní u zemských vojenských velitelství a kárné výbory pro vojenské gážisty V. a vyšší hodnostní třídy u ministerstva národní obrany. Za války může ministerstva národní obrany zříditi kárné výbory i u jiných velitelství.

(2) Uvedené kárné výbory I. stolice jsou složeny ze stálého předsedy a čtyř členů. Předsedu ustanovuje velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen, z důstojníků pověřených vyšším velitelstvím; členy vybírá pro každý případ zvláště velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor řízen, z vojenských gážistů svého obvodu podle pořadu, který stanoví nařízení. Kárný výbor v tomto složení schází se však pouze k závěrečnému projednání věci (§ 20); má-li se kárný výbor usnášeti o návrzích a opatřeních mimo závěrečné projednání, děje se tak v přítomnosti předsedy a členů ustanovených velitelstvím (úřadem), u něhož jest kárný výbor zřízen, z vojenských gážistů posádky, v jejímž sídle kárný výbor jest.

(3) Kromě uvedených kárných výborů I. stolice zřizuje se odvolací kárný výbor u ministerstva národní obrany, který funguje v instanci druhé a konečné. Tento kárný výbor jest složen rovněž z předsedy a čtyř členů, z nichž jeden musí býti důstojníkem justiční služby. Předseda i členové odvolacího kárného výboru jsou stálí a ustanovuje je ministerstvo národní obrany.

(4) Poklesky vojenských gážistů-legionářů, spáchané před jejich návratem do vlasti, posuzuje po dobu trvání kanceláře čs. legií v I. stolici legionářský kárný výbor, zřízený u ministerstva národní obrany. O složení tohoto výboru platí ustanovení předchozích odstavců. Členy odvolacího kárného výboru v tomto případě ustanovuje ministr národní obrany z příslušníku bývalého čs. zahraničního vojska.

(5) O vyloučení a zamítnutí předsedy a členů kárných výborů pro závěrečné projednání ustanovených platí obdobná ustanovení hlavy VII. zákona ze dne 5. července 1912, č. 1 ř. z. a zák. čl. XXXIII z r. 1912.

(6) Náhradníky, nastupující na místo předsedů a stálých členů kárných výborů ustanovuje velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen; jako náhradníci ostatních členů kárného výboru nastupují vojenští gážisté posádky, v níž jest kárný výbor zřízen, podle pořadu, jejž stanoví nařízení.

(7) Předseda členové kárných výborů jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí.

§ 14.

Příslušnost kárných výborů.

(1) Příslušnost kárných výborů I. stolice se vztahuje:

a) na všechny vojenské gážisty v činné službě, kteří v době, kdy se má zavésti řízení před kárným výborem, konají službu trvale aneb dočasně (služební přidělení) v oblasti velitelství, u něhož jest kárný výbor zřízen;

b) na všechny vojenské gážisty mimo činnou službu (počítajíc v to i gážisty ve výslužbě), kteří mají stálé bydliště v oblasti velitelství, u něhož jest kárný výbor zřízen.

(2) Pro vojenské gážisty, mající stálé, bydliště (služební přidělení) mimo oblast republiky, příslušný jest kárný výbor, jejž určí od případu k případu ministerstvo národní obrany.

(3) Osobními změnami, nastalými po zahájení řízení před kárným výborem, nemění se příslušnost kárného výboru.

(4) Ministerstvo národní obrany může z důvodu vojenské služby, je-li nebezpečí podjatosti kárného výboru a z jiných důležitých příčin určiti k projednání kárný výbor, jenž není příslušný.

(5) Je-li v téže věci obviněno několik vojenských gážistů, příslušejících před různé kárné výbory, rozhodne zemské vojenské velitelství, po případě ministerstvo národní obrany, který kárný bor má věc projednati.

§ 15.

Zavedení řízení před kárnými výbory a prozatímní zproštění služby.

Řízení před kárným výborem se zavádí:

a) na rozkaz ministra národní obrany: proti vojenským gážistům V. a vyšší hodnostní třídy, pak proti vojenským gážistům nižších hodností, kteří jsou přiděleni službou ministerstvu národní obrany, nebo mají služební přidělení v cizině a konečně proti vojenským gážistům nižších hodností přiděleným službou takovému útvaru, jenž žádnému zemskému vojenskému velitelství nepodléhá;

b) na rozkaz ministra národní obrany po slyšení přednosty kanceláře čs. legií: proti vojenským gážistům-legionářům, pro poklesky uvedené v § 13 (4);

c) na rozkaz příslušného zemského vojenského velitele: proti vojenským gážistům VIII.-VI, hodnostní třídy vyjma případy a) a b), pak proti vojenským gážistům nižších hodností, přiděleným službou zemskému vojenskému velitelství, konečně proti vojenským gážistům nižších hodností, kteří jsou službou přiděleni útvarům, podléhajícím sice zemskému vojenskému velitelství, ale nepodléhajícím žádnému velitelství divise;

d) na rozkaz příslušného velitele divise proti ostatním vojenským gážistům.

(2) Příslušným podle předchozího odstavce jest velitel, jemuž dotčený vojenský gážista v činné službě služebně podléhá, po případě, v jehož oblasti má (měl) dotčený vojenský gážista mimo činnou službu stálé bydliště.

(3) V případech uvedených v bodech c) a d) odstavec (1), může ministr národní obrany příslušnému veliteli uložiti, aby řízení před kárným výborem nařídil.

(4) Řízení před kárným výborem nebuď zaváděno aneb zavedené buď zastaveno, jestliže president republiky tak nařídí.

(5) Vyžaduje-li to služební zájem, může představený, který nařídil zavedení řízení před kárným výborem, obviněného zprostiti výkonu služby.

(6) Vojenští gážisté, proti nimž bylo zavedeno řízení před kárným výborem, nemohou, dokud není toto řízení pravoplatně skončeno, býti povýšeni, ani postoupiti do vyšších požitků. Neskončilo-li řízení zastavením neb zproštěním obviněného, stanoví konečné usnesení kárného výboru, zda a která doba od zavedení řízení až do konečného usnesení jest ze započítání při postupu do vyšších požitků vyloučena.

§ 16.

Kárný žalobce.

(1) Rozkaz k stíhání zastupuje v řízení před kárným výborem I. stolice kárný žalobce, jehož ustanovuje velitelství (úřad), při němž jest kárný výbor zřízen.

(2) Pro řízení před odvolacím kárným výborem ustanovuje ministerstvo národní obrany odvolacího kárného žalobce.

(3) Úkolem kárného žalobce jest, vhodnými návrhy přispívati k tomu, aby bylo účelu řízení uvedeného v § 12 (1) dosaženo.

(4) Kárný výbor jest povinen před každým usnesením nebo opatřením, jež učiní, slyšeti kárného žalobce, aby tento mohl hájiti zájmy jemu svěřené, a to i tehdy, není-li to v zákoně výslovně stanoveno.

§ 17.

Stálý zpravodaj a vyšetřování.

(1) U každého kárného výboru I. statice ustanovuje ministerstvo národní obrany stálého zpravodaje, jemuž přísluší provésti vyšetřování. Stálý zpravodaj jest přítomen též závěrečnému projednání a podává kárnému výboru vysvětlení, kde toho třeba, obzvláště pak o vyšetřování, jež prováděl; porad kárného výboru se stálý zpravodaj nezúčastní.

(2) Povinností stálého zpravodaje při vyšetřování jest, vypátrati z moci úřední všechny okolnosti a vyčerpati všechny průvodní prostředky, potřebné k úplnému objasnění věci a dáti obviněnému příležitost, aby se vyjádřil o jednotlivých bodech obvinění; odepřeni součinnosti obviněného nezadrží řízení. Svědky a znalce vyslýchá stálý zpravodaj bez přísahy.

(3) Kárný žalobce i obviněný mají právo navrhnouti doplnění vyšetřování. Má-li stálý zpravodaj pochybnosti o tom, mělo-li by se těmto návrhům vyhověti, vyžádá si o tom rozhodnutí kárného výboru.

(4) Stálý zpravodaj může požadovati součinnost všech vojenských velitelství (úřadů, kárných výborů). Dále může požádati o součinnost též politické (policejní) úřady (administrativní [policejní] vrchnosti), a to obzvláště tehdy, jestliže svědkové nebo znalci, kteří nejsou vojenskými osobami v činné službě, bydlí mimo politický okres, v němž jest sídlo kárného výboru, nebo nevyhoví předvolání stálého zpravodaje, nebo bez zákonitých důvodů odpírají vypovídati. Politické (policejní) úřady (administrativní [policejní] vrchnosti) řídí se při tom předpisy platnými pro obeslání s výslech u těchto úřadů.

(5) Je-li nezbytným přísežný výslech jednotlivých svědků a znalců ku zjištění pravdy, může se kárný výbor usnésti, aby byl požádán příslušný brigádní soud (okresní soud s trestní pravomocí) za přísežný výslech.

(6) Pro výslech svědků a znalců, jakož i pro jejich poplatky platí obdobně předpisy trestních soudních řádů.

(7) Po skončení vyšetřování zašle stálý zpravodaj spisy kárnému žalobci, jenž k nim připojí svoje návrhy; o těchto návrzích radí se kárný výbor v neveřejné poradě. Dojde-li kárný výbor k názoru, že obviněný neohrozil ani nepoškodil dobré jméno vojska a že by molo býti proto řízení zastaveno, usnese se na tom (§ 22, (1) a); jinak odkáže věc k závěrečnému projednání a stanoví, zda a kteří svědkové a znalci mají býti k závěrečnému projednání předvoláni, po případě jaká jiná další přípravná opatření mají býti pro závěrečné projednání učiněna.

§ 18.

Řízení při pochybnostech o duševním stavu.

(1) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda byl obviněný v době, kdy se dopustil poklesku, při zdravém rozumu aneb na mysli pomaten, přikročí se k vyšetření jeho duševního stavu. Za tím účelem vyslechnou se osoby, které mohou podati vysvětlení, po případě vyžádají s potřebné úřední a služební zprávy a duševní stav se přezkoumá dvěma lékaři.

(2) Není-li možno podati posudek o duševním stavu obviněného bez pozorování v uzavřeném vojenském neb jiném veřejném léčebném ústavě, požádá kárný výbor příslušný trestní soud za provedení tohoto důkazu.

(3) Podobně, jak jest uvedeno v předchozích dvou odstavcích, jest postupovati v těch případech, kde sice není pochybnosti o příčetnosti obviněného v době spáchaného poklesku, avšak v době, kdy se vede řízení před kárným výborem, jest pochybno, Zda jest obviněný zdravého rozumu.

(4) Zjistí-li se, že obviněný vskutku trpí duševní chorobou, usnese se kárný výbor po potřebném zajištění průvodních prostředků, aby řízení bylo přerušeno do uzdravení obviněného. Zjistí-li se, že obviněný trpěl v době spácháni poklesku duševní poruchou, pro niž mu nelze poklesek přičítati, usnese se kárný výbor na zastavení řízení. Usnesení tato přísluší potvrzovati vojenskému představenému, jenž nařídil zavedení řízení před kárným výborem.

§ 19.

Obhajoba.

(1) Obviněný má právo, přibrati si, a to jih a vyšetřování, obhájce z řad vojenských gážistů. Je-li obhájce, obviněným takto zvolený, vojenským gážistou v činné službě, potřebuje ku převzetí obhajoby svolení představeného velitelství (úřadu); svolení toto může však mýti odepřeno jen z důvodu nepostradatelnosti.

(2) Na žádost a v případech § 20 (2) bez žádosti budiž obviněnému pro závěrečné projednání ustanoven velitelstvím (úřadem), u něhož jest kárný výbor zřízen, obhájce z vojenských gážistů v činné službě v sídle kárného výboru, a to, není-li vojenský gážista, jenž má býti ustanoven obhájcem, služebně podřízen onomu velitelství, se souhlasem příslušného vojenského představeného; obhájce takto ustanovený musí obhajování převzíti.

(3) Nařízení stanoví, kdo nemůže býti obhájcem v řízení před kárnými výbory.

(4) Obhájce jest oprávněn podle svého svědomí a v mezích zákonných uvésti vše, co má v zájmu obviněného za potřebné a použíti všech přípustných obhajovacích prostředků.

(5) Obhájcům z řad vojenských gážistů v činné službě nepřísluší odměna za obhajováni; o náhradě jejich cestovních nákladů platí příslušné předpisy.

(6) Po skončeném vyšetřováni přísluší jak obviněnému tak i jeho obhájci (právnímu zástupci) právo nahlížeti do spisů (vyjma poradní protokoly) a činiti z nich výpisky; před tím lze povoliti obviněnému neb jeho obhájci nahlédnouti do spisů, pokud to lze uvésti v soulad s účelem řízení. Obsah těchto spisu sdělovati s veřejností jest trestno. (§ 21.)

§ 20.

Závěrečné projednání.

(1) Den závěrečného projednáni stanoví předseda kárného výboru, načež stálý zpravodaj předvolá k tomuto projednání obviněného a oznámí mu při tom jména členů kárného výboru, jakož i jednotlivá obvinění, jež budou předmětem jednání při závěrečném projednávání; kromě toho vyrozumí stálý zpravodaj o závěrečném projednání obhájce a předvolá svědky a znalce, po případě učiní další opatření pro závěrečné projednání, na nichž se kárný výbor usnesl.

(2) Závěrečné projednání provede se v nepřítomnosti obviněného, jestliže se tento neodůvodněně k projednání nedostaví, ač byl řádně obeslán, nebo před skončením projednání se vzdálí, neb jestliže svojí vinou způsobí, že mu předvolání nemůže býti doručeno. V případech těchto - vyjma vzdálení se před skončením projednání - buď obviněnému pro závěrečné projednání ustanoven podle § 19 (2) obhájce z moci úřední, neustanovil-li si obviněný obhájce sám.

(3) Řízení před kárným výborem jest neveřejné; obviněnému však přísluší právo, přibrati k závěrečnému projednání tři důvěrníky z řad vojenských gážistů.

(4) Všechny osoby, jež jsou při závěrečném projednání přítomny, jsou povinny chovati v tajnosti skutečnosti, o nichž se při jednání dozvědí; uveřejnění konečného usnesení kárného výboru může se však státi se svolením ministerstva národní obrany.

(5) Na začátku závěrečného projednání učiní svoje návrhy kárný žalobce. Nato vyslechne se obviněný, je-li přítomen, svědci a znalci, kteří byli předvoláni, a přečtou se, pokud je toho zapotřebí, protokoly sepsané za vyšetřování a ostatní důležité listiny. Obviněný (obhájce) i kárný žalobce mají právo, vysloviti se o jednotlivých průvodních prostředcích a navrhnouti, aby svědkům a znalcům byly dány otázky potřebné k objasnění věci. Po skončeni řízení průvodního udělí se slovo kárnému žalobci, pak obviněnému a obhájci. Poslední slovo musí býti uděleno vždy obviněnému.

(6) Kárný výbor má průvodní prostředky co do jejich věrohodnosti a průvodní moci jak jednotlivě, tak i ve věcné jejich souvislosti pečlivě a svědomitě zkoumati a usnáší se podle volného uvážení po skončení závěrečného projednání v neveřejné poradě většinou hlasů; tříští-li se hlasy ve více než dvě různá mínění, takže žádné z nich nemá absolutní většiny, připočítávají se hlasy nejnepříznivější pro obviněného k hlasům postupně příznivějším tak dlouho, až se dosáhne absolutní většina.

(7) O závěrečném projednání budiž stálým zpravodajem sepsán protokol, jenž musí obsahovati jména přítomných a vylíčení průběhu jednání ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování veden budiž zvláštní protokol.

§ 21.

Ustanovení trestní.

(1) Kdo poruší povinnost v tajnosti zachovati obsah spisů [§ 19 (6)], neb skutečnosti, o nichž se dozvěděl při závěrečném projednání [§ 20 (4)], neoprávněným sdělením neb uveřejněním, bude potrestán, podléhá-li vojenské trestní soudní pravomoci, vojenským soudem prostým neb tuhým vězením do tří měsíců a za zvláštních přitěžujících okolností až do šesti měsíců.

(2) Osoby podrobené obecné trestní soudní pravomoci, které se dopustí trestného činu uvedeného v předchozím odstavci, budou potrestány soudem pro přestupek vězením do tří měsíců, s čímž muže býti spojen trest na penězích až do 1000 Kč.

§ 22.

Konečné usnesení kárných výborů.

(1) Konečné usnesení kárného výboru zní:

a) na zastavení řízení, dojde-li kárný výbor, již na základě provedeného vyšetřování k přesvědčení, že obviněný ani neohrozil ani nepoškodil dobré jméno vojska [§ 17 (7)], anebo že mu nelze poklesek přičítati [§ 18 (4)];

b) na zproštění obviněného, nabude-li kárný výbor teprve na základě závěrečného projednání přesvědčení, že obviněný ani neohrozil ani nepoškodil dobré jméno vojska, anebo že mu nelze poklesek přičítati;

c) na uznání viny, dospěje-li kárný výbor na základě provedeného řízení k přesvědčení, že obviněný ohrozil neb poškodil dobré jméno vojska; v tom případě usnese se kárný výbor na některém z trestů uvedených v 23, jakož i o tom, zda a která doba řízení před kárným výborem jest ze započtení při postupu do vyšších požitků vyloučena.

(2) Konečné usnesení kárného výboru, učiněné v neveřejné poradě po skončení závěrečného projednání [v případech b) a c) předchozího odstavce], předseda ihned prohlásí. Zní-li konečné usnesení na zproštění obviněného, upozorní předseda, že usnesení toto stane se pravoplatným, bude-li potvrzeno vojenským představeným podle odstavce (4); zní-li konečné usnesení na některý z trestu uvedených v § 23, poučí předseda obviněného o jeho právu odvolacím a poznamená, že nebude-li odvolání ve lhůtě stanovené v § 24 podáno a bude-li konečné usnesení vojenským představeným podle odst. (4) potvrzeno, stane se pravoplatným.

(3) Konečné usnesení, jímž se ukládá některý z trestů uvedených v § 23, budiž obviněnému (obhájci), a je-li nezletilý též jeho zákonnému zástupci, dodáno i s důvody rozhodovacími do 14 dnů po vyhlášení; konečné usnesení a zastavení řízení aneb na zproštění obviněného budiž obviněnému (obhájci) dodáno teprve, až dojde potvrzení podle následujícího odstavce.

(4) Konečné usnesení na zastavení řízení nebo na zproštění budiž do 14 dnů předloženo k potvrzení představenému, který nařídil řízení před kárným výborem. Potvrdí-li představený toto usnesení, může zaříditi podle potřeby další za účelem kázeňského potrestání podle části I. tohoto zákona. Konečné usnesení na některý z trestů uvedených v § 23 předloží se, nepodá-li obviněný (obhájce) ve lhůtě stanovené v § 29 odvolání, po uplynutí této lhůty k potvrzení:

a) v případech § 23 (1) a), (2) a), (4) a) představenému, který nařídil řízení před kárným výborem,

b) v případech § 23 (1) b) až f), (2) b) až d), (4) b) až d) ministru národní obrany.

(5) Dnem potvrzení nabývají konečná usnesení právní moci.

(6) Nebylo-li konečné usnesení kárného výboru podle odstavce (4) potvrzeno, nebo podá-li obviněný proti konečnému usnesení, jímž bylo uznáno na některý z trestů uvedených v § 23 ve stanovené lhůtě odvolání, předloží se spisy k projednání odvolacímu kárnému výboru u ministerstva národní obrany.

(7) Potvrzení neb nepotvrzení konečného usnesení kárného výboru musí představený uvedený v odst. (4) provésti do osmi dnů poté, co mu bylo konečné usnesení předloženo k potvrzení.

(8) Zemře-li vojenský gážista před tím, nežli řízení před kárným výborem skončilo pravoplatným konečným usnesením, budiž řízení zastaveno.