|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání |
3807.
Odpovědi:
I. min. železnic na interp. posl. dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž. Junga, dra Kafky a druhů o jazykových přehmatech na státních drahách (tisk 3442/XXIII),
II. min, vnitra a min. pro sjednocení zákonodárství a organisace správy na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o nápadném povýšení odborových přednostů dra Ladislava Sapary, Hugona Kubáta (tisk 3700/II),
III. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o uličních tabulkách v Teplicích-Šanově (tisk 3610/VIII),
IV. mina školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že ze státní tkalcovské školy v Kežmarku byl propuštěn dílovedoucí Vilém Palumbiny (tisk 3781/XXXIX),
V. min. spravedlnosti a vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů o zabaveném provolání (tisk 3740/XX),
VI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Raddy a druhů o nuceném vyřadění dítěte z německé školy, v Českých Křídlovicích v politickém okrese znojemském (tisk 3670/I),
VII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané censurní praxi, jež směřuje zvláště proti chomutovskému časopisu ťDeutsches VolksblattŤ (tisk 3785/XII),
VIII. min. obchodu na interp. posl. Roschera, Hillebranda, Häuslera, Palmeho a druhů o nezaměstnanosti ve výrobě výšivek, krajek, síťkových tkanin a záclon (tisk 3519/XVIII),
IX. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ ve Frýdku ze dne 9. dubna 1921 (tisk 3781/XVIII),
X. min zemědělství na interp. posl. J. Vrabce a soudy. ve mzdové záležitosti a za příčinou uzavření kolektivních smluv pro dělníky pracující u správ v Báňské Bystřicí, Žarnovici atd. (tisk 3740/III).
I./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž Junga, dra Kafky a druhů
v jazykových přehmatech na státních drahách (tisk 3442/XXIII).
Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti jak následuje:
ťPodle prováděcího ustanovení III. k §u 56. železničního dopravního řádu má býti stanice určení pojmenována podle tarifu. Prováděcí ustanovení XVII. k témuž §u stanoví však, že nákladní listy mohou býti vyplněny jednojazyčně jazykem státní menšiny, jsou-li jak stanice odesílací tak i stanice určení pojmenovány podle obcí nebo ležící v obcích se stejnou alespoň 20% menšinou.
Z těchto dvou ustanoveni vzájemně se doplňujících vysvítá, že pojmenování stanice určení jen jazykem menšinovým je přípustno pouze tehdy, když i ostatní údaje smí býti do nákladního listu vepsány jazykem dotyčné menšiny. Ve všech ostatních případech však nutno použíti za označení stanice určení pouze názvu českého.
V tomto smyslu poučí ministerstvo železnic prozatímně, než bude konečně rozhodnuto o věci prováděcím nařízením k jazykovému zákonu, všechny svoje služebny, čímž budou příště zamezena všechna nedorozumění, mající základ v tom, že pro posouzení věcí byl brán ohled některou odesílací stanicí pouze na slovně znění citovaného prováděcího ustanovení III. k §u 56 ž. d. ř.Ť
V Praze dne 15. července 1922.
V z. ministra železnic:
Dr. Dolanský, v. r.
II./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra pro sjednocení zákonodárství a organisace správy
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o nápadném povýšení odborových přednostů dra Ladislava Sapary a Hugona Kubáta (tisk 3700/II).
Dr. Ladislav Sapara vstoupil do státní služby po déle než 10měsíční konceptní službě obecní s plnou právnickou kvalifikací dne 26. září 1902 a má tedy téměř 21 roků effektivní služby, s připočtením vojenské služby a válečných pololetí skoro 25 roků služebních. Působil delší řadu let v zemské školní radě v Praze a déle než 10 roků v presidiu bývalého místodržitelství v Praze. Po státním převratu povolán byl do ministerstva vnitra, kdež byl přednostou presidia. Dne 29. prosince 1919 byl přidělen ministerstvu pro sjednocení zákonodárství a organisace správy, o jehož vybudování získal si jako šéf presidia značnou zásluhu.
Hugo Kubát vstoupil do státní služby dne 11. září 1899, má tedy effektivně 23 roky služební, s připočtením vojenské služby a válečných půlletí přes 20 roků služebních. Po státním převratu povolán byl z presidia bývalého místodržitelství do ministerstva vnitra, kdež vedení osobního referátu, zejména pak nová organisace úřadu, organisace politické správy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i utužení politické správy vůbec vyžadovalo obzvláštní agilnosti a energie. Koncem roku 1919 byl pověřen vedením presidia a jest nyní vedle této funkce též aprobantem oddělení 3.
Dr. Sapara byl jmenován dekretem presidenta republiky ze dne 6. dubna 1922 odborovým přednostou, Kubátovi byl dekretem z téhož dne propůjčen titul a charakter odborového přednosty.
Při tomto opatření byl vzat zřetel jak na zodpovědnost míst, která zastávají, nesnadnost úkolů s tím spojených a jejich kvalifikaci, tak ovšem i na jejich služební dobu a výtečné výsledky jejich služby.
V Praze dne 2. října 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy:
Dr. Dérer, v. r.
III./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o uličních tabulkách v Teplicích-Šanově (tisk 3610/VIII).
Proti výměru okresní správy politické v Teplicích-Šanově v Interpelaci citovanému podala obec instanční stížnost, ve které uplatňovala především okolnost tu, že jí bylo odepřeno právo stížnosti a žádala, aby vada ta byla napravena. Ježto se však obci nestala žádná újma, poněvadž přes to, že okresní správa politická jí právo stěžovací odepřela, stížnost svou včas a na pravém místě podala, nebylo dle §u 3 zákona ze dne 12. května 1896, čís. 101 ř. z. třeba učiniti z důvodu nesprávného poučení nějaké opatření.
Pokud jde o právnický výklad příslušných ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. z. a nař. a vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 Sb. z. a nař., jímž se interpelace zabývá, dovoluji si poukázati na důvody rozhodnutí II. a III. instance, obcí jíž intimovaných, kterými byla zamítnuta stížnost její, jež obsahovala tytéž námitky, které uvádí interpelace. Poněvadž se právní náhledy v rozhodnutích těch obsažené odchylují od náhledů zastávaných pp. interpelanty, nemohu okresním správám politickým vydati vysvětlení ve smyslu názorů interpelace.
V Praze dne 29. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
IV./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů,
že ze státní tkalcovské skoty v Kežmarku byl propuštěn dílovedoucí Vilém Palumbiny (tisk 3781/XXXIX).
Dílovedoucí státní odborné školy tkalcovské v Kežmarku Vilém Palumbiny byl, jako ostatní bývalí státní zaměstnanci maďarští, zatímně ustanoven smluvním dílovedoucím na výše uvedené škole na školní rok 1919-20. Podmínkou pro definitivní jmenování mu bylo stanoveno, aby svědomitě a obezřetně zastával svěřený úřad a naučil se slovenskému jazyku.
Jeho činnost ve škole, co do řádného hospodaření státním majetkem, nebyla vždy bezvadná.
Při inspekci, dne 28. a 29. září 1920 v Kežmarku vykonané, nalezl inspektor Frant. Bajer na školním dvoře hromadu železa, připraveného k prodeji jako starý materiál. Hromada však sestávala hlavně z nepoškozených součásti strojových z dílny pro strojní tkalcovství. Pod schody ve školní budově byly zastrčeny 2 cenné stroje, jež vyžadovaly pouze opravy a vyčištění. Na školní půdě. nalezena hromada dobrých Jacquardových strojů a součástí ručních stavů v naprostém nepořádku.
Vina padá na Palumbinyho, že jakožto nejstarší dílovedoucí měl na správné hospodaření. strojním zařízením dohlédnouti, po případě upozorniti ředitelství školy na závady v tomto směru.
Přípisem čís. 252 z 3. května 1921 ohlásil ředitel školy, že od převzetí školy vznikl za správy Palumbinyho nepořádek ve skladišti příze, a prokázal schodek přízí bavlněných 16.4 kg; přízí vlněných 14.3 kg a přebytek přízí lněných 22.25 kg. Při tom zásoba jednotlivých druhů nesouhlasila se záznamy v zásobníku přízí. Přes to byl Palumbiny ponechán na škole a poskytnuta mu možnost, aby se ospravedlnil a nesrovnalosti vysvětlil. Této možnosti Palumbiny nepoužil.
Ač byl ponechán ve službě místo jednoho školního roku 2 léta, a věděl, že si má osvojiti slovenský jazyk, nikterak se o to nepřičinil a při zkoušce dne 15. října 1921 konané prokázal zcela nedostatečnou znalost jeho.
Z těchto důvodů byl zdejším výnosem čís. 99827-21 z 9. listopadu 1921 s platnosti od 31. prosince 1921 ze státní služby propuštěn.
Na jeho stížnosti z 12. prosince 1921 a 5. ledna 1922 provedl inspektor Fr. Bajer místní předběžné šetření při inspekci ve dnech 24.-26. ledna 1922. O jeho výsledku sepsány 3 zápisy za přítomnosti všech členů učitelského sboru, poslední i za přítomnosti propuštěného Palumbinyho.
Zjistilo se, že Palumbiny svěřené skladiště přízí správně nevedl. Diference byly zjištěny hlavně v přízích, jež se za působení ředitele Kováře na škole vůbec nezpracovaly.
Chování Palumbinyho bylo často při nejmenším nápadné, takže vyvolalo dojem, jakoby byl chtěl vnésti zmatek do školního hospodářství.
Výnosem čís. 19.109 z 24. února 1922 byla nařízena podrobná revise celého hospodaření v dílnách školních od převzetí školy ředitelem Kovářem. Při ní se zjistilo, že ani záznamy dílenské nebyly správné. V jednotlivých případech zjištěno, že dodány dílenské výrobky z materiálu, jehož spotřeba nebyla v knihách prokázána. V jednom případě odvedeno o 10 m tkaniny méně než se mělo zhotoviti. Jindy vykázána spotřeba materiálu o mnoho větší než podle výrobního rozpočtu měla býti.
Učitelský sbor prohlásil solidárně, že ředitel Kovář jednal s Palumbinym šetrně a spravedlivě.
Až do převratu byla odborná škola tkalcovská v Kežmarku jedinou toho druhu pro celé Uhry. Nyní však jest jedinou pro Slovensko a Podkarpatskou Rus s obyvatelstvem převážně slovenským. Jest proto zcela odůvodněno, že se na ni zavedla vyučovací řeč slovenská.
V Praze dne 27. září 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
V./3807 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o zabaveném provolání (tisk 3740/XX).
Zabavení č. 28 Periodického časopisu ťSüdmährerlandŤ ze dne 8. dubna 1922 nařízeno bylo státním zastupitelstvím ve Znojmě z toho důvodu, že v provolání ťAn die deutsche SüdmährerŤ v místech v interpelaci uvedených shledalo skutkovou podstatu zločinu podle §u 65 b) tr. z. a přečinu podle §u 300 tr. z.
Krajská jako tiskový soud ve Znojmě vyhověl návrhu státního zastupitelstva a potvrdil nařízené zabavení nálezem ze dne 10. dubna 1922, č. Pr V 7122 z týchž důvodů, pro něž zabavení státním zastupitelstvem ve Znojmě bylo nařízeno.
Proti tomuto rozhodnutí podány byly námitky, které však rozhodnutím téhož soudu ze dne 3. května 1922, č. Pr V 7122 byly zamítnuty.
Dalšího opravného prostředku - t. j. stížnosti k vrchnímu zemskému soudu v Brně postižení konfiskací nepodali.
Ježto jde tedy o rozhodnutí soudu, jež může býti změněno jedině pořadem instancí a nařízené zabavení bylo soudem potvrzeno, nepotřebuje jednání státního zastupitelstva ve Znojmě dalšího ospravedlnění.
Pokud jde o tvrzení v interpelaci obsažené, že totéž provolání bylo bez závady uveřejněno v periodických časopisech: ťBrünner MontagsblattŤ z 9. dubna 1922, ťSüdmährerblattŤ z 8. dubna 1922 a ťNikolsburger WochenschriftŤ z 15. dubna 1922, odpovídá toto tvrzení pravdě.
Než z té okolnosti, že provolání vyšlo bez závady v jiných časopisech, nelze vyvozovati, že by snad vydány byly pro státní zastupitelstvo a znojemské politické úřady nějaké tajné výnosy, jichž také není, nýbrž jedině, že posuzujíce podmínky nutné k zabavení, aby totiž veřejný zájem zabavení žádal, byly různé úřady, prohlídku tisku vykonávající, různého mínění.
Hledíc k tomu, že oceňování veřejného zájmu jest povahy subjektivní, nelze naprosté stejnoměrnosti konfiskační praxe vůbec docíliti.
Nemá tudíž ani ministerstvo spravedlnosti, ani ministerstvo vnitra příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 1. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VI./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o nuceném vyřadění dítěte z německé školy v Českých Křídlovicích v politickém okrese znojemském (tisk 3670/I).
Marie Líkařová dala sama dobrovolně počátkem školního roku 1921/22 zapsati své dítě do české školy a nebylo jí hrozeno tresty ani četnictvem.
Její žádosti v březnu tohoto toku za propuštění žákyně z české školy nebylo vyhověno; stalo se tak proto, že příslušné školní orgány měly na zřeteli platné úkony školské a zejména dobro dítěte, jakož i jeho záchranu před zkázou mravní i fysickou.
Menšinový inspektor nekřičel na Marii Líkařovou ani jí nehrozil, že dá jejího muže zavřít; naopak jednal s ní slušně a upozornil ji jen na následky, kdyby své dítě do české školy dále neposílala.
Rovněž neodpovídá skutečnosti, že se matka pokoušela dáti dítě do klášterní školy a že jí v tom bylo zabráněno, neboť s dítětem nikde nebyla a sama je opět do české školy poslala bez upomenutí.
V Praze dna 27. září 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
VII./3807 (původní snění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů
o neslýchané censurní praxi, jed směřuje zvláště proti chomutovskému časopisu ťDeutsches VolksblattŤ (tisk 3785/XII).
Okresní správa politická v Chomutově zabavila čís. 14 periodického tiskopisu ťDeutsches VolksblattŤ ze dne 18. února 1922, jakož i číslo 43 jmenovaného časopisu ze dne 22. února 1922 pro články, jež jsou v interpelaci otištěny a sice proto, že v nich shledala skutkovou povahu trestných činů dle §u 300 a 302 tr. z., po případě pokud jde o číslo 43, též skutkovou povahu zločinu dle §u 58 lit. c) tr. z.
Zabavení bylo v obou případech nálezem krajského soudu v Mostě, jakožto tiskového soudu z týchž důvodů potvrzeno. Rozhodnutí, kterými bylo zapovězeno tiskopis rozšiřovati, byla vyhlášena v ťÚředním listě republiky ČeskoslovenskéŤ ze dne 26. února 1922, po případě ze dne 3. března 1922.
Jde tedy v obou případech o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině pořadem instancí soudních.
V Praze dne 4. října 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
VIII./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu
na interpelaci poslanci Roschera, Hillebranda, Häuslera, Palmeho a druhů
o nezaměstnanosti ve výrobě výšivek, krajek, síťkových tkanin a záclon (tisk 3519/XVIII).
Jest mně známo, že všeobecná hospodářská krise zasáhla také průmysl vyrábějící výšivky, krajky, síťkové tkaniny a záclony, čehož důsledek jest omezování provozu podniků, čímž vzniká nezaměstnanost.
V interpelaci uvádí se, že příčina této veliké nezaměstnanosti zakládá se na tom, že se dováží z Rakouska a Německa veliké množství výšivek, krajek, záclon a tkaninových látek.
K tomuto dovoluji si sděliti směrnice, dle nichž se postupuje při povolování dovozu tohoto zboží:
Z Německa se dovoz výšivek nepovoluje. Jsme vázáni smlouvou povolovati dovoz krajek u nás nevyráběných; doposud však od uzavření smlouvy krom nepatrných výjimek v praksi dovoz v úvahu nepřišel.
Smlouvou a dodatkem obchodní úmluvy s Rakouskem z listopadu m. r. jsme povinni povoliti ročně 10.000 kg výšivek ve lhůtách 2měsíčních.
Tento kontingent jest dodržován s naprostou přesností a to tak, že každé dva měsíce vydají se povolení na celkové množství 1066 kg.
V roce 1920 dovezeno výšivek a krajek 239.000 kg; oproti tomu v roce 1921 24.966 kg.
Od 1. ledna do 1. srpna 1922 vydána povolení na celkové množství 4964 kg.
Údaje tyto dovoluji si doplniti tím, že z Francie dovoz v úvahu nepřichází, ježto zboží; pro značně vysokou cenu jest u nás neprodejné.
Za celý letošní rok povoleno z Francie asi 100 kg valencienských krajek a to výhradně závodům karlovarským. Jinými obchodníky o dovoz žádáno nebylo, ačkoli dovoz dle obchodní úmluvy se povoluje volně.
Ze Švýcarska pak dovoz uvedeného zboží se zásadně nepovoluje. Výjimku činí hladké tyly továrnám za účelem vyšívání a zušlechtění.
Výrobcům vychází se vstříc naprosto volným dovozem levných cizích přízí a polotovarů, jakož i benevolentním povolováním bezcelného dovozu při zušlechťovacím řízení se strany ministerstva financí.
Jak ze shora uvedeného vidno, jest dovoz krajně omezen, kteréž omezení, při celním zatížení více než 100-120%ním může býti dostatečnou ochranou tuzemské výroby.
Ochranu tuto má ministerstvo obchodu vždycky na mysli, projednávajíc hospodářské úmluvy. Při tom nelze však opomenouti, že jest dosti značná poptávka, zejména po rakouských výšivkách pro jich jakost, které u nás dosud nedocíleno.
Průmysl náš jest průmyslem exportním a v konkurenčním boji na zahraničních trzích rozhoduje jakost zboží.
V Praze dne 9. října 1922.
Ministr obchodu:
Inž. Lad. Novák, v. r.
IX./3807 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o zabavení časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ ve Frýdku ze dne 9. dubna 1921 (tisk 3781/XVIII).
Okresní správa politická ve Frýdku zabavila čs. 14 periodického tiskopisu ťDeutsche VolkswehrŤ ze dne 9. dubna 1921, poněvadž ve článcích v interpelaci otištěných a krom toho v dvou dalších článcích, kterých interpelace neuvádí, shledala skutkovou podstatu přečinu dle §u 300 tr. z.
Krajský jakožto tiskový soud v Moravské Ostravě potvrdil zabavení a vydal zákaz rozšiřování tohoto čísla z týchž důvodů. Nález tento nemůže býti administrativními úřady změněn.
K otázce zrušení časopisecké censury není možno zaujati konečného stanoviska, ježto práce s přepracováním osnovy tiskového zákona, kterážto osnova byla v prosinci 1921 odvolána, nepokročily ještě tou měrou, aby otázka tato mohla býti úplně vyřešena.
V Praze dne 25. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./3807.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance J. Vrabce a soudr.
ve mzdové záležitosti a za příčinou uzavření kolektivních smluv pro dělníky, pracující u správ v Báňské Bystřici, Žarnovici atd. (tisk 3740/III).
Ředitelství státních lesů v Žarnovici, v Báňské Bystřici a ve Viglaši musela snížiti mzdy lesních dělníků z té příčiny, že ceny dřeva a dřevěných výrobků stále klesají.
Snížení mezd však nedělo se daleko úměrně k poklesu cen dřevních roku 1921 a letošního.
Dle výkazů jmenovaných ředitelství obnáší denní mzda dělníků průměrně 20-25 Kč při 8hodinové práci a má akordní dělník příležitost si vydělati 35 až 40 Kč denně. Mimo to poskytují lesní ředitelství stálým dřevařům tu velkou výhodu, že jim přidělují pastvu a palivo za výhodných podmínek.
K jednotlivým bodům interpelace podotýká se následující:
ad 1. Ředitelství vyjednávala vždy se zástupci dělnictva, když tito se dostavili a přednášeli své požadavky; nemohlo se však vždy přistoupiti na přemrštěné a nesplnitelné požadavky dělnictva.
ad 2. Dělník, který pilné pracuje, vydělá si tolik, že může sebe i rodinu uživiti. Snížení mezd při nynější stagnaci v obchodě dřevem, jakož i při tendenci stálého klesání cen dříví a dřevních výrobků, dělo se pouze z toho důvodu, aby zamezena byla pasivita lesního hospodářství a tím, aby zabezpečeno bylo stálé zaměstnání dělnictva.
ad 3. Nezaměstnaných na př. v obvodu žarnovického ředitelství vůbec není.
Kolektivní smlouvy s dělnictvem ovšem uzavřeny nebyly, jelikož dělnictvo nejevilo přílišné ochoty ujednati smlouvu na delší dobu za podmínek na delší dobu přijatelných.
Služební pracovní poměry lesních dělníků, zaměstnaných ve státních lesích v obvodu ředitelství Báňsko-Bystřického a Žarnovického, upraveny jsou zvláštním služebním řádem.
Stálí dělníci, kteří byli zapsáni do základní knihy dělnictva, jsou členy Báňsko-Bystřické bratrské pokladnice, která jim skýtá nároky na bezplatné léčení v případě nemocí a podporu nemocenskou, dále na podporu pohřební a mimo to na provisi (doživotní podporu v případě práce neschopnosti). Dále požívají jejich manželky a dítky nárok na bezplatné léčení, vdovy požívají nárok na provisi a osiřelé dítky dostávají výchovný příplatek.
ad 4. Za války bylo veliké množství dřeva nakáceno do zásoby, které po převratu nemohlo býti ihned odprodáno.
Staré zásoby byly dosud až na malé zbytky zpeněženy; o odbyt nových zásob není potíží.
Zbytečného úřednictva není ani u ředitelství ani u podřízených lesních správ.
Zodpovědná místa zaujímají kvalifikovaní úředníci, kteří své povinnosti plně konají.
V Praze dne 30. září 1922.
Ministr zemědělství: