Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Interpelace

I. posl. Flor. Tománeka a spol. na celú vládu pro neslýchané prechmaty českých fiškusov, prevádzané pri dusení tlačovej slobody na Slovensku,

II. posl. dr. Kafky, Kostky a druhů o zabavení periodicky vycházejícího časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 13. října t. r. č. 241,

III. posl. Patzela, Wenzela a druhů min. železnic, že se na severozápadních českých drahách užívá jen čistě českých nápisů,

IV. posl. Patzela a druhů min. financí o jazykové praxi u finančních úřadů,

V. posl. L. Kučery a soudr. min. vnitra o konfiskaci besídky ťRozjímání o legalitě a illegalitěŤ v č. 9, časopisu ťZájmy čsl. obchodních a dopravních dělníkůŤ ze dne 25. září 1922,

VI. posl. J. Mayera a druhů min, vnitra a min. železnic o české schůzi, konané v místnostech chebského nádraží,

VII. posl. J. Mayera, Marka, inž. Kalliny, Patzela a druhů min. předsedovi a min. vnitra, národní obrany, financí, spravedlností a železnic o událostech v Chebu dne 22. října t. r.

VIII. posl. dr. Lukavského, dr. Hajna a soudr. min. předsedovi a min. vnitra o protistátním projevu samosprávných korporací v Chebu a jeho okolí a o protičeských výtržnostech v Chebu a o nedostatečném opatření vládních orgánů proti nim,

IX. posl. Buriana, Roučka, Merty a soudr. min. národní obrany o nezaplacení mezd z doby války dělníkům ťZbrojovkyŤ v Brně,

X. posl. Schälzkyho a druhů min. železnic, že svobodným duševním pracovníkům byla odebrána sleva v jízdném,

XI. posl. dr. Luschky a druhů min. sociální péče o nezaměstnanosti na Hlučínsku,

XII. posl. Simma a druhů min. sociální péče o nepřístojnostech v péči o válečné poškozence,

XIII. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o překládání učitelstva z trestu,

XIV. posl. J. Fischera a druhů min. financí, jak postupuje loketská berní správa při vyměřování dávky z majetku,

XV. posl. Beutela, Grünznera, Kirpalové a druhů min. vnitra, že ústecká okres. pol. správa zabavila 20. číslo časopisu ťVerbandszeitungŤ, vycházejícího v Ústí n. L. ze dne 20. října 1922,

XVI. posl. Kirpalové, Palmeho, Häuslera, Heegera a druhů min. soc. péče o činnosti pražského zemského úřadu pro péči o válečné poškozence,

XVII. posl. Kreibicha, Skaláka a soudr. min. věcí zahraničních o podporování kontrarevoluční činností ruských eserů vládou a zahraničním ministerstvem Československa,

XVIII. posl. Palmeho, Blatné, a druhů min. financí o ulehčení dovozu oděvu, prádla a bot pro pohraniční obyvatele,

XIX. posl. dr. Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ a ťDeutsche VolkswehrŤ.

XX. posl. Dietla, Jokla, Uhla a druhů min. nár. obrany o poměrech v krumlovské posádce,

I./3816.

Interpellácia

poslanca Floriána Tománeka a spol.

na celú vládu

pre neslýchané prechmaty českých fiškusov, prevádzané pri dusení tlačovej slobody na Slovensku.

My sme už i súkromne počuli také chýry, že vláda dala českým fiškusom na Slovensku pokyn, aby neuprosne ubíjali občanské práva Slovákov a dusili slobodu tlače v Slovenskej krajine. A toto sa pánom Čechom, na Slovensko prišlým, náramne páči. Keď českí fiškusi zkonfiškujú časopisy Slovenskej Ľudovej Strany, Češi od radosti tlieskajú a tešia sa. Teraz posledne dopustil sa bratislavský fiškus Hagel zase neslýchaného prechmathu, lebo zhabal, zkonfiškoval Slovenské Ľudové Noviny pre článok čisto politický, v ktorom som sa zapodieval s hospodárskou krízou a ako politik odporúčal som snemu, aby novelisoval daňové zákony. Prizvukoval som, že zčiastky so snížením, zčiastky so zrušením niektorých nespravedlivých daní odťahovať neslobodno, nechceme-li roľnicky ľud celkom na žebrácku palicu priviesť a tak hospodárstvo v republike zabiť. Ináč tu podávam Vysokej Vláde na posúdenie obsah článku českým fiškusom zkonfiškovaného. Článok zneje:

Umiernia tie dane?

ťAni sa netešte, ani sa nebojte, že to je nie na dennom poriadku. Keď sa reforma dane argalášmi spomína, právom nabehne ľudu husacia koža na chrbte, lebo už sodemítské noviny píšu, že vláde ani nenapadá, aby dnešný nespravedlivý poriadok daňovania zmenila a že v ohľade tomto je medzi sodemítmi a argalášmi úplná jednotnosť a dohoda. Ejhľa, nový švindel! Veď by to bolo proti záujmom tých agrosodemítskych žráčov, ktorí pri mastných hrncoch sedia. Teda čo nového pri tých daniach nová vláda urobí, - ak urobí - to všetko len obťaží i tak neznesiteľný stav ľudu. Kto platí dane? Chudobní ľudia, malý hospodár, želiar, remeselník, obchodník, robotník. A preto my slovenskí ľudáci budeme žiadať umierniť tie dane, ktoré práve najchudobnejšie triedy obyvateľstva tlačia. Budeme ostro bojovať za to, aby bol celý daňový system od základu zmenený a to preto, lebo sa zmenily valutové a hospodárske pomery. - Grofi a veľkostatkári na úrodných krajoch platie i dnes menej od jednoho jutra, než malí gazdovia, majitelia šarišskej, spišskej, liptovskej, oravskej alebo trenčianskej skalnatej, neúrodnej pôdy. Skutky neprevráti žiadne najaté argalášske alebo sodemítske pero.

A akože je to s tak zvanými válečnými prirážkami? Tieto vám vyberajú podnes daň, trebars sme po vojne už 4 roky. Válečné prirážky k daniam: pozemkovej, zárobkovej, domovej a z príjmov; daň zo zabijačiek, daň z obratu, daň na umelé hnojivo, nech hned zmiznú! Daň z uhlia a potravín nech je snížená. Výroba slivovice pre domácu spotrebu do 50 litrov nech je oslobodená od všetkých poplatkov. Daň z vína nech obnáša 40 hal. od litra a paušálna daň z obratu nech je zrušená hneď, lebo cena vína náramne klesla. Dávka z majetku musí byť snížena dľa pomerov valuty v ro. 1919 a vterajšej dobe. Dávka z prírastku na nemovitostiach nech je vôbec zrušená.

Poneváč sa p. argalášsky minister Hodža pochválil, že chce venovať nejväčšiu pozornosť otázkam daňovým, nuž nech si teraz uľaví svojmu argaláškemu srdcu, svojej argalášskej mysli a nech spolu s nami tam v parlamente v mene argalášov vypovie: Dolu s hospodárskym otrokárstvom v republike! Preč s nespravedlivými daňami! Voľnú cestu chceme k oslobodeniu hospodárskemu i politickemu a slovensko-narodnému! Čo nám zavadzia, to z cesty odpratať musíme.Ť Florián Tománek.Ť

Národná naša česť nás vedie ta, aby sme bojovali na Slovensku proti českým politickým klikám, ktoré s jednej strany ešte i tú ústavnou listinou zabezpečenú slobodu tlače idú zabiť a ktoré s druhej strany výlučným požívaním politickej moci a hospodárského blahobytu opojené, už ani nie sú v stave najsť konca štátoprávnym požiadavkám a ktoré takto rozsievajú osudné nedorozumenia medzi národom slovenským a medzi národom českým.

Pýtame sa teda vysokej vlády:

1. Či je ochotná urobiť koniec utrpeniu slovenského národa?

2. Či je hotová prinavrátiť slovenskému národu občanské práva a slobodu tlače?

V Prahe dňa 24. októbra 1922.

Florián Tománek,

Hlinka, Hancko, dr. Kubiš, Böhr, Schälzky, dr. Luschka, Bobek, J. Mayer, Schubert, Pittinger, Röttel, Knirsch, dr. Hanreich, dr. Spina, Mark, Onderčo, dr. Gažík, Tomik, Bobok, dr. Buday, dr. Juriga, dr. Labay.

II./3816 (překlad).

Interpelace

poslanců prof. dra Kafky, Kostky a druhů

o zabavení periodicky vycházejícího, časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 13. října t, r. č. 241.

V čísle 241 časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 13. října 1922 byla v úvodním článku ťMlč - necháme tě povýšitiŤ zabavena tato místa:

ťTím se zjednala - proč, o tom dlužno ještě promluviti - před českou veřejností, především však vřed cizinou, znovu jednou spojitost mezi spiknutím, neloyálnosti, nepřátelstvím k státu a němectvím. Nebo se aspoň vzbudil dojem takové spojitosti. Takové dělání nálady jest v době, koly se Svaz národů začíná vážněji zabývati otázkou menšin, stále však zdůrazňuje nutnost loyálního chování menšin, zcela rafinovaně vymyšleno a jistě způsobí u některého přísedícího tohoto národního ústavu, který si nedá práci, aby sledoval průběh této příhody, žádanou hrůzu a obmýšlenou ošklivost před zlými sudetskými Němci.Ť

- - - ťOstatně zbývají z celé té věci jednak jen skutečnosti, že nějaký nadporučík provozoval vyzvědačství, že jej pří tom podporoval nějaký německý student, jednak to, že v českém vojsku není něco v pořádku, když, jak tvrdí posl. Baeran, čeští důstojníci se propůjčují k tomu, aby přenášeli a poskytovali zprávy při odhaleních vojenské povahy. Toto tvrzení se ostatně prokazuje již tím, že se důležitá a rozhodná místa v českém vojsku, jehož šéfem Generálního štábu od založení republiky byl vždy francouzský generál, obsazují jen ťspolehlivýmiŤ živly, to jest příslušníky českého národa. I když se jednou udělala výjimka, jako u kapitána Wurma, musily samy české listy přiznati, že byl stále pod přísným dozorem, a že se mu přidělovaly jen podřízené práce.Ť

- - - ťTyto narážky ťČechaŤ vrhají zvláštní s četlo na skutečné pozadí této věci. Jest něco shnilého ve vojenském státě, ano zdá se, že podle nezakrývané řeči výše citované ťSlovenské PolitikyŤ bylo něco shnilého jíž přes půl roku. Jest na co shnilého ve vysokém a nejvyšším důstojnickém sboru vojska, k němuž po inkvisici tak zvané stížnostní komise mají přístup jen nejspolehlivější národovci. A proto se zdánlivě sestaví malá aféra německých vyzvědačů, aby se zakryly velké aféry oněch pánů, jimž ťČechŤ vkládá v ústa významná slova: ťMlč - necháme tě povýšiti ...Ť

Se zřetelem na to, že některé české noviny sensačně rozvířily a úmyslně zkreslily brněnskou vyzvědačskou aféru, což nemělo jiného účele, než vyvolati nedůvěru a nenávist proti důstojníkům, kteří vyšli z rakouského vojska, považují podepsaní za samozřejmé, že censurní úřady, které trpí nesprávná a zlomyslně zkroucená tvrzení českého tisku, musejí rovněž souhlasiti s tím, když německý tisk tato tvrzení vyvrací. Jestliže však stojí vláda na tom stanovisku, že se mají klidně přijímati všechny útoku českého tisku proti němectví v tomto státě, jakož i proti důstojníkům německé národnosti v československém vojsku, že se však má německému tisku předem odebrati každá možnost obrany užitím nejostřejších a nejnespravedlivějších censurních opatření, pak se prohřeruje proti zásadám nejprimitivnější nestrannosti a proti rovnoprávnosti, přiznané mírovými smlouvami Němcům a ostatním menšinám.

Úřady však ještě nadržovaly těmto tendenčním rejdům českého tisku potud, že o vyzvědačské aféře ani včas nevydaly úředního oznámení, které by předem vyloučilo sensačnost - oprava M. N. O. vyšla teprve po 14 dnech od povstání fantastických pověstí - ani vyvrácení nepravdivých údajů neučinilo přítrž těmto štvavým rejdům. Jednak zabavení uvedených míst z článku časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ, jednak trpění, aby český tisk rozšiřoval nejneuvěřitelnější lživé zprávy, zvláště český časopis ťČasŤ, staví vládu samu do povážlivě špatného světla.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. Jest vláda ochotna vysvětliti, proč bylo nutné zabaviti uvedená místa?

2. Jest vláda ochotna objasniti, proč klidně přijímala lživý a štvavý způsob psaní českých časopisů a neučinila tomu včas, přítrž úředními zprávami nebo opravami?

3. Jest vláda ochotna proti tvrzení části českého tisku poskytnouti záruky, že ani zdaleka na to nepomýšlí, aby beztoho těžké postavení důstojníků německé národností ještě více nespravedlivě ztížila?

4. Jest vláda ochotna naříditi censurním úřadům, aby se napříště řídily nutnou nestranností proti německým časopisům a především, aby jím poskytly možnost vystoupiti proti lživým a štvavým zprávám českého tisku?

V Praze dne 24. října 1922.

Dr. Kafka, Kostka,

inž. Kallina, Křepek, J. Mayer, dr. Hanreich, Pittinger, Kaiser, Röttel, Schubert, Patzel, dr. Schollich, dr. Brunar, Kraus, Windirsch, Matzner, Simm, Wenzel, dr. Lehnert, Zierhut, dr. Radda, dr. Lodgman.

III./3816 (překlad).

Interpelace

poslanců Josefa Patzela, Wenzela a druhů

ministrovi železnic,

že se na severozápadních českých drahách užívá jen čistě českých nápisů.

Od letošního léta jsou na vozech, které jezdí na tratích s více než 80% německého obyvatelstva, jen české nápisy. Tak vývěsní tabulky na vozích na trati Střekov-Ústí nad Labem jsou opatřeny jednojazyčným českým nápisem ťStřekov-Ústí n. L.Ť. Také vývěsní tabulky ťNekuřáciŤ, ŠkoláciŤ jsou jen české! Avšak nejen to, také tiskopisy jsou vyplňovány jen jednojazyčné česky. Tak v Ústí n. L. a v Podmoklech dostanou se jen české uschovací lístky na zavazadla! Rovněž tak již dlouhou doba jezdí vlaky české severní dráhy na trati Podmokly-Varnsdorf a Podmokly Česká Lípa jen s jednojazyčnými českými nápisy jako: ťNekuřáciŤ, ťŽáciŤ, ťDámyŤ atd.

Tento postup odporuje dokonce i jazykovému zákonu usnesenému revolučním Národním shromážděním, jest porušením přirozených práv německého obyvatelstva a vede k nepřístojnostem při dopravě železnicí, poněvadž cestující, nerozumějíce nařízením obsaženým v těchto nápisech, z neznalosti je překročují.

Tážeme se pana ministra železnic, je-li ochoten ihned naříditi změnu tohoto nezákonného stavu.

V Praze dne 24. října 1922.

Patzel, Wenzel,

dr. Lodgman, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Lelley, Matzner, Palkovich, Kraus, inž. Jung, Simm, Bobek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, dr. Radda, Schälzky, dr. Lehnert, Böhr, Scharnagl, Mark, dr. Baeran, Szentiványi, Knirsch.

IV./3816 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Patzela a druhů

ministrovi financí

o jazykové praxí u finančních úřadů

Již několik měsíců pozorujeme, že úřady v Severozápadních Čechách užívajíce či spíše neužívajíce německého jazyka postupují způsobem, který se příčí právům německého obyvatelstva, avšak jistě také porušuje jazykový zákon, usnesený revolučním Národním shromážděním. Rovněž tak jako železniční úřady tak také berní a finanční úřady nedbají zákonů republiky. Užívají přes to, že jazykový zákon ve smíšených krajinách předpisuje dvojjazyčná razítka a tiskopisy, jen jednojazyčných českých! Tak celní úřad v Ústí nad Labem užívá čistě českých celních stvrzenek, rovněž tak v Děčíně a Podmoklech. Úřední razítko v Ústí nad Labem jest čistě české, místo německo-českého. Berní úřad užívá čistě českého razítka ťBerní úřad v Ústí n. L.Ť.

Tážeme se pana ministra financí, smějí-li úřady, jde-li o německý jazyk, porušovati zákony republiky?

V Praze dne 24. října 1922.

Patzel,

dr. Jabloniczky, Matzner, Palkovich, Füssy, dr. Lelley, Wenzel, Mark, dr. Baeran, dr. Lehnert, dr. W. Feierfeil, dr. Lodgman, dr. Radda, Kraus, Knirsch, Szentiványi, inž. Jung, Simm, Bobek, dr. Luschka, Schälzky, Böhr, Scharnagl.

V./3816.

Interpelace

poslance Ladislava Kučery a soudruhů

ministru vnitra

o konfiskací besídky ťRozjímání o legalitě a illegalitěŤ v č. 9 časopisu ťZájmy čsl. obchodních a dopravních dělníkůŤ ze dne 25. září 1922.

Besídka tato, poukazujíc na smysl revolučního hnutí proletariátu, uvádí, že podle nynějších právních názorů považuje se sociální revoluce za zločin. Humorně pak dokazuje na husitské revolucí naprostou ťillegálnostŤ odboje Žižkova a ostatních vůdců komunistických.

Co však dnes prohlašuje se u Husitů XV. století za krásné, stíhá se současně u komunistů, jak dokázal prosinec 1920. Žádá se proto spálení celé historie husitské koniášovským způsobem a napsání nové, kde by o revolucích, vzpourách a podobných nezákonnostech nebylo zmínky.

Podle hesla ťHistoria magistra vitaeŤ nedá se této besídce nic nesprávného vytýkáti. Nejde-li tak daleko, že by vyslovovala schvalování těchto za ťzločinŤ pokládaných činů, které ovšem objektivní dějepisci zovou osvobozenskými boji.

Přes to pan censor besídku tuto zabavil až na několika úvodních odstavců. Zabavení propadla celá tato část až na konec besídky:

ťSocialism rozděluje lidstvo na dvě části: kapitalisty a proletariát bohaté a chudé. - Chudých jest veliká větším, bohatých malá menšina. Bohatým patří vše, chudým nic. Proto socialism je snaha osvoboditi dělnickou třídu z útlaku a porobení a socialisté bojovali vždy za osvobození dělnické třídy. Ale od té doby, co máme republiku, vůdcové socialistických stran nedrtí více bojovati za vítězství dělnictva a spojili se s měšťáky, stali se ministry, vysokými úředníky, zbohatlí. A nyní jíž nedělí svět na bohaté a chudé a vynalezli nové rozdělení. Vynalezl ho vůdce strany českých socialistů Klofáč.

V republice jsou prý lidé dobří a lidé špatní. Dobří lidé jsou sociální demokraté, čeští socialisté, agrárníci, národní demokraté a klerikálové. Zkrátka celá vládní koalice se skládá ze samých dobrých lidí. Dobří jsou pro to, že udržují tuto republiku, vydržují armádu, četnictvo, soudu, chrání bankéřům jejich miliony, továrníkům jejich továrny a velkostatkářům jejich panství a zámky. - Špatní lidé jsou komunisté neboli bolševici. Ti nechtí platiti na armádu, četnictvo, soudy, drtí zabaviti peníze v bankách, vzíti továrníkům továrny a velkostatkářům zámky a půdu. Kdyby to komunisté pouze hlásali a dobývali tyto požadavky cestou vývoje v Národním shromáždění, tedy cestou zákonnou, nebyli by tak zlí. Ale komunisté říkají dělníkům že musí se osvoboditi samí vlastní silou, po případě sociální revolucí. A to je to darebáctví, to je ten zločin. Resoluce je čin násilný a proto nemravný a sociální revoluce by prý rozvrátila republiku.

Komunisté jsou tedy nepřátelé republiky. A naše republika je přece krásný, pěkný stát, kde se všem obyvatelům vede dobře a není u nás rozdílu mezí bohatým a chudým, jak řekl pres. Masaryk. A to je pravda. Bohatý má hlavu, ruce, nohy, tělo a chudý také. Některým chudým schází noha nebo ruka, ale to jsou pouze ti, co byli ve světové válce a takových mrzáků není mnoho - asi 150.000. Bohatí byli osvobozeni, proto jim nohy a ruce zůstaly. Jinak je to v republice všechno v pořádku. A proto plným právem varují ti dobří lidé před sociální revoluci a před nezákonitostmi a říkají: ťKdykoli jsme vítězili, vítězili jsme vždycky zbraněmi duchaŤ. -

Komunisté opět tvrdí, že nejslavnější list v dějinách českého národa jsou války husitské, tedy doba, kdy jsme nebojovali zbraněmi ducha, nýbrž palcáty a sudlicemi a vítězili nad celým světem. Ona tvrdí, že Žižka, Prokop Holý, Roháč z Dubé a jiní táborští hejtmané a všechno husitské vojsko jednalo protizákonně, revolučně a v tom je jejich sláva. Žižka a ti druzí protivili se zákonitému panovníku, císaři Zikmundovi, pánům a papeži. Bořili panské hrady, kláštery, házeli mnichy a jeptišky do ohně, ničili města a prováděli jiné podobné nezákonitosti. Já sice neznám zákony XV. stol., ale jistě, že takovéhle skutky byly některým paragrafem zakázány. Nečetl jsem posud sice nikde, že by byl Žižka dříve než začal tohle řemeslo provozovati, vzal do ruky zákony a studoval je, aby se nedostal do rozporu se zákonem, ale byl si vědom toho, že v každém pořádném státě na ty věci, co on prováděl, je nejmenší trest šibenice. A že to je pravda, dosvědčuje nešťastný konec Roháče z Dubé, který byl oběšen.

A nejlepší je, že všichni ti, dle Klofáče dobří lidé, to jest sociální demokraté, čeští socialisté, agrárnící, národní demokraté a klerikálové, reklamují Husa, Žižku, Prokopa a Husity pro sebe a slaví jejich památku, tvrdí, že jsou jejich následovníky a sám president republiky řekl: ťTábor je náš programŤ, to znamená, že máme dělati to samé, co Husité. Podle tohoto hesla, vysloveného nejvyšší hlavou státu, měli bychom vyhnat šlechtu z jejích zámků, boháče z jejich sídel, zabaviti miliardy v bankách, zrušiti kláštery, vyhnati mnichy, mělo by býti všechno společné jako v Táboře za Žižky, kdy kdykoli přicházely průvody nových bratří šli okolo kádí a házeli do nich šperky, zlato a peníze, a vše bylo majetkem společným.

V prosinci 1920 vzpomněli si bolševici v republice, že by to mohli nápodobit, šli na panské dvory, továrny a jiný majetek, a zabírali ho pro republiku. Ale ti dobří lidé řekli: tohleto přece nejde, to je útok na republiku - bolševiky pochytali a pozavírali. Na jeden velkostatek přitáhl zástup lidu do dvora, vyslal tříčlennou deputaci ke správci a ta prohlásila, že zabírají dvůr pro republiku. Sedli si do jedné kanceláře, správce zatím telefonoval pro republikánské četnictvo a vyvlastňovatelé pro republiku dostali od republikánského soudu po třech měsících. - Tihle moderní Husité byli pravá neviňátka proti Husitům patnáctého století; ale přesto si pořádně poseděli v republikánských žalářích. Takovouhle smůlu Žižka neměl. - V prosinci 1920 se to bolševikům nezdařilo, ale čert jim věř, což, když se pokusí o něco podobného znovu. A nedají se přesvědčiti, že u těch Husitů patnáctého století to bylo sice krásné, když tak pěkné bořili a pálili, ale nyní že se to nesluší.

Stále se jim káže, že to bylo něco jiného za Rakouska, to že byl stát nám nepřátelský; proti němu pracovati illegálně bylo národní povinností, ale nyní v republice je to jiné. Zde jsme svými pány, to je náš stát a všichni se tu máme dobře.

Oni tvrdí, že v patnáctém století jsme měli také svůj stát a přece Žižka dělal pořádek podle svého gusta a nebojoval proti státu, ale proti pánům, církvi a císaři. Zkrátka, nejsou k přesvědčení.Ť

Jsme přesvědčeni, že pan ministr o tomto zabavení neodvislého tisku dobře ví. Tážeme se:

Je-li dle § 113 ústavy svoboda tisku zabezpečena, chce pan ministr vnitra a vláda konečně postarati se o uvedení základních práv občanské svobody v život?

V Praze dne 25. října 1922.

Lad. Kučera,

Teska, Skalák, dr. Šmeral, Skaunicová, Houser, Kreibich, Rouček, Bubník, Warmbrunn, Burian, Kunst, Blažek, Malá, Nagy, Koutný, Darula, Svetlik, Krejčí, Haken, Tausik.

VI./3816 (překlad).

Interpelace

poslance J. Mayera a druhů

ministrovi vnitra a ministrovi železnic

o české schůzi, konané v místnostech chebského nádraží.

Při demonstračním výletu několika štváčských apoštolů dne 22. října do Chebu, když účastníci zájezdu město opět opustili, četnictvo a vojsko uzavřelo, jak známo, chebské nádraží a rušivým způsobem tak částečně odňalo veřejnosti veškerou železniční dopravu. Dodatečně však ještě vyšlo najevo, že nádražních místností bylo využito bez dřívějšího schválení a s výslovným zákazem nádražní správy ke konání schůze a uspořádání koncertu. Nádražní správa hájila zcela správné stanovisko, že nádražní místnosti mají sloužiti dopravě a že jich lidé nesmí svévolně zneužíti k agitaci a štvaní.

Podepsaní se táží:

1. Vědí páni ministři, že se dne 22. října t. r. konaly v místnostech chebského nádraží bez předchozího ohlášení schůze a koncert?

2. Vědí páni ministři, že se to stalo v přítomnosti správce chebské okresní politické správy, který to zcela protiprávně strpěl?

3. Jak mohou páni ministři ospravedlniti zneužití nádraží, sloužícího veřejné dopravě a co zamýšlejí proti tomu podniknouti, aby napříště zabránili takové svévolí?

V Praze dne 24. října 1922.

J. Mayer,

J. Fischer, Böllmann, Röttel, dr. Luschka, Böhr, Zierhut, Schubert, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Schälzky, Mark, Bobek, Knirsch, Szentiványi, Křepek, dr. Kafka, dr. Spina, dr. Hanreich, Kaiser, Kostka.

VII/3816 (překlad).

Interpelace

poslanců J. Mayera, V. Marka, inž. O. Kalliny, J. Patzela a druhů

ministerskému předsedovi a ministrům vnitra, národní obrany, financí, spravedlnosti a železnic

o událostech v Chebu dne 22. října t. r.

Dne 23. října 1922 uplynulo 600 let ode dne, v němž svobodné říšské město Cheb a chebský kraj byly zastaveny české koruně bez újmy jejích výhradních práv. Při této příležitosti se sešlí v Chebu zástupci zvolení pro toto území, aby se znovu usnesli na podání Svazu národů, v němž by bylo vylíčeno, že se Chebsku podle mírových smluv stala křivda, když bylo přivtěleno k české republice, neboť tyto mírové smlouvy vytvořujíce Československo, mluví o historických hranicích země české a sám český dějepisec Palacký uznal, že Chebsko není zahrnuto těmito historickými hranicemi, poněvadž za těchto 600 let nebylo žádného státního aktu, jímž by se bylo Chebsko přivtělilo k české koruně. Z tohoto hlediska jest také jednání zvolených zástupců Chebska úplně oprávněné, tím spíše, když pří příměří v r. 1918 bylo válčícím národům přiznáno pro uzavření míru právo sebeurčení v plném rozsahu.

Tato z dějinné skutečnosti vyplývající porada v Chebu zavdala, podnět několika horkokrevným Čechům, aby v Chebu uspořádali českou demonstrační slavnost proti tomuto projevu Chebanů. Jména Baxa, senátor Hrubý a j. zajisté postačí, aby se předem projevil štváčský úmysl tohoto podniku. Z Plzně a jiných míst měly býti vypraveny zvláštní vlaky, aby Chebané toho dne byli vydáni náležitému posměchu a aby bylo chebské stanovisko paralysováno protivným projevem. Dlužno uznati, že těchto horkokrevných zločinců uposlechlo jen málo lidí a poněvadž v Chebu mimo vojsko není skorem žádných Čechů, možno celý tento podnik předem označiti za zbytečný; pořadatelům může se dokázati jen úmysl, že chtěli pokojné chebské obyvatelstvo v jeho neštěstí jen vyzývati, uvésti je v posměch a zbytečně drážditi.

Když se veřejnost dověděla o této fascistické poutí českých štváčů do Chebu, zmocnilo se obyvatelstva ohromné rozhořčení a pod. Tímto dojmem žádal starosta města Chebu, aby ministerský rada, určený k ochraně klidu a pořádku, jednoduše zakázal toto provokativní shromáždění. Tento požadavek byl tím více oprávněný, poněvadž se krátce před tím v Marianských Lázních prokázalo, že německá shromáždění, na nichž bylo přítomno několik Čechů, byla ihned zakázána, jakmile pro několik výkřiků těchto provokatérů povstalo malé znepokojení mezi shromážděnými. Chebská okresní politická správa, totiž její správce nevyhověl této své povinností. Za těchto poměrů nezbylo senátoru Friedrichovi a oběma interpelujícím poslancům Mayerovi a Markovi nic jiného, než vyzvati chebské obyvatelstvo k obrannému shromáždění. V tomto okamžiku byl správce chebské okresní politické správy rychlejší. Již oznámení, jímž se shromáždění svolávalo a které ve svém znění bylo jen projevem přání a vůle veškerého chebského obyvatelstva, bylo zabaveno. Jest to jednoduchý způsob, jak se vyhnouti náladě lidu, která byla zaviněna vlastním chováním zločinné povahy. Přirozeně s podivuhodnou rychlostí bylo zakázáno toto shromáždění usedlého obyvatelstva, avšak české propagační shromáždění stejným způsobem zakázáno nebylo. Tyto událostí stupňovaly samozřejmě rozčílení chebského obyvatelstva do krajnosti. Nálada se nezlepšila, když.okresní politická správa se všech možných stran svolala četnictvo proti zcela mírumilovnému chebskému obyvatelstvu. Vyzývavé chování českých svolavatelů shromáždění, nezakročení okresní politické správy stupňovalo nevůli v Chebu a lidé se rozhodli za těchto poměrů se zřetelem na stále znovu zdůrazňované rovné právo německé shromáždění si vynutiti. V stanovenou hodinu sešlo se také před shromáždištěm tisíce lidu, aby projevilo svoji vůli. Při tom bylo hojně příležitosti poznati vyzývavé chování českých četníků. To nejsou úředníci své povinností oddaní, to jsou čeští podněcovatelé, kteří projevují svůj vztek a svoji nenávist vůči Němcům v tom okamžiku, kdy mají konati pouze své povinnosti. Jen rozvážností německých vůdců a jejich zasáhnutí dlužno děkovati, že tento den v Chebu uplynul bez prolití krve. Čeští četníci, kdyby bylo po jejich vůli, byli by rádi vražedně bodali a stříleli, aby projevili svoji krvežíznivost. Rozhodně činí to ve vzdělaném světě nejhorší dojem, jaký se dá mysliti, když se službu konající četníci obyvatelstvu vysmívají, urážejí je a posmívají se mu. Tak se chovají kluci, ne však úředníci. Ačkoliv mezi německým obyvatelstvem také ve shromáždění panoval naprostý klid, nařídil službu konající úředník z rozkazu ministerského rady náhle zcela z nenadání, aby náměstí bylo vyklízeno, Také zde nutno děkovati jen rozvážnému chování účastníků shromáždění, že bylo zabráněno neštěstí. Příznačno jest, že se všeobecně rozšířila zpráva, že česká schůze byla odvolána, Tím by samozřejmě nebylo více důvodu vynucovati - německé shromáždění. Avšak nyní se zřetelně projevila celá opovážlivost a ošemetnost předního úřadu v Chebu. Pod vedením ministerského rady Hejdy, českého senátora Hrubého, českého poslance Hajna vtrhli najednou jako pohřební průvod, obklopeni nesčetnými bodáky, nezvaní hosté do Chebu. Jakého ducha to dítky byly, dá se nejlépe posouditi z toho, že se ze svých řad vysmívaly Němcům, drženým v šachu nesčetnými četníky a mezitím také dvěma rotami vojska, a to posměvačnými úšklebky, vyplazováním jazyka podle slavného příkladu a podobnými posuňky dokazujícími málo vzdělání. Zdá se, že ministerský rada Hejda, vedoucí průvod, byl zcela spokojeným ve své úloze jako vůdce demonstrace. Demonstranti šli za živého protestu německého obyvatelstva na tržní náměstí, shromáždili se tam kolem staré historické kašny a nyní náhle bylo možno konati neohlášené shromážděni pod ochranou stranického úřadu. Byly promluveny řečí, řvaly se písně a trvalo delší chvíli než společnost nastoupila smutný zpáteční pochod. Při rozličných událostech vyznamenávalo se české četnictvo zcela bezdůvodně tak sprostou surovostí, jak se to ještě v Chebu, městě tak bohatém na dějinné události, nikdy nepřihodilo; ovšem možno také říci, že ve zdích města Chebu ještě nebylo takového druhu bezpečnostních orgánů.

Na nádraží pak mohli jsme zakusiti dalšího zná. silnění usedlého obyvatelstva. Nádraží bylo uzavřeno, domácímu obyvatelstvu bylo skutečně zabráněno přicestovati a odcestovati a to vše pro hrstku Čechů, kteří přišli jedině proto, aby německé obyvatelstvo vyzývali a dráždili. Proslýchá se, že těmto účastníkům shromáždění byla docela přiznána volná nebo snížená jízda, postup, jejž rozhodně, nepřihlížeje k právnímu stanovisku, náš pasivní rozpočet železniční co nejméně odůvodňuje. Ve městě nastal klid teprve, jakmile se lidé přesvědčili, že nezvaní hosté jsou jíž znovu daleko.

Podepsaní se táží: 1. Vědí pan ministerský předseda a pan ministr vnitra, že chebská okresní politická správa měří dvojím loktem v otázce pořádání německých a českých shromáždění, a vědí-li, co zamýšlejí proti tomu učiniti?

2. Jak tedy může ministerský rada Hejda ospravedlniti, že německé shromáždění zakázal a české povolil, ačkoliv obě byla ohlášena?

3. Jak může dále v protivě k svému chování k německému shromáždění ospravedlniti, že Češi pod jeho dozorem mohli konati neohlášené shromáždění na chebském tržišti?

4. Jak muže pan ministerský rada Hejda ospravedlniti, že shromáždění německého obyvatelstva rozhání bodáky, kdežto sám pod ochranou četníků a vojáků vedl městem demonstrační průvod a pak sám vyvolal shromáždění těchto lidí?

5. Jak mohou páni ministři vnitra a spravedlnosti ospravedlniti, že úřady zabavily pozvání na shromáždění, podepsané senátory a poslanci?

6. Jak může pan ministr vnitra odpověděti, že v čistě německém jazykovém území užívá se fanatických českých četníků, kteří pojímají svoji službu ne jako úřednicí, nýbrž jako čeští štváčští apoštolové a kteří si dovolují pří výkonu své služby nesmírné přehmaty?

7. Jak může ospravedlniti jejich surové a nezákonité chování proti úplně klidnému obyvatelstvu a jaké zadostučinění zamýšlí dáti těm, které tito šovinističtí štváči urazili nebo zranili?

8. Jak může pan ministr národní obrany ospravedlniti, že vojsko vytáhlo pouze na ochranu svévolných českých demonstračních shromáždění?

9, Ví pan ministr železnic, že se tento výlet do Chebu konal zcela nebo z části na účet železniční správy a ví-li, jak to může ospravedlniti a co zamýšlí činiti, aby napříště zamezil zneužívání svých drah ke štváčským účelům?

10. Ví pan ministr vnitra a železnic, že chebský úřad dne 22. října na několik hodin uzavřel chebské nádraží, sloužící všeobecné dopravě, a ví-li, jak to může odůvodniti a co zamýšlí učiniti, aby odčinil takový přehmat chebské okresní politické správy proti německému obyvatelstvu?

11. Konečně se tážeme pana ministra financí, jak může ospravedlniti, že jeho beztoho pasivní rozpočet tak svévolné se zatěžuje náklady, na něž rozhodně podle usnesení Národního shromáždění nemá práva? Úhrada výdajů na četnictvo, vojsko, snížené ceny povolené železnicí pro takové štváčské jízdy, jsou nepotřebným zatížením státních výdajů, které se zatěžují vědomě a s rozvahou pouze v tom círayslu, aby se vyhovělo několika horkokrevným lidem a aby se poškodilo německé obyvatelstvo?

V Praze dne 24. října 1922.

J. Mayer, Mark, inž. Kallina, Patzel,

Křepek, Schubert, Zierhut, Pittinger, dr. Schollich, dr. Baeran, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, Simm, Wenzel, dr. Spina, Böhr, Scharnagl, dr. Luschka, Budig, dr. Petersilka, Schälzky, Bobek, dr. W. Feierfeil, dr. Radda, Kraul, Matzner, Röttel, dr. Kafka.

VIII./3816.

Interpelace

poslance dra Fr. Lukavského, dra Ant. Hajna a soudruhů

ministerskému předsedovi a ministru vnitra

o protistátním projevu samosprávných korporací v Chebu a jeho okolí a o protičeských výtržnostech v Chebu a o nedostatečném opatření vládních orgánů proti nim.

Dne 22. října 1922 shromáždili se v městském domě v Chebu zástupci okresů, měst a obcí chebského území a přijali žádost ke Společnosti národů která nejen svou formou, ale především však svým obsahem jest myslitelně nejhrubším ponošením věrnosti k našemu státu a základních povinnosti státních občanův. Protistátnímu tomuto projevu chtělo býti dodáno větší váhy tím že byl předložen shromážděným jakožto delegátům samosprávy obecní a okresní, ale tím právě je jeho protistátnost zase odpovědnější. Státní správa má v moci zjistiti si bezpečně, které samosprávné korporace se súčastnily tohoto projevu a má právo proti ním i postoupiti podle toho, my jako členové parlamentu, jenž bdí nad prováděním zákonův a jenž kontroluje státní správu, máme za to, že státní správa má bezpodmínečnou povinnost zakročiti proti provinilým samosprávným korporacím, i tážeme se ministra vnitra,

1. zdali již učinil vše potřebné, aby se zjistili pachatelé a

2. zdali činí přípravy, aby jích potrestáním učiněno bylo zadost právu hrubě porušenému, jmenovitě také, aby byly zasaženy i samosprávné korporace jakožto veřejné korporace, které se hrubě a vědomě postavily proti zákonu?

Dne 22. října t. r. pořádala Národní jednota severočeská přednášku p. dra B. Baxy a JUC. Václava Choce na paměť 600leté památky připojení Chebska k české koruně. Po přednáškách se měl konati koncert Hlaholu a hudebního sboru pěšího pluku čís. 33. Přednáška i koncert měly se konati na Střelnici v Chebu.

Slavnost, kterou pořádali chebští Čechové, byla podnikem nepolitickým, přednášející byli odborníci politicky neangažovaní a program slavnosti byl obsahu čistě uměleckého a kulturního. Slavnost pak vzpomínala události významu celostátního a neměla nijakého národnostního pozadí a bylo tím více povinností státních orgánů, když se již samy neujaly iniciativy pořádati slavnost, aby se aspoň postaraly o její naprosto nerušený průběh.

Avšak některým německým předákům se stala tato kulturní a státní slavnost záminkou k nejpustějšímu štvaní proti českému národu a českému státu. Již v pátek před slavností se snažili Němci znemožniti slavnost tím, že vysadili všechna okna a dvéře v sále, kde se měl koncert pořádati a zcela klidně, patrně na nákladních vozech odvezli všechno zařízení sálu a státním orgánům se nepodařilo po celou sobotu zjistiti pachatele, ačkoliv věc tak neobvyklých rozměrů nebylo by možno skrýti tak, aby neunikla pátrání. V sobotu pak vyvěsili německé štvavé plakáty a rozhodili po městě ještě štvavější letáky tohoto obsahu:

ťV neděli dne 22. října (v touž hodinu, kdy měla býti česká přednáška) koná se za všech okolností (unter allen Umstanden) na Střelnici (na místě české slavností) tábor lidu.

Program:

1. Přehmaty Čechů proti Deutschböhmen, Referuje senátor Friedrich.

2. Ničemné mírové smlouvy a naše hospodářská bída (poslanec Mayer.)

3. Pryč s Čechy z Egerlandu (poslanec Mark.) Mit den Tschechen aus dem Egerland heraus.Ť

Plakáty tyto visely na chebských nárožích zcela volně bez překážek státních úřadů. Pachatelé nebyli vypátráni a okresní správa politická neučinila vůbec nijakých kroků, aby vypátrala aspoň tiskárnu, kle plakáty byly sázeny. Rovněž nic neučinila proti tisknutí a rozšiřování hanopisu proti republice a jejímu presidentu, Otištění tohoto v referátu o nedělních událostech v Chebu v ťNárodních ListechŤ vedlo k jich konfiskaci, ale v Chebu a na Chebsku před očima našich státních úřadů se volně rozšiřují. Zásluhou tohoto štvaní v nedělí odpoledne skutečně velké massy německého lidu shromáždily se na ulicích chebských a obklopily Střelnici přes to, že německý tábor lidu byl ovšem zakázán.

Český lid, který se shromáždil v četném zástupu tisícovém, musil se proto shromážditi na nádraží a odebrati se do města v uzavřeném průvodu pod ochranou četnictva a došel na náměstí za nepopsatelných scén německé zběsilosti. Ačkoliv se Čechové ubírali městem zcela klidně a tiše, bez nejmenšího hlasitého projevu, byli uvítáni pustým. přímo šíleným řevem, spíláním, pliváním, zdviženými holemi a hrozbami a jen naprosté zdrženlivosti českého lidu nutno děkovati, že nedošlo k osobním násilnostem a krveprolití.

Německá surovost vybila se na dvou českých žurnalistech, kteří šli mimo průvod klidně bez odznaků po městě. Rozvášnění davové, kteří zaslechli jejich český rozhovor, je surově zbili. Český lid mohl dojíti za nepřetržitých neslýchaných výtržností německých pouze na náměstí, kde důstojně i vážně promluvili čeští řečníci a zapěna byla státní hymna za šíleného přímo povykování a pískotu německého lidu. Český lid vida nezbytí ustoupil, poněvadž každým okamžikem hrozilo krveprolití a musil vyslechnouti přednášku, která měla připomenouti významné jubileum státní, v přeplněné čekárně chebského nádraží, takže se názorným způsobem ukázalo, že se český lid ve zněmčeném území ani v uzavřených místnostech nesmí hlásiti k českému státu a vyslechnouti českou píseň.

Zvláštním dojmem působilo jednání státních úřadů, zvláště pana min. rady Hejdy. Okresní správa politická zcela nečinně přihlížela k přípravám Němců. Nečinila nijakého opatření, aby vypátrala pachatele, který odklidil okna a dvéře, ani nepátrala po úkrytu, kam byly tyto předměty zašantročeny, nedala odstraniti štvavé plakáty a letáky, nedala vykonati prohlídku v tiskárnách, nezakročila proti štvaní německých listů a mimo opatření četnické asistence vůbec neučinila ani pokusu, aby umožnila pořádání umělecké akademie, kde měl účinkovati plzeňský Hlahol a vojenský orchestr. Jednání pana ministerského rady Hejdy nejlépe osvětluje ta okolnost, že před svědky z českých řad se vyslovil, že česká slavnost je pouze provokativní demonstrací několika přepjatých radikálů z Prahy. Pan rada se pak usilovně snažil, aby se český lid spokojil pobytem na nádraží a se neukazoval vůbec v chebských ulicích, což ovšem úplně odpovídalo snahám německé agitace. Pan min. rada nekonal svých povinností jako úředník Československé republiky a, je zřejmo, že se snaží ve všem vyhověti požadavku německých agitátorů chebských.

Podepsaní pokládají proto uvedené poměry za neudržitelné a dotazují se pana ministerského předsedy a pana ministra vnitra:

1. Jakých prostředků užije státní správa, aby zabezpečila bezpečnost života a majetku občanům české národnosti v Chebu před rozvášněným německým davem?

2. Jakých prostředků užije státní správa, aby vyšetřila původ německých výtržností a náležitě po trestala jejich původce?

3. Jakými prostředky chce státní správa zabezpečiti českým občanům ve zněmčených městech, aby zde volně a bez překážky mohli pořádati své podniky kulturní, umělecké i politické?

4. Kdy se konečně odhodlá státní správa k tomu, aby dosadila do Chebu i jiných zněmčených měst clo všech státních úřadů vedoucí úředníky, kteří by konali své povinnosti k českému státu a nestranně se chovali také ke všem jeho příslušníkům?

5. Kdy odstraní státní správa jmenovaného vedoucího úředníka okresní správy politické v Chebu a z jeho odpovědného místa?

V Praze dne 25. října 1922.

Dr. Lukavský, dr. Hajn,

Votruba, Petrovický, Špaček, Bergman, Mašek, Zavřel, dr. Kramář, dr. Matoušek, dr. Engliš, G. Navrátil, Rosolová, Purkyňová, inž. Bečka, Veverka, Dyk, Rozsypalová, Bezděk, Kopřiva, David, Sladký.