Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

nezaplacení mezd z doby války dělníkům ťZbrojovkyŤ v Brně.

Do ťZbrojovkyŤ v Brně byli za války původně přidělováni vojáci-dělníci a byly jim vypláceny jen platy vojáků. V r. 1917 bylo však rakouskou vládou nařízeno, že dělníci ve ťZbrojovceŤ mají dostávati mzdu jako dělníci v podnicích soukromých podle platných kolektivních smluv a jak za svoji práci byli odměňováni také dělníci-vojáci ve vídeňském arsenále. Tehdejší velitel Zbrojovky major Ripka však toto nařízení vlády ignoroval a vůbec je dělníkům zatajil. Prodával zhotovené výrobky, tržit takto veliké peníze, ale mzdy dělníkům nevyplácel. Vystavěl však a zdokonalil za to Zbrojovku. Lze s celou určitostí tvrditi, že celá Zbrojovka v marně je postavena za peníze dělníků, kteří tam pracovali. Tam, kde dnes stojí rozsáhlé budovu Zbrojovky, byla ještě za války holá půda. Budovy, které se postavily, platil major Ripka stavitelovi buď úplně nebo z velké části z peněz, které dělnictvu zadržel. Stroje kupoval stejně tak z těchto peněz. Po převratu odhadli znalci cenu Zbrojovky na 15 milionů Kč. Od dělníků žádal Ripka mnoho práce. Devítihodinová doba pracovní nebyla dodržována. Pracovalo se denně 10 hodin a také mnoho přes čas.

Zbrojovka patří dnes Československé republice. Její budova je obrovská, dělníci se však marně dovolávají, aby jim byla vyplacena mzda, která jim za války rakouskou vládou byla přiznána a jen špinavostí velitele Zbrojovky nebyla vyplacena. A protože z této zadržené vyzískala republika Československá majetek, který již po převratu představoval hodnotu 15 milionů Kč, jest dnes její samozřejmou povinností dělníkům Zbrojovky jich zadrženou mzdu vyplatiti, jalo v podobných případech bylo za hodnoty přešlé v majetek Československé republiky uplaceno živnostníkům. Jedná se o 2000 až 5000 Kč pro každého dělníka, celkem o 1 ¹/₂ milionu korun čsl.

Dělníci zvěděli o svém právu teprve po převratu a ihned se domáhali uplatnění svých nároků. Bývaly ministr národní obranu Klofáč jim přislíbil zaplacení zadržené mzdy. Slib tento však dosud uskutečněn nebyl. Proto táží se podepsaní pana ministra národní obrany:

1. Nepokládá pan ministr za hanbu, že republika Československá z práce dělníků vyzískala ohromný majetek, ale dělníkům že se zadržuje mzda, která jim přísluší i podle výnosu bývalé rakouské vlády?

2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby dělníkům ťZbrojovkyŤ okamžitě byla vyplacena jejich mzda zadržená za války a kterou jim dluží Československá republika s hlediska morálního i právního?

V Praze dne 25. října 1922.

Burian, Rouček, Merta,

Malá, Warmbrunn, Houser, Kunst, Darula, Skalák, Svetlik, dr. Šmeral, Koutný, Bubník, Tausik, Krejčí, Toužil, Kučera, Nagy, Mikulíček, Haken, Kreibich.

X./3816 (překlad).

Interpelace

poslanců Schälzkyho a druhů

ministrovi železnic,

že svobodným duševním pracovníkům byla odebrána sleva v jízdném.

Ministerstvo železnic výnosem č. 626/9/1922 oddělení 6, nařídilo, že se s působností ode dne 1. července 1922 zrušuje dosud poskytovaná sleva v jízdném svobodným duševním pracovníkům a to pro jízdu v pondělí do práce a zpáteční jízdu na konci týdne z práce.

Tento výnos těžce poškozuje četné zaměstnance. Zvláště budou jím postiženi mladší zaměstnanci, pro něž pravidelná týdenní cesta k rodičům často daleko bydlícím jest nepopíratelně nutnou hospodářskou nezbytností.

I když jest správné tvrzení, uvedené jako odůvodnění pro odebrání slevy v jízdném, že totiž bylo zjištěno zneužití, může zde jíti vždy jen o zcela ojedinělé případy, které nikterak nemohou ospravedlniti všeobecného odnětí snížených jízdenek.

Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:

1. Ví pan ministr železnic, že jmenovaný výnos vážně ohrožuje, v nemálo případech pak přímo ničí existencí mnoha zvláště hospodářsky slabých zaměstnanců?

2. Jest pan ministr železnic ochoten zrušiti uvedený výnos s okamžitou platností a svobodným duševním pracovníkům znovu nezkráceně poskytnouti slevu v jízdném dříve poskytovanou?

V Praze dne 26. října 1922.

Schälzky,

Böhr, Patzel, dr. Radda, Pittinger, dr. Lodgman, Matzner, Schubert, Windirsch, Simm, Füssy, Scharnagl, Mark, dr. Petersilka, Bobek, Kostka, dr. E. Feyerfeil, J. Fischer, Szentiványi, Wenzel, dr. Baeran.

XI./3816 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Luschky a druhů

ministrovi sociální péče

o nezaměstnaností na Hlučínsku.

Po převzetí Hlučínska byla většina hlučínského stavebního dělnictva a podomních obchodníků nucena pustiti se za výdělkem do Německa, kdežto jejích příslušnicí rodiny nejen proto, aby zůstali ve svém domově, nýbrž také pro nedostatek bytů v Německu musili zůstati bydliti zde. Výdělek v říšských markách proti vysoké valutě korunové jest tak nepatrný, že postižení vydržovatelé rodiny nemohou pro své příslušníky zde bydlící vydělati mnohdy ani jen na denní chléb, takže jejich rodiny jsou v největší nouzí, jakou lze si mysliti. Jest se také ještě obávati, ze by německá říše, chráníc se před vykoupením cizinci, mohla zakázati dosavadní nepatrný vývoz potravin pro tyto rodiny, čímž by jejích výživa byla úplně ohrožena. Stavební dělníci a podomní obchodníci, jichž je mnoho tisíc, žádají proto své právo na zaměstnání doma, aby úplně nezchudlí a mohli své příslušníky chrániti před hladem.

Poněvadž se poměry po této stránce stále více zhoršují, a stávají se nesnesitelnými, poněvadž to jíž dlouho trvá, táží se podepsaní pana ministra sociální péče, co zamýšlí činiti, aby hlučínskému obyvatelstvu, beztoho již hospodářsky poškozenému, přerušením dosavadních vztahů umožnil výdělek, aby mohlo žíti, jak se na lidi patří.

V Praze dne 24. října 1922.

Dr. Luschka,

Mark, J. Fischer, Matzner, dr. W. Feierfeil, Böhr, Windirsch, Füssy, dr. Lodgman, Pittinger, dr. E. Feyerfeil, Schubert, dr. Radda, Patzel, Kostka, dr. Petersilka, Simm, Budig, Scharnagl, Schälzky, Bobek, Szentiványi, Wenzel.

XII./3816 (překlad).

Interpelace

poslanců H. Simma a druhů

ministrovi sociální péče

o nepřístojnostech v péči o válečné poškozence.

Ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, ač nabyl účinnosti, do dnešního dne nebyla provedena. Oněch válečných poškozenců, kteří čekají na přiznání svých rent, je na tisíce. Značně větší - jak se odhaduje, má býti na 200.000 válečných poškozenců - jest počet těch, kteří čekají na vypočítání doplatků, své renty, náležejících jím ode dne přiznání, t. j. ode dne 1. května 1920. Avšak nejen v těchto věcech, nýbrž ve všech odvětvích péče o válečné poškozence jest zemský úřad velmi pozadu, na př. pokud jde o vyřizování odvolání, dále pokud jde o žádostí za půjčky a žádosti za renty, léčení, novou prohlídku před sociálně-lékařskou komisí, odvolání proti nesprávně vyměřeným rentám atd.

Podepsaní se táží pana ministra sociální péče:

1. Víte, pane ministře, o uvedených nešvarech?

2. Jest pan ministr ochoten rozkázati úřadu pro válečné poškozence v Karlíně, jemuž náleží vyříditi všechny svrchu uvedené předměty, aby zpožděné práce vyřídil?

3. Jest pan ministr ochoten, jestliže důvodem pro to, že úřad pro válečné poškozence jest pozadu ve vyřizování svých prací, jest nedostatek peněz, postarati se o to, aby k provedení zákona ze dne 20. února 1920 byly povoleny potřebné peníze?

V Praze dne 24. října 1922.

Simm,

Dr. Baeran, dr. Radda, Röttel, Böhr, dr. W. Feierfeil, Křepek, Scharnagl, Mark, dr. Hanreich, Knirsch, Schubert, Pittinger, Matzner, dr. Petersilka, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Kafka, inž. Jung, Patzel.

XIII./3816 (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o překládání učitelstva z trestu.

Poslední dobou bylo velmi mnoho učitelů přeloženo z tak zvaných služebních ohledů, avšak přeložení lze považovati jen za přeložení z trestu. Úřady, které toto přeložení nařídily, užily k tomu §u 16 Zemského zákona ze dne 19. listopadu 1875, podle něhož se smějí učitelé překládati ze služebních ohledů bez udání důvodu. Při posledních přeloženích jest v každém jednotlivém případě zřejmé, že pro přeložení byla důvodem politická a národní činnost postižených učitelů. Způsob těchto přeložení v mnoha případech přímo zničil existence a všechny pokusy o zmírnění okolností neměly úspěchu. Velká libovůle, kterou se možno říditi při užívání §u 16, zemského zákona z r. 1875, jest nynější době nepřiměřená a nemorální potud, poněvadž není odpovědna nijakému činiteli.

Podepsaní jsou nuceni v této věcí tázati se pana ministra:

1. Jest ochoten na příště připustiti překládání učitelstva ze služebních ohledů jen na základě usnesení příslušného oddělení zemské školní rady a nařízená přeložení učitelů ze služebních ohledů vrátiti oddělením zemské školní rady k přezkoušení?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby při každém přeložení učitelů provedeném podle §u 16 zemského zákona ze dne 19. listopadu 1875 byly zvláště vypočteny důvody přeložení?

3. Jest pan ministr ochoten jasným prohlášením zaručiti učitelům politickou a národní činnost podle svobodomyslných zásad?

4. Jest pan ministr ochoten ve svém obora pracovati o tom, aby disciplinární řízení učitelů a státních úředníků bylo upraveno podle moderních právních zásad a novými zákonnými ustanoveními?

V Praze dne 28. října 1922.

Simm,

dr. Baeran, Röttel, Böhr, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Knirsch, Mark, dr. Hanreich, Schubert, dr. Petersilka, Matzner, dr. Radda, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lodgman, inž. Jung, dr. Kafka, Patzel, Křepek, Windirsch.

XIV/.3816 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Fischera a druhů

ministrovi financí,

jak postupuje loketská berní správa pří vyměřování dávky z majetku.

Politický okres loketský jest již dlouhou dobu oprávněně vzrušen, úcta před zákony jest tam otřesena a vážnost úřadů počíná mizeti. Místodržitelský tajemník Julius Ortmann zpronevěřil zločinným způsobem v l. 1920 a 1921 obrovské částky a prohýřil je, veda nepořádný život. Z moci svého úřadu ukládal rolníkům citelné peněžité pokuty pro dodávky obilí. Ač podaným odvoláním bylo většinou vyhověno, přes to vydával Ortmann, stojící nyní před porotou, výnosy, že odvolání byla zamítnutu. peníze dal vybrati a užil jich pro sebe.

Nyní však jest veškeré obyvatelstvo platící daně znovu roztrpčováno loketskou berní správou, čehož příčinou jest ukládání dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, jakož i vybírání první splátky, poněvadž tento zákon sám o sobě jest nesnesitelným zatížením rolníků. V loketském okrese provádění tohoto zákona působí přímo ničivě. Přiznáním osob povinných dávkou z majetku nebylo v žádném případě dáno víry a nedbáno oceňovacích základů, Přiznání byla přímo svévolně zvýšena a vytvořena tak přímo umělá dávka z přírůstku na majetku. Ačkoliv ukládací úřad má vytvořiti odhadní komisí, byla jí předložena již jen neuvěřitelně zvýšená přiznání, jména a data zběžně přečtena, takže žádný člen nemohl k tomu zaujmouti stanoviska. Loketská odhadní komise jest pouze formálním zařízením. Osobám povinným dávkou nebyla jejich zákonná práva přiznána, moje zakročení zůstala bez porozumění a marná. Osoby povinné dávkou z majetku žádaly o vyměřovací základny, kterýmžto žádostem bylo vyhověno jen v málo případech. Berní poplatníci, aby se vyhnuli zdlouhavým a zbytečným odvoláním žádali o povolení, že si věc rozmyslí, tyto žádostí však byly zamítnuty jako nepřípustné, rovněž tak žádost o pozvání do odhadní komise. O svévolném zvýšení přiznání mohu podati spoustu dokladů. Žádost o obnovu řízení pro nové vyměřeni v případech, kde se stal omyl, byla rovněž zamítnuta. Žádosti o sečkání s placením 15% splátky byly zamítnuty, poněvadž prý loketská berní správa nemá k tomu zmocnění, rovněž tak žádosti o povolení dalších čtyř stejně dlouhých lhůt k nynějším šestí pololetním lhůtám. Odvolací řízení bývalo by mohlo býti v okrese velmi omezeno, kdyby správce loketské berní správy, vrchní finanční rada Meier a berní správce Roscher, byli užili volnějšího výkladu zákona, výnosů a nařízení a podali náležitá vysvětlení a ve styku s přiznávajícími poplatníky dali pokyny. Loketský okres byl jedním z prvních, který se zdá býti hotov se splacením dávky z přírůstku na majetku a dávky z majetku, avšak tento okres jest také jediným, v němž byly bezohledné krutostí zákona provedeny se všemi svými nedostatky a mezerami, přiznání byla tak zvýšena, že byly předepsány nejvyšší dávky.

Proto se podepsaní táží:

1. Jest pan ministr financí ochoten o samovolném zvýšení přiznání ihned zavésti vyšetřování?

2. Jest pan ministr financí ochoten rozkázati loketské berní správě, aby podané žádosti vyřizovala a hromadně jich neodmítala?

3. Jest pan ministr ochoten postarati se o změnu v osobách na loketské berní správě, poněvadž jest vyloučeno, aby v tomto okrese zavládl klid a mír, úctu k zákonům a aby se mohlo vyjití s úředníky herní správy, pokud tam úřadují nynější osoby?

V Praze dne 26. října 1922.

J. Fischer,

J. Mayer, dr. Hanreich, Kaiser, Böllmann, Knirsch, Heller, dr. Luschka, Pittinger, Zierhut, dr. W. Feierfeil, Budig, Scharnagl, Simm, Kostka, Wenzel, Windirsch, dr. Spina, Röttel, Schubert, Křepek.

XV./816 (překlad).

Interpelace

poslanců Beutela, Grünznera, Kirpalové a druhů

ministrovi vnitra,

že ústecká okresní politická správa zabavila 20. číslo časopisu ťVerbandszeitungŤ ze dne 20. října 1922, vycházejícího v Ústí nad Lab.

V 20. čísle časopisu ťVerbandszeitungŤ, časopis pro průmysl papírnický, chemický a spřízněná povolání v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ze dne 20. října 1922 vyšel tento článek:

ťStávka zločinemŤ.

Jak se naší čtenáři ještě budou pamatovati, poukázali jsme v jedné zprávě časopisu ťVerbandszeitungŤ ze dne 20. září t. r. na rozhodnutí nejvyššího soudu, podle něhož hrozba stávkou byla postavena pod trestní sankci. Jak můžeme nyní čísti v některých časopisech, prohlásil prý týž soud ve svém nejnovějším rozhodnutí stávku samu za zločin vydírání a stávkující prý pro tento zločin odsoudil, poněvadž - jak prý se praví v odůvodnění tohoto rozhodnutí - ťpodnikatel stávkou byl prý nucen zříci se majetkové výhody, kterou mohl očekávati z naléhavé objednávky. - - -Ť

Toto rozhodnutí jest zajisté nejzpátečnějším činem, jaký lze dosud v tomto státě zaznamenati. Jestliže toto nalézání práva má býti vodítkem všem jiným soudcovským rozhodnutím v otázkách hospodářského boje dělnictva proti podnikatelům, pak by si mohli dělnicí k tomu gratulovati. Poněvadž se podnikatel musil následkem stávky zříci majetkové výhody, jest podle názoru slavného soudu v Brně stávka zločinem. V tom se zračí třídní ráz, podle něhož soud nalézá co jest právem, se vší zřetelností. Kde by nebylo možno podnikateli dokázati, že se musil následkem provedené stávky zříci majetkového prospěchu? To se zajisté podnikateli podaří beze všeho v každém případě. Tím bychom tedy šťastně dospělí k třídním rozsudkům osmdesátých let, upomínajícím na tajné soudy. Poněvadž se každý soudce může odvolávati na rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně, a může podle tohoto rozhodnutí vynášeti rozsudky, mohl by tak býti každý stávkující odsouzen jako zločinec. Logický důsledek tohoto rozhodnutí podle našeho názoru by musil býti takový, že, je-li stávka zločinem, musila by býti ještě zvýšenou mírou zločinem výluka dělníku, provedená podnikateli. Při takové výluce jsou ohroženy existence, při stávce nanejvýš zisk. Nejdůležitější právo dělníkovo jest právo shromažďovací. Toto právo mu dává možnost, aby mohl vésti boje a náleží k nejslavnějším činům dělnictva, že v létech osmdesátých a devadesátých zjednali platnost shromažďovacímu právu, jehož státní činitelé nedbali. A tímto shromažďovacím právem, pro jehož provedení teklo nemálo krve, odvažuje se nejvyšší soud v Brně viklati a svým rozhodnutím dává všem podřízeným soudům volnost stíhati všechny dělníky, bránící se proti hospodářskému tlaku, stupňovanému k nesnesitelnosti, nejdůležitějším prostředkem boje, stávkou. Soudruh dr. Adler zvolal jednou na vládu a občanské strany, když ve vídeňském parlamentě podnítily útok na shromažďovací právo dělnictva, že tu narazí na žulu, neboť o své nejdůležitější právo, o právo shromažďovací nedají se dělníci nikdy oloupiti. Dělníci, nechť si uvědomí, co by ztratili, kdyby toto brněnské rozhodnutí mělo býti příkladem a nechť se, přes trvající rozdíly, sjednotí ke společné obraně proti zamýšlenému atentátu.Ť

Ústecká okresní politická správa nálezem ze dne 20. října. 1922, č. 64487 zabavila pro tento článek celé vydání, poněvadž v článku spatřovala převin podle §u 300 tr. z.

Ústecká okresní politická správa se dopustila touto konfiskací přehmatu, zasáhnuvší do práva volného projevu mínění, se surovostí, která nenalézá opory ani ve starém rakouském kaučukovém ustanovení §u 300 tr. z. Je-li použití §u 300 tr. z. který jest výtvorem předbřeznového policejního státu, již samo o sobě výsměchem zásady svobodného projevu mínění, prohlášeného v ústavní listině. pak jest konfiskaci ústecké okresní politické správy tím ostřeji odsouditi, poněvadž daleko vybočuje z beztoho velmi širokých mezí §u 300 tr. z. Inkriminovaný článek obsahuje naprosto věcnou kritiku rozhodnutí nejvyššího soudu. Z ustanovení článku VIII. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 úplně jasně vysvítá, že i při nejpřísnějším výkladu předpisů omezujících svobodu projevu mínění, jest přípustna kritika rozsudku, jímž se definitivně končí trestní proces. Kdyby se měla znemožniti kritika rozsudku nejvyššího soudu v praxi, pak jest ztracena jedna z nejdůležitějších záruk objektivního nalézání práva.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o protizákonném zabavení čísla 20. periodického časopisu ťVerbandszeitungŤ za dne 20. října 1922, vycházejícího v Ústí nad Labem?

2. Jest pan ministr ochoten uděliti ústecké okresní politické správě důtku pro toto zabavení a poučiti ji o hájení tiskové svobody.

V Praze dne 26. října 1922.

Beutel, Grünzner, Kirpal,

Hirsch, Pohl, Čermák, dr. Haas, dr. Czech, Hoffmann, Uhl, Schäfer, Schuster, Taub, Schweichhart, Jokl, Heeger, Palme, Dietl, Kaufmann, Deutsch, Häusler.

XVI./3816 (překlad).

Interpelace

poslanců Kirpalové, Palmeho, Häuslera, Heegera a druhů

ministrovi sociální péče

o činností pražského zemského úřadu pro péčí o válečné poškozence.

Pražský zemský úřad pro péčí o válečné poškozence byl ve veřejností několikráte předmětem nejostřejší kritiky. Jako dříve musí ubozí váleční poškozenci čí příslušníci jejich oprávnění k nároku, kteří jsou odkázání na požitky svého důchodu, měsíce čekati na vyřízení svého nároku, čímž jsou v mnoha případech vydání na pospas nejtrpčí bídě. Jejich naléhavé prosby o urychlení řízení zůstávají bez povšimnutí. Tento úřad, jehož výhradným úkolem mělo býti ochrániti podle zákona nejubožejší oběti války před nejkrutější bídou, plně své úkoly ukazuje nejen svou liknavost, nýbrž vidí spíše účel svého bytí v jazykoprávních výnosech a malicherném národnostním trýznění, na čemž má podíl také ministerstvo sociální péče. Také ministerstvo sociální péče nařídilo výnosem ze dne 24. dubna 1922, č. 4859/P 22 všem okresním úřadům pro péči o válečné poškozence, aby si dopisovaly se všemi samosprávnými úřady jen oficielním jazykem, to jest československým. Přirozeně taková jazyková praxe i při nejlepší vůlí německých samosprávných sborů musí míti za následek průtah ve vyřizování důchodových věcí a směřuje přímo proti zájmům válečných poškozenců. Jindy odpíral zemský úřad pro péči o válečné poškozence členům sociálně-lékařské komise tak dlouho honorář, až z kulatého razítka této komise byl vyříznut německý nápis, který byl dokonce menší, než český nápis z vnější strany, jej obklopující. Není divu, že tento úřad nemůže splniti jiných svých důležitých úkolů.

Z množství stížností na zdlouhavé vyřizování zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze buďtež vyňaty jako příklady tyto případy:

Františkovi Strasslerovi z Rožmitálu u Broumova byl přiznán rozhodnutím zemského úřadu pro péčí o válečné poškozence ze dne 21. února 1921, č. j. 94065/64271/20 č. 2449/11 I. invalidní důchod ročně 540 Kč ode dne 1. května 1920, dále 50% drahotní přídavek, měsíčně 22,50 Kč, konečně 10%ní přídavek pro každé z jeho tří nezaopatřených dětí. Tato renta nebyla však do dnešního dne vyplacena, poněvadž dne 17. prosince 1920 zemřelo Strasslerovi jedno dítě. Žadatel nedostal na svá důtklivá naléhání žádné odpovědi i jiná zakročení byla marná.

Františka Johnová z Ústí n./L.-Krammelu, vdova po strážníkovi Františku Johnovi, zemřelém dne 31. května 1915, dostávala do dne 31. března 1922 měsíční důchod 56 K. Již dne 14. ledna dostala od zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze zprávu pod č. j. 306268/112792/21, že má podati průkaz, kdy její muž vstoupil do služeb obce Krammelu. Tento průkaz ihned podala, dodnes však nebyl paní důchod vyplacen. Také zde byla opětovná zakročení marná, takže žije v největší bídě.

Klára Alžběta Krukenmeierová, znovu provdaná Röderová, vdova po Antonínu Krukenmeierovi, příslušnému do Bečova, nyní bydlící v Gelenau v Rudohoří (v Sasku), dostávala do dne opětného svého provdání, t. j. do 13. března 1921 vdovský důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. Dnem opětného jejího provdání byl jí tento důchod řádně zastaven. Přes to do dnešního dne nedostala odbytného v trojnásobné výší ročního důchodu, stanoveného v §u 19 uvedeného zákona, a ač učinila několik podání československému konsulátu v Saské Kamenici, nedostalo se jí odpovědi. Tato věc se táhne již tedy půl druhého roku. Dala se vyříditi ve velmi krátké době, vždyť zároveň se zastavením vdovského důchodu mohlo býti vyplaceno odbytné, neboť podmínky pro zastavení vdovského důchodu jsou zároveň podmínkami pro vyplacení odbytného. Také sirotčí důchod pro syna Antonína Emila Krukenmeiera, který právě tak jako jeho matka jest nemocen, nebyl vyplacen.

Leopoldina Stadtherrová, válečná vdova z Ústí nad Lab., přes rok již čeká na vyměření důchodu, aniž co dostala.

Josef Michele z Dlouhé, pošta Březová, na Moravě, podal dne 9. listopadu 1921 odvolání, poněvadž mu zemský úřad pro válečné poškozence nepřiznal důchodu po jeho předcích. Toto odvolání leží jíž rok u pražského zemského úřadu pro péči o válečné poškozence, aniž bylo zasláno dále. Stěžovatel žije v nejkratší nouzi. Přes opětovná jeho naléhání a jiná zakročení, která podnikl, neuznal ještě zemský úřad pro péči o válečné poškozence za vhodno zaslati toto odvolání ministerstvu sociální péče.

Z těchto příkladů vyňatých z množství případů, vysvítá způsob činností pražského zemského úřadu pro péčí o válečné poškozence.

Na zdlouhavém vyřizování má především vinu ústředí. Bylo by však naléhavě zapotřebí, aby okresní úřady byly náležitě vybudovány, aby dostaly potřebné úředníky, nikoliv však, jak se to zamýšlí, aby bylo několik okresních úřadů zrušeno.

Podepsaní se táží pana ministra sociální péče:

1. Jest ochoten vyšetřiti poměry v pražském zemském úřadě pro péčí o válečné poškozence a zjistiti, kteří úřednicí jsou vinní zdlouhavým úřadováním,

2. tento úřad pronikavě nově zorganisovati, aby nároky ubohých obětí války byly konečně rychle a věcně vyřízeny,

3. zrevidovati organisaci okresních úřadů pro péčí o válečné poškozence a postarati se o to, aby byly opatřeny potřebným počtem úředníků a aby nedošlo k žádné restrinkci zřízených okresních úřadů,

4. naříditi, aby se zemský úřad pro péčí o válečné poškozence zabýval jen věcmi uloženými mu zákonem a aby upustil ode všech jazykových výnosů a opatření, které zdrží vyřizování nároků válečných poškozenců.

V Praze dne 27. října 1922.

Kirpal, Palme, Häusler, Heeger,

Hillebrand, Deutsch, Čermak, Grünzner, dr. Holitscher, Hackenberg, Hoffmann, Beutel, Uhl, Leibl, Schweichhart, R. Fischer, Taub, Blatny, Pohl, dr. Czech, Hirsch.

XVII./3816.

Interpelace

poslanců Kreibicha, Skaláka a soudruhů

ministru věcí zahraničních

o podporování kontrarevoluční činnosti ruských eserů vládou a zahraničním ministerstvem Československa.

Československá vláda, jak častokráte zdůrazňovali zodpovědní vládní činitelé ve svých oficielních vyjádřeních, přísně provádí polínku plného nezasahování do ruských vnitřních záležitostí a dodržuje prý přísnou neutralitu v boji vlády RSFSR, s ruskými kontrarevolučními organisacemi. Mezitím však materiál pařížského archivu eserů uveřejněný státním vydavatelstvem v Moskvě v brožuře pod názvem ťPráce eserů za hranicemiŤ, jehož totožnost byla esery plně uznána, jakož i protokoly schůzí výboru pražského ťZemgoruŤ podávají zcela jiný obrázek, Tyto dokumenty svědčí o nepřetržité podpoře občanské války v Rusku dr. Benešem a československou vládou. Tak na příklad ve dnech kronštatského povstání organisovaného esery a bělogvardisty, Beneš - jak se dovídáme z telegramu poslaného Kerenským jednomu z hlavních machrů pražských eserů Zenzinovu 17. března 1921 - prostřednictvím československého vyslanectví v Paříží byl rádcem eserů v otázce týkající se prostředků, kterými by byly zdolány překážky, zbraňující eserům proniknouti do státu sousedícího s Ruskem, kde eseři hodlali organisovati bojiště povstaleckého hnutí. Pan ministr dr. Girsa vyjednával se Zenzinovem o zasílání hmotné pomoci kronštatským povstalcům, o čemž svědčí dopis Zenzinovův Rogovskému ze dne 8. března 1921. Zásobování kronštatských spiklenců energicky ujala se, jak se dovídáme z dopisů Zenzinových Rogovskému. Legiobanka, jejíž obchodní oddělení dalo Centrokomisi k disposici celý svůj aparát k transportu nákladů. Revalský představitel Centrokomise pan Jizba, který současně byl nebo je dosud oficielním diplomatickým zástupcem československé vlády, vyjednával se Zenzinovem, byl ve styku, jak tento sděluje, s Viktorem Černovem, jenž vlastně řídil kronštatské povstání a ujal se veškerého zásobování Kronštatu, jakož i navázání styků mezi kronštatskými povstalci a pražskými esery. Podle dopisů esera - továrníka - a telegramu Kerenského, uveřejněných ve svrchu uvedené brožuře, eseři pravidelně používali k své spiklenecké korespondenci československé diplomatické pošty, jakož i diplomatických telegrafických šifer. Ve výjimečných případech dokonce sám pan ministr zahraničí byl prostředníkem při předávání vojenských eserských příkazů, tykajících se boje se sovětským Ruskem, tak na příklad 14. března 1921 p. Kerenský poslal z Paříže přes naše vyslanectví dr. Benešovi telegram: ťKerenský žádá vyrozuměti Zenzinova o následujícím: kategoricky trváme na nezbytnosti, aby všechny peněžní prostředky posílané do Ruska, byly dány k disposici našemu ústředí atd....Ť Mluví se o penězích, určených k podpoře kronštatského povstání, Eseři jezdí po Evropě, českými diplomatickými pasy. Korespondence eserů líčí československé ministerstvo zahraničí jako stálou pomocnou sílu antisovětských intrik. Když Avksentějev společně s Miljukovem odejel do Ameriky, aby spřádal intriky proti sovětům na washingtonské konferencí. Praha dala instrukci svému dobře informovanému a vlivnému zástupci, aby poslání toto podporoval, jak oznamuje telegram Rogovského ze dne 25. října 1921. Z téže korespondence se dovídáme, že dr. Beneš pří poskytování pomoci eserům postupuje v těsném spojení s francouzskou vládou, 19. února 1921 Berthelot píše Kerenskému o svých jednáních s Benešem v otázce pomoci eserům. Nejpodivnější jsou jednání Benešova s Lebeděvem, jenž navštívil jej v listopadu 1921 z příkazu ústředního výboru eserů v záležitosti další podpory propagandy ve Vyborgu a v Revale (viz fotografické snímky dopisů Rabinoviče, továrníka z Prahy ze dne 23. a 24. listopadu 1921, str. 71 až 72). Ministr zahraničí nejednou prohlásil, že čsl. vláda nedávala a nedává prostředků na podporu ruské kontrarevoluce a že podpora ministra zahraničí ruským emigrantům má čistě humánní a nepolitický charakter. Mezitím však z dokumentů pařížského archívu vysvítá, že eseři nepřetržitě mámili peníze na svou kontrarevoluční činnost od čsl. vlády prostřednictvím dr. Beneše, dr. Girsy a předsedy sněmovny Tomáška. (Viz dopis Zenzinovův Rogovskému ze dne 3, října 1921.) Totéž bylo i za doby kronštatského povstání. A taktéž opakovalo se i později. Tak na př. z peněz obdržených od čsl. vlády tak zvané administrativní ústředí nestranické jednoty, které ve skutečností úplně je ovládáno esery, se usneslo ve schůzi ze dne 3. dubna 1921 podplatiti ve svůj prospěch lotyšské sociální demokraty a lotyšskou telegrafní agenturu. Ve svých parlamentních řečech dr. Beneš nejednou zdůrazňoval, že ťZemgorŤ je nepolitická a nestranická organisace k pomoci ruským trpícím emigrantům. Ve skutečnosti však, jak o tom svědčí protokoly ťZemgoruŤ, tato organisace je monopolem jedné strany. Praktickou práci ťZemgoruŤ vede výbor, který sestává z Brušvita. Archangelského, Nestorova a Vasiljeva. První tři jsou členy eserovské strany. Více než polovina úředníku ťZemgoraŤ a zejména pak všichni vyšší úředníci jsou členy eserovské strany anebo jsou zapsáni jako sympatisující s esery.

Takovým způsobem eseři, kteří si zajistili převážnou většinu v ťZemgoruŤ, používají úvěru obdrženého od čsl. vlády k svým stranickým cílům. Protokoly Zemgoru jasně dokazují, jak eserovští machři zmocnili se teplých místeček a sinekur různého druhu, jak za české peníze nejen vykrmují sebe a své příbuzné, nýbrž dokonce upravují si rozkošné životní podmínky, zatím co běženecká massa, která skutečně trpí nouzí, dostává drobty se stolů. Více než třetina všech výdajů používá se k zajištění bezstarostného života malé skupiny machrů. Výdaje na administraci, nájem místností pro organisaci, na osvětlení, na jízdné pro úředníky vykazují na př. za červenec t.r. podle budgetu Zemgoru Československé republice 91.893 Kč, což v poměru s celým výdajem 252.389 Kč tvoří více než třetinu všech vydaných peněz. Právě tak vypadají i rozpočty jiných měsíců. Dílny, které byly založeny Zemgorem k poskytnutí zaměstnání běžencům, ukázaly se v důsledku plné nehospodárnosti naprosto pasivními podniky, které zanikly jeden za druhým. Podle běžného součtu bylo vyhozeno bezvýsledně nejméně mil. Kč. Příznačný příklad neschopného eserovského hospodářství jest stav bratislavské filiálky Zemgoru. Doklad Vasiljevův a Koftunův na schůzi výboru Zemgora dne 20. července 1922 svědčí o hnusném stavu dělnických společných bytů, jakož i o ubohém stavu inventáře truhlářské a sklářské dílny, organisované Zemgorem v Bratislavě. Taktéž stav zádruh je plně beznadějný. Dílna nevydržela konkurencí a inventář byl přiveden v plnou nepotřebnost. Ze zavazadlové dílny zůstalo jen několik nástrojů a nezaplacené účty. Také jiné zádruhy úplně zanítily. Úřad práce, na který výbor vkládal velké naděje, pracuje jen od případu k případu. Koftun sděluje: ťDílny se vedly nehospodárně, nebylo žádného dozoru. Vyznati se v účetnictví je nemožné. Přebytečný inventář byl nepatrný a částečná je zaměněn horším. Objektivní podmínky poskytovaly skutečně příležitost, aby podnik se zdařil. Ale vedení bylo neschopné a v důsledku toho se nic nedostihlo. Administrační aparát pohlcuje více než 40% rozpočtu. Apetity eserů jsou ohromné. Zemgor předložil na rok 1922 československé vládě rozpočet ve výši 5,616.064 Kč. Ačkoliv vláda značně zmenšila tento rozpočet, přece jenom vydaná suma 2,295.838 Kč je zajisté dosti solidní (viz rozpočet Zemgora na 1922).

Na základě všeho uvedeného tážeme se pana ministra zahraničí dr. Beneše toto:

1. Jsou pravdivy zprávy, uveřejněné v korespondenci eserů o aktivní pomoci, prokázané československým ministerstvem zahraničí a československými diplomatickými zástupci kronštatskému povstání, o dovolení eserům, aby používali bez překážek československé diplomatické pošty a telegrafických šifer a diplomatických pasů a taktéž zprávy o podpoře dr. Beneše k podloudnictví na rusko-finské a rusko-estonské hranici?

2. Jsou-li skutečně pravdivy zprávy, uvedené v první otázce, pak do jaké míry p. ministr pokládá tuto činnost za shodnou s hlásanou jím zásadou, bezpodmínečně nezasahovati do vnitřních záležitostí Ruska, a s jeho několikerými prohlášeními o přísném uskutečňování této zásady se strany čsl. ministra zahraničí?

3. Prohlásí-li p. ministr tyto zprávy za nepravdivé, jak potom vysvětlí, že dovoluje, aby v republice volně žili a prováděli otevřenou činnost cizinci, rozšiřující lživé zprávy o československém ministerstvu zahraničí, které mohou ohroziti snahu ministerstva pokud se týče navázání normálních styků s RSFSR.? Proč se činnost těchto osob nejen nepronásleduje, nýbrž dokonce podporuje a subvencuje a autoři podobných zlomyslných výmyslů se dokonce zvou na slavnostní diplomatické rauty k presidentu republiky, o čemž svědčí dopis Zenzinovův, který byl uveřejněn svého času v ťRudém PrávuŤ? Jak může pak pokládati pan ministr za důstojné své prestyže, aby se stýkal se společností dobrodruhů, kteří pak tyto styky znázorňují jako intimní spojení a jdou tak daleko, že vyznačují zodpovědné činitele čsl. republiky ve své korespondenci termíny zlodějské hantýrky?

4. Jest známo p. ministru zahraničí, že subvence, poskytnuté eserům ministerstvem, ve značné míře používány jsou k boji proti sovětům na podplácení a korumpování a že milionové sumy, které vydává česká vláda k disposicí ťZemgoruŤ, soustřeďují se v rukách eserovských machrů a výlučně se používají k blahobytu nepatrné kliky? Jest mu známo, že i ta nepatrná část těchto prostředků, vydávaná ťZemgoremŤ na poskytování pomoci skutečně v bídě se nalézající emigrace, rozděluje a vydává se neobyčejně marnotratně a bezúčelně?

5. Je-li vše to známo p. ministru, ptáme se, pokládá-li podobné podpory za slučitelné s jeho několikerými vyjádřeními, že čsl. vláda neposkytuje žádných prostředků na podporu kontrarevoluce a že poskytuje jen podporu nestranické a nepolitické organisaci? Do jaké míry je slučitelno podobné marnotratnictví státních peněz s vládním heslem o nutnosti maximálního zkrácení státních výdajů?

6. Jestliže panu ministru nebyla známa fakta, uvedená v otázce č. 4, pak jaká opatření hodlá učiniti, aby byly zastaveny podobné subvence, které jsou těžkým břemenem státní pokladny a které mohou vážně ohroziti těžce uspořádané normální styky se sovětským Ruskem?

V Praze dne 26. října 1922.

Kreibich, Skalák,

Darula, Kunst, Bubník, Merta, Haken, Nagy, Krejčí, Warmbrunn, Tausik, Kučera, Skaunicová, Koutný, Burian, Svetlik, Rouček, Malá, Blažek, Teska, Houser.