Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

v záležitosti nemravných kníh v knižniciach ľudových škôl na Slovensku (tlač 3442/III).

Do žiakovských knižníc ľudových škôl slovenských, oko do všetkých škôl vôbec, zariaďujú sa knižky iba po schválení odpovedným činiteľom, zpravidla členom sboru učiteľského, ktorý svojím podpisom v sozname kníh osobne zaručuje, že kniha, ktorú prečítal, podľa jeho súdu vyhovuje po všetkých stránkach vychovateľskému úkolu vlastnej četby žiakovskej.

Kniha Boženy Jelínkovej ťPatero pohádekŤ, o ktorej hovorí interpellácia poslanca dra Budayho, Tomika a spol., oko sa zistilo zavedeným vyšetrovaním, bola tiež týmto spôsobom posúdená a oko pre mládež vhodná zariadená bola do žiakovskej knižnice štátnej ľudovej školy v Uhorskej Skalici.

Poneváč páni interpellanti sú odchylnej mienky, dal som knižku znovu preskúmať povolaným znateľom, a akonáhle dôjde ich posudok, urobím, čoho budú po prípade potreba.

Urobil som však zároveň opatrenie, aby bolo škoľdozorcami pečlive toho dbané, zda sa zachovávajú platné predpisy o vyberaní kníh do žiakovských školských knižníc.

V Prahe dňa 26. júla 1922.

Minister školstva a národnej osvety:

v. z. F. Staněk, v. r.

XVII./3790.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance R. Merty a soudruhů

o řadě nepřístojností v československé armádě (tisk 3442/X).

Případ napadeni senátora Lorence majorem Falkierem byl vyřešen tak, že oba zúčastněni důstojníci byli odvoláni a v zápětí po aféře odjeli do Francie.

Ohledně vyučovacích method francouzských důstojníků jest mou povinností prohlásiti, že tito důstojníci jsou zcela na místě a jejich práce potřebujeme.

Francouzští důstojníci mají dle smlouvy nárok na přiměřený byt, odpovídající hodnosti s ohledem na rodinné poměry a jehož sestavení by se přibližovalo sestavení naznačenému v předpisech francouzských o ubytování. Při tom ovšem při nynější bytové nouzi a při neobyčejném zvýšení cen nábytku, ceny jsou drahé.

Při uzavíráni nájemných smluv požaduje vojenská správa vždy potvrzení kompetentních nájemních úřadů o přiměřenosti nájemného dle kvality bytového zařízení a dle výroku nájemního úřadu povoluje se výplata nájemného.

Vojín Mačkal jest nyní v posádkové nemocnici v Olomouci, daří se mu dobře a nemůže si přáti lepšího zacházení. Jeho otec ho občas navštěvuje a Mačkal sám tráví čas většinou čtením bible. Do vězení byl dán pro porušení subordinace. U vojenské zásobárny v Opavě byl ve vězení jen tři dny a sice ještě po vykonané službě a zacházelo se s ním sice přísně, ale slušně. Poněvadž byl ve vězení až po vykonané službě, nebyl tudíž odkázán na přinesené jídlo, nýbrž mohl jísti jen to, co mu jeho přesvědčení dovolovalo.

V Praze dne 21. července 1922.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

XVIII./3790.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Nejezchleb-Marchy a soudruhů

ve věci živelní pohromy na Boskovsku a Kunštátsku na Moravě (tisk 3561/IX).

Na první zprávu o průtrži mračen, jež v květnu t. r. postihla okresy boskovský a kunštátský na Moravě, nařídilo ministerstvo vnitra podřízeným úřadům politickým, aby se všemožným urychlením vyšetřily rozsah pohromy a podaly návrh, zda a jaké nouzové podpory je třeba k záchraně postižených před hospodářskou zkázou.

Pro značný rozsah pohromy nebylo lze posud ukončiti šetření, jež bude podkladem pro stanovení výše podpory nouzové.

Rovněž ministerstvo financí nařídilo vyšetřiti, zda podána byla zájemníky oznámení ve smyslu ministerského nařízení ze dne 25. prosince 1917, č. 516 ř. z., nebo dle zákona z 23. května 1883, č. 83 ř. z., o poškození přírodního výnosu pozemků, nebo o trvalých či částečných změnách v předmětu daně pozemkové.

Budou-li konaným šetřením v konkrétních případech zjištěny podmínky ve shora citovaném nařízení, resp. zákonu předepsané, bude povolena sleva na dani pozemkové, případně trvalé neb dočasné osvobození od této daně.

V Praze dne 26. července 1922.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XIX./3790.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců Daruly, Tausika a soudruhů

ohledně propočítání služebných roků na košicko-bohumínské dráze (tisk 3519/XX).

Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti jak následuje:

ťad 1. Na všeobecnou žádost zaměstnanectva košicko-bohumínské dráhy bylo v září minulého roku nařízeno, aby s finančním účinkem od 1. ledna 1921 byly všechny, i platové předpisy čsl. státních drah rozšířeny na ty zaměstnance koš.-boh. dráhy, kteří o to do určité doby zažádají. Při tom bylo výslovně také nařízeno, aby těmto zaměstnancům bylo provedeno započítání služební doby dle zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222, Sb. zák. a noř., stejně jako zaměstnancům č:. d. Jelikož podmínkou zaměstnání u košicko-bohumínské dráhy dle platného služebního řádu této dráhy jest také československé státní občanství, musila státní správa železniční od koš.-boh. zaměstnanců, na něž měly býti vztaženy všechny předpisy č. s. d. a ovšem i předpis o propočítání služební doby, požadovati průkaz čsl. státní příslušnosti.

Poněvadž však otázka státního občanství na Slovensku jest vzhledem k dřívějšímu maďarskému zákonodárství a také vzhledem k ustanovením mírové smlouvy dosti komplikovanou, nastaly různé obtíže a průtahy v konstatování státní příslušnosti zmíněných zaměstnanců koš.-boh. dráhy. V tom pak tkví hlavní příčina, proč nebylo rozšíření předpisů č. s. d. s tím i propočítání služební doby na koš.-boh. dráze provedeno, jak by si nejen personál, ale i státní správa železniční byli přáli. Nicméně jest tato akce u 1.300 definitivních zaměstnanců již provedena a jim příslušný, ve mnohých případech velmi značný peníz vyplacen. V ostatních zbývajících ještě případech, pokud nevyžadují již žádného dalšího šetření, jakož i ohledně zaměstnanců provisorních, stane se tak dle zprávy ředitelství státních drah v Košicích do konce měsíce června t. r.

ad 2. Provedením zmíněného rozšíření předpisů č. s. d. na koš.-boh. dráze budou takto unifikovaní zaměstnanci této železnice zcela na roveň postaveni zaměstnancům československých státních drah. Jest a zůstane snahou státní správy železniční, aby i ostatní otázky personálu košicko-bohumínské dráhy byly blahovolně co nejdříve, vyřešeny a provedeny.Ť

V Praze dne 17. července 1922.

Ministr železnic: V. z.

Dr. Dolanský, v. r.

XX./3790.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance J. Dubického a druhů

o úlevách pro vojíny r. 1900, kteří sloužili již v býv. rakousko-uherské armádě a kteří mají nárok, aby jim služba tato byla započtena a o zamýšlené novelisaci branného zákona (tisk 3442/XI).

Vojenská správa vyšla, pokud bylo možno a slučitelno se zájmy státními, vstříc požadavkům na ni vzneseným a sice vydáním vládního nařízení ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n., kterým se stanoví, že nastane-li po nastoupení nováčků do presenční služby přebytek, bude přebytečný počet nad předepsaný mírový stav propuštěn na trvalou dovolenou a sice tak, že budou propuštěni ti, kteří vykonali již 14měsíční presenční službu a jsou živiteli rodin a majiteli menších usedlostí.

V právě skončeném zasedání Národního shromáždění byl pak senátem přijat návrh zákona podaný pp. senátory Donátem, Sáblíkem, dr. Horáčkem; dr. Frontou, dr. Fáčkem, Pánkem, dr. Veselým, Zavoralem, Jílkem, Šabatou a druhy, jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti. Návrh tento jest téměř totožný s vládním návrhem zákona, který byl projednáván v poslanecké sněmovně, ale byl odvolán. Bude-li návrh přijatý senátem, schválen též poslaneckou sněmovnou, budou poskytnuty úlevy právě také těm vrstvám, o kterých interpelace mluví a některé tvrdostí branného zákona se tím odstraní.

Další výhody toho času uděleny býti nemohou s ohledem na brannost, na výcvik mužstva a na zásadu rovnosti všech vrstev a všech občanů v plnění branné povinnosti.

V Praze dna 17. července 1922.

Ministr národní obrany:

Udržel, v. r.

XXI./3790.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Buday-ho a společníků

ve věci bezuzdného a protizákonného censurování novin na Slovensku (tisk 3610/XIV).

Čísla 20. a 21. periodického tiskopisu ťLudová PolitikaŤ ze 14. a 21. května 1922 byla skutečně státním zastupitelstvím v Nitře zabavena pro články v interpelaci uvedené.

Podotýkám, že uvedená místa zabavena byla ještě na podkladě preventivní censury tiskové podle zákonného článku LXIII: 1912. Dal jsem si předložiti uvedené výtisky >;Ludové PolitikyŤ a shledal jsem, že některá v interpelaci uvedená místa zabavena byla bez zákonného odůvodnění. Upozornil jsem proto státní zastupitelství v Nitře; že naznačené články, pokud vůbec obsahují skutkové povahy trestného činu, nejsou než politickými úvahami a výpady, jichž potlačení se nedá zákonem odůvodniti.

Doufám proto, že podobné případy opětovati se nebudou a to tím spíše, že počínaje 25. červnem 1922 na území Slovenska a Podkarpatské Rusi nabyl účinnosti zákon z 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n., podle něhož každé zabavení potřebuje potvrzení neodvislým soudem.

V Praze dne 28. července 1922.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XXII./3790 (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance Schuberta a druhů

o náhradě škod za ztráty způsobené slintavkou a kulhavkou (tisk 3561/IV).

Nákaza slintavky a kulhavky panovala v době světové války poměrně v malých rozměrech. Rozšíření této nákazy dostoupilo kulminační výše v týdnu od 14. do 20. listopadu 1920. V tomto týdnu bylo slintavkou a kulhavkou zamořeno v celé republice 72.328 dvorců. Počítáme-li průměrně 7 kusů skotu na jeden dvorec, bylo zmíněnou nákazou v druhé polovici listopadu 1920 stiženo 506.296 kusů skotu. Slintavka a kulhavka vyžádala si ztráty na skotu jednak přímo zahynutím zvířat (ochrnutím srdce), jednak nutnými porážkami během trvání nákazy a konečně nutnými porážkami skotu v době pozdější, sice již z nákazy skotu pozdraveného, ale ve výživném stavu zchátralého a ke každé hospodářské práci neschopného. Ztráty z onemocnělých zvířat slintavkou a kulhavkou obnášejí 1-15% z celkového počtu onemocnělých zvířat.

Přihlížeje k 5% průměru ztrát z celkového stavu nemocných zvířat, jedná se o 25.315 kusů skotu hlavně krav, který jednak zahynul, nebo byl nutně poražen. Při průměrné ceně 8.000 Kč za jeden kus skotu v listopadu 1920 obnáší tyto ztráty circa 202,520.000 Kč nehledě k ztrátám bravu vepřového, ovcí a koz, jichž celé desetitisíce zahynuly.

Ku částečnému zmírnění ztrát existenčně ohrožených drobných chovatelů povolilo ministerstvo financí výnosem ze dne 31. prosince 1921, č. 122657 k tíži kapitoly 18, titul 3, rubrika 13 a 15 udělení podpor stiženým majitelům skotu ve výši 1,000.000 Kč za těchto podmínek:

1. Že se dotčení chovatelé (jich zástupci) nedopustili žádného přestupku zákona o nákazách zvířecích, který by byl ve věcné spojitosti s dotčenými případy ztráty;

2. že existence jejich byla následkem ztrát těch bezprostředně a vážně ohrožena;

3. že si opatřili již náhradní zvíře, nebo v případě opačném se zaváží, že si je do 4 neděl opatří.

Z 2000 žadatelů o udělení podpory, a to na jeden kus skotu 1.000 Kč a za jednu kozu 50.- Kč, bylo vybráno nejpotřebnějších circa 850 žadatelů, kterým postupně byly uděleny podpory ve výši 1 milionu korun.

Ministerstvo zemědělství ve styku ústním i písemném se zemědělci po celou dobu upozorňovalo, že větším zemědělcům podpor nebude možno uděliti.

Ministerstvo zemědělství jest ochotno udělovati vážně ohroženým žadatelům dále podpory, pokud bude k tomu účelu ministerstvem financí povolen další úvěr.

Uděliti každému poškozenému podporu jest nemožné, poněvadž jest věcí majitelů zvířat, aby dali svá zvířata pojišťovati proti ztrátám způsobenými nemocemi a nákazami.

V Praze dne 14. července 1922.

Ministr zemědělství:

F. Staněk, v. r.

XXIII./3790 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů,

jak jedná okresní hejtman Ščava v Novém Jičíně (tisk 3576).

Odstranění pomníku Josefa II. v Novém Jičíně bylo provedeno dne 3. dubna po řeči pana poslance dra Schollicha k lidu před pomníkem shromážděnému. Poněvadž při tamto shromáždění sběhly se četné protizákonnosti, bylo učiněno jednak trestní oznámení u soudu, jednak zavedeno proti několika osobám trestní řízení administrativní u okresní politické správy v Novém Jičíně.

Pro získání důkazů proti žádnému z pachatelů nebylo užito prostředku toho druhu, o jakém se interpelace zmiňuje, zejména nebylo na osoby vyslýchané působeno hrozbami, aby se přiznaly. Výslechy administrativní se konaly u okresní správy politické a četnictvo pouze provádělo pátrání po pachatelích. Proti trestním nálezům okresní správy politické byla podána odvolání k zemské správě politické v Brně a bylo dílem o nich nařízeno dodatečné šetření, dílem již rozhodnuto a to tak, že trestní nálezy byly potvrzeny. Dle zákona má rozhodnutí zemské správy politické, jakožto II. instance, konečnou platnost, ale jest ovšem vyhrazeno straně, aby v případě potvrzení trestního nálezu domáhala se zrušení trestního nálezu stížností u nejvyššího správního soudu. Dle tohoto stavu věcí nemá ministr vnitra zákonného podkladu, aby trestní nálezy okresní politické správy po návrhu interpelace z úřední moci zrušoval, poněvadž přezkoumání těchto nálezů může se strana domoci pořadem správních instancí a jest tedy tím postaráno o objektivní a důkladné vyšetřeni každého případu.

Postup úřadů ke všem třídám a vrstvám obyvatelstva bez rozdílu národnosti a politického smýšlení v okrese je úplně nestranný a řídí se pouze platnými předpisy zákona. Poukazuje-li interpelace na nepřípustný výrok přednosty okresní politické správy, podotýká se, že zmíněný přednosta výroku takového neužil.

Nelze tedy pohnati přednostu okresní politické správy k zodpovědnosti pro tento jeho domnělý výrok, nebo pro jeho málo taktní vystupování, na které si interpelace stěžuje, poněvadž dosavadním šetřením v té příčině žádná závada nebyla shledám. Jmenovitě nelze se přikloniti k náhledu panů interpelantů, že by osoba nynějšího přednosty okresní politické správy v Novém Jičíně byla hlavní překážkou toho, aby mezi oběma národnostmi tam zavládl pokoj a mír.

Poněvadž zprávy okresní správy politické v Novém Jičíně o událostech ze dne 3. dubna 1922 byly přiložený k trestnímu oznámení soudnímu a tvoří tedy součást spisů trestního soudu, není možno vyhověti návrhu pánů interpelantů a uveřejniti je.

V Praze dne 27. července 1922.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.

XXIV./3790 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

a ministra národní obrany

na interpelaci poslance dra Brunara a druhů,

ze frývaldovské četnictvo protizákonně zakázalo vyvěsiti černo-červeno-zlatý prapor (tisk 3519/IX).

Prapor vyvěšený dne 2. února 1922 na budově Frývaldovského spolku pro pěstováni zimních sportů při kostýmní slavnosti na kluzišti nebyl černo-červeno-zlaty. V praporu, kterého tehdáž bylo použito, byla, jak tvrdí důvěryhodní svědkové, barva bílá, kterážto v sestaveni černá-bílá-červená tvoří barvy bývalé říše Německé. Sám člen akčního výboru jmenovaného spolku přiznal, ze sporná barva nebyla žlutá, nýbrž vyblednuvši, vypadala (zejména ve večerních hodinách, kdy bylo zakročeno), jako bílá. Poněvadž použíti praporu mohlo býti příčinou k porušeni veřejného klidu a pořádku, zakročila četnická stanice ve Frývaldově na podnět dvou důstojníků, aby prapor byl sňat. Není příčiny, aby tito důstojnici voláni byli k zodpovědnosti, poněvadž upozorněním četnické stanice na dotyčný prapor nedopustili se žádné nesprávnosti, nýbrž vykonávali právo, jež přísluší každému občanu.

Podle vyšetření prapor na zakročení četnictva odstraněny, nemel - jak už zmíněno - barvy v pořadí: černá-červená-zlatá a není proto příčiny, aby příslušné úřady a bezpečnostní orány byly na dřívější vynos ministerstva vnitra znovu upozorňovány.

V Praze dne 15. července 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

Překlad ad I./3790.

Antwort

der Regierung

auf des Interpellation des Abgeordneten Pohl und Genossen (Druck 3457) und des Abgeordneten Blažek und Genossen (Druck 3455)

wegen des Verhaltens der Regierung bei der Glasarbeiteraussperrung.

Die Stagnation der Industrie, Unternehmungslust und Arbeit, die von den Folgen und Erscheinungen der Arbeitslosigkeit begleitet wird, die Einschränkung des Betriebes in den Unternehmungen sowie die Bestrebungen der Unternehmer, durch Herabsetzung der Arbeiterlöhne eine Konkurrenz unserer Arbeit insbesondere auf den ausländischen Märkten zu ermöglichen, sind Gegenstand der Erwägungen allen beteiligten privaten und öffentlichen Faktoren.

Das Ministerium für soziale Fürsorge war bemüht, diese Frage im Wege einer Diskussion zu lösen, die sie auf das Programm der Verhandlungen des Sozialinstitutes der Čechoslovakischen Republik setzte, wo nicht nur die Vertreter der Arbeitnehmer und Arbeitgeber, sondern auch die Theoretiker und Praktiker der verschiedenen Fächer Gelegenheit hatten; zu dieser grundsätzlichen Frage ihren Standpunkt einzunehmen. Die Höhe des Lohnes, die Teuerung der Lebensbedürfnisse, die Gesamtsituation der Industrie und die Verhältnisse auf dem heimatlichen und ausländischen Markte wurden fleißig erwogen, die Diskussion brachte bisher aber keine definitive Lösung dieser Frage. Sofern weiter die Herabsetzung der Löhne die Ursache von Lohnkonflikten ist, kann sich das Ministerium für soziale Fürsorge lediglich auf die Aufgabe eines Vermittlers zwischen beiden streitenden Parteien beschränken, da für eine Dekretierung der Höhe der Löhne keine gesetzliche Grundlage besteht.

Dies war auch bei dem Streite in dem Glasindustrie der Fall. Ursache des Konfliktes war der Misserfolg der Verhandlungen über den neuen Kollektivvertrag, worauf der Verband der Arbeitgeber eine Kundmachung affigeren liess, durch welche neue Arbeitsbedingungen eingeführt wurden, die unter anderen auch herabgesetzte Löhne enthielten.

Als die schriftlichen Verhandlungen zwischen beiden Vertragsparteien nicht zum Ziele führten und die Befürchtung bestand, dass die Arbeitsfieber tatsächlich zu jenen Mitteln greifen, die sie angedroht hatten, d. i. das Löschen der Glasöfen, berief das Ministerium für soziale Fürsorge auf den 9. März 1922 eine Beratung der Vertreter beider streitenden Parteien ein, um eine direkte Verbindung beider Kontrahenten zu ermöglichen und ihre Annäherung herbeizuführen. Da diese Beratung wegen der Abwesenheit der Arbeitsfieber nicht zum Ziele führte, betraute das Ministerium für soziale Fürsorge den Vorstand des Gewerbeinspektorates in Teplitz, wo sich der Sitz des Arbeitgeberverbandes, der Glasindustrie sowie des Sekretariates des betreffenden Arbeiterfachorganisationen befindet, damit die Beziehungen mit beiden Seiten zu dem Behufe aufrecht zu erhalten, damit nichts unterlassen werde, was eine friedliche Lösung herbeiführen könnte.

Andererseits wurden im Handelsministerium Beratungen mit den Vertretern der Arbeitsfieber gepflogen, die unter dem Einflusse dieser Verhandlungen im Gegensatze zu dem geäusserten Standpunkte der Nichtteilnahme an der Sitzung vom 9. März d. J. erklärten, dass sie bereit seien, in Verhandlungen über den neuen Kollektivvertrag einzugehen, falls die Arbeiten den Fabriken vorläufig unter den von den Arbeitsfiebern vorgeschlagenen Bedingungen angetreten wird. Durch diese bei den Zentralbehörden gepflogenen Beratungen wurde das Bedürfnis einer unmittelbaren Verhandlung beider Vertragsparteien hervorgerufen und gestärkt und deshalb am 22. März 1922 im Einvernehmen mit dem Handelsministerium nach Teplitz ein Vertreter des Ministeriums für soziale Fürsorge entsendet, um die Vermittlerrolle zu übernehmen.

Dies alles wurde deshalb unternommen, damit trotz der scheinbar unüberbrückbaren Divergenz der Standpunkte beider Parteigin die Annahme eines Vermittlungsantrages der Bedingungen für die Wiederaufnahme der Arbeit und gleichzeitig der Beginn von Verhandlungen erzielt werde, um derart den völligen Abbruch der Verbindungen beider Parteien und das Löschen der Oefen zu verhindern, was nicht nur für beide Parteien sondern auch für den Staat unübersehbare wirtschaftliche Schäden zur Folge gehabt hätte.

Den unermüdlichen Anstrengungen des Ministeriums für soziale Fürsorge und des Ministeriums für Handel sowie der übrigen staatlichen Organe ist tatsächlich unter tätiger Mithilfe der Vertreter der Zentralfachorganisationen der Arbeitgeber und Arbeitnehmer eine Annäherung beider Parteien wenigstens insoweit gelungen dass am 3. April d. J. die Arbeit in der Glasindustrie - bis auf wenige Ausnahmen - wieder aufgenommen arid gleichzeitig die eigentlichen Verhandlungen über die detaillierten Bedingungen des künftigen Kollektivvertrages eröffnet wurden.

Diese direkt zwischen den Organisationen geführten Verhandlungen waren sehr beschwerlich und dauerten einen ganzen Monat, in dass führten sie trotz zahlreicher und oft grundsätzlicher Divergenzen der Standpunkte endlich doch nur zum Ziele und so war dir Streit in der ersten Woche des Monates Mai d. J. definitiv durch die Vereinbarung beider Parteien beendet, die in dem neuen in Teplitz am B. Mai 1922 unterfertigten Kollektivverträge zum Ausdrucke kam.

Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass die beteiligten Ministerien alles unternommen hatten, was bei den geltenden gesetzlichen Bestimmungen zu unternehmen möglich war damit dieser gefährliche und in seinen Folgen unübersehbare Lohnstreit, dessen Verschärfung zweifellos auch in den anderen Industriezweigen seinen Widerhall hervorgerufen hätte, möglichst bald aus der Welt geschafft werde.

Prag, am 13. Juni 1922.

Der Vorsitzende der Regierung:

Dr. E. Beneš, m. p.

Překlad ad II./3790.

Antwort

des Vorsitzenden der Regierung und des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation des Abgeordneten Kraus und Genossen

wegen einer Verordnung der Regierung, nach welcher das Schulgeld nach dem Vermögen bemessen wird und jenes Vermögen, welches zu 2 Dritteln aus Dienstbezügen oder Löhnen besteht, bis zu einem Einkommen von 60.000 Kč von der Zahlung des Schulgeldes befreit wird (Druck 3519/VII.)

Die Bestimmung des § 3 der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1921, S. d. G. u. V. Nr. 463, betreffend das Schulgeld an staatlichen Mittelschulen, verfolgt den Zweck, um den Kindern der derzeit wirtschaftlich schwächsten Eltern, deren Einkommen ausschliesslich oder zum grössten Teile aus fixen und öffentlich bekannten Dienstbezügen oder Löhnen entspringt, das Studium zu erleichtern. Aber auch auf die übrigen Schichten der Bevölkerung, sofern in denselben wirtschaftlich schwache Personen sich befinden, wurde in der Weise Rücksicht genommen, dass in denselben Paragraphen eine Bestimmung folgenden Wortlautes aufgenommen wart: ťAusserdem kann der Schüler vom Schulgelde befreit werden, wenn die Zahl seiner Geschwister, insbesondere jener, die studieren, Berücksichtigung verdient oder andere besondere Umstände die Schulgeldbefreiung begründen.Ť

Es kann daher daraus nicht geschlossen werden, dass diese Verordnung gegen bestimmte Stände abzielt und es erscheint daher irgend eine Aenderung ihrer dermaligen Fassung nicht notwendig.

Prag, am 23. Juni 1922.

Der Vorsitzende der Regierung:

Dr. E. Beneš, m. p.

Der Minister für Schulwesen und, Volkskultur:

Dr. V. Šrobár, m. p.

Překlad ad III./3790.

Antwort des Justizministers

auf die Interpellation des Abgeordnete Dr. Ernst Schollich und Genossen

wegen Beschlagnahme der ťDeutschen VolkszeitungŤ (Druck 3561/XVIII.)

Die Beschlagnahme der Nr. 47 der periodischen Zeitschrift ťDeutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ vom 24. April 1922 wurde von der Staatsanwaltschaft in Neutitschein angeordnet, weil sie in dem in der Interpellation angeführten Artikel den Tatbestand des Vergehens nach § 300 Str. G. erblickt hatte.

Das Kreis - als Pressgericht in Neutitschein hat diese Beschlagnahme über Antrag der Staatsanwaltschaft mit dem Erkenntnisse vom 26. April 1922, Pr. VI. 14122, bestätigt und die Weiterverbreitung der Zeitschrift verboten.

Gegen diese gerichtliche Entscheidung, die nur im Instanzenzuge abgeändert werden kann, wurde kein Rechtsmittel eingebracht.

Wenn derart unstreitig sichergestellt ist, dass der Tatbestand einer strafbaren Handlung in dem beschlagnahmten Aufsatze enthalten war, so zögere ich andererseits nicht zu erklären, dass in diesem Falle die Beschlagnahme im öffentlichen Interesse vielleicht nicht unumgänglich notwendig war. Ich habe die Staatsanwaltschaft hierauf auch aufmerksam machen lassen; zu weiteren Verfügungen bildet dieser vereinzelte Fall für mich aber keine Ursache, und berechtigt wegen seiner Einzelstellung auch die Herren Interpellanten nicht dazu, von einer lächerlichen und unmodernen Konfiskationspraxis der Staatsanwaltschaft in Neutitschein zu sprechen, die eingestellt werden müsste.

Prag, am 4. Juli 1922.

Der Justizminister:

Dr. Dolanský, m. p.

Překlad ad IV./3790.

Antwort des Justizministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Josef Mayer und Genossen

in Angelegenheit einer Beschlagnahme des ťDeutscher LandrufŤ vom 25. April 1922 (Druck 3561/XIII.)

Da die Beschlagnahme der Nummer 48 der periodischen Druckschrift ťDeutscher LandrufŤ vom 25. April 1922 von dar Staatsanwaltschaft in Eger verfügt wurde, also von einer dem Justizministerium unterstellten Behörde, so habe ich die Beantwortung der. Interpellation allein übernommen.

Die erwähnte Nummer der Druckschrift wurde von der Staatsanwaltschaft in Eger wegen des in der Interpellation angeführten Satzas beschlagnahmt, dessen Inhalt im Zusammenhange mit dem vorhergehenden, nicht beschlagnahmten Teile des Artikels ťZum Geheimabkommen Frankreichs mit der TschechoslowakeiŤ den Tatbestand des Verbrechens nach § 65 a) St. G. bildet.

Das Kreis - als Pressgericht in Eger hat über Antrag der Staatsanwaltschaft mit dem Erkenntnisse vom 25. April 1922, Pr. 14/22 diese Beschlagnahme bestätigt und die Weiterverbreitung dieser Zeitschrift verboten.

Gegen die Gerichtsentscheidung, welche lediglich im Instanzenzuge abgeändert werden kann, wurden Rechtsmittel nicht angewendet. Ich habe keine Ursache irgendwelche Verfügungen zu treffen.

Prag, am 5. Juli 1922.

Der Justizminister:

Dr. Dolanský, m. p.

Překlad ad V./3790.

Antwort

des Justizministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Mark und Genossen

betreffend die Beschlagnahme der Zeitschriften ťEgerlandŤ und ťMarienbad-Tepler BezirksblattŤ (Druck 3690/XI.)

Ich habe die alleinige Beantwortung der Interpellation übernommen, da beide in der Interpellation angeführten Zeitschriften von der Staatsanwaltschaft in Eger beschlagnahmt worden sind, also von einer dem Justizminister unterstellten Behörde.

Beide Zeitschriften wurden von der Staatsanwaltschaft in Eger wegen der in der Interpellation richtig angeführten Stelle beschlagnahmt, weil die Staatsanwaltschaft in Eger in dem beschlagnahmten Satze ein Vergehen gemäss § 491 St. G. und des Art. V, das Gesetzes vom 17. Dezember 1862, R. G. Bl. Nr. 8 v. J. 1863, erblickte.

Das Kreis -, als Pressgericht in Eger hat mit den Erkenntnissen vom 17. Mai 1922, Z. Pr. 18122 und Pr. 17122 die Beschlagnahme in beiden Fällen bestätigt und die Weiterverbreitung der beschlagnahmten Zeitschriften verboten.

Gegen die Entscheidung des Gerichtes, die nur im Instanzenzuge abgeändert werden kann, wurden Rechtsmittel nicht in Anwendung gebracht.

Ich habe keine Ursache, irgend welche Verfügungen zu treffen.

Prag, am 8. Juli 1922.

Der Justizminister:

Dr. Dolanský, m. p.